Hlas lidu
3. března 2013 v 16:04 | Prdovous
Nebudu se nijak tajit faktem, že "hejtuju" většinu folk metalové scény a na většinu folk či pagan metalu jsem alergičtější než na lidskou blbost. Důvod je prostý, žánr folk metalu je z valné většiny vyčpělý, vyčerpaný a pohled na něj působí dojmem opotřebované nafukovací panny. Nebudu tu na nikoho házet vinu - s příchodem větší popularizace žánru je takový stav ve výsledku nevyhnutelný a dá se očekávat, že na vlně popularity tehdejší "nové vlny folk metalu" se bude chtít svést každý, kdo umí na sladké dřevo vydrnkat alespoň jednu lidovou odrhovačku. Výjimek, které naopak adoruji a nedám na ně dopustit, je míň než šafránu - a mezi ně počítám právě i
Primordial. Ti před dvěma lety vydali svůj zatím poslední počin nesoucí název
"Redemption at the Puritan's Hand", který by měl navázat na úspěchy předchozí desky
"To the Nameless Dead", vydané už před bezmála šesti lety. O to, jestli se to současné, už sedmé plnohodnotné fošně podařilo, se s vámi chci na následujících řádcích podělit.
Vezmu to popořadě a začnu stručnou charakteristikou hudby této svérázné pětice Irů. Mně osobně se při vyslovení jména Primordial, kteří jen tak mimochodem působí na metalové scéně už od roku 1987, vybaví hned několik věcí: punc originality, unikátní rukopis a zvuk, Nemtheanga a jeho vokál a v neposlední řadě naléhavá, uhrančivá atmosféra plná beznaděje, která člověka pohltí a převýší natolik, že ho prostě zatlačí do křesla, oči přilepí k pročítání bookletu a mysl pošle kamsi na vandr mezi alternativní reality. A že za normálních okolností by to nebyl výlet, na který byste chtěli vzpomínat s láskou...
Co se týče "Redemption in the Puritan's Hand", charakteristika sedí pintlich. Skoro. Primordial tentokráte dali vale i těm zbytkům folkových prvků, které se sem tam mihly na desce předchozí, a jestli něco z pagan metalu zůstalo, je to atmosféra. Druhou "Heathen Tribes" budete hledat marně. Na úkor akustiky, která se mihne až v závěru alba, se do popředí dostaly kytary a ani rytmická složka basa-bicí nezaostává a výrazně dokresluje temnou atmosféru ještě černější krví. Kapela znatelně ubrala plyn (nikoliv dvojšlapku) a tempo se místy zabloudilo až k baladám v podobě "The Mouth of Judas". Deska tak ve výsledku proplouvá zvukovody spíš ve středních tempech, poněvadž ani v těch nejrychlejších kusech kapela nijak zvlášť netlačí na pilu. Mnohem raději vás s grácií utopí v tesknosti vaší beznaděje. Celkový zvuk je pak o něco temnější, avšak neztrácí nic ani z typického feelingu, ani z čitelnosti. Naopak, v pomalejších tempech vyniknou především basové linky a na albu najdete i o něco větší množství vyhrávek a sól než dříve.
Změnou prošel i zpěv, který si zaslouží vlastní odstavec. Nemtheanga svůj projev ve většině skladeb zklidnil dostal se k čistším vokálům, které najdete na většině alba, v některých písních vhodně přechází do tvrdších poloh. Nutno říct, že tato změna je podle mě ve výsledku ku prospěchu věci a vůbec musím říct, že většina změn působí nenuceně, jako přirozený vývoj. Spolu se zpěvem úzce souvisí i tematika textů. Když pominu všudypřítomnou zatrpklost, beznaděj, texty se zaobírají především neutěšenou situací Irska. Nesčetné metafory a přirovnání odkazující na mytologii tak skrývají spíš sociální témata z irské historie a současnosti okořeněné řádnou dávkou vlastenectví a národní hrdosti - ostatně od čistě pohanské tematiky se Primordial oprostili už poměrně dávno. Místy se dokonce objeví i několik proslovů, kterému bezesporu část proslovu v samém závěru eposu "The Death of Gods", kdysi pronesený irským revolucionářem Padraigem Pearsem.
To jsou oproti předchozí tvorbě ty nejzásadnější změny. Avšak navzdory jim se nedá mluvit o velkých změnách. Pokud očekáváte výrazný posun vpřed, můžete spíš čekat, až opadá listí z dubu. Všechno výše popsané bych proto spíše nazval vybroušením současného stylu k nadpozemskosti, než posunem vpřed, což je na čtyřletou odmlku možná celkem málo, na druhou stranu vylepšovat dokonalé je docela fuška. Co si budeme povídat, rukopis a výrazivo kapely, obzvláště pak Nemtheangův vokál je na poli tvrdé hudby skutečným unikátem, a kdyby to neznamenalo zdražení CDček a vlezného na koncerty, nechal bych ho zařadit na seznam kulturního dědictví Unesco. K vybroušenému stylu se sluší říct i to, že nelze jednoznačně určit, která skladba na desce je nejlepší. Nejvíce zpočátku zaujmou kusy pro Primordial ne docela typické, především pak "The Mouth of Judas", avšak každá je propracovaná do nejmenšího detailu. Výsledkem je pak kompaktní celek, který se do vás prostě zahryzne a nepustí. Nemáte šanci se v takovém případě jakkoliv bránit, jedinou nadějí na vysvobození je ukojení touhy monstra, které ve vás poslech desky probudí. A i tak vám nedá pokoj a jednou za čas se přihlásí o svojí dávku - a pokud mu ji nedopřejete, bude otravnější než feťák na Hlavním nádraží v Praze, kterému jste odmítli dát "dvě pětky na vlak".
Zároveň s tímhle tvrzením mi nezbývá než podotknout, že rozhodně nejde o záležitost na jeden večer, protože ač se nahrávka může na první poslech zdát jako jednoduchá a přístupná, není tomu tak ani náhodou. Ano, pokud vás uchvátí na první poslech, jen tak vás nepustí, ale ona propracovaná a promyšlená jednoduchost je v tomhle případě síla onoho monstra, jež skrývá řadu skvostných momentů během celých čtyřiašedesáti minut a způsobí, že se k desce budete dobrovolně vracet. Většina z takových momentů k člověku nepřijde a nepodá mu s úsměvem ruku, není předem nastrojená, abyste si jich všimli, leckdy jde totiž o drobný detail, který najdete až na desátý, dvacátý, padesátý poslech, přičemž prostřídáte několik zařízení od kvalitní reprosoustavy až po sluchátka, a to i v případě, že si myslíte, že desku máte opravdu dobře naposlouchanou a znáte ji tam i zpátky jako svoje boty. Omyl.
Výsledek? Těžko říci, zda "Redemption at the Puritan's Hand" překonala "To the Nameless Dead", které před bezmála šesti lety přišlo jakoby nic, nastavilo laťku kapele i žánru do výšin závratných a v očích mnohých fans platí za skvost dodnes (a také jím stále je), současný počin se však coby nástupce "To the Nameless Dead" svými kvalitami rozhodně přinejmenším vyrovná, pokud nepřekoná. Osobně bych po čtyřech letech možná očekával větší posun, nicméně jak jsem již napsal - těžko zdokonalovat dokonalé, na výsledek si stěžovat nemohu, ani kdybych chtěl. Primordial ukázali, že stále mají co říct a kam se ubírat a že stále platí za kvalitu, která většině kapel v žánru okázala nastavuje záda. Otázka spíš tedy zní: Pokud tohle je vybroušený skvost, co přijde dál?
Tracklist:
01. No Grave Deep Enough - 07:10
02. Lain with the Wolf - 08:25
03. Bloodied Yet Unbowed - 08:48
04. God's Old Snake - 06:25
05. The Mouth of Judas - 08:53
06. The Black Hundred - 06:19
07. The Puritan's Hand - 08:36
08. Death of the Gods - 09:21
Hodnocení: 9/10
Autor: Prdovous
Editor: Monsterfuck
Sicmaggot recenzi na "Redemption at the Puritan's Hand" si můžete přečíst zde!
Chcete se do Hlasu lidu také zapojit? Podrobnosti čtěte zde!
1. února 2013 v 16:06 | Licee
Asi nepatřím zdaleka k jediným, kteří se na novou desku
Cult of Luna nesmírně těšili, a hned, jak se k ní měli možnost dostat, utišili své dlouhotrvající čekání její notnou dávkou v plné palbě (od rána mi nejede v přehrávači nic jiného).
Jak už to tak v mnoha případech bývá, i Cult of Luna není vyjímkou, nové album nám přináší naprosto odlišnou atmosféru, než s jakou jsme se doposud v jejím podání setkali, ovšem se stejným rukopisem své tajemnosti, rozsáhlých pasáží, vrhajících nás do jiných krajů, ponurých, zlých, beznadějných, ale i opuštěných. Album bylo stvořeno inspirací ze snímku "Metropolis", popisující svět v daleké budoucnosti; snímek pochází z 20. let a vykresluje 21. století představující sice technologický vrchol, ale zhroucení společnosti, kdy sociálně slabší žijí pod povrchem země a dřou na smetánku žijící naopak nahoře, doba pro nás není tak vzdálená, ať už z pohledu času či myšlenky.
Od posledního alba "Eternal Kingdom", které považuji bohužel za nejslabší, nám "Vertikal" znovu otevírá náruč, ve které nás pevně tiskne a nepovolí, dokud nedozní poslední tóny, čímž si zasluhuje čestné místo po boku "Somewhere Along the Highway" a "Salvation".
Začátek alba "Vertikal" nás intrem "The One" s napětím dovádí k jakési oponě, která nám se skladbou "I: The Weapon" odhaluje futuristický svět, popisující lidské zatracení těsně před jeho koncem, ruku v ruce jdoucí s jeho přicházející naléhavostí, jež nás strhne hned na začátku a táhne až téměř do konce skladby pomocí kytarových linek, ale i výkřiků v pozadí. Aneb "This is the final moments of our last days..." Odpočineme si až s nástupem následující skladby "Vicarious Redemption", ale ne na dlouho. Ambientní začátek s téměř post-rockovou pasáží nás zavádí hlouběji a hlouběji pod povrch, sužuje nás jemnými tóny kytar s chladnými klávesami, než nás pomalu nezačnou drtit bicími a přiostrujícími kytarami stísněné prostory a železné konstrukce všude kolem a my, snažíc se ukradnout malé množství vzduchu, tápeme po stěnách a narážíme do lidí, které nemálo připomínají stroje bez jakékoliv známky emocí. Kytarové sólo s gradující pasáží posiluje náš strach a nutí nás doslova utíkat zpět, až jsme vyplivnuti doomovou chvilkou na povrch s omámenou a sklíčenou myslí melancholických kytar. Sludgová pasáž nás staví na nohy a roli přebírá "The Sweep". Po její rozbité cestě s ambietní klávesovou plochou v zádech se pomalu ubíráme k "Synchronicity", naprostému chaosu a zmatku nejen v naší hlavě, ale i tónů. Nejenže nevíme, kde vlastně jsme, co tu děláme, ale i samotný hudební průvodce městem se nám příliš nezamlouvá, neboť chvilkami jsou naše uši trhány nelibozvučností kytar. Nastupující samply "Mute Departure" proto působí trochu jako rozplývající se mlha a my máme možnost díky zdvojenému zpěvu opět za doprovodu jemných kytar prohlédnout a mnohé pochopit. Při rozjezdu skladby se vzdáváme, protože nám gradující pasáž všemi třemi kytarami, jednou skřípající v pozadí včetně, vyrývá do hlavy, že nám nic jiného nezbývá a ujišťuje nás ještě jednou tentokrát klávesami ve sludgovém závěru. S apatií "Disharmonia" se uchylujeme k nejbližšímu rohu domu, kde schouleni ke kolenům pozorujeme společně s "In Awe Of" samotný vyvrcholený zánik společnosti a s ním i celého světa. To nejsilněji pociťujeme při zoufalém zpěvu kytary, vyprávející nám celý příběh, zážitek podobný konci "Dark City, Dead Man". Ostatní kytary se přidávají do sboru a přitakávají, nakonec gradací pěstují samotný zánik i v našem srdci. My sami se proto pomalu ubíráme do svých snů, připraveni na odchod s pocitem osvobození, volnosti a lehkosti, kterou nám poskytuje i epilog "Passing Through". S drnčivými kytarami zvedajících prach z prázdných tichých ulic se s jemným cinkáním kláves ohlížíme zpět a se slovy na rtech: "Time is passing me by", odcházíme...
A zde končí i hrubý náčrt ve slovech. Technicky je album krásně vyvážené, až na
"Synchronicity", kterou považuji za nejslabší skladbu, ovšem plnící svůj účel dokonale. Osobně byl pro mě zážitek spojený se
"Somewhere Along the Highway" silnější, ale opravdu jen o malý kousek. Názor si však musí udělat každý sám.
Tracklist:
01. The One - 02:19
02. I: The Weapon - 09:40
03. Vicarious Redemption - 19:25
04. The Sweep - 03:14
05. Synchronicity - 07:26
06. Mute Departure - 08:59
07. Disharmonia - 0:45
08. In Awe Of - 10:14
09. Passing Through - 06:13
Hodnocení: 8,5/10
Autorka: Licee
Editor: Monsterfuck
Sicmaggot recenzi na "Vertikal" si můžete přečíst zde!
Chcete se do Hlas lidu také zapojit? Podrobnosti čtěte zde!
19. srpna 2012 v 14:15 | Dominik "Bengo" Matus
Masters of Rock: Vizovice - areál likérky Rudolf Jelínek, 12.-15.7.2012:
Letošní rok jsem nad tímto festivalem vůbec neuvažoval, protože mě tam nic tak nelákalo. Jedině Arch Enemy, na ty se vždy rád podívám, samozřejmě Stratovarius a pár dalších, co by nebylo špatné vidět, ale jinak nic. Pár dní před konáním festivalu mě přemluvili kamarádi, takže jsem jel.
Vládlo blbé počasí, jako každý rok, všude byl smrad a mraky lidí. K tomu není co dodat. Takže ke kapelám. Upřímně, za celý festival jsem viděl asi pět kapel, z toho samozřejmě Arch Enemy, kteří hráli až poslední den. Na ty jsem se těšil, takže rád popíšu, jaké to bylo. Vystoupení začalo intrem a docela mě kapela překvapila tím, že pustila na obrazovku svoje video, takže ti, co mají horší zrak, nebo byli daleko, měli smůlu. Jako první na pódium vstoupil bubeník, pak kytaristi a nakonec, plná energie a hněvu, zpěvačka Angela Gossow. Jakmile začali hrát, tak jsem si všiml, že vokál nejde vůbec slyšet a kytary jsou moc nahlas. Řekl jsem si, že to je jen otázka chvíle, než to zvukař nastaví. Ale mýlil jsem se. Mnoho lidí kolem nadávalo, ale zvukař byl asi pěkný idiot, a proto to takhle zůstalo až do konce vystoupení. Angela se neustále divila, že lidi nějak méně reagujou. Také nešlo pomalu poznat, o jakou skladbu jde, takže je zbytečné probírat jednotlivé skladby.
Brutal Assault: Jaroměř - vojenská pevnost Josefov, 8.-11.8.2012:
Kéž bych nejel na ten zatracený Masters of Rock, měl bych více peněz. Samozřejmě, nabitý Brutal, to jsem si nemohl nechat ujít. Z mého pohledu dobrý seznam kapel, hodně blacku a deathu, jediné co bych vytkl, tak přeplněnost kapelami typu "core". Ty fakt nemusím a jak jsem zjistil, celý areál byl plný individuí, které to poslouchají, těžko rozeznatelné od emařů nebo hoperů. Fakt zvláštní styl, ale dost k tomu.
Novinky na Brutalu byly třetí pódium a účast v nějakém programu "Čistý festival". Každý, kdo navštěvuje Brutal a MoR, ví, že v Josefově je mnohem čistěji, všechno je lépe zařízené. Ale letos dokonce přibyly i ekologické tácky z palmových listů. Areál byl taktéž perfektně vyzdoben. Na zdech, nad vchodem do areálu, v kině se objevily různé skulptury, ocelové orlice, zmordované pany atp.
Co se týče kapel, pár jich zrecenzuji:
Ministry:
Tuto kapelu fakt neposlouchám, do té doby jsem ji neznal. Její vystoupení mi přišlo jak metal říznutý technem, bubeník nic složitého nehrál a pro mě bylo docela zničující, jak dlouho hráli.
Dimmu Borgir:
Naprosto výborné vystoupení, vytknul bych pouze slabý hlas Shagratha při zpěvu za Vortexe. Docela zamrzí i to, že lidi hodně nevěděli texty a názvy skladeb. Zpěvák asi čtyřikrát zařval "Progenies.." a žádlá odezva. Dokonce jsem se i zasmál, když Shagrath zpíval v Gateways za hostující zpěvačku, puštěnou ze samplu.
Paradise Lost:
Zpěvák vůbec nezvládal zpěv výšek. Song "Honesty of Death", který na CD zní úchvatně, mě na koncertě vůbec neoslovil. Celé vystoupení stálo za starou belu.
Morgoth:
Tihle death metalisté ukázali, co mají v sobě. Naprosto energická show, zahráli pecky jako "Body Count", "Sold Baptism" nebo "Isolated". Zpěvák byl perfektní a v kotli zavládlo peklo.
Napalm Death:
Musím říct, že zpěvák měl snad epileptický záchvat, podle toho to i vypadalo pod pódiem.
Tyhle už jsem viděl z backstage, takže zvuk nemůžu posoudit...
Immortal:
Z mého pohledu promakané vystoupení, všude ohně a kouř.
Moonspell:
Portugalská smečka, které se zpozdil let, neměla podpisovku, což mě docela zamrzelo. Tahal jsem sebou asi deset CD. Naštěstí mi podepsali plakát a vyfotili se se mnou. Zážitek do konce života.
Zpěvák Fernando si nasadil svou římskou helmici a začlo se tvrdými skladbami "Axis Mundi" a "Alpha Noir" z nového alba "Alpha Noir". Bubeník Miguel si mohl ruce umlátit. Kytarista a klávesák Pedro mě až překvapil, jak rychle musí střídat oba nástroje. Poté známými songy "Opium" a "Awake" trochu polevili, ale poté zase rozproudili dav novou, portugalskou skladbou "Em Nome do Medo". Následně kultovní "Vampiria", "Alma Mater" a na konec "Full Moons Madness". Škoda jen, že hráli tak krátce.
Autor: Dominik "Bengo" Matus
Editor: Monsterfuck
Sicmaggot report na Maters of Rock 2012 můžete číst zde! Sicmaggot report na Brutal Assault 2012 můžete číst zde, zde a zde!
Chcete se do rubriky Hlas lidu také zapojit? Podrobnosti čtěte zde!
16. srpna 2012 v 16:23 | Honza Minárik
O téhle kapele jsem toho moc nevěděl. Vlastně jsem o nich nikdy ani neslyšel. Na jednom webu (víme o jaký jde, že? (smích)) jsem si četl recenzi k albu
"Portal of I". Trochu jsem se začal pídit po internetu po nějakých ukázkách a první, na co jsem narazil, bylo
"And Plague Flowers the Kaleidoscope". Od prvních sekund mi bylo jasné, že tohle prostě musím mít. Ani jsem netušil, co bych mohl od australských kapel čekat. Nějaké kapelky od protinožců už jsem slyšel, ale nepřišlo mi to nějak extra dech beroucí. A
"Portal of I" právě je tím dechberoucím mistrovským dílem. Myslím si, že pokud bude kapela pokračovat v tomto trendu, tak se můžeme těšit na další luxusní alba.
Hned u první písničky (musím se přiznat, že jsem u toho dělal dalších milion věcí) jsem se zasekl a říkám si - to už hraje druhá písnička? Přehrávač mě však vyvedl z omylu, když jsem si všiml, že to je pořád první song. Celé je to mozek-vymývající smršť, kterou jsem hltal s otevřenou pusou.
U začátku třetího songu "Of the Leper Butterflies" jsem si myslel, že jsem se zaposlouchal do skupiny Isis. Po zhruba minutě a třičtvrtě brnkání na basu následuje pasáž s uhlazeným hlasem, k tomu se přimíchává growling. Přechází se ke kytarovým orgiím, tomu opravdu říkám progresivní styl smíchaný s deathem, thrashem, až po náznak klasické hudby, díky houslím. Po každé písničce, kterou uslyšíte, si řeknete: tohle je má oblíbená z alba. Pak ale uslyšíte další a další a… a vlastně každá další je vaše oblíbená.
U "Forget Not" se dostáváme k jemnějším melodiím i pasážím. Další peckou, kterou jsem již zmiňoval na začátku, je "And Plague Flowers the Kaleidoscope". Ta se nese zezačátku v duchu nějakého arabského světa či dálného východu. Vychutnáme si akustickou kytaru s fidláním na housle. Po nějaké té chvilce přecházíme zase k tvrdému ražení. Co mě v téhle písni unáší, je zpěv. Táhlé pasáže čistého hlásku řezané growlingem, to je to, co miluji na téhle hudbě.
Pokud si tohle album poslechnete v klídečku, dáte si to do sluchátek, čeká vás cesta do jiného světa, z které když se probudíte, budete se chtít vrátit zpět.
Tracklist:
01. Tapestry of the Starless Abstract - 12:01
02. Xenoflux - 10:01
03. Of the Leper Butterflies - 05:52
04. Forget Not - 12:04
05. And Plague Flowers the Kaleidoscope - 11:35
06. As Icicles Fall - 09:24
07. Of Petrichor Weaves Black Noise - 10:43
Hodnocení: 10/10
Autor: Honza Minárik
Editor: Monsterfuck
Sicmaggot recenzi na "Portal of I" můžete číst zde!
Chcete se do rubriky Hlas lidu také zapojit? Podrobnosti čtěte zde!
15. srpna 2012 v 15:18 | Monsterfuck
Jak již název napovídá, nová rubrika
Hlas lidu je tu především od toho, abyste se do chodu
Sicmaggot mohli více zapojit i vy, čtenáři. Základní idea je velice prostá. Byli jste na nějakém zajímavém koncertě? Slyšeli jste nějakou výbornou desku? A chcete se o své zážitky podělit se světem? Od toho je tu Hlas lidu! Sepište své vzpomínky či poznatky, expresem je odešlete na redakční email
redakce@sicmaggot.cz a my je zveřejníme!
Vzhledem k tomu, že celá záležitost není jen tak, sepsali jsme několik málo pravidel, abychom se vyhnuli případným nedorozuměním. Pravidla budou ještě jednou zopakována po spuštění rubriky. Zasláním textu s nimi automaticky souhlasíte.
1) Zaslání textu automaticky neznamená jeho zveřejnění, pokud se článek nebude dát číst. Samozřejmě požadavky nijak vysoké nebudou a prakticky bude zveřejněno téměř vše, co bude alespoň zdánlivě připomínat spisovný jazyk a bude delší než tři řádky, nicméně v případě velmi nedobré kvality může dojít k neuveřejnění.
2) Redakce Sicmaggot si vyhrazuje právo v textu opravit případné gramatické chyby a upravit jej tak, aby korespondoval s formátem ostatních článků na webu. Považujeme ovšem za naprosto automatické, že úpravy se budou týkat jenom a pouze formy, do obsahové stránky samozřejmě nikdo ani nesáhne.
3) Zasílat nám můžete především recenze a reporty z koncertů. V případě recenzí se může jednat o album novinkové, ale i archivní, podmínkou však je, aby již daný počin oficiálně vyšel. Recenze na album, které vychází za měsíc, ale před měsícem uteklo na internet, zveřejňovány z vcelku logických důvodů nebudou. Pozor, je možné recenzovat i nahrávky, o kterých již v sekci Hlas lidu psal někdo před vámi, nebo se na Sicmaggot objevily jako klasické redakční recenze. To samé platí i o reportech. U koncertních reportů však prosím dbejte na to, aby nešlo o akci, která proběhla před více jak dvěma kalendářními měsíci.
4) Pokud byste chtěli napsat jiný článek než recenzi či report, možné to samozřejmě je, nebráníme se ničemu. V tomto případě nám ale před samotným zasláním prosím dejte vědět, oč by se mělo jednat, abychom se mohli domluvit, zdali bude zveřejnění možné.
5) K článkům nemusíte přidávat obrázky či videa. Plně postačí samotný text a v případě recenzí ještě seznam skladeb a hodnocení. Nezapomeňte ani na své jméno/přezdívku, pod kterou má být text zveřejněn.
6) Zaslané články musí být v českém nebo slovenském jazyce.
7) Vaše příspěvky musí být samozřejmě původní. Dále bychom také dali přednost tomu, aby text nikde jinde nebyl zveřejňován (pokud jej chcete zveřejnit i jinde, je to nakonec také možné, prosíme ale konzultaci předem).
8) Své texty posílejte jako emailovou přílohu v nějakém z běžně používaných formátů, například dokument Microsoft Word atp.
9) Texty zasílejte na adresu redakce@sicmaggot.cz. Pokud byste měli nějaké otázky, či zde byly nějaké nejasnosti, neváhejte se obrátit taktéž sem.
Vidíte sami, že nějaké velké terno to není, tudíž se nestyďte a klidně se zapojte. Budeme se těšit na vaše příspěvky!
