Reporty

Snovonne, Amendfoil: Praha - Exit-Us, 20.9.2013

6. října 2013 v 21:43 | Prdovous
Páteční večer v pražském klubu Exit-Us sliboval poměrně pestrou směsici žánrů z nejrůznějších koutů světa. Coby hlavní hvězda večera byla oznámena slovensko-americká zpěvačka Snovonne prezentující poslední album "Nightmare Bride" a finská death/thrashová smečka Amendfoil jedoucí turné k letošní desce "Skyline Escape". K nim se ještě měli připojit slovenští alternativci Hecate a zavedená domácí diskotéka Minority Sound. Ač z celého line-upu jsem znal jen a pouze je, byl jsem zvědavý i na ostatní jména. Především Snovonne slibující mix pestrého vokálu, rockové melodiky a divadelního pojetí vypadala velmi zajímavě nejen podle popisu, ale i podle poslechu skladeb z jejího Bandzone profilu. Nechal jsem se tedy překvapit, s čím každá ze čtyř kapel přijde...

Začátek byl podle všech dostupných informací stanoven zhruba na osmou večerní, přesto jsem vsadil na zpoždění, jež mi v případě Exit-Usu (a většiny hudebních akcí vůbec) přijde spíše jako zavedený standard, nežli nemilá náhoda, jakkoliv nemusí být na vině zrovna klub, jako spíše nešťastné okolnosti - a ty byly ostatně na vině i tentokrát, takže jsem ve výsledku nezameškal vůbec nic, ačkoliv jsem přišel dobře o půl hodiny později. Dopravní problémy, které postihly slovenské Hecate zpozdily jejich příjezd natolik, že začínali ladit hodinu po stanoveném začátku, a aby toho nebylo málo, čekalo se ještě na chybějící části bicí soupravy. Hrát se tedy začalo se značným zpožděním. Jakmile zvuky ze stage začaly u baru připomínat zvuky začínajícího vystoupení a ne zvukové zkoušky, odebral jsem se o patro níže, abych se podíval, co pětice pánů na pódiu předvede. První překvapní byl zvuk, který byl nad očekávání dobrý. Zdaleka ne tak dobrý, jak jsem si ho pamatoval třeba z onoho památného vystoupení Umbrtky, ale vzhledem k předchozím zkušenostem s klubem a časovému presu mě velice potěšil. Metal někde na pomezí (snad) melodického blacku a nezařaditelné moderní alternativy okořeněný slušnou porcí elektronických samplů byl dost živý a energický, překvapily slušně propracované melodie i rytmika. Kapela navíc působila jistě, sehraně a profesionálně. Ostatně korzuje vody československého undergroundu již od roku 1996 a má něco za sebou - o to víc bych ovšem očekával profesionální výkony ve všech ohledech, což zpěv frontmana Mária Maslíka poněkud kazil. Dokud Mário řval a growloval, bylo všechno v pořádku, ale čistý zpěv dost často tahal za uši, občas až nepříjemným způsobem, což byla podobně zásadní vada na kráse jako špatně vyslovovaná angličtina. Česká scéna už dávno není v plenkách a nemyslím si, že po téměř pětadvaceti letech od revoluce se pro mizernou angličtinu najde omluva. Na druhou stranu ale nemůžu Máriovi upřít notnou dávku charismatu a nasazení, které do vystoupení dával, a hádám, že u dámského publika navíc sbíral body i za namakanou postavu. Začátek setu byl tedy našláplý dobře a nijak mi nevadilo, že neznám tvorbu a nevím, co za skladbu zrovna pánové hrají. Ale možná, že kdybych písně znal (a nejspíše hlavně poslední album), užil bych si vystoupení Hecate více do hloubky, protože zhruba po polovině se mi hudba začala slévat v celek, ve kterém skladby sice byly jasně odděleny, přesto se začínaly jedna druhé navzájem nebezepčně podobat. A když jsem k tomu přičetl nepříliš uspokojivý vokál, stage jsem se rozhodl někdy po čtvrté skladbě opustit

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Der Blutharsch, Deutsch Nepal, Jastreb: Praha - Chapeau Rouge, 19.9.2013

28. září 2013 v 22:11 | Prdovous
Jsou tomu téměř tři roky, kdy bylo v Praze křtěno DVD Der Blutharsch, "Live in Prague", za přítomnosti Deutsch Nepal, Schloss Tegal a Instinct Primal, tedy zkrátka a dobře dark ambietntních špiček zahraniční i tuzemské scény, kapela samotná však nevystoupila. Tentokráte se ovšem nekřitilo DVD, nýbrž aktuální dlouhohrající deska rovněž pocházející z pera rakouských psychedeliků, "The Cosmic Trigger", a kapela celý křest pojala jako poněkud netradiční spojení všech zůčastněných těles.

Albin Julius a Marthynna tvořící mozek a srdce Der Blutharsch (nikdo další z kapely už bohužel nebyl přítomen) sezvali na křest svého novorozeněte osoby sobě nejen hudebně blízké, a jak se brzy ukázalo, Deutsch Nepal ani Jastreb neměli na pódiu stanout samostatně, nýbrž coby součást jednoho celku, jenž by se dnešní terminologií dal naprosto s přehledem označit coby "supergroup". Začátek byl oznámen na osmou večerní, nicméně hrát se začalo zhruba o hodinu a čtvrt později, především díky problémům s nazvučením několika efektů a pultu, který obsluhovala Marthynna. Na prohlédnutí merchandise tak zbylo času více než dost - a že bylo na co koukat. Nakonec však nastoupila celá formace v čele s fenomenálním Linou Baby Dollem za mikrofonem a jelo se. Směska psychedelicky svérázných Der Blutharsch, Linova generálského vokálu hnaného přes echo efekt a krautrockových vlivů ze strany Jastreb byla bezezbytku pohlcující. Stačilo zavřít oči a jen se propadnout, nechat se unášet vlastní obrazotvorností, která na tónech a hlucích malovala mistrovská díla. Tvrdé riffy, zběsilá sóla, hammondky, všechen industriální podmaz a trojice vokálů načichlých pořádnou dávkou drog, vše do sebe zapadalo zcela přirozeně a nenuceně. Celý dojem podtrhávala skromnost všech hudebníků i velmi přívětivý kontakt s publikem a v neposlední řadě i velice dobrý zvuk, ačkoliv ke konci už jsem pomalu začínal litovat, že jsem se doposud nezaopatřil špunty do uší. Střídaly se skladby od všech zúčastněných, namátkou třeba "Yggdrasil" z dílny Jastreb, novinka "Cosmic Trigger" od Der Blutharsch, a první část večera neuzavíral nikdo jiný než generál Lina Baby Doll s jeho "Silent Siege".

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Sombres Forêts: Praha - Exit-Us, 29.8.2013

9. září 2013 v 20:16 | Kaňour
Jelikož jsem školou stále povinný a o prázdninách měl relativně volný program, rozhodl jsem se navštívit nějaký pražský podzemní koncert a spojit ho s návštěvou příbuzenstva. Vytipoval jsem si pár akcí a nakonec si vybral datum 29. srpna, kdy se měli v pražském Exit-Usu ukázat Kanaďané Sombres Forêts a dvojice českých předskokanů. Rozhodně to nebyla sázka na jistotu. Duo českých kapel Kraake-Wyrm mi do té doby nic neříkalo, avšak zvědavost spatřit kanadské Sombres Forêts, kteří letos objíždí první větší turné, zvítězila.

Teď už ale k samotnému večeru. Jelikož jsem na místo dorazil vzhledem k nepředvídatelnosti pražské dopravní sítě raději dříve, měl jsem ještě dobrou hodinku do doby, kdy se v klubu rozezněly první tóny kytar. Čas jsem využil k prozkoumání přilehlého okolí, podíval se, jak se daří nešťastné O2 aréně, kouknul na zápas ragbistů a vypsal si odjezdy nočních tramvají na zpáteční cestu, o té však později.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Xichty.cz (autor: Aleš "Enochian" Komárek)

Brutal Assault 18: Jaroměř - Josefov, 7.-10.8.2013 (část 5)

23. srpna 2013 v 22:38 | Monsterfuck / Ježura / Prdovous
Monsterfuck: V minulém díle zmiňovaným třetím vrcholem, který bych v pomyslném festivalovém žebříčku zařadil na třetí místo za Atari Teenage Riot a Solefald, samozřejmě nebyl nikdo jiný než industriální black metalisté Aborym z Itálie, kteří také živě nehráli pěkně dlouho. Koncert proběhl bez živých bicích, protože ty jely společně s elektronikou ze samplu, kytary si vzali na starosti kytaristé Hour of Penance, Hell:I0:Kabbalus, jenž je stálým členem Aborym, a Giulio Moschini, baskytary se chopil mně neznámý Lorenzo Zarone. Hlavní mozek Malfeitor Fabban se ujal jen zpěvu za pomoci dvou mikrofonů a své hlasivky týral opravdu vydatně. Set byl postaven výhradně na letošní novince "Dirty", z níž zaznělo celkem sedm kusů - "Irreversible Crisis", "Across the Universe", "Dirty", "Bleedthrough", "I Don't Know", "Helter Skelter Youth" a "The Factory of Death" - což mi nijak nevadilo a vlastně jsem to i čekal, jelikož to album je přímo postavené na živé hraní. Ze starší tvorby zazněly jenom dva kusy, jmenovitě "Fire Walk with Us!" a "Roma Divina Urbs". Zvuk ani tentokrát nebyl ideální, ale je docela paradoxní, že v tomhle případě to vůbec nevadilo. Kytary a baskytara skoro nebyly slyšet, protože na místě, kde jsem stál, všechno přehlušovala brutálně přehulená elektronika a Fabbanův ryk. Tím pádem se z toho stala brutální diskotéka, ale nemůžu si pomoct, i přesto (nebo snad právě proto?) se mi to kurevsky líbilo.

Prdovous: Pokud ve mně Borknagar zanechali hořkou pachuť, italská industrial-bordel-black-machina Aborym mi ji vyspravila víc, než jsem vůbec mohl doufat. Když vynechám pár ukázek z YouTube a poslední desku "Dirty", tvorbu industrialistů jsem vůbec neznal. Což se ukázalo býti tím nejmenším nedostatkem, protože se hrálo převážně z "Dirty", výjimkou pak budiž "Fire Walk with Us!" a "Roma Divina Urbs". Že i v případě Aborym stál zvuk za starou bačkoru, už snad bylo docela jedno, protože tohle epileptické šílenství bylo naprosto smrtelné, ať už kytary slyšet byly nebo ne. Těžko jejich vystoupení popsat, protože tenhle zážitek je pro mě dosud těžko uchopitelný a srozumitelným slovem nepopsatelným. Špice hudební extáze zarývající se pod obrovským tlakem do hlavy, noření se do nitra sebe sama v davu lidí a palbě programovaných beatů v momentě, kdy už člověk začíná únavou padat na hubu. Přesto ho zběsilé tempo a rytmus pořád udržuje nad rozlitými hladinami spánku a nutí k další existenci. Myslím, že bych úplně stejně mohl namísto metafor napsat něco jako "žbli, žble, žblu" a význam by zůstal stejný - plně srozumitelný jen a pouze mě. Víte, co tím myslím, ne? Tak nebo tak, v rámci sobotního programu další skvělé vystoupení!

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Brutal Assault 18: Jaroměř - Josefov, 7.-10.8.2013 (část 4)

21. srpna 2013 v 22:00 | Monsterfuck / Ježura / Prdovous
Monsterfuck: Po Primordial v mém případě následuje přestávka dvou kapel, byť minimálně na Centurian bych normálně mrknul rád, ale je to holt nevýhoda podobných velkých festivalů - prostě nejde vidět všechno, jinak by člověku ty nohy upadly. Každopádně jsem se pod hlavní pódium dostavil až v době, kdy přišel čas na jednu norskou progresivní lahůdku, ale jak se záhy ukázalo, zas tak chutná záležitost to nakonec nebyla a popravdě šlo o jedno z největších zklamání letošního Brutal Assaultu. Nejdříve nastupují samotní Leprous, kteří svou cca půl hodinku odehráli v pohodě. Ze studia mě nikdy moc nebrali, ale živě jim to fungovalo. Inteligentní, ale nijak extrémně nepochopitelná progrese byla moc příjemná, stejně tak jako oblečení ve společenském, což byla oproti všem okolo příjemná změna. Pánové podali soustředěný a moc dobrý muzikantský výkon, ale zároveň s tím bylo znát, že jim to nijak nebrání v tom si koncert užívat i tak. Kupodivu mi nijak nevadil ani trošičku afektovaný vokál Einara Solberga. Hlavní hvězdou Leprous však pro mě byl kytarista Tor Oddmund Suhrke, jenž hrál opravdu perfektně. Kromě toho - jen pro zajímavost - se jednalo o poslední koncert Leprous s baskytaristou Reinem Blomquistem. Až sem všechno v nejlepším pořádku. Jenže pak Leprous odešli a za pár vteřin se vrátili s velkým učitelem Ihsahnem - a zde přišlo to obrovské zklamání. Ten chlap je samozřejmě neskutečný muzikant a i na Brutal Assaultu udivoval tím, s jakou přirozenou lehkostí klouzal po hmatníku kytaru - ačkoliv i kolegové z Leprous, kteří mu dělají živou kapelu, jsou jistě skvělí instrumentalisté, přišlo mi, že minimálně oba kytaristé samotnému mistrovi ne úplně stíhají. Jenže přesto všechno to prostě nebylo ono a popravdě mě to - při vší úctě, kterou k Ihsahnovi a jeho muzice rozhodně chovám - dost nudilo. Zcela jistě se na tom podepsal i přeřvaný a ne moc srozumitelný zvuk, jenž nebyl úplně ideální ani na samotné Leprous, ale s přidáním třetí kytaru to šlo úplně do kopru a poslouchat se to skoro nedalo. Výběr skladeb byl sice docela pěkný, ale ani to nepomohlo, hodně zamrzela absence saxofonu, který by snad byl lepší z playbacku, než jej zkoušet suplovat klávesami a vokální onanií. To vše zamrzí o to víc, když si člověk vzpomene, jak skvostné vystoupení na tom stejném pódiu Ihsahn odehrál před třemi lety. Ježurovi nevěřte, protože pro něj je Ihsahn bůh a nikdy proti němu neřekne křivé slovo, fakt to bylo obrovské zklamání.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Aerodrome Festival 2013: Praha - Incheba, 14.8.2013

20. srpna 2013 v 22:35 | Seda
Dne 14. srpna se v pražských Holešovicích uskutečnil první ročník Aerodrome Festivalu, který ve svém line-upu obsahoval pouze čtyři kapely, mezi nimiž však vyčnívalo jedno velké jméno, a to System of a Down, jedna z nejoblíbenějších kapel současné scény. Alba typu "Toxicity" nebo "Mezmerize" jsou mezi lidmi ceněná zlatem a není tedy divu, že veškerou pozornost přitahovali jen a pouze oni. Společně s nimi vystoupili metalcoroví Killswitch Engage, celtic punkoví Flogging Molly a punkoví NOFX. System of a Down vystoupili v Česku po dlouhých 15 letech, naposledy tu v roce 1998 dělali předkapelu legendě Slayer, v té době však Tankian a spol. nebyli ještě tak známí, a tudíž jsme se jejich plnohodnotné show dočkali až teprve letos. O akci byl velký zájem, není divu, když se kluci dali opět dohromady teprve nedávno, což je jeden z faktů, který vzbouzel pocit, že se jedná o něco výjimečného a možná už neopakovatelného. Co kdyby kapela opět přerušila svou činnost a nebyla šance je znovu vidět? Takovou příležitost si nemohl snad žádný fanoušek nechat utéct, a tak se sešlo krásných 17 000 nadšenců. Jak tedy festival probíhal?

Jelikož mě z celého akce zajímal pouze headliner, rozhodl jsem se první dvě předkapely vynechat. Z těch tří, co byly na výběr, bych se sice rád podíval na Killswitch Engage, ale protože vystupovali jako první a "protrpět" v areálu další dvě kapely mě moc nelakálo, dorazil jsem zhruba hodinu a půl před vrcholem večera a tím pádem se mohl podívat na punkery z NOFX. Punk mě nikdy nezaujal, a tak jsem to tedy bral jako nutné zlo, ale vystoupení nakonec tak špatné nebylo. Bohužel mě ale spíš bavily části mezi písněmi, NOFX nepředvedli nějak oslnivou hudbu, ale povídaní mezi mě opravdu bavilo. Bral jsem to tedy spíše jako stand-up comedian show s přestavkámi na průměrnou hudbu. Hláška "This song is about kids, because we love kids, it's called 'Fuck the Kids'" mě baví doteď, dalších tisíce narážek na černochy (ne však rasistické), utahování si z lidí u pódia, z Avenged Sevenfold a homosexuálů, určení naší nové státní vlajky a mnoho dalšího. Z hudebního hlediska mi toho v hlavě moc neutkvělo, z hlášek však většina. Jednalo se o klasický punk, který mi přijde furt stejný a nudný (a jelikož je toto metalová stránka, veřím, že se mnou většina bude zde souhlasit), některé songy byly hodně do reggae, ale že bych po koncertě musel sehnat nějaký jejich materiál a naposlouchat ho, to ne.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Brutal Assault 18: Jaroměř - Josefov, 7.-10.8.2013 (část 3)

19. srpna 2013 v 20:54 | Monsterfuck / Ježura / Prdovous
Monsterfuck: Očekávaný slejvák se dostavil na následující Orphaned Land a nutno uznat, že to byl liják opravdu zodpovědný, takže když někdo čistě náhodou po ruce neměl pláštěnku, byl v podstatě za minutku mokrý od hlavy až k patě, což byl samozřejmě i můj případ. Ale co se samotných Orphaned Land týká… jakkoliv tuhle kapelu z desek opravdu nemám rád, strašně mě to nudí a zdá se mi to neskutečně přeceňované, na koncertech jsou naopak vždycky skvělí a ta jejich muzika má rázem úplně odlišný náboj a vyznění - jednoduše to, co mi ve studiových podobách tak vadí, v živém podání naopak velice dobře funguje, což se potvrdilo i tentokrát. I přes vydatný déšť to totiž bylo velmi příjemné vystoupení, které člověka pozitivně naladilo, ačkoliv mu na hlavu padaly proudy vody. Počasí, stávkující technika, zběsilý úprk většiny lidí s prvními kapkami ani krátká hrací doba Orphaned Land nikterak neuškodily, všichni muzikanti byli usměvaví a bylo z nich jasně cítit, že si svou hudbu doslova užívají a hrají ji s obrovským nadšením, což se na výsledku hned projeví. Asi už na tuhle skupinu budu koukat jen živě.

Ježura: Alespoň pro mě velmi očekávaný koncert přinesly následující okamžiky. Vystoupit totiž měli izraelští Orphaned Land, kteří měli před českým publikem poprvé představit nové album i nového kytaristu. A na to všechno došlo, jen se k tomu přidala trochu neočekávaná kulisa. Sotva totiž Orphaned Land spustili, spustil se i liják, který se velmi blížil tomu, co se dělo nějaký ten týden nazpět na Iron Maiden. Na všech, kteří se prozíravě nevybavili plátěnkou, takže i na mě, nezůstala nitka suchá a ačkoli se poněkud prořídlý dav bavil dobře, já se místo toho spíš všemožně křenil a proklínal počasí do padesátého kolene, takže mi na nějaké zážitky moc času nezbývalo. Je to škoda, protože až na trochu nešťastný výběr úvodní skladby předvedli Orphaned Land sice krátký, ale zato velmi příjemný koncert, který bych si za rozumnějšího počasí určitě užil. Ačkoli déšť na chvíli umlčel všechny reproduktory, sami muzikanti jako vždy rozdávali úsměvy do všech stran a spolu s deště nedbajícími fanoušky stvořili docela jedinečnou atmosféru, která vynikla zejména během osvědčeného a k situaci dokonale se hodícího fláku "Ocean Land". Dost sympatickým zjevením pak byla i banda tak deseti Izraelců, kteří se asi v polovině setu začali hlásit o pozornost a k celému tomu kouzlu okamžiku jedině přispěli... Orphaned Land překonali i vskutku biblické povětrnostní podmínky a opět potvrdili, že jejich koncerty stojí za návštěvu, takže jenom doufám, že až dojedou v říjnu do Prahy, klub nic nevytopí, protože to už by vážně nebylo fér...

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Brutal Assault 18: Jaroměř - Josefov, 7.-10.8.2013 (část 2)

17. srpna 2013 v 21:57 | Monsterfuck / Ježura / Prdovous
Ježura: Ensiferum byli asi jedinou kapelou soupisky festivalu, u které jsem si mohl ukroutit hlavu nad tím, proč je pořadatelé vůbec zvali. Studiová tvorba v posledních letech velmi bídná, koncerty (alespoň podle mých zkušeností) nijak převratné... Takže asi nebude žádné překvápko, že jsem spíš čekal, jak těžký to bude průser. A průser to byl opravdu vydatný, i když ani ne tak vinou kapely, jako spíš zvukaře. V podstatě celý set totiž skoro vůbec nebyly slyšet kytary, a protože ty v případě Ensiferum tvoří zdroj takřka všech melodií, je asi zřejmé, jaký to mělo dopad. Co se týče samotného vystoupení, byla to taková standardní Ensiferum nuda, kterou jsem kapele nežral ani v dobách, kdy jsem jejich muziku poslouchal, ale na druhou stranu to nebyl ani žádný extra provar, takže těžko soudit. Hardcore fanoušci mohli být spokojení, ale za mě naprosto zbytečné vystoupení a jasná ztráta času.

Prdovous: Když jsem se následně vracel z vydařeného vystoupení FDK k hlavní stagi, z pódia se ozývala jakási kakofonní variace na "In Sword I Trust", která měla podle všeho být otvírákem setu Ensiferum. Vystřízlivění z mírné zahloubanosti, kterou ve mně FDK zanechali, nemohlo být krutější. Je mi záhadou, proč Obscure kapely podobného ražení na Brutal Assault vlastně tahají, protože už první song považuji za útok na psychické zdraví kohokoli, kdo vlastní byť jen špetku hudebního vkusu (a sluchu). Z těch dvou písní (dobře, možná třech, když připočtu i poslední "Iron", jejíž druhou polovinu jsem zaslechl během čekání na Gojiru a která se jakž takž dala poslouchat), co jsem měl tu smůlu zaslechnout, si Brutal Assault odbyl nejhorší vystoupení festivalu hned zkraje. Ensiferum už prostě ne, a to ani v živém podání.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Brutal Assault 18: Jaroměř - Josefov, 7.-10.8.2013 (část 1)

15. srpna 2013 v 23:39 | Monsterfuck / Ježura / Prdovous

Intro:


Brutal Assault už je každoroční zastávkou nejednoho českého fanouška tvrdé muziky, což platí i o nejednom článku naší redakce. Tentokrát se nás do Josefova vydalo celkem pět z řadových redaktorů a ještě jeden člen externího týmu. V reportu vám tentokrát přinášíme pohledy tří lidí - Monsterfucka, Ježury a Prdovouse. Jak už to tak bývá, na některých kapelách jsme byli všichni tři, na jiných byl třeba jeden, na nějakých zase nebyl, ale všechno se stihnout nedá a občas se přihodí, že člověk z nějakého důvodu nevidí ani to, co vidět chtěl. Každopádně, snad půjde o alespoň trochu zajímavé čtení i tak.

Report bude kvůli své délce klasicky rozdělen do několika částí, jejichž počtem si doposud nejsme jisti, protože tvorba dalších dílů článku stále probíhá… Tak či onak, dnes začínáme s první částí, jež mapuje první festivalový den a polovinu druhého…

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Owen Pallett: Praha - MeetFactory, 5.8.2013

7. srpna 2013 v 21:50 | Zajus
Nezřídka mívám dojem, že na řádky Sicmaggotu přináším hudbu, jakou by jeho čtenáři sami asi jen těžko poslouchali. Ani dnes zde však nemám v úmyslu mudrovat o kvalitě různorodých žánrů, pouze o výjimečných schopnostech konkrétních hudebníků. A že oněch schopností bylo na koncertě Owena Palletta v pražském klubu MeetFactory vidět hodně...

Předně ovšem k organizačním záležitostem. Pallett vystoupil v rámci svého evropského turné v pražském MeetFactory spolu s předkapelou, duem Buke & Gase. MeetFactory je příjemný prostor, který bych se nebál zařadit mezi větší pražské kluby, ačkoliv se mi zdálo, že se oproti mé poslední návštěvě (která se datuje nejméně tři roky do minulosti) poněkud zmenšil. Buke & Gase se na pódium postavili okolo deváté hodiny a svou hudbou velice rychle přitáhli všechny návštěvníky, do té doby rozprostřené po okolí. Hudbu této kapely jsem slyšel několik dní před koncertem s úmyslem zjistit, co mě čeká, a nijak zvlášť nadšený jsem z prvního poslechu nebyl. Sympatická dvojce Arone Dyer a Aron Sanchez mi však rychle ukázala, že naživo zní jejich hudba mnohem lépe. Název kapely, Buke & Gase, nejsou přezdívky samotných hudebníků, nýbrž jejich nástrojů. Ty jsou vlastním výtvorem hudebníků a stejně jako nástroje samotné je i hudba, kterou duo tvoří, poměrně unikátní. Aron Sanchez na Gase, jakýsi hybrid mezi elektrickou kytarou a baskytarou, který se zvukem blíží jednoduše podladěné kytaře, hraje s jasným zalíbením. Na rozdíl od své kolegyně působil celý koncert spíše zabraně do svého nástroje, než aby komunikoval s publikem. Jeho hra byla místy přímočarým určováním rytmu, častěji šlo ovšem o složitější melodie, na nichž následně Arone Dyer stavěla své vlastní. Sanchez kromě kytary ovládal i bicí, tedy konkrétně jeden buben. Pochopitelně šlo o klasický kopák, kterým pouze držel ve skladbách rytmus, zatímco Arone Dyer "rolničkami" na botě suplovala činely. K mikrofonu se Sanchez ovšem příliš neměl, za celý set zazpíval jen několikrát a vždy pouze doplňoval harmonické linky pro Arone, což mi přišlo docela škoda, protože jeho hlas nezněl vůbec špatně. Arone Dyer tak kromě zpěvu (s hlasem zabarveným podobně jako šmoulové a oblibou v táhlých vysokých tónech šlo sice o poměrně vyčerpávající poslech, ovšem jinak než kladně ho jednoduše hodnotit nelze) ovládala i svůj unikátní nástroj. Buke je vlastně elektrizované šestistrunné ukulele, na které jeho majitelka navíc často ráda sóluje téměř "metalovým" stylem, ačkoliv výsledný zvuk je naprosto jiný. Jediné přirovnání zvuku tak nacházím v prvních elektrických kytarách vznikajícího rock 'n' rollu.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Iron Maiden: Praha - Synot Tip Arena, 29.7.2013

2. srpna 2013 v 22:10 | Monsterfuck
Když se nad tím člověk zamyslí, tak na to, jak velkou skupinou Iron Maiden jsou, hrají v tak malé zemi jako Česká republika v poslední době vlastně relativně často a po roce 2000 je každé dva, tři roky možnost je zde vidět. To ovšem není v žádném případě stížnost, ani se není čemu divit - proč by tu také nehráli, když i přes poměrně slušnou kadenci je to pokaždé událost, která přitáhne davy lidí. Snad netřeba říkat, že i tentokrát to v pražském Edenu vypadalo naprosto stejně - ačkoliv úplně vyprodáno nebylo, i tak byl stadion zaplněn poctivě. Než se ovšem půjdeme ohlédnout za samotným koncertem, pojďme se nejprve podívat na pár záležitostí okolo, které sice asi všichni - i ti, kdo samotné vystoupení nenavštívili - víte, nicméně z nějakých formálních důvodů by asi zaznít měly…

V roce 2005 se Iron Maiden vydali na první vzpomínkové turné Eddie Rips Up the World Tour (které shodou okolností otevřeli právě v Praze, v T-Mobile Aréně 28. května), v jehož rámci kapela hrála pouze materiál ze svých prvních čtyř alb "Iron Maiden" (1980), "Killers" (1981), "The Number of the Beast" (1982) a "Piece of Mind" (1983). Stalo se tak mimo jiné i díky vydání DVD "The Early Years" se stařičkými koncertními záznamy. V roce 2008 britská legenda vyjela na další vzpomínkovou šňůru s názvem Somewhere Back in Time World Tour a opět se soustředila na alba z 80. let, v tomto případě zejména "Powerslave" (1984), a opět bylo podnětem vydání DVD, tentokráte digitální verze kultovního "Life After Death" (1985); scéna pak byla založena na původní podobě pódia během šňůry World Slavery Tour z let 1984-1985. Historie se ovšem opakuje a Iron Maiden v loňském roce spustili třetí vzpomínkové turné, tentokrát na základě DVD vydání jiného starého živáku "Maiden England" (původně 1989), s důrazem na desku "Seventh Son of a Seventh Son" (1988) a scénou, která odkazovala na šňůru Seventh Tour of a Seventh Tour z roku 1988. A právě sem spadalo i vystoupení, které Iron Maiden odehráli v pondělí 29. července v Praze.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Musicserver.cz (autor: Petr Klapper)

Alice Cooper: Brno - Kajot Arena, 26.7.2013

30. července 2013 v 19:06 | Stick
Alice Cooper - to je jméno, vzbuzující respekt už víc jak čtyři desetiletí. Do podvědomí se dostal hlavně svou pozdější hororově teatrální show, se kterou na sklonku 70. let nikdo nedokázal příliš počítat. Gilotiny, šibenice, krev, do jisté doby opravdu věc nevídaná. A i tak pozdější spektákly, které vznikaly, vycházely z toho, co načal tento vážený pán. Kiss? Jasně, dokázali udělat megashow, ale jejich založení bylo spíše cirkusové, než vyloženě umělecké či hororové. Co je však důležitější, i po 44 letech od debutové desky, téměř v 70 letech dokáže tento kultovní zpěvák vytvořit show, strkající do kapsy spoustu o několik generací mladších spolků. Umí si totiž vše promyslet, vygradovat a navíc to podat s nadhledem vlastním jeho věku. Rozhodně jeho snažení nepůsobí senilně či vyšeptale. Nejspíš na tom bude mít svou zásluhu i o několik generací mladší kapela, která se prokázala jako instrumentálně i vokálně velice schopná (přesto příliš nechápu, na co mu tam byli tři kytaristi).

Předskokany jsem si nechal s klidným svědomím ujít a do prostor Kajot Areny se vypravil na devátou hodinu, která už slibovala blížící se začátek vystoupení. Docela mě zarazila cena merche - běžné tričko za 700 Kč mi připadá jako solidní zlodějna. Jasně, mám taky doma trička za osm stovek, ale většinou jsem něčím zvláštní či speciální. Rozhodně nevypadají jako klasické tričko s potiskem. Tuto část jsem tedy velmi rychle opustil a jal se zaujmout místo na ploše určené ke stání. Celý spektákl započal otvírákem legendární desky "Billion Dollar Babies", tedy "Hello Hooray". Pak už se show rozjela naplno a Cooper i jeho spoluhráči, z nichž nejvýrazněji působila krásná a šikovná kytaristka Orianthi, oprášili bohatou principálovu diskografii a hned zkraje do lidí vpálili hity jako "House of Fire" nebo "No More Mr. Nice Guy". Protože Alice určitě rád vzpomíná na velké koncerty ze sedmdesátých let, v jeho dramaturgii se najde i prostor pro hráčské exhibice či bicí sólo. Pro něj jsou takové části určitě dobré jako odpočinek, přece jenom věk nezastavíte. I tak ale vše odsýpalo a staré klasiky střídaly skladby z poslední desky "Welcome 2 My Nightmare", a nelze říct, že by některé skladby zaostávaly za jinými.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Xichty.cz (autor: Lukáš Urbaník)

Crippled Black Phoenix: Praha - Nová Chmelnice, 16.7.2013

25. července 2013 v 22:17 | Prdovous
Snad bych to ani nebyl já, abych svoji účast na vystoupení tak zvučného jména nepotvrdil na poslední možnou chvíli. Pro mě zprvu zdánlivě nemožné se nakonec díky uvolnění z pracovního zápřahu stalo skutečností, a tak jsem se minulé úterý s pár přáteli vypravil na koncert, jaký se v našich končinách nevídá příliš často. Zprvu jsem se docela oprávněně obával, zda prostor Nové Chmelnice, která se v minulosti neproslavila zrovna kvalitním zvukem (který si kapela takového formátu dozajista zaslouží) nesrazí dojem z celého vystoupení o několik úrovní dolů. Jak se později ukázalo, obavy to byly naprosto liché.

Do klubu jsme se dostali těsně po osmé, kdy předskokani 5 Seconds to Leave začínali svůj krátký, nakonec jen půlhodinový set. Neznal jsem z jejich hudby ani notu, ale to, co do velmi nepočetného publika prali, se mi setsakramentsky zalíbilo. Podmanivá směska post-metalového nářezu i klidných pasáží, navíc podbarvená neméně uchvacující videoprojekcí, která jejich hudbě přidávala značně psychedelických rozměrů, byla skvělým začátkem večera - a možná úmyslně v kontrastu s hudbou Crippled Black Phoenix. Vystoupení tria z Jindřichova Hradce nakonec mírně kazily jen dvě věci. Totiž, že v celém klubu dosud nebylo víc než dvacet platících a že vystoupení, které by se skvěle hodilo do menších, uzavřenějších prostor, v tou dobou ještě prosvětlené a dosti prostorné Chmelnici trochu ztrácelo na síle. To jsou ale spíše kosmetické vady na kráse, protože po stránce hudební je tvorba 5 Seconds to Leave něco, co se na naší malé velké scéně málokdy vidí, natož slyší.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly zapůjčena ze serveru Photomusic.cz (autor: Oskar999)

Prague Death Mass II: Praha - Futurum, 12.-13.7.2013 (část 2)

17. července 2013 v 21:35 | Monsterfuck

Sobota:


Sobotní program opět měl začínat s úderem šesté hodiny večerní, ale když jsem se do prostor Futura dostavil deset minut před (mimochodem, po cestě mě velmi pobavily hloučky ultra zlých fanoušků té nejextrémnější muziky, kteří mírumilovně vyspávali ve stínu na trávě v přilehlém parčíku), první koncert už byl v plném proudu. Rakušané Kringa se na vystoupení v Praze asi tak těšili, že na to vlítli o něco dřív… ono pro kapelu, která do té doby vydala pouze dva demosnímky, asi bylo vystoupení na akci jako Prague Death Mass dost důležité, ostatně Kringa speciálně ku příležitosti tohoto koncertu vydali nové EP. Každopádně, pro mě osobně byli Kringa doposud úplnou neznámou a zcela upřímně můžu říct, že jsem od jejich vystoupení nečekal vůbec, ale vůbec nic, přesto kapela hodně příjemně překvapila. Hudebně to sice nebylo nic výjimečného, přesto byl ten jejich black metal poměrně pestrý a hlavně dost záživný na to, aby dokázal bavit celých 50 minut, na něž si Kringa díky brzkému nástupu svou hrací dobu prodloužili. A snad ještě hlavnější bylo to, že byl v té muzice cítit opravdový potenciál - pokud se někdy kapela vytasí s nějakým větším počinem, určitě se budu snažit, aby se ke mně dostal, jelikož v živém provedení Kringa navnadit dokázali. Rovněž i pódiová prezentace byla v pořádku - stále dostatečně black metalová, ale pořád docela umírněná a v žádném případě směšná, což u mnoha mladých žánrových skupin bývá dost často problém (a nejen vyloženě mladých, aneb další příležitost se strefit do Azazel z prvního dne). Obligátní paint sice nechyběl a navíc by směšně mohlo znít, kdybych řekl, že jeden kytarista byl pěkně zakuklený v mikině a ani se nepohnul, druhý kytarista a zároveň hlavní zpěvák měl většinu setu kolem hlavy obmotaný skoro až babičkovský šátek a baskytarista měl zase nádherný účes "na nácka", že by se za to hitlerjugend stydět nemusel, ale přesto to tam všechno tak nějak sedlo a vyklubalo se z toho hodně příjemné vystoupení.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Prague Death Mass II: Praha - Futurum, 12.-13.7.2013 (část 1)

16. července 2013 v 22:12 | Monsterfuck
V poslední době se po celé Evropě začaly rojit neskutečně zajímavé podzemní festivaly, které ve svých sestavách srocují to nejzajímavější ze současné pravověrně black metalové scény. Jmenujme kupříkladu Nidrosian Black Mass v Belgii, Deathkult v Německu nebo švédské Arosian Black Mass a Forlorn… v loňském roce se k nim přidala i Praha, kde se odehrál tehdy co do sestavy ještě relativně skromný první ročník Prague Death Mass, na němž vystoupili pořádající Cult of Fire a norské smečky One Tail, One Head a Mare, přičemž Cult of Fire a One Tail, One Head si svou účast zopakovali i letos. Druhý ročník, který se odehrál v pátek a sobotu 12. a 13. července v klubu Futurum, byl již pojatý o poznání rozmáchleji a nabídl ve dvou dnech celkem čtrnáct kapel, až na několik výjimek výhradně evropských, z nichž nejedna se dá řadit k tomu nejlepšímu, co současné černěkovové podzemí nabízí. Mimoto se ve většině případů jednalo o formace, které člověk rozhodně nemá šanci vidět úplně běžně, tím spíš v našich zeměpisných šířkách. Zároveň s tím byl Prague Death Mass oproti ostatním domácím festivalům ojedinělý ještě tím, že zatímco většina z nich se k sobě snaží stahovat skupiny jedoucí turné okolo, zde všichni vystupující do jednoho přijeli exkluzivně pouze na tento jeden koncert.

Všechno má ovšem svá pro a proti. Díky tomuto přístupu se totiž cena za lístek vyšplhala na částku, jakou je většina lidí v Čechách ochotna zaplatit tak za stadiónový koncert hvězdného interpreta, ale asi ne za 14 extrémních skupin z toho nejhlubšího undergroundu. Nicméně již od začátku se mi jaksi zdálo, že Prague Death Mass je orientován spíše na zahraniční posluchače, což se nakonec ve výsledku potvrdilo. Vstupenky byly limitovány počtem 450 kusů, přičemž údajně se jich do České republiky a na Slovensko dohromady prodalo cca 40-50. Nicméně, zdali bylo cca 1400 Kč v předprodeji (a necelých 1800 Kč na místě, ale k tomu nedošlo, protože vyprodáno bylo už přibližně dva týdny před začátkem) adekvátní cena, to už musel každý posoudit sám… pro mě osobně ano, takže jsem se 12. července dostavil na místo konání a čekal, co se bude dít…

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Photomusic.cz (autor: Oskar999)

Hradby Samoty IV: hrad Veveří, 5.-6.7.2013

11. července 2013 v 21:43 | Stick / Prdovous
Navštívit festival Hradby Samoty s pořadovým číslem čtyři, to byl pro mě skutečný žánrový experiment, protože pod svými křídly shromažďuje hudební (či zvukové?) spolky, o kterých jsem až na výjimky ještě snad neslyšel. Po loňských Rosicích tentokrát padla volba na brněnský hrad Veveří, jehož hradby skvěle dokreslovaly atmosféru a umocňovaly dojmy z událostí nadcházejících. Prostory hradu byly pro festival dostatečně vděčné, takže jsme se dočkali dvou "scén". Na té první, hlavní, vystupovaly po oba večery kapely a projekty. Na té druhé, dá se říct klubové, se střídali různí DJs, valící všechny druhy klubové hudby, od techna až k nějakému breakcoru. V podstatě si každý přišel na své, koho nebavilo interpretační umění pozvaných umělců, mohl se vyřádit u techna. Co se týče občerstvení, výdejní okénka s pivem byla první den největší slabinou festivalu díky ohromně dlouhým frontám. K dispozici však bylo i nealko nebo nějaké to jídlo (včetně vegetariánského guláše). Přes den běžel na hradě běžný provoz, tudíž byly otevřené klasické hradní putyky. Bylo dost zajímavé pozorovat pohledy běžných návštěvníků, když zmerčili návštěvníky festivalu. Nutno říct, že vše ale proběhlo v nejlepším pořádku a atmosféra byla většinu času velice uvolněná.

Pátek:


V pátek bylo první vystoupení plánováno na půl osmou, avšak došlo ke zpoždění a začalo se o něco později. Prvním vystupujícím byl český ambientní projekt Instinct Primal. Ten předvedl ambient, při němž využívá všemožných zdrojů zvuku, včetně nahrávek ze svého okolí, z města i přírody. Vystoupení bylo doplněno o prapodivný filmový snímek, který při těch zvucích působil dost zvráceně. K jeho smůle však po čase selhal systém Windows, a tím pádem bylo po projekci. I přesto šlo ale o docela příjemné vystoupení na úvod, na kolena jsem z toho sice nepadal, ale bylo vidět, že pán za notebookem pracuje s citem.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Basinfirefest: Spálené Poříčí, 28.-30.6.2013

9. července 2013 v 22:09 | nK_!
Již jedenáctý ročník největšího západočeského festivalu Basinfirefest lákal zvučnými jmény interpretů i příslibem zase o něco lepší organizace a komfortním zázemím. Počasí mělo být snad poprvé za ty roky, kdy do Spáleného Poříčí jezdíme, umoudřelé a bylo tedy na co se letos těšit. Jak se multižánrový open air vyvedl tentokrát?

Pátek:


Po poobědovém příjezdu brutálně neklimatizovanou kyvadlovou dopravou z Plzeňské metropole stavíme stany, otevíráme první pivo, vyřizujeme potřebná oprávnění ke vstupu (podrobnosti ve zhodnocení dole) a po roce se opět ocitáme na půdě Basinfirefestu. Letos tedy o něco chudším a méně zalidněném, což dokazovalo ne zcela naplněné stanové městečko a přísné zkrouhnutí počtu prodejních stánečků. Nejsme tu však kvůli nákupu suvenýrů, a tak vyrážíme na Dark Gamballe, hrající toho času na hlavní stage. Naposledy jsem tyhle kluky viděl asi před pěti lety právě na Basinfirefestu a už tenkrát předvedli velmi zajímavé a zábavné vystoupení plné výborných písniček. Zazněla jak starší tvorba, tak i novinky z aktuálního nosiče "Zatím dobrý".

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Iron Maiden: Piešťany - Topfest, 27.6.2013

5. července 2013 v 21:46 | Stick
Dotáhnout legendární britskou kapelu Iron Maiden na český fesťák, to je jistě sen nejednoho tuzemského pořadatele. Kapela ale nepatří zrovna k levným položkám, a tak od tohoto snu pořadatelé radši upouští a pořídí si za tu sumu několik kapel, sic menších, ale i tak světových. Iron Maiden stejně na festival českého formátu nepatří, jim přísluší jedině pozice samostatně vystupující kapely. Ovšem, slovenský Topfest tento sen převedl v realitu a Iron Maiden ve čtvrtek 27. června na tomto festivale, konajícím se na letišti v Piešťanech, vystoupili.

Pro Topfest je vcelku charakteristické, že v posledních letech relativně chabý line-up složený z většinou slovenských interpretů nevalné kvality doplní o nějaké zářivější jméno, které nakonec nějaké návštěvníky přitáhne (namátkou loni Nightwish). Letos tedy vsadili na britskou legendu, která svým vystoupením nakonec zastínila všechno a všechny, kdo se o něco po zbytek festivalu na pódiích snažili. Podle všeho byl čtvrtek hlavním tahounem pro většinu lidí, kteří se tam sešli, a netroufám si odhadnout, kolik tam mohlo zůstat lidí po skončení takřka dvouhodinového vystoupení.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru iReport.cz (autor: Karel Prchal)

Neurosis, Terra Tenebrosa: Praha - Lucerna, 1.7.2013

3. července 2013 v 21:32 | Monsterfuck
Post-hardcore, sludge, doom, ambient, metal, uhrančivá atmosféra, obrovská síla - to všechno a ještě mnohem víc jsou Neurosis. Tihle Američané bezesporu patří mezi těch nemnoho skupin, jejichž počínání lze s klidným srdcem označit jako unikátní a výjimečné. A jako takoví jsou sami o sobě vždy obrovským lákadlem, má-li dojít k jejich klubovému koncertu, ať už s jejich živou produkcí člověk v minulosti tu čest měl, nebo ne. Nicméně jak se ukázalo v případě pražského vystoupení, očekávání může být ještě vyšší, přivezou-li s sebou Neurosis tak lákavý support, jakým jsou Terra Tenebrosa. Mluvit o tom, jak moc zásadní a jak moc fenomenální jsou Neurosis, by asi bylo nošením dříví do lesa, avšak co se týče Terra Tenebrosa... já osobně tyhle Švédy považuji za jednu z nejzajímavějších formací avantgardního black metalu posledních let a obě jejich desky - tedy "The Tunnels" i "The Purging" - chovám v obrovské oblibě, jelikož i jejich muzika je svým způsobem hodně ojedinělá a ne úplně tradiční, navíc taktéž velmi působivá, což jsou přesně věci, které já osobně v hudbě vyhledávám. Tím pádem pro mě osobně - a věřím, že jsem zcela jistě nebyl sám - nebyla Terra Tenebrosa pouhopouhým supportem na ozdobu, ale další důvod, proč své kroky 1. července nasměrovat do pražské Lucerny. Pojďme na to…

Lucerna Music Bar rozhodně zdaleka není ten nejmenší klub, ale jako místo konání byl zvolen naprosto střízlivě. V dnešní době přesycené koncerty, obzvláště v přežrané Praze, si člověk návštěvností jistý být ani u zdánlivé sázky na jistotu, avšak Neurosis prostor dokázat naplnili, což bylo člověku jasné hned při příchodu přesně na osmou hodinu, na níž plakáty hlásaly začátek akce, kdy se řada u vchodu táhla až ven do ulice. Zaplněno tedy bylo naprosto důstojně a soudě dle reakcí publika v pozdější fázi večera, kdy už na pódiu stáli a hráli Neurosis, všichni z přítomných si byli vědomi, na co a proč jdou.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Bon Jovi: Praha – Synot Tip Arena, 24.6.2013

27. června 2013 v 19:26 | nK_!
Pondělní deštivé odpoledne přivítalo po dvaceti letech se do Česka navrátivší rockové velikány Bon Jovi. Natěšenost byla veliká a atmosféra pár minut před začátkem vystoupení by se dala krájet. K Synot Tip Aréně (nebo prostě do Edenu) jsme dorazili před pátou hodinou, kdy byla tato oficiálně otevřena. Neuvěřitelné množství fanoušků proudících na stadion dávalo již předem jasně najevo, že tohle bude něco velkého. Ale opravdu bylo?

Přesně v šest hodin nastupuje na scénu česká předkapela Support Lesbiens, kterou snad čtenářům netřeba představovat. Jednalo se o jejich teprve druhé vystoupení s novou sestavou, která zní... nu, zajímavě. V půlhodinovém setíku zaznělo několik prastarých hitů typu "Sweet Little Something" a proběhlo pár pokusů o rozezpívání publika, které tedy nebyly úplně úspěšné. Myslím, že Bon Jovi by si zasloužili lepšího předskokana, protože jediné, co se znovuobnoveným Support Lesbiens podařilo, bylo vyvolat na tvářích okolostojících rozpačité úsměvy. Některé věci by měly prostě zůstat zakopané.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotografie byly vypůjčeny ze serveru Musicweb.cz (autor: Tereza Ticháčková)

Stone Sour: Praha - Lucerna, 20.6.2013

25. června 2013 v 18:38 | nK_!
K pražské Lucerně se nám tentokrát podařilo dorazit včas a hnedka na úvod jsme byli přivítáni zhruba padesátimetrovou frontou, která v několika následujících desítkách minut nabyla na délce a velikosti ještě asi dvojnásobně. Po otevření sálu naštěstí vše odsýpalo rychle a přes hodně povrchní osobní kontrolu jsme se během chvilky dostali těsně před pódium, kde následovalo circa třičtvrtěhodinové čekání na předkapelu, o které jsem do poslední chvíle absolutně netušil, že existuje.

Jednalo se o australské progresivní rockery Karnivool a musím říci, že mě snad nikdy žádný předskokan nezaujal více než tento čtvrteční večer oni. Výborný zvuk, poctivá show a parádní hlasové výkony zpěváka Iana Kennyho mě přesvědčily o tom, že dokonce může existovat předprogram, který stojí za to si vystát a ne se jen znuděně rozhlížet po okolostojících děvčatech. Podle toho, co jsem potom doma zjišťoval, je sama kapela docela známá a oblíbená, a tak se i trochu stydím, že jsem o ní nezaslechl dříve.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Photomusic.cz (autor: Mikrek)

Kiss: Praha - O2 Arena, 14.6.2013

19. června 2013 v 19:15 | nK_!
Půl roku od zakoupení lístků na fenomenální Kiss utekl jako voda a v pátek krátce po poledni se autem vydáváme do naší prastaré matičky Prahy vstříc velkému hudebnímu zážitku. Plán byl jasný a zřejmý - dorazit na šestou hodinu před O2 Arenu a zaujmout ve frontě dobrá místa. Nakonec jsme ale byli stěží schopni dostat se k hale po sedmé hodině, protože cesta hlavním městem byla tradičně brutálně ucpaná a dvě hodiny popojíždění v koloně nám v tom vedru na náladě také nepřidaly. Fronta u vstupu byla též nekonečná a důkladná prohlídka každého z návštěvníků ji vážně neurychlila. Možná, že otevřít příště více vchodů by byl dobrý nápad, protože v osm hodin, kdy měl koncert oficiálně začít, nebyl prostor uvnitř ani zdaleka celý zaplněný. Někteří z Kiss Army přišli tradičně nalíčeni coby sví idolové (někdo lépe, někdo hůře) a obecně bylo celý koncert obecenstvo nadšeno a bezmezně hltalo každou vteřinu vystoupení. Trochu mě tedy zklamalo, že na naše skandování "Kiss, Kiss!" těsně před přídavkem se skoro nikdo nechytal.

Krátce po osmé hodině vystartovala pro mě neznámá česko-německá předkapela jménem Bitch & Chips. Jejich glamrockové vystoupení asi nikoho ze židle nezvedlo, ale nehráli špatně a coby předskokani poměrně obstáli. Místy byla vidět mírná nervozita, protože si dovedu docela dobře představit, že kapela ještě nikdy nehrála před takovým obrovským množstvím lidí, jaké se v O2 Areně sešlo. Frontman místy trošku zápasil s mikrofonem a nejsem si úplně jist, zda se jednalo o technickou závadu, trému či nedostatečný hlasový rozsah. A poslední informace trochu mimo mísu - do poslední chvíle jsem si nebyl jist, jakého jsou někteří členové bandu pohlaví, takže se jim ten glam asi docela daří.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny z Facebook profilu O2 Areny

Saxon: Brno - Fléda, 10.6.2013

17. června 2013 v 19:23 | Stick
Jedna z anglických kapel, která se služebně dokáže rovnat takovým velikánům, jako jsou Iron Maiden nebo Judas Priest, to jsou Saxon. Skupina, jejíž věkový průměr se pohybuje kolem 60 let a její nejmladší člen má za chvíli padesátku na krku. Je obdivuhodné, že po takové době a v pokročilejším (takřka důchodovém věku) mají chuť a sílu táhnout káru dál, vydávat desky a dokonce je podporovat dlouhými turné. Jedinou českou zastávkou na turné k desce "Sacrifice" se stala brněnská Fléda. A já byl u toho a jsem za to rád...

Co mě dost pozitivně překvapilo, byl začátek. Začít se mělo v osm a taky prakticky krátce po osmé spustila předkapela s názvem AC Angry. Sice jsem měl ze začátku velký problém se zvukem, který byl namíchaný dost prapodivným způsobem. Bicí přeřvávaly vše a sólová kytara prakticky nebyla slyšet. To se ale naštěstí v průběhu prvních dvou skladeb pomalu ale jistě srovnalo. Muzika to nebyla sice nijak objevná, ale na rozehřátí to stačilo. Kapela do lidí hustila osmdesátkový heavy metal plný piva, sexu a rock and rollu. Vzhledem k tomu, že se během jejich setu teprve klub začal zaplňovat, měli AC Angry poněkud nevděčnou pozici, ale dokázali se s ní poprat celkem s grácií. Jednoduše standardní heavy rockový buchar, který se dal vydržet v pohodě, navíc docela ke kapele formátu Saxon docela slušně zapadl.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Xichty.cz (autor: Lukáš Urbaník)

Septicflesh, Fleshgod Apocalypse: Praha - Nová Chmelnice, 20.5.2013

25. května 2013 v 18:31 | Ježura
Co se více méně mainstreamového metalu týče, koncert, jehož průběh se na následujících řádcích pokusím nastínit, byl svou sestavou asi nejpřitažlivější událostí podobného ražení, jaké se Praha ve druhém čtvrtletí letošního roku dočkala. Dvojice symphonic death metalových es Septicflesh a Fleshgod Apocalypse doprovázená bubáky Carach Angren a jakýmisi Descending, to už byl zatraceně dobrý důvod dotáhnout své velectěné pozadí na Chmelnici a dopřát si trochu kultury...

Bohužel, záhy po příchodu začalo být zjevné, že zdaleka ne každý aspekt večera potěší stejně jako vybraný lineup. Platit 650 korun (respektive 590,- v předprodeji) za koncert, který by se i s ohledem na sestavu cenou neměl přehoupnout přes pětistovku, to bych ještě nějak skousnul, ale jen tehdy, pokud by se začátek akce dost hrubě nelišil od údajů jak na vstupence, tak na oficiálních stránkách pořadatele. Tím avizovaným začátkem byla osmá večerní. Já do klubu dorazil ne později než ve 20:15 s vědomím, že pokud prošvihnu kus Descending, tak mi to vadit nebude, jenže když jsem se probil do sálu, na pódiu už vesele řádili v pořadí druzí Carach Angren, na které jsem se upřímně těšil, takže než jsem se stihl začít věnovat kapele, atmosféru v klubu jsem ve spravedlivém rozhořčení obohatil o pár pěkně peprných výrazů na adresu pořadatele. Pardon, ale začít přinejlepším o půl hodiny dříve, to je prostě podraz na fanoušky, kteří se odhodlali ne zrovna malou sumu poctivě zaplatit. Samotným Carach Angren ovšem čachry v harmonogramu zřejmě moc vrásek nepřidělaly (proč taky) a na vcelku prostorném chmelnickém pódiu ze sebe vydávali velmi působivý výkon. Ačkoli vystupují pouze ve třech lidech, zejména pánové Seregor (kytara/vokál) a Ardek (klávesy) zvládli předvést takové pódiové divadlo, jaké bych do nich opravdu neřekl. Jištěni páně Namtarovou bicí palbou oba působili dojmem, jako by oni sami byli protagonisty svých duchařských historek, nebo je dotyčné přízraky přinejmenším posedly. Podívaná to byla náramná a čistě po stránce nasazení mě Carach Angren skutečně uzemnili, protože taková show se opravdu jen tak nevidí. Proto mě dost zamrzely dvě věci. Zaprvé to byl ne zcela dokonalý zvuk, ve kterém dost úspěšně zanikala většina riffů Seregorovy sedmistrunky a dostatečně čitelná byla jen sóla a podobné pasáže hrané jen přes jednu strunu. Kdo zná hudbu Carach Angren z desky, ten mi jistě potvrdí, že když je tahle kapela mizerně nazvučená, dost snadno se z toho stane obtížně čitelný zmatek, který je pro neznalého člověka jen pramálo přitažlivý. Zřejmě důsledkem toho byla také druhá věc, která vystoupení poněkud srážela - nevalná odezva publika. Občas lidé sice zaburáceli celkem obstojně, ale Carach Angren si za svůj velice dobrý výkon zasloužili určitě větší rámus...

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Musicserver.cz (autor: Tereza Váchová)

Aluk Todolo, Lussuria: Praha - K4, 18.5.2013

22. května 2013 v 20:45 | Monsterfuck
Koncert francouzských black metalových psychedeliků Aluk Todolo jsem vyhlížel už dlouho dopředu a asi bych ani moc nepřeháněl, kdybych tvrdil, že jejich vystoupení z mého pohledu patřilo mezi ta nejvíce očekávaná v letošním roce. Už jen aktuální deska, fenomenální uhrančivá drogová jízda "Occult Rock" z loňského roku, dávala do hry naději, že by mohlo o zážitek doslova nezapomenutelný. Má očekávání k tomu, co se bude dít 18. května ve sklepních prostorách studentského klubu K4 v Praze, tedy byla více než velká. Dokázali je Francouzi naplnit?

Akce chytila docela slušnou sekeru, takže se klubem první tóny rozezněly až ve čtvrt na jedenáct, kdy se na scéně objevil zámořský projekt Lussuria, jehož set se co do formy nesl v poměrně triviálním duchu. Jeden člověk za pultem bombardoval posluchače samply a ruchy někde z hájemství dark ambientu, možná místy s lehounkým přesahem do industrialu. Některé pasáže byly opravdu až skvělé, zejména hned v první kompozici s agresivnější rytmikou. Vokál se ozýval jen minimálně a navíc v podobě dost brutálně prohnané efektem, díky čemuž zněl víc jako další ruch než jako lidský hlas. Společníkem a zároveň jediným nasvícením Lussuria byla relativně zajímavá projekce, která ovšem dost ztrácela na tom, že byla promítána na zeď z kamenů, díky čemuž byla poměrně nejasná; navíc se mi zdálo, že se i místy zasekává. To bych samozřejmě ještě přežil, nicméně mnohem více mě rozptylovalo dění mimo pódium, když hned na začátku setu Lussuria kdosi vedle pódia roztřískal půllitr s pivem - následné odklízení střepů a vytírání podlahy na atmosféře opravdu nepřidávalo, jen co je pravda, stejně tak jako když se někdo v půli vystoupení rozhodl začít s baterkou v ruce kontrolovat všechny bedny okolo pódia. Nehledě na kolegu Ježuru, jenž mě po pár minutách od začátku začal tahat zpátky na pivo. Možná si řeknete, že to jsou blbosti, což do jisté míry asi i jsou, ale v takhle komorním prostoru a při takovéhle hudbě to bohatě stačilo k tomu, abych se na samotnou muziku nedokázal soustředit tak, jak by si asi zasloužila. Díky tomu ve mně Lussuria zanechala spíše rozporuplnější pocity, i když zase na druhou stranu nemůžu tvrdit, že by ten set neměl něco do sebe.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 
 

Reklama