Reporty

Opeth, Alcest: Praha - Roxy, 29.10.2014

3. listopadu 2014 v 22:13 | Ježura / Kaňour
Jak už jsem se přiznal v hodnocení k letošní desce "Pale Communion", nikdy jsem se neřadil ke skutečným obdivovatelům Opeth, a to dokonce do té míry, že větší část jejich bohaté diskografie prostě neznám - což ale nic nemění na tom, že si té kapely ohromně vážím. Právě proto ve mně už delší dobu hlodalo nutkání zhlédnout tuto švédskou veličinu naživo, jenže ono se jaksi nedařilo. Předchozí klubový koncert jsem odepsal kvůli nedostatku financí, loňské vystoupení Opeth na Brutal Assaultu jsem zase s prvními kapkami deště zařízl kvůli strachu o osud svého posledního suchého oblečení... Opeth ale naštěstí na své fanoušky myslí, a tak se - jak velí dobré mravy - po vydání nové desky vypravili na turné, které neminulo ani matičku Prahu, a tentokrát už mi to konečně vyšlo.

Když vyšlo najevo, že Opeth při jejich cestování Evropou doprovodí Francouzi Alcest, žádnou velkou radost jsem z toho neměl. Navzdory tomu, že je jejich hudba spoustou lidí opěvovaná a Alcest se těší všeobecnému uznání a místy až adoraci, mě se jim nikdy uhranout nepodařilo. Pár písniček se mi od nich líbí, ale třeba poslední deska "Shelter" mě fakt děsně nudila. Když už jsem ale ty peníze za lístek jednou vysolil a ještě si nechal od nesmlouvavých sekuriťáků v Roxy sebrat lahev Kofoly, tak jsem si řekl, že jim dám naživo šanci, byť už to mělo být potřetí.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Xichty.cz (autorka: Barbora "Sirah" Vlková)

Phantoms of Pilsen 8: Plzeň - Pod Kopcem, 23.-25.10.2014 (část 2)

30. října 2014 v 20:34 | Ježura

Sobota:


Mí dva sobotní průvodci - neochota vstát v rozumnou hodinu a dlouhé zevlování bez smysluplné náplně - zapříčinili, že jsem přišel o start programu v režii strakonické death/blackové skvadry Impuritum a zpět do centra dění jsem se dostal až v momentě, kdy se z reproduktorů začalo ozývat intro chorvatských thrasherů War-Head. Tahle tříčlenná parta v Plzni předvedla vystoupení, které více méně odpovídalo relativně časné hodině, a o žádném neznámém žánrovém klenotu rozhodně nešlo hovořit. Na druhou stranu to ale ani nebylo špatné, poněkud nudnější pasáže se poměrně rovnoměrně střídaly s těmi, které byly úplně normálně zábavné, a dohromady se to poslouchalo celkem příjemně. Plusové body War-Head dále vytěžili z toho, jak poctivě a upřímně jejich vystoupení působilo, a tihle Chorvati si mě tedy nakonec získali na svou stranu, což potvrdili i poslední skladbou "War-Head", která byla vážně super. Jako rozjezd tedy úplně v pořádku.

O poznání lepší výkon ale předvedli další Balkánci, srbští Infest. Infest jsou v Plzni jako doma a i já jsem s nimi měl tu čest už dvakrát, ovšem nikdy mi to nic neříkalo a ani tentokrát jsem od téhle party nečekal nic víc než agresivní death/thrashový nářez, který se v mém případě zcela mine účinkem. Omyl. Nevím, jak se to povedlo, ale Infest mě napotřetí konečně zachutnali, a to rovnou způsobem, jenž zbývajícím kapelám festivalu nasadil laťku, kterou dorovnaly respektive překonaly jen dvě z nich. Infest od posledně svůj repertoár nezměnili, ale jejich nelítostná death/thrashová palba tentokrát prostě zafungovala přesně tak, jak by podobná muzika fungovat měla, a byl to nářez jako kráva. Infest předvedli naprosto neuvěřitelné nasazení, v čemž exceloval především frontman Zoran, který hrál pro publikum s takovou vervou, jakou jsem dlouho neviděl. A vzhledem k tomu, jaká to byla technicky promakaná a vysoce agresivní smršť a jak zběsilé tempo Infest nasadili, prakticky nešlo nepařit nebo alespoň nemlátit hlavou. Odezva publika naštěstí nezůstala za výkonem kapely pozadu, a Infest se tak dočkali parádního randálu a jako jedni z mála na soupisce také skandování vlastního jména. A v takové situaci byly zcela na místě i upřímné a nestrojené díky, kterými Zoran na adresu publika i organizátorů nikterak nešetřil... Prostě pecka v každém ohledu a dokonalá ukázka, jaká vzájemnost může vzniknout mezi kapelou a lidmi.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Photomusic.cz (autoři: Oskar999, Kabrio)

Phantoms of Pilsen 8: Plzeň - Pod Kopcem, 23.-25.10.2014 (část 1)

29. října 2014 v 20:23 | Ježura

Úvod:


Plzeňský minifestival Phantoms of Pilsen už je tu s námi už řadu let a za tu dobu se vypracoval z lokální akce nevalného významu v událost, která do božkovské hospody Pod Kopcem každoročně přiváží zvučná jména zahraničního i domácího undergroundu a pro fanouška podzemního extrémního metalu platí za jednu z nejvýznamnějších podzimních akci na našem území. Letošní osmý ročník nebyl výjimkou, a i když se pořadatelům ani tentokrát nevyhnuly obtíže s lineupem, Red Raven Phantoms of Pilsen vol. 8, jak zní oficiální název festivalu, proběhl podle plánu v předposledním říjnovém týdnu.

Po loňské premiéře pořadatelé i letos sáhli po možnosti rozšířit dvoudenní festival o warm-up party. Ta ovšem proti předchozímu ročníku doznala hned dvou zásadních změn. První se týká lineupu a tam, kde loni hrály až na jednu výjimku (Stagewar) české a až na jednu výjimku (Mortifilia) thrashové kapely, se tentokrát představila německy mluvící sestava operující převážně v melancholických a atmosférických odvětvích black metalu s jednou doomovou výjimkou v podobě plzeňských Self-Hatred, pro které to byl první koncert vůbec.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Swans, Pharmakon: Praha - Lucerna Music Bar, 20.10.2014

26. října 2014 v 20:57 | MF / Prdovous
Kapel, jejichž návrat na scénu po nějaké době nečinnosti byl smysluplný, ve své podstatě zas až tak málo není, nicméně skupin, jejichž návrat byl smysluplný natolik, aby dokázal zastínit starou a mnohdy i klasickou tvorbu, je naprostá hrstka. Zámořští experimentátoři Swans k nim ovšem rozhodně patří, protože monumenty jako "The Seer" nebo "To Be Kind", jaké tato formace okolo Michaela Giry po svém návratu vydala, se mohou bez obav rovnat s čímkoliv z minulosti a vlastně i velkou část toho staršího překonávají.

Swans po svém comebacku začali koncertovat opravdu hojně a 20. října to rozhodně nebylo poprvé, co vystupovali v České republice. Právě na koncertech je ovšem nádherně vidět, že je tato skupina relevantní i dnes, protože na svých aktuálních šňůrách ignoruje staré desky a hraje pouze aktuální tvorbu - a přesto je všichni chceme vidět a snad nikdo nevolá po starých "hitech". A tato relevantnost se v pražském Lucerna Music Baru opětovně potvrdila…

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Musicserver.cz (autor: Vojtěch Kubec)

[Akreditaci na koncert poskytl: Silver Rocket]

Magenta Harvest: Praha - Exit-Us, 22.10.2014

25. října 2014 v 21:57 | Ježura
Když jsem si zkraje letošního roku vzal na recenzi debutovou desku "Volatile Waters" od finské death metalové party Magenta Harvest, nakonec jsem za to byl vděčný. Z "Volatile Waters" se totiž vyklubal nesmírně sympatický a zábavný počin, jehož poslech jsem si náramně užíval, a už tehdy mně vrtalo hlavou, jak tento materiál může fungovat živě. Když tedy Magenta Harvest oznámili termíny svého prvního evropského turné, mezi nimiž se Praha skvěla na prvním místě, nebylo to věru těžké rozhodování. A když vyšlo najevo, že tenhle koncert s náramným potenciálem vyjde člověka na mrzkou stovku, do kopru šly i poslední zbytky pochybností.

Magenta Harvest měli toho večera doprovodit jednak ostřílení mazáci Belligerence a druhak mně zcela neznámá pražská sebranka Let Them Burn, kterou však pořadatel uvedl způsobem, který napovídal, že by mohlo jít o zajímavou muziku, takže o kvalitu hudební produkce se nebylo třeba strachovat. Pro takovou sestavu se navíc prostory libeňského Exit-Usu jevily jako zcela adekvátní, a když se navíc na Facebookové události koncertu objevil přesný rozpis hracích časů i hodina otevření klubu (sláva, konečně se to i v našich končinách začíná stávat standardem!), říkal jsem si, že lepší předpoklady k povedené akci si snad ani nejde přát.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Nifelheim, Vulcano: Praha - Nová Chmelnice, 16.10.2014

22. října 2014 v 20:33 | MF
Když do Prahy v loňském roce přijeli Nifelheim na svůj první koncert v České republice vůbec, upřímně mě opravdu sralo, že jsem tenkrát nemohl jet. Zvlášť když společně s nimi jeli brazilští veteráni Vulcano, kteří patří mezi nejstarší extrémně metalové smečky Jižní Ameriky, a dost luxusní support v podobě srbských The Stone a domácího kultu Maniac Butcher. Dost mě mrzelo, že jsem takovou akci tenkrát prošvihnul, zvlášť vzhledem k tomu, že jsem nečekal, že by se sem snad Nifelheim mohli někdy v blízké budoucnosti vrátit.

O to větší ovšem bylo překvapení, když měla švédská black/thrashová kultovka po roce a půl přijet znovu, a aby toho nebylo málo, opětovně v doprovodu Vulcano. Další předkapely tentokrát tak zajímavé nebyly, ale čert to vem, protože hlavním předmětem zájmu bylo přece jenom chodící železářství známé pod krycím názvem Nifelheim.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Total Heels, Canadian Rifle: Praha - 007, 12.10.2014

19. října 2014 v 19:47 | MF
Total Heels tu hráli už loni a už tehdy jsem se na ně chtěl jít podívat, akorát mi to tenkrát bohužel nějak nevyšlo. Tak jako tak, na jejich loňský koncert prý dorazilo pouhých 19 platících diváků, což - co si budeme povídat - je docela málo, zvlášť na takhle zábavnou kapelu. Nicméně i přes takovouhle návštěvnost sem Total Heels po roce přijeli znova, opět pod pořadatelskou záštitou Silver Rocket a opět na strahovskou Sedmičku. No, a vzhledem k tomu, že za ten rok se pár věcí změnilo a Sedmičku už nemám 100 kilometrů daleko, ale coby kamenem dohodil (a to v podstatě doslova!), nebyl už sebemenší důvod nejít…

Nemá cenu se tvářit, že to tak není - přišel jsem hlavně kvůli Total Heels. O existenci jejich dvou předkapel, tedy Američanů Canadian Rifle a domácích Palahniuk, jsem ponětí měl, ale že bych měl nějaký zevrubný přehled o tom, co jejich tvorba obnáší, to bohužel tvrdit nemohu. To samozřejmě má svoje nevýhody, o tom žádná, ale když nic jiného, alespoň je nějaký prostor pro překvapení.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[Akreditaci na koncert poskytl: Silver Rocket]

Samael: Praha - Nová Chmelnice, 11.10.2014

18. října 2014 v 21:40 | MF
Nedá se tvrdit, že by se snad Samael se svou studiovou tvorbou nějak vysloveně flákali, ta alba vydávají více či méně pravidelně, přesto jsou tomu už vlastně víc jak tři roky, co vyšla poslední deska s názvem "Lux Mundi". Již koncem loňského roku Švýcaři ohlásili, že začínají pracovat na další nahrávce, jenž od té doby se žádné bližší novinky neobjevily. Nicméně ani v období příprav nového alba nešidí koncertní činnost, v jejímž rámci si v sobotu 11. října odskočili i do Prahy.

Pořadatel celý večer pojal v industriálně metalovém hávu (bez nějakého většího nároku na terminologickou přesnost… obecně vzato by šlo o industriálnosti některých takzvaně industrial metalových kapel dost úspěšně polemizovat), takže nejen samotní Samael, ale i jejich české předkapely svou tvorbou spadají do tohoto subžánru.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Galvano, Tummo: Praha, 6.10.2014 + ██████: Praha, 1.10.2014

15. října 2014 v 22:01 | Prdovous / Kaňour

Lantlôs, Falloch, ██████: Praha - Chapeau Rouge, 1. října 2014


První únor měl ve staroměstském klubu Chapeu Rouge přivítat silně melancholické duo Lantlôs a Falloch, což by bylo naprosto ideální otevření října. Předskakovat pak měli plzeňští ██████ - večer ale zdaleka nedopadl podle představ, a to ani organizátorů akce, ani fanoušků. A protože report z této akce bude poněkud kratší (z důvodů, jež se dozvíte v zápětí), přibalíme k tomu i sludgovou nadílku, která ve stejném klubu přistála o pět dní později, 6. října, kdy se v Praze objevili švédští Galvano v doprovodu domácích Dětí deště a Tummo.

Nicméně k onomu nešťastnému koncertu Lantlôs a Falloch. Začátek v půl sedmé, první kapela měla začínat za deset minut osm. Do klubu jsem se dostavil pro jistotu pět minut předem - nebo bych se alespoň dostavil, kdybych měl možnost, neboť vstup do podzemí byl zakázán s vysvětlením, že pro technické problémy se bude hrát od čtvrt na devět. Pech, ale stává se. Dav postávajících lidí nevypadal dvakrát šťastně, ale družný hovor byl slyšet odevšad a mně se povedlo najít Kaňoura s Onotiusem, takže jsem nebyl odsouzen k lelkování se sluchátky v uších. Ve čtvrt nás do klubu pustili, nicméně ██████ tou dobou ještě zvučili, a tak nezbývalo než dál čekat. Během následující půlhodiny organizátor objasnil nešťastnou situaci, která spočívala ve vážném problému s nástroji obou headlinerů večera s tím, že pokud se jej nepodaří vyřešit, akce se ruší a bude se vracet vstupné. Aby těch nešťastných zpráv nebylo málo, pitelný Staropramen byl nahrazen téměř nepitelnými Krušovicemi, což mi na náladě popravdě taky nepřidalo.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!



Galvano, Tummo, Děti deště: Praha - Chapeau Rouge, 6.10.2014


Stejné místo, o pár dní později a v podstatně prázdnějším klubu. Ačkoliv Lantlôs i Falloch hráli rovněž ve všední den, na sludgový náhul se dostavilo asi tak o pětinu méně lidí. A kdo ví, jestli to nebylo ještě méně, protože když jsem do klubu dorazil, doslova zel prázdnotou, a to se podle původního plánu mělo za pět minut začínat. Přitom line-up rozhodně nebyl špatný, domácí Děti deště i Tummo fungují už nějaký ten pátek a svojí základnu mají, pro švédské sludgaře Galvano to byl vůbec první koncert v naší kotlině. A to nemluvím o tom, že vstup byl dobrovolný. Děti deště, kteří měli večer otevírat, tak pro absenci publika začínali o nějakou půl hodinu později - což v tomhle případě vlastně až tak nevadilo, protože za tu dobu přišlo pár dalších hlav a mně se konečně podařilo napočítat víc návštěvníků než lidí z kapel.

Přiznám se, že ani jednu kapelu jsem pořádně neslyšel, a jakkoliv o Dětech deště jsem slyšel už několikrát, nikdy jsem se k náslechu jejich tvorby nedokopal. Chyba, protože se mnou hned zpočátku řádně zacvičili. Klávesák sice prakticky nebyl slyšet, o to víc ale vynikla syrová podstata jejich hudby, která na mě funguje popravdě snad vždycky. Čistokrevný noise rock vynikal svižností a zahuleností, kapela se s tím moc nesrala a prala do nástrojů, co to dalo. Tvrdé riffy, punkové rytmy nebo jen zběsilý, špinavý rock'n'roll, to všechno se k mojí spokojenosti našlo. Hutnému zvuku přidala stěna poskládaná z několika reproduktorů, a i když to bylo hodně nahlas, nemůžu tvrdit, že byl zvuk přehulený, naopak až na zmiňované klávesy byly jasně čitelné všechny nástroje. Jediná výtka tak směřuje k tomu, že pánové mohli na podiu zůstat trochu déle než jen slabou půlhodinku.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Front 242: Praha - Divadlo Archa, 4.10.2014

10. října 2014 v 20:44 | MF
Budeme-li se bavit o nejvýznamnějších skupinách elektronické scény, asi jen těžko by šlo vynechat belgické Front 242, kteří jsou de facto zakladateli celé EBM odnože. Tihle veteráni fungující již od začátku 80. let v České republice vystoupili naposledy před šesti lety v Praze, nicméně tehdy jsem ještě jakožto (relativně) ortodoxní posluchač metalu žil v přesvědčení, že jakmile tam není kytara, tak to není pořádná muzika. Během šesti let se toho ovšem mnoho změnilo, takže když se právě do Prahy, ještě konkrétněji řečeno do pražského Divadla Archa, Front 242 vrátili, bylo o programu na večer 4. října jasno.

Než ovšem došlo na samotné Front 242, objevilo se samozřejmě nějaké to zahřívání v podobě předkapel. Celou akci otevřel domácí projekt R.B.M.K. (což je jen tak mimochodem také zkratka pro typ reaktoru jaderných elektráren používaný především na území bývalého Sovětského svazu - právě reaktor tohoto typu vybuchl při nechvalně proslulé Černobylské havárii), který je úplně novou akvizicí na scéně. V jeho sestavě se ovšem nacházejí zkušení borci, jmenovitě z Rodent & Laura a Tear. Nicméně když srovnám výkon R.B.M.K. s tím, co předvedli třeba právě Tear na našem letošním setkání před Project Pitchfork, tak nyní to bylo o několik levelů lepší, a to nejen co do samotného vystoupení, ale především i co hudební stránky.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Sanctuary.cz (autor: JiSe)

[Akreditaci na koncert poskytl: Sanctuary]

Dysangelium, Stíny plamenů, Cutterred Flesh: Ústí nad Labem - Na Kopečku, 4.10.2014

8. října 2014 v 22:36 | Prdovous
Nedávno jsem psal, že jsem byl celý paf z toho, že kapela formátu Wovenhand hraje v Jablonci. Může to znít jako klišé, ale já si to zopakuji ještě jednou, protože ačkoliv je Ústí nad Labem krajské město, kulturní díra je to taky a člověk aby tam slušný koncert pohledal. Potažmo metalový. O to větší překvapení pro mě bylo, když do sudetské industriální metropole dorazili dlouholetí obyvatelé plzeňské kanalizace, Stíny plamenů, takže je vcelku jasné, že jsem u tak vzácné příležitosti nemohl chybět. Toho večera však večer patřil převážně deathu, neboť se vedle Stínů plamenů představily kapely Mean Messiah, Dysangelium a Cutterred Flesh, nicméně se s čistým svědomím přiznám, že všechny tři jsem znal před koncertem leda podle jména.

Hospoda Na Kopečku uvítala naší dvojčlennou výpravu přesně v osm, kdy se mělo začít hrát. Po zaplacení snad až příliš lidové stokoruny jsme byli vpuštěni do prostorného sálu, kterému vévodilo podium zhruba o velikosti toho v pražském Exit-Usu, jen větší. Ačkoliv první kapela, litoměřická úderka Mean Messiah, byla avizována právě na osmou hodinu, hrát se začalo o půl hodiny později, kdy se trojice chlapů se sličnou basačkou Veronikou objevila na pódiu a chopila se nástrojů. Nazvučeno bylo dopředu, což z hlediska organizace mohu jen chválit. Samotný zvuk už na tom byl ale hůř, protože v momentě, kdy Mean Messiah začali hrát, jsem slyšel možná tak bicí a basu, přičemž kytary sem tam někde vykoukly, jinak se ale utápěly v pozadí. Později se situace trochu zlepšila, ale vazbami nakřáplý zvuk, který bych jindy uvítal s radostí, stále dělal z kytar nesrozumitelnou kouli, což hádám nebylo záměrem kapely. Na vině dost možná byla i špatná akustika sálu, který neoplýval kdovíjakým odhlučněním, i tak si ale myslím, že zvuk mohl být lepší. Hudebně to nebylo nejhorší, vlastně i docela dobré, i když mě to jako většina deathu nezaujalo natolik, abych se pídil po domácím poslechu. Svoji roli však zvládli na výbornou a publikum na zbytek večera připravili velmi solidně.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Грай, СатанаКозёл: Praha - Nová Chmelnice, 26.9.2014

3. října 2014 v 21:11 | MF
Když se nějaké turné jmenuje Folk Metal Crusade, asi by bylo poměrně bláhové očekávat, že půjde o nějaký prasečí grindcore. Světe div se, opravdu se v rámci této šňůry hrál folk metal - hlavní program tvořily dvě ruské formace Грай a СатанаКозёл, přičemž právě druzí jmenovaní chasníci z Karélie, jejichž kapela má jen taky mezi námi jeden z nejvíc cool názvů na světě, byli tím hlavním důvodem, proč jsem se na pražskou zastávku vydal. Ruskou výpravu pak na Nové Chmelnice doplnily dvě domácí kapely, konkrétně Cruadalach a Groza

Tedy, abych byl přesný, to o tom doplnění je vlastně pravda jen z poloviny. Groza totiž dva dny před akcí svou účast odřekla… nebo ještě lépe řečeno prý "vzdala". Nicméně pokud by to někdo nevěděl, Groza je ve skutečnosti přejmenovaný Chernobor, což je skupina, jež má na svědomí "Koloběh Luny" alias jeden z nejpříšernějších folk metalových demosnímků, s nimiž jsem měl tu smůlu se potkat. Tím pádem mě jejich výpadek i přes změnu názvu a značnou obměnu sestavy nijak netrápil.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Xichty.cz (autor: Aleš "Enochian" Komárek)

Arkona, Inferno, Panychida: Praha - Exit-Us, 23.9.2014

30. září 2014 v 19:42 | MF / Ježura / Prdovous
MF: Polská Arkona se v posledních letech stala relativně častým a pravidelným hostem českých koncertních pódií, jenže jakkoliv mám tvorbu téhle kultovní smečky rád, doposud jsem ji živě neviděl. Jenže tak dlouho se chodí s hrníčkem pro vodu, až se ucho utrhne, a tak dlouho se Arkona s mojí maličkostí vzájemně míjí, až se jednou konečně potkáme. A toto setkání se na konec odehrálo v úterý 23. září v klubu Exit-Us v Praze. Ale pěkně popořadě, jelikož těch kapel se zde samozřejmě sešlo víc.

MF: Než se však pustíme do stručného popisu toho, co jednotlivé skupiny na pódiu předvedly, musíme ještě letmo pohovořit o místě konání. Na rovinu říkám, že jsem z toho, že se akce koná právě v Exit-Usu, neměl zrovna radost, protože tenhle klub příliš nemusím. Když pominu fakt, že mi jeho sál přijde na kapelu formátu Arkony (ale neplatí to jen v tomto případě, ale i o spoustě dalších formací, jež zde vystupovaly) trochu nedůstojný, především mi zde vadí zvuk. Nevzpomínám si, že bych tu někdy slyšel opravdu povedený zvuk - a špatný sound je na hudebním koncertě vždycky "trochu" problém. Jsou případy, kdy nejsem tak úplně rád, že mám pravdu, a tohle byl jeden z nich, protože se mé obavy naplnily a nepříliš kvalitní nazvučení bohužel snížilo dojem ze všech vystupujících.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny z Facebookového profilu Patrik Chrastil photography (autor: Patrik Chrastil)

Wolvserpent, Argonaut: Praha - 007, 25.9.2014

27. září 2014 v 21:16 | MF
Když jsem byl ještě náctiletý idiot (což o to, idiot jsem možná stále, to neumím úplně posoudit, ale alespoň už nejsem náctiletý), považoval jsem americkou metalovou scénu za něco horšího oproti té evropské. Samozřejmě, výjimky byly, o tom žádná, ale obecně jsem si myslel tuhle kravinu. Sice nemohu tvrdit, že by se stav věcí v posledních letech přímo obrátil, ale minimálně se změnil v tom, že jsem si k zámořské tvrdé muzice našel cestu a vytvořil jsem si k ní jistý vztah. A také bych si dovolil tvrdit, že jsou žánry, v nichž Američané nám Evropanům dávají těžce na budku, čímž však v žádném případě nemyslím před pár lety populární metalcore a aktuálně populární djent, protože obě tyhle záležitosti mi přijdou (opět - až na absolutní výjimky) jako trendové blbosti a je úplně jedno, jestli je ta kapela z USA, z Čech nebo ze Somálska.

Američané však podle mě vedou na poli sludge, drone/doomu a podobných těžkých (a zatěžkaných) záležitostí. A právě do zmiňované druhé škatulky spadá rovněž duo Wolvserpent ze státu Idaho, které v loňském roce vydalo excelentní desku "Perigaea Antahkarana" s neskutečně hutnou a hypnotickou atmosférou. A když se člověk dozví, že takové zlo hraje na Sedmičce a za dvě stovky peněz, je o náplni jednoho čtvrtečního večera hned rozhodnuto…

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru Photomusic.cz (autor: Coornelus)

Wovenhand, Nylon Jail: Jablonec nad Nisou - Eurocentrum, 17.9.2014

25. září 2014 v 20:31 | Prdovous
Asi nikdy by mě nenapadlo, že by kapela formátu Wovenhand mohla zahrát ve městě, jakým je Jablonec nad Nisou. Nic proti Jablonečákům, ale obecně jsem sever Čech považoval (a stále považuji) až na pár výjimek za kulturní díru, přičemž o zajímavou hudbu tam člověk zakopne asi tak jednou za uherák a co vám budu povídat, výběr lokality mě vážně překvapil. Nicméně překvapení tenhle koncert poskytl hned několik a fakt, že se odehrával zrovna v Jablonci, je z nich to nejmenší.

Celý výlet na sever do bývalého hlavního města Sudet a jeho předměstí jsem pojmul dosti rekreačně, takže jsem za sebou nechal Černý most už před obědem a celé odpoledne se obdivoval ukázce zpraseného urbanismu a atmosféře rodinných minipivovarů. Do Jablonce jsme tak s přáteli dorazili až k večeru, zhruba půl hodiny předtím, než měla začínat předkapela, domácí Nylon Jail. Již jsem byl zpraven o tom, že jablonecké Eurocentrum je na tamní podmínky mimořádně příjemný plac, takže mé překvapení z onoho místa nebylo takové, nicméně pořád bylo. Popravdě nevím, k čemu bych prostorný, moderně zařízený sál přirovnal, nejvíc mi připomínal nějaké kongresové centrum. Potěšilo i výborné pivo za pár korun a slušná nabídka baru.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze serveru RadioDixie.cz (autorka: Anna Mašátová)

This Will Destroy You, Lymbyc Systym: Praha - Rock Café, 15.9.2014

24. září 2014 v 21:51 | Prdovous
Že by letošní druhá polovina sezóny byla nějak bohatá na zahraniční post-rock, to se zdaleka říct nedá. I proto jsem se jednoho krásného pondělí vypravil na Národku do podzemních prostor Rock Café, kde měli vystoupit zámořští This Will Destroy You. Texasané s sebou přivezli čerstvou desku "Another Language" a k tomu bratry Bellovy s jejich projektem Lymbyc Systym.

Jenže co čert nechtěl, ač Lymbyc Systym začínali hrát relativně pozdě, pro pracovní vytížení jsem stihl jen nějaké tři songy z odhadem hodinového setu. Ač jsem se chtěl dostat k nějakému náslechu, nakonec k němu nedošlo a z toho, co jsem slyšel, mě docela žere, že jsem je neviděl celé, protože i když šlo v zásadě o dost "neškodnou" směsku elektroniky a post-rocku, poslouchalo se to velmi příjemně. Bratry Jareda a Mika Bellovy doprovázeli na kytaru a basu Chris King a Donovan Jones z This Will Destroy You, takže to naštěstí nebylo jen o dvou lidech a spoustě samplů. Civilní atmosféra s mírně futuristickým nádechem pro mě však skončila velmi záhy, a to i přesto, že kapela ještě přidávala. Tak snad někdy příště.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotka byla vypůjčena z Facebookového profilu serveru Goout.cz (autorka: Barbora Hrdá)

XIII. století, Inkubus Sukkubus: Praha - Palác Akropolis, 13.9.2014

16. září 2014 v 20:12 | Prdovous
Podzimní koncerty XIII. století v hlavním městě jsou tradicí již slušných pár let. Minulý rok se z kulturáku v Kbelích přesunuly do žižkovské Akropole, kde se koncert konal i letos. A jak je dobrou tradicí, opět se po jejich boku ukázalo zvučné zahraniční jméno, které, co si budeme povídat, je mnohdy zajímavějším tahákem, protože na rozdíl od domácí formace jej v našich končinách není možné zahlédnout každý rok. Letos pořadatelé dotáhli britskou legendu Inkubus Sukkubus, známé hlavně díky silnému pagan nádechu, který do svého goth rocku přidávají. Navíc šlo o první vystoupení v naší kotlině vůbec, což jejich přítomnosti dodalo nádech exkluzivity.

Do klubu jsem dorazil přesně v moment, kdy začali Inkubus Sukkubus hrát. Organizace jako vždy perfektní. Po krátkém odbavení míjím merch koutek a konečně se dostávám do sálu. Dřív jsem na téhle kapele trochu ujížděl, hlavně na jejich starších deskách jako "Wytches" nebo "Beltaine", nicméně dobrých pět let jsem o tohle jméno prakticky nezavadil a nevěděl jsem, co přesně čekat. Nicméně ono to nakonec bylo prakticky jedno, protože už od počátku došlo na nejhorší možnou variantu, kterou bych mohl dostat. Zvuk. Mohl jsem sálem korzovat dle libosti, protože bylo naprosto jedno, kde jsem stál. Bída to byla všude. Z vokálů, kytary, basy, bicího automatu a samplovaných kláves jsem celou dobu slyšel jen Candiin zpěv a přepálené bicí. Občas tu a tam vykoukly klávesy, basa nebo kytara, ničemu to ale nepomohlo. Písně se slévaly a popravdě jsem nebyl s to rozeznat, jestli zrovna nehraje nějaká, kterou bych mohl znát. Celá show navíc byla podpořena projekcí v podobě 3D animací s hromadou víl, elfů, čarodějek a nahých ženských, za jejíž kvalitu bych se styděl i před deseti lety, natož teď. Chápu to, že to nejspíš patří k image kapely a snad i navození určité "retro" nálady, ale výsledný dojem to rozhodně nepodpořilo. Kapela, stejně jako většina obecenstva, vypadala, že si to vážně užívá, ostatně Britové (nebo alespoň Candia) se moc nešetřili a reakce lidí byla parádní, pro mě ale zkrátka zůstala daleko za očekáváním. Nebýt zvuku, asi by bylo všechno jinak, ale takhle na mě Inkubus Sukkubus působili jako dost nepovedená karikatura toho, co z nám z alb. Po The Sisters of Mercy další zklamání ze strany goth rockové legendy, na jejíž vystoupení jsem se vážně těšil.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Mitochondrion, Ritual Necromancy, Auroch: Praha - Modrá Vopice, 9.9.2014

13. září 2014 v 21:33 | Prdovous
Prostředí vysočanského klubu Modrá Vopice uvítalo ve středu 9. září delegaci ze zámoří. Kanadští Mitochondrion s sebou přivezli další dvě kapely - personálně spřízněné Auroch a Američany Ritual Necromancy. Pro všechny tři kapely šlo o vůbec první koncert v České republice a podle všeho i jeden z prvních v Evropě, což je lákavá nabídka nejen pro domácí, ale i blízké zahraniční publikum. Auroch navíc představili svoji letošní desku "Taman Shud", Ritual Necromancy pak ípko "Void Manifest".

Vzhledem k tomu, že Praha je v září na solidní black/deathové akce poněkud chudá (zbývá už jen výjezd polské Arkony), očekával jsem, že se v mrňavé Vopici nebude dát hnout. Tím spíš, když šlo o vůbec první vystoupení v Čechách vůbec. Na návštěvnosti se však nejspíš podepsal fakt, že ani jedno uskupení není v našich končinách kdovíjak známé, takže po příchodu jsem napočítal zhruba tři, čtyři desítky lidí, což je bilance, která se do konce večera příliš nezlepšila. Ostatně, není se tolik čemu divit, když navíc pár dní před výplatami bývá docela hluboko do kapsy.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Gram Bazaar 2: Praha – Bajkazyl, 6.9.2014

12. září 2014 v 19:27 | Prdovous
Letošní začátek podzimní sezony koncertů (furt je sice oficiálně léto, ale podzim pro mě začíná už na začátku září a ne až třiadvacátýho) jsem začal tak trochu netradičně. Protože po Brutal Assaultu se už žádná pořádná kulturní akce, která by mě někam táhla, nenašla, první hudbu někde mimo festivaly jsem si užil až na na pražské Náplavce v rámci akce Gram Bazaar.

Co vám budu povídat, už podle jména je docela jasné, že nejde jen o hudbu, která je tu spíš doprovodem celé akce než nosným programem. Gram Bazaar je hlavně o bazaru vinylů. Kdo by to byl řekl, že jo. A že se tam sešel slušný počet prodávajících, mezi jejichž sortimentem se objevily i velmi zajímavé kusy. A to takové, že jsem si až říkal, že snad začnu taky sbírat vedle CD a triček i LPčka, nebýt toho, že do výplaty zbýval asi tak týden a já lovil z kapsy poslední fufně. Trochu na pendrek plánování, nicméně náladu mi to nezkazilo. Ostatně se klidně přiznám, že za takové situace jsem přišel spíš pokecat se známými a poslechnout si trochu dobré hudby, než zběsile přehrabovat krabice vinylů a rvát si vlasy, co všechno bych si mohl po příští vejplatě koupit.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Sodoma Gomora, Ill Rick: Praha - Zahrádky Žižkov, 2.9.2014

4. září 2014 v 23:02 | Ježura
Pražské horrorcorové duo Sodoma Gomora asi není třeba čtenáři nijak obšírně představovat. Stále populárnější Řezník s DeSadem (oukej, zejména ten první) za sebou mají jak početný zástup fanoušků, tak řadu mediálních excesů, a alespoň letmou představu, o koho běží, tak mají i lidé, kteří jinak o horrorcoru v životě neslyšeli. Já osobně tuhle vypečenou dvojku sleduji a také poslouchám už nějaký ten rok, ale za tu dobu jsem měl tu čest naživo jen jednou, takže když jsem se dozvěděl, že Sodoma Gomora zahraje na domácí žižkovské půdě a k tomu ještě zdarma, přemýšlel jsem jen chvíli a pak si řekl: "Sakra, proč ne?"

Jelikož je Žižkov doslova posetý nejrůznějšími (ne)kulturními podniky, dalo by se čekat, že se taková událost odehraje v některém z řady místních klubů, jenže chyba lávky - pořadatel totiž celou akci umístil do prostoru zvaného Zahrádky Žižkov, o kterém jsem jaktěživ neslyšel, a průvodní info doplnil poznámkou, že se jedná o open air akci, která s výjimkou tajfunu proběhne v jakémkoli čase i nečase. A ex post musím volbu místa pochválit, protože poměrně rozměrná louka posetá pivními slunečníky a vybavená menší, ale pro potřeby koncertu podobného ražení prostorem zcela dostačující stagí (to vše doslova pár kroků od křižovatky na Ohradě - nechápu, že jsem si toho nevšiml dřív) poskytla dostatek prostoru a příchozí davy pojala bez sebemenších problémů, což by se v jakémkoli místním klubu podařilo asi jen stěží, protože návštěva byla VELICE důstojná. Na Facebooku avizovaných cca 750 lidí sice nedorazilo, ale 300-400 fans už pod pódiem klidně být mohlo, a řekněte mi, kdy jste naposled byli na koncertu undergroundové muziky a dorazilo tolik lidí... Sodoma Gomora prostě táhne a tady to bylo jasně vidět.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Brutal Assault 19: Jaroměř - Josefov, 6.-9.8.2014 (část 5)

26. srpna 2014 v 23:41 | Prdovous / Ježura / Kaňour
Prdovous: Jesu mi po nepovedených Down náladu spravili notně. Zasněná skromnost, hypnotická atmosféra, Diarmud Dalton za basou, fenomenální Justin Broadrick za kytarou a místo bicích automat. K tomu postapokalyptická videoprojekce plná zničených osudů, vybydlených paneláků, řítících se staveb a nádherné přírody. Jeden ze splněných snů a snad nejatmosféričtější vystoupení Brutal Assaultu. Alespoň z pohledu té snové atmosféry, která se vás zrovna nesnaží rozmačkat na kaši. Nevím, co víc k Jesu napsat, tohle vás buď uneslo kamsi dovnitř vaší mysli, nebo nechalo ledově chladnými.

Kaňour: Jestli jsem byl nemile překvapen množstvím vystupujících corových kapel, jeden spolek z tohoto zúčtování vyšel s hlavou nahoře - Converge. Ti jsou totiž jedni z mála, které studiově sleduji, a jelikož jsem tušil, že by zrovna jejich chaotický mathcore mohl naživo zabíjet, hodně jsem se na tuhle show těšil. Co mě však nesmírně zklamalo, bylo obecenstvo. Po Satyricon se totiž na festivalové návsi hodně vylidnilo a na vyřídlé řady pod pódiem nebyl pěkný pohled. Další vadou na kráse byl ze začátku naprosto příšerný zvuk, kdy frontman Jacob Bannon nebyl prakticky vůbec slyšet. Naštěstí byl tenhle neduh brzy napraven a vokalistovo zapálení nevyšlo naprázdno. Bannon exceloval, neustále pobíhal sem a tam, mikrofonem pohazoval na všechny strany a už po několika minutách se doslova topil ve vlastní šťávě. Nakonec jsem však, tlačen blížícím se vystoupení Aosoth, Converge opustil předčasně, i když vzhledem k jejich energickému výkonu trochu neslušně.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Brutal Assault 19: Jaroměř - Josefov, 6.-9.8.2014 (část 4)

25. srpna 2014 v 22:25 | Prdovous / Ježura / Kaňour

Sobota:


Kaňour: Důsledek toho všeho nočního ponocování na sebe naštěstí nenechal dlouho čekat. Jestli jsem měl první dvě noci problémy ve společnosti rozjařených Poláků vůbec zabrat, ke konci festivalu už bylo tělo natolik rozlámané, že se na poslední den docela vyspalo. A i když mé předsevzetí, že zastihnu celý set tuzemské Insanie, pohořelo, přece jen jsem něco málo z druhé poloviny vystoupení zastihl. Nakonec to dopadlo ku prospěchu věci - sluníčko se opět předvedlo a nevím, jestli bych v tom vedru vůbec celý set vydržel. To, co jsem stihnul, mě však rozhodně nezklamalo a Insania, pro mě rozehřívací kapela dne, rozhodně obstála. Z pánů čišel očividný nadhled a hlášky (narážky) na josefovské "kultivované publikum" jedině potěšily. Jednoznačně dobrý start do dne.
Setlist Insania: 01. Peklo jsou ti druzí; 02. Je to zlý; 03. Nejsvětější trojice; 04. Ať shoří v pekle všechny kapely světa; 05. Vražda ve staré hvězdárně; 06. Božská komedie; 07. Večer, kdy Freud zpíval basem; 08. Volný radikál; 09. Neprojdou

Ježura:
Plány na hudební vyžití v posledním festivalovém dni byly předem všelijaké, nicméně všechna hrdá prohlášení o tom, že se hned zrána půjde na Spasm a pak se v areálu zůstane i na další zajímavé kapely, vzala celkem záhy po probuzení za své, protože se ranní pivo nějak protáhlo v pivo odpolední, a mou první kapelou dne se tak stali až němečtí thrash/deathoví veterání Dew-Scented. Tuhle kapela mám celkem rád, na její vystoupení jsem se tedy docela těšil a milí Němci mi opět předvedli, že sledovat je rozhodně není ztráta času. Dew-Scented totiž předvedli klasicky sympatický a zábavný set, kterému objektivně nešlo vytknout snad nic, a tak tedy nic vytýkat nebudu. I napotřetí to tedy vyšlo, ačkoli musím přiznat, že tentokrát mě to bavilo asi nejméně.
Setlist Dew-Scented: 01. Sworn to Obey; 02. Turn to Ash; 03. Soul Poison; 04. Cities of the Dead; 05. Storm Within; 06. Never to Return; 07. Thrown to the Lions; 08. Acts of Rage

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Machine Head: Praha - Roxy, 12.8.2014

19. srpna 2014 v 22:42 | Onotius
Americké Machine Head jsem vždy považoval za asi nejreprezentativnější zástupce moderního thrash/groove metalu, neboť jejich talent skládat hrubé a rázné, přitom však propracované a progresivní kompozice je vždy značně odlišoval od většiny standardní žánrové produkce. Vzhledem k tomu, že v České republice v posledních letech vystupovali pouze jako předkapela Metallicy, šance vidět jejich klubové vystoupení nahnala hromadu věrných do pražského klubu Roxy v Dlouhé třídě. A entuziastický přístup fanoušků se také značně zasloužil o výsledný dojem. Po stránce atmosféry byl totiž úterní večer metal par excellence…

Po absolvování fronty, jež se po chodníku táhla přes přechod pro chodce, který byl pravidelně uvolňován pro odbočující auta do uličky, a průchodu kontrolou lístků, se mi z balkónu naskytnul pohled na interiér klubu, jež se ukázal celkem prostorným a pro kapelu formátu Machine Head adekvátním. Pódium zde bylo patřičně ozdobeno klasickými proprietami s logem kapely a v prvních řadách postávajících zatím jen pár nadšenců si buď povídalo či znuděně se rozhlíželo. Mezi ně jsem také se zastávkou v šatně zamířil. A zatímco se pod pódiem odehrávaly již zmiňované aktivity posíleny o lehké napětí z nastávající kulturní akce, sál se pozvolna zaplňoval a na scénu přišla čtveřice chlápků v tričkách svých oblíbených kapel.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Brutal Assault 19: Jaroměř - Josefov, 6.-9.8.2014 (část 3)

18. srpna 2014 v 20:42 | Prdovous / Ježura / Kaňour

Pátek:


Prdovous: Páteční den pro mě byl při pohledu do programu jednoznačně nejvytíženějším dnem festivalu - kapel, které jsem chtěl stůj co stůj vidět a slyšet, rozhodně nebylo málo a nakonec jsem toho viděl ještě mnohem víc. Do areálu jsem se dohrabal na mé poměry docela časně, na chlup přesně v půl druhé odpoledne, abych tak akorát stihnul začátek polských Obscure Sphinx, kteří zaskakovali za Gorguts. V rámci přípravy jsem od téhle post metalové/sludgové magořiny slyšel jen pár písní z posledního alba, a pokud jsem nějaká očekávání měl, Obscure Sphinx je s přehledem překonali o několik délek a naprosto mě uzemnili. Scéně vévodila bíle oděná zpěvačka Wielebna, s krásným paintem noční můry na obličeji a potrhanými obvazy všude možně po těle. Vyjetější a zdrogovanější zjev předvedli během festivalu už jen První hoře a Combichrist. A hudba? Výborný post-metal/sludge s excelentním vokálem, který válcoval vše, co mu stálo v cestě, a navrch pohltil silnou atmosférou. Mohutný aplaus, který následoval jejich set, si rozhodně zasloužili. Pro mě velmi příjemné překvapení a zatím to vypadá, že Obscure Sphinx mi zadělali na další závislost.

Ježura: Poněkud protažený snídaňooběd měl za následek to, že jsem z vystoupení Obscure Sphinx prošvihnul asi první song nebo dva, a když už jsem se konečně dohrabal do areálu, bylo mi to dost líto. Tedy, bylo by mi to dost líto, kdyby tu lítost Obscure Sphinx nerozmetali na cucky ve všech ohledech naprosto famózním vystoupením. Hudebně to bylo výtečné, vizuálně rovněž (zpěvaččiny pohybové kreace byly působivé, přiměřeně sexy a ani náznakem laciné) a Obscure Sphinx museli uhranout všechny, kdo se na ně přišel podívat. Alespoň mě teda uhranuli pořádně a teprve teď mě fest mrzí, že jsem jim nedal šanci už dřív a nechal si ujít jejich tři měsíce staré klubové vystoupení v Praze...
Setlist Obscure Sphinx: 01. Lunar Caustic; 02. Nastiez; 03. Feverish; 04. Decimation

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

Brutal Assault 19: Jaroměř - Josefov, 6.-9.8.2014 (část 2)

15. srpna 2014 v 22:30 | Prdovous / Ježura / Kaňour

Čtvrtek:


Kaňour: Druhý den byl především z marketingového hlediska tím nejsilnějším a já jsem ho s potěšením vyhlížel. Z těch nejzvučnějších jmen se měl ukázat headliner Slayer, dále také Children of Bodom, Bring Me the Horizon či Architects, přičemž na první dva jmenované jsem nakonec i zašel. To však rozhodně nebylo vše a především vystoupení Inquisition, Katatonie nebo Khold přitahovala mou pozornost ještě víc.

Ježura: Protože jsem nepřebýval jako Prdovous někde pod střechou, ale spolu s ostatní lůzou v kempu, dostavit se na Panychidu mi nedělalo sebemenší problém - a rozhodně jsem nelitoval. Předně to bylo asi poprvé, co jsem Plzeňáky viděl naživo, aniž by při tom urvali aspoň jednu strunu nebo něco podobného, zadruhé až na pár detailů vyšel zvuk a konečně zatřetí - byl to zkrátka velmi povedený koncert. Muzika zafungovala podle očekávání dobře a v dobrém světle se předvedla i kapela, přičemž musím jmenovitě vypíchnout frontmana Vlčáka, který se s tím tentokrát popral opravdu na jedničku a nejenže celý koncert skvěle odzpíval, ale také z něj sebejistota a charisma táhly na sto honů, což bylo samozřejmě jedině ku prospěchu věci. A výsledek tomu naštěstí odpovídal, neboť lidí se na to, kolik bylo hodin, dostavil opravdu sympaticky velký počet, a Panychida se tak dočkala opravdu pěkné odezvy, s níž v zádech se muselo do šatny odcházet dost příjemně.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 
 

Reklama