Rozhovory

Desire for Sorrow - rozhovor

2. října 2014 v 21:31 | MF
Jihočeští melodic black metalisté Desire for Sorrow letos na jaře do světa vypustili svůj dlouhohrající debut "At the Dawn of Abysmal Ruination", jemuž se dostalo jak nadšených reakcí, tak i těch z opačného konce spektra. Ať už ale člověk stojí na jakékoliv straně barikády, musí uznat, že se kapele povedlo rozčeřit vodu a nezůstat bez povšimnutí. Nyní po pár měsících už rozruch okolo alba trochu klesl, ale alespoň byl klid si o nahrávce a pár dalších záležitostech s Desire for Sorrow popovídat v rozhovoru. Otázek se zhostil zpěvák/kytarista Ziky a bubeník Bubno...

01. Zdravím! Nebudeme se příliš zdržovat a vrhneme se rovnou na otázky. Je mi sice jasné, že na tu první se vás nejspíš ptají v každém rozhovoru, nicméně by asi zaznít měla. Kdokoliv o vás kde píše, vždycky dřív nebo později skončí u podobnosti vaší muziky s jistou britskou kapelou. Na jednu stranu bych se ani nedivil, kdyby už vás to věčné srovnávání s Cradle of Filth pěkně štvalo, ale na tu druhou mi to přijde oprávněné, jelikož já osobně tam tu podobu fakt slyším a třeba některé pasáže "End of All Nights", hned prvního songu vaší desky, jako by vypadly odněkud z "From the Cradle to Enslave". Jak to vnímáte vy sami - myslíte, že tam nějaká podobnost mezi vaší hudbou a Cradle of Filth je, nebo není? Měli na vás Cradle of Filth nějaký vliv (tj. posloucháte tu kapelu?), nebo se jedná jen o náhodu?

Bubno: Také zdravíme, na srovnávání s CoF sereme, dneska každý srovnává někoho s někým jiným a je nám jasné, že se to prostě jen tak nezmění. Jiná věc je osočování z vykrádání, nebo plagiátorství, ale to podle našich zkušeností dělají jen kritici v Čechách, takže to ve finále žádný velký dopad nemá. Osobně bych neřekl, že jsme ovlivněni CoF, ale spíše melodickým blackem jako takovým. Cradle už neposloucháme pěknou řadu let. V začátcích (dokud Ziky nezpíval) nikoho ani nenapadlo jméno CoF, to přišlo až se zpěvem. Postupy jsou podobné, ale to je prostě melodický black. Máme staré zaběhnuté postupy rádi a muziku tvoříme tak, jak jí cítíme. Když budeme hrát death můžete nás obvinit, že vykrádáme třeba Cannibal Corpse (smích)

02. Album "At Dawn of Abysmal Ruination" jste vydali nejprve pod Pařátem, ale takřka hned vzápětí se objevila nová verze na digipacku. Proč to? Je asi jasné, že vzhledem k pozici Pařátu na české metalové scéně je pro jakoukoliv kapelu (zvlášť debutující) velká reklama, když se její album u časopisu objeví, ale leckoho asi napadne, jestli by nebylo rozumnější nechat vylisovat jen verzi v plastové krabičce u Pařátu, nebo naopak jen digipack na vlastní pěst… Jak se na to tvářil samotný Pařát, že jste to za nějaké tři nebo čtyři měsíce hned vydali znova?

Ziky: Už od začátku jsme dělali digipack s tím, aby album už jen napohled převyšovalo většinu ostatních nahrávek. Především kvůli tomu, abychom měli větší šanci sehnat vydavatelství. Navíc se tím snažíme dát určitou přidanou hodnotu lidem, co si kupují originál CD. A myslíme, že není na škodu, když si každý může vybrat verzi, která mu více vyhovuje. Co se týče Pařátu, vše bylo s Herdronem domluveno předem a vzhledem k tomu, že v době vydání digipacku už byla většina Pařátu prodána, neměl s tím Herdron sebemenší problém. V dnešní době, zvlášť pokud jde o "lokální kapely", nejde hledat žádný velký business, což si v Pařátu plně uvědomují a proto je s nimi rozumná domluva a mají ke kapelám (nebo alespoň k nám měli) maximálně vstřícný přístup.

03. K tomuhle tématu mě napadá ještě jedna věc… tak nějak všichni víme, jak se to má v současné době s prodejem nosičů, zejména u undergroundových skupin. Nehrozí vám teď, že budete mít na skladě spoustu vylisovaných CDček ve dvou verzích, které nepůjdou udat? Mimochodem, máte nějaký přehled, kolik kusů "At Dawn of Abysmal Ruination" se už dostalo mezi lidi; kolik se toho prodalo?

Ziky: Bereme to tak, že CD nemá žádnou dobu trvanlivosti a jestli to prodáme za rok, dva nebo pět, je to celkem jedno. Navíc většina CD v klasické krabičce, je už prodané. Jakmile doprodáme zbytek, jiná verze než digipack už nebude v nabídce, jak to bylo původně v plánu. Přesný počet prodaných nosičů (pokud nepočítáme Pařát, kde se jako příloha časopisu prodalo zhruba 2800 kusů) nevíme. Bude to cca. 50-100 nosičů.

04. Když už jsme u toho… jeden den jste vydali album a v podstatě hned následující den už to někdy hodil na ulož to a na různé warezy. Jak se k tomu stavíte? Neštve vás to, že se mordujete s deskou a pak ji někdo jen tak pověsí na internet, nebo to berete v klidu a jste s tím smíření, že tak už to dneska chodí a aspoň se to dostane k víc lidem?

Bubno: To je asi trest za všechny ty alba co jsme si stáhli my (smích). Tak to zkrátka dnes chodí. Někdo stahuje a někdo kupuje. Ale kdo si chce album koupit ať už do sbírky, nebo jen podpořit kapelu, prostě si ho koupí, bez ohledu na to, kde všude to visí zadarmo. Navíc nebýt toho, že je album na warezech dá se říct po celém světě, asi by nám nechodily objednávky například z Francie, Ruska, Mexika, nebo Číny.

05. Na jaře jste vyhráli soutěž Metalgate Massacre, díky čemuž jste si pak také zahráli na Metalgate Czech Death Festu. Přinesla vám výhra ještě něco dalšího? Myslíte, že to mělo nějaký větší dopad na fungování Desire for Sorrow? A co si myslíte o podobných soutěžích kapel obecně? Já osobně jsem to třeba nikdy pořádně nepochopil, protože hudba podle mě není sport, aby se v ní dalo soutěžit…

Bubno: Řekl bych, že žádný zásadní dopad na kapelu to nemělo. Zahrát si na Czech Death Festu byla skvělá zkušenost a parádně jsme si to užili. Do soutěže jsme se přihlásili s tím, že pokud postoupíme, zahrajeme si, navážeme nějaké kontakty a kapela bude vidět.

Ziky: Do soutěže, jak říká Bubno, jsme nešli hlavně kvůli cenám, ale zahrát si a aby nás bylo víc vidět. Prakticky se nám tam ani původně hrát nechtělo, než nás jeden známý po několika pokusech přemluvil a my se téměř na poslední chvíli přihlásili. Největší plus vidím v tom, že soutěž vlastně vyvrcholila v době, kdy jsme nové CD vydali, což byla skvělá propagace. (úsměv)

06. V květnu se vám také přihodila jedna poměrně nemilá záležitost, když vám někdo ukradl nástroje a další vybavení. Podařilo se nakonec něco z toho najít, nebo je to všechno už nenávratně pryč? Mělo to nějaký vliv na chod kapely (třeba jak jste řešili nejbližší koncerty, když jste přišli o nástroje atd.)?

Bubno: Bohužel se nám zatím nic najít nepodařilo. První myšlenky po této události byly různé, ani jedna z nich nebyla na rozpad kapely, nebo podobně. Dali jsme do kupy starší cajky, některé nástroje jsme si půjčili od kamarádů abychom mohli normálně fungovat a hned o týden později jsme zase koncertovali. První zkouška po vykradení byla trochu komičtější. Kluci si těsně před zkouškou ještě pájeli kabely co se někde doma a po zkušebně váleli a dokola kolovala jedna stará ladička, se kterou se snažili naladit ty orezlý struny. (smích)


07. Tuším, že jste kdesi říkali, že ty ukradené nástroje nebyl sériové výroby a že široko daleko nejspíš nikdo nebude mít podobné, je to tak? Chápu to správně, že tedy šlo o nějaké na zakázku vyráběné kusy? Když jste o ně přišli, nechali jste si pak vyrobit nové, nebo jste přešli na nějaké standardnější instrumenty?

Ziky: Na zakázku byla dělaná pouze moje kytara ESP, kterou jsem si koupil od kytaristy z jedné americké kapely. Infernits měl sériovku Kramer, ale kompletně předělanou (jiný lak, jiný tvar, snímače, hardware) a kdyby vzadu na kytaře nebyl nápis Kramer, nikdo by nepoznal co je to za kytaru. Baskytara Ibanez co měl Vlajda, pokud dobře vím, není ani nikde v obchodech po ČR dostupná. Objednával jí z internetu a než mu dorazila, trvalo to snad tři měsíce. Aktuálně si nechal kytaru vyrobit pouze Vlajda a zbytek hrajeme na sériovky. Do nahrávání nového CD, až nám ukradnou aktuální kytary, chceme určitě pořídit nové nástroje. (smích)

08. Z grafiky "At Dawn of Abysmal Ruination" i třeba z koncertního vystupování je vidět, že si zjevně chcete dát záležet i na vizuální prezentaci, což je jistě chvályhodné. Na druhou stranu může být přehnaný důraz na vizuální stránku i trochu dvojsečnou zbraní, důkazem čehož mohou být třeba Dymytry a jejich poměrně samoúčelné masky bez jakékoliv návaznosti na to, o čem kapela zpívá. Jak jste k tomu přistupovali vy? To, jak vypadáte na koncertech, je prostě image, nebo jste se snažili, aby to nějak korespondovalo s náladou muziky či s texty?

Bubno: Samozřejmě že vizuál musí korespondovat s tím, co hrajeme. Na vizuální stránce se snažíme neustále pracovat a nemyslíme, že bychom na ni přehnaně kladli důraz. Bereme to trochu jako divadlo (v dobrém slova smyslu) a k tomu kostýmy, popřípadě líčení zkrátka vždy patřilo, pomáhá to na koncertech vytvářet jedinečnou atmosféru a umocňovat zážitek z vystoupení, o který nám především jde.

09. Pokud si správně vzpomínám, někde proběhla zmínka o tom, že byste se měli na podzim vydat na turné po Evropě. Aktuálně je druhá polovina září a zatím nic není oznámené, pokud vím. Jak to tedy vypadá, vyjedete někam? A obecně - jaké máte aktuálně plány do budoucna?

Bubno: Turné po Evropě se poměrně dost zkomplikovalo. Občas to zkrátka bývá běh na delší trať, obzvlášť když si kontakty za hranicemi teprve budujeme. Momentálně děláme vše pro to, abychom v listopadu na tour vyrazili, ale teď bohužel nemůžu nic konkrétnějšího sdělit. Plánů do budoucna máme spoustu. Aktuálně je to samozřejmě co nejvíce hrát a vybudovat pevnější vazby v zahraničí. Pokud vše půjde podle plánu, vyjde do konce roku nový klip a v příštím roce se mimo jiné chystáme začít aktivně pracovat na nové desce. Veškeré novinky můžete sledovat na některém z našich oficiálních profilů, nebo přímo na našem webu.

10. To je z mé strany vše. Vzhledem k tomu, že moc nemusím obligátní "vzkažte něco čtenářům", tak nám radši na rozloučenou řekněte nějaký vtip (smích). Každopádně díky za rozhovor a ať se daří!

Bubno: Děkujeme za rozhovor. Vtipy známe bohužel jen nevhodné, proto bych se za celou kapelu už jen rozloučil pozdravem pana Dunga z Mrkvanova. Násklí

Datum: 2. října 2014
Otázky: MF
Odpovědi: Ziky (zpěv, kytara), Bubno (bicí)
Počet otázek: 10

Řezník - rozhovor

4. června 2014 v 21:14 | MF / Ježura
Řezník je prvním rapperem, kterému se v historii našeho blogu podařilo dosáhnout na plnohodnotnou recenzi (vlastně rovnou dvojrecenzi!), takže aby zde recenze na dvojalbum "Bateman / Muzeum mentálních kuriozit" nezůstala na velkém formátu sama samotinká, rozhodli jsme se dopřát jí společnost v podobě rozhovoru - pochopitelně opět s Řezníkem. Ten s tím neměl žádný problém, na naše vlezlé dotazy odpověděl, a jak to celé dopadlo, to si můžete přečíst níže...

01. Čau, Řezníku! Začneme trochu netradičněji… před nedávnem jsi na Facebook dával fotku svého zraněného palce, kvůli kterému jsi musel rušit jeden koncert? Co se ti vlastně stalo a jak se ti to povedlo? A jak se má noha teď?

Začal sem tloustnout a rozhodnul sem se s tim něco dělat - bohužel při jednom tréninku sem došlápnul vší vahou na palec a ten se rozlousknul jako burák! Moje tělo je tak nucený expandovat do enormních rozměrů!

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Diabolical - rozhovor (část 2)

4. května 2014 v 20:05 | Ježura
Slibovaná druhá část rozhovoru se švédskou death metalovou kapelou Diabolical, konkrétně s jejím kytaristou Carlem Stjärnlövem, je tady. Jen připomeňme, že rozhovor proběhl před dvěma týdny v Plzni po koncertě, který zde skupina odehrála...

24. Co se týče tvého multiinstrumentalismu - hraješ na kytaru, u Diabolical jsi dřív hrál na bicí, u Devian zase na baskytaru... Na kolik nástrojů vlastně hraješ?

Je to stejné, jako když jsem se učil psát kvůli "Neogenesis". Vždycky dělám to, co je potřeba udělat. Důvod, proč jsem začal hrát na bicí... když jsem byl teenager, začali jsme v mém rodném městě kapelu a já byl jediný, kdo mohl hrát na bicí, takže jsem hrál na bicí, a když jsme pak potřebovali nového kytaristu a nemohli jsme žádného najít, naučil jsem se, jak zahrát komplikovanější věci, které jsem v té době nezahrál. Takže prostě dělám, co je potřeba.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Datum: 4. května 2014
Otázky: Ježura, MF
Ptal se: Ježura
Odpovědi: Carl Stjärnlöv (kytara)
Překlad: Ježura, MF
Počet otázek: 17

Diabolical - rozhovor (část 1)

3. května 2014 v 21:29 | Ježura
Není to moc dávno, co se zde objevil report z koncertu Diabolical a dalších, na který jsem se vydal do plzeňského klubu Parlament. A když uz jsem tam vážil cestu, byla by skoda nevyužít příležitosti a trochu nevyzpovídat Carla Stjärnlöva, kytaristu Diabolical. Z Carla se vyklubal příjemný a navzdory pokročilé hodině sdílný chlapík, a tak se náš rozhovor protáhl skoro na hodinu, během které jsme si popovídali o turné, aktuální desce "Neogenesis", angažmá v Devian, opíjení se na Brutal Assaultu a dalších zajímavých tématech...

Níže se nachází první část rozhovoru, druhá by měla vyjít zítra...

01. Takže - jaký byl koncert?

Bylo to vážně pěkný, díky. Je to malý klub, ale publikum do toho dost šlo. Vážně pěkná atmosféra.

02. Hádám, že to bylo podstatně lepší než loni v Praze...

(smích) Jo, to nebyl úplně nejlepší koncert.

03. Loni jste odjeli první dvě části turné, letos jedete další dvě. Zaznamenali jste nějaké velké rozdíly, třeba v návštěvnosti, když je teď "Neogenesis" venku?

Jo, je to trochu odlišné. Musím říct, že je to naše zatím nejúspěšnější album a všímáme si toho, když na koncertech mluvíme s lidmi a tak. Opravdu nás to těší, že lidé reagují tak pozitivně.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Datum: 3. května 2014
Otázky: Ježura, MF
Ptal se: Ježura
Odpovědi: Carl Stjärnlöv (kytara)
Překlad: Ježura, MF
Počet otázek: 23

Asgard - rozhovor

26. dubna 2014 v 21:22 | MF
Loňský rok byl na český black metal relativně štědrý a vyšlo hned několik opravdu zajímavých desek - žádná z nich ovšem nebyla přijata tak rozporuplně jako "Eleonora: Odhalení jinotaje" od brněnských veteránů Asgard. Albu se dostalo značně rozdílného přijetí od naprosto nadšených ohlasů až po ty, které počin diplomaticky řečeno nezaujal vůbec v ničem. Naše recenze se zařadila do toho druhého tábora, nicméně tím spíš to byl důvod dát prostor, aby se ke své novince vyjádřila i samotná kapela, resp. její kytarista Pačess...

01. Zdravím! Pokud to nevadí, začneme trochu nepříjemnějšími otázkami, ať je máme rychle za sebou. Vaše poslední deska "Eleonora: Odhalení jinotaje" byla u kritiků přijatá dost rozporuplně a na větších webech jako Fobia nebo Abyss se jí dostalo podprůměrných hodnocení, nějaké lepší známky utržila jen na menších zinech, kde se chválí téměř vše. Jak už sice někde zaznělo, pro vás je stěžejní fakt, že se to líbí vám a člověku, který se postaral o vydání, což je samozřejmě v pořádku a správně, ale přesto se nabízí otázka, jak to přijetí v kapele vnímáte, protože úplně jedno to člověku asi být nemůže, nebo ne? Odnesl sis třeba z těch recenzí něco ty sám jakožto autor muziky, co by třeba někdy příště šlo udělat trochu jinak (mám teď na mysli především hudební a technickou stránku věci, ne booklet), nebo to nějak zvlášť neřešíte s tím, že se stejně nejde zavděčit každému a tohle se prostě občas stává? Nebo to dokonce berete tak, že kontroverze je vlastně dobrá?

Ahoj, příjemný začátek. Jsme velice rádi, že deska byla toliko diskutovaná. Je v pořádku, že se o kapele mluví, kdyby byla všem lhostejná, tak by nemusela existovat. Natáčení "Eleonory" se táhlo jako sopel a my jsme za tu dobu vytušili, že to polovina posluchačů zavrhne. Tebou zmiňované ziny respektuji a nic jiného jsem od nich nečekal. Jen mě mrzí tady to jakési posuzování zinů jako malý/velký/hloupý/chytrý/cool/agro/oliva/pisálek atd. Kdo dal komu ono božství a moc soudit, kdo je in a kdo out a veřejně se tím nekajícně chlubit. Jak ty říkáš "malé" ziny většinou píšou jen kladné, subjektivní recenze na své oblíbené kapely a je to logické, neboť tito zapálenci dokonce dojdou za kapelou do šatny a koupí si ono CD. Tohle to "velkozinaři" nemusí, neboť jim chodí desky automaticky na recenze a oni je subjektivně posoudí - to vše je realita a nic proti tomu nemám. Hudbu děláme, kvůli těm pár bláznům co stále navštěvují poloprázdné kluby a akce a kupují trika, CD a protože jich není mnoho, tak si děláme radost hlavně sobě. Z recenzí jsem si nic nevzal, neboť po hudební stránce se není od recenzentů co učit. Nikdo z nich mi ještě nikdy neporadil, který tón nahradit za jiný, abych nezněl staře či vesnicky. Naopak po mnoha internetových průjmech my chodily reakce od jiných muzikantů co to tady pár let dělají a gratulovali ke chvalitebné žánrově vyhraněné desce. To je pro mě víc jako recenze.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Datum: 26. dubna 2014
Otázky: MF
Odpovědi: Pačess (kytara)
Počet otázek: 14

Morna - rozhovor

18. března 2014 v 20:01 | Ježura / MF
Jak jste si možná před časem přečetli v naší recenzi, z debutové desky "A Tale of Woe" od mladých Slováků Morna se vyklubala nečekaně povedená záležitost. Chytili jsme tedy za pačesy příležitost a do Nové Dubnice poslali rovnou desítku otázek v naději, že odpovědi na ně nám a samozřejmě také vám ještě trochu rozšíří povědomí o kapele, jejích motivacích a cílech. Odpovědí se zodpovědně ujali všichni čtyři členové Morna a výsledek jejich snažení si můžete přečíst níže...

01. Ahoj! Nejprve nám povězte něco o sobě a své hudební historii. Jak dlouho hrajete na své nástroje? Jste samouci, nebo jste prošli hudební výukou? Je Morna vaším prvním vážným působištěm, nebo jste už dřív působili v nějakých kapelách? A jaká hudba, případně konkrétní kapely utvářely a utvářejí vaše hudební cítění?

Robert: Morna vznikla niekedy v roku 2010 po tom, ako ma chalani (Kubo a Michal) pribrali medzi seba na post gitaristu a vtedy ešte nejasný post speváka/"hroziča". Chalani už fungovali nejakú dobu predtým, takže po mojom vstupe už bol nejaký materiál hotový a spoločne sme potom pracovali na ucelení tých songov a tvorbe nových, tvorbe textov a plánovaní našej demo nahrávky "Succubus". Takže, mali sme nejaký smer, obraz o tom, čo chceme robiť a ako to chceme robiť, ale nemali sme názov ani basáka. Po niekoľkotýždňovom hľadaní sme spomedzi rôznych alternatív vybrali názov Morna, ktorý vystihoval naše predstavy. S basgitaristom to bol trochu vážnejší problém, ktorý sme definitívne vyriešili až v lete 2011, keď ku nám prišiel Cvečo, ktorý sa hrdinsky chopil basy aj napriek tomu, že bol pôvodne gitarista a skompletizoval tak našu partiu. Ja osobne si ani nepamätám, kedy som chytil gitaru do ruky prvýkrát. Otec je tiež gitarista a hudobník, takže sa to tak nejak prirodzene na mňa lepilo, všetky tie veci okolo hudby. Základy hry som získal behom 3 rokov v ZUŠ a odvtedy som samouk. Morna je prvá kapela, v ktorej pôsobím ako stály člen. Čo sa môjho hudobného cítenia a vnímania týka, tak tých vplyvov a interpretov je naozaj mnoho. Ale najvýraznejšie moju tvorbu alebo hudobné cítenie ovplyvnili hlavne kapely a umelci ako: Extreme, ZZ Top, The Cure, Pražský výběr, Pearl Jam, Muse, neskôr Mastodon, Opeth, Porcupine Tree a gitaristi Nuno Bettencourt, Guthrie Govan, Zakk Wylde, Tremonti, Hendrix, a v neposlednom rade môj otec.

Kubo: Ako poslucháč a fanúšik sa intenzívne venujem hudbe asi od deviatich rokov. Na bicie nástroje hrám od svojich pätnástich a od počiatku som samouk. Hudobné vzdelanie som síce vždy túžil mať, ale na cestu jeho štúdia sa mi podarilo plnohodnotne dostať až na vysokej škole. Morna je mojim prvým oficiálnym pôsobiskom.

Michal: Na gitare hrám asi od trinástich rokov, kedy ma chytila éra Nirvany a grunge-u. Najskôr to bola lacná akustika a po dvoch rokoch som si kúpil aparát a gitaru, ktoré mám dodnes. Gitare sa venujem ako samouk, ale istý čas som rok navštevoval ZUŠ. Kapela Morna je mojím prvým počinom. Za svoje základy pokladám Nirvanu a Metallicu, neskôr som sa dostal na vlnu melodického death metalu (Gothenburg) a potom rôzne od progresívneho rocku, neo klasike až po elektro.

Tomáš: Na basgitaru hrám od svojich 17, vlastne odo dňa, kedy ma chalani zobrali medzi seba. Pred Mornou som absolvoval zopár koncertov v ZUŠke, kde som chodil tri roky na akustickú gitaru a dva roky tam hral v kapele na elektrickú gitaru. Hrávali sme veci hlavne od Iron Maiden, ktorých tvorba ma ovplyvnila najviac. Okrem nich si rád vypočujem napr. Nirvana, Guns n' Roses, Led Zeppelin, In Flames, Opeth, Alice in Chains, a mnoho ďalších kapiel zo všelijakých žánrov (okrem punku).

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Duck Explosion - rozhovor

3. března 2014 v 21:44 | MF / Prdovous
Francouzská rocková kapela se zajímavým jménem Duck Explosion vydala v loňském roce své první EP s taktéž zajímavým názvem - "Zebra Pilot". Díky tomu by nemělo být překvapení, že explodující kachničky a zebra pilotující letadlo byly jedněmi z témat, o nichž jsme se bavili. Odpovědi poskytl kytarista Wil Castle...

01. Zdravíme do Francie! Pojďme ihned začít s otázkou - tahle nebude příliš originální, ale jak byste představili svou kapelu někomu, kdo o vás nikdy dříve neslyšel? Řekněme, že někdo takový čte tento rozhovor… jak byste jej přesvědčili, že zrovna Duck Explosion je ta kapela, kterou by měl poslouchat?

Díky tobě a díky za skvělou recenzi! Vážně se nám líbí! Moje jméno je Wil a jsem spoluzakladatel kapely a hraju na kytaru. Duck Explosion jsem stvořil já a můj kamarád a spolubydlící Jey Bridge. Vedla nás společná vášeň: ROCK!! Pro jednoho sedmdesátkový rock, pro druhého alternativní rock. Stvořili jsme chemii, která skupině položila základy. Poté se k nám přidal Charly Poppins, zpěvák s heavy metalovými vlivy, který songy poznamenal svým chraplavým a energickým hlasem. Později nás doplnili Saraswati Inthesky na base, což je aranžér a skladatel harmonickým tónů, a konečně bubeník Luca, který se rychle naučil třískat do rytmu Duck Explosion.

Proč poslouchat Duck Explosion? Opravdu těžká otázka, ale s pěti členy s pěti různými vlivy jsou Duck Explosion kombinací těchto vlivů, řekl bych, že každý ten vliv můžete slyšet v každé písničce.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Duck Explosion - interview

3. března 2014 v 21:42 | MF / Prdovous
French rock band with an interesting name Duck Explosion released its first EP last year and it had an interesting title as well - "Zebra Pilot". Because of this, it shouldn't be a surprise that exploding ducks and zebra piloting a plane were among the topics we have talked about. Answers were provided by the guitarist Wil Castle...

01. Hello to France! Let's start right away with a question - this one won't be much original but how would you introduce the band to someone who has never heard about you before? Let's say someone like this reads this interview… how would you convince him that Duck Explosion is the band he should listen to?

Thanks to you and thanks for the great review! We really like it! My name is Wil and I'm the cofounder of the band and I play guitar. Duck Explosion was created by me and my friends and roommates Jey Bridge. A common passion leads us: ROCK!! 70's rock for one for one and more alternative rock for the other. We create the alchemy, which gives its foundations to the band. Charly Poppins, a singer with heavy metal influences who marks the songs by his hoarse and energetic voice, then joined us. Later we were joined on the bass by Saraswati Inthesky, who is an arranger and a composer of harmonious tones, and finally by drummer Luca who quickly learned to hammer the rhythms of Duck Explosion.

Why listen Duck Explosion? Really hard question but with 5 members with 5 different influences Duck Explosion is a mixture of all these influences and i think you can ear on each song every influence.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Infectious Hate - rozhovor

23. února 2014 v 21:58 | Ježura / MF
Infectious Hate jsou kapela sice mladá, ale ambice a vize těmto Francouzům rozhodně nechybí. Proto si u nás také jejich debutové EP "Insanity Begins" vysloužilo velmi pěkné hodnocení, a když se nám naskytla možnost pány trochu vyzpovídat, rádi jsme tak učinili. Odpovědí se zhostili kytarista Léo, zpěvák John a baskytarista Rémi, a co pěkného jsme se od nich dozvěděli, to si můžete přečíst jen o pár pixelů níže, takže směle do toho!

01. Zdravíme do Francie! Povězte nám nejdříve něco o sobě… vím, že je to klišé otázka, ale jak byste představili kapelu někomu, kdo o ní nikdy dříve neslyšel? Čeho byste pod hlavičkou Infectious Hate chtěli dosáhnout? A jaké je vaše hudební pozadí? Hráli jste nebo hrajete v nějakých skupinách, nebo je Infectious Hate vaším prvním hudebním projektem?

Léo: Obvykle nás představuji jako death metalovou kapelu, která míchá i další vlivy, což nám umožňuje zůstat přístupnými, i když hrajeme extrémní muziku. Můj osobní cíl je si tohle užívat a zatím se to dost daří. Opravdu doufám, že někdy budeme hrát na větších místech a s kapelami, kvůli nimž jsem také chtěl hrát hudbu!

Osobně hraju na kytaru osm let, jsem samouk, učil jsem se songy, které jsem měl rád a tak. Podílel jsem se na pár projektech a napsal pro ně slušný počet písniček, ale nikdy to nebylo úplně ono (především problémy se sestavou), dokud jsem se nedostal k Infectious Hate; s nimi jsme makali a konečně můžeme ukázat výsledky!

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Infectious Hate - interview

23. února 2014 v 21:57 | Ježura / MF
Infectious Hate are young band but they definitely don't suffer from a lack of ambitions or musical vision. With this on mind, it's no surprise that their debut EP "Insanity Begins" scored really well in our review and when we got opportunity to make an interview with these guys, we gladly took it. Guitarist Léo, vocalist John and bassist Rémi, answered our questions and if you're curious about their responses, you can check them out just a few pixels below, so read on!

01. Hello to France! Tell us something about yourselves first… I know this is a cliche question but how would you introduce the band to someone who has never heard of you before? What would you like to achieve under Infectious Hate banner? And what's your musical background? Did you play or still play in any other bands or is Infectious Hate your first musical project?

Léo: I usually introduce us as a Death Metal band that mixes other influences, allowing us to stay accessible while playing extreme music. My own goal is really to have fun doing this and so far it's pretty much a success, I really hope to play into larger events and with bands that made me want to play music too!

I've been playing the guitar for eight years, mostly autodidact stuff learning songs I like and others. I've been into several projects and composed a good amount of songs for them but it never came right for many reasons (mostly line-up troubles) until I got into Infectious Hate, then we kept working and we can finally show results!

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Persona Grata - rozhovor

7. února 2014 v 19:47 | MF
Slovenská progresivní formace Persona Grata se v loňském roce blýskla velice povedenou deskou "Reaching Places High Above", která zaujala nejednoho fanouška i kritika progresivního rocku. Ovšem nejen o tomto albu, ale i o pár dalších záležitostech jsme si s kapelou povídali v rozhovoru. Odpovědí na naše dotazy se ujal baskytarista Timotej Strieš...

01. Zdravím na Slovensko! Uznávám, že tohle je hned na začátek možná trochu blbá a klišovitá otázka, ale mohli byste nám nějak ve stručnosti shrnout, jak se to má s historií vaší kapely? Ptám se především z toho důvodu, že jsem byl přesvědčen, že "Reaching Places High Above" je váš debut, a tudíž toho pod hlavičkou Persona Grata nebudete mít zas tolik za sebou, ale rok založení 1999 na vašem Facebooku mi tuhle teorii trochu nabořil. Po troše pátrání to vypadá, že by tam měla být nějaká demíčka a dokonce i změna názvu, je to tak? Zkuste v tom prosím laikům v oboru historie Persona Grata udělat trochu jasno, jak šel s vaší skupinou čas…

Jano Šteňo a Martin Stavrovský sa stretli niekedy v roku 2000. Ja (Timotej Strieš) som do kapely prišiel na inzerát o pár mesiacov neskôr. Začínali sme ako klasická mládežnícka skupina, t. j. hrávali v škole na požičanej aparatúre, učili sme sa rockové pecky od Led Zeppelin, Deep Purple či Jimiho Hendrixa. Ale hneď od začiatku sme sa snažili robiť aj vlastné veci. Časom prišli nové inšpirácie v podobe kapiel hrajúcich progresívny rock ako Dream Theater či Emerson, Lake & Palmer alebo legendárnych Fermáta a Collegium Musicum. Odvtedy sme sa aj na skladanie piesní pozerali trochu inak. Viac sme skúmali rytmickú a harmonickú stránku. Skladby sa predlžovali, opúšťali sme klasickú štruktúru, hľadali sme vlastný zvuk a výraz.

Ďalší veľký posun nastal príchodom nových členov - virtuóznej flautistky a speváčky Janky Vargovej, klaviristu Adama Kuruca a gitaristu Martina Hubu, vynikajúcich hudobníkov, s ktorými sme dali dokopy náš prvý album "Reaching Places High Above". Veľká etapa nastala príchodom Mateja Mikloša - súčasného klávesáka, a gitaristu Petra "Piťu" Luhu, tiež úžasných muzikantov. Na našu veľkú radosť sa Janka po určitej odmlke tiež do kapely vrátila. Spolu robíme na ďalšom albume.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Datum: 7. února 2014
Otázky: MF
Odpovědi: Timotej Strieš (baskytara)
Počet otázek: 11

netra - rozhovor

1. prosince 2013 v 22:18 | Monsterfuck
V recenzích se snažíme velkými čísly moc neplýtvat, ale když už 10/10 dáváme, myslíme to vážně. A když jsem letos v červnu dával 10/10 loňské desce "Sørbyen" od (původem) francouzského jednočlenného projektu netra, také jsem byl zcela přesvědčen, že to bylo zaslouženě... a stále jsem. Ta nahrávka je totiž... jednoduše dokonalá. I proto jsem upřímně rád, že bylo možné uskutečnit rozhovor se Stevenem Le Moanem, člověkem stojícím za netra. Bavili jsme se nejen o "Sørbyen", ale i o čerstvém EP "Dreading Consciousness", na němž se Steven podílel s hip-hopovou kapelou We'rewolves, a samozřejmě i dalších tématech...

01. Ahoj, Stevene! Úplně první otázka bude trochu neobvyklá - kde se teď nacházíš? Vím, že ses přestěhoval do Norska před tvorbou "Sørbyen"… žiješ stále v Norsku, nebo ses od té doby přestěhoval zase někam jinam?

Opustil jsem Norsko asi před rokem a nyní žiju v Darmstadtu v Německu.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


netra - interview

1. prosince 2013 v 22:17 | Monsterfuck
We do not give high ratings in the reviews every day but when we give 10/10, we really mean it. And when I was rating last year's album "Sørbyen" from (originally) French one-man project netra with 10/10, I was absolutely confident that it is deserved... and I still am. This record is... just perfect. This is the reason why I am honestly glad that it was possible to make an interview with Steven Le Moan, the person behind netra. We were talking not only about "Sørbyen" but also about the brand new EP "Dreading Consciousness" which is a collaboration between Steven and hip-hop band We'rewolves and of course also about some other topics...

01. Hello Steven! The very first question will be a little bit unsual - where are you at the moment? I know that you moved to Norway before creating "Sørbyen"… do you still live in Norway or have you moved anywhere else since then?

I left Norway about a year ago and I currently live in Darmstadt, Germany.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Dark Man Shadow - rozhovor

18. listopadu 2013 v 22:25 | Monsterfuck
Pokud jste už někdy na začátku tohoto tisíciletí nesledovali black metalovou scénu, jméno německé skupiny Dark Man Shadow vám toho asi příliš neřekne. Kapela celou minulou dekádu mlčela a navenek vůbec nefungovala, až nyní, deset let od předcházející desky "The Shore of Straying Souls", se objevila novinka s názvem "Victims of Negligence". A samozřejmě hlavně o ní a také i o tom, co zapříčinilo tak dlouhou odmlku, jsme si povídali se zpěvákem, kytaristou a baskytaristou Sorrothem...

Ještě před samotným rozhovorem je nutné upozornit na jednu věc, která hodně překvapila i nás samotné. Dark Man Shadow je německá kapela a my jakožto správní křupani samozřejmě neumíme německy v podstatě nic, otázky jsme tudíž poslali jak jinak než v angličtině. Odpovědi nám ovšem došly ve slovenském (!) jazyce. Po menším interním hlasování jsme se nakonec rozhodli rozhovor i přes jisté nedostatky ve slovenštině ponechat v originálním znění (pouze naše vlastní otázky jsme samozřejmě přeložili do mateřštiny), a to hned z několika důvodů. Jednak pro zachování autentičnosti, jednak také proto, že - co si budeme povídat - takováhle situace už se asi opakovat nebude; v neposlední řadě je pak smysl odpovědí zřejmý a bez problémů pochopitelný, takže už jen pro tu zajímavost... přejeme příjemné čtení!

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Herrschaft - rozhovor

12. listopadu 2013 v 21:15 | Monsterfuck
Francouzští electro/industrial metalisté Herrschaft nedávno vydali svou druhou dlouhohrající desku "Les 12 Vertiges", ovšem nejen ona byla předmětem našeho rozhovoru. Na naše otázky o elektronické muzice, jazycích, drogách a samozřejmě i samotném albu odpovídali hned dva členové, Zoé H. a MaX...

01. Zdravím! Začněme s lehkou otázkou. Kapela pochází z Francie, ale název Herrschaft - pokud se nemýlím - pochází z německého jazyka. Proč je tomu tak? Má to nějaký zvláštní význam, nebo jste si německé jméno zvolili proto, že to zní dobře?

MaX: Samozřejmě, někdo by si mohl myslet, že německé jméno u electro metalové kapely jen "zní hustě", ale je to trochu složitější. Vybrali jsme Herrschaft podle jeho německého významu, který má blízko k "panování" nebo "nadvládě". Především tento význam dokonale pasuje k tématu našich dvou prvních alb, založených na panování a nadvládě lidstva ve futuristickém světě. Ukázalo se ale také, že tohle slovo má dokonce i pro Němce trochu nejasný význam, taková záhada v jeho definici… to se k nám hodí perfektně.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Herrschaft - interview

12. listopadu 2013 v 21:14 | Monsterfuck
French electro/industrial metallers Herrschaft released their second full-length album "Les 12 Vertiges" not so long ago but this was not the only topic of our interview. Our questions about electronic music, languages, drugs, of course the album itself and many more were answered by two members, Zoé H. and MaX...

01. Hello! Let's start with a simple question. The band comes from France but the name Herrschaft - if I am not mistaken - comes from German language. Why is it so? Does it have any special meaning, or did you choose German name just because it sounds good?

MaX: Of course you could think that having a German name for an electro Metal band just "sounds cool", but it's a little bit more complex than that. We chose Herrschaft by its German meaning, close to "reign", or "domination". First of all this meaning fit perfectly the theme of our two first albums, based on the reign & domination of humanity in a futuristic world. But it also appeared that this word, even for German people, had quite a blurry meaning, some kind of mystery in its definition… Well that was perfectly fitting for us.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Yossi Sassi - interview

15. září 2013 v 22:23 | Ježura / Monsterfuck
Middle east is definitely not a typical birthplace of rock and metal music, but despite this fact, the world recognizes some at least interesting musical acts coming from this area. However, these bands would probably have much worse chance to reach western market without Israel based Orphaned Land, who are pioneering middle-eastern metal for more than 20 years. And it is no one else than Yossi Sassi, multiinstrumentalist and founding member of Orphaned Land, who answered some meddlesome questions that we prepared for him. The interview does not concetrate on Orphaned Land only but we also asked about Yossi's solo album, his collaboration with multiple remarkable musicians, his personal history and future and even more interesting topics...

01. Hello! Let's start with some questions about Orphaned Land… Last year, Matti Svatizky left Orphaned Land after twenty one years of being a founding member. It's not unusual that two guitarists who play together for such a long time develop some sixth sense between them which helps them to predict the other one during composing a new material or during playing live. Was it similar between you and Matti? And how does it work with new OL's guitarist, Chen Balbus? Wasn't it difficult to get comfortable with Chen since you were - as I suppose - used to Matti's style of playing? Did you yourself have to change anything in your own style of playing guitar in Orphaned Land because of the new partner? Or everything went smooth and you got used to Chen right away?

Indeed after 20 years of guitar playing as duo, Matti and I developed some "6th sense" and a lot of mutual understandings in terms of sound and emphasis during playing. I am a strong believer in the long term of things, especially in bands, where players are not just instrument holders, but with time over the years create a very special formula that is original and hard to imitate. Truly Chen is a good guitar player, he was my guitar student, but still it's different. Not for better or worse, just not the same. I miss Matti's playing sometimes. he had his own sound. Chen has a similar sound to mine, kind of imitating what we already have. It's not a bad thing, just different. Anyway, I look for the future, so we're still good friends but we moved on, sadly.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Yossi Sassi - rozhovor

15. září 2013 v 22:23 | Ježura / Monsterfuck
Střední východ rozhodně není pro rockovou a metalovou hudbu zemí zaslíbenou, nicméně i tak odtud zejména poslední dobou pochází přinejmenším zajímavá jména. Regionální kapely by to ale asi měly o pořádný kus těžší, kdyby jim za posledních více než dvacet let neprošlapali cestičku na západní trh izraelští Orphaned Land. No a právě zakládající člen Orphaned Land, multiinstrumentalista a velmi aktivní hudebník Yossi Sassi, nám zopdpověděl několik všetečných otázek, které jsme pro něj přichystali. Nehovořilo se jen o samotných Orphaned Land, ale řeč přišla také na Yossiho sólové album, jeho spolupráci s několika významnými hudebníky, osobní historii a budoucnost a další zajímavá témata...

01. Ahoj! Začněme několika otázkami ohledně Orphaned Land... Loni kapelu po dvaceti letech opustil zakládající člen Matti Svatizky. Není nezvyklé, že když spolu dva kytaristé hrají dlouho, vybudují si mezi sebou jistý šestý smysl, který jim pomáhá předvídat, co udělá ten druhý, jak při skládání nového materiálu, tak při hraní naživo. Fungovalo to mezi tebou a Mattim podobně? A jak to funguje s novým kytaristou Orphaned Land, Chenem Balbusem? Nebylo složité si na Chena zvyknout, když jsi byl - jak předpokládám - uvyklý na Mattiho styl hraní? Musel jsi kvůli novému parťákovi něco měnit na vlastní stylu hraní? Nebo šlo všechno snadno a na Chena sis zvykl hned?

Jistěže jsme si za dvacet let společného hraní s Mattim vybudovali jakýsi "šestý smysl" a velké vzájemné porozumění ve smyslu zvuku a jistého důrazu během hraní. Hodně věřím na dlouhodobost věcí, obzvlášť v kapelách, kde hráči jenom nedrží nástroje, ale po letech tvoří jedinečný vzorec, který je originální a těžko se napodobuje. Chen je opravdu dobrý hráč, je to můj student, ale pořád je to jiné. Ne k lepšímu nebo k horšímu, zkrátka ne stejné. Mattiho hra mi občas chybí, měl svůj vlastní zvuk. Chenův zvuk je podobný tomu mému, tak trochu napodobuje to, co už jsme vytvořili. Není to špatně, je to jen jiné. Každopádně já koukám do budoucnosti, takže jsme stále dobří přátelé, ale pohnuli jsme se pohnuli dál, bohužel.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Cadaveria - rozhovor

28. července 2013 v 22:21 | Monsterfuck
Itálie možná není země plná metalových hvězd, přesto jsou zde hudebníci, bez nichž by žánrová scéna bylo jistě chudší. A zpěvačka Cadaveria patří bezesporu mezi ně. Její kariéra začala v dnes kultovních Opera IX, od nichž v roce 2001 a společně s bubeníkem Flegiasem/Marcelo Santosem založila novou kapelu Cadaveria. Obě skupiny byly samozřejmě předmětem našeho rozhovoru (ačkoliv Opera IX spíše okrajově), ale došlo i na několik dalších témat jako vedlejší projekt DyNAbyte nebo něco o Cadaverii osobně...

01. Zdravím do Itálie! Pokud to nevadí, začal bych trochu těžší otázkou. Asi před dvěma měsíci jste vydali novou edici vašeho posledního alba, takže první dotaz se sám nabízí - proč jste se tak rozhodli? Samozřejmě vím, že tu jsou dva bonusové songy, ale… inu, dovolím si být upřímný - ačkoliv mám rád vaší muziku a i "Horror Metal", nejsem si jistý, jestli vidím důvod pro vydání alba podruhé rok po originální verzi jen kvůli dvěma bonusovým písničkám. Určitě bych tomu rozuměl, kdyby bylo původní vydání už rozprodané, ale pokud vím, je stále k dispozici - minimálně tady v České republice…

Ano, je zde pořád sto nebo dvě stě kopií z prvního výlisu, ale jsou roztroušeny po evropských distribucích, tudíž jich není dostatek, aby pokryly stálou poptávku, kterou má kapela z webu. Máme naplánovaných pár živých vystoupení do konce roku a potřebujeme víc kusů pro prodej na koncertech, takže náš label naplánoval nový výlis. Nevidím nic zvláštního na přidání dvou bonusových skladeb, namísto dolisování stejné verze. Album to obohatilo a lidé, kteří si koupí novou edici, si mohou užít něco navíc.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Cadaveria - interview

28. července 2013 v 22:20 | Monsterfuck
Italy is not a country full of metal superstars but still there are musicians who left a mark on genre's scene. And singer Cadaveria is undoubtably one of them. Her career started in now-cult band Opera IX, who she left in 2001 and formed a band called Cadaveria alongside with the drummer Flegias/Marcelo Santos. Both the bands were of course subjects of our interview (however, Opera IX just marginally) but there were also some other topics to talk about like Cadaveria's side project DyNAbyte or Cadaveria herself...

01. Greetings to Italy! If you don't mind, I'd start with maybe a little tougher question. You released new edition of your latest album circa two months ago so the very first question just suggests itself - why did you decide to do it? I of course know there are two bonus songs but… well, I'll dare to be honest - despite I like the band's music and "Horror Metal" as well, I'm not sure if I see a reason in releasing the album for the second time in a year after the original version just because of two bonus songs. I would definitely understand it if the original edition was already sold out but as far as I know it's still available - at least here in the Czech Republic…

Yes, there are still one or two hundreds of copies around, coming from the very first print, but they are scattered among the European distributors and however they are not enough to cover the constant request of copies the band gets from the web. We have a handful of live dates planned till the end of the year and we needed more copies to sell at the concerts, so our label planned a new print. I don't see anything strange in adding two bonus tracks, instead of reprinting the same version. This has enriched the album and people buying this new version can enjoy some extras.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

In Vain - rozhovor

23. července 2013 v 22:02 | Monsterfuck
Norové In Vain jsou kapelou, kterou v redakci máme opravdu upřímně rádi. Stejně tak je tomu i na třetí dlouhohrající desce "Ænigma", jíž někteří z nás řadí k tomu nejlepšímu, co prozatím v letošním roce vyšlo. I to byl jeden z důvodů, proč jsme si moc rádi zopakovali povídání s kytaristou Johnarem Hålandem z roku 2010 a opět mu položili další sérii skromných otázek nejen o samotných In Vain a jejich novince "Ænigma", ale třeba i o společném hraní se Solefald...

01. Zdravím! Pokud to nevadí, rád bych začal s několika otázkami ohledně historie In Vain. Kapela byla založena v roce 2003 a vaše první demo vyšlo o rok později. Nemohl jsem ale najít, jestli někdo ze zakládajících členů, včetně tebe, v době, kdy byla skupina založena, hrál v nějaké další kapele, takže bych se rád zeptal, jestli jste někde hráli ještě před In Vain. Ptám se především proto, že už vaše první počiny "Will the Sun Ever Rise?" a "Wounds" mi zní velmi sofistikovaně - tak moc, že by se jen těžko věřilo tomu, že byly vytvořeny bez nějakých předchozích zkušeností s hraním hudby. Mohli bys nám prosím říct něco o vašich hudebních aktivitách před In Vain (pokud nějaké jsou) a také jaká byla hlavní motivace pro založení kapely?

Ahoj! Já jsem hrával v metalcorové skupině s názvem Lodestar. To bylo před mnoha lety. Nyní mám hardcorovou kapelu společně s naším baskytaristou Kristianem. Jmenuje se From Strength to Strength, podívejte se na nás prosím na Facebooku https://www.facebook.com/pages/From-Strength-to-Strength/151829588218468. Naše debutové album je hotové, ale protože Kristian zrovna studuje v USA, je trochu obtížné zůstat aktivní bez jeho vokálních povinností. Nahrávka je teda aktuálně u ledu.

Sindrehar nazpíval vokály na debutovém albu Myrkgrav a v současnosti ještě působí v doom metalové skupině Funeral. Naši ostatní členové mají také další vedlejší projekty, ale není to nic moc známého.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

In Vain - interview

23. července 2013 v 22:00 | Monsterfuck
In Vain from Norway are one of the bands we honestly like among our editorial staff. And it's still the same with their third full-length album "Ænigma" which is one of the best records released this year so far for some of us. That was one of the reasons why we were glad to repeat our little chat with guitarist Johnar Håland from 2010 and ask him another set of a few questions not only about In Vain themselves and their new album "Ænigma" but also about their playing with Solefald...

01. Hello! If you don't mind, I would like to start with a few questions about In Vain's history. The band was founded in 2003 and your first demo was released one year later. I couldn't find anywhere whether any of the founding members, including yourself, has played in any other band as of time when the band was born so I'd like to ask if you have played anywhere before In Vain. I'm asking that mainly because even your early works "Will the Sun Ever Rise?" and "Wounds" sound very sophisticated to me - so much that it might be a little bit difficult to believe they were created without any previous experiences with playing music. Could you please tell us something about your musical activities before In Vain (if there are any) and also what was the main motivation to form the band?

HI! I used to play in a metalcore band called Lodestar. That is many years ago. Currently I have a hardcore band together with our bassist Kristian. It's called From Strength to Strength and please check us out on Facebook https://www.facebook.com/pages/From-Strength-to-Strength/151829588218468. Our debut album is ready, but since Kristian is currently studying in the US, it is hard to stay active without his vocal duties. So the record is put on hold as of now.

Sindrehar done vocals on Myrkgrav's debut album and he is currently active in the Doom Metal band Funeral. Our other members have had other side projects, but nothing well known.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Ov Hollowness - rozhovor

9. dubna 2013 v 21:45 | Monsterfuck
01. Zdravíme do Kanady! Jak se máš? Tady ve středu Evropy již zima pomalu ustupuje, ale občas se stále objeví nějaký zasněžený den a nízké teploty… jaké je právě počasí ve tvé oblasti? Jaký druh počasí máš nejraději? Některé fotky na Facebooku kapely trochu napovídají, že bys mohl mít rád zimu…

Myslel a doufal jsem, že už je zima pryč, ale dnes jsem opět viděl padat sníh. Zima sice pomalu ustupuje, ale možná ne dost rychle, pořád je chladno, už je čas na změnu. Nicméně se mi to líbí; vizuálně je to poměrně pěkné a ponuré. Fotografování mám rád stejně jako tvorbu hudby, takže se snažím udělat nějaké hezké fotky ročních období, když mohu.

02. Když jsme zmínili zimu… pokud je nějaké roční období spojené s black metalovou hudbou, pak je to jistě právě zima, zejména s (ne)chvalně proslulou žánrovou formou z počátku 90. let a také s kapelami, které se v tomto období inspirují. Nicméně, black metal, jenž býval nejspíše tím nejortodoxnějším stylem, se později vyvinul do mnoha avantgardních a experimentálních větví, jež jsou mnohdy odmítány hudebníky, kteří stále hrají tu syrovou formu black metalu. Abych dal malý příklad - pamatuji si, že jeden člen finské kapely Bestial Mockery kdysi v nějakém rozhovoru prohlásil, že veškerý black metal by měl být syrový, agresivní, ovlivněný punkem a že žádný black metalový song by neměl být delší než tři, čtyři minuty… inu, asi by za black metal nepovažoval ani Ov Hollowness. Máš nějaký názor na tento "souboj" mezi tradičními a alternativními podobami black metalu? Kterým z nich dáváš přednost jako posluchač? Nebo si užíváš obě?

Pocity a nálady zimy se s některými elementy nebo styly black metalu pojí, ale ne vždy.

V životě i v umění se odehrává růst a změny, věci nezůstávají pořád stejné, a pokud jste ten druh člověka, který chce, aby vše zůstalo při starém, vždy budete bojovat proti přirozené nátuře věcí, což povede k problémům. Čím více toho vím o lidech a jejich chování, tím více vnímám limity v jejich přemýšlení. Někteří lidé se cítí pohodlně ve vymezování věcí, v tomto případě hudby. Neradi akceptují věci, které se nevejdou do jejich pěkné malé krabičky, jejich mysl to nezvládne. Všimněte si, že vždy při použití slova "mělo by" směřuje pozornost k myšlence nebo skutečnosti. Z důvodů komunikace věcem dáváme nálepky a snažíme se je definovat, ale je to jen pro usnadnění. Pravá esence čehokoliv je tím, čím je, a není toho jeho nálepka nebo jméno, v tomto případě black metal. Lidé, kteří potřebují věci vymezovat nebo něco následovat, jsou ti, kteří neumí myslet sami za sebe, jsou jako nábožní lidé, potřebují, aby jim někdo řekl, co mají dělat, protože sami nedokážou poznat, jaké věci doopravdy jsou. Je to opravdu nižší úroveň myšlení. Já si užívám vše, vše, co je dobré, kvalitní.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Ov Hollowness - interview

9. dubna 2013 v 21:45 | Monsterfuck / Stick
01. Hello to Canada! How are you? Winter is slowly fading away here in the middle of European continent but there are still some snowy days and low temperatures… how is the weather in your region at the moment? Which type of weather do you like the most? Some photos on the band's Facebook seem a little bit like you could be a fan of winter…

I thought and hoped that winter was over but today again I see snow falling. Winter is slowly fading away, but maybe not fast enough, it has been too cold, time for a change. I do like it though; visually it is quite nice and gloomy. I like photography as well as making music, so I try and get some decent shots of the season when I can.

02. When we mentioned winter… if there's a season which is somehow connected with black metal music it would be winter for sure, especially with the genre's most (in)famous form from early 90's and also with the bands which inspire themselves in this period of time. However, black metal which used to be probably the most orthodox style later evolved into many avantgarde and experimental branches which are often rejected by many musicians who still play the raw form of black metal. To give a small example - I remember that one memeber of Finnish band Bestial Mockery once said in an interview that all black metal should be raw, aggressive and heavily influenced by punk and that no black metal song should be longer than three or four minutes… well, he probably wouldn't consider Ov Hollowness to be black metal as well. Do you have an opinion on this "fight" between the traditional and alternative forms of black metal? Which of them do you prefer as a listener? Or do you enjoy both of them?

The feeling and mood of winter goes along with some elements or styles of black metal, not always though.

What happens in life and art is growth and change, things do not stay the same and if you are the kind of person who wants them to stay the same you will always be fighting against its' true nature, and it will lead to problems. The more I come to learn about people and their behaviours; I can see the limitations in their thinking. Some people find comfort in defining things, in this case music. They do not like to accept things that do not fit into a nice little box, their minds can't handle it. Always note when the word 'should' is used, is attention given to an idea or reality. For means of communication we put labels on things to try and define them, but it is only for getting points across. The true essence of anything is what it is, it is not its' label or name, in this case black metal. People who need to define things or have things to follow are those that can't think for themselves, they are like religious people, they need to be told what to do since they are unable to come to know things for what they truly are. It really is a lower level of thinking. I enjoy anything, anything that is good, quality.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Crest of Darkness - rozhovor

1. dubna 2013 v 21:31 | Monsterfuck
Rozhovor s Crest of Darkness sice proběhl primárně díky vydání nové desky "In the Presence of Death", nicméně při povídání s Ingarem Amlienem, hlavní postavou kapely, šlo jen těžko zůstat jen u jednoho tématu. Níže tedy najdete pestré povídání mimo jiné i o Ingarově krátké spolupráci se Satyricon, jeho bývalé kapele Conception či o black metalu obecně. A o Crest of Darkness a "In the Presence of Death" samozřejmě také...

01. Zdravím do Norska! Crest of Darkness byli založeni v půlce 90. let, což znamená v době, kterou mnozí dnešní fanoušci považují za cosi jako "zlatý věk black metalu", přestože byl tehdy žánr na samém okraji hudební scény. Vím, že jsi v té době hrával v prog/power metalové skupině Conception - proč ses tedy vůbec rozhodl založit nový projekt, který hudebně spadal do nejextrémnějšího času své doby? Mezi stylem Conception a black metalem je docela velký rozdíl…

Hraní s Conception bylo skvělé. Užili jsme si spoustu srandy, vydali několik dobrých alb a také jsme v té době poměrně často koncertovali. Dalo by se říct, že jsme měli pěkně velký úspěch. Přesto jsem se vždy zajímal více o nejextrémnější styly hudby, vždy mě zajímaly temné stránky života. Vampyrismus, okultismus, magie, náboženství… To vše mne inspirovalo už od mládí. Myslím, že jsme s Conception skvělou muziku, část té hudby mě i temnější spirituální stránku, ale mé nejtemnější a nejbrutálnější nápady na vytvoření hudebního konceptu se do muziky Conception nehodily. Když jsem Crest of Darkness začínal, byl jsem motivován myšlenkou vyjádřit nejtemnější stránky své duše skrz svůj vlastní, velmi osobní projekt. Dokážu snadno pochopit, proč se někteří lidé divý, že jsem se mohl změnit tak drasticky, ale pro mě to vlastně změna nebyla… Udělal jsem jen tu nejpřirozenější věc na světě!

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 
 

Reklama