Redakční eintopf

Redakční eintopf #5 - únor 2010

3. února 2010 v 17:48 | Corey(8)
Žádné blafy, přátelé. Naši redakční všehochuť připravujeme s láskou sobě vlastní a její gró tvoří jenom ty nejvybranější suroviny! Začátkem každého měsíce vám Sicmaggot tým představí sérii alb, která byste si v jeho průběhu neměli nechat projít mezi prsty! Jaké delikatesy tedy skrývá rockovo-metalový rendlík tentokrát?

Na měsíc a den přesně, s přimrzlou zadnicí, ale přece. Když je měsíc dobrou hudbou nabitý, což únor bezesporu je, to se nám to v redakci hned jinak pracuje. A pak, že se mi to nerýmuje. Náš tým doporučuje:

Corey(8) pro únor: Rob Zombie - Hellbilly Deluxe 2

V dobách dávně minulých, kdy náš hudební éter brázdili udatní bojovníci typu Damiens a Leoš Mareš úspěšně propagoval své debutové album "básničky po lobotomii", se za velkou louží začalo mohutně rozvíjet cosi zvláštního. Líčidel víc než na srazu transvestitů, texty plné oživlých mrtvol a live vystoupení připomínající jeden velký funus. Vydávat se za zombáka bylo tehdy zkrátka stejně cool, jako je dnes patka přes oko a fixem načmárané slzy na tváři. Všechna ta touha po čerstvém kusu masa pocházela z jediného zdroje - byl jím Rob Zombie, který v roce 1999 z krvežíznivého posluchačstva vytřískal pro svůj debut "Hellbilly Deluxe" hned tři platinová ocenění. Jak už to tak ale občas chodí, od té doby se toho celkem hodně změnilo. Jednak uběhlo 11 let, druhak nám za tu dobu touha po tomto stylu výrazně opadla a hlavně - po zaříkávání koní na zatím posledním albu "Educated Horses" z roku 2006 už ani samotný lid neví, co od bývalého mistra perverze vlastně čekat. Proč se tedy těšit? Příjemné pocity evokuje už samotný název (na co se asi tak bude navazovat), jejich intenzitu pak přiživuje plnohodnotný studiový debut kytarového mága Johna 5, který dokáže vytřískat dobře poslouchatelný riff i ze zvuku automatické pračky. Zombie je zpět!

DATUM VYDÁNÍ: 2. 2.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 8/10

Monsterfuck pro únor: Finntroll - Nifelvind

Začátek roku je celkem našlapaný, a tak stejně jako v lednu, i v únoru jsem měl docela problém vyzdvihnout jen jedno jméno. Kandidáti do Eintopfu tentokrát byli celkem tři, ale vítězem se nakonec stali Finntroll. Nevím proč, ale tuhle kapelu jsem měl vždy rád, tudíž ani nepředpokládám, že by mě mohli zklamat a jejich novinka "Nifelvind" je tak u mě v podstatě sázka na jistotu. Podle dosavadních ukázek mohu soudit, že se posunou ještě o kousek blíže směrem k black metalu (například začátek "Solsagan" je čistá BM sypačka!), což mě osobně vůbec vadit nebude. Uvidíme, jak to nakonec dopadne, já však myslím, že si na nové dávce finntrollovin opět všichni s chutí pochutnáme.

DATUM VYDÁNÍ: 17. 2.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 7/10

Earthworm pro únor: Arsis - Starve for the Devil

Únor pro mě není příliš přínosným měsícem. Ano, spousta známých jmen, dokonce i kapela Ov Hell se spoustou známých pekelníků, jenže tyto kapely mě jaksi minuly, a tak jsem vybral Arsis. Ti mě zaujali svým vystoupením na turné s Behemoth a DevilDriver, ale ještě jsem se nedostal k tomu, abych si od nich něco pořídil, tak se na ně vrhnu s příchoděm této desky... A možná bude i recenze!

DATUM VYDÁNÍ: 5. 2.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 5/10

Seda pro únor: Finntroll - Nifelvind

V únoru nás čeká poměrně slušná nabídka nových alb. Ze začátku tu máme hned dlouho očekáváne "Hellbilly Deluxe 2" od Roba Zombieho. O něco později Fear Factory a "Mechanize". Tuto desku se vyplatí poslechnout už jen kvůli bubeníkovi - Gene Hoglanovi, který působil i v legendárních Death. Další povinností bude určitě black metalová superskupina Ov Hell - Shagrath z Dimmu Borgir, Frost ze Satyricon a mnoho dalších. Doufejme, že se celebrity dohodly na dobré hudbě a nebude z toho nějaká špatnost. Je toho dost, moji přízeň nakonec dostali Fini Finntroll. Kapela se stále více bliží black metalové hudbě, a tak bude zajímavé, co z toho nakonec vznikne.

DATUM VYDÁNÍ: 17. 2.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 8/10

Deska měsíce dle redakce: Finntroll - Nifelvind

Barometr očekávání v redakci: 15/40

finntroll

Optimista měsíce: Corey(8) / Seda Úžasný
Pesimista měsíce: Earthworm Křičící

A na jaký hudební počin se v hudebně plodném únoru těšíte nejvíce vy? Své predikce, klidně i s indexem očekávání, můžete zanechat v komentářích!

Redakční eintopf #4 – leden 2010

3. ledna 2010 v 15:07 | Corey(8)
Žádné blafy, přátelé. Naši redakční všehochuť připravujeme s láskou sobě vlastní a její gró tvoří jenom ty nejvybranější suroviny! Začátkem každého měsíce vám Sicmaggot tým představí sérii alb, která byste si v jeho průběhu neměli nechat projít mezi prsty! Jaké delikatesy tedy skrývá rockovo-metalový rendlík tentokrát?

Speedy nám kdesi přimrzl (nebo na Silvestra trochu přebral), Corey(8) má velké problémy s výběrem desky pro leden (proto vychází Eintopf tak pozdě), a Monsterfuck prožívá až do 18.1. vyčkávací orgasmus (k tomu snad do závorky podrobnosti doplňovat nemusíme). To jsou holt ty novoroční dny v redakci...

Corey(8) pro leden: Six Feet Under - Graveyard Classics 3

Ani nechtějte vědět, jak hlasitě jsem se v prosinci kolegovi pode mnou vysmíval, když nedokázal za celý měsíc najít byť jen jedinou desku, jejíž očekávání by nebylo na jeho teploměru hodnot kdesi v arktických nížinách. Hle, měsíc se s měsícem sešel a do naprosto stejného kompostu (voliči SZ nahradí biomasou) jsem zabředl i já. Tak co hezkého nám leden upekl - Six Feet Under, kapela mého mládí, kterou jsem miloval pro jejich oduševnělé texty o lásce a metrosexuální image jednotlivých členů, vydávají už třetí sbírku hřbitovních klasik, tedy třetí album plné cover verzí známých, převážně ne tolik extrémních kapel. Že bude asi třiapadesáté album v diskografii Six Feet Under zase drtit koule, netřeba pochybovat. Že už se to trochu zajídá, netřeba připomínat..

DATUM VYDÁNÍ: 19. 1.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 2/10

Monsterfuck pro leden: In Vain - Mantra

Původně jsem chtěl svoji pracku za leden zdvihnout pro jinou kapelu, když jsem ale zjistil, že první měsíc nového roku vyjde druhá placka mých avantgardně-progresivních norských miláčků In Vain, musel jsem hned otočit. Jejich debut "The Latter Rain" je něco nádherného a i tři roky po svém vzniku mě nepřestává udivovat. Deska se překlenuje od atmosférických meziher, přes lehké hravé songy až k předlouhým a majestátním kompozicím, při nichž mrazí v zádech. Jsem jak na trní, jak se In Vain podaří na něco takového navázat. Kdyby se ale s novinkou "Mantra" dokázali "The Latter Rain" vyrovnat, či jej dokonce překonat, budeme mít co dočinění s něčím dokonalým. V lednu ale nepůjde o jediné zajímavé album, i když vím, že máme doporučovat pouze jednu nahrávku, musím prostě udělat výjimku a zmínit zde i nové počiny kapel Sigh, Abigor a Dark Fortess, které budou také jistě stát za hřích. Začátek roku bude holt zajímavý.

DATUM VYDÁNÍ: 18. 1.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 10/10

Earthworm pro leden: Overkill - Ironbound

V seznamu kapel, které vydají v lednu novou desku, se určitě vyskytuje několik známých a zajímavých jmen, nejvíce mě ale dostal název Overkill. Jedna z kapel, která mě provázela, když jsem začínal s metalem, a stále drtí mé ušní bubínky, byla jasná volba při výběru do eintopfu. Těším se na další thrashový náklep, snad se deska vyvede alespoň tak jako poslední "Immortalis"...

DATUM VYDÁNÍ: 29. 1.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 8/10

Seda pro leden: Divinity - The Singularity

Když jsem se díval na leden, tak jsem nenašel tolik alb, na která bych se opravdu těšil. Nedávno jsem ale narazil na tuhle partičku z Kanady a zjistil, že "The Singularity" má vyjít pravě první měsíc nového roku. Divinity hrají moderní thrash metal s příměsí death metalu, hudebně by se dali popsat jako DevilDriver s jinými vokály. "The Singularity" se mi od poslechu k poslechu líbí stále více. Skupina totiž už své album zveřejnila celé na svých MySpace stránkách. Jelikož kapelu tolik neznám a album už jsem slyšel, je index očekávání menší. Nicméně toto album doporučuji, a poslechněte si ho třeba hned. Stojí za to.

DATUM VYDÁNÍ: 12. 1.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 6/10

Deska měsíce dle redakce: In Vain - Mantra

Barometr očekávání v redakci: 10/40

mantra

Optimista měsíce: Monsterfuck Úžasný
Pesimista měsíce: Corey(8) Křičící

A na jaký hudební počin se v třeskutě mrazivém lednu těšíte nejvíce vy? Své predikce, klidně i s indexem očekávání, můžete zanechat v komentářích!

Redakční eintopf #3 – vánoční speciál 2009

23. prosince 2009 v 15:55 | Corey(8)
Eintopf se mezi lačným čtenářstvem dle reakcí jednoznačně chytl, proto můžeme do ulic vyrazit s jeho prvním speciálem! A když už máme za rohem ty Vánoce, proč se trochu nerozšoupnout? Tentokrát je náš hrnec plný dobrot opravdu hutný, možná to bude tím, že nehodnotíme pouhý měsíc, ale rovnou celý rok. Přesněji rok s pořadovým číslem 2009. Označení "Sicmaggot awards 2009" by možná bylo příhodnější, na to se však u nás nehraje. Připoutejte si protézy, jedeme z kopce!

Corey(8):


Top5 2009:

1. The Prodigy - Invaders Must Die
The Prodigy byli dávno odepsaní. Stárnoucí chlápci za zenitem, kteří nedokázali navázat na legendární počin "The Fat of the Land" z roku 1997 a svou zašlou slávu uchovávali výhradně skrze výborná live vystoupení. Ha, pak přišel leden léta Páně 2009 a magazíny se začaly předhánět v titulcích o triumfálním návratu zpět na vrchol. Troufalé? Rozhodně ne! Podobně vyvážená a hity napěchovaná deska tu už dlouho nebyla!

2. Alice in Chains - Black Gives Way to Blue
Král je mrtev, ať žije král! Je nesmírná škoda, že v případě Alice in Chains můžeme tuto vyčpělou formulku použít v doslovném významu. Jerry Cantrell a jeho kumpáni nahráli album, které svou produkcí a zvukem žije současností, avšak srdcem leží hluboko v 90. letech. Nonšalance a lehkost, s jakou dokáží Alice in Chains i po tolika letech vtáhnout do svého světa bolesti a melancholie, je skutečně neskutečná.

3. Deathstars - Night Electric Night
Tahle švédská parta má něco do sebe. Teď nemyslím image prostitutek nejlevnější cenové kategorie, ani příšernou koncertní gay stylizaci. Jejich hudba má prostě koule (ač to zní zrovna v případě této kapely jakkoliv podivně) a poslední deska "Night Electric Night" je toho jasným důkazem. Silnějšího hráče na goticko-industriálním poli aby člověk pohledal.

4. Three Days Grace - Life Starts Now
Bramborový flek mého žebříčku je etalonem všech letošních hard rockových (chcete-li post-grunge) desek. Ať už to byli romanťáci z Three Days Grace, tentokrát netradičně uřvaní Breaking Benjamin nebo aktuální Puddle of Mudd, americké party předvedly, proč se jim za oceánem toliko daří. Aneb návod jak hezky zasadit do pětimístného žebříčku sedm kapel ;)

5. Mudvayne - Mudvayne
Kolosální renonc v podobě "The New Game" se naštěstí neopakoval. Kdo má rád kapelu Mudvayne, bude mít rád desku "Mudvayne" - tak prosté to je. Jedná se totiž o dokonalou fúzi všeho, s čím Mudvayne za dekádu svého muzicírování na posluchače vyrukovali. Budiž vám odpuštěno!

Česká deska roku: Cocotte Minute - Sado Disco
Jsou to pozéři, sprostí vykradači KoRn, komerční žumpa a dalších 1586 mládeži nepřístupných sprostot. Toliko pro ochránce ryze antikomerčních vod (aneb co je to za českou kapelu, která své klipy nenatáčí na hajzlech nebo v tělocvičně před polámanými ribstoly - spalte to!). Zároveň jim však z mého pohledu lze jen těžko upřít smysl pro chytlavou linku, na české poměry mimořádně vypilovanou produkci a v neposlední řadě i schopnost nahrát neurážející a solidně poslouchatelé album. Proto si Cocotte Minute drží status jedné z nejposlouchanějších metalových kapel u nás, a proto si s chutí čas od času vypláchnu mozek u jedné z jejich desek.

Zklamání roku: Marilyn Manson - The High End of Low
Připisovat to mimořádně plodnému roku nebo stařecké dobrosrdečnosti, sám nevím, výsledkem ale budiž fakt, že letos nevyšla snad jediná deska, která by mne vyloženě zklamala (mluvím o těch, ne které jsem se vyloženě těšil). Alibisticky se tak svezu s větší částí redakce a vypíchnu poslední desku Marilyna Mansona. "The High End of Low" bylo cítit zatuchlinou už od prvních ukázek a konečný produkt toho příliš nezměnil. Někoho čistě rockový Manson možná oslovil, já už dvakrát zůstal pouze v roli nezainteresovaného pozorovatele. Házení mikrofonu po členech kapely mu jde podstatně lépe...

Koncert roku: Slipknot, Trivium, Devildriver: Ostrava - ČEZ Aréna, 10. 6. 2009
Když je miluješ, není co řešit. Jsou kapely, které respektujete. Jsou kapely, které máte rádi. Na místo srdcové záležitosti se však může dostat pouze jedna. Když s sebou navíc srdcovka doveze dvě žhavá želízka typu Trivium a DevilDriver, nemůže být o koncertní události roku pochyb! DevilDriver si svůj ostravský slot evidentně užili (existuje snad show, kterou by si Fafarovci nevychutnali?), Trivium bojovali statečně s nepřízní zvukaře a Slipknot... zhmotněný, nikoliv mokrý, sen! Třikrát si nevěřícně promnout oči a jde se na to!


Monsterfuck:


Top5 2009:

1. Skitliv - Skandinavisk Misantropi
V tomto případě jsem čekal velké věci, ale "Skandinavisk Misantropi" naprosto předčilo veškerá má očekávání. Skitliv stvořili monument deprese a misantropie, kde jsou ty nejnižší pudy uměním.

2. Oranssi Pazuzu - Muukalainen puhuu
Pád do hlubin. Výlet ke hvězdám. Cesta vesmírem. Neuvěřitelný zážitek. Totální psycho. "Muukalainen puhuu".

3. Ram-Zet - Neutralized
Má absolutní srdcovka. Co album, to klenot a "Neutralized" to absolutně potvrzuje. Inteligentní avantgarda, již není možné nemilovat.

4. Gorgoroth - Quantos Possunt ad Satanitatem Trahunt
Gorgoroth patří k mým oblíbeným kapelám a každé jejich album mám opravdu rád. Od novinky jsem toho ale moc nečekal, o to více mi však vyrazila dech. Návrat k chrastivému oldschool black metalu, avšak bez ztráty rafinovanosti posledních let. Bravo!

5. Borgne - IV
Vždy jsem měl slabost pro tajemné jednočlenné projekty a Borgne mezi takové jistojistě patří. S aktuálním počinem "IV" však hlavní mozek Bornyhake konečně dokázal, že si pozornost zaslouží i díky své hudbě, ne jen pro úchylné fotky. Opravdu vydatná porce misantropického black metalu.

Česká deska roku: Heiden - Obsidian
V téhle sekci jsem měl těžké rozhodování. Avenger, Heiden nebo Inferno? Všechno kvalitní kapely s výbornými novinkovými alby. Nakonec jsem si vybral Heiden, neboť jejich "Obsidian" mi k srdci svou nepřekonatelnou atmosférou přirostlo k srdci zřejmě nejvíce. Hodně povedená záležitost!

Zklamání roku: Marilyn Manson - The High End of Low
Tohohle kluka ušatýho jsem míval rád, pak ale vydal "Eat Me, Drink Me" a šlo to do kytek. Doufal jsem, že "The High End of Low" mu reputaci trochu vylepší, ale nestalo se. Šlo to úplně do hoven. Manson by se pro příště měl zásobit hodně velkou dávkou sebereflexe... nebo se na to rovnou vybodnout, pokud by to mělo dopadnout podobně jako "The High End of Low".

Koncert roku: Brutal Assault: Jaroměř - vojenská pevnost Josefov, 9. - 12. 8. 2009
Nemůžu hlasovat pro nic jiného než Brutal Assault, který je pro mě již pár let králem festivalové sezóny. Shindy zve jak mainstream extrémního metalu, tak totální lahůdky. Z roku 2009 se mimo jiné sluší vypíchnout výstupy Ulver, Anaal Nathrakh, Immortal, nebo Skepticism. Výborných koncertů však během onoho víkendu bylo přehršel.


Earthworm:


Top5 2009:

1. Obscura - Cosmogenesis
Tak s touto deskou jsem strávil asi nejvíce času ve sluchátkách i po tom, co jsem napsal recenzi, což se mi třeba u Sepultury, která mě bavila, ale nenašel jsem si na ni mezi svými oblíbenci čas, nepovedlo. Šílený techdeath s neskutečnou produkcí, nadlidským basákem a s ostatními, kteří asi taky nebudou obyčejní smrtelníci, mě prostě dostal a řadí se k mým top deskám vůbec.

2. Megadeth - Endgame
Tohle nakonec dopadlo ještě lépe, než jsem čekal. Masakrózní deska, co píseň, to pecka. Ha, nechtěný rým. Mustainovu partu jsem měl hodně rád a tohle moji lásku k jejich hudbě ještě utvrdilo... Jen tak dál!!!

3. Kreator - Hordes of Chaos
Thrashový náklep, nacpaný hitovkami, které mě provázely taky pěkně dlouhou dobu. Skloubení klasických Kreator, kteří se ale nebojí jít dál a vyvíjet se, bravo!

4. Pain of Salvation - Linoleum
Je to sice jenom EP, ale šoupnout ho sem musím, taky jsem na těch pár songů čekal ve stylu proklepávání se v koutě a nervózního kousání nehtů. A ještě k tomu dopadlo nad očekávání. Super, super, super, ať už tu je "Road Salt". No honem!

5. Mantic Ritual - The Executioner
Hodně těžký výběr mezi Mantic Ritual a Mastodon. Mastodon mi s odstupem času už zas tak geniální nepřišli, i když musím uznat, že pořád výbor(del)ná deska. Mantic Ritual mi ale v hlavě hráli víc a porci klasického thrashe nikdy neodmítnu. Ještě bych chtěl pochválit Municipal Waste, taky dobrá oddechovka, avšak na žebříček to nestačilo. Behemoth mě s novinkou zas tak moc nepřesvědčili, každopádně kvalitu jim taky nemůžu upřít. Howgh!

Česká deska roku: Cocotte Minute - Sado Disco
Ach, měl jsem to ale těžké rozhodování. No, jelikož jsem slyšel od Čechů jenom "Sado Disco" od Cocotte Minute, je to jasné. Každopádně i kdybych slyšel víc tuzemských počinů, volil bych "Sado Disco", protože bez této desky bych asi nezažil několik báječných koncertů a skvělých chvil s přáteli. Že ano, Šéďo (smích)?

Zklamání roku: Slayer - World Painted Blood
Snažím se nevyhledávat špatnou hudbu, takže vyloženě špatnou nahrávku jsem vybrat nemohl a nového Mansona jsem na rozdíl od ostatních neslyšel. Slayer sice udělali průměrnou desku, ale u mě si to posrali... Kdyby mě poslechli a šli do důchodu, nikdy by neskončili hanebně v Průseru roku. Prosím, už nenahrávejte novinky a nesnažte se překonat "Reign in Blood"!

Koncert roku: Dream Theater: Praha - Tesla Aréna, 30. 6. 2009
Letos jsem byl na spoustě vydařených koncertů, ale nejvíc jsem si užil Dream Theater. Jak jejich hudbu spousta lidí stále nazývá "kytarovými onaniemi", tak přesně tyhle onanie si já nejvíc užívám a z jejich asi desetiminutového jamu na konci vystoupení jsem měl nasráno až za ušima (smích). Každopádně konkurence byla vysoká, od koncertu Cradle of Filth, přes Evergrey, až po DevilDriver a Behemoth.


Seda:


Top5 2009:

1. Lamb of God - Wrath
Tady nebylo co řešit. Od mé recenze na toto album jsem o "Wrath" stále přemýšlel jako o desce číslo jedna pro tento rok. Lamb of God se předvedli ve výborném světle a neustále se zlepšují. K "Wrath" jsem se neustále po celý rok vracel a slyšel ho opravdu hodněkrát. Zatím nejlepší výtvor skupiny. Odrazilo se to také na hodnocení (9/10).

2. Winds of Plague - The Great Stone War
Jsem veliký fanoušek melodického death metalu a deathcoru. Tyhle borci do tohoto stylu zamixovali ještě porci symfoniky. Celkově to vytváří výborný poslech. Moc jsem o této kapele nevěděl, pak si ale sehnal toto album na hodnocení recenze a už to jelo - sehnal jsem si i minulý výtvor a stal jsem se závislým. Výborná nálož pravé muziky.

3. Behemoth - Evangelion
Tady jsem se rozhodoval právě mezi Winds of Plague a Behemoth. Nakonec na tom hůře skončili Behemoth. Album je vynikající, neznám snad jediné album, kde by Behemoth neoslnili. Kvalitu tohoto alba potvrdilo jejich vystoupení v pražském Abatonu. Atmosféra nových songů je naživo naprosto unikátní!

4. Converge - Axe to Fall
Pro mě největší překvapení. Od této kapely jsem slyšel jednu placku "You Fail Me", která byla slušné. Nečekal jsem, že se na "Axe to Fall" kapela o tolik zlepší. První čtyři songy jsou geniální, ke konci to sice trochu skřípe, přesto mě stále baví.

5. Enter Shikari - Common Dreads
Enter Shikari je velice zajímavá kapela. Hraje převážně modernější metal doplněný o zvuky trance hudby. Tato fošna má v sobě skvělou vlastnost - neustále měnící se tempo a rytmus. Chvíli vám hraje něco měkkčího a během chvilky se mění zvuk kytary, zrychlí se bicí a zpěvák vytasí své temnější já se screamem. Letos jsem je už viděl s The Prodigy a příští rok hned v lednu si je nenechám ujít v Lucerna music baru.

Česká deska roku: Avenger - Feast of Anger, Joy of Despair
Českých desek pro letošní rok jsem slyšel málo, snad jen Cocotte Minute a jejich "Sado Disco". Pak jsem si ale vzpomněl na Avenger a hned si album musel poslechnout. Tihle kluci me přesvědčili o tom, že v Česku stále vzniká kvalitní tvrdá hudba. Snad jen škoda, že nejsou více na očích širšímu počtu diváků.

Zklamání roku: Marilyn Manson - The High End of Low
Tady nebylo co řešit. O průseru roku jsem měl jasno hned. Manson snad začal brát moc drog, až mu to vymylo mozek. Doufám, že mu za toto album doma pořádně napráskali, ať zase začne hrát muziku. Tuhle špatnou hudbu navíc podrthl vystoupením v Brně. Co to s tebou je, Marilyne?

Koncert roku: Disturbed: Praha - Roxy, 23. 6. 2009
Disturbed mám opravdu rád a stále si je rád poslechnu. Jejich koncert byl pro mě povinností. Lístek byl sice o něco dražší (zhruba 600 korun), zážitek za to ale stál. Snad až na to odporné vedro to nemělo chybu.


Speedy:


Top5 2009:

1. Sick Puppies - Tri-Polar
O této bandě jsem se dozvěděl z novinky na Sicmaggot [čteš-li Sicmaggot, jsi vždy o krok napřed - pozn. Corey(8)], kterou napsal Corey(8) a vychvaloval je, tak jsem je prostě musel stáhnout a poslechnout... Velice kvalitní muzika, která ma hlavu a patu a která nezačně nudit po pár posleších. Navíc v poslední době u mě vede tento styl hudby, takže není co řešit.

2. Breaking Benjamin - Dear Agony
Chlapíci z Breaking Benjamin jsou po třech letech zpět a vydávají nové album, které je vážně pecka. Je vidět, že svůj styl rocku ovládají a neustále se zlepšují. Nové album má snad i větší úspěch než album "Phobia" z roku 2006. Teď už jen doufat, že zavítají i do naší republiky se supportem, jako je Sick Puppies, Three Days Grace nebo Flyleaf :)

3. Behemoth - Evangelion
Od této polské bestie jsem měl zatím jenom album z roku 2007, "The Apostasy", ale po neustálém vychvalování tohoto alba od Monsterfucka jsem musel poslechnout a musím uznat, že měl pravdu. Kvalitní black, který má hlavu a patu. Kytary, bicí a prostě vše, co kvalitní hudba musí mít, aby oslovila i někoho, kdo black neposlouchá.

4. Killswitch Engage - Killswitch Engage
Chlapíci s frontmanem Howardem Jonesem jsou zpět se svým melodic metalcorem. Sice po prvním poslechu jsem byl zklamaný, že zase o něco polevili v "tvrdosti" oproti poslednímu albu, ale s odstupem času mě deska chytla a musím říct, že se jim vážně povedla, takže jen tak dál!

5. Caliban - Say Hello to Tragedy
Německý metalcore u mě měl vždycky hodně navrch, protože je to kvalitní hudba (jak logické, že?). I když několik fanoušků si stěžuje na pomalejší songy, které jsou z posledních počinů této kapely častější, tak i zde se najdou pořadně rychlé songy, které stojí vážně za to! Myslím, že kapela směřuje správným směrem, a já jen doufám, že další alba budou ve stejném duchu a na případný koncert se budu těšit, protože v Praze to bylo peklo!

Česká deska roku:
Ne prosím, to po mně nechtějte... Českou scénu neposlouchám, protože pro mě tu žádné kvalitní kapely nejsou a je to nuda, která se liší jen hlasem a pár riffy... Žádné nápady, nic... A teď do mě!

Zklamání roku: DevilDriver - Pray for Villains
Tak tady není co řešit... Už před vydáním tohoto alba jsem tušil, že to bude průser, a taky se to tak vyplnilo... Pár dobrých písní toto album má, ale jinak je to na můj vkus velice pomalé, což se k DevilDriver vůbec nehodí, tak doufám že příští počin se vrátí do starých dobrých kolejí a kluci nebudou tolik experimentovat!

Koncert roku: Slipknot, Trivium, Devildriver: Ostrava - ČEZ Aréna, 10. 6. 2009
Tady není nad čím přemýšlet... Kapela. kterou poslouchám od 8. třídy na základní škole, se vrátila do naší země a navíc s takovým supportem! To byl prostě splněný sen... Na DevilDriver jsme se trošičku zaběhali, na Trivium zaskákali a Slipknot? To bylo něco nepopsatelného... Prvních 15 minut jsem jen hleděl na pódium a nemohl jsem tomu uvěřit... Prostě bomba! Jen je škoda, že nebyla zařízená klimatizace, protože lidi tam odpadávali jak mouchy. Za zmínku ale také stojí koncert Rise Against, který byl 6. 11. 2009 v Roxy! Vyprodaný sál a fanoušci co se i trošičku hýbali, takže paráda!


Ale že to byla panečku jízda! Ostatně jako celý letošní rok. Naše názory nepovažujeme za bernou minci, ani je nehodláme bránit do poslední kapky krve, jedná se spíš o malý tip pro váhavé posluchače, kteří zrovna přemýšlejí, jakou sortu desek za Ježíškovy peníze pořídit. Tak vybírejte poctivě, s dalším nášupem eintopfu nasečtenou! :)

P.S.: Své vlastní review letošní sklizně můžete sepsat v komentářích!

Redakční eintopf #2 – prosinec 2009

1. prosince 2009 v 13:55 | Corey(8)
Žádné blafy, přátelé. Naši redakční všehochuť připravujeme s láskou sobě vlastní a její gró tvoří jenom ty nejvybranější suroviny! Začátkem každého měsíce vám Sicmaggot tým představí sérii alb, která byste si v jeho průběhu neměli nechat projít mezi prsty! Jaké delikatesy tedy skrývá rockovo-metalový rendlík tentokrát?

I v předvánočním shonu (ano, vymlouvá se na to každý) jsme si udělali chvilku a vypíchli ve svých kalendářích jedno signifikantní datum. Dle konečného výsledku našeho snažení to vypadá, že většina redakce prožije Štědrý den s dvoudenním předstihem. Posuďte sami:


Corey(8) pro prosinec: Mudvayne - Mudvayne

Sicmaggot má koncem roku parádní fazónu, Dave Mustaine už 25 let po nocích pláče do polštáře, že to ten dánský ňouma s oním vyhazovem snad nemohl myslet vážně (přes den o tom pak vykládá novinářům) a Mudvayne nevydávají špatné desky. Jsou prostě věci, o kterých nelze pochybovat - třetí jmenované dogma však utrpělo koncem minulého roku povážlivou trhlinu. Jako by se Mudvayne už ze všech svých osobních patálií vyřvali na předchozích deskách a v roce 2008 zbyla jen parta chlápků, která hraje o tom, jak z nich "samá práce a žádná zábava dělá blbečky". Nicméně blíží se Vánoce, Mudvayne i přes jeden nepovedený kontrmelec patří mezi mé srdcovky, dosud zveřejněný materiál zní vcelku slibně, a tak jim ten spot hlavního taháku měsíce s klidem přiklepnu. Pokud ale svišťíte spíš v rockových vodách, možná více oceníte nové Puddle of Mudd.

DATUM VYDÁNÍ: 22. 12.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 8/10

Monsterfuck pro prosinec: Coronatus - Fabula Magna

Vždy jsem měl pocit, že prosinec je z hlediska vydávaných alb ten nejhorší měsíc. Firmy v poslední dvanáctině roku vždy rychle dovydávají počiny, které se jim dřív nikam nevešly a které by jim v edičním plánu další sezóny překážely. A podle toho to taky vypadá. Je to bída, bída a nic jiného. Jediná deska letošního prosince mě nezajímá. Holt jsem si najel seznam vydávaných alb, píchnul prstem do monitoru a trefil se na Coronatus. Co to je? Nevím, nikdy jsem je neslyšel a nikdy jsem ani o nich neslyšel. Vadí to snad někomu? Ještě jsem se podíval na nějaké jejich fotky, a ejhle, zpívají tam nějaké dvě pěkné baby. Tím je jejich vítězství zpečetěno.

DATUM VYDÁNÍ: 18. 12.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 1/10

Earthworm pro prosinec: Illnath - Three Nights in the Sewers of Sodom

Dlouho jsem hledal něco, co by mě v prosinci zaujalo, až jsem konečně našel - tato meloblacková kapela si mě získala druhým albem "Second Skin of Harlequin" a právě v prosinci by mělo vyjít její třetí album. Těšte se na geniální melodie, super riffáže a sóla, šílené bubnování, a to všechno podbarvené atmosférickými klávesami... Super tip pod pařez!

DATUM VYDÁNÍ: prosinec
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 7/10

Seda pro prosinec: Mudvayne - Mudvayne

Mudvayne jsou pro mě jedna z těch lepších nu-metalových skupin. Tato parta si mě získala především díky albu "L.D. 50", kde se objevují opravdu velké pecky. Poslední deska "The New Game" moc lidí nezaujala a spíše padala kritika. Osobně od Mudvayne očekávám návrat ke kořenům. Pokud ne návrat, aspoň přiblížení. Zatím jeden ze zveřejněných songů, "Heard It All Before", má šťávu. Snad takto dopadne i celé album. Shodou náhod Mudvayne vychází v dobách vánočních svátků. Doufám, že mi toto album svátky nezkazí

DATUM VYDÁNÍ: 22. 12.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 7/10

Speedy pro prosinec: Mudvayne - Mudvayne

Mudvayne mám docela rád, i když mě nejvíc oslovilo album "Lost and Found", což si nekteří mohou ťukat na čelo, ale osobně mě první alba moc neoslovila. Možná na tom má hodně podíl to, že jsem je moc neposlouchal. Poslední deska "The New Game" sklidila spíše kritiku, takže je i v zájmu kapely, aby se vrátila s dobrým materiálem. Podle rozhovorů a songu "Heard It All Before" to nezní vůbec špatně, tak jenom doufám, že své řeči potvrdí a vrátí se zpět ke kořenům.

DATUM VYDÁNÍ: 22. 12.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 7/10


Deska měsíce dle redakce: Mudvayne - Mudvayne

Barometr očekávání v redakci: 22/50

mud_eintopf

Optimista měsíce: Corey(8) Úžasný
Pesimista měsíce: Monsterfuck Křičící

A na jaký hudební počin se v cukrovím provoněném (a Silvestrem ovíněném) prosinci těšíte nejvíce vy? Své predikce, klidně i s indexem očekávání, můžete zanechat v komentářích!

Redakční eintopf #1 – listopad 2009

1. listopadu 2009 v 0:22 | Corey(8)
Žádné blafy, přátelé. Naši redakční všehochuť připravujeme s láskou sobě vlastní a její gró tvoří jenom ty nejvybranější suroviny! Začátkem každého měsíce vám Sicmaggot tým představí sérii alb, která byste si v jeho průběhu neměli nechat projít mezi prsty. Jaké delikatesy tedy skrývá rockovo-metalový rendlík pro měsíc listopad?


Corey(8) pro listopad: Slayer - World Painted Blood

Jak signifikantní, že se naše nová sekce rozjíždí zrovna v měsíci, kdy je pro mne jízdní řád vycházejících alb záživný asi jako sledování provozu na lesní silnici. Občas trakař, stařenka o holi nebo vypitý strýc po šichtě, holt nic vzrušujícího. Ač žádný zarytý fanoušek, v takovém hudebním prázdnu musím poděkovat aspoň za ty Slayer a jejich očekávanou nálož "World Painted Blood". Očekávanou v jakémkoliv smyslu slova, ať už z pohledu milionů nedočkavaných fanoušků, kteří by mě za toto rouhání se odkázali do patřičných mezí, nebo podoby materiálu obsaženého na duhovém kotouči. Urazí? Kdepak! Překvapí? Kdepak! Radši zůstaňte u říjnového materiálu (tedy krom Kingovy party, ta si zkoušku zaslouží), listopad byl vždycky podivný měsíc, jen co je pravda..

DATUM VYDÁNÍ: 3. 11.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 5/10

Monsterfuck pro listopad: Dark Funeral - Angelus Exuro Pro Eternus

Dark Funeral nepálí své nahrávky s nějak extra velkou kadencí, ale v jejich případě se vyplatí počkat si, protože to stojí za to. Od novinky neočekávám nic menšího, než pořádnou dávku blasfemie, pekla a Satana. A divil bych se, kdybych to dostal v menší než vrchovaté dávce. Tahle švédská bruska je totiž zárukou kvality sobě vlastní a doufám, že nezklame ani tentokrát. Alespoň první ukázky tomu vůbec nenasvědčují.

DATUM VYDÁNÍ: 18. 11.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 7/10

Earthworm pro listopad: Pain of Salvation - Linoleum

Těmto švédům se na Sicmaggotu věnovala za celou dobu asi jenom jedna newska, takže nejprve krátce představím kapelu - Pain of Salvation je fantastická progresivní kapela, nemůžu ale říct, že metalová, protože se nebojí překračovat hranice a prozkoumat snad všechny ostatní žánry (ano, v pár skladbách se nachází i jakási obdoba rapování a předříkávání). Kapele vládne zpěvák Daniel Gildenlöw, který skládá hudbu i texty - většinou jsou alba koncepční, zabývající se nějakým globálním problémem, i když ne nějak nápadně. Daniel se věnuje i osobnímu životu a do zpěvu dává všechny emoce, a to je další eso v rukávu této kapely. Vždy, když jsem slyšel jejich desku, kterou jsem neznal, čekalo mě znechucení a po několika posleších jsem zjistil, že je to absolutní dokonalost a právě objevování nových geniálních skladeb je jedna z věcí, která mě na nich tak baví (to neznamená, že po objevení hudba přestane bavit), a jsem zvědavý, co si na nás přichystají tentokrát.

DATUM VYDÁNÍ: 16. 11.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 10/10

Seda pro listopad: Slayer - World Painted Blood

Slayer, jeden ze zástupců velké thrashové čtyřky, si na listopad přichystal nové album "World Painted Blood". Slayer se naposled prezentovali posluchači oblíbeným "Christ Illusion" z roku 2006. Zveřejneny byly tři songy, na které se zatím moc vysoké chvály nedostalo. "World Painted Blood" ma určitě cíl jasný - být thrashovým albem číslo 1 pro rok 2009. Konkurence je ale veliká, Megadeth se svým "Endgame" nasadili laťku vysoko a bude zajímavé, jak si s ní nový Slayer poradí.

DATUM VYDÁNÍ: 3. 11.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 6/10

Deska měsíce dle redakce: Slayer - World Painted Blood

Barometr očekávání v redakci: 11/40

wpb_slayer

Optimista měsíce: Earthworm Úžasný
Pesimista měsíce: Corey(8) Křičící

A na jaký hudební počin se v měsíci listopadu těšíte nejvíce vy? Své predikce, klidně i s indexem očekávání, můžete zanechat v komentářích!
 
 

Reklama