Reporty

Brutal Assault 19: Jaroměř - Josefov, 6.-9.8.2014 (část 1)

14. srpna 2014 v 21:36 | Prdovous / Ježura / Kaňour

Intro:


Prdovous: Když řeknete Brutal Assault, mezi příznivci tvrdé a ještě tvrdší hudby nenajdete snad nikoho, kdo by nevěděl, o čem je řeč. Letošní 19. ročník je na první pohled ve svízelné situaci: překonat loňskou "dospěláckou" osmnáctku a zároveň nastavit laťku tak akorát, aby dvacáté kulatiny mohly letošek překonat něčím ještě víc kulervoucím. Loňský rok nastavil laťku dosti vysoko, nicméně letošní soupiska již od pohledu slibovala mnohé a pravděpodobnost překonání loňského ročníku v počtu vynikajících vystoupení se jevila jako velmi vysoká. A co si budeme povídat, příště to nejspíš půjde dost těžko už jen proto, že vymodlení Slayer se konečně ukázali v Josefovské pevnosti. Mimo ně tu ale bylo několik dalších zvučných kapel, stejně tak ale i uskupení zcela unikátních - třebas takoví Manes, kteří za celou dobu svojí více než dvacetileté existence nehráli jinde než v Norsku, letos znovuobnovení Carnival in Coal, kteří se probrali po nějakých sedmi letech spánku, nebo vůbec první odehrané vystoupení holandských Dodecahedron. Nu, příští rok budou mít organizátoři co dělat - a to i po stránce vylepšování služeb festivalu.

Letošním rokem totiž nabídli opět několik citelných vylepšení: To první se týká třetí stage. Vloni ještě malinká Obscure Stage se nafoukla zhruba pětinásobně, získala podobu velkého cirkusového stanu o rozměrech cirka 20x50 metrů a nové jméno - Metalgate Stage. Navíc se přesunula ještě o kus směrem vzad a na původním místě Obscure stage se usídlilo několik dalších stánků, o něco málo se rozšířila i chill out louka. Druhou novinkou byl Octagon, síť několika podzemních chodeb, kam se přesunuly autogramiády. Mimo nich se tu usídlila i výstava obrazů metalových umělců a v neposlední řadě výčep s velmi příjemným sezením v chladných prostorách.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Agressive Fest 8: Česká Lípa - vodní hrad Lipý, 26.7.2014

30. července 2014 v 20:47 | MF

Intro:


O severočeském městě Česká Lípa se rozhodně nedá tvrdit, že by to zrovna byla Mekka metalové muziky. Snad jediná kapela, která si vybudovala nějaké trochu slušnější jméno v rámci undergroundu, je dnes už nefungující death metalová formace Laniena Mentis; poslední dobou je poměrně slyšet o moderních Area Core a sem tam někomu může být trochu povědomé i jméno Unaffected Evolution, kteří se v roce 2010 mihli i na Brutal Assaultu. Skupin tu sice působí mnohem více, ale jde spíš o záležitosti lokálního významu.

Ani co do koncertů se nedá tvrdit, že by šlo o zrovna nejaktivnější město, ale v tomto ohledu (a už relativně dlouhodobě) tu fanoušky živí především kapela Incarnate, jež svého času v nedalekých Starých Splavech pořádala mezi místními již kultovní sešlosti Graveyard Full of Fun, kde jsem si i já osobně mnohokrát velice zodpovědně ožral držku (což bylo ještě v době, kdy jsem zastával filozofii, že jak se člověk neztříská na plech, tak to není metal... holt když je vám 16). Později se pořádání přesunulo do samotné České Lípy a došlo i na akce pod širým nebem s názvem Agressive Fest, které má pod palcem Kolouch, současný baskytarista Incarnate, a další známá postavička místní scény (dá se tomu vůbec říkat scéna?), tatér Judas, jinak také zpěvák a kytarista hardcorových Crippled Fingers a dříve i zpěvák death metalových Obscurum (o nichž jste beztak nikdy neslyšeli, protože toho za sebou moc nezanechali, nicméně já osobně jsem si i na jejich koncertech v okolí nejednou vylil tlamu).

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Fire + Ice, Knotwork: Praha - Chapeau Rouge, 7.7.2014

15. července 2014 v 20:20 | Prdovous
Neofolk je žánrem, který je sic mém srdci blízký, avšak nijak zvlášť jej nevyhledávám, a když pominu moji lásku k :Of the Wand and the Moon:, Solanaceae (výborným bočním projektem právě :Of the Wand and the Moon:) a Death in June, najde se jen málo interpretů, kteří by mě v tomto žánru výrazněji oslovili. Jedním z nich je i Ian Read a jeho projekt Fire + Ice, který jsem prvně střetl před nějakými třemi lety právě coby doprovod Death in June, tehdy ještě ve filďáckém klubu K4 (budiž mu země lehká). A ačkoliv jeho diskografii nějak výrazně naposlouchanou nemám, spíše téměř vůbec, oznámení další zastávky na našem území jsem se rozhodl nevynechat. A to i přesto, že koncert se odehrál sotva den poté, co jsem se vrátil z Hradeb Samoty, které byly náročné jak psychicky, tak fyzicky a v neposlední řadě i finančně.

Na místo jsem dorazil poměrně časně a původně avizovaný začátek na osmou hodinu se podle zvěstí skutečně protáhl až na devátou. To mi ale díky dobré společnosti nijak zvlášť nevadilo, dokonce se mi povedlo v přítomném merchandisu vyhrabat pár zajímavých kousků. Hodina a půl tak uběhla družnou konverzací poměrně rychle a s blížícím se začátkem se konečně začali zjevovat i další fanoušci. Dobrou hodinu totiž osazenstvo klubu nepřesáhlo desítku, a to včetně barmanky, slečny vybírající vstupné a dvou, tří lidí od merche. Nakonec se počet zastavil někde na pětadvaceti, což není moc a osobně jsem čekal víc - Fire + Ice koneckonců není neznámé jméno a v našich končinách se, na rozdíl třeba od Death in June, zjevuje sporadicky. Na druhou stranu, menší počet účastníků vykouzlil velmi příjemnou, komorní atmosféru.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Aerodrome Festival: Praha - Incheba, 8.7.2014

13. července 2014 v 20:19 | Kaša
Jednodenní festival Aerodrome, který v loňském roce přivezl tuzemským (a jistě spoustě zahraničním) fanouškům slovutné System of a Down, se letos na hudební mapě zapsal vskutku ve velkém stylu, když svůj druhý rok načal ne jednou, ale hned dvěma hudebními akcemi, z nichž obě nabídla zajímavá jména, díky nimž vytáhl paty z domu nemalý počet příznivců kytarové hudby. V červnu se ve výstavišti v pražských Holešovicích sešli na pódiu Avenged Sevenfold, Rob Zombie nebo třeba Limp Bizkit. Ani ne o měsíc později pak na stejném místě měli bavit Kvelertak, Children of Bodom, Alice in Chains a Metallica, jejíž tuzemské zastávky mě vždycky minuly a musel jsem si konečně splnit svou fanouškovskou povinnost a do Prahy se vydat.

Start akce, tedy otevření areálu, byl avizován na 15:00, takže zhruba na tu doby jsem k areálu přicházel i já. Už v tu dobu bylo všude lidí jako much a lehce jsem nechápal rozdělení vstupů na dvě protilehlé místa. Fronta sice nebyla nijak hrozná, což by se při jediném vstupu rozhodně nestalo, ale hádám, že spousta neinformovaných jedinců musela organizátory po příchodu ke špatnému vstupu poměrně silně proklínat. Nicméně, po opravdu chvilkovém čekání byla do areálu vpuštěna i naše výprava. Stánek s merchem kousek za vstupem jsem jen tak proletěl očima a při pohledu na cenovky, kde tričko stálo nechutných 600 Kč, jsem si říkal, že na suvenýry radši kašlu.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Hradby Samoty V: zámek Rosice, 4.-5.7.2014

12. července 2014 v 11:39 | Prdovous
Rosický zámek přivítal industriální festival Hradby Samoty již podruhé. Když se dark ambientní tóny rozléhaly prostorami zámku před dvěma lety poprvé, nebyl jsem u toho - na rozdíl od loňského ročníku, jenž se odehrál na hradě Veveří, kam mě dotáhlo především zvučné jméno neofolku, :Of the Wand and the Moon:. I letošní ročník pro mě nachystal podobného osobního headlinera, po desetileté nečinnosti se z komatu probral polský dark ambientní skvost Sui Generis Umbra a jedním ze dvou vystoupení, která uskupení pro letošní rok ohlásilo, poctilo právě i Hradby Samoty. Vyjma Sui Generis Umbra se pak objevil i slušný zástup dalších zvučných jmen: In Slaughter Natives, Lamia Vox, nebo Svartsinn.

Do Rosic naše výprava dorazila někdy po čtvrté odpolední a po krátké, zato však nutné prohlídce merche (kde jsem ukořistil aktuální CD Oranssi Pazuzu a Falkenbach) rozbalila ležení v přilehlém kempu. Po obhlídce okolí následovalo seznámení s programem a občerstvení v zámecké hospodě. Ta se ukázala být v porovnání s loňskem velmi dobře vybavena, minimálně já jsem za celou dobu nenarazil na jedinou frontu na pivo. Což byla změna sice příjemná, nicméně zbytečná, neboť čepovaný Vyškov se dal pít jen s notnou dávkou sebezapření a mnohem lepší volbou bylo opuštění areálu a návštěva nějakého blízkého napajedla. Naproti tomu mi kuchyně několikrát dobře posloužila dobrým jídlem, který sice byl typicky hospodský (klobása, hermelín, guláš), to ale na chutnosti a rychlosti obsluhy nijak neubralo.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Stíny plamenů, Naurrakar: Praha - Modrá Vopice, 4.7.2014

9. července 2014 v 22:14 | Ježura
Pamatuji časy, kdy plzeňské kanalizačně black metalové těleso Stíny plamenů bývalo poměrně pravidelným hostem nejrůznějších žánrových akcí po celé republice. Pár let nazpět ale koncertní aktivita kapely doznala značného zeštíhlení a od té doby Stíny plamenů hrají celkem sporadicky, takže když fanoušek dostane možnost být takového koncertu účasten, neměl by si ji nechat ujít. Já fanoušek jsem a Stíny plamenů jsem neviděl od rok a půl starého vystoupení s Trollech, takže jsem si to zase jednou namířil do Modré Vopice, kde se měla celá ta sláva uskutečnit.

Celý večer samozřejmě neměli zamluvený jen Stíny plamenů a sestava večera krom nich čítala rovná tři další jména, z nichž asi nejvíce vyčnívali zavedení Pražáci Naurrakar, a dvojice Tyranizer a Bajonet na soupisce zastávala spíše úlohu výplně. Při nesmírně příznivé ceně vstupného si ale mohl stěžovat opravdu jen chorobný škrt, takže vstupní podmínky ideální, počasí na popíjení před klubem se také vydařilo náramně a jedinou neznámou tak zůstávalo čtvero vystoupení, která byla na programu.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny z Facebooku Naurrakar (autor: Roman) a Facebooku Stínů plamenů

Nova Rock 2014: Nickelsdorf - Pannonia Fields, 13.-15.6.2014

19. června 2014 v 21:18 | nK_!
Rakouský festival Nova Rock, který se každoročně koná v blízkosti městečka Nickelsdorf, oslavil letos své desáté narozeniny. A bylo rozhodně o co stát. Prvním vyhlášeným velkým headlinerem nebyl nikdo jiný než slovutní Black Sabbath, v rychlém sledu následovalo potvrzení Iron Maiden a posléze i The Prodigy. Jako další vystoupili například Limp Bizkit, Slayer, Volbeat, Amon Amarth, Rob Zombie, Avenged Sevenfold nebo The Offspring. Umělci se střídali na dvou velkých pódiích (Blue Stage a Red Stage) a na malé Red Bull Brandwagen Stage, jež sloužila spíše pro menší kapelky. Prostoru byla hromada a i přes neuvěřitelnou návštěvnost areál nepraskal ve švech. Horší to bylo se vzdáleností mezi jednotlivými pódii, protože dostat se od Blue k Red Stage trvalo průměrně kolem deseti minut. Technické zázemí bylo na vysoké úrovni a každá stage byla opatřena potřebnou velkoprojekcí, aby měl opravdu každý dobrý rozhled.

Kemp (mimochodem řádně gigantický) se otevíral už ve čtvrtek v deset hodin dopoledne, přičemž my jsme dorazili chvíli před půl jedenáctou. Obrovská fronta a prostoje u páskování se daly čekat, neuvěřitelné množství bordelu (a to ani festival ještě nezačal) už ne. Opravdu, v životě jsem nikde neviděl takový svinčík jako na letošním Nova Rocku. Jasně, lidí přijelo mraky (konkrétní čísla však ještě zveřejněna nejsou, ale dá se počítat s několika desítkami tisíc návštěvníků), ale prosím pěkně - je normální po sobě někde zanechat tak obrovský bordel? Někteří jedinci dokonce mezi zbytky jídla a plechovek spali a zjevně jim to nevadilo. To ale jen tak okrajově, nyní už k jednotlivým dnům!

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny z oficiálního Facebook profilu Nova Rock (autor: Volume.at)

Dordeduh, Vulture Industries, Blutmond: Praha - Modrá Vopice, 21.5.2014

27. května 2014 v 22:56 | Ježura
Norští avantgardisté Vulture Industries nejsou v našich končinách ani zdaleka tak neznámí, jak by se nezasvěcený jedinec mohl domnívat. Je sice pravda, že svůj lokální věhlas vybudovali prakticky výhradně před plzeňským publikem, ale jedná se o věhlas tak intenzivní, že skrze jednotlivé fans prosakuje na drtivou většinu domácího území a slovem se šíří stále dál. Když tedy vešlo ve známost, že se Vulture Industries domluvili s rumunskými Dordeduh a za podpory švýcarských Blutmond vyrazili na evropské turné, jehož první zastávka se měla odehrát v Praze, v obeznámených kruzích bylo rázem o čem diskutovat pěkných pár měsíců předem.

Ono se koneckonců není čemu divit. Samotné duo Vulture Industries - Dordeduh je zárukou excelentní muziky a - když to podmínky dovolí - také výjimečného živého zážitku. Na pozici supportu figurující Blutmond pak k této už tak dost vydatné náloži očekávání přidali velký potenciál dalšího mimořádného koncertu, neboť podle toho, co jsem zjistil, se jejich muzika v médiích potkala s velmi příznivými reakcemi, jejichž oprávněnost jsem si osobně potvrdil letmým průzkumem jejich tvorby na YouTube. Podmínky se tedy sešly prakticky ideální a dokonce i počasí slibovalo, že člověk mezi vystoupeními neumrzne, takže osud večera ležel v rukou samotných muzikantů.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

The Sisters of Mercy, Losers: Praha - Divadlo Archa, 17.5.2014

21. května 2014 v 20:14 | Prdovous / Ježura
Na málokterý koncert jsem se těšil tak, jako na vystoupení britské goth rockové legendy The Sisters of Mercy. Ačkoli z původní sestavy zbyl už víceméně jen charismatický mág Andrew Eldritch (což není kdovíjak těžké, neboť původní sestava se rozpadla s vydáním prvního alba) a už drahně let nevydala žádnou desku, chovám její hudbu ve velké oblibě. Poctivý osmdesátkový gothic rock i po všech těch letech válí víc než leckterá formace, která se snaží vecpat do gothic škatule, a fláky jako "Lucretia, My Reflection", "Vision Thing" nebo "Temple of Love" si v subkultuře vysloužily takřka nesmrtelný status. Předskakovat pak mělo mně neznámé uskupení Losers, rovněž z Velké Británie.

Do divadla Archa jsem díky koncertu zavítal v Praze vůbec poprvé a bylo vcelku jasné, z jakého důvodu bylo místo vybráno - snadno dostupné místo v centru, v němž nevadí, když se hraje přes půlnoc a i tak se do něj s přehledem nasouká pár set lidí. Umístění jsem ocenil i já, vzhledem k tomu, že od něj bydlím cirka pět minut cesty MHD. Vyjma toho to není poprvé, kdy The Sisters of Mercy v těchto prostorách koncertují. Přišel jsem víceméně na čas, takže se začínalo hrát přesně v momentě, kdy jsem odkládal bundu do šatny. Ostatně, přesná organizace večera nebylo nic neočekávaného.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Xichty.cz (autor: Kamzik)

Cult of Luna, God Seed: Praha - Rock Café, 2.5.2014

6. května 2014 v 21:42 | Prdovous
Zjistit po loňském Brutal Assaultu, že Cult of Luna přijede zahrát po návštěvě na velkém podiu i do klubu, znamenalo v prvé řadě velmi příjemné překvapení, v druhé pak jasnou povinnost. A v té třetí i slušnou díru do peněženky, ale to vem čert. Mírná i nemírná kroucení hlavou vzbuzoval souputník na téhle šňůře, God Seed. Jenže jak už to občas chodí, největší pochybnosti se nakonec překlopí v nečekaná překvapení - což je přesně tenhle případ. A těch nečekaných (a příjemných) překvapení bylo ten večer víc.

To první se objevilo hned po příchodu: Začátek v osm znamenal skutečně začátek a nikoliv pouze open-door. Zabrat v dostatečném předstihu místo uprostřed první brázdy se vzhledem ke zbytku večera rovněž ukázal jako dobrý tah. Světla potemněla přesně o osmé a za jejich absence se God Seed objevili na pódiu. Nenamalovaní, bez zbytečných parád. Žádné blackové kulisy, žádné půlmetrové ostny, nic. Z tradiční image zůstal jen Gaahlův decentní corpsepaint, což vzhledem k očekávání trve evil pózy bylo potěšující. Osmdesátková image přímo kontrastovala s mrazivou temnotou hudby.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Xichty.cz (autor: Dufaq)

Diary of Dreams, Whispers in the Shadow: Praha - Rock Café, 25.4.2014

29. dubna 2014 v 21:46 | Prdovous
Pětadvacátý duben měl být původně zasvěcen aggrotech kultu Psyclon Nine. Jenže jak jistě víte, Nero Bellum to zase jednou přehnal s drogami, šňupnul si o nějakou tu čáru navíc a vzal dráhu neznámo kam. A spolu s ním se vypařily i peníze vybrané přes Kickstarter na nahrávání nového alba, čímž chtě nechtě způsobil (s největší pravděpodobností definitivní) rozpad kapely a zrušení evropské šňůry, čímž nasral řadu fanoušků. Jenže jak řekl nejmenovaný kolega z redakce, "něco takovýho se dalo čekat, že se zase ufetuje", takže ač to bylo zjištění nepříjemné, pro některé fanoušky zdaleka ne tak překvapující.

Pražské Rock Café tak pátečního večera uvítalo rakouskou goth rockovou okultní formaci Whispers in the Shadow spolu s německou legendou darkwave Diary of Dreams. Ač druhé jmenované jsem neznal, s Whispers in the Shadow jsem již jednou měl tu čest a z onoho setkání před dvěma lety, kdy doprovázeli XIII. století, jsem si odnesl dojem, že až tu budou příště, musím na ně zajít stůj co stůj. A jsem jen rád, že se podařilo Psyclon Nine nahradit když ne tak známým, tak přinejmenším stejně kvalitním jménem. Respektive jmény - obě kapely působí na scéně dobře dvacet let a jejich hudba je v daných kruzích vysoce ceněna.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Sanctuary.cz (autor: JiSe)

Diabolical, Facebreaker: Plzeň - Parlament, 19.4.2014

27. dubna 2014 v 21:21 | Ježura
Švédové Diabolical asi nepatří mezi kapely, které by udávaly směr death metalového žánru nebo by v jeho rámci byly nějak zvlášť vidět, ale jak je možné se přesvědčit na jejich poslední nahrávce "Neogenesis", jde o formaci, která má rozhodně co říct. A že to zvládnou pěkně roztočit i naživo, to mělo české publikum příležitost zjistit cca před rokem, a to hned několikrát. A pokud to tehdy někomu nevyšlo, letos dostal šanci svou předchozí neúčast napravit, protože se milí Švédové po roce vrátili na místo činu. Jak to Diabolical šlape teď již s novým albem na kontě, jsem se vydal zjistit do plzeňského klubu Parlament, kde startovala čtvrtá část Neogenesis Tour.

Zásadním a vlastně také jediným rozdílem mezi třetí a čtvrtou částí turné na podporu "Neogenesis" bylo obsazení kapel, které si s sebou Diabolical přivezli, takže zatímco ještě o dva dny dříve v Praze řádily smečky Souldrainer a Hatescript, Plzeň přivítala support v podobě Nemost z Francie, ButWeTryIt z Německa a Facebreaker - to aby těch Švédů nebylo málo. A první jmenovaní Nemost se pustili do díla sotva se podařilo umravnit stávkující projektor...

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Dying Passion, Embassy of Silence: Praha - Chapeau Rouge, 17.4.2014

25. dubna 2014 v 21:46 | Ježura
To máte tak - když strávíte pár týdnů ve společnosti nového alba své oblíbené kapely a to album se vám zalíbí, většinou vám začne vrtat hlavou, že by to zasloužilo prubnout nový materiál i naživo. A jelikož od loňského Brutal Assaultu, kde jsem se definitivně utvrdil v tom, že moje náklonnost k Dying Passion nebyla jen mladickou nerozvážností, uplynulo už hodně vody a deska "Transient" se zabydlela jak v mé poličce, tak v mém srdci, bylo jasno v okamžiku, kdy se začalo proslýchat, že Šumperští mají v úmyslu obkroužit ve společnosti Finů Embassy of Silence nejprve naši republiku a následně také domovinu druhého hlavního taháku celého turné. A jelikož do Brna, Karviné, Šumperka a Finska je to pro mě daleko, prostory pražského Chapeau Rouge byly jasnou volbou.

Ačkoli původní informace hovořily pouze o výše zmíněné dvojici kapel, nakonec to na soupisku večera dotáhla ještě další dvě jména - belgičtí black metalisté Herfst a domácí Madgod rovněž ze Šumperka. A právě Madgod byli těmi, kteří večer otevřeli. A ne, že by jejich vcelku moderní melodický death s prvky coru nešel poslouchat, to tu nikdo netvrdí. Jen to prostě nebylo až tak dobré, abych tu mohl nahlas vykřikovat pochvaly, a když přemýšlím o tom, co mě na Madgod zaujalo nejvíc, ten výčet se omezí na několikeré zmatky v setlistu, chybný rozjezd jednoho ze songů nebo trochu podivně působící přebíhání mezi češtinou a angličtinou v mluveném projevu. Kluci jsou to sice sympatičtí, jejich muzika není úplně marná, na pódiu se rozhodně snažili a řada vyjmenovaných neduhů dost určitě vymizí s přibývajícími zkušenostmi, ale i tak bych si vystoupení Madgod dokázal v klidu odpustit.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Pontiak, Kurac: Praha - Klub 007, 16.4.2014

22. dubna 2014 v 21:08 | Prdovous
O americkém triu Pontiak jsem slyšel již dříve - k jeho tvorbě jsem se však trestuhodně dostal až s poslední (a vynikající) deskou "Innocence". Směska správně nahuleného stoner rocku a bluesu, navrch zabalená do stoprocentního amerického venkova, kterému čouhá sláma z bot a vůbec se na to nestydí. Od koncertu jsem očekával přinejmenším kvalitní zážitek - a ten jsem také dostal.

Do sedmičky jsem dorazil akorát na open door, takže do první kapely zbývala ještě dobrá půlhodinka. Při pohledu na merch jsem okouknul trika, mnohem více mě ale zaujala nabídka desek - která k mé smůle v té době obsahovala jen vinyl "Innocence" a nikoliv mnou očekávané CD (vzhledem k tomu, že vinyl nemám kde přehrát). Půlhodina utekla docela svižně díky pokecu nad pivem, když se na pódiu ukázala první (a poslední) předkapela Kurac. O téhle partě výrostků jsem neslyšel zhola nic, krom ponaučení, že slovíčko "kurac" pocházející odkudsi z oblasti Balkánu, znamená v našem jazyce "čurák". Očekával jsem tak nanejvýš žánrovou spřízněnost, na kterou mají kluci a holky ze Silver Rocket docela čuch (za což jim patří dík) a snad vždycky dokážou dát dohromady tematicky laděný line-up, který má alespoň něco společného.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Kampfar, Hate: Praha - Modrá Vopice, 12.4.2014

21. dubna 2014 v 19:57 | Ježura
Večer 12. dubna jitřil emoce zainteresovaných ještě dlouho předtím, než na něj došlo - a aby taky ne, když norští Kampfar nepatří zrovna k těm kapelám, které v naší zemičce hrají co rok nebo dokonce častěji. Krom toho si Kampfar na cestu přibrali ještě formace Hate, Velnias a Iskald, což jsou spolky přinejmenším zajímavé, takže o lákavosti této akce jaksi nebylo zapotřebí vůbec diskutovat. O čem se však diskutovalo velmi živě, to bylo místo konání. Modrá Vopice je sice fajn podnik, ale jak mnozí internetoví diskutéři neopomněli zdůraznit, pro kapely formátu Kampfar nebo Hate poněkud nedůstojný, takže vedle velkého těšení provázely koncert i určitě obavy, jak to celé dopadne...

Vzhledem k tomu, že se mi nechtělo opakovat jednu nemilou zkušenost z loňského roku, na místo jsem dorazil už něco před sedmou večerní, což byl nejčasnější ze tří různých avizovaných časů začátku koncertu (!!!). Pochopitelně tedy nastalo to, co v podobných případech nastává, a tak mi z nedostatku jiné zábavy nezbylo než skoro hodinu pocucávat pivo a přemítat nad tím, jestli se čeští promotéři někdy naučí uvádět čas otevření klubu a čas začátku produkce. Musí se ale nechat, že když už se začalo hrát, bylo to na čas, a to přesně podle na místě vyvěšeného itineráře.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Xichty.cz (autor: Aleš "Enochian" Komárek)

The Body, ██████, Lovci lebek: Praha - Chapeau Rouge, 13.4.2014

18. dubna 2014 v 21:20 | Prdovous
Málokdy se stane, že se na koncertu sejdou tři kapely, které jsou si svou hudbou tak odlišné i blízké zároveň. Jednoho večera se to ale v Chapeau Rouge povedlo. Na programu byli Lovci lebek, kteří hrají (nebo spíš nehrají) nefalšovaný bordel, hluk, noise. Říkejte tomu, jak chcete, pokud netýráte svoje uši s takovou láskou jako třeba já, líbit se vám to nejspíš nebude. Další ██████ se za své krátké fungování stihli na domácí UG/DIY scéně proslavit velmi svébytným pojetím post black metalu. Večer pak měli uzavřít The Body a jejich bahnitý, mazlavý sludge. Rozdílů mezi kapelami je až až. Co pes, to jiná ves, chtělo by se říct. Jenže to by všichni psi nemohli mít stejnýho fotra. A co že to teda měly společného? To vám zkusím objasnit v následujících řádcích.

Open doors byly v "Šapóčku" od osmi. Lovci lebek měli začít stavět svoje hlukové stěny někdy kolem tři čtvrtě na devět, a ač jsem se chtěl dostavit dřív, abych stihl pokecat s přáteli, tak tak jsem stihl začátek jejich setu. A trojice lovců svírající v rukou hluky a šípy namířené do publika to vzala za ten správný konec už od začátku. A to nejen hudebně, ale i vystupováním na pódiu - kdo se bál, že Lovci, uvedení coby čistokrevná noisovka, budou jen o mačkání tlačítek a kroucení s knoflíky, byl vedle. Ten vcelku pochopitelně taky nechyběl, ale tohle byl večer zasvěcený živějšímu brajglu, mimo jiné hraného na nenástroje. Nemám příhodnější název pro nazvučenou dřevorubeckou pilu nebo ocelový drát. Právě pila napojená na obskurní kytarový efekt otevřela celý set spolu s hlukovou sekcí. Plnokrevný bordel začal se zapojením bicí soupravy získávat mnohem více tribal nádech, který byl výměnou pily za kytaru okořeněn blackovými riffy. Většina setu tak byla na noise dost rytmická a občas mi připomněla legendárního Merzbowa. Ač mohli nadělat Lovci ještě o něco větší bordel, rozuměj, mohli být ještě o trochu víc nahlas, mojí lebku ulovili spolehlivě.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Musicweb.cz (autor: Zdeněk Němec)

Ille, Never Sol: Praha – Palác Akropolis, 10.4.2014

16. dubna 2014 v 21:46 | Prdovous
Znáte to sami. Nebo alespoň doufám, že se tu krom našeho šíleného šéfredaktora najdou tací, kteří tu situaci taky znají. Prostě se vám čas od času nachomýtne do playlistu naprosto skvělá popová deska, kterou točíte pořád dokola. A když pak zjistíte, že ona kapela hraje v docházkové vzdálenosti od vašeho bydliště s velmi zajímavým supportem za lidové dvě stovky, tak prostě není důvod k tomu, proč na její koncert nezajít. A to je přesně případ severočeských Ille, kteří v současnosti jednou šňůru s Never Sol. Prvý jmenovaný celek točící se hlavně kolem zpěvačky, klávesačky a skladatelky Olgy Königové vydal debutovou desku "Ve tvý skříni" na konci loňského srpna. Druhé jmenované těleso skládající se ze čtyř hudebnic vydalo nahrávku "Under Quiet", mimochodem rovněž debutovku, o měsíc později. A vzhledem k tomu, že obě kapely k sobě mají docela blízko jak žánrově, tak prvotřídní kvalitou, série společných koncertů byla docela nasnadě.

Do žižkovské Akropole jsem dorazil za posledních několik málo měsíců již potřetí - a tentokráte včas, neboť tenhle kulturní svatostánek je zasazen do centra hustě obydlené čtvrti a striktně pro něj platí desátá večerní. Nicméně i včasný příchod se ukázal až příliš včasný; jak často bývá program dost na knop, tentokrát se začínalo hrát až po osmé, a tak mi nezbylo než dobrou půlhodinu lelkovat. Obhlédnul jsem stánek s merchem, zkoupil CDčko Ille a vyzkoušel, jestli je tamní Plzeň stejně hnusná, jako když jsem ji měl naposledy na koncertu WWW. K mé smůle byla.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Musicserver.cz (autor: Jan Průša)

WWW: Praha - MeetFactory, 5.4.2014

10. dubna 2014 v 22:15 | Onotius
Když jsem se dozvěděl, že tuzemští hip-hop/industriální alternativci WWW poprvé od křtu své loňské desky "Atomová včela" vystoupí v Praze v rámci akce Veřejný dům: Doba úpadku, věděl jsem, že tam musím být. Jejich význam při formování mého estetického vnímání jim zapřít nemohu a vlastně mě vždycky zajímalo, jak specifické zhudebnění básní Lubomíra Typlta (zároveň skvělého "radioaktivního" výtvarníka) v podání Ondřeje "Sifona" Anděry, Milesy Anděra Zrnic a momentálně i hostujícího bubeníka Pavla Fajta naživo zní, proto vyhlídka akce s volným vstupem, kde koncert zároveň fungoval jako vyvrcholení kulturního programu tvořeného výstavami, promítáním filmů i alternativním divadlem, byla jako hodně předčasný dárek k narozeninám. Marně jsem přemítal nad tím, jak čtenářům neznalým tvorby WWW toto uskupení z hudebního hlediska přiblížit, a ač na svém Bandzone mají psáno, že jsou českými fanoušky občas přirovnáváni k Massive Attack, Nine Inch Nails či Beastie Boys, mám pocit, že jakékoliv připodobňování by bylo spíše zavádějící. WWW jsou zkrátka svoji a jejich projev, jenž stylově krásně sedí právě do prostoru alternativní galerie a ukazuje prostřednictvím minimalističtějších industriálních podmazů a vyhrávek s elektronickými krabičkami specifickou brilantní poetiku, nelze zkrátka zaměnit s ničím.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotka byla vypůjčena z Facebooku MeetFactory (autor: Michal Králíček)

Oranssi Pazuzu, Tábor radosti: Praha - K4, 21.3.2014

25. března 2014 v 20:33 | MF / Prdovous
Oranssi Pazuzu je skupina, která má na našem skromném plátku poměrně speciální místo… opravdu málokterá kapela zde má recenze na všechna alba, jež doposud vydala, a navíc s tak vysokými známkami. Prvním dvěma deskám "Muukalainen puhuu" a "Kosmonument" jsem dal osobně 10/10, a jestli má děravá paměť nešálí, v případě "Muukalainen puhuu" šlo o vůbec první absolutní hodnocení, které zde kdy padlo. V případě loňského "Valonielu" už jsem sice deset bodů nevytáhnul, nicméně ten půlbod jsem dal dolů spíše proto, aby to nevypadalo, že zde mají tito psychedelic black metaloví Finové ty desítky předplacené.

Tak či onak, s takovouhle konstelací asi nikoho nepřekvapí, že Oranssi Pazuzu už nějaký ten pátek figurovali na předních místech pomyslného seznamu toho, co bych chtěl bezpodmínečně vidět živě. Když tedy konečně nadešel jejich první český koncert, šlo z mého pohledu o naprostou povinnost, tudíž byl program na pátek 21. března už dlouho dopředu jasný - stokilometrová cesta do Prahy a pořádná dávka finské psychedelie…

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Amorphis, Hamferð: Praha - Rock Café, 15.3.2014

20. března 2014 v 22:19 | Onotius
Finští metaloví melodici Amorphis přitáhli množství převážně černě oděných jedinců do pražského klubu Rock Café, jež svým umístěním poblíž Národního divadla jako by upozorňovalo na kulturní úroveň, jíž některé koncertní večery reprezentované nejen tímto (za zmínku stojí z poslední doby například koncerty Kylesy či Moonspell) oplývají. O úvod večera se postaralo pro mě doom metalové překvapení Hamferð. Tedy ne úplně překvapení, protože jsem od zdejšího guru MF byl informován, že pokud by se on na koncert vydal, tak zejména kvůli tomuto uskupení. Možná jsem ale jeho slova bral moc na lehkou váhu (tedy dost tomu přispělo, že se mi nedařilo žádnou jejich nahrávku sehnat). O to více mě proto překvapil jejich charismatický projev. Ale pěkně popořádku.

Při příchodu někdy tak deset minut před oficiálním otevíráním sálu jsem po zjištění, že šatna není otevřená, přisedl ke stolku k pár fanouškům. Čekání mi ukrátil jeden z nich, který se mě otázal na nejoblíbenější album Amorphis (možná ho překvapila má odpověď že ze starších "Tuonela"; to, že z novějších preferuji "Skyforger", ovšem byla zase asi celkem klišé odpověď), přičemž se z něho vyklubal vášnivý fanoušek Sonata Arctica. "Nu, proti gustu žádný dišputát," říkám si v duchu a dále se chvíli nenápadně bavím tím, jak se vzájemně se svými druhy hašteří, kdo z nich vlastně poslouchá popík. Mezitím je konečně otevřena šatna, takže se vydávám nejdříve tam, poté do samotného sálu, kde čekajícím krátí dlouhou chvíli pouštěná hudba z reproduktorů; v jeden moment matně rozeznávám nějaké My Dying Bride, snad nás chtějí trochu žánrově nasměrovat k Hamferð, říkám si. Prostor, jež je mi znám z již zmiňovaných akcí, je tentokrát připraven i včetně plátna s motivem poslední desky "Circle", kterou považuji za velice zdařilou v rámci Finy už vyšlapaných cest. Tedy právě ona melodická a hitová tvář doprovázena onou severskou romantikou bude naživo velice intenzivní, říkal jsem si. Nakonec mi dlouhou chvíli při čekání na předkapelu ukrátil rozhovor s jedním vrstevníkem, s nímž jsem stihl tematicky přejít od Emperor až po studium. Scéna je mezitím připravena a přichází…

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Mgła, One Tail, One Head, Svartidauði: Praha - Nová Chmelnice, 8.3.2014

13. března 2014 v 20:19 | Ježura / Prdovous
Když loni v létě pořadatelé druhé inkarnace Prague Death Mass oznámili mezi posledními dvěma vystupujícími polskou kapelu Mgła, byl jsem rozmrzelý, a to fakt hodně. Od vydání poslední desky "With Hearts Toward None" žeru Mgła jako jen málo dalších interpretů a skutečnost, že si je nechám takhle ujít mezi prsty, když už se mi splnilo jedno velké přání a Mgła začali hrát živě, mě prostě nehorázně štvala. V okamžiku, kdy se rozšířila zpráva o tom, že se Mgła ve společnosti dalších třech kapel do Prahy vrátí, tak bylo jasno. A vzhledem k tomu, že těmi třemi kapelami byli domácí Cult of Fire, islandští Svartidauði a norští One Tail, One Head, tedy sestavička, která v zasvěcených kruzích budí solidní respekt, očekávání se pohybovala zatraceně vysoko...

Jelikož všechny čtyři kapely platí za skutečně kvalitní black metalové spolky (a všechny čtyři se shodou okolností úspěšně představily i v rámci zmiňovaného Prague Death Mass), dala se očekávat vpravdě vysoká účast, na kterou nakonec také došlo. Nová Chmelnice ale přesto nebyla nijak extra přeplněná a v jejích útrobách se k mé nemalé radosti dalo fungovat bez větších problémů. Podmínky se tedy sešly vážně ideální, a když přesně na čas vstoupili na bohatě vyzdobené pódium Cult of Fire, bylo jen a pouze na nich, jak s tím naloží.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Xichty.cz (autor: Dufaq)

Grails, Lilacs & Champagne: Praha - Klub Pilot, 6.3.2014

12. března 2014 v 19:59 | Prdovous
Grails platí v poněkud módní záplavě post-rocku za jednu z nejoriginálnějších kapel - a více než právem, neboť se v rámci stylu neštítí experimentů i výletů do žánrů příbuzných, jako je například post-metal nebo ambient, v jejich hudbě ale najdete i řadu jiných vlivů. Ono popsat hudbu Grails není úkol zrovna lehký. Důležité proto je, že propracované kompozice mají nápad a především náboj, který posluchače (alespoň mě) strhává již při poslechu z alba. Zároveň jsem si však nedokázal docela představit, jak asi vypadá koncert v podání téhle portlandské smečky. Tušil jsem buď naprostý úspěch, nebo naprostý propadák v podobě nečitelného zvuku, který zabije vše, co je na téhle hudbě skvělé. Můžu vás ubezpečit, že naštěstí došlo na první možnost - a to i v případě první kapely.

Tou byl projekt Lilacs & Champagne, boční projekt Alexe Halla a Emila Amose, kteří nepochází odnikud jinud než právě z Grails. Bohužel se mi podařilo dorazit až v polovině jejich setu - nepostřehl jsem změnu začátku akce na sedmou večerní a dorazil podle starších informací až na osmou. Pořád jsem však stihl slušných třicet minut ve společnosti kapely, která byla do jisté míry podobná Grails (ještě aby ne), strukturu skladeb však stavěla na ambientních pasážích a trip-hopových beatech. Kosmos podtržený psychedelickou projekcí na velké plátno byl téměř instantním výletem mimo realitu a dokázal mě pohltit, aniž bych hudbu tvořenou pod hlavičkou Šeříků a šampaňského jakkoliv znal. O to víc mě však vystoupení přesvědčilo o tom, že je potřeba tvorbu tohoto projektu prozkoumat velmi podrobně.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Musicweb.cz (autor: Zdeněk Němec)

Project Pitchfork, Architect: Praha - Rock Café, 2.3.2014

7. března 2014 v 22:13 | MF / Prdovous
Project Pitchfork se v naší republice naposledy představili nějaký rok a půl zpátky v Praze a už tehdy jsem měl v plánu se vetřít do publika a očíhnout, jak to téhle německé industriální legendě šlape živě, nicméně z různých nehudebních důvodů se tak nestalo. Když se ovšem formace okolo frontmana Petera Spillese v letošním roce vrátila na repete (a shodou okolností do úplně stejného klubu), tak podruhé už jsem neváhal…

Role prvního vystupujícího večera připadla domácímu supportu v podání tříčlenné kapely Tear v nástrojovém obsazení zpěv, baskytara a bicí. Muzikanti se sladili do černých košil se zářivě oranžovými kravatami, což vypadalo dobře stejně jako výborný nápad s baterkou a posléze i laserem na mikrofonu. Až sem v pořádku. Hudebně to vlastně také byla pohoda, sice nic extrémně světoborného, ale poměrně slušně šlapající a chytlavá elektronika. Poměrně záhy mě ovšem začal dost rozčilovat vokál Zdeňka Vovesného, což je docela paradoxní vzhledem k tomu, že právě on je hlavní hybnou silou Tear… při vší úctě mi ale přišlo, že si to prostě moc nedával. Vzhledem k tomu, že do té doby jsem Tear ve studiové podobě neznal, jsem si říkal, jestli to náhodou nebylo jen tím večerem, nicméně po zpětném náslechu poslední řadovky "Nuclear Weapons Shop" z roku 2011 jsem zjistil, že stejně to na mě působí i z alba.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Sanctuary.cz (autor: JiSe)

Thee Silver Mt. Zion Memorial Orchestra: Praha - Divadlo Dobeška, 1.3.2014

6. března 2014 v 21:22 | Prdovous
Montrealští Thee Silver Mt. Zion Memorial Orchestra jsou jednou z těch kapel, které v našich končinách jen tak neuvidíte - a když, tak pokaždé pod jiným názvem, který odráží změny v sestavě, podobně jako tomu je třeba u sludgových králů Melvins (předchozí název zněl Thee Silver Mt. Zion Memorial Orchestra & Tra-La-La Band). Frekvence jejich koncertů v republice se pomalu blíží nějaké aktivnější kometě, která se k Zemi přiblíží častěji než jednou za pár tisíc let. Považte - naposledy hráli v pražském Rock Café před šesti lety. Pokud periodu dodrží, ukážou se tu až roku 2020. Za podmínky, že se do té doby nerozpadnou a neshoří v atmosféře. Naštěstí Efrim Menuck a Sophie Trudeau nejsou kometa, ale pořád jen lidi, takže s trochou štěstí se tu ukážou i dřív. Za což bych jim byl nesmírně vděčen.

Hudba v jejich podání je totiž nesmírně silná a emotivní už při domácím poslechu. Pro intenzitu živého koncertu se docela těžko hledají slova nebo cokoliv jiného, čím bych vám ji přiblížil, protože tvrzení jako "poslechněte si poslední desku, představte si dojmy z ní asi tak desetkrát silnější a dostanete živák" je stále dost mylné. Přesah živého vystoupení je v případě A Silver Mt. Zion (pro jednoduchost budu používat tento původní název) mnohem hlubší, než může nabídnout prostý poslech alba. Uvolněná, energická kapela, (sebe)ironický Menuck a skvělé obecenstvo ve výsledku dají mnohem víc.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Musicweb.cz (autor: Zdeněk Němec)

Red Fang: Praha - Futurum, 6.2.2014

13. února 2014 v 22:03 | nK_!
Ačkoliv v Čechách američtí Red Fang už dříve hráli, rozhodně se nedá říci, že by naši malou středoevropskou zemičku navštěvovali kdovíjak často. Pražský klub Futurum tak hostil tuhle stoner metalovou sebranku spolu s dalšími dvěma předskokany vůbec poprvé. Otevíralo se v sedm hodin a zpočátku zely prostory klubu prázdnotou. Až těsně před začátkem vystoupení (plánovaném na osmou hodinu) se začaly hloučky návštěvníků zhušťovat a nakonec bylo téměř plno. Naštěstí ne úplně narváno, protože potom nevím, kam bychom se tam všichni vešli.

Jako první se na pódiu představili američtí sludge metalisté Lord Dying. Jejich těžkotonážním riffům dominoval především fakt, že frontman E. Olson váží minimálně tři a půl tuny a jeho hlasový projev se dá přirovnat k melancholickému vrnění buldozeru. Jednotlivé songy zněly zprvu hodně podobně, ale když se člověk zaposlouchal do velmi dunivého a drsného soundu, dalo se usoudit, že ačkoliv mají Lord Dying na kontě zatím pouze jednu řadovku, určitě vědí, co dělají. Jako předkapela fajn, zažil jsem mnohem horší.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Musicfoto.net (autor: Zdeněk Klouda)
 
 

Reklama