Reporty

Melvins Lite, Big Business: Praha - Matrix, 3.5.2013

10. května 2013 v 19:03 | Prdovous
Kult, živoucí legenda, bordel, neutuchající experimentování, euforie, extáze a nejhlubší katarze lidské duše zároveň. Tohle všechno najdete pod jedním jménem: Melvins. Ale protože nerad předbíhám, vezmu věci od začátku.

Jen těžko se můžu považovat za ortodoxního fanouška party pošuků z amerického Montesana. Vždyť z tvorby Melvins znám opravdu dobře sotva čtyři desky z nesmírného kvanta alb, EPček, živáků a splitek, co kdy nahráli, a o zbytku mám jen tu více, tu méně hrubý přehled. Nicméně ač mé znalosti jejich diskografie nejsou kdovíjaké, nic to nemění na tom, že jejich tvorbu, rukopis a hudbu vůbec mám setsakra rád a pražská zastávka s Big Business v pražském Matrixu byla jasnou povinností. Přiznám se, že v souvislosti s koncertem jsem o jejich doprovodu slyšel pramálo, ovšem když jsem zhlédl bližší informace o kapele, měl jsem poměrně jasno - jejich výběr díky žánrové i pokrevní spřízněnosti s Melvins rozhodně nebyla střelba od boku. Melvins se tentokráte představili ve formaci zvané Melvins Lite, ve které loni nahráli a vypustili do světa placku "Freak Puke". Ta obnáší tradičně Buzze Osborna za kytarou s Dalem Croverem za škopky a hostujícího Trevora Dunna z Tomahawk s kontrabasem. Ano, kontrabasem. Na pódiu se objevili i další stálí (či alespoň relativně stálí, při všech těch změnách v sestavě) členové Melvins, baskytarista Jared Warren a druhý bicman Coady Willis - tentokráte však pod značkou Big Business, ke které patří i kytarista Scott Martin. Taky v tom máte trochu bordel?

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Demencia Mortalis, Sighisoara, Dark Spell: Praha - Exit-Us, 3.5.2013

7. května 2013 v 19:50 | Ježura
První páteční večer letošního května nabídl pražské metalové obci další možnost, kam vyrazit za písničkou a přitom nenechat na vstupném půl výplaty. Dějištěm sedmé variace na téma Night of the Forgotten se stal dobře známý libeňský klub Exit-Us a pořadatelé, tedy roudnická stálice Demencia Mortalis, si na tento dýchánek přizvali takřka zdomácnělé Dark Spell a slovenské bratry Sighisoara z Bratislavy.

Začátek akce, avizovaný na osmou večerní, se sice dodržet nepodařilo, ale dost možná to byl záměr, protože tou dobou bylo v klubu víc vystupujících než platících, takže jet podle plánu by bylo spíše kontraproduktivní. Každopádně zpoždění nemělo dlouhého trvání a právě dozvučivší Dark Spell spustili něco před půl devátou. Kapelu jsem dříve neznal a pohled na klávesy a zpěvačku ve mně moc důvěry nevzbudil, protože podobně složené kapely nezřídkakdy hrají dost otřesné věci. Každopádně Dark Spell mě velmi záhy přesvědčili, že si podobné šťouchance určitě nezaslouží. Jejich muzika sice staví na poměrně klasických výrazových prostředcích (a chtělo by se říct klišé) gothic/symphonic metalu, ale na druhou stranu je provedena natolik vkusně, že to alespoň naživo nerušilo a dokonce se odvážím tvrdit, že jsem se vcelku obstojně bavil. Je ale fakt, že by mi to třeba nevydrželo tak dlouho, nebýt vynikající zpěvačky, před kterou musím bez nadsázky smeknout. Pěla naprosto bezchybně, a i když se zbytek kapely na velmi stísněném pódiu také snažil, právě slečna s mikrofonem strhávala suverénně největší pozornost postupně se trousivších fans. Dark Spell tedy příjemně překvapili a proto trochu zamrzelo, když snad celé dvě poslední skladby dost vlezle bzučel nějaký vypadlý kabel, což trochu pokazilo dojem jak z jinak skvělé zvukařovy práce, tak ze sympatického vystoupení Dark Spell.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Hypocrisy, Essence: Praha - Retro Music Hall, 11.4.2013

15. dubna 2013 v 20:43 | Ježura
Na peněženky českých fanoušků hyperaktivního Petera Tägtgrena dolehly v posledních letech pěkně krušné časy. Co si pamatuji, pan Tägtgren se v našich končinách poslední dobou objevuje s některou ze svých kapel poměrně často a pokaždé dovede přitáhnout pěkný zástup lidí. Po dvojici koncertů Pain nyní přišel čas na jeho starší a o poznání ostřejší smečku známou pod jménem Hypocrisy, kterou měli do Prahy doprovodit kapely Hate z Polska a Essence z Dánska. Hate však pár dní před koncertem za dobře známých tragických okolnosti svoji účast na turné zrušili, takže Hypocrisy s Essence na lineupu večera osiřeli. I přes tuto nemilou skutečnost ale očekávání zůstávala relativně vysoko, neboť mi zkušenost z loňského Metalfestu napovídala, že pokud se podaří dobře nazvučit, mohl by to být skutečně solidní zážitek.

V době mého příchodu do klubu Retro Music Hall, který je na pražské scéně proslulý spíše diskotékami, už bylo uvnitř poměrně živo. Rozhodně nejživěji pak bylo naproti stánku s dost předraženým merchandisem, kde v improvizovaných podmínkách probíhala autogramiáda hlavních hvězd večera. Samotná plocha však až do samého začátku produkce takřka zela prázdnotou, tedy pochopitelně s výjimkou asi dvou nebo tří řad nadšených fans, kteří si hodlali užít kapely z první ruky. Na place se to trochu zahustilo až se ztlumením světel a nástupem mladých Dánů Essence. Tato mně a dost určitě nejen mně zcela neznámá parta přišla odprezentovat set, který se zpočátku nesl na vlnách zvláštního mixu thrashe, meldického death metalu a rock'n'rollu, ale čím více se blížil konec, tím čistší thrash se z mikrofonů linul. Vystoupení to bylo vcelku solidní a muzika po počátečním rozčarování z hodně utopených kytar obstojná, i když bylo místy trochu znát, že toho pánové za sebou zase až tolik nemají. Čeho však měli hodně, to byla energie a nadšení, kterými hýřil sympatický frontman Lasse Skov, strhávajíce tak na sebe většinu pozornosti. Jediné, co mi na tom všem moc nesedělo, byl jeho vokál, ale když jsem si tenhle nešvar odmyslel, mohl jsem se docela bez ostychu bavit a po konci vystoupení Essence jsem usoudil, že to byl vlastně velice dobrý, ne-li rovnou skvělý otvírák večera.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Xichty.cz (autor: Cizmi)

Pain of Salvation: Praha - Nová Chmelnice, 5.4.2013

12. dubna 2013 v 22:04 | Ježura
Kdo má alespoň rámcový přehled o promotérských aktivitách společnosti Pragokoncert, ten byl asi stejně jako já příjemně překvapen, jakou sestavu se tentokrát tomuto významnému hráči české metalové scény podařilo přilákat do Prahy. Už samotní Pain of Salvation by na v dobrém smyslu pozdvižené obočí určitě vystačili, ale jejich doprovod v podobě nizozemské divy Anneke van Giersbergen a islandských Árstíðir tyto pocity jen umocnil. V neposlední řadě pak do éteru pronikla zpráva, že by se mělo jednat o výhradně akustický koncert, takže příjemné překvapení vyrostlo do podoby potenciálně jedinečného zážitku. A to už je, uznejte sami, opravdu pádný důvod k návštěvě.

A že to je pádný důvod pro opravdu hodně lidí se ukázalo už u vstupu. V polovině schodiště začínající fronta na orazítkování totiž plynule přecházela ve frontu na šatnu a ačkoli jsem na Nové Chmelnici relativně pravidelným návštěvníkem, marně v paměti hledám koncert, kde bych byl svědkem něčeho podobného. Po nějaké té době strávené obhlížením výzdoby chodby však i moje svršky nakonec pokojně spočinuly v útrobách šatny a jsa dosavadním stavem věcí značně vyšťaven jsem zamířil k baru. Rovněž velmi vydatná fronta žíznivých příchozích mi však sebrala další spoustu času, takže jsem z jejích útrob bohužel nerozuměl prakticky ničemu, co k publiku pronesl z backstage vypluvší Daniel Gildenlöw, který tímto celý večer uvedl, a poblíž pódiu jsem se dostal až nějakou dobu poté, co jej vystřídala Anneke van Giersbergen a večer opravdu začal. Anneke, ač v posledních letech vystupuje s kapelou, s sebou tentokrát nepřivezla nikoho dalšího a společnost jí dělala jen a pouze elektroakustická kytara. A kdo má alespoň přibližné povědomí, jakou hudbu Anneke s kapelou po svém odchodu z The Gathering nahrává, ten asi snadno odtuší, že ničím nerušená kombinace kytary a vokálu měla na vyznění samotné hudby poměrně zásadní vliv. Bylo to velmi prosté, rozhodně o poznání intimnější než z desky a v žádném případě se nedá mluvit o čistokrevné reprodukci studiového materiálu. Někoho to mohlo sice trochu zklamat, ale na druhou stranu tahle konstelace okolností vytáhla do popředí samotný vokál, kterým Anneke sebrala srdce milionům fanoušků po celém světě, to moje nevyjímaje. A i tentokrát se ukázalo, že když tahle půvabná a sympatická dáma začne zpívat, jde stranou úplně všechno. Zpívala totiž zcela strhujícím způsobem a s každou další skladbou dávala svým fanouškům další a další důvody, proč jejich vztah k její osobě dále pěstovat a upevňovat. Přitom ale nešlo o kdovíjak seriózní výstup a atmosféra, která v sále panovala byla vyloženě uvolněná a přátelská. Anneke ji vytvářela přívětivým humorem a úsměvy, které posílala na všechny strany a bylo to opravdu potěšení jak pro uši, tak pro oči.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Musicfoto.net (autor: Zdeněk Klouda)

Deadly Storm in Božkov 7: Plzeň - Pod Kopcem, 23.3.2013

10. dubna 2013 v 21:12 | Ježura
Sedmý ročník plzeňského minifestiválku Deadly Storm in Božkov bych asi stejně jako řadu podobných akcí odsunul do kategorie koncertů, které mě ničím zajímavým neoslovují, kdyby mě tento přeci jen něčím neoslovil. Důvod byl prostý - první živé vystoupení znovuzrozeného Morbivodova projektu War for War, jehož poslední alba chovám ve značné oblibě. K tomu se postupem času přidala živá premiéra kapely 1000 Bombs, fungující v sestavě Trollech mínus již zmíněný Morbivod, a rovněž headliner, jehož se měli zhostit němečtí death'n'rolloví Deabauchery, které jsem pohříchu prošvihnul na loňském Basinfirefestu. Důvodů, proč zase jednou navštívit západočeskou metropoli, se tedy našel dostatek, takže v sobotu 23. března jsem se do Plzně skutečně vydal.

A jelikož ona sobota otevírala víkend, který jsem chtěl v Plzni a jejím okolí prožít spíše v uvolněném duchu, stejným způsobem jsem přistoupil i k sobotnímu programu a namísto zbytečné snahy chytit začátek festivalu a první vystupující Kill! Kill! Kill!, jejichž jméno pro mě bylo do té doby zcela neznámé, jsem se raději věnoval důležitějším starostem a do známé božkovské hospody Pod Kopcem jsem dorazil až v okamžiku, kdy jmenovaní thrasheři balili vybavení. Pro mě první kapelou odpoledne potažmo večera se tak stali death metaloví Keep on Rotting. Se znalostí jejich tvorby jsem na tom byl velmi obdobně jako v předchozím případě, s jediným rozdílem - na jejich adresu jsem slyšel už nějaký ten příznivý ohlas, takže jsem byl docela zvědavý, co se z toho vyklube. Pokud mě paměť nešálí, opravdu to špatné nebylo. Většinu setu jsem se docela bavil a kapela i její muzika na mě působily překvapivě profesionálním dojmem. Víc mi toho v paměti bohužel neutkvělo, ale i tak si mohu Keep on Rotting zařadit do složky se zajímavými kapelami, na které bych se mohl v budoucnu podívat trochu blíže.


ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Cough: Praha - Final, 6.4.2013

9. dubna 2013 v 19:08 | Stick
Tady že bude hrát americká kapela Cough? To jsem si pomyslel, když jsem vstoupil do prostor pražského klubu Final. Jeho prostory na první pohled asi příliš důvěry nevzbuzují, ale zvyknout se tu dá rychle. Nahoře bar a možnost posezení, dole koncertní prostor o velikosti prostornějšího obýváku a vedle backstage. Vzhledem k brzkému konci akce (desátá hodina večerní) se muselo začít hrát těsně před sedmou, ale i přesto se akce stihla ukončit jen tak tak. Vzhledem k časovému presu hochů z Vekslan došlo k menšímu přehození pořadí. První kapelou se tedy stali rumaři Voluptas.

Během jejich setu pomalu přicházeli i fanoušci, jejichž počet do konce večera narostl do velmi slušného množství, Cough tedy hráli před velmi početným publikem. Voluptas se svou svojskou hudební kombinací dokázali publikum rozehřát, protože udržují své skladby dostatečně zajímavé. Chvílemi mi přišlo jejich vystoupení trochu rytmicky rozházené, ale při občasné divokosti materiálu to asi jinak být nemohlo. Zvukově to taky nebyl nijaký průser, a to i přes omezené technické možnosti. Doufám, že se kapela z chystané pauzy probere brzy.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Inferno, Pergamen: Praha - Exit-Us, 5.4.2013

6. dubna 2013 v 22:36 | Monsterfuck
Osobně už na příliš koncertů nejezdím, zvláště v poslední době spíše sporadicky, nicméně kombinace polské kultovky Besatt, domácí undergroundové stálice Inferno a taktéž domácích Pergamen se zdála být natolik lákavá, že jsem se odhodlal zase jednou zvednout své líné kosti a vyjet na pořádné zlo. O to více ovšem nepotěšil fakt, když hned u vstupu na člověka čekala tabule s nemilým oznámením, že vystoupení Besatt bylo zrušeno, jelikož kapele po cestě vypovědělo službu auto, díky čemuž se pražská zastávka Chaos Tour smrskla na koncert s ryze českými zástupci černěkovového žánru…

Zvukař měl u svého pultíku poměrně vtipnou poznámku, ať s tím nikdo nemluví, protože je hluchý - v případě Dark Seal, kteří si své nástroje vybalili jako první, to vypadalo, že tomu tak doopravdy je. Kapela se vytasila s poměrně solidní muzikou, sice v žádném případě nikterak objevnou, přesto relativně příjemnou, která překvapit nemohla, ale se svým ctěním starých pořádků s pohanským nádechem by docela slušně odsýpala - pokud by jí nedávalo ozvučení tak zabrat. V rychlých momentech se to všechno slévalo a kopáky spolehlivě zabily vše ostatní, v těch pomalejších to zase odnášely kytary, když dostávaly jakousi nepříliš šťastnou ozvěnu. Co do samotného výkonu Dark Seal to bylo spíše standardní vystoupení, které nijak neurazilo ani nenadchlo, taková normálka - v podstatě nešlo o nic víc, než co člověk čeká od rozehřívací skupiny. Jinak se hrálo samozřejmě především z prvotiny "Pagan Thoughts", nicméně na závěr setu zazněla ukázka i z připravované druhé desky.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Helloween, Gamma Ray: Zlín - Zimní stadion Luďka Čajky, 23.3.2013

29. března 2013 v 18:19 | Kaša
Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, což evidentně neplatí pro společné turné Helloween a Gamma Ray s titulem Hellish Rock, které se po úspěšném prvním dílu z let 2007 a 2008 dočkalo pokračování s přízviskem Part II. Obrovská fanouškovská základna obou kapel nemohla nechat nikoho na pochybách, že se turné dotkne taky našich končin, takže se v pátek 22. března dočkali fanoušci v Praze a o den později pak ve Zlíně. Kdysi takřka znepřátelené kapely, jejichž ústřední postavy spolu v začátcích kariéry sdílely jedno pódium, se umoudřily a zjistily, že spolu jim to jde (sype) nejlíp, takže se v rámci tohoto turné vydali podporovat své aktuální počiny, i když v případě Gamma Ray mám to podezření, že jejich letošní EP vzniklo jen proto, aby měli důvod zase vyrazit na túru, ale toť můj názor.

Brány promrzlého stadionu se otevřely o trošku později, než bylo plánováno, a roli klasického rozehřívače obecenstva obstarala záhy brazilská parta Shadowside, o které jsem do té doby vůbec neslyšel a ani jsem si nijak nezjišťoval, o co jde, takže jsem byl zvědavý, s čím mě čtveřice překvapí. Hned v průběhu první skladby jsem měl jasno, že tohle nebude nic pro mě, takže jsem se v klidu přesunul na tribunu a promrzlý usrkával pivo. Celkem průměrný heavy metal s tvrdším hudebním podkladem, který se místy pohyboval na hranici thrash metalu, mě nebavil, a když k tomu připočtu mizerný zvuk, tak jediné, co stálo za řeč, byl projev zpěvačky Dani Nolden, která měla správně řízný rockový vokál, jenž mi připomněl drsnější verzi Doro Pesch. Jediný vyloženě pamětihodný moment, který jsem si z jejich půlhodinového vystoupení odnesl, byla živelná předělávka klasiky "Ace of Spades" starých bardů Motörhead, která nebyla špatná a na kterou taky publikum patřičně zareagovalo. Ovšem kvůli Shadowshide jsem se do Zlína netáhl, takže na ně nebudu kydat hnůj.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Xichty.cz (autor: Luke)

Stratovarius, Amaranthe: Zlín - Masters of Rock Café, 22.3.2013

25. března 2013 v 19:44 | Stick
Navštívit akci, na které se objeví dvě kapely se zpěvačkou v čele, nepatří k mým úplně ideální představám metalového večera. Ne, že bych vyloženě odmítal ženy-zpěvačky v kapelách, většinou mi jsou tyhle soubory cizí především svým hudebním zaměřením. Zlatým hřebem měli být finští (a ten večer také jediní s mužským zpěvem) Stratovarius, kteří se po odchodu hlavního mozku Tima Tolkkiho nekompromisně snaží svůj hudební odkaz držet i nadále naživu. V případě aktuálního alba "Nemesis" si u mě pozici dost vylepšili, nicméně předchozí živá vystoupení mě nechávala spíše chladným. Byl jsem tedy zvědavý, jestli si u mě vylepší reputaci i koncertně. Druzí souputníci na turné s dvěma headlinery pojmenovaném Nordic Nexus of Nemesis Amaranthe mají také venku aktuální desku "The Nexus". Třetím do party byli američtí Seven Kingdoms. Návštěvnost této akce byla (aspoň tedy ve Zlíně) skutečně vysoká. Což mělo jako vždy za následek těžkou nedýchatelnost a šílené vedro v sále.

Do klubu jsem dorazil v průběhu setu posledně jmenovaných Seven Kingdoms a nijak u vytržení jsem z jejich vystoupení nebyl. Vcelku energický standardní heavy metal, kterému vévodil ženský hlas. Je fakt, že melodické linky byly celkem chytlavé a i kytarové vyhrávky dokázaly docela pohladit, přesto mi vystoupení přišlo vcelku statické a hlas zpěvačky Sabriny Valentine takový nemastný, neslaný. Ale jinak se projevili sympaticky a ta kytarová práce opravdu dokázala upoutat. Snaživé heavy metalové těleso, které bude asi i nadále dělat desky a své fanoušky si najde, ale ti, co by hledali nějakou přidanou hodnotu, asi maximálně pokývají uznale hlavou a nadále na tvorbu Seven Kingdoms zapomenou.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Diabolical, Souldrainer, Warheim: Praha - HooDoo, 14.3.2013

17. března 2013 v 22:31 | Ježura
Polovina března letošního roku si pro příznivce death metalu přichystala zajímavou příležitost k realizaci - švédská banda Diabolical totiž vyrazila na turné k chystané nové desce "Neogenesis" a Česká repoublika se stala dějištěm hned čtyř jeho zastávek. Po Třinci, Ostravě a Plzni přišla na řadu Praha, místem činu se stal poslední dobou zhusta využívaný vinohradský klub HooDoo a krom stálého supportu v podobě kapel Souldrainer a Warheim se zde představili i dva zástupci domácí scény - nováčci Mindthorn a ostřílení Nocturnal Pestilence, kterým rovněž patří vděk za realizaci celé akce.

Koncert se konal ve čtvrtek, tudíž šlo očekávat, že návštěva asi nebude nijak extrémní, ale ani tak jsem se neubránil značnému překvapení, když se cca půl hodiny po otevření klubu v jeho prostorách motaly akorát kapely a plus mínus pět nesmělých fanoušků. To mi na náladě věru nepřidalo, a když navíc uprostřed zvučení prvních Mindthorn někde vypadly pojistky a celý sál se ponořil do tmy, začal jsem tušit katastrofu, maje přitom na paměti loňský koncert Fortíð, kde se rovněž pokazilo snad úplně všechno. Po nějakých dvaceti minutách se však podařilo dodávku proudu obnovit, Mindthorn dozvučili a večer tak mohl konečně začít.

V úvodu jsem zmínil, že jsou Mindthorn místními nováčky, a je tomu skutečně tak - toto vystoupení bylo jejich vůbec prvním. S ohledem na tuto okolnost jsem tedy ochoten přehlédnout zjevné rezervy, co se pódiového projevu týče, a omezím se na prohlášení, že pokud se pánové nezaleknou živých vystoupení a najdou si bubeníka z masa a kostí (který by jim slušel mnohem víc než automat), mohli bychom se z jejich strany dočkat velmi zajímavých věcí. Když bych totiž měl hodnotit jen samotnou hudbu, sice nevím přesně, co to bylo, ale bylo to až překvapivě dobré. Slyšet z toho šlo kdeco, a když zmíním jasné progresivní vlivy, death metal a hutnou atmosféru, bude to snad alespoň trochu vypovídat o realitě. Pokud si tedy odmyslím zrakové vjemy, jednalo se o vydařený koncert, který ve mně vzbudil, co se kapely a její tvorby týče, zvědavost. A jestli se shodneme na tom, že podobné koncerty si přesně toto kladou za cíl, pak Mindthorn bezezbytku uspěli.

Pořadatelé a klasici pražské UG scény, Nocturnal Pestilence, nastoupili hned vzápětí a navzdory stále velmi tristní návštěvě (tou dobou v klubu rozhodně nebylo víc jak deset platících) odehráli svůj solidní standard, se kterým ani tentokrát nezklamali. Hrálo se především z aktuální desky "Evangelium Aeternum", ale došlo i na ukázku nově vznikajícího materiálu na některý z budoucích nosičů, a publiku byli představeni rovněž klávesačka a bubeník, kteří jsou v sestavě ještě čerství a neokoukaní. Jinak to bylo, jak už jsem uvedl, klasicky slušné vystoupení, na kterém jsem si všiml snad jen jediného kazu. Frontwoman Aleně občas v hlubokých polohách trochu ujel tón, ale jinak zpívala zcela bezchybně a svou práci tak odvedla velmi solidně - stejně jako zbytek kapely, na který se navíc koukalo o poznání lépe než na Mindthorn.

Na pomyslné lámání chleba došlo hned s dalším vystoupení. Na řadu totiž přišli první Švédové Warheim a já se děsně bál, že při tak tragické návštěvě celý set vypustí a místo nadšení se dostaví akorát pruda. Jenže to se bohudík nestalo a Warheim pro těch pár přítomných spustili pěkně zostra. Trve painty muzikantů a veskrze blasfemická a klasickými motivy vyzdobená pódiová proprieta sice ze začátku působily trochu směšně, ale záhy poté, co se začalo hrát, se posměch změnil na vděk za neuvěřitelný nadhled, s jakým Warheim svoji image prezentují. Podařilo se jim totiž vyvážit pořádnou porci temnoty se zjevným humorem, a když se k tomu přidala výborná muzika, o zábavu bylo postaráno. Warheim se vytasili s nesmlouvavým satanistickým death/black metalem a i přes ono neustálé pomrkávání na posluchače to zafungovala dokonale. Čím déle se hrálo, tím větší rámus se z nějakých třiceti hrdel pod pódiem (do čehož počítám i zrovna nehrající kapely; jak jsem se později dozvěděl, platících návštěvníků se sešlo nakonec jen 13) linul a závěr vystoupení Warheim se dá považovat za naprostý úspěch. Kapela triumfovala jak výbornou muzikou, tak veskrze sympatickým přístupem (basák a po něm i zpěvák si udělali drobný výlet mezi lidi, což přítomné rozhodně nakoplo ještě o něco víc) a já nemohu než všem čtenářům doporučit, aby si Warheim rozhodně nenechali utéct, pokud někdy budou mít příležitost dát si je naživo. Pro mě rozhodně jedno ze dvou nejlepších vystoupení večera pokud ne to vůbec nejlepší!

Na oldschoolovou blasfemickou jízdu v podání Warheim navázali pánové hrající pod jménem Souldrainer, a to ve značně odlišném duchu. Jejich moderní melodeath podpořený hromadou samplů vykazoval silné industrialové vlivy, což atmosféru posunulo do podstatně jiné sféry, než v jaké se pohybovala po předchozím vystoupení. Jenže to asi také do jisté míry přispělo k jakési jednotvárnosti, která na mě z toho všeho dýchala, a jako celek mě to rozhodně nebavilo tolik jako živelní Warheim. Buďme ale fér, to je záležitost hudby samotné a všem třem muzikantům musím i tak vyseknout poklonu, protože ani oni svoji show nezazdili a dali do ní maximum. Odezva mi sice přišla slabší, než jakou dostali v závěru Warheim, ale i tak lze hovořit o podařeném vystoupení.

Když Souldrainer vyklidili pódium, na programu večera zbývala už jen jediná položka - headlinující Diabolical. Tou dobou už v sále panovala vcelku příjemná atmosféra, takže jsem se docela těšil na nějakou tu plnokrevnou tečku právě od Diabolical, a začátek show opatrně naznačil, že by na ni mohlo dojít. Diabolical vsadili na prezentaci nového materiálu a dobré dvě třetiny koncertu se tak hrálo převážně z chystané desky "Neogenesis", která dala rovněž název celému turné. A po celou tu dobu jsem měl takový neurčitý pocit, že je to sice velmi dobrý materiál, ale asi ještě pořád pod vlivem vystoupení Warheim mi tam trochu chybělo více energie a tahu na bránu. Na druhou stranu je ale třeba podotknout, že to byl patrně čistě můj osobní problém, protože ta hudba svou atmosférou naprosto dokonale korespondovala s na pozadí promítaným videem, z jehož obrazů vyloženě dýchal rozklad, odlidštěné podrobení a bezútešná marnost. Lehce smíšené pocity z první části setu mě však přešly v okamžiku, kdy se dostal ke slovu starší materiál. Muzika to byla v základu velmi podobná, ale na mě zkrátka zafungovala lépe než její mladší sourozenci. A jakkoli jsem do té doby nebyl z Diabolical vyloženě nadšený, v tu chvíli to konečně dotáhli na úroveň, kterou o dvě hodiny dříve nasadili Warheim. Závěr lze tedy považovat za mimořádně vydařený, o čemž svědčí také stoupající zápal kapely, který se nejvíce projevoval skrze velmi komunikativního kytaristu Carla Stjärnlöva. Jako by mu nestačilo, že prakticky po celý set poutal asi největší pozornost publika, v samé závěru se za plného nasazení vypravil mezi lidi, aby společně s nimi zaházel řepou. Velmi sympatické. V rámci možností bouřlivý závěr setu Diabolical pak přinesl ještě krátký přídavek a i poslední kapela večera to nakonec zabalila, děkujíc těm přítomným, kterým nebylo zatěžko předvést nějakou odezvu.

Jak jsem naznačil v úvodu, tento koncert dlouhou dobu balancoval na hraně totálního průseru. Mizivá návštěvnost a technické problémy se však nakonec nemohly měřit s nasazením většiny vystupujících kapel, a především Švédům patří velký dík za to, že nepropadli trudnomyslnosti a i přes nepříznivé podmínky předvedli velice dobrá vystoupení, která nakonec strhla i těch nemálo dorazivších. Jak mi po koncertě sdělil kytarista Diabolical, Carl Stjärnlöv, i pro něj (a dost určitě i pro ostatní kapely) to nakonec byl dost dobrý koncert, protože z vlastní zkušenosti ví, že i mnohem početnější publikum může vytvořit mnohem slabší atmosféru, než jaká se podařila nám. A já s ním musím naprosto souhlasit, protože i když si pořadatelé asi trochu rvou vlasy (nebo taky ne, o finanční stránce akce nemám nejmenší ponětí), nakonec to byl jeden z těch koncertů, kde pár lidí vytvořilo atmosféru dost dobrou na to, aby se o něm dalo mluvit jako o povedeném...

Long Distance Calling, Sólstafir: Praha - HooDoo, 8.3.2013

15. března 2013 v 17:26 | Ježura / Prdovous
Ježura: Vinohradský klub HooDoo se v pátek osmého března stal dějištěm koncertu, který již dlouhé měsíce předem budil v zasvěcených kruzích spontánní výbuchy nadšení. Po několika letech se totiž pražskému publiku měli představit islandští Sólstafir, kteří před slabým třičtvrtěrokem naprosto uhranuli návštěvníky Brutal Assaultu, takže již někdy od podzimu byl internet plný prohlášení, že na Sólstafir se jde stůj co stůj. Tím však nastala poněkud paradoxní situace, neboť jak nejvyšší místo lineupu, tak grafiku plakátu okupovala německá post-rock/metalová cháska Long Distance Calling, která na toto turné vyrazila v rámci propagace své nové desky "The Flood Inside". Paradoxní proto, že co jsem stihl postřehnout, řada účastníků - mě nevyjímají - se se jménem Long Distance Calling setkala vůbec poprvé...

Prdovous: Mé vůbec první setkání se Sólstafir (áno, významný to milník historie první poloviny 21. století, alespoň pro mou maličkost) se odehrálo v pražském klubu HooDoo. Pln kulturních zážitků už ze středečního koncertu veterána tuzemské hip-hopové scény, Prago Union, jsem se s vidinou posledního koncertu na další přinejmenším měsíc dostavil do vinohradského klubu přesně na ohlášené otevření klubu, tedy na sedmou večerní. Už v tu dobu se kolem vchodu a přilehlé hospodě pohybovalo zhruba na padesátku fanoušků a z oblečení těch, kteří už byli uvnitř klubu, nebo lačně lemtali pivní speciály o patro výše, bylo vcelku jasné, na koho se dneska jde. Ne, avizování headlineři Long Distance Calling, o kterých jsem v souvislosti s koncertem slyšel prvně v životě, to rozhodně nebyli.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byl vypůjčeny ze serveru Photomusic.cz (autor: Oskar999)

Sabaton, Eluveitie: Zlín - Sportovní hala Euronics, 8.3.2013

12. března 2013 v 18:18 | Kaša
V pátek 8. března se sportovní hala Euronics ve Zlíně změnila na jeden večer v shromaždiště metalových fanoušků, kteří se rozhodli zpříjemnit si nadcházející víkend ve společnosti řízných kytar a velkých melodií. Koncert, na kterém se postupně představili mladíci Wisdom, švýcarští folk metalisté Eluveitie a švédští Sabaton, se pro velký zájem v průběhu předprodejů přesunul z menších prostor Masters of Rock Café do větší haly Euronics, která sice nakonec nepraskala ve švech, ale slušné tři, čtyři tisícovky příznivců do ní své kroky nasměrovaly a postaraly se o skvělou atmosféru. Brány haly se otevřely na minutu přesně o půl sedmé a již v té době se početný dav lidí rozhodl soupeřit o místa v první řadě před pódiem, aby mohli pěkně z blízka obdivovat hlavní hvězdu večera. Protože do koncertu úvodních Wisdom zbývalo nějakých devadesát minut, takže jsem je pojal jako exkurzi po hale a přilehlých stáncích s občerstvením a pivem.

Člověk se ani nenadál a už klepala na dveře osmá hodina večerní a svůj set právě startovali maďarští melody-makers Wisdom. Pokud se nepletu, jednalo se o jejich druhé vystoupení na území ČR (o den dříve v Praze v rámci stejného turné debutovali) a případná nervozita nebyla vůbec znát. Protože jsem neměl páru, co od nich čekat, zhlédl jsem nějaké klipy na webu a zhrozil jsem se příšerné kopírky Gamma Ray, Helloween a třeba ještě Edguy. V čele kapely stojí zpěvák Gabor Nagy, jehož zpěv na mě ze studiové tvorby působí dost teple a kapela se svým předvídatelným hevíkem tomu moc neprospívá. Pětice na to celkem vlítla a postupně do nás nasázela nějakých sedm fláků, včetně novinky "War of Angels" z jejich připravovaného nástupce alba "Judas". Po všech stránkách podprůměrná produkce mě opravdu nebavila a jediné překvapení tak pro mě byl (na první akt večera) opravdu slušný zvuk. Teprve s příchodem zmíněné novinkové skladby jsem trošku zpozorněl, protože oproti prvním dvěma kouskům obsahovala zajímavější a zatěžkanější riffy. Lidi pod pódiem si jejich půl hodinový set užívali, takže roli rozehřívačů splnili Wisdom dobře. Já jsem toho názoru, že pokud mě na koncertu kapely nejvíc baví předělávka, tak je něco špatně. "Wasted Years" od Iron Maiden je skvělá koncertní tutovka a zanotoval jsem si i v podání průměrných Maďarů, ale nic pamětihodného tihle borci nebyli.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Rotting Christ, Dead Congregation: Praha - Matrix, 2.3.2013

9. března 2013 v 17:42 | Ježura
Žižkovský Matrix se stal v sobotu druhého března dějištěm náramně atraktivní události. Pořadatelé z Metalgate totiž pro toto datum přichystali koncert hned trojice řeckých kapel, které je snad s výjimkou headlinujících Rotting Christ v české kotlině vidět jen málokdy, pokud vůbec. A jak vyšlo najevo velice záhy, lineup v sestavě Rotting Christ, Dead Congregation a Ravencult, doplněný dvojicí zástupců domácí scény, Secret of Darkness a Abstract Essence, na cílové publikum evidentně zafungoval velmi dobře, protože takovou návštěvnost jsem v Matrixu zažil snad jen dvakrát.

Cesta mezi merchandise pultem a širokou nabídkou řeckých pochutin a kulinářských specialit (výborný nápad, jen nevím, jestli ho někdo docenil i nákupem nějaké té laskominy) mě dovedla do sálu nějakých deset minut po oficiálním začátku akce, takže v tu chvíli se už na pódiu snažila první kapela večera, severočeští Secret of Darkness, o kterých jsem věděl jen to, že za svoji aktuální řadovku sklidili vesměs pozitivní kritiku. Asi na tom něco bude, protože když jsem se do produkce Secret of Darkness zaposlouchal, opravdu to špatné nebylo. Muzikanti navíc ten svůj melodeath švédského ražení prezentovali s velkým nasazením, takže bylo na co koukat, a čím déle to trvalo, docházelo mi, že se vlastně slušně bavím. Secret of Darkness tedy večer zahájili velice sympatickým způsobem a zanechali rozhodně dobrý dojem.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Trollech, Stíny plamenů: Praha - Exit-Us, 16.2.2013

23. února 2013 v 19:47 | Ježura
Takřka přesně před rokem se libeňský klub Exit-Us stal svědkem památné události. Tehdy se v jeho útrobách uskutečnilo první oficiální živé vystoupení prachmatického tělesa Umbrtka, a kdo se tehdy zúčastnil, asi se mnou bude souhlasit v tom, že to byl nesmírně vydařený večer. Nevím, jestli je to pouhá shoda náhod, nebo snad záměr, ale polovina letošního února zastihla Exit-Us v obdobné situaci. Výrazný činitel české black metalové scény, Lord Morbivod, se v doprovodu svých kumpánů z Trollech a Stíny plamenů rozhodl navázat na loňské dostaveníčko dalším speciálním koncertem, tentokráte v režii těchto jeho dvou projektů. Aura výjimečnosti, kterou se tato akce od počátku zaštiťovala, měla původ v několika prostých, leč efektivních skutečnostech. Večer ve společnosti těchto dvou kapel totiž nejenže nabídl jednu z nemnoha příležitostí vidět Trollech a obzvláště Stíny plamenů živě, ale obě kapely navíc přichystaly unikátní setlist, na kterém našly hojné zastoupení skladby staré a v minulosti dlouho nebo vůbec nehrané. Atraktivitu takové události tedy netřeba dále zdůrazňovat...

A že ty řeči o atraktivitě nejsou jen bohapustými výmysly, vyšlo najevo už při vstupu do klubu. Popravdě, snad s výjimkou oné prachmatické seance nepamatuji, aby bylo v Exit-Us tak plno. O vyprodaném lokále sice hovořit nelze, ale návštěva byla i tak na poměry pražských undergroundových koncertů vskutku znamenitá. Tyto dojmy se pak jedině umocnily po sestupu do sálu, kam se postupně přesunula většina hloučků postávajících o patro výše, zkoumajících nevelkou nabídku improvizovaného pultíku s merchandisem (Trollech přivezli velice povedená trička stylizovaná k novince "Vnitřní tma") případně pocucávajících rozličné alkoholické nápoje (místní trubky tentokrát nebyly ve formě, neboť jinak poměrně slušný Braník 11° toho neměl s pivem mnoho společného).

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Grave Digger: Praha - Matrix, 3.2.2013

8. února 2013 v 21:06 | Monsterfuck
Už si ani pořádně nevzpomínám, kdy jsem byl naposledy na nějakém pořádném heavy metalovém koncertě, kde by se to jen hemžilo zástupy obrovitých hrozivých borců v kůži a s naolejovanými svaly, kteří jsou v mžiku oka připraveni svým blyštivým mečem setnout hlavu jakéhokoliv červa, nevyznávajícího pravý heavy metal, a jeho mrtvolu pak následně spálit svým ohnivým pohledem. Oukej, to bylo možná až přespříliš expresivní, nic to ovšem nemění na faktu, že večer, jehož hlavním tahákem jsou němečtí veteráni Grave Digger, se za ryze heavy metalový považovat rozhodně dá - tím spíš, když si s sebou klasici okolo zpěváka Chrise Boltendahla dovezou trojnásobný support ze stejného žánru i země…

Jako první se pódia přesně načas (což bylo velmi příjemné) ujímají Gun Barrel z Kolína nad Rýnem. Jejich půlhodinka nepředvedla nic extra pamětihodného, ale na rozjezd se jednalo o vcelku pohodový a nenáročný heavy metal, který ubíhal relativně příjemně. Hudebně to byl spíše průměr, jenž nijak nevynikal nad běžnou žánrovou produkcí; kapel, které hrají jako Gun Barrel, je asi tak milion a miliontá-první vás rozhodně v ničem nepřekvapí. Živě to však chlapíkům docela šlapalo, a i když bylo vidět, že na ně lidi určitě nedorazili (hecovačka hned po nástupu se s nějakou výraznější reakcí nepotkala), časem si publikum získat dokázali. Lidi ten večer - vcelku logicky - přišli naladěni na heavy metalovou vlnu, takže se dalo očekávat, že podobná muzika bude slavit úspěch - tím spíš, že jste od Gun Barrel vlastně ani nemuseli slyšet ani notu a stejně vám všechny songy byly povědomé. Co se týče pódiové prezentace, rozhodně stojí za zmínku zpěvák, který zpívat vážně uměl, trochu kýčovitě světélkující hmatník baskytary a vtipně kníratý kytarista.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Photomusic.cz (autor: Mikrek)

Vader, Hypnos: Praha - Nová Chmelnice, 13.12.2012

27. prosince 2012 v 22:25 | Ježura
Polští death metaloví veteráni Vader nejsou na českých pódiích nikterak ojedinělým úkazem. Jen za poslední dva roky jsem je viděl hned čtyřikrát a příležitost pátá, které se týká tento report, měla s definitivní platností potvrdit moji domněnku, že nedobrá vystoupení na Metalfestu 2010 a Brutal Assaultu 2011 tvoří v případě Vader opravdu jen ojedinělou výjimku. To spolu se skutečností, že Vader považuji za svoji srdcovku, však nebyl jediný důvod, proč jsem se rozhodl do téhle akce investovat. V rámci tohoto turné totiž mělo zaznít v celé své délce patnáct let staré album "Back to the Blind", a i když jej nemám naposlouchané, zkušenost praví, že když kapela hraje nějaké své album v plné délce, stojí to za to.

Pořadatelé akci umístili do prostorů nově zrekonstruovaného Exitu Chmelnice, nyní přejmenovaného na Novou Chmelnici. Pro ty, kteří klub od rekonstrukce zatím nenavštívili, se pokusím v kostce popsat, co se tam změnilo. Tak předně - ze zaplivané díry se stal moderní klub se vším všudy. Změna vybavení rozhodně prospěla, na bar i sál je vyloženě pěkný pohled a přemístění a rozšíření šatny rovněž kvituji s povděkem. Trochu nejistý jsem si ohledně možná přespříliš velkých světlých ploch, které vznikly díky nově vymalovanému interiéru, a nově vybouraných oken do ulice, které sice v průběhu přestávky prostor skvěle prosvětlují a dělají vzdušnějším, ale během koncertu svit venkovních lamp trochu ruší, byť je mírněn tmavými roletami. Snad jediným opravdovým záporem je tam výmalba prostoru schodů, které působí, jako by vedly do jídelny základní školy. Jinak jsem ale s transformací klubu vcelku spokojen a i díky dalším drobným plusům (osvětlení, free WiFi, vybavený bar, zajímavé pivo Podkováň za rozumné ceny) se rozhodně nemohu připojit k těm, kteří ji haní.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze severu Photomusic.cz (autor: sOBE)

Anthrax: Brno - Fléda, 29.11.2012

19. prosince 2012 v 20:00 | Stick
Ke konci měsíce listopadu se měl odehrát svátek pro spoustu fandů thrash metalu. Jméno slovutných Anthrax slibovalo vskutku velký zážitek, takže se 29. listopadu brněnská Fléda zaplnila tak, že tam nebylo téměř k hnutí. Jak si americká dnes už legenda stála?

Upřímně řečeno, jako v případě mnoha dalších koncertů, obešel bych se bez předkapely. Tento večer tuto pozici zastávalo sračkovité HC nesoucí jméno Like Fool a snažící se znít jako KoRn. I při sebevětší snaze o nějakou shovívavost to v tomhle případě překousnout skutečně nešlo. Mimoto, že to bylo čiré hudební zoufalství, se to před kapelu Anthrax vůbec nehodilo. Byli jsme ted vypuzeni na chodbu na škopek a klábosení.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Parkway Drive: Praha - MeetFactory, 30.11.2012

9. prosince 2012 v 20:58 | Seda
Jelikož jsem dlouho na žádné "tvrdší" akci nebyl, začalo mi to trošku chybět, a když se kamarád ozval s nabídkou, zda nechci jít na Parkway Drive, ani chvíli jsem neváhal. Jejich poslední deska "Atlas" mě poměrně bavila a nebyl důvod, proč se na Australany nepodívat.

Koncert se konal v pražském MeetFactory, kde jsem byl naposledy také na coru, ovšem na mých oblíbencích Bring Me the Horizon. Parkway Drive si s sebou přivezli tři předkapely, a to Structures, The World Alive a Emmure. Ani o jednom jsem neslyšel a nic mi to neříkalo, doufal jsem pouze v to, že něco z toho nebude další metalcore, protože přece jen slyšet třikrát metalcorovou kapelu a jako navrch si dát Parkway Drive nebude asi úplně ideální. Mé nejhorší představy se vyplnily, a tak jsem si před vrcholem večera musel vyslechnout tyto kapely.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Dragonforce: Praha - Rock Café, 3.12.2012

7. prosince 2012 v 21:17 | Ježura
Tahle story pro mě začala úplně stejně, jako pro tisíce a tisíce dalších. Byl jsem podstatně mladší než teď, metal jsem teprve začínal zkoumat a pak jsem se nějakou náhodou dostal ke hře "Guitar Hero" potažmo ke skladbě "Through the Fire and Flames" z dílny Dragonforce, která tehdy v mé hlavě zaujala post toho největšího myslitelného umění a nějakou dobu sloužila jako nezvratný důkaz vyspělosti metalové hudby a umění jejích tvůrců. Nedlouho na to se mi poštěstilo kapelu vidět živě, z jejího vystoupení jsem si odnesl skvělý zážitek (má děravá paměť hovoří o nejzábavnější show Masters of Rock 2009), a tím lehké pobláznění fenoménem Dragonforce skončilo, neboť několik šancí, které jsem dal kapele k vyvrácení dojmů o dost zjevném nedostatku nápaditosti napříč dosavadní tvorbou, nepřineslo své ovoce.

Střih. Tři roky uplynuly jako voda a na mě mrká nabídka zjistit, jestli Dragonforce dovedou i po letech a s novým zpěvákem v čele zúročit to, čím mě naposled velmi kvalitně zabavili. Ale tak proč ne...

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Kissin' Dynamite: Praha - Nová Chmelnice, 1.12.2012

5. prosince 2012 v 21:07 | Monsterfuck
Upřímně musím říct, že mám rád koncerty, kde hrají pouze dvě kapely, protože člověk pak toho nemusí do reportu psát tolik - tím spíš, když jednu z těch kapel téměř ani nestihne (smích). Přesně to se mi v sobotu 1. prosince vlivem špatných spojů povedlo (to víte, ne každý je z Prahy a ne každý je motorista), díky čemuž jsem od Sleazy RoXxX, jediného domácího supportu německých Kissin' Dynamite, viděl jen úplný závěr jejich setu. Z tohoto důvodu nemohu, celkem logicky, vynášet nějaké hluboké soudy, přesto kdybych měl kapelu zhodnotit na základě těch dvou, tří písniček, musím říct, že mě to bohužel příliš nebavilo už při první z nich. Jistě v tom bude hrát svou roli i to, že se v oblasti glam metalu, potažmo glam rocku v podstatě vůbec nepohybuji a že mi podobná muzika říká jen máloco, ale předpokládal jsem, že alespoň živě by to mohla být sranda - nebyla. Ačkoliv se Sleazy RoXxX snažili na pódiu působit skutečně prďácky, nějak se to míjelo účinkem a výsledek byl spíše opačný. Z jejich setu (pro mě osobně dost zkráceného) tedy nejvíce zaujala slečna, která se při poslední skladbě kroutila na pódiu, což je ovšem na hudební kapelu trochu málo.

Po kratší přestávce, kterou jsem osobně strávil přemlouváním se, abych vypil jedno opravdu špatné pivo, už nastoupili mladí Němci Kissin' Dynamite, kvůli nimž se koncert konal. Nutno dodat, že hned od prvních vteřin byl znát ten propastný rozdíl mezi malou českou skupinou a malou německou (Kissin' Dynamite přece jenom při vší úctě nejsou žádné velké hvězdy) skupinou, protože zatímco ta první byla na pódiu taková trochu unylá a chvílemi její rádoby show vypadala docela nuceně, Němci byli prostě světoví - mohutný nástup, obrovská energie, výborný frontman, od prvních vteřin bezchybná práce s publikem a po všech směrech skvělé vystupování. Musím říct, že tohle se mi na německých kapelách vždycky líbilo - i když třeba hrají sebedebilnější hudbu (což není tak úplně záležitost Kissin' Dynamite, jsou i mnohem horší případy), prostě se dokážou na pódiu prodat a působit dojmem, že to jsou borci.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Luca Turilli's Rhapsody: Praha - Matrix, 29.11.2012

2. prosince 2012 v 22:15 | Ježura
Žižkovský klub Matrix je pro metalového fanouška relativně zavedeným podnikem a já osobně už ani nevím, kolika koncertů jsem se v jeho útrobách zúčastnil. Přesto (nebo snad právě proto?) mě zjištění, že se pražská zastávka turné Luca Turilli's Rhapsody a dalších kapel uskuteční právě tam, dost překvapilo, neboť jsem si byl dobře vědom nevelkých rozměrů sálu i specifického uspořádání nosných sloupů, které zde vystupujícím vícečlenným hudebním formacím dost ztrpčuje život. Byl jsem tedy náramně zvědavý, jestli se s reáliemi Matrixu čtveřice vystupujících kapel nějak obstojně vypořádá, nebo jestli moje obavy dojdou naplnění...

První kapelou večera byli Italové Vexillium, o kterých jsem předem neslyšel ani zbla. Bohužel, soudy si netroufám vynášet ani teď, neboť naprostou většinu jejich setu jsem strávil částečně na cestě a částečně v nekonečné frontě na šatnu. Soudě podle poslední skladby si ale takový normální heavy power metal v podání Vexillium našel své publikum a relativně početný hlouček příchozích kapele vytvořil vcelku solidní odezvu. První plnohodnotnou kapelou večera se tak pro mě stali v pořadí druzí Němci Orden Ogan, a myslím, že se nespletu, když prohlásím, že odvedli velmi slušný výkon. Když se srovnal zvuk a jejich epický power metal trochu ubral ze zběsilého tempa, poslouchat se to dalo naprosto bez problému a zpívající kytarista Sebastian Levermann nejenže pěl opravdu solidně, ale také se ukázal jako vynikající frontman a svými hláškami přítomné náramně bavil, mě nevyjímaje. Proti původním předpokladům jsem vzal na milost dokonce i kostýmy, ve kterých Orden Ogan vystupovali, neboť zjevná nadsázka se projevila evidentně i při jejich navrhování (ramenní pancíř z uříznutého kusu pneumatiky? stylové!), a celou třičtvrtěhodinu, kterou měli Orden Ogan vyhrazenou, jsem si opravdu užil. Jestli bych si to doma pustil, to nevím, ale v živém provedení má tahle kapela rozhodně co říct. Jasná volba na letní festivaly!

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Winter Masters of Rock 2012: Zlín - Zimní stadion Luďka Čajky, 24.11.2012

27. listopadu 2012 v 17:08 | Kaša
Letošní, v pořadí již osmý ročník zimní variace festivalu Masters of Rock sliboval velké věci. Přesně s tímto výhledem jsem ke své premiérové účasti na této akci přistupoval. Oproti předchozím ročníkům ubylo melodického heavy metalu a přibylo death/black metalu, takže na své si letos přišli zejména fanoušci opravdu těžkého kovu. A že jich bylo požehnaně. Nevím, jak tomu bylo na předešlých ročnících, ovšem při příchodu do areálu Zimního stadionu Luďka Čajky ve Zlíně jsem byl překvapen hojnou účastí v takhle brzkou hodinu, ale to trošku předbíhám. Jisté přitvrzení jsem kvitoval s povděkem, protože, ač je to otázka osobního vkusu, osobně už jsem "vyrostl" z dob, kdy mými největšími oblíbenci byli Edguy a Helloween, jejichž koncertů jsem si na letních Masters of Rock užil v minulosti až dost, takže v tomto ohledu ze mě vyzařovala spokojenost.

Vybaven dobrou náladou jsem se vydal s druhou polovičkou potomstva svých rodičů směrem na Zlín. Bohužel jsem jaksi nezaregistroval zařazení poslední akvizice letošní soupisky, italských symfonických black metalistů Darkend. Takže i kdybych přišel do areálu, jak jsem plánoval, bylo by to maximálně na poslední dvě, tři skladby. Proč však mluvím o plánu v podmiňovacím způsobu? Vinou špatné časové organizace a především díky mé nemožné orientaci ve Zlíně spojenou s problémovým nalezením parkovacího místa jsem se k prostorám útočiště hokejistů PSG Zlín dostal až před půl druhou, tedy v době, kdy svůj set končili heavy metaloví Battle Beast, u kterých jsem zaregistroval na dálku poslední dvě skladby a upřímně nelituji, že jsem si je nechal ujít, protože průměrný hrdinský heavy metal je to poslední, čím bych si chtěl kazit dojem. Jak už asi tušíte, Fueled by Fire, jejichž hrací čas byl vymezen na dobu před Battle Beast, jsem prošvihl také, což už mě mrzí, protože jejich oldschool thrash bych naživo viděl rád, ale nedá se svítit.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Pain, Moonspell, Swallow the Sun: Zlín - Masters of Rock Café, 17.11.2012

23. listopadu 2012 v 18:01 | Ježura
Matně si vzpomínám, že putovní podnik jménem Into Darkness Tour byl jedním z prvních klubových koncertů, kterých jsem se kdy zúčastnil. Od té doby uplynulo několik let a letos jedno z dalších jeho pokračování opět upoutalo moji pozornost. Horní místa sestavy totiž okupovali nejen elektro metaloví Pain Petera Tägtgrena, které na Masters of Rock totálně zazdil zvukař, a možnost reparátu byla poměrně lákavá, ale hlavně skvělí Portugalci Moonspell, které jsem sice už viděl dvakrát, jenže regulérní set s novými skladbami z desky "Alpha Noir", který odehráli pro změnu na Brutal Assaultu, rovněž zabil nemožný zvuk, a když touha konečně vidět Moonspell v klubu přemluvila i nepříliš spolupracující peněženku, bylo o náplni sváteční soboty 17. listopadu 2012 rozhodnuto.

Ve zlínském Masters of Rock Café to byla moje premiéra (není se čemu divit, na poměry chudého studenta je Zlín z Prahy opravdu příliš daleko), a tak jsem první minuty přítomnosti věnoval hlavně sbírání dojmů z místa konání. Abych pravdu řekl, dojmy jsem si odnesl kapku rozporuplné. Vcelku moderní budova MoR Café je poměrně malá, jak jsem v pozdějších fázích večera zjistil, tak také dost špatně větraná, projít ze sálu do foyer nebo zcela mimo budovu je při větší návštěvnosti (co se Into Darkness Tour týče, návštěvnost se dost určitě přiblížila limitu) úkol opravdu náročný na trpělivost, a naprostým výsměchem jsou ceny piva (29 Kč za poměrně odporný Gambrinus a 39 Kč za Plzeň, kterou jsem nezkoušel, se i v obecně dražší Praze vidí jen zcela výjimečně). Co je ale nejdůležitější, Masters of Rock Café naprosto postrádá atmosféru, která v klubech hraje dost důležitou roli. Je to zkrátka prostor bez charakteru a tuto domněnku mi potvrdili i někteří ostřílení místní, takže to asi nebude jen výplod choré mysli zhýčkaného Pražáka...

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Kamelot: Praha - KC Vltavská, 15.11.2012

20. listopadu 2012 v 16:25 | Ježura
Pokud mě paměť nešálí, Kamelot v našich končinách nehráli snad vůbec, a pokud přeci jen někdy, je to už hezkých pár let [12. dubna 2007 ve Zlíně - poznámka MF]. Jejich premiéra na Masters of Rock 2012 tedy pro mě, jakožto oddaného fanouška, byla malým svátkem i přes to, že charismatického a neuvěřitelným hlasem obdařeného Roye Khana za mikrofonem vystřídal nováček Tommy Karevik. Vystoupení to tehdy bylo velmi slušné, takže jsem s povděkem přijal možnost ukázat se také na pražské zastávce klubového turné, které mělo světu v živém podání představit novou desku "Silverthorn", kterou Kamelot mezitím stihli vydat.

Kamelot si s sebou na evropskou část turné přizvali hned trojici kapel, z nichž mi krom Triosphere byli povědomí jak Němci Xandria, tak kanadští Blackguard, přičemž právě Blackguard se zhostili prvního vystoupení večera. Co se Blackguard týče, měl jsem jen přibližné povědomí o tom, co hrají, takže jsem k jejich vystoupení opravdu nepřistupoval s žádnými předsudky ani přehnaným očekáváním, ale lepšího prvního dojmu, než jaký na mně zanechali, snad ani nemohli dosáhnout. Šestičlenná melodic death metalová sebranka vtrhla na pódium jako velká voda a prakticky okamžitě si získala pozornost a hlavně přízeň tehdy ještě střídmě naplněného sálu, mě nevyjímaje. Muzika to sice nebyla nikterak objevná, ale slušný standard okořeněný notnou dávkou energie a hráčského entusiasmu bavil od začátku do konce. Nejvíce pozornosti na sebe strhával osvalený frontman, který na pódiu řádil jak smyslů zbavený a do vystoupení dával opravdu všechno. Minimálně co se mě týče mu ale silně konkurolovala slečna za bicí baterií. Že byla velmi pohledná, to je vedlejší (ostatně většinu času z ní nebylo kvůli poletující hřívě moc vidět), ale čím mě naprosto uchvátila, to byl styl jejího hraní. Nevím, jak vhodně popsat způsob, jakým se svou soupravou pracovala, ale přesně takhle si představuji vizuálně dokonalý bubenický set. Blackguard tedy otevřeli večer opravdu suverénním způsobem, bavili nonstop, zanechali na mně velice sympatický dojem a navíc nabídli nejlepší bubenický výkon večera (Casey Grillo promine, ale přes všechno jeho nesporné umění se na něj zkrátka nekoukalo až tak dobře).

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Photomusic.cz (autor: Mikrek)

Blaze Bayley, Paul Di'Anno: Zlín - Masters of Rock Café, 11.11.2012

18. listopadu 2012 v 15:43 | Stick
Na bývalé zpěváky Iron Maiden se občas zapomíná. Jak Paul Di'Anno, tak Blaze Bayley zanechali nesmazatelný otisk na tváři Iron Maiden. Byla to tedy zajímavá možnost srovnat výkon člověka, který natočil klasiku, a člověka, který nazpíval nejkontroverznější dvě desky britské legendy. Ačkoliv jsme měli možnost Blaze Bayleyho (co si budeme nalhávat, bylo to hlavně o něm) vidět na turné v ČR v březnu, a dále i v létě na nevystoupení na pofidérním festivalu Rock Rebellion, který tak nějak proběhl-neproběhl, nebyl důvod nezajít se opět na toho metalového srdcaře, který potápí svým přístupem dolů i samozvané krále Manowar, podívat. Navíc když tentokrát přivezl zajímavou posilu v podobě původního zpěváka Paula Di'Anno.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 
 

Reklama