October 2011 « Archive | SICMAGGOT ROCK & METAL BLOG

October 2011

Zprávy od západních sousedů

26. october 2011 at 10:06 | Beztak | Music News

Německá thrash metalová kapela Sodom oznámila, že se příští rok chystá nahrát následníka jejich poslední desky "In War and Pieces" z roku 2010. Frontman kapely Tom Angelripper to oznámil v rozhovoru pro jeden řecký webzine s tím, že už mají hotové dvě skladby.

Dále prohlásil: "V těchto dnech jsme začali psát nové songy pro další album. Nechceme aby se opakovalo, že naši fanoušci budou muset čekat třeba i 4 roky na nové album Sodom. Naší nahrávací společnosti jsem oznámil, že bych chtěl vydávat nová alba každé 2 roky. Nebo klidně i každý rok. Příští rok máme 30. výročí, takže bychom rádi vydali novou desku, udělali speciální box set se starými DVD pro fanoušky a oslavili to se speciální show. Máme již nějaké písně a behěm května a června začneme nahrávání nového alba. Chceme jej vydat určitě v roce 2012!"

Další německá kapela, tentokrát metalcoroví Caliban, oznámili, že na únor chystají evropskou koncertní šňůru. Nevynechají ani naši malou zemičku, takže 14.2.2012 se můžete těšit na pražskou zastávku této tour. Caliban budou doprovázet američtí All Shall Perish.

Celý plán turné vypadá následovně:

02.02.2012 - GER, Karlsruhe - Substage
03.02.2012 - GER, Hamburg - Markthalle
04.02.2012 - SWE, Gothenburg - Brewhouse
05.02.2012 - SWE, Stockholm - Göta Källare
07.02.2012 - FIN, Helsinki - Nosturi
09.02.2012 - DEN, Copenhagen - The Rock
10.02.2012 - GER, Berlin - Columbia Club
11.02.2012 - GER, Jena - F-Haus
12.02.2012 - POL, Krakow - Rotuna
13.02.2012 - SVK, Bratislava - Majestic Club
14.02.2012 - CZE, Praha - The Rock
15.02.2012 - HUN, Budapest - Dürer Kert
16.02.2012 - AUT, Vienna - Arena
17.02.2012 - GER, München - Backstage Werk
18.02.2012 - ITA, Pinarella Di Cervia - Rockplanet

19.02.2012 - ITA, Roma - Blackout
21.02.2012 - SUI, Zürich - Dynamo
22.02.2012 - FRA, Paris - Divan Du Monde
23.02.2012 - FRA, Lyon - MJC
24.02.2012 - BEL, Hasselt - Muziek-O.Droom
25.02.2012 - GER, Cologne - Essigfabrik
26.02.2012 - NED, Amsterdam - Melkweg

Add comment

Five Finger Death Punch - American Capitalist

25. october 2011 at 23:10 | nK_! | Recenze

Když jsem si před několika lety náhodně pustil CD s názvem "The Way of the Fist" od pro mě tehdy zcela neznámé americké sebranky Five Finger Death Punch (schválně to zkuste napsat dvacetkrát za sebou) byl jsem zcela pohlcen dynamičností a maximální chytlavostí jednotlivých skladeb a nedokázal jsem několik měsíců poslouchat nekriticky nic jiného (podobného žánru samozřejmě). Tak našlapanou desku jsem již dlouho neměl tu čes prohnat ušními bubínky a proto jsem netrpělivě očekával také nejnovější materiál v podobě recenzovaného "Amerického kapitalisty".

Je jasné, že kapel hrajících podobný styl hudby (alternativní nebo chcete-li moderní metal) je jako máku na polích, ale 5FDP mají své jedinečné kouzlo. Je to snad naprosto podmanivými hlasovými výkony zpěváka Ivana Moodyho, excelentně zvládnutými aranžemi, chytlavými kytarovými linkami nebo nejednotvárným a promyšleným škopkováním? Nevím a ani nejsem schopen říci, která část celkového vyznění z výše zmiňovaných mi na 5FDP učarovává nejvíce. Měl jsem trochu strach z nedávné výměny baskytaristy, ale nyní musím říci, že rozdíl není absolutně znát a to je samozřejmě jedině dobře.

Zdá se býti celkem těžké hodnotit následovníka výborného "The Way of the Fist" a o něco málo slabšího nástupce "War Is the Answer". Povede se navázat na minulé úspěchy? Neupadl textař do tvůrčí krize? S velikou úlevou a zároveň nemalou radostí oznamuji, že se povedlo a nikdo nikam neupadl (i když občas při poslechu padám v mrákotách do kolen já). 5FDP nepolevují ani se svou třetí deskou a sypou do nás od začátku do konce kvalitní a řádně vzteklou dávku americké agrese. Z nahrávky čiší nekonečnými proudy nadšení pro věc a nebál bych se říci, že v mém osobním žebřícku se aktuální album řadí těsně ze debut a směle mu dýchá na záda. Ale konec zbytečných keců, jsme tady přece od toho, abychom rozebrali album od A do Z, takže rychle do toho!

Začneme obligátně titulkou "American Capitalist", která představuje pěkný násyp hnedka na začátek. A rovnou přichází přesně to, co mám na 5FDP nejraději - naprosto dokonale připravená kytarová linka a neúprosný vokál, který exceluje především v refrénu. Paráda, taková klasika. Následuje podobně rychlá "Under and Over It" která je rovněž poměrně "obyčejnou" (dá-li se něco z téhle desky nazvat obyčejným) rubačkou. Na řadu přichází první ze dvou absolutních vrcholů alba - "The Pride". Naprosto kulervoucí začátek v podobě uhrančivého kytarového riffu vzápětí střídá text nemilosrdně kritizující vše, co na tom drahém émerickém snu tak nemáme rádi. Za plnou desítku. V případě "Coming Down" se jedná o povinnou pomalejší vsuvku, bez které se dnešní moderní kapely prostě neobejdou. Vracíme se k rychlejšímu náklepu, "Menace" jede v pořádném tempu a je pěkně našlapaná, hlavně zase v refrénu (já už nevím, má cenu to vůbec zmiňovat, když se evidentně jedná o samozřejmost?).

Druhou půli otevírá dle mého nejsilnější skladba nové desky - "Generation Dead". Začneme basovým intrem, melancholickou náladu navodí pomalejší vokál s podporou v pozadí a korunu králi všech skladeb nasadí neuvěřitelný refrén, při kterém běhá mráz po zádech. Naprostý luxus, dal bych hned jedenáct z deseti, kdyby to jen trochu šlo. "Back for More" je asi nejzajímavěji poskládaná skladba. Kytaristé se nemálo vyhráli. Tenhle vál zmiňuji také proto, že je kamarádova nejoblíbenější, takže zdravím, Radku, jseš slavnej :-) "Remember Everything" je takový klasický slaďáček, ale kupodivu nezní vůbec špatně, možná jen maličko klišovitě. "Wicked Ways" a "I'll Fall" jen přelétnu, musím jít také někdy spát. Zastavím se ještě u poslední "100 Ways to Hate" začínající nápaditou skladbou kytary a bicích, ve které se posléze střídají pomalejší i rychlé pasáže a celkově se jedná o důstojné zakončení té namaxované čtyřicetiminutové jízdy.

It's the world I've grown to know, unforgiving and so cold, take it away, take it away, I don't want it!
It's a life I'm forced to live, I've got nothing more to give, take it away, take it away, I don't want it anymore!

Sečteno a podtrženo, vzato kolem a kolem, "American Capitalist" je prostě výborná deska, kterých moc nevychází. Mám-li srovnávat, je o maličko (ale fakt málo) horší nežli debutová "The Way of the Fist" a o něco lepší než "War Is the Answer". Alespoň podle mého názoru. A jestli mohu poprosit, komentáři redakčního škarohlída a zatvrzelého odpůrce současné moderní scény Houskofucka se raději vyhněte, nechcete-li si zkazit chuť názorem tvrdého blackmetalisty (hehe :-).

Tracklist:

01. American Capitalist - 03:28

02. Under and Over It - 03:39

03. The Pride - 03:23

04. Coming Down - 04:01

05. Menace - 03:31

06. Generation Dead - 03:43

07. Back for More - 03:22

08. Remember Everything - 04:38

09. Wicked Ways - 03:07

10. If I Fall - 03:56

11. 100 Ways to Hate - 03:21

Hodnocení: 9/10

Zbytek redakce hodnotí:

Five Finger Death Punch jsou pro mě zosobněním všeho, co je na současném metalu špatně - tuctová a nezáživná hudba zažívá obrovský úspěch a všichni na ni pějí chvály. Proč?, ptám se, vždyť na tom moderním metalu tohoto typu není nic dobrého, nebo alespoň přinejmenším já to tam nejsem schopen vidět či slyšet. Ne že bych byl proti Five Finger Death Punch apriori zaujatý a k poslechu "American Capitalist" už předem přistupoval s tím, že to těžce strhám, právě naopak bych byl rád, kdyby mne kapela přesvědčila, že přece jenom za něco stojí, ale kde nic není, nedá se nic chválit. A přitom ten začátek alba ještě není nijak špatný. Titulku "American Capitalist" bych možná dokázal označit i za vcelku dobrou. Mnou tolik proklínaný čistý vokál (melodické refrény - mor současného metalu!) je zde dobře zakomponovaný a hlavně nevtíravý. Druhá "Under and Over It" je na tom v tomto ohledu už hůře, ale díky docela slušné kytarové práci bych ještě stále byl ochoten přivřít oči a nechat to "projít do dalšího kola". I následující "The Pride" se zajímavým "hey hey hey yaa" (byť zrovna inteligentní verš to není, hehe) není špatná. Ale pak už to přijde. "Coming Down" je typický losamericanos-niklbekhadr-chcesemiblejt uchcávačka, až to hezké není. A od té doby už to jde jenom z kopce, a to hodně prudkého. Žádný zajímavý song, dokonce ani žádný alespoň trochu poslouchatelný, všechno bez výraznějšího nápadu a podle jednoho mustru, neustále dokola. Dva slušné kusy na začátku (první a třetí) to opravdu nezachrání. Jediné, co mi na Five Finger Death Punch přijde opravdu zajímavé, je jejich nový baskytarista, který vypadá jak plešatý dvojník Varga Vikernese. A to je s prominutím trochu málo...

Monsterfuck - 4/10

Průměrné hodnocení v redakci: 6,5/10

Number of comments: 23

Basinfirefest představuje prvního headlinera

25. october 2011 at 22:14 | Beztak | Music News

Již 10. ročník festivalu Basinfirefest ve Spáleném Poříčí, který se bude konat 29.6. - 1.7. 2012 potvrdil další várku českých kapel a jedno velké jméno. K prvním potvrzeným, mezi nimiž vyčnívá například Debustrol, se přidaly kapely Tleskač, Henych 666, De Bill Heads, Anarchuz, Benjaming Band, Kurtizány z 25. Avenue, Arakain, Šanov, Skandaal, Dymytry, Hentai Corporation.

Ale zejména finská melodeath metalová kapela Children of Bodom, která v současnosti na svém turné brázdí země latinské ameriky.

V oficiální zprávě pořadatele se píše:

"Basinfirefest 2012 uvede finskou metalovou kapelu Children Of Bodom mající za svým názvem skrytý význam proslulých bodomských vražd z roku 1960. Kapela vznikla v roce 1993 ve finském městě Espoo, kde členové COB vyrůstali. Záhadné vraždy jim byly odmalička známy, možná i proto se nechali tajemným jezerem inspirovat a začlenili ho do svého názvu, jehož původní znění bylo Bodom Night. Children Of Bodom s frontmanem Alexim Laihem představí album 'Relentless Reckless Forever' spolu s velkolepou show, kterou si určitě nenechte ujít!"

Takže seznam zatím potvrzených kapel je následující:

Arakain, Anarchuz, Alkehol, Benjaming Band, Children of Bodom (FIN), Čok Vilém a Bypass, Debustrol, Dymytry, deBill Heads, Harlej, Henych 666, Horkýže Slíže, Hentai Corporation, Inflagranti s kapelou, Kurtizány z 25. Avenue, Plexis, SatisFucktion, Snail, S.P.S., Skandaal, Šanov, Tleskač.

Add comment

Rise Against zamíří do ČR

25. october 2011 at 17:40 | Beztak | Music News

Americká punk/rocková kapela Rise Against oznámila zastávky na své evropské tour. Mezi samým Německem se našlo místečko i pro ČR. Konkrétně navštíví Incheba Arénu v Praze. 16.3. 2012 se tedy představí českým fanouškům. Doprovázet je bude na celé tour kapela z Velké Británie Architects. Vstupenky půjdou do prodeje v ceně 590 Kč od 28. října.

Turné je součástí propagace nejnovější desky "Endgame", kterou vydali 15. března letošního roku. Desku produkovali Bill Stevenson a Jason Livermore.

Celý rozpis turné vypadá následovně:

1.3. - Dortmund, Německo - Westfalenhalle
2.3. - Stuttgart, Německo - Schleyerhalle
3.3. - Berlin, Německo - Arena
5.3. - Arhus, Dánsko - Vox Hall
6.3. - Stockholm, Švédsko - Arenan
7.3. - Oslo, Norsko - Sentrum Scene
8.3. - Helsinki, Finsko - The Circus
10.3. - Turku, Finsko - Logorno
15.3. - Warsaw, Polsko - Stodola
16.3. - Praha, CZ - Incheba Arena
18.3. - Leipzig, Německo - Arena
19.3. - Budapest, Maďarsko - Symna Hall
20.3. - Vienna, Rakousko - Stadthalle

Zdá se, že těmto chlapíkům z Chicaga se u nás opravdu líbí, za poslední tři roky navštíví naši domovinu již potřetí. Což je na kapelu z USA slušná vizitka.

Add comment

The Browning - Burn This World

25. october 2011 at 0:25 | Monsterfuck | Recenze

Nijak se netajím tím, že moderněji střižené odvětví metalové muziky není zrovna věc, jíž bych s oblibou holdoval. Ale jak praví jedno mé oblíbené pořekadlo (dokonce jedno z mých nejoblíbenějších!), vždycky tu je pár čertovských výjimek, které jakékoliv rozmilé pravidlo prostě musí potvrdit, aby vůbec mohlo platit. Sám sebe navíc (snad ne naivně) považuji za velice otevřeného člověka (přinejmenším co se hudby týče - doby, kdy jsem uznával jeden jediný styl, jsou už naštěstí dávno pryč), takže opravdu existují i moderní metalové kapely, které oceňuji a kterých si doslova cením; skupiny, jejichž hudba mě doopravdy oslovuje ve velké míře. Dnes se podíváme právě na jednu takovou výjimku…

K podrobnějšímu žánrovému popisu a zařazení se ještě dostaneme níže, tudíž jen pro začátek, abych dostál formě nějaké úvodní informativní omáčky, prozradím, že The Browning produkují explicitně řečeno deathcore s velice citelnou příměsí elektroniky. "Burn This World" je jejich dlouhohrajícím debutem - před ním se objevilo pouze něco málo neřadových počinů, čili se nejedná o jakkoliv zaběhnutou formaci, máme tedy co dočinění spíše s novou akvizicí na scéně. A jak jsem se k ní dostal já, člověk, který podobně laděné skupiny (a jakože ty moderní kapely vznikají téměř každý den!) nijak výrazněji nesleduje? Čirou náhodou, jak už tomu tak bývá. Odkaz na jejich videoklip "Time Will Tell" mi kdysi dávno před půl rokem poslal bývalý redaktor Seda. Co vám budu povídat, do poslechu jsem se moc nehrnul, jelikož Seda mě takto zásobuje samými chujovinami (kdo myslíte, že mě jako první vždy upozorňuje na nové klipy Luštěly? - to abyste věděli, v jakém duchu se ty jeho odkazy nesou). Jestli mi to poslal, aby mě naštval další elektronickou peckou, nebo to tentokrát náhodou myslel vážně, netuším, ale to nic nemění na tom, že jeho tip byl v tomto případě až překvapivě dobrý.

Nyní už si však pojďme povídat přímo o tom, co na tato čtveřice z amerického Dallasu na "Burn This World" stvořila. Výše jsem trochu nesměle nakousl něco jako kombinaci moderního metalu a elektroniky, což je - co si budeme povídat - docela široký pojem. Z našeho "metalového" pohledu je základem kytara. Ne, nesmějte se, nějaký fanoušek elektronické scény by třeba mohl The Browning vnímat jako elektronickou formaci, jež do své hudby roubuje kytaru, zatímco my to vnímáme přesně naopak - tak moc je ta elektronická "příměs" výrazná. To už jsem ale trochu odbočil od tématu a zamotal se do zbytečného slovíčkaření, takže rychle zpátky… základem je směsice moderního metalu, řekněme něco na pomezí deathcoru a metalcoru, přičemž o něco blíže to má k prvnímu jmenovanému, vokál je však čistě extrémní, tudíž nečekejte žádné melo-refrény (to já považuji za klad!), onen metalcore promlouvá jen sporadicky spíše v kytarové práci. Ale to už opět slovíčkaříme a řešíme vlastně nedůležité věci. Stručně řečeno je to moderní sekanice plná zasekávaček a breakdownů se silným groovem, tudíž to - jak se lidově říká - prostě a jednoduše šlape přímo od podlahy…

Což o to, kdyby to s tímhle končilo, nebyli by The Browning nic, co by na dnešní přecpané scéně stálo za nějakou větší pozornost, neboť kapel tohoto typu je neuvěřitelné množství, tím spíše ještě v Severní Americe. Avšak The Browning navrch přihazují onu opravdu silnou porci elektroniky. A když říkám silnou, vážně to tak myslím! Žádné nízkokalorické kolovrátkovité vycpávky, ale hutné porce brutálních beatů, disco rytmy, samply, industriál, symfonické klávesy, trance, techno, dubstep - to všechno a ještě mnohem víc dohromady namícháno v jeden napěněný výbušný koktejl připravený vyprsknout do vašich ušních bubínků.

Přesně tohle jsou dvě nejsilnější zbraně v arzenálu The Browning: metal a elektronika jsou na "Burn This World" dvě naprosto rovnocenné a vyrovnané složky, které mezi sebou neustále svádějí boj. Jednou se přirozeně prolínají, podruhé se o sebe nekompromisně třískají, jindy první podporuje druhou, támhle zase naopak. Není to zas tak dlouho, co jsem tu v recenzi kritizoval za nevyváženost a přílišnou šablonovitost jiný industrial metalový počin - sólové album "Pighammer" zkušeného matadora Waynea Statica. Pokud jste tenkrát zvedali obočí a ptali jste se, jak bych si tu kombinaci elektroniky a metalu představoval, odpověď zní: "Burn This World". Druhou velkou devízou The Browning je pak neuvěřitelně silná energie, která po celou hrací dobu z desky proudí všemi směry. Opět si můžeme rýpnout do "Pighammer" a porovnat - zatímco u Staticova "majstrštyku" jsem usínal, "Burn This World" funguje právě naopak - jako koňská dávka energie, která vás nakopne, jako hektolitr energetického nápoje, jako káva vpravená přímo do žíly. S člověkem to šije samo od sebe.

Výše vyjmenovávané rozpětí (které ještě zdaleka nebylo kompletní) v rámci oné elektronické složky dává The Browning velké pole působnosti a spoustu možností, kterým směrem své skladby stáčet, což také opravdu dělají, aniž by jim z toho vznikal pověstný splácaný dort pejska a kočičky. I to je jeden z nesporných kladů "Burn This World" - na rozdíl od většiny dnešní core produkce nezní jejich muzika kolovrátkovitě a dokonce ani ne předvídatelně. Už to bude nějaký ten pátek, co jsem naposled slyšel moderně metalové songy, u nichž bych po první půl minutě nevěděl, jak dále budou pokračovat a jak skončí. V některých pasážích přímo čekáte, že teď zazní nějaký brutální kytarový nářez, ale místo toho na vás The Browning třeba vybalí prímovou diskotéku. A takových vtípků tam je více, což je - alespoň tedy z mého pohledu - vpravdě příjemné zjištění.

Další devízou desky je bezesporu také vyrovnanost materiálu, který The Browning dali dohromady, tedy alespoň po většinu stopáže. Je pravda, že v samotném závěru už "Burn This World" lehounce dochází dech, osobně bych určitě nebyl proti, kdyby to kapela utnula o song či dva dříve, to však není dáno nějakou výrazně horší kvalitou posledních dvou položek, spíš tím, že už je toho "moc". Ale to nic nemění na faktu, že minimálně prvních jedenáct kousků je naprosto skvělých. Najdeme zde vyložené hitovky jako "Bloodlust" či "Standing on the Edge" (chytře umístěné hned na začátku, aby to posluchače rychle chytlo), mírně metalovější kousky jako "Burn This World" nebo "Living Dead" (ovšem i v nich hraje ona "přidaná hodnota" ne nevýznamnou roli, samozřejmě), přes poněkud strukturovanější a gradující věci ("Ashamed") až po "diskotékovou" "Time Will Tell". Zkráceně řečeno, po většinu hracího času se nebudete nudit ani náhodou.

I když The Browning samozřejmě nejsou první, kdo začal moderní metal kombinovat s klávesami (viz. The Devil Wears Prada, Winds of Plague a další), a nechci z nich zas dělat nějaké světoborné inovátory, protože jimi nejsou, přesto debut "Burn This World" působí v rámci konkurence velice svěžím dojmem a jako čerstvý vítr.

Co se týká číselného hodnocení, zde jsem měl trochu potíž. Dávám sice 8, ale věřte, že je to osmička velice silná a jen chloupek jí chybí do 8,5. Kdybychom měli v hodnotícím repertoáru i čtvrtky, byla by to jasná 8,25/10. Ale čert vem čísla - hlavní je fakt, že "Burn This World" je výborná věc, která si zaslouží mé skromné doporučení!

Tracklist:

01. No Escape - 01:54

02. Not Alone - 03:31

03. Bloodlust - 04:02

04. Standing on the Edge - 02:42

05. Burn This World - 02:42

06. Ashamed - 03:24

07. Living Dead - 03:40

08. Forgotten - 02:54

09. Time Will Tell - 03:07

10. Tragedy of Perfection - 03:16

11. Dominator - 03:50

12. I Choose You - 03:10

13. The Sadist - 04:48

Hodnocení: 8/10

Add comment

Novinky v táboře Cradle of Filth

24. october 2011 at 23:17 | Monsterfuck | Music News

Cradle of Filth jsou zcela zjevně posledních pár let při chuti a s vydáváním nových nosičů nikterak neváhají. Jen před pár dny vyšlo EP "Evermore Darkly..." (recenzi očekávejte počátkem listopadu) a už se rýsují další dva projekty. Tím aktuálnějším je počin "Midnight in the Labyrinth", což je kolekce devíti skladeb Cradle of Filth v symfonickém hávu. Jak tvrdí zpěvák a frontman Dani Filth, jedná se o "plnohodnotný hororový soundtrack ve stylu Dannyho Elfmana, Christophera Younga nebo Jerryho Goldsmitha". A datum vydání? Duben 2012. Objeví se zde následující písničky (pořadí je abecední, nikoliv konečné!):

A Gothic Romance (Red Roses for the Devil's Whore)
Cruelty Brought Thee Orchids
Dusk and Her Embrace
Funeral in Carpathia
Summer Dying Fast
The Forest Whispers My Name
The Rape and Ruin of Angels (Hosannas in Extremis)
The Twisted Nails of Faith
Thirteen Autumns and a Widow

Avšak to není zdaleka všechno. Cradle of Filth rovněž prozradili, že už začali pracovat na další studiové desce, následovníkovi loňské "Darkly, Darkly, Venus Aversa". Opět hovoří Dani Filth: "Pisníčky vypadají mocně, asi jako Cradle of Filth, ale v tom dobrém slova smyslu (...) Zatím to zní skvěle, velmi atmosféricky, ale se silným drajvem, až záhadně filmově a hodně zapamatovatelně." Co se týče textového zaměření či konceptu placky, vzkazuje Dani následující: "Ne, nebude to žádný další zasraný koncepční album!"

Co se týče méně abstraktních informací, jsou již známy názvy dvou skladeb - "The Abhorrent" a "Siding with the Titans", které by obě už měly být kompletně dokončené a nazkoušené. Ostré nahrávání by mělo začít už v březnu, přičemž datum vydání bylo prozatím předběžně stanoveno na Halloween příštího roku (tj. 31. října).

Add comment

Graveworm - Fragments of Death

23. october 2011 at 17:25 | Earthworm | Recenze

Graveworm fungují už od roku 1992 a od té doby se stihli zařadit mezi stálice melodického black metalu. Já jsem je naposledy pořádně poslouchal s albem "Collateral Defect", které mi poskytlo vše, co si představuji pod pojmem melodický black metal. Kulervoucí riffy, refrény, co zůstanou v hlavě, rychlé bicí... Graveworm samozřejmě nechybělo ani efektní střídání growlů, screamů a dalších typů metalových vokálů. Všechny tyto dispozice bych shrnul pod pojem chytlavost. Jenže, co čert nechtěl, kapela tentokrát chytlavost zapomněla doma.

Všechny ty serepetičky, co jsem vyjmenoval, se samozřejmě na "Fragments of Death" nacházejí, ale vše působí tak nějak mdle a samoúčelně. Většina riffů je nudná, refrény nejsou chytlavé... je to bída. Nejzajímavější riffáž je podle mě v klipovce "See No Future", ale tu kapela pohřbila absolutně nezáživným refrénem. Tak nějak to funguje s celým albem, občas někde zpoza rohu vykoukne zajímavá pasáž, ale nakonec splyne s nevýrazným zbytkem.

Dalším problémem desky je produkce. Kytary hodně šumí, když hrají hluboké tóny a akordy, zní to jako by byly příliš zkreslené nebo jako kdyby jim zesilovače nezvládaly basy. Zbytek se dá poslouchat v pohodě, ale ty kytary občas trhají uši a silně kazí dojem.

"Fragments of Death" určitě bude trpět kvůli špatnému prvnímu poslechu. Určitě nechci, aby byla hudba jednoduchá a přístupná už napoprvé, potom by to nebyla taková zábava, ale už napoprvé by člověk měl zachytit alespoň náznaky, že by ho album mohlo v budoucnu bavit, když mu dá trochu času a bude ho chvíli naposlouchávat. "Fragments of Death" mě ale těmi zprzněnými kytarami a nechytlavostí dokázalo napoprvé tak znechutit, že nebýt plánované recenze, už bych si ho asi nikdy nepustil. Po čase to zas takový průser není, ale nad průměrem desku nehledejte - ani naposlouchání alba nedokáže z nudy a z šedi vyčarovat něco zajímavého.

Co víc k albu říct? Radši posuďte sami podle videoklipu (jeden z lepších songů na desce), jestli by se vám to mohlo líbit. Fanoušci kapely si "Fragments of Death" stejně zkusí poslechnout, takže můžu už jenom doporučit nováčkům, ať začnou spíš někde u starší tvorby. Pro mě určitě zklamání.

Tracklist:

01. Insomnia - 04:55
02. Only Death in Our Wake - 04:00
03. Absence of Faith - 03:55
04. Living Nghtmare - 04:13
05. The World Will Die in Flames - 04:34
06. 不安の中で (Anxiety) - 04:33
07. See No Future - 05:02

08. The Prophecy - 03:21

09: Remembrance - 03:24

10. Old Forgotten Song - 04:41

11. Where Angels Do Not Fly - 03:52

12. Awake (Bonus Track) - 06:11

Hodnocení: 4/10

Zbytek redakce hodnotí:

Graveworm jsem svého času docela poslouchal, ale to už jsou roky zpátky. Snad poslední jejich album, kterému jsem věnoval nějakou větší pozornost, bylo "(N)utopia", následující "Collateral Defect" jsem si ještě jednou, dvakrát poslechl, ale nepamatuji si z něj už lautr nic, a na předchozí "Diabolical Figures" jsem se již vykáknul úplně. "Fragments of Death" je tedy takový návrat ztraceného syna ke kapele. Neočekával jsem zhola nic světoborného, ke spokojenosti by mi stačil solidní melodický metálek s kvalitním "chrchláním", což je ještě jakžtakž splněno, ale přece jenom, nějakou kvalitu jsem od toho požadoval. A tady jsem tak trochu narazil. "Fragments of Death" totiž nabízí zcela tuctový a průměrný materiál, bez výraznějších nápadů, bez čehokoliv, co by člověka upoutalo. Jen si to tak hraje, na blití mi z toho není, ale o dobrém albu bych také zrovna nemluvil. Prostě průměr jak noha, čili 5/10. Půl bodu ubírám za zklamání, protože jsem až doposud považoval Graveworm za skupinou schopnou skládat dobré písničky (byť jsem je neposlouchal); "Fragments of Death" zní, jako kdybych měl svůj názor pomalu začít přehodnocovat. Je docela trapné, když nejlepší písničkou na celém albu je znovunahraná verze songu "Awake" z debutu...

Monsterfuck - 4,5/10

Průměrné hodnocení v redakci: 4,25/10

Add comment

Sicmaggot hitparáda: 43. kolo

23. october 2011 at 11:04 | Monsterfuck | Hitparáda

Který klip ve 42. kole vyhraje, to bylo jasné už předem, když nějaký vůl (já to nebyl) nominuje Metallicu. Porovnáme-li její popularitu s ostatními kapelami v hitparádě, na začátku osy stojí právě Metallica, pak 100 kilometrů nic, pak dalších 100 kilometrů nic a pak možná nesměle vykoukne něco dalšího (smích). Jo, to jsou holt ty mega hvězdy. Osobně bych se hodně divil, kdyby Metallica suverénně nevyhrála i toto kolo a také všechna další, dokud neskončí v Síni slávy. Ale to je jedno...

Další tři postupující jsou staří známí z předchozích týdnů - bábu vezoucí Umbrtka, papeženci Deicide (to by mi Benton dal, tohle slyšet, hehe) a zadoomaní doomaři My Dying Bride (ti jsou v současné době v hitparádě nejdéle - nyní už pošesté). Překvapivě však krachli Deathstars, od nichž jsem tedy čekal víc, a nezaujali vás ani Finové Sonata Arctica.

A co bude dnes nového? Tentokrát jsem vám připravil opravdovou specialitku - black metalovou kapelu Skuldom z Nového Zélandu, která je kromě svého původu zajímavá hned ve třech ohledech - zpívá tam baba (ne ta od Umbrtky), nepoužívají kytaru a v neposlední řadě je jejich "Orgiastic Blasphemy" asi ten nejkrvavější a nejbrutálnější videoklip, co jsem kdy viděl (a to mi věřte, že já už jsem toho viděl hodně), čili vstup jen od 18 let (smích). Jestli je to zajímavé hudebně, to už je samozřejmě na vás. Pokud se vám to líbit nebude, možná byste nemuseli pohrdnout hitovkou "I Can" od starých známých Helloween.

Výsledky 42. kola:

---postupující---

1. místo: Metallica - St. Anger (17 hlasů - 34%)

2. místo: Umbrtka - Vezeme bábu (13 hlasů - 26%)

3. místo: Deicide - Scars of the Crucifix (9 hlasů - 18%)

4. místo: My Dying Bride - The Prize of Beauty (6 hlasů - 12%)

---nepostupující---

5. místo: Deathstars - Death Dies Hard (3 hlasy - 6%)

6. místo: Sonata Arctica - Paid in Full (2 hlasy - 4%)

Novinky 43. kola:

Helloween - I Can

Skuldom - Orgiastic Blasphemy

Klipy a hlasovací anketu pro 43. kolo naleznete po rozkliknutí na celý článek!

Whole article | Number of comments: 2

Pain of Salvation - Road Salt Two

22. october 2011 at 21:43 | Earthworm | Recenze

Fanouškovská základna Pain of Salvation má opravdu tuhý kořínek. Dalo by se říct, že mezi kapelou a posluchači funguje zákon džungle a přežijí jen ti nejsilnější. Do alba "Remedy Lane" se o kapele ještě jakžtakž dalo mluvit jako o progmetalové, ale následující "BE" všechny škatulky a předpoklady zběsile rozkousalo a zadupalo hluboko do země - a kdo přežil (a zamiloval si) žánrové skoky z folku k rapu se zastávkou na broadwayi, podkreslovanou orchestrem, tak si určitě říkal, že už ho nic nerozhodí. Další zkouška trpělivosti a vkusu fanoušků byl "Scarsick" s plnohodnotnou rapovou skladbou, rock´n´rollem, nu-metalem a jakousi disco šíleností. Ale i za touto zdánlivě nepochopitelnou a nesourodou deskou se schovávala genialita a propracovanost. Mě dokázalo rozhodit kupodivu prosté "Road Salt One" se sedmdesátkovým zvukem.

U "RS1" jsem se našel pouze mezi několika skladbami (hitovka "Linoleum" nebo "No Way") a jinak tam pro mě zůstala jen šeď a nuda. "Road Salt Two" jsem v podstatě už zatratil předem a nečekal jsem vůbec, ale vůbec nic. Opak je kupodivu pravdou. Dalo by se říct, že s jedničkou má dvojka společný pouze název, zvuk sedmdesátých let a témata textů. Kvalitativně je předchůdce úplně někde jinde.

Jak už je u PoS zvykem, velkou část zastávají pomalejší skladby a ani tentokrát to nepůsobí nijak disharmonicky ani rušivě, album je komplexní a hudba proudí přirozeně. Mezi baladami vévodí hlavně vynikající "1979" a "Through the Distance" s krátkou explozí emocí uprostřed. Rychlejší songy vůbec nezaostávají, jsou chytlavé, neméně emotivnější než balady ("Burn them away!" ve skvělé "Mortar Grind"), místy i vyvolávají nutkání si "poskočit" (rock'n'rollovější "Conditioned"), "Eleven" s nabušeným riffem nabídne dokonce i menší jam.

Všechny tyto skladby jsou suprový rock ze 70. let s typickým kytarovým zkreslením a obskurními klávesami, ale co je vyzdvihuje ještě výše jsou jakési "ozvěny" ze zlatých časů kapely. Tuto složku zastává hlavně "The Deeper Cut" a mamutí "The Physics of Gridlock", která se na konci trochu zvrhne. Lepší vyvrcholení než mnohohlasně, harmonicky a francouzsky (!) zpívaná pasáž pro album být nemohlo. Jediné vyloženě zbytečné skladby jsou pro mě intro "Road Salt Theme" a outro "End Credits". Pro moje uši směska nepříjemných zvuků, nijak neoslňující melodie... prostě záležitost na přeskočení.

"Road Salt Two" kapelu jednoduše vtáhlo zpět do hry. Dobře, ani předchůdce nebyl vyloženě špatný, ale určitě byl průměrný a většinou nezajímavý, zatímco dvojka je velmi chytlavá, přístupná a má duši. Má v sobě takovou tu zvláštní esenci, co dělá hudbu Pain of Salvation jedinečnou. Rozhodně to ale není převratné album, ani nedosahuje geniality starších počinů a ty jsou znatelné jen v náznacích. Chceme ale vůbec, aby se kapela vrátila ke kořenům? Já říkám ne. Uvidíme do jakých vod se ponoříme s experimentem Pain of Salvation příště.

Tracklist:

01. Road Salt Theme - 00:45

02. Softly She Cries - 04:15

03. Conditioned - 04:15

04. Healing Now - 04:29

05. To the Shoreline - 03:03

06. Eleven - 06:55

07. 1979 - 02:53

08. The Deeper Cut - 06:10

09. Mortar Grind - 05:46

10. Through the Distance - 02:56

11. The Physics of Gridlock - 08:43

12. End Credits - 03:25

Hodnocení: 8/10

Add comment

Korpiklaani jdou v listopadu do studia

22. october 2011 at 14:28 | Monsterfuck | Music News

Komu se zdálo, že finští nezmaři Korpiklaani nějak dlouho nevydávají nové album (vždyť poslední "Ukon Wacka" vyšlo už před osmi měsíci!), můžete být v klidu. Kapela prozradila, že začátkem listopadu začne nahrávat svou osmou velkou fošnu. Název, přesné datum vydání (logicky však nejspíš v příštím roce), ani počet písniček zatím nejsou známy, ale o tom už v prohlášení samotné kapely:

"Jsem rádi, že můžeme potvrdit, že 7. listopadu opakovaně vpadneme do studia Petrax v Hollola nahrávat další desku. Jméno je pořád ještě předmětem diskusí, takže ho nemůžeme odhalit. Počet songů je také nejistý, pořád pokračujeme ve psaní... inspirace proudí!

Hodně písniček je založeno na Kalevale (náš národní epos). Datum vydání se také ještě řeší. Není to tedy moc novinek, ale hádáme, že jste alespoň chtěli vědět, že je nové album na cestě, to nejlepší album, jaké jsme kdy napsali... minimálně."

Zmiňované "Ukon Wacka" vyšlo u Nuclear Blast 4. února letošního roku jako standardní CD, download, limitovaný digipack s bonusovým songem a jako LP.

Number of comments: 2

Česká (nejen) koncertní agitace

22. october 2011 at 14:06 | Monsterfuck | Music News

Na našem nechvalně proslulém ímejlu se nám zase jednou sešlo pár upozornění na koncerty, které můžete vzít jako takové malé tipy kam vyrazit, kdybyste měli chuť...

Kdo: Zordon (death metal, CZ), Gordon Shumway (grind-death, SVK), Macerace (grind-death, CZ), Desperate Times (HC-metalcore, CZ)

Kde: Pardubice - RC Ponorka

Kdy: 19. listopadu

Od kolika: 20:00

Za kolik: 60

Kdo: Tortharry (death metal, CZ), Sanatorium (brutal death metal, SVK), Firezone (mental metal, CZ), Sklepmaster (melodic death metal, CZ), Tartaro:s (metal-hardcore, CZ)

Kde: Ostrava - Barrák

Kdy: 18. listopadu

Od kolika: 20:00

Za kolik: 100

Kdo: Kreyson (power metal, CZ), Citron (heavy metal, CZ), Debustrol (thrash metal, CZ), Titanic (heavy metal, CZ), Root (dark/black metal, CZ), V.A.R. (thrash metal, CZ), Boron (hardcore-metal, CZ)

Kde: Pardubice - Ideon

Kdy: 29. října

Od kolika: 13:00

Za kolik: 450

A protože nadpis článku sliboval nejen koncertní agitaci, máme tu i jedno další upozornění - mladá thrash-HC parta Balamuta z Pacova právě vydala u firmy Panda Music debutové album "Justice, styď se!". Placka je ve formátu jewelcase a obsahuje osmičku songů v délce 25 minut.

01. Zlo plodí zlo

02. Justice, styď se!

03. Stres a strach

04. Jako stroj

05. Dolar na den

06. Muchtár Mai

07. Padla půlnoc

08. Zákon přírody

Number of comments: 1

Bude reunion Black Sabbath?

21. october 2011 at 19:20 | Monsterfuck | Music News

O možném návratu Black Sabbath, jedněch z největších titánů metalové hudby, v původní sestavě Ozzy Osbourne (zpěv), Tony Iommi (kytara), Geezer Butler (baskytara) a Bill Ward (bicí) se mluví už delší dobu, avšak legendární britská čtveřice stále drží své fanoušky v napětí, jestli tedy ano nebo ne. Fámy vydatně přiživoval zejména Ozzy (viz. jeho "je to velmi, velmi pravděpodobné" apod.), studenou sprchou ale bylo prohlášení Geezera Butlera z letošního úora, který napsal, že žádný reunion v žádném případě nebude. Naděje opět vysvitla v srpnu, kdy Birmingham Mail citoval Tonyho Iommiho, že prý Black Sabbath již tajně zkouší a píší novou hudbu, což ovšem samotný Iommi nedlouho poté osobně dementoval s tím, že citace je vytržená z kontextu a že rozhodně neprohlásil nic v tom smyslu, jak to později prezentovaly zmiňované noviny.

Nyní ovšem ten samý Tony Iommi v rozhovoru pro britský magazín Terrorizer prozradil, že všichni čtyři původní členové Black Sabbath mají za sebou první společnou zkoušku po mnoha letech. "Zahráli jsme si nějaké staré písničky a bylo to skvělé. Jsme v dobré náladě a dostali jsme se do bodu, kdy spolu opět můžeme zase hrát. Bylo by dobré, kdybychom to mohli udělat, předpokládám, že jsme k tomu zatím nejblíže. Může se to stát!"

Tato slova samozřejmě ještě nic nepotvrzují, ale dokazují, že alespoň něco málo se děje. Zdali se ale někdy scéna znovuobnovení jedné ze svých největších legend opravdu dočká, nebo se z toho všeho humbuku nakonec nevyvrbí nic, na to si evidentně ještě budeme muset nějaký čas počkat.

Number of comments: 2

Belphegor na čas přerušují veškerou činnost

21. october 2011 at 18:32 | Monsterfuck | Music News

Rakušané Belphegor oznamují, že jsou nuceni až do května příštího roku přerušít veškeré své aktivity, zrušit všechny domluvené koncerty a uložit na čas kapelu kompletně k ledu. Důvodem je zdravotní stav zpěváka a kytaristy Helmutha, který podle vyjádření na oficiálních stránkách musel před 16 dny po návratu z jihoamerického turné podstoupit "vážnou a náročnou operaci". Více informací prozatím Belphegor neposkytli.

Předchozí deska Belphegor s názvem "Blood Magick Necromance" vyšla 14. ledna letošního roku u německé firmy Nuclear Blast jako standardní jewelcase CD, limitovaná verze v lesklém slipcase obalu, černé LP, limitovaný krvavě rudý picture vinyl a speciální box s náhrdelníkem a řetězem (500 ručně číslovaných kusů - pro zájemce je stále ještě pár posledních na skladě vydavatele).

"Blood Magick Necromance", nástupce nahrávky "Walpurgis Rites - Hexenwahn" z října 2009, znamenal pro Belphegor po mnoha letech a albech změnu studia a producenta. Osvědčeného Andyho Classena a jeho Stage One tentokrát Rakušané vyměnili za Abyss Studios ve Švédsku, kde vládne producent Peter Tägtgren (Hypocrisy, Pain).

Add comment

Deathstars mají nového bubeníka

21. october 2011 at 18:03 | Monsterfuck | Music News

V řadách švédských Deathstars proběhla změna na bubenickém postu. Novým bicmanem se stal jistý Vice, občanským jménem Oscar Leander, ze stockholmského rockového tria Crescendolls. Vyjádření obou stran se nese v duchu klasických keců typu "jsem pyšný" od nového bubeníka a "lepší než kdykoliv předtím" od zbytku kapely, takže to přeskočíme a podíváme se rovnou na to, co mají Deathstars v plánu v příštích měsících.

Na programu je vydání best-of kompilace "The Greatest Hits on Earth", jež bude kromě 14 již známých kousků obsahovat také dva nové songy "Death Is Wasted on the Dead" a "Metal" (druhý zmiňovaný je venku od 14. října jako digitální singl), které prý mají být vodítkem, kam bude směřovat chystaná čtvrtá řadovka. Ta je však ještě v nedohlednu, takže se příznivci budou pozatím muset spokojit jen s datem 4. listopadu, kdy kompilačka "The Greatest Hits on Earth" oficiálně vychází. Na její tracklist a přebal jukněte níže.

Kromě toho je další významnou událostí v táboře excentrických Švédů nadcházející turné jako předkapela německých Rammstein. V rámci této šňůry se Deathstars podívají opět i do České republiky - stane se tak 12. listopadu v pražské O2 Aréně.

Tracklist "The Greatest Hits on Earth":

01. Death Is Wasted on the Dead [nový song]

02. Metal [nový song]

03. Death Dies Hard

04. Blitzkrieg

05. Motherzone

06. Synthetic Generation

07. Tongues

08. Blood Stains Blondes

09. Cyanide

10. New Dead Generation

11. The Mark of the Gun

12. Chertograd

13. Semi-Automatic

14. Syndrome

15. Play God

16. Opium

Add comment

Running Wild obnovují činnost

21. october 2011 at 17:24 | Monsterfuck | Music News

Není to zas tak dávno, co legendární heavy metalisté Running Wild z Německa ukončili svou činnost. Jediný stálý člen Rolf Kasparek to oznámil 17. dubna 2009, 30. srpna téhož roku proběhla speciální rozlučková na festivalu Wacken Open Air (záznam vyšel letos v červnu jako DVD a live CD). Nyní však přichází vcelku překvapivá zpráva, že Running Wild jsou opět plně aktivní a jejich zbrusu nová dlouhohrající deska "Shadowmaker", která bude celkově patnáctá, vyjde už v dubnu 2012 u SPV/Steamhammer.

"Mé prohlášení z jara 2009 bylo myšleno absolutně vážně," říká Rolf. "Opravdu jsem potřeboval oddech a ještě v lednu 2011 jsem na nahrávání nového alba vůbec ani nepomyslel. Ale když jsem dostal nápad na best-of album, k němuž jsem chtěl přidat čtyři nové kusy, uvědomil jsem si, jak moc mám rád skládání. Odtud už byl jenom kousek k nahrání celé nové studiové desky. Pro mě je 'Shadowmaker' velmi speciální, protože na mě nebyl vyvíjen žádný nátlak, žádné termíny a podobně. Myslím, že je jasně slyšitelné, že tento pohodový přístup mi pomohl napsat jednu z nejsilnějších nahrávek Running Wild vůbec."

Mezi písičkami, jež se na "Shadowmaker" objeví, nebudou chybět například titulní "Shadowmaker" (údajně rychlovka), "Piece of the Action" (středně rychlý otvírák) nebo "Dracula" ("osmiminutový monument").

Number of comments: 1

Absu - Abzu

20. october 2011 at 23:56 | Monsterfuck | Recenze

Absu jsou už dnes bezesporu kultovní záležitostí ve svém oboru, kterýmžto je - jak zasvěceným jistě nemusím připomínat - black metal s thrash metalovou patinou, pro zjednodušení většinou nazývaný black/thrash metal. Není to zas tak dlouho, co se kapela dala po menší pauzičce opět dohromady a začala pracovat na dalším ze svých pověstných více-albových konceptů; tentokrát se - jak samotní Absu prohlásili - jedná o "magii a okultismus", což je oproti dvěma minulým tématům (sumerská mytologie a keltská mytologie) trochu změna, ale zase ne násilná, a když se člověk zamyslí, zas tak daleko to od sebe není, aby to neplavalo ve vodách (když už se jmenují podle toho mýtického podzemního oceánu…) Absu. Hudebně se ovšem nějak extrémně výrazné změny taktéž nekonají, ale hnát na srdce, kdo z nás by to chtěl? Ono to tak už většinou bývá, že nechceme, aby se naše oblíbené skupiny měnily doopravdy a od základů. Progres v rámci stylu a zachování tváře je samozřejmě vítaný a z mé strany i žádoucí, dle mého názoru je to ta nejlepší možná cesta. A Absu? Ano, ti to splňují…

Novinka "Abzu" je druhou částí výše zmiňované magicky-okultní trilogie. První díl "Absu" vyšel nějakých dva a půl roku zpátky a právě on byl prvním počinem po obnově činnosti, tudíž v dnešní recenzi už si snad můžeme odpustit takovou tu omáčku okolo, jak se věci mají v porovnání s díly z 90. let (a ze začátku nového tisíciletí, když "Tara" vyšlo v roce 2001). Pojďme se juknout rovnou na muziku...

Jak jsem již zmínil výše, nějaké brutální stylové veletoče se nekonají. Pořád je to kvalitní black/thrashová pumelice v ostřejším tempu, což je vlastně takové poznávací znamení Absu - hoblují a hoblují a přitom to ani náhodou není jednotvárná sypačka. Že by to bylo nějak rozmanité, to bych zase netvrdil, ale v žádném případě muzika Absu nenudí (a také nikdy nenudila) a dokáže si svého posluchače udržet a bavit ho. Že se jedná o klad, to je snad zbytečné zdůrazňovat.

První vál "Earth Ripper", začínající mocným vysokým ječákem Proscriptora McGoverna, se nese přesně v takovém duchu - rychle a přece ne bezmyšlenkovitě. Ono z celého šestiskladového tracklistu se hned prvních pět kousků nese v poněkud zuřivějším tempu, jen sem tam se jako jemné koření objeví pomalejší vyhrávka či moment, aby to nebylo neustále na jedno brdo. První takové menší ozvláštnění přichází hned s druhou "Circles of the Oath", v níž se mezi black/thrash metalovou bouří několikrát na pár vteřin zvolní tempo, ozve se příjemná kytarová melodie a velice výrazná baskytara, která jinak nemá na "Abzu" příliš mnoho prostoru. Naopak hodně slyšet je řádění nového kytaristy Vis Croma, což může být pro někoho překvapivé vzhledem k tomu, že leader Absu sedí na bicí stoličkou. Je to právě kytara, která mnohé skladby svými riffy doslova táhne. Velice zajímavá je ovšem jako vždy i práce Proscriptora McGoverna, který v té klepanici zvládá svými paličkami kouzlit i velice zajímavé fígle.

Velice skvělá pasáž se vyskytuje přibližně v polovině "Abraxas Connexus" - začíná chvíli po minutě a půl a trvá přibližně další minutu. Opět se jedná o jedno ze zmiňovaných ozvláštnění - v tomto případě to můžeme klidně nazvat povedenou mezihrou, jež graduje v chytlavém riffu (ten se opakuje ještě jednou ke konci). Rozhodně jde o jeden z mých nejoblíbenějších momentů "Abzu". Aby to však nevyznívalo tak, že ty "normálně" rychlé kusy nestojí za nic, není to pravda, jen upozorňuji na ta zvolnění z toho důvodu, že jsou nejnápadnější.

Trochu výlučné postavení na desce má závěrečný čtvrthodinový opus "A Song for Ea", rozdělený do šesti menších částí (viz. tracklsit), i když stále v jedné stopě. Asi neřeknu nic překvapujícího, že díky větší délce a šesti kapitolám měli Absu v tomto případě větší možnost pohrát si s postupnou gradací, změnami nálad apod., díky čemuž vznikla jednoznačně ta nejrozmanitější kompozice "Abzu". A nebál bych se dodat, že i nejlepší. Nejenže totiž album skvěle zakončuje a taktéž zodpovědně shrnuje celých dvacet předchozích minut, ona díky většímu prostoru pro rozvinutí hudby do šíře přidává i mnohé navíc.

V celkovém součtu je "Abzu" bezesporu kvalitní a na poslech moc příjemný počin, jenž nemá šanci zklamat žádného příznivce Absu. Díru do světa to sice neudělá, za vaši pozornost však nahrávka podle mého stojí. Holdujete-li podobnému stylu muziky a zároveň ještě nemáte Absu v merku, rozhodně s pořízením neváhejte ani chvíli.

Tracklist:

01. Earth Ripper - 03:53

02. Circles of the Oath - 05:19

03. Abraxas Connexus - 03:58

04. Skrying in the Spirit Vision - 03:57

05. Ontologically, It Became Time & Space - 04:55

06. A Song for Ea - 14:46

I. E-A

II. A Myriad of Portals

III. Third Tablet

IV. Warren of Imhullu

V. The Waters - The Denizens

VI. E-A (Reprise)

Hodnocení: 7,5/10

Number of comments: 1

Metallica & Lou Reed uvolnili "Lulu" k poslechu

20. october 2011 at 23:04 | Ježura | Music News

Vydání společného alba Metallicy a Lou Reeda se kvapem blíží a muzikanti se rozhodli uvolnit celé dílo k online poslechu na TĚCHTO stránkách, takže můžete před nákupem posoudit jeho kvality také jednou oficiální cestou. Album se dostane na pulty obchodů 31. října, v Severní Americe pak o den později.

Veškeré dostupné informace jsme pro vás shrnuli v TOMTO obsáhlém článku, takže pro připomenutí detailů stačí kliknout...

Tracklist:

01. Brandenburg Gate - 04:19
02. The View - 05:17
03. Pumping Blood - 07:24
04. Mistress Dread - 06:52
05. Iced Honey - 04:36
06. Cheat On Me - 11:26
07. Frustration - 08:33
08. Little Dog - 08:01
09. Dragon - 11:08
10. Junior Dad - 19:28

Number of comments: 3

Aosoth pokračují pod křídly Agonia Records

19. october 2011 at 20:16 | Monsterfuck | Music News

Francouzští black metalisté Aosoth prodlužují smlouvu s polským vydavatelstvím Agonia Records, pod nímž letos vypustili své třetí album "III" (a před dvěma lety i své druhé album "Ashes of Angels"). Kontrakt byl prodloužen o další dvě desky, z nichž ta první by se měla objevit už koncem roku 2012.

"III" vyšlo 22. dubna 2011 jako CD, clear LP (350 kusů) a splatter LP (150 kusů). Zajímavostí je, že 23. září se na trhu objevilo i "Variations of Violence", což je čistě instrumentální verze "III". Tento počin vyšel s lehce odlišným mixem, pouze na vinylu a v nákladu 250 ručně číslovaných kusů.

Add comment

Eths začali nahrávat

19. october 2011 at 20:02 | Monsterfuck | Music News

Metalcore formace Eths z Francie právě začala nahrávat nové album, které by mělo podle plánu vyjít v první čtvrtině příštího roku u Season of Mist. Kapela vydala následujícíkrátkou zprávičku:

"Právě jsme ve studiu, kde nahráváme své třetí album. Užíváme si při hraní nových písniček hodně legrace a nemůžeme se dočkat, až se o ně s vámi podělíme, hlavně na pódiu. Další dobrou zprávou je, že se k nám vrátil původní bubeník Guillaume [Dupré]."

Předchozí deska "Tératologie" vyšla ve Francii v říjnu 2007, asi o půl roku později, v dubnu 2008, se nahrávka dostala i do zbytku Evropy pod značkou Season of Mist.

Add comment

Ex Deo začnou nahrávat

18. october 2011 at 23:58 | Ježura | Music News

Římskými dějinami inspirovaný ansábl pod vedením Maurizia Iacona (Kataklysm) v listopadu nastoupí do studia, kde v péči producenta Jeana-Françoise Dagenaise (Kataklysm, Malevolent Creation, Misery Index, Despised Icon) začne nahrávat druhé řadové album, nesoucí název "Caligula". Pokud vše půjde podle plánu, album by mělo být hotové přes zimu a jeho vydání je plánováno na léto 2012 u rakouských Napalm Records. Po vzoru prvotiny můžeme čekat hostující umělce.

Maurizio věc komentuje následovně: "Skládání hudby pro nové album jede na plné obrátky. Všechno jde jako po másle. U "Caliguly" jsme použili prvky, které jsme po hudební stránce nikdy dřív neprozkoumali. Album se začíná tvářit jako velmi zlověstný opus, který dostane nejen pozemské smrtelníky, ale příláká pozornost samotného Caliguly, který si někde dole nejspíš užívá pořádných orgií, zatímco tu mluvíme. S tímhle albem chceme stvořit dílo, které přetrvá velmi dlouho..."

"Fanoušci byli netrpěliví a pořád se ptali, proč to trvá tak dlouho... Odpověď je dost prostá: chceme stvořit monumentální album, a to chce čas. Rovněž naše světové turné s Kataklysm celý proces zpomalilo. Ale žádný strach, římští spoluobčané, neboť pro vás máme předběžné datum vydání. Příští rok uplyne 2000 let od Caligulova narození, takže chceme album vydat 31. srpna - přesně v den jeho výročí. Bude to událost..."

"Na důkaz, kolik si toho od "Caliguly" slibujeme, vyrazí Ex Deo na tour po USA, kde budou uctěny mnohé prvky pohanské víry. Detaily budou následovat... Přichází čas změn."

O grafickou podobu přebalu se postará Seth (Septicflesh). Na tracklistu se mimo jiné objeví i následující skladby: "I, Caligula", "Burned to Serve the Nocturnal Light", "In War & Conquest / Roma Caput Mundi" a "Teutoburg (The Ambush of Varus) - Part 1".

Add comment

<< First < Previous 12 3 4 5 Next > Last >>

October 2011

Hodnocení: 9/10

Hodnocení: 8/10

Hodnocení: 4/10

Hodnocení: 8/10

Hodnocení: 7,5/10

News subscription

Archive