Reporty

Kataklysm, Krisiun, Fleshgod Apocalypse: Praha - Storm Club, 2.2.2014

8. února 2014 v 22:16 | Onotius
Žižkovský Storm Club postihla v neděli 2. února 2014 mohutná personifikovaná živelná katastrofa, jejímž prologem byla apokalyptická symfonie i likvidační četa tajné základny ze dna měsíčního Moře krizí. A fanoušci byli nadšeni z povedeného death metalového koncertu. Kataklysm, kteří v říjnu vydali novou koncepční desku "Waiting for the End to Come", kromě několika málo festivalů nejeli turné po Evropě přes tři roky, což nyní nahnalo množství věrných přívrženců do žižkovského "klubu ve sklepě", jak jsem na základě prvotního dojmu prostor překřtil, ovšem i čím dál tím populárnější symfonici Fleshgod Apocalypse a deathoví Krisiun přitáhli pozornost mnoha jedinců…

Vzhledem k tomu, že tato akce byla zároveň mou první návštěvou Storm Clubu (známého spíše pod svým dřívějším názvem Matrix), chvíli mi trvalo, než jsem se zorientoval a pochopil, že podezřelý vchod, jenž je k adrese připojen na Google mapách, slouží skutečně pouze k bowlingové herně a ke vstupu do sklepa je třeba blok budov obejít. Poměrně drobná chodba byla víceméně ucpána frontou na šatnu, jež se sice pohybovala ztuha, přesto neubrala entusiasmu natěšených fanoušků, kteří se poté již prodírali kontrolou lístků a šli ukořistit kelímek nějakého ne nutně (ale asi dost často) alkoholického nápoje. Vzadu relativně velkého sálu se tyčilo neúměrně drobné pódium, které bylo rozdělené dvěma nosnými sloupy, takže během koncertu se občas hudebníci schovávali (zejména klavírista Fleshgod Apocalypse šel snadno přehlédnout, což je vzhledem k jeho svižným prstům trochu škoda).

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Xichty.cz (autor: Cizmi)

Winter Metal Attack 2014: Praha - Nová Chmelnice, 18.1.2014

23. ledna 2014 v 21:16 | Ježura
Jak už je v posledních letech docela zvykem, v lednu opět zastihla Novou Chmelnici událost, která dostala od pořadatelských Unborn do vínku název Winter Metal Attack a která i letos nabídla poměrně zajímavou sestavu účinkujících. Vedle samotných Unborn byli velkým tahákem rovněž znovuzrození Return to Innocence, Halalí slibovali přinejmenším nějakou tu srandu a zbytek v čele s německými headlinery Zodiac Ass mohl alespoň překvapit. Soupiska tedy lákavá, Chmelnice co by kamenem dohodil a zbytek došel, volná neděle na obzoru a akreditace v kapse. Uznejte sami, za takových podmínek se fakt dost blbě odmítá...

Ačkoli jsem se do útrob žižkovského klubu dostal relativně včas, jisté neodkladné povinnosti, které se mi tu nechce rozmazávat, mi bohužel neumožnily věnovat plnou pozornost prvním vystupujícím, kapele Stockholm Syndrome, takže jsem většinu jejich setu poslouchal tak napůl ucha a do sálu se dostal až na poslední dvě písničky. Jenže i takhle mě to dost bavilo. Trio muzikantů totiž ten svůj do metalového výrazu zabalený rock'n'roll nejenže umí sympaticky odprezentovat, ale zřejmě také docela rozumně složit. Nebylo to sice nic převratného, ale pěkně to šlapalo, mělo to tak akorát koule a mně bylo nakonec vážně docela líto, že jsem Stockholm Syndrome nestihnul komplet. Příště si dám určitě pozor, aby se to neopakovalo.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny z Photomusic.cz (autor: Sorrowdy)

Kylesa, Sierra, Jagged Vision: Praha - Rock Café, 10.1.2014

13. ledna 2014 v 20:02 | Prdovous
Moje první významnější setkání s americkou sludgovou veličinou Kylesa proběhlo relativně pozdě a nedávno, totiž v objevení loňské desky "Ultraviolet" a následným poslechem starších alb, která jsem si v některých případech oblíbil přinejmenším stejně jako novinku, k níž Kylesa pořádá turné. Výlet na lednový koncert tak byl jasnou povinností a neodradila mě od něj ani vyšší cená vstupenky, která se pohybovala kolem čtyř set korun za kus. Spolu s sebou přivezli staří harcovníci i pár mladých, neznámých tváří - kanadské stoner rockové trio Sierra a stoner hardcore smečku Jagged Vision z norského Stavangeru.

Celá akce byla velmi dobře zorganizována a hrát se začalo přesně v osm. Úděl první kapely padl na bedra Jagged Vision, kteří dostali nelehký úkol rozhýbat dav o sto, stopadesáti hlavách. Během půlhodiny se jim to povedlo jen částečně. Řízná směsice sludge, hardcoru a stoneru rozkmitala pár hlav, většina posluchačů však zůstala u poklepávání nohou. Jejich hudba se poslouchala velice dobře, o tom žádná, něco jí ale přece jen chybělo k tomu, abych začal házet řepou nebo se drát do kotle. Pětice hudebníků se na pódiu přitom opravdu snažila, frontman Ole Wik řádil, co mu síly stačily, a ani zbytek kapely se nenechal zahanbit, kluci si první vystoupení evropského turné evidentně užívali. Bubeník kapely navíc slavil své sedmadvacáté narozeniny. Písně jsem prakticky neznal, nic nepomohl ani zběžný náslech skladeb uvolněných na Bandcampu, hádám však, že náplň setlistu tvořila aktuálně vycházející prvotina "Harvest Earth", která byla během koncertu k dostání a nejspíše se jí v budoucnu ze zvědavosti podívám na zub. Velmi mě potěšil perfektní zvuk, který byl jednak velmi čitelný, jednak dával vyniknout zvířecí, špinavé nátuře, kterou stoner/sludgová hudba od přírody obnáší. Kolem a kolem velmi sympaticky strávená půlhodina, za kterou se Norové rozhodně nemusí stydět.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Hentai Corporation: Praha - Palác Akropolis, 23.12.2013

28. prosince 2013 v 22:09 | Ježura
Hentai Corporation jsou kapela, které se podařila docela ojedinělá věc - bez řadového alba a pouze s jedním demem, dvěma EP a jedním singlem na kontě si vybudovali renomé a fanouškovskou základnu, které jim může závidět opravdu kde kdo. Je tedy jasné, že když už konečně doba dostoupila do okamžiku, kdy kapele debut s malebným názvem "The Spectre of Corporatism: Starship Shaped Schnitzels from Planet Breadcrumbs Are Attacking a Giant Tree Monster Who Has a Vagina and Holds Hitler Hostage" vyšel, strhne to asi docela velkou pozornost. No, a jelikož mám pořád v paměti jedinečný večírek, který Hentai Corporation uspořádali při příležitosti premiéry klipu "Equilibristic Brides", vyrazil jsem i na zmiňovaný křest, protože to by v tom byl čert, aby to zase nebylo úplně boží...

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny z Facebook profilu Jana Nožičky (autor: Jan Nožička)

Imperium Dekadenz, Vargsheim: Praha - Exit-Us, 20.12.2013

23. prosince 2013 v 21:08 | Ježura
Koncertů se v hlavním městě koná skutečně hromada, a proto se bohužel stalo pravidlem, že řada menších akcí nepřitáhne ani tolik návštěvníků, aby se sama zaplatila. Pořadatelé - budiž pochváleni - však stále ne a ne rezignovat na pořádání i takových akcí, které komerčním trhákem opravdu nezavánějí, a tak se čas od času stane, že se v některém z klubů objeví kapela, která je v naší republice vážně ojedinělým úkazem. Takových koncertů je tedy třeba si vážit a účastnit se jich. Němečtí Imperium Dekadenz patří přesně k takovým kapelám, a protože toto byla vůbec první příležitost zaslechnout jejich atmosférický black metal v domácím prostředím živě, nakonec jsem s velkou chutí zaříznul práci o notnou chvíli dříve a vyrazil do libeňského Exit-Usu utratit sympatických 200 Kč výměnou za vidinu ojedinělého hudebního zážitku.

Ačkoli jsem na devatenáctou hodinu avizovaný začátek koncertu nestihnul ani přibližně, nakonec jsem nepřišel vůbec o nic, protože pražští Naurrakar, kteří měli celý večer otevřít, začali hrát až někdy před tři čtvrtě na osm, takže jsem měl tu čest jejich set zhlédnout v celé délce. I když čest... jakkoli jsem se na Naurrakar celkem těšil, tak tohle mě vážně neuspokojilo ani trochu. Atmosféra nulová, hudba až na pár světlých momentů mírně řečeno nic moc, bez živého bubeníka to navíc absolutně postrádalo tah na bránu, no a pak to zachraňujte trve painty a postoji. Musí se ale nechat, že co na žádost zpěváka potemněly hlavní světlomety, už to nevypadlo jako úplná parodie a závěrečný cover kultovních Inquisition se vážně docela povedl i navzdory dost marnému bicímu automatu. Nevím, kde se stala chyba. Naurrakar jsem neviděl zdaleka poprvé a v předchozích případech mě vždy obstojně zabavili, ale tentokrát to prostě byla vážně bída.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Corrections House: Praha - Pilot, 18.12.2013

22. prosince 2013 v 22:24 | Monsterfuck
Asi jen těžko se dá jakékoliv povídání o Corrections House začít jinak než vyjmenováním muzikantů, kteří se v rámci tohoto projektu angažují. Na Corrections House bychom totiž mohli bez sebemenších problémů vztáhnout tolik oblíbený a někdy poměrně nadužívaný pojem superskupina nebo také all-stars kapela, jak je ctěná libost. A to i přes fakt, že nikdo z přítomných hudebníků ve své podstatě hvězdou v tom doslovném významu není. Všichni ovšem působí v zavedených formacích, jež znatelným způsobem promluvily do vývoje alternativních tvrdých žánrů…

Vokálu se ujal Mike IX Williams ze sludge/doom metalových veteránů Eyehategod. Kytary se nechopil nikdo jiný než Scott Kelly ze samotných Neurosis, jedněch z největších titánů alternativní metalové (hodně vágně řečeno) scény. Saxofonem přispěl Bruce Lamont z uznávané avantgardní formace Yakuza. A nakonec samplů, kláves, programování bicích i produkce se ujal Sanford Parker, jenž svou stopu zanechal v mnoha skupinách a projektech, mezi nimiž nejvíce ční Minsk, ale nechybí zde ani jména jako Nachtmystium, Buried at Sea nebo další all-stars projekt (tentokráte black metalový) Twilight - ani nemluvě o jeho příspěvcích do desítek dalších kapel z pozice producenta. A to už je setsakra zajímavá sestava - zvláště pak když si do žánrové kolonky vetkne cosi, co bychom hrubě řečeno mohli nazvat experimentálním industrial/drone/noise/doom metalem.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Musicweb.cz (autor: Zdeněk Němec)

WWW Neurobeat, The.Switch: Praha - palác Akropolis, 16.12.2013

20. prosince 2013 v 21:06 | Prdovous
Koncertů bylo letos požehnaně. Skoro by se chtělo říct, že těch opravdu dobrých koncertů bylo ještě víc, jenže tenhle prostoduchý argument by neobstál jednak prostou matematikou, která říká, že jen těžko může být dobrých koncertů víc, než koncertů vůbec, a jednak před Gaussovou křivkou, která je poměrně neúprosná, co se nadprůměrných skvostů, odpadní mizérie i naprosto průměrné a šedivé nudy týče. Subjektivní pohled ji ovšem posouvá mnohem více do kladných hodnot a říká, že těch zatraceně dobrých akcí bylo letos asi tak tři prdele, a kdyby Sicmaggot byl podobný hate blog jako třeba známých 1000 věcí, z fleku bych si tu napsal stať o tom, jak nesnáším přebírání kam jít a kam nejít, protože není čas/peníze/vhodné počasí/vše dohromady. Člověku tak nezbývá než hodit si kostkou nebo věštit ze včerejšího lógru, který z chtěných koncertů by mohl být echtovní zážitek, na nějž jen tak nezapomenete, a který bude totální otřes. A ani nevíte, jak jsem rád, že zrovna v případě spojení WWW a The.Switch jsem se příliš nespletl.

Jako tradičně jsem dorazil na místo konání o něco později. Vzhledem k tomu, že koncert byl umístěn opět v Akropoli, nepřekvapivě se opět začínalo přesně a program byl vzhledem ke klidové desáté večerní hodně na knop. Přišel jsem tedy o dvě, tři písně první části setu WWW, která se odehrávala ještě na velice skrovném prostoru před zataženou oponou, který dával tušit, že bude následovat něco většího. Padla píseň "Ve stínu lamp" nebo třeba má oblíbená "Lexikon" - nikdy jsem nepochopil, jak Sifon zvládá šílenou kadenci krkolomných slov s tak neskutečnou přesností a efektem a ke všemu stíhá dodržovat robotickou choreografii. Zasloužený aplaus na sebe nenechal dlouho čekat. Na elektrickou perkusi jej během písně doprovodil host Pavel Fajt, který vystřídal Sifonovu ženu Milesu, jež jinak doplňovala většinu písní svým eterickým zjevem a chladým, kovovým hlasem. Pavel svůj post, stejně jako později ve druhé části setu, zastal dobře, tribal rytmus písni docela sednul, původní beat s motivem Kubrickovy "Vesmírné odyssey" mi ale nakonec docela chyběl.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Jarboe, Kittchen: Praha - kavárna Potrvá, 13.12.2013

16. prosince 2013 v 21:33 | Prdovous
O Jarboe jsem poprvé slyšel ve společném projektu s Neurosis, později pak i na starších deskách dalších velikánů Swans, v nichž působila do rozpadu v devadesátém osmém a spolupracuje s nimi i po obnovení aktivity. O Kittchenovi před zhruba dvěma měsíci ve spojitosti s post-hudbou a pár dalšími jmény českého indie popu. Každý z interpretů sliboval jiný rozměr. Oba dva spojuje experiment a alternativní přístup k hudbě, Kittchen však disponuje čímsi, čemu by se dalo říkat folk/noise pop kořeněný zatraceně hořkými texty, jež se točí kolem sociálních a existenciálních témat, Jarboe pak charakterizuje mystická, snivá atmosféra. Celý večer však dopadl docela jinak, než jsem prve očekával.

Dejvická kavárna Potrvá mě toho chladného, pátečního večera přivítala velmi přívětivě. Útulné prostředí, přátelská obsluha, jediným neduhem byl nedostatek místa, ve kterém jsem si i přes svoji zanedbatelnou tělesnou schránku připadal jako slon v porcelánu. Polovina kavárny totiž byla doslova za závojem, za nímž se připravovali hudebníci a několik stolů v přístupné části obsadil merchandise. Místo pro návštěvníky se tedy poněkud smrsknul a s vidinou toho, že bych měl s kolegou hodinu postávat s pivem v ruce, než koncert započne, jsem se rozhodl hledat dočasnou nálevnu o dům dál (kterou jsem mimochodem úspěšně našel).

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Heiden, Et Moriemur, Llyr: Praha, 7.12.2013 / Plzeň, 8.12.2013

12. prosince 2013 v 21:44 | Prdovous / Ježura

Praha - HooDoo, 7.12.2013 [Prdovous]


Je tomu měsíc a rok, co se v Praze naposledy ukázali brněnští bardi Heiden. Tehdy předskakovali německým Heretoir, spolu s liberečáky Drom a místními alternativci Tengri. Bylo to moje první setkání s kapelou vůbec a odnesl jsem si z jejího vystoupení ty nejlepší možné dojmy - byl jsem tedy zvědav, jak se s publikem popere letos. O zbylých dvou kapelách, totiž o plzeňských Llyr a domácích Et Moriemur, jsem slyšel pouze podle jména, o jejich hudbě jsem věděl pouze to, že hrají doom metal - což je také dosti široká škatule, jak se v průběhu večera ukázalo. Do vinohradského klubu HooDoo jsem docválal tramvají zhruba půl hodiny po ohlášeném začátku - a asi tak další tři čtvrtě hodinu jsem lelkoval nad pivem, než začala hrát první kapela. Vyzvedl jsem si tedy alespoň objednávku v podobě novinky Heiden, "A kdybys už nebyla, vymyslím si tě", a trika, jež vydání doprovází - a musím říct, že to se po grafické stránce zatraceně vyvedlo. Motiv labutě a nočního nebe, odkazující na jednu z písní alba, je skutečně krásný.

To už ale na pódium právě přichází první doomaři Llyr. Ti sice naladili kdovíkdy, nicméně se poté odebrali zpět k baru. A popravdě, vůbec se jim nedivím, protože platící návštěvníky bych spočítal na prstech svých rukou a až v průběhu večera bych si k počtům musel půjčovat ruce cizí. Llyr i přesto předvedli skvělý, energický set složený dle všeho jak ze skladeb z předchozí desky, tak z připravovaného alba, které má vyjít někdy příští rok. Bohužel, v nevytopeném, chladném HooDoo, navíc v nešťastné pozici první kapely, se plzeňským nepovedlo strhnout ani tu hrstku lidí postávajících u pódia, nezbývalo tedy než přát kapele lepšího přijetí na domácí půdě o den později.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Satyricon, Chthonic: Praha - Nová Chmelnice, 30.11.2013

6. prosince 2013 v 21:03 | Ježura
Názory na konkrétní kapely se na metalové scéně velice různí, ale asi nikdo se se mnou nebude přít, když prohlásím, že Satyricon jsou v pravém slova smyslu kult, aniž by však zůstali zastydlí v kultovních devadesátých letech a rezignovali na vývoj. To je ale dost známá skutečnost a rozebírání hudebního vývoje Satyricon rozhodně není cílem tohoto článku. Zmiňuji to vlastně jen proto, abych ilustroval, proč jsem poslední listopadový večer ani na okamžik neváhal a vyrazil do víru velkoměsta za vidinou perfektního hudebního zážitku, který mi Satyricon poskytli už jednou pod otevřeným nebem a o jehož klubové variantě jsem slyšel básnit nejednoho fajnšmekra.

Dlouho očekávaný večer se ale ze začátku moc dobře nevyvíjel. Když jsem po jistých osobních logistických zmatcích [spletl si klub (smích) - pozn. Monsterfuck] dorazil na Chmelnici dobře čtvrt hodiny po oficiálně hlášeném začátku produkce, našel jsem tam hromadu příchozích, kteří netrpělivě vyčkávali, až budou konečně vpuštěni do klubu. Na první pohled bylo jasné, že se něco podělalo, a také že ano. Jak později pořadatel vysvětlil, Satyricon kvůli problémům s tourbusem dorazili se čtyřhodinovým zpožděním, což totálně rozbilo podvečerní itinerář a protáhlo zvučení. I díky svému pozdnímu příchodu jsem ale venku nečekal dlouho, a když okolo půl deváté konečně začaly davy proudit dovnitř, v dobré náladě jsem se nechal proudem unášet a mezitím přemýšlel, jak se asi předvedou taiwanští Chthonic, které si Satyricon přibrali na evropské turné jako support. S vytvářením nějakého relevantního dojmu si ale budu muset počkat do příště, a to z velmi prostého důvodu - když jsem se konečně zbavil přebytečných svršků, umístil svou tělesnou schránku do publika a začal vnímat, do konce setu Chthonic zbývala písnička a půl. Podle všeho se totiž začalo hrát v ten okamžik, kdy do sálu naběhli první lidé, a drtivá většina postupně docházejících návštěvníků tak z prvního vystoupení večera neměla skoro nic. Chápu, že krizový management musí přijímat i nepříjemná opatření, ale stejně mě to naštvalo. Z těch pár minut koncertu Chthonic jsem si tak zapamatoval jen několik málo věci. Předně to byl docela podivný zvuk, ve kterém úspěšně zanikala většina kytarových melodií (což je u melodického black metalu docela problém), dále velmi sympatické nasazení zpěváka, kytaristy a basačky a nakonec samozřejmě tričko zmíněné basačky, které kdyby toho odhalovalo ještě trochu víc, tak ho mohla rovnou zahodit a hrát nahoře bez. Jakýs takýs dojem, který na mě nakonec Chthonic udělali, byl ale dobrý a někdy v budoucnu si rád dám repete. A ne, zdaleka to nebude jen kvůli fešné Doris, která zapomíná nosit podprsenku...

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Photomusic.cz (autor: Coornelus)

Dark Tranquillity, Death Angel, Tristania: Praha - Futurum, 27.11.2013

3. prosince 2013 v 21:46 | Ježura
Hudební událost, jejíž průběh se pokusím shrnout v následujících řádcích, byla svým způsobem jedinečná. Nejde ani tak o samotné obsazení, protože všechny vystupující kapely (snad s výjimkou dvojice Extrema a Adimiron, která celý večer otevírala) nejsou na českých pódiích nijak zvlášť ojedinělým úkazem. Kdepak... tím, co tento koncert vyčlenilo z řady dalších, byla skutečnost, že se v jeden večer na jednom pódiu sešla sestava složená hned ze dvou turné. Potemnělé duo Dark Tranquillity-Tristania doplnila thrashová sestava pod vedením slovutných Death Angel a já se přiznám, že mi to nebylo ani trochu po chuti. Nic proti samotným kapelám, ale dost jsem se obával, že dojde ke střetu dvou zcela odlišných nálad a výsledek tím nakonec utrpí. No, a když už jsem se tu vyznal ze svých obav, slušelo by se hned vzápětí zmínit, že se tyto obavy nakonec ukázaly jako liché. Vezměme to ale postupně...

Večer zahájili svým vystoupením italští Extrema, kteří se pokusili publikum rozehřát agresivním mixem progu, thrashe a kdovíčeho ještě. A vzato kolem a kolem to nebylo vůbec špatné. Mimořádně ostrý zvuk kytar sice občas trochu pohřbíval melodiku riffů, ale i tak to šlo poslouchat. Smeknout musím před nasazením, s jakým Extrema vyrukovali, protože svou slabou půlhodinku odehráli v takovém tempu, že by se z toho mohla poučit celá řada prvoligových kapel. Na druhou stranu to ale občas bylo trošinku přes čáru a neustálé hecování k circle pitu, když před pódiem postávalo tak padesát lidí, zafungovalo spíš opačně. Otvírák to ale byl příjemný, o tom žádná.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Xichty.cz (autor: Jiří Čižmar)

Winter Masters of Rock 2013: Zlín - Sportovní hala Euronics, 23.11.2013

30. listopadu 2013 v 22:10 | Kaša
Rok se s rokem sešel a i pro letošek tak nastal ten správný čas, aby koncem listopadu vypukl další, již devátý ročník festivalu Winter Masters of Rock, jenž zpočátku působil jen jako takový chudší příbuzný svého letního bratříčka, ovšem pořadatelé už řadu let ukazují, že i v rámci jedno dne se dají poskládat docela zajímavá jména, což byl případ i minulé soboty, kdy se Sportovní hala Euronics a přilehlé prostory proměnily v shromaždiště metalových fanoušků z blízkého i dalekého okolí. Oproti loňskému roku se akce přesunula z promrzlého Zimního stadionu Luďka Čajky do fanouškům velmi dobře známé sportovní haly s menšími prostory, což je rozhodnutí, které si nese svá pro a proti, ovšem o tomto bude ještě v závěru řeč, takže teď se pojďme podívat, jak tento moravský svátek tvrdé hudby dopadl.

Stejně jako spousta dalších návštěvníků akce jsem svůj příchod do haly naplánoval až na tu věhlasnější část vystupujících kapel, takže jsem si s klidným srdcem nechal ujít set zahajovacího Daniela Kroba se svou doprovodnou kapelou, jenž na poslední chvíli nahradil vypadnuvší norskou partu Tellus Requiem, která vystoupení odřekla ze soukromých důvodů. Protože jsem se na tyto Nory nechystal, nechala mě změna naprosto chladným, což už se ale nedalo říct o Sybreed, kteří by měli podporovat svou povedenou řadovku "God Is an Automaton" a jejichž strojový metal bych viděl velmi rád, ale náhlý odchod zpěváka Benjamina z řad kapely záměr můj i řady dalších úspěšně překazil. Jak správně tušíte, vypustil jsem i následující dvojici vystupujících Medeia a Starkill, o nichž jsem doposud nic moc neslyšel, a radši jsem se rozhodl šetřit síly na pozdní hodiny, kdy přišly vhod.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Photomusic.cz (autor: Mikrek)

These New Puritans, oOoOO: Praha - MeetFactory, 20.11.2013

28. listopadu 2013 v 20:56 | Prdovous
Alternativní hudby není nikdy dost. A dvojnásob to platí o té, která i přes naprosto odlišný přístup ke kompozici a velmi expresivní, neotřelé vyjadřování dokáže zaujmout širší publikum než pár zasvěcených hipsterů. A zhruba přesně to se dá tvrdit o středečním koncertu Britů These New Puritans v pražské MeetFactory.

Do zavedeného masokombinátu na Smíchově jsem zavítal vůbec poprvé, vůbec jsem nevěděl, co můžu od klubu čekat, a byl jsem zvědavý na jeho prostředí. Chladné, mírně odtažité industriální prostředí na mě udělalo slušný dojem, potěšil zákaz kouření i vratné kelímky a čisté prostředí vůbec, ale to i v pozdních hodinách bylo dáno spíše povahou obecenstva než správou klubu. Věřím, že halda džískařů na Lordi dokáže nadělat větší bordel než parta klidných intošů, která si jde užít hodinku experimentálního rocku.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Indiemusic.cz (autor: Jan Kuča)

Nick Cave & the Bad Seeds: Praha - Tipsport Arena, 22.11.2013

24. listopadu 2013 v 21:20 | Monsterfuck
Osobně jsem se vždycky vyskytoval spíše na těch klubových koncertech, díky čemuž v mém seznamu toho, co jsem viděl živě, stále chybí spousta velkých kapel, které by měl vidět vlastně každý, až byste se divili. Asi největší dluh jsem sám sobě splatil letos koncem července, když v Praze vystupovali jistí Iron Maiden, ale 22. listopadu se objevila možnost konečně jít na vystoupení jedné skupiny, kterou jsem také chtěl vidět strašně dlouho…

Nick Cave u mě dlouhodobě patří mezi nejoblíbenější umělce - dokonce i v době, když mi bylo nějakých 15, 16 let a po vzoru zajetého klišé pubertálního období jsem v rámci co největší ortodoxnosti cokoliv měkčího než Gorgoroth považoval za komerční a zaprodaneckou sračku, jsem tohoto Australana pořád respektoval. Asi tedy není divu, že do pražské Tipsport Areny jsem šel s tím, že to bude skvělé… že to prostě musí být skvělé. Zcela upřímně vám však mohu říct, že i přesto jsem nečekal, že to bude až takhle moc fantastické…

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Musicserver.cz (autor: Petr Klapper)

Asuna, Gurun Gurun: Praha - Pilot, 17.11.2013

18. listopadu 2013 v 21:00 | Prdovous
Jak jste si možná mohli všimnout, opravdu můžu všemožné dark ambienty, noisy a další formy experimentální (ne)hudby. Nemyslím si, že bych byl v tomto ohledu nějak neznalý, jsem si však vědom toho, že na undergroundovém poli experimentů se vždy objeví něco neznámého, něco, co stojí za pozornost a bližší prozkoumání. Ale že narazím na něco, oproti čemu je většina projektů a uskupení, které z daných žánrů znám, téměř mainstreamem a konvenční hudbou, to jsem opravdu nečekal. Dvě jména, která většině lidí nic neřeknou, z nichž to první, Gurun Gurun, zní spíše jako mimozemská rasa z neznámé planety, nacházející se kdesi na okraji galaxie. Undergroundovější záležitost pocházející z našich končin stěží střetnete - a přesto, počiny těchto vesmířanů vychází u britského vydavatelství, což na naše poměry nebývá zvykem. A pokud jste nikdy dřív neslyšeli o Asunovi, rovněž škoda mluvit, protože tady už jsou všechna slova vůbec zbytečná. O to těžší bude dnešní pokus o popsání toho, co jsem onoho večera viděl, slyšel a zažil.

Do vinohradského klubu Pilot dorážím krátce po osmé hodině, kdy byl ohlášen začátek. Poněkud nesvůj, nevěda co přesně očekávat, protože tvorbu ani jednoho tělesa neznám nikterak dobře, vcházím dovnitř. Už samotný prostor je velmi nevšední. Černě vymalovaná, prostorná hala o rozměrech menší tělocvičny je zahalena do intimního přítmí, které sem tam porušují čajové svíčky. Celé scenérii vévodí pódium s několika stoly naplněnými počítači, nejrůznějšími pulty - a v jednom případě hračkami. Možná budu přehánět, když řeknu, že v celém prostoru je tak dvacet osob včetně obsluhy baru a všech účinkujících, ale to už k undergroundovým akcím tak nějak patří a nemohu tvrdit, že jsem nízkou účast nečekal. Nakonec to je jedině dobře, roztroušení jedinci a drobné skupinky jen podtrhují intimno a zahloubanou atmosféru, jež obepíná celý prostor. Gurun Gurun, kteří do té doby seděli u vchodových dveří a poctivě kasírovali každého příchozího pozemšťana, se přesunují na velitelský můstek pět minut před půl devátou. Trojice nemuzikantů se chápe všelijakých hejblátek, pultíků a v jednom případě i kytary, na kterou dotyčný hraje pravděpodobně prostřednictvím počítačové myši, již svírá v ruce častěji než struny - a začíná s ukázkou hudby z jiných světů. Mimozemská technologie obnáší široký záběr sonických zbraní syntetizovaných v reálném čase ze tří různých zdrojů, doplněných adekvátní vizuální stránkou. Za takový komunikátor s extraterestriální formou života by se věru nemusel stydět ani kapitán Picard ze "Star Treku" nebo nezávislé kino. Galaktičtí výrostci na základní vrstvu skládají ruch za ruchem, kompozice jednotlivých zvuků bobtná, houstne, místy dostává téměř epileptickou rytmiku a opět ubývá, tenčí se až na dřeň. V tom se do celé scény začínají tu a tam objevovat prasata. Červená prasata hledající cosi na promítacím plátně. Atmosféra graduje, hluk se stupňuje. Prasata ustupují dvěma párům očí překrytých mlhou. Nebo to snad jsou nejjasnější hvězdy vzdálené mlhoviny? Těžko soudit. Dřív než kdokoliv stačí dojít k závěru, vrací se opět prasata. Prasata s nejrůznějšími budíky, měřiči a dalšími zařízeními. Zůstávají budíky a valící se hluková stěna, která dále nabývá na objemu a neprostupnosti, svírá uši podobně jako lisovací komora ve čtvrtvé epizodě "Hvězdných válek", kterou ovšem zapomněl R2D2 zastavit. Vesmírná odysea. Zavřené oči už nijak nevnímají, co se děje před nimi, protože jsou příliš uchváceny zvukovým poselstvím, které končí stejně rychle, jako přišlo - a mozek jen tápe, kam se ztratilo cirka tři čtvrtě hodiny času.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Guardians of Time, Edain: Brno - Melodka, 8.11.2013

15. listopadu 2013 v 20:51 | Stick
Osmého listopadu se odehrála druhá česká zastávka turné heavy metalových Guardians of Time. Ta první proběhla prvního listopadu v Praze za podpory tuzemské kapely Edain, jež publikum rozehřívala i zde, a to v rámci plnohodnotného koncertu, při kterém nebyla nouze ani o dva hosty. Událost se neobešla bez malých komplikací, kdy kapelu Guardians of Time potkaly na cestě potíže a jejich příjezd hrozil být opožděný. Nakonec však dorazili ještě během setu české kapely, tudíž se nakonec všechno stihlo v nejlepším pořádku. Účast návštěvníků nebyla sice nijak valná, ale myslím, že se sešlo více lidí než na pražské zastávce. Atmosféra byla pohodová.

Aby bylo jasno, v případě obou kapel jsem tušil jen vzdáleně, o co vlastně půjde. Guardians of Time jsou mi známí z doby, kdy jsem ještě frčel power/speedovou muziku ve velkém, ale nikdy se jim z mé strany nedostalo nějak zvýšené pozornosti, ale i tak jsem byl zvědavý, co předvedou. V případě Edain jsem vstupoval v podstatě do řeky neznámé. Pětice muzikantů se nakonec projevila jako sehrané těleso, v němž všechny kolečka jedou přesně podle daného rytmu a pravidel. Jejich hudbu bych označil jako progresivní metal s deathovými prvky. Kytaristé byli poněkud statičtí, to se ale dá při komplikovanosti a rytmické náročnosti jejich hudby vcelku dobře pochopit. Oba ukázali, že jsou velmi vyhraní. Hlavní showmanství na pódiu obstarával basák Zdeněk Záhora, který bez mrknutí oka pobíhal kolem dokola a přitom zvládal odehrávat své party, které ne vždy byly zrovna jednoduchou brnkačkou. Jeho pódiový projev naplnil celé představení energií, společně se zpěvákem Martinem Brňovjákem. Jeho výkon byl dost solidní a jeho hlas mě dokázal zaujmout. Navíc zvládnul meziskladbové prostoje vyplňovat vtipnými prupovídkami.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

XIII. století, Skeletal Family: Praha - Palác Akropolis, 9.11.2013

13. listopadu 2013 v 21:08 | Prdovous
Gothic rocková stálice XIII. století je v domácím gotickém podhoubí dobře známá a za legendu platí i v zahraničí, především v sousedním Polsku. Ani tento rok kapela neporušila tradici pražských podzimních koncertů, jen s tím rozdílem, že místo konání se přesunulo z kbelského kulturáku do žižkovského Paláce Akropolis. A stejně jako každý rok s sebou přivezla velmi zajímavý doprovod - minule padla volba na rakouské Whispers in the Shadow, tentokráte byli čestnými hosty slavní Britové Skeletal Family.

Začátek stanovený na půl sedmou mi přišel příliš brzy vzhledem k tomu, že v předchozím místě konání se sice dveře otevíraly zhruba na osmou, hrát se ale začínalo nejdříve o půl deváté s tím, že času je dost. Jenže to jsem si neuvědomil, že Akropolis se nachází v docela husté zástavbě, kde o desáté začíná noční klid, takže se bude začínat v čas, aby obě kapely stačily odehrát hodinový set. Nutno ale podotknout, že i když jsem přišel do klubu zhruba o čtvrt hodiny později, zase o tolik jsem nepřišel. Skeletal Family už byli dávno na podiu a pouštěli do lidí svůj oldschoolový, temný rock. Podle všeho všem členům kapely, snad vyjma baskytaristy, bylo dobře přes padesát, ale stále měli dost energie na rozdávání a elán jim rozhodně nechyběl. Nejvíce pozornosti poutala jednoznačně zpěvačka Anna-Marie Hurst - mírně výstřední čarodějnice s malovaným černým pruhem "à la Zorro" neustále pobíhala po pódiu, houpala se do rytmu, povzbuzovala publikum a do toho stíhala zpívat. Pravda, zpěv ve výškách možná nevybírala s tak ladnou obratností, jak by člověk očekával, ale to se dá prominout vzhledem k věku i tomu, kolik toho má Anna-Marie nazpíváno. Důležitější bylo, že do vystoupení dala kus sebe, bavilo ji to a stále houstnoucí publikum to zřejmě bralo zhruba stejně jako já. Slušně rozjeté vystoupení ale odrovnal vyloženě zprasený zvuk. Takhle nevyvážené nazvučení jsem dlouho neviděl, ačkoliv to nemusí být jen vina zvukaře, nýbrž celého prostoru, který nevypadal, že by byl hudebním akcím nakloněn vhodnou akustikou. Tak nebo onak, jednou výšky trhaly uši, podruhé zanikaly v base a bicích, tu zase nebyl slyšet zpěv vůbec, což pro moje rozjitřené smysly byla novodobá forma tortury. Rozhodl jsem se tedy poslední třetinu vystoupení strávit u baru, který mě mizerným prazdrojem také příliš nepotěšil, ale když nic jiného, tak alespoň zklidnil a mohl jsem zbytek večera dožít relativně bez problémů. Výsledek byl ale i tak poněkud trpký.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny z oficiální stránky XIII. století (autor: Tomáš Valenta)

Kwoon, Flash the Readies: Praha - Chapeau Rouge, 21.10.2013

7. listopadu 2013 v 23:20 | Prdovous
Letošní rok byl na zahraniční post-rocková jména dosti chudý. Dohromady dám všeho všudy dvě: Crippled Black Phoenix (kde navrch nejde mluvit čistě o post-rocku, neb výčet žánrů, které tahle kapela do své hudby implementovala, je vskutku impozantní) a 65daysofstatic v doprovodu sleepmakeswaves, kteří u nás byli poměrně nedávno hned dvakrát, přičemž v pražskou zastávku jsem trestuhodně minul. Dobrá, Sigur Rós na letních Colours of Ostrava nepočítám, nicméně to na věci příliš nemění. Vystoupení francouzských Kwoon jsem se tedy rozhodl nevynechat stůj co stůj, neb pro fanouška zmíněného žánru je tahle parta jasnou povinností.

S mírným zpožděním dorážím do staroměstského klubu Chapeau Rouge. Před malou chvílí začali hrát čeští předskokani Flash the Readies a já se usazuji v zadní části, na půl cesty mezi pódiem a barem, za zhruba čtyřicetihlavým publikem. Zpočátku se mi tři pánové na pódiu zdají poněkud utahaní, po pár minutách však jejich směsce post-rocku, ambientu a snad i trochy dream popu přicházím na kloub. Rozhodně to není marné, velmi příjemně se jejich hudba poslouchá (a většinu obecenstva přinejmenším neurazí), pořád ale nevytáhli z rukávu všechny trumfy. Zhruba od třetiny začínají pomaličku přitvrzovat. Každá další píseň je hutnější, rockovější, odvážnější, atmosféra houstne a kapela se chtě nechtě blíží k poslední písni. Rozloučení, zasloužený aplaus. Flash the Readies dali do vystoupení vše. Procítěná, komorní, neskutečně skromná a neskutečně přitažlivá show si získala snad každého, kdo v tu dobu ve sklepení Chapeau Rouge byl. Hudba neztratila na své působivosti ani tehdy, když baskytarista občas střídal dlouhokrkou dámu s klávesami a basová linka zněla pouze ze samplu. Skvělý zážitek od kapely, kterou mi bylo ctí poznat - před koncertem jsem tvorbu českého trojlístku neznal a velmi mile mě svým vystoupením potěšil. Doufám v další setkání.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Phantoms of Pilsen 7: Plzeň - Pod Kopcem, 25.-26.10.2013 (část 2)

4. listopadu 2013 v 0:21 | Monsterfuck / Ježura

Sobota:


Druhý den Phantoms of Pilsen načínají žatečtí thrash metalisté Hellocaustor v čele se samotným Vladem Blasphemerem z Maniac Butcher a asi miliónu dalších kapel na kytaře. Vzpomínám si, že jsem Hellocaustor viděl několik let zpátky na jedné undergroundové akci v Děčíně, kde pánové předvedli neskutečně masakrózní alko exces. Takový extrém se však v Plzni nekonal a to nejhorší, co Hellocaustor, resp. zpěvák Dictatörr konkrétně, předvedli, bylo vylití jednoho piva na hlavy několika diváků. Jinak šlo o parádní thrash metalovou jízdu bez sebemenších hluchých míst. Žádné velké sraní, jen půlhodinová řezanice plná rychlých riffů, ale bylo to naprosto dostačující, vlastně si nevzpomínám, že by mě někdy Hellocaustor na koncertě takhle bavili po hudební stránce. Dost příjemný začátek dne.

Vzhledem k tomu, že jsem byl kolegou o zmiňovaném děčínském vystoupení Hellocaustor náležitě informován, čekal jsem, že by mě koncert mohl bavit snad jedině v případě, kdyby se pánové pokusili o něco podobného. To se sice nestalo, ale k mému velkému údivu to Hellocaustor dovedli vyvážit opravdu dobrým žánrovým vystoupením, které mě bavilo od začátku do konce, a to je verdikt, který si ode mě moc thrashovek zatím nevyslechlo. Bylo to správně neurvalé a nasrané, mělo to drive a energii, mělo to styl... Za mě palec nahoru!

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Photomusic.cz (autor: Oskar999)

Phantoms of Pilsen 7: Plzeň - Pod Kopcem, 25.-26.10.2013 (část 1)

31. října 2013 v 22:50 | Monsterfuck / Ježura
Těžko říct, ale možná již někteří z vás zachytili nějaké neurčité zprávy o tom, že ve dnech 25. a 26. října proběhly jakési volby do nějaké té politiky či co. My jsme se ovšem s jedním nejmenovaným kolegou Ježurou (jeho texty kurzívou) radši vydali volit nejlepší kapelu už sedmého ročníku plzeňského festivalu Phantoms of Pilsen, který se po loňském rozšíření na dva dny letos dočkal hned tří dnů, z nichž ten první byl čtvrteční rozjezd v jednom z místních klubů, kde vystoupily domácí formace Mortifilia, 1000 Bombs a Kill! Kill! Kill! a Němci Stagewar. Toho jsme se však naneštěstí neúčastnili, takže hurá na hlavní program…

Pátek:


Jakkoliv byl náš příjezd naplánován s inteligentní časovou rezervou, přesně dle našeho neskonalého štěstí se všechny spoje, které se mohly opozdit, opravdu opozdily a všechny spoje, které nám mohly ujet, nám také ujely, tudíž jsme nakonec byli rádi za stihnutí alespoň druhé poloviny úvodní německé party Hailstone… ačkoliv o německém původu jejich zpěváka by se s vámi kdejaký příznivec extrémních pravicových filozofií nejspíš docela hádal. Ale dosti politicky nekorektních vtipků, pojďme na muziku. Hailstone předvedli melodičtější asi death metal, ale žádný zázrak to tedy nebyl. Živě to chlapcům sice relativně šlapalo, sem tam se objevila trochu chytlavější pasáž a také nutno uznat, že se zrovna nešetřili a snažili se odvést dobrý výkon, ale hudebně to bylo takové bezpohlavní, dost upřímně pochybuji, že by Hailstone dokázali bavit i z alba, nehledě na fakt, že podobně znějících kapel jsou tu mraky. Jasně, rozhodně od takové skupiny neočekávám nějaké originální a avantgardní orgie, nicméně nějaký ksicht nebo charisma by od věci nebyly.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!



Fotky byly vypůjčeny ze serveru Photomusic.cz (autor: Oskar999)

V13, Drom, Sagittarius A: Praha - Cross Club, 15.10.2013

30. října 2013 v 23:58 | Prdovous
Nemáte občas pocit, že post-corové (a všelijaké další post-žánrům blízké) kapely se v naší kotlině množí zhruba stejně rychle, jako rostou houby po dešti? Ano? Tak to jsme na tom zhruba stejně. Když pominu dnes již legendární a nefunkční těleso Lvmen (a řadu dalších), kteří jako jedni z prvních rozvíjeli a budovali žánrovou scénu v našich končinách, jsem schopen z hlavy vyjmenovat přinejmenším tři, čtyři tělesa, která se podobné hudbě v současnosti úspěšně věnují a za relativně krátkou dobu působení si v rámci domácí scény stihla vybudovat nějaké to renomé a stabilní základnu fanoušků. A právě trojici domácích jmen a jedno zahraniční navrch nabídl onoho úterního večera pražský klub Cross.

Vzhledem k tomu, že jako někteří mí přátelé toliko neholduji drum'n'base, moje historicky první návštěva pověstného drogového doupěte, o kterém jsem zaslechl snad ještě více zkazek než o neméně proslulém Erroru, proběhla právě až při příležitosti Emocore Night. Nutno dodat, že vhodnější místo konání pořadatel akce zvolit nemohl, kombinace steampunkové a cyberpunkové výzdoby je na naší klubové scéně opravdu unikátem a skvěle dokresluje atmosféru, kterou se skupiny snaží hudbou předat. Nicméně ke kapelám a hudbě samotné. Neoblíbený post začínající formace vyfasovali domácí emaři No Chance of Recovery. Pro kapelu start opravdu nevděčný, pro mě spíše žalostný. Instrumentálně nepříliš nápaditý emocore pánové navrch pohřbili nepříliš poslouchatelným, nepříjemným vokálem, který chtě nechtě tahal za uši každého, kdo vlastní alespoň trochu hudebního sluchu. Nemůžu tedy první vystoupení večera komentovat víc, než že po první písni jsem se odebral prozkoumat všechny doposud neobjevené taje Crossu a zmizel kdesi v hlubinách, kde drumcové rytmy rozechvívaly těch pár jedinců, kteří navštívili sklepní stage.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

The Agonist, Threat Signal: Praha - HooDoo, 17.10.2013

27. října 2013 v 20:34 | Ježura
Pokud mě má děravá paměť nešálí, kanadští The Agonist u nás ještě nehráli, a našinci tak nezbývalo, než na ně vyrazit do zahraničí. Tohle ale minulý týden přestalo platit, protože The Agonist svůj dluh českým fanouškům splatili hned nadvakrát - koncerty v Olomouci a v Praze. A protože tahle kapela už delší dobu figurovala na mém seznamu jmen, které jsem ještě neviděl a chtěl bych to napravit, výlet do pražského HooDoo byl tak nějak jasnou věcí.

The Agonist od dob vydání svého debutu pořád rostou, jejich loňská, v pořadí třetí deska "Prisoners" tento příznivý trend jedině potvrdila, a tak se milí Kanaďané do Evropy vydali vůbec poprvé v pozici headlinera celého turné. Stabilní duo podpůrných kapel Arsis a Threat Signal sice nedlouho před pražským vystoupením zchudlo o první jmenované, ale na jejich místo nastoupili Finové Mors Principium Est, které měly doplnit ještě kapely Dawn Heist a Grand Exit, uzavírajíce tak pětičlennou sestavu. Jestli ale v Praze opravdu vystoupily všechny tyto kapely, to nevím. Podle toho, co jsem v průběhu večera mezi lidmi zaslechl, snad Dawn Heist nebo Grand Exit nakonec také odpadli, a jelikož jsem před těmi druhými dal ochotně přednost dobré společnosti a pocucávání výborného piva v podniku o patro výše, těžko mohu posloužit nějakými dojmy.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Jucifer, Mörkhimmel: Praha - Final Club, 13.10.2013

21. října 2013 v 21:11 | Prdovous
Na úvod dnešního reportu bych si dovolil krátké ohlédnutí za uplynulým rokem (i když do jeho konce ještě nějaký ten měsíc zbývá). Když tak přemýšlím, letošní rok je totiž vyloženě bohatý na velká jména světové sludgové scény. Však považte sami. Začátkem května se u nás ukázali Melvins v doprovodu spřátelené formace Big Business. O dva měsíce později nás hned z kraje července svojí přítomností poctila další legenda, Neurosis. Další (dokonce dvojnásob) kultovní jméno přinesl i osmnáctý Brutal Assault, a to v podobě vystoupení Cult of Luna. To jsou v rozmezí čtyř měsíců hned tři formace světového formátu, které ovlivnily a stále ještě ovlivňují kapely po celém světě. Čtvrtou (a podle všeho letos už poslední) sludgovou kapelou, která se u nás po dalších dvou měsících ukázala, byli Jucifer.

Duo nomádů opět sebralo po vydání poslední desky "за волгой для нас земли нет" svůj karavan naládovaný aparaturou od podvozku až po střechu a vyrazilo do světa na výroční šňůru, nazvanou symbolicky ke dvacátému výročí kapely "Twenty Years of Slaying Ears" - přičemž v duchu alba nezačali Gazelle s Edgarem nikde jinde než v Rusku. V neděli 13. října se konečně dostali i do našich končin a zavítali do pražského klubu Final (o den později i do Brna), přičemž v Praze byli doprovázeni domácí formací Mörkhimmel. Jejich jméno jsem sice již zaslechl ve spojitosti s jejich loňskou deskou "Zloskřivec", přesto jsem s jejich tvorbou dosud neměl tu čest. Půlhodinový set nabitý energií byl příjemným začátkem večera a skrovné publikum (odhadem k třiceti platícím) jej řádně ocenilo. Ostrá, řádně ušpiněná palba punku, černočerného metalu a crustu nejenže dokázala rozhýbat pár hlav, ale především mi potvrdila zvěsti o kvalitě, které jsem slýchal snad od všech známých, kteří se s jejich tvorbou blíže obeznámili. Většinou jednodušší punkové rytmy nijak nemusím, ale do hudby Mörkhimmel prostě sedí jak ulité a jsou tou správnou hnací silou na pozadí mrazivých kytar, která dává koncertu drajv. Pamatuji si, že zazněly skladby "Hromada mrtvých krav" a "Insomnia", většina songů, zejména v první půli vystoupení, však zůstala neuvedena a proslovy mezi písněmi se z důvodu časového presu smrskly na nutné minimum. Upřímně jsem před koncertem trochu litoval, že se v Praze neukáží 5 Seconds to Leave, kteří předskakovali Jucifer v Brně, nicméně Mörkhimmel ukázali, že lepší doprovod si na naší scéně nomádi snad ani vybrat nemohli.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

65daysofstatic, sleepmakeswaves: Brno - Fléda, 7.10.2013

16. října 2013 v 20:51 | Stick
Podzimní pondělí 7. října. Běžný pracovní den, se všemi jeho radostmi i strastmi. Večer někteří zamířili do hospody, někteří k televizím. Kolem dvou stovek zasvěcených se sešlo v klubu Fléda, protože ten den se zde konalo vystoupení zásadní kapely žánru (dnes už svým způsobem vyčerpaného) zvaného post-rock. Její jméno zní 65daysofstatic a jako support přivezla neméně zajímavé jméno sleepmakeswaves. Místo "pokapely" obsadilo duo Kaplan Bros. Do klubu jsem se nachomýtl naposledy při příležitosti vystoupení kapely Saxon 10. června. Přes léto klub prošel proměnou a modernizací. Nový nábytek, nově ohozené stěny i prostorové uspořádání. V první chvíli mi hlavou proběhl zmatek, protože jsem zahlédl jen zavřené dveře do sálu a chystající se aparaturu v předsálí. To se však jen na svůj noční set chystali Kaplan Bros a záhy byli lidé vpuštěni do sálu. Atmosféra tu byla dosti zajímavá, komorní. Lidé jen tak decentně postávali a bavili se. Spektrum fanoušků bylo relativně široké, od omladinu ze střední školy, přes hipstery, intelektuály z vysoké a nechyběli ani zástupci starší generace.

Jako první na scénu s devátou hodinu nastoupili Australané sleepmakeswaves. Od nich jsem nějakého materiálu znalý, byť jejich dlouhohrající nahrávka mě jaksi minula. Koncert pro mě tedy byl spíše neznámou, protože zásadním pilířem byly právě věci z dlouhohrající fošny. Ať už si říká kdo chce co chce, podle mě měl koncert atmosféru, charismaticky působila i zdánlivá nesourodost jednotlivých členů kapely. Stačí si vybavit obrovitého basáka, který jako by vypadl z nějaké sludgové smečky, a vedle něj hubeného hipstera s brýlemi a kytarou, a začnete tušit, o čem mluvím. Image však nebyla to podstatné. Bylo evidentní, že si celá kapela vystoupení užívá. Jejich muzika je rytmická, energická a nervní, sází především na jednoduché instrumentální obsazení (samozřejmě s bohatým využitím efektů) a občasné samply. Jistá strohost vystoupení jen umocňovala celkový dojem. 40 minut se sleepmakeswaves uteklo jako voda a já už s napětím očekával příchod hlavní hvězdy večera.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Kvelertak, Årabrot: Praha - Klub 007, 7.10.2013

12. října 2013 v 21:17 | Prdovous
Pondělí večer pro nás nachystal norské výrostky Kvelertak za doprovodu poskládaného z dalších dvou kapel norské scény - Gerilji a Årabrot. První jmenované snad ani není třeba nijak výrazně představovat, předpokládám, že většina z našich čtenářů o nich alespoň jednou slyšela nebo četla - přinejmenším v naší recenzi na jejich letošní fošnu "Meir". To ovšem nejspíše neplatí pro zbytek line-upu, který pro mě byl velkou neznámou. Ačkoliv jsem se zapřísáhl, že si seženu alespoň ukázky, ať mám představu, na co to vlastně jdu, nakonec jsem se zasekl na poctivém opakování dvou alb Kvelertak a rozhodl se, že neznámá jména nechám předvést, co v nich vlastně vězí. Nutno přiznat, že to taky tak docela nevyšlo.

Začínalo se v sedm, na místo konání jsem však díky pracovním povinnostem lajdácky dorazil až na půl devátou. To už první Gerilja dávno dohrála (snad příště, hoši) a z prostor strahovské Sedmičky se ozýval zprvu neidentifikovatelný bordel, který se před pódiem ustálil na poměrně těžko zařaditelné žánrové směsce, kterou nás ctili další Norové, Årabrot. Narváno bylo doslova k prasknutí, lidé stáli, kde se dalo, a kdyby jich tam bylo ještě o něco víc, nejspíš by stáli i lidi na lidech, takže jediné, co jsem z kapely viděl, byla frontmanova beranice zaopatřená párem volských rohů. Mnohem zajímavější než mizerný výhled byla samozřejmě hudba, kterou bylo bez problémů slyšet úplně všude, dokonce i zvuk byl na velice dobré úrovni. Zasviněný, hlučný rock opepřený trochou dalšího bordelu v podobě blackových výjezdů a několika téměř sludgových momentů, dokázal dělat s posluchačem divy, obzvlášť když zpěvák začal do mikrofonu zbůhdarma vřeštět a všechno kolem přestalo hrát. Škoda, že tahle hudba na mě má za střízliva spíš introvertní účinky, kdy mi bohatě stačí moje hlava a tělo nepožaduje obvyklou dávku šťouchanců do žeber, nicméně jsem rozhodně nebyl sám, kdo spíše příhlížel (pokud mohl) a poslouchal. Ač hádám, že většina přítomných vcelku pochopitelně šetřila síly na vrchol večera, který se ukázal být ničím jiným, než naprosto zničujícím. Zhruba čtyřicet minut, které jsem zhlédl, ve mně zanechalo velmi dobrý dojem, je tedy velmi pravděpodobné, že se po Årabrot ještě poohlédnu. Takovéhle šílenosti totiž docela můžu, a pokud budou znít na desce alespoň z poloviny tak hlučně jako naživo, pořád to bude dobrý flák hudby.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 
 

Reklama