review
review
Připravujeme: recenze Progenie Terrestre Pura - U.M.A.

October 2011

Lamb of God: kompletní info o nové desce

31. october 2011 at 22:11 | Monsterfuck |  Music News
Američané Lamb of God zveřejnili kompletní informace o očekávaném následovníkovi výborně přijaté desky "Wrath" z roku 2009. Novinka, která bude šestým albem skupiny (resp. sedmým, počítáme-li i jednu fošnu pod dřívějším názvem), se bude jmenovat "Resolution". Datum jejího vydání bylo stanoveno na 23. ledna u Roadrunner Records (v Severní Americe 24. ledna pod Epic Records); standardní edice bude ve formátu digipack obsahujícím 14 písní, limitovaná edice navíc přidá živé album "Wrath - Tour 2009/2010" o 12 položkách.

Přesně dle hesla nikdy neměnit vítězný tým "Resolution" stejně jako minulé "Wrath" produkoval Josh Wilbur, rovněž artwork vyrobil starý známý Ken Adams, s nímž už Lamb of God spolupracují delší dobu.

Tracklist a obálka "Resolution" vypadají takto:

01. Straight for the Sun
02. Desolation
03. Ghost Walking
04. Guilty
05. The Undertow
06. The Number Six
07. Barbarosa
08. Invictus
09. Cheated
10. Insurrection
11. Terminally Unique
12. To the End
13. Visitation
14. King Me

Lamb of God - Resolution

Snowy Shaw vydává DVD

31. october 2011 at 21:38 | Monsterfuck |  Music News
Švédský multiinstrumentalista a kapeloběžník Snowy Shaw odehrál 27. května letošního roku v Gothenburgu ve Švédsku speciální show, v jejímž rámci zázněl výběr písniček všech skupin, v nichž Snowy v průběhu let působil, mimo jiné se jedná o Mercyful Fate, King Diamond, Notre Dame, Dimmu Borgir, Therion, Dream Evil a další. Kromě samotného hlavního protagonisty se na pódiu objevili např. členové Mercyful Fate, King Diamond, Europe nebo Candlemass.

Níže se můžete podívat na ukázku z DVD, které bylo na koncertu nahráno a které by mělo vyjít v nejbližších měsících:


Axel Rudi Pell jde v listopadu nahrávat

31. october 2011 at 21:15 | Monsterfuck |  Music News
Německý kytarista Axel Rudi Pell koncem listopadu sbalí celou svou kapelu a vydá se s ní do nahrávacího studia, kde bude - a teď pozor - nahrávat. Oproti předchozímu počinu "The Ballads IV" už nepůjde o kompilačku, nýbrž o zbrusu novou desku, jež se bude jmenovat "Circle of the Oath" a jejíž vydání by mělo proběhnout na konci března příštího roku pod značkou SPV/Steamhammer. Produkci zatáhne Charlie Bauerfeind (Helloween, Rage, Saxon, HammerFall).

"Jsem více než nadšený!" tvrdí samotný Axel. "Zrovna jsem dokončil skládání všech deseti písní, včetně obligátního intra, a v příštích dnech se soustředím na dokončení textů. Bude to sakra dobrá nahrávka, která vás rozhodně nezklame. Bude to mít vše, co očekáváte od klasického alba Axel Rudi Pell se všemi těmi magickými momenty a pár překvapeními."

Axel Rudi Pell

Novinka Caliban přikvačí v únoru

31. october 2011 at 19:34 | Monsterfuck |  Music News
"I Am Nemesis" - tak se bude jmenovat osmá fošna metalcorových Němců Caliban. Label Century Media Records její vydání stanovil na 6. února 2012, přičemž už o čtyři dny dříve kapela odpálí po boku All Shall Perish, We Butter the Bread with Butter, Eyes Set to Kill a Atilla evropské turné na její podporu (14.2. i v Praze). Na albu nebudou chybět ani nějací ti hosté, jmenovitě jde o Marcuse Bischoffa z Heaven Shall Burn a Mitche Luckera ze Suicide Silence.

Caliban

3... 2... 1... videa!

31. october 2011 at 18:05 | Monsterfuck |  Music News
Co by to byl za začátek týdne bez tuny nových videoklipů? Tentokrát to jsou rovné čtyři kousky od tří amerických formací a jedné švédské, aby to té Evropě nebylo líto. Aby se někdo nehádal, vezmeme to podle abecedy:

Progresivní hračičkové Blotted Science, v nichž hrají například Pat O'Brien z Cannibal Corpse nebo Ron Jarzombek, před nedávnem vydali svůj druhý počin - EP s názvem "The Animation of Etymology". Stalo se tak 4. října u Jarzombekova vlastní labelu EclecticElectric (v Evropě vychází 28. listopad Bacick Records). Nyní byl na podporu minialba vydán videoklip ke kompozici "Vermicular Asphixiation":


Druhé v pořadí je jméno, při jehož vyslovení jistě zpozorní všichni příznivci zámořských nu-metalistů KoRn. Jejich bývalý kytarista Brian "Head" Welch natočil video k písničce "Paralyzed" jež vyšla 4. října jako digitální singl. Head kromě toho pracuje na novém EP, které by se mělo objevit začátkem nového roku. Na klip doporučujeme se podívat rychle, než si zase někdo začne inteligentně "nárokovat autorská práva":


Zmiňovanou švédskou vsuvkou mezi americkými kapelami jsou In Flames, jejichž poslední album "Sounds of a Playground Fading", z něhož pochází mimo jiné i písnička "Where the Dead Ships Dwell", vyšlo v červnu letošního roku. Zmiňovaný song bude 14. listopadu vydán jako čtyřskladový singl (kromě titulní pecky ještě tři její remixy) a aby to za něco stálo, natočila skupina společně s režisérem Patricem Ullaeusem (Dimmu Borgir, Lacuna Coil, Arch Enemy) i klip:


Posledním pánem na holení je jistý John 5, známý kytarista (v současné době v kapele Roba Zombieho, dříve například i u Marilyn Mansona), který se chystá na vydání šesté sólovky "God Told Me To", jejíž datum vydání však prozatím není známo. To ale nikterak nebrání k vypuštění videa k písničce "Welcome to Violence", což je druhý singl právě z tohoto alba. Na výsledek se můžete juknout na oficiálním webu Johna 5.

John 5

UPDATE:
Nové video vypustili rovněž mladí Britové Bring Me the Horizon. V jejich případě jde o další klip k úspěšnému albu s jednoduchým názvem "There Is a Hell, Believe Me I've Seen It. There Is a Heaven, Let's Keep It a Secret.". Tentokrát byl zfilmován song "Alligator Blood":


Immolation - Providence

30. october 2011 at 22:07 | Ježura |  Recenze
Jedno staré pořekadlo praví, že dobrého death metalu není nikdy dost, a přesně v duchu této osvícené teze blahořečím kapely, které za dlouhá léta svojí aktivní existence zásobují lačné uši svých oddaných následovníků i náhodných kolemjdoucích nekončící řadou pěkně masitých fláků, kterými se může nepřipravený konzument s hrůzou v očích zadusit. Za posledních několik měsíců se do této mé osobní dvorany slávy oprávněně a s velkou pompou uvedli i Newyorčané Immolation. A náhoda tomu chtěla, že se mi do pařátů dostal jejich poslední zářez, EP "Providence", které kapela vydala u společnosti Scion A/V, a které je k dispozici ke stažení zcela zdarma. Otázka, která ale čtenáře těchto řádků trápí asi nejvíce potom velmi úzce souvisí s aktuální platností okřídleného rčení "Za málo peněz hodně muziky"...

Jestli se mezi čtenáři této recenze najdou tací, kteří považují Immolation za majestátní a neotřesitelnou jistotu, můžu je uklidnit. Ani po výborné poslední řadovce "Majesty and Decay" pramen inspirace nevyschl, a kapela nám předkládá k tanci i poslechu dalších pět kusů prvotřídního materiálu. Jak už naznačila zmíněná číslovka, co do stopáže se jedná o plnokrevné EP a na necelých devatenácti minutách délky není jediná vycpávka. Namísto pokusů o vytvoření jakéhosi jednolitého celku, ohraničeného intrem respektive outrem, zvolili Immolation zcela přímý přístup, a na EP naservírovali pět drtivých skladeb klasického střihu, tedy žádné experimenty s neortodoxními strukturami písní. A i když to v podobných případech ani zdaleka není pravidlem, tady vše funguje na jedničku. EP jako celek totiž působí dojmem, jako by před první a po poslední skladbě něco mělo být. Fakticky je to sice nesmysl, ale když nad tím tak přemýšlím, před "Providence" není nic menšího, než "Majesty and Decay", a co přijde po něm, je ve hvězdách. Z tohoto úhlu pohledu tak EP působí jako jakýsi mezistupeň mezi alby. Možná to zní trochu zmateně, ale při zohlednění všeho již řečeného lze Immolation přirovnat k šelmě, která se právě přikrčila ke smrtícímu skoku, a "Providence" představuje právě ono přikrčení. Kouzelné na tom všem je, že mě to úchvatně znepokojuje a já chci víc...

Rád bych se rovněž pozastavil nad zvukovou stránkou nahrávky. Produkci má "Providence" na velmi vysoké úrovni a zvuk je mimořádně čistý. Přitom to celé zní nehorázně temně, nebezpečně a zle, a stejně, jako v případě "Majesty and Decay", jsem se do tohoto zvuku zamiloval velice záhy. Dusivá atmosféra všudypřítomné nevyhnutelnosti je totiž neskutečně návyková a představuje další zdroj toho "já chci ještě" pocitu. Na pochvalné razítko do žákovské knížky jsou rovněž nezaměnitelné riffy a sóla, která má na svědomí kytarista Robert Vigna, a která zaručují, že si Immolation s nikým nespletete. Uznejte sami, to je v případě tak konzervativního žánru, jakým death metal beze sporu je, velká poklona!


Pokud mám pohovořit a jednotlivých skladbách, nebude to moc dlouhé povídání. Jedině v pořadí třetí "Still Lost" mi úplně nepřirostla k srdci, ale bohatě to vynahrazuje exponenciálně gradujícím závěrem. Zbytek je více či méně špičkovou ukázkou death metalu první jakosti. Pokud bych měl ale přeci jen vybírat vrchol, bude to asi klipovka "Illumination" nebo titulní skladba "Providence", protože drtivé pochoďáky já rád, a to tak, že velmi...

Do předchozích řádků jsem shrnul vše, co mi v souvislosti s "Providence" přišlo důležité, a jestliže jste k tomuhle odstavci nepřeskočili rovnou, tak už asi tušíte, že tentokrát se budou slova kritiky hledat velice těžko. Popravdě, až na mně osobně ne zcela vyhovující část "Still Lost" nemůžu "Providence" vytknout zhola nic. Výsledné hodnocení pak není vyšší z jednoho prostého důvodu - známky od devíti výš totiž rozdávám deskám, které působí mnohonásobné sluchové orgasmy nehledě na posluchačovo pohlaví. V tomto světle zůstává "Providence" pouze prvotřídním materiálem, za který by jiní ochotně zaplatili párovými orgány. To je ovšem zatraceně dobré vysvědčení, nemyslíte?

Celé EP je zdarma a legálně ke stažení na TÉTO adrese.

Tracklist:
01. What They Bring - 03:16
02. Illumination - 03:34
03. Still Lost - 03:15
04. Providence - 04:12
05. Swallow the Fear - 04:40

Hodnocení: 8,5/10


Zbytek redakce hodnotí:
"Klasické Immolation" slibovala oficiální zpráva k vydání EP "Providence". Co na to říct - nelhala. "Providence" je totiž přesně to, co od Immolation čekáme a - co si budeme povídat - i chceme: mohutný těžkotonážní death metal té nejvyšší kvality. Kdo má s Immolation již nějaké pozitivní zkušenosti, bude zcela jistě spokojen. Na jednu stranu je sice pravda, že skladby na "Providence" nedosahují kvalit monumentálních opusů z předchozí desky "Majesty and Decay", ale to ovšem nic nemění na holém faktu, že Immolation patří na tu nejvyšší špičku death metalového žánru. Chcete-li podrobnosti, přečtěte si Ježurovu recenzi nade mnou, neboť se pod jeho text mohu jen podepsat...
Monsterfuck - 8/10

Průměrné hodnocení v redakci: 8,25/10

Sicmaggot hitparáda: 44. kolo

30. october 2011 at 11:30 | Monsterfuck |  Hitparáda
hitJe otázkou, zdali má vůbec cenu tento týden hitparádu jakkoliv komentovat vzhledem k tomu, že postoupily čtyři úplně ty stejné klipy jako posledně, jen v trošku zpřeházeném pořadí. Vyhrála tentokrát Umbrtka, jejichž "Vezeme bábu" nechalo všechny ostatní klipy za sebou o celou koňskou délku. Deicide, Metallica a My Dying Bride posbírali čirou náhodou stejný počet bodů, tudíž si nemohou vzájemně závidět. Zajímavé ovšem je, že My Dying Bride jsou nyní v hitparádě již sedmým týdnem, tudíž ať už dopadnou jakkoliv, skončí... akorát když se umístní v rozmezí 1.-4. místa, přesunou se doomařit do Síně slávy, což by byl jistě úspěch, protože od začátku roku, kdy byla hitparáda spuštěna, se to povedlo zatím jen pěti klipům - naposled se tak stalo v půlce srpna. Na věčnou slávu však pomalinku začíná pokukovat i Umbrtka, jejíž působení v hitparádě aktuálně začíná počítat svůj šestý týden.

Teď si však pojďme zodpovědět otázku, která pálí lidstvo od počátku věků - jaké jsou novinky v hitparádě? Náš redakční tým výzkumníků a šarlatánů nad tímto ožehavým filozofickým problémem dumal dnem i nocí a nakonec po vyhrocené debatě rozhodl nasadit jednu oldschool thrashovku a jednu nu-metalovou komerci (smích). V překladu - Toxic Holocaust a Linkin Park!

Výsledky 43. kola:
---postupující---
1. místo: Umbrtka - Vezeme bábu (17 hlasů - 37%)
2.-4. místo: Deicide - Scars of the Crucifix (8 hlasů - 17%)
2.-4. místo: Metallica - St. Anger (8 hlasů - 17%)
2.-4. místo: My Dying Bride - The Prize of Beauty (8 hlasů - 17%)
---nepostupující---
5. místo: Helloween - I Can (3 hlasy - 7%)
6. místo: Skuldom - Orgiastic Blasphemy (2 hlasy - 4%)

Novinky 44. kola:
Linkin Park - Breaking the Habit
Toxic Holocaust - Nuke the Cross

Klipy a hlasovací anketu pro 44. kolo naleznete po rozkliknutí na celý článek!

Morbid Angel připravují album remixů

30. october 2011 at 10:42 | Monsterfuck |  Music News
(Ex-)death metaloví veteráni Morbid Angel se evidentně svých hrátek s elektronikou nehodlají jen tak vzdát, přestože jejich poslední album "Illud Divinum Insanus", které se neslo právě v tomto duchu, bylo diplomaticky řečeno přijato velice rozporuplně. Nyní však Morbid Angel chystají další podobný počin - album plné remixů, jež vyjde v průběhu příštího roku u firmy Season of Mist.

Jaké skladby budou zremixovány a kdo se o nové verze postará, ještě není známo. Prozrazena byla pouze jedna píseň - "Existo Vulgoré" (z alba "Illud Divinum Insanus"), jejiž remix si vzal na paškál Alexandre Locher alias Xytras, člen švýcarských industrialistů Samael.

"Illud Divinum Insanus" vyšlo u Season of Mist 6. června letošního roku jako download, jewelcase CD, 2LP, digipack CD (pouze v Severní Americe), starpack CD (všude jinde kromě Severní Ameriky) a luxusní dřevěný box. Šlo o první desku Morbid Angel po 8 letech, první nahrávku s navrátivším se Davidem Vincentem po 16 letech a také první album vůbec, jež nenabubnoval Pete Sandoval, za něhož kvůli zranění musel naskočit Tim Yeung (Divine Heresy, ex-Hate Eternal).

Morbid Angel

Blind Guardian vydají bestofku

30. october 2011 at 1:19 | Monsterfuck |  Music News
Vydavatelská firma Nuclear Blast stanovila na 27. ledna 2012 vydání kompilačního počinu Blind Guardian s názvem "Memories of a Time to Come", na němž se objeví znovunahrané a zremixované skladby z celé historie kapely. Podle aktuálních informací by se "Memories of a Time to Come" mělo objevit v podobě standardního jednoho CD a luxusní třídiskové edice, jejíž součástí údajně budou i demosnímky z období, kdy Blind Guardian ještě fungovali pod původním názvem Lucifer's Heritage (tj. 1984-1986).

Kromě toho Blind Guardian plánují ještě jeden další projekt. Společně s německým fantasy spisovatelem Marcusem Heitzem (u nás je známý především díky čtyřdílné sáze "Trpaslíci") právě pracují na čistě orchestrální desce, jejíž vydání by mělo proběhnout taktéž v příštím roce. Více informací ještě není známo.

Blind Guardian

Rammstein: kompilace posunuta na prosinec + nový singl za dveřmi

29. october 2011 at 22:29 | Monsterfuck |  Music News
Industrial metaloví Němci Rammstein vydají svou obsáhlou kompilačku "Made in Germany 1995-2011" s konečnou platností 6. prosince. K dispozici bude hned trojice formátů - jednodiskovou počínaje, pětidiskovou konče. Standardní verze vyjde jako digipack s 16 písničkami, limitovaná edice - rovněž v digipack formátu - se dvěma disky přihodí navíc placku se 17 remixy. Poslední edice bude luxusní ocelový box s masivním bookletem o neuvěřitelných 240 stranách (!), jenž kromě zmiňovaných dvou CD přidá ještě celkem trojici DVD disků, na nichž najdeme úplně všechny videoklipy, které kdy Rammstein natočili (23), včetně dokumentů o natáčení každého z nich (8 těchto making of videí doposud nebylo nikdy zveřejněno). Všechny songy i klipy byly pro tuto kolekci zremasterovány. Kompletní tracklist a artwork vypadají následovně:

CD I (standardní edice / limitovaná edice / deluxe edice):
01. Engel
02. Links 2 3 4
03. Keine Lust
04. Mein Teil
05. Du Hast
06. Du Riechst So Gut
07. Ich Will
08. Mein Herz Brennt
09. Mutter
10. Pussy
11. Rosenrot
12. Haifisch
13. Amerika
14. Sonne
15. Ohne Dich
16. Mein Land

CD II (limitovaná edice / deluxe edice):
01. Du Riechst So Gut '98 [Faith No More remix - 1998]
02. Du Hast [Jacob Hellner remix - 1997]
03. Stripped [Johann Edlund remix - 1998]
04. Sonne [Clawfinger remix - 2001]
05. Links 2 3 4 [Westbam remix - 2001]
06. Mutter [Sono remix - 2002]
07. Feuer Frei! [Junkie XL remix - 2002]
08. Mein Teil [Pet Shop Boys remix - 2004]
09. Amerika [Olsen Involtini remix - 2004]
10. Ohne Dich [Laibach remix - 2005]
11. Keine Lust [Black Strobe remix - 2005]
12. Benzin [Meshuggah remix - 2005]
13. Rosenrot [Northern Lite remix - 2005]
14. Pussy [Scooter remix - 2010]
15. Rammlied [Devin Townsend remix - 2010]
16. Ich Tu Die Weh [Fukkk Offf remix - 2010]
17. Haifisch [Hurts remix - 2010]

DVD I (deluxe edice):
01. Du Riechst So Gut [video] + making of
02. Seemann [video] + making of
03. Rammstein [video] + making of
04. Engel [video] + making of
05. Du Hast [video] + making of
06. Du Riechst So Gut '98 [video] + making of
07. Stripped [video] + making of

DVD II (deluxe edice):
01. Sonne [video] + making of
02. Links 2 3 4 [video] + making of
03. Ich Will [video] + making of
04. Mutter [video] + making of
05. Feuer Frei! [video] + making of
06. Mein Teil [video] + making of
07. Amerika [video] + making of
08. Ohne Dich [video] + making of
09. Keine Lust [video] + making of

DVD III (deluxe edice):
01. Benzin [video] + making of
02. Rosenrot [video] + making of
03. Mann Gegen Mann [video] + making of
04. Pussy [video] + making of
05. Ich Tu Dir Weh [video] + making of
06. Haifisch [video] + making of
07. Mein Land [video] + making of

Rammstein - Made in Germany

Ti pozornější z vás si jistě všimli, že v tracklistu se vyskytuje jedna nová skladba - "Mein Land" (+ její video na třetím DVD). Ta vyjde taktéž 14. listopadu (jen v německy mluvících zemích už 11. listopadu) jako stejnojmenný singl "Mein Land", obsahující rovněž ještě jednu novou píseň - "Vergiss Uns Nicht" - a dva remixy "Mein Land". Videoklip "Mein Land", o jehož režii se postaral Jonas Åkerlund (ano, ten Jonas Åkerlund, s nímž už Rammstein natočili tři jiná videa včetně kontroverzního "Pussy"; kromě toho má Jonas na kontě např. spolupráci s Madonnou, Metallicou, Ozzy Osbournem a spoustou dalších - slušná kariéra na někoho, kdo začínal jako bedňák Candlemass a člen Bathory...), bude zveřejněn 11. listopadu na oficiálním webu kapely. Tracklist a obálka singlu zde:

01. Mein Land
02. Vergiss Uns Nicht
03. Mein Land [BossHoss remix]
04. Mein Land [Mogwai remix]

Rammstein - Mein Land

Sólstafir - Svartir Sandar

29. october 2011 at 0:13 | Monsterfuck |  Recenze
Solstafir - Svartir SandarSólstafir je jedna z těch kapel, které stojí mimo veškeré dění na scéně, o nic se nestarají a jen si dělají tu svou neotřelou muziku. Zrovna v jejich případě se to dá brát takřka doslova - a to ne jen díky jejich islandské "izolaci", ale i kvůli samotné hudbě, stěží zařaditelné směsici psychedelického rocku, metalu, severské melancholie, unikátní islandské zádumčivosti a lehounkého oparu black metalu, jakožto pozůstatku z dřívějších dob, který je však v jejich tvorbě desku od desky méně a méně znatelnější.

Dalo by se říct, že novinka "Svartir Sandar" v tomto trendu pokračuje a na první poslech je zřejmé, že rozvíjí to, co začalo už s nahrávkou "Masterpiece of Bitterness" a naplno propuklo na minulém veledílu "Köld". Důležité je, že v případě Sólstafir se ale nejedná o neustále omílání jednoho schématu na pár různých způsobů, kapela se na své cestě neohlíží zpátky, ale jde pořád dopředu. Ten progres mezi jejich jednotlivými deskami je zcela přirozený, nenásilný. Pokud jste na tom podobně jako já a tu cestu společně se Sólstafir šlapete už od "Masterpiece of Bitterness" (přece jenom, debut "Í Blóði og Anda" byl trochu někde jinde, ačkoliv i na něm je už v náznacích slyšet to, kvůli čemu začali být Sólstafir později považováni za výjimečnou skupinu, kromě toho právě z něj pramení onen pozůstatek black metalu, čili ta kontinuita začíná vlastně už od něj), přijde vám ten jejich žánrový posun na ose "Masterpiece of Bitterenss"-"Köld"-"Svartir Sandar" zcela samozřejmý - asi jako když jste doopravdy na cestě a krajina se kolem vás postupně mění. Na rozdíl od obrovské spousty jiných dnešních formací Sólstafir na své hudební pouti nechodí neustále v kruzích, ale pomalu putují neustále kupředu za horizont. To samozřejmě někomu vyhovovat může, někomu nemusí. Lidé, kteří nemají rádi překvapení a očekávají, že jejich oblíbené skupiny budou hrát pořád to samé dokola, budou mít s těmito Islanďany nejspíš trochu problém, ačkoliv já osobně i myslím, že zrovna Sólstafir hrají už sami o sobě takový druh hudby, že budou oslovovat spíše otevřenější posluchače, díky čemuž asi nikdo nebude mít vyložený problém s tím, že "to nezní jako 'Köld'". Že zcela viditelně bylo "Köld" rozhodně lepší než "Svartir Sandar", to už je samozřejmě věc jiná, k tomu se ovšem ještě dostaneme později…

Abych to však převedl do trochu lidštějšího jazyka, na "Svartir Sandar" lze cítit ještě o něco větší příklon k rocku a k psychedelii. Paradoxně se však nejedná o tak těžké sousto jako jeho dva předchůdci, naopak je to nejspíše hudebně nejpřístupnější materiál, jaký kdy Sólstafir prozatím stvořili. Samozřejmě, přístupný pouze v rámci tvorbě samotné kapely, v kontextu celé scény si k oné přístupnosti račte domyslet hodně velké uvozovky, neboť pro běžného posluchače metalového mainstreamu nejspíš dlouhé islandské opusy nebudou tak úplně lehce stravitelné, ačkoliv se na poměry Sólstafir jedná o vcelku lehké skladby.

Solstafir

Přese všechno však mohou mít se "Svartir Sandar" trochu problém i příznivci Sólstafir, kteří jsou už předem připravení na to, že dostanou něco trochu neotřelého. To však není dáno oním neustálým posunem, a už vůbec ne oním nezvyklým stylem hraní, jako spíš tím, že ne úplně všechno je na novince tak, jak by mělo být - myšleno z hlediska kvality jednotlivých skladeb. Nechápejte mne špatně, stále je to velice skvělá věc s některými naprosto dech beroucími momenty, ale vcelku brzy se člověk začne ptát, zdali si tentokrát Sólstafir neukousli sousto větší, než jsou schopni polknout. Mluvím samozřejmě o nepřiměřeně dlouhé délce, přesahující 77 minut, což je dle mého názoru moc. Na jednu stranu jak "Masterpiece of Bitterness", tak "Köld" měly také 70 minut, ale v jejich případě byla celá hrací doba vyplněna úchvatnými nápady takřka v každé vteřince; oproti tomu na "Svartir Sandar" je bohužel cítit, že některé pasáže či dokonce celé skladby jsou zde prostě a jednoduše navíc a působí spíše vycpávkově, jako vata. A to rozhodně není něco, na co bych byl od Sólstafir zvyklý a na co bych si zvykat chtěl. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby Islanďané neměli moc velké oči, nechtěli mermomocí stvořit tak předlouhý počin a namísto toho radši z obou disků sebrali ty nejlepší nápady, koncentrovali je pouze na jednu placku (tj. hrací doba by se pohybovala okolo 40 minut), měli bychom co dočinění s dalším naprosto fantastickým opusem. Takto ovšem "Svartir Sandar" působí lehounce rozmělněně - zatímco na "Köld" byly posluchačům výtečné pasáže předkládány neustále, na "Svartir Sandar" na ně posluchač musí čekat, přičemž ty mezery jsou vyplněny ne doslova slabším materiálem, ale materiálem, který dle mého mínění v mnohých případech tak úplně nedosahuje standardů Sólstafir.

Co si má z této recenze odnést čtenář? Shrnul bych to asi následovně: "Svartir Sandar" je stále velice dobrá deska - už jen díky nesporné výjimečnosti samotného zvuku jejích autorů, avšak přesto je zároveň mírným zklamáním kvůli tomu, že kvalitě svých předchůdců jen kouká na záda. Kdo se se Sólstafir doposud nepotkal, ten bude nejspíše ze "Svartir Sandar" unešen; kdo se s nimi potkal, ten mi jistě přitaká.

Tracklist:
Disc I:
01. Ljós í Stormi - 11:35
02. Fjara - 06:39
03. Þín Orð - 06:20
04. Sjúki Skugginn - 05:07
05. Æra - 04:53
06. Kukl - 05:08
Disc II:
01. Melrakkablús - 09:58
02. Draumfari - 03:40
03. Stinningskaldi - 01:15
04. Stormfari - 03:37
05. Svartir Sandar - 08:21
06. Djákninn - 10:51

Hodnocení: 7,5/10


Zbytek redakce hodnotí:
Sólstafir, to je především hodně netradiční hudba, v posledních albech (počítaje i "Svartir Sandar") dovedená k nevšední kráse. Především začátek alba a hlavně první dva tracky jsou něco nádherného a pár slovy lehce nepopsatelného. Možná postačí, když řeknu, že pokračují ve stopách (skladby) "Köld" z minulé desky. Postupně ale přeci jen přichází jistá utahanost a nezáživnost, ostatně celkem na posluchače čeká téměř 80 minut hudebního materiálu. Závěr alba mi už při poslechu vyloženě splýval, takže za sebe musím říct, že "Svartir Sandar" ve výsledku nedosahuje až takové výjimečnosti, jakou v sobě neslo předchozí "Köld".
Ellrohir - 7/10

Průměrné hodnocení v redakci: 7,25/10

Solstafir

Hromada nových klipů...

28. october 2011 at 22:21 | Monsterfuck |  Music News
Začněme dnešní klipovou přehlídku v Anglii, kde od loňského roku operuje death metalový projekt Vallenfyre, v němž mimo jiné hrají například členové Paradise Lost, My Dying Bride nebo Brujeria. Kapela 31. října vydává debut "A Fragile King", k němuž vzniklo video "Cathedrals of Dread", viz. o kousek níže.

Jelikož tu o "A Fragile King" doposud neproběhly žádné informace, dáme si v naší videoklipové novince menší vsuvku. Jak již bylo řečeno, album vychází 31. října, což je datum pro Evropu, v Severní Americe bude k dispozici od 1. listopadu, v obou teritoriích jako jewelcase CD, digipack (s bonusovou skladbou "Majesty Dethroned") a také jako vinyl o třech druzích (všechny s bonusovým songem a plakátem) - černý (nelimitovaný), průhledný (200 kusů) a zlato-černý (100 kusů). Tracklist a obal jsou následující (ono video "Cathedrals of Dread" hned pod nimi):

01. All Will Suffer
02. Desecration
03. Ravenous Whore
04. Cathedrals of Dread
05. As the World Collapses
06. A Thousand Martyrs
07. Seeds
08. Humanity Wept
09. My Black Siberia
10. The Divine Have Fled
11. The Grim Irony
12. Majesty Dethroned [bonus]



Zámořská skupina Machine Head natočila první videoklip ke své aktuální a velice kladně přijaté desce "Unto the Locust", která vyšla 23. září. Zfilmována byla skladba "Locust", jejíž řežie se ujal Mike Sloat, s nímž už Machine Head v minulosti natočili celkem pět videoklipů - "Imperium", "Days Turn Blue to Gray", "Aesthetics of Hate", "Now I Lay Thee Down" a "Halo".

Natáčení záběrů, v nichž figuruje samotná kapela, trvalo jeden den a proběhlo 1. srpna letošního roku ve Filadelfii kompletně před zeleným pozadím, úplné dokončení videa však díky množství efektů trvalo více jak další dva měsíce. Jestli to stálo zato se můžete přesvědčit kliknutím na obrázek:

Machine head video

Nový videoklip vypustili rovněž heavy metalisté Iced Earth, taktéž z USA. V jejich případě byl klip "Dystopia" natočen na podporu čerstvého počinu stejného jména, jenž je venku od 17. října. Kromě toho se samozřejmě jedná i o úplně první videoklip s novým zpěvákem Stu Blockem, neboť album "Dystopia" je jeho premiérou v řadách Iced Earth. Jak to jde jemu i zbytku kapely před kamerou se můžete přesvědčit na tomto odkazu.

A do třetice ještě jedna americká parta - Trivium, jejichž poslední nahrávka "In Waves" je venku o něco déle, než je tomu u předchozích kolegů - v obchodech se válí od 9. srpna. Aby se na ní jen tak nezapomnělo, natočila skupina společně s režiserém Ramonem Boutvisethem (All That Remains, Darkest Hour) video k songu "Built to Fall". Podívejte se kliknutím sem.

Aby někdo neřekl, že tu propagujeme samé komerce, máme tu pro vás na závěr jednu pekelnou specialitku, nad níž i těm nejprotřelejším metalistům zůstane rozum stát - japonskou metalovou kapelu Babymetal, v níž zpívá trojice malých Japonek. Pozor - doslova malých, protože jim je 12, 12 a 13 let! Jen pro úplnost, song se jmenuje "Doki Doki Morning":


Korn s novým klipem

28. october 2011 at 14:45 | Ježura |  Music News
V táboře Korn vše směřuje k vydání nového alba "The Path of Totality", a kapela nyní vypustila klip k druhé, již před dvěma týdny zveřejněné skladbě "Narcissistic Cannibal". Živé záběry byly pořízeny na vystoupení kapely 27. září v prostorách The Roxy Theatre v kalifornském Západním Hollywoodu.

Samotné album vyjde 6. prosince, a to ve dvou variantách. Standartní jedenáctiskladbové CD doplní speciální edice, která se navíc pochlubí bonusovými skladbami a také DVD "The Encounter", které vzniklo při natáčení památného koncertu, jenž se uskutečnil uprostřed dvousetsedmdesátimetrového kruhu v obilí v Bakersfieldu.

Tracklist a obal alba budou vypadat následovně:

01. Chaos Lives in Everything
02. Kill Mercy Within
03. My Wall
04. Narcisstic Cannibal
05. Illuminati
06. Burn the Obedient
07. Sanctuary
08. Let's Go
09. Get Up!
10. Way Too Far
11. Bleeding Out


Lamb of God se hlásí s informacemi k nadcházející desce

28. october 2011 at 14:36 | Beztak |  Music News
Američtí thrash groove metalisté Lamb of God dokončují zatím bezejmennou novinku. Nástupce poslední desky "Wrath" z roku 2009 by měl vyjít začátkem roku příštího a ujme se toho vydavatelství Epic Records. Dá se očekávat pořádný nářez, na jaký jsme od božích jehňátek zvyklí. S dalšími informacemi příjdou velice brzy, jak uvedl bubeník Chris Adler.

"Práce na novém albu jsou u konce! Detaily zveřejníme již brzy. Pozvali jsme si několik novinářů k prvním poslechům a jsme nadšeni. Odezva byla fantastická! Příští rok by deska měla vyjít, vyjedeme na turné, takže nás čeká ještě spousta práce. Ale jsme rádi, že jsme to dotáhli až sem!"

Lamb of God mají na svém kontě 6 studiových alb, včetně jednoho ještě pod původním názvem Burn the Priest, a dvě nominace na Grammy, za píseň "Redneck" v roce 2007 a "Set to Fail" v roce 2010.

Lamb of God

Wolfsbane: info o comebackovém počinu

28. october 2011 at 11:50 | Monsterfuck |  Music News
Britští heavy metalisté Wolfsbane, kteří nedávno po letech obnovili svou činnost, pojmenovali své první comebackové album "Wolfsbane Save the World". Novinka by měla vyjít v lednu 2012. Její obálku a tracklist si můžete prohlédnout na konci článku.

Wolfsbane, v jejichž řadách působí mimo jiné známý zpěvák Blaze Bayley (jistě si jej všichni pamatují jako zpěváka Iron Maiden z druhé poloviny 90. let, kromě toho má však za sebou i bohatou sólovou kariéru), začali hrát v roce 1984 a v příštích deseti letech nahráli tři desky - "Live Fast Die Fast" (1989), "Down Fall the Good Guys" (1991) a "Wolfsbane" (1994). Rozpad kapely přišel v roce 1994, kdy se Blaze Bayley přidal k Iron Maiden jako náhradník za Bruce Dickinsona. Po odchodu z Iron Maiden se Blaze začal věnovat sólové kariéře (nejprve jen jako Blaze, později pod celým jménem Blaze Bayley). První impuls k obnově Wolfsbane přišel už v roce 2007, kdy se skupina vydala na turné.

Tracklist "Wolfsbane Save the World":
01. Blue Sky
02. Teacher
03. Buy My Pain
04. Starlight
05. Smoke and Red Light
06. Illusion of Love
07. Live Before I Die
08. Who Are You Now
09. Everybody's Looking for Something Baby
10. Child of the Sun
11. Did It for the Money

Wolfsbane - Wolfsbane Save the World

Bonded by Blood mají nového baskytaristu

27. october 2011 at 11:52 | Beztak |  Music News
Mladá thrash metalová kapela z Kalifornie, Bonded by Blood oznámila jméno nového baskytaristy. Je jím Jessie Sanchez. Kapela tak našla náhradu za Jerryho Garciu, který ukončil své působení na začátku tohoto roku. V nové sestavě tedy začali přípravy na nové album, které hodlají nahrát na začátku roku 2012. Nová deska by měla být následovníkem minulé "Exiled to Earth" a bude to v pořadí třetí plnohodnotná deska. Jak je známo, třetí album rozhoduje o tom, zda kapela měla jen štěstí začátečníka nebo má opravdu šanci stát se stálicí na metalové scéně.

Bonded by Blood k tomu vydali krátké prohlášení:
"Jsme nadšeni, že můžeme oznámit, že náš dobrý přítel Jessie Sanchez se připojil do rodiny Bonded by Blood! Bylo to dlouhé a strastiplné hledání, ale nakonec jsme našli toho právého chlapíka. Jsme hrdí, že bude hrát na basu právě u nás."

Bonded By Blood

Insomnium - One for Sorrow

27. october 2011 at 0:57 | Ježura |  Recenze
I když melodický death metal není zrovna žánrem, který bych poslouchal dnem i nocí, a měl naposlouchanou snad každou kapelu, která se dá do téhle škatule zařadit, čas od času mě chytí taková zvláštní nálada, na kterou pomáhá právě kvalitní melodeath. A nic na tom nemění ani skutečnost, že je to v současné době žánr lehce podléhající dobovým trendům, nebo se, chcete-li, vyvíjí. Při příležitosti jedné takové nálady jsem, brouzdaje po YouTube, narazil na klip "Down with the Sun" od finských Insomnium. Skladba se mi zalíbila, následoval maraton po dalších počinech této kapely a po nějaké době to skončilo přesně tam, kde to začalo - u "Down with the Sun". Zbytek tvorby mě totiž pěkně nudil, a tak se nad Insomnium zavřely vody mého zájmu. Vidina hodnocení aktuální novinky "One for Sorrow" mi však poskytla příležitost dát kapele druhou šanci a třeba zjistit, jak jsem byl před časem bláhový...

A když už tu ta příležitost je, tak to vezmeme z gruntu a pěkně popořádku. První, co nakupujícímu padne do oka, je pochopitelně obal. A není to obal ledajaký, nýbrž mým smyslům lahodící. Co do provedení pokračuje ve stylu, kterého se drží i starší počiny Insomnium, a jeho potemnělá atmosféra napovídá, jaké nálady na nás mohou padnout při samotném poslechu. Zajímavé je, že i přes skutečnost, že se obal drží směru, nastoleného jeho předchůdci, hned mě praštila do očí příbuznost s přebalem alba "Guided by Fire" od krajanů Ghost Brigade. Nemůžu si pomoct, ale oba obaly na mě mluví stejným jazykem...

Toliko k vizuálním dojmům. Než se pustím do konkrétních pozitiv a negativ zvukové části, nastíním pár obecných postřehů, kterých jsem při poslechu "One for Sorrow" nabyl. Kvalitní a čistý zvuk je dnes takřka povinností a v tomto směru nový počin Insomnium nikterak nevyčnívá z řady. Co mi ale přišlo trochu s podivem, je možná malinko utopený vokál. Těžko říct, jestli to klást za vinu hlasovým parametrům páně Niilo Sevänena, nebo záměru producenta. Při současném stavu věcí bych však ocenil nepatrně ostřejší projev, ale to už je věc osobního vkusu. O něco objektivnější je však skutečnost, že z několika pasáží slyším typické znaky melodií Amorphis, z celkové nálady a pojetí alba pak tu a tam dýchne melancholie ne nepodobná již vzpomínaným Ghost Brigade. Nemyslím si sice, že by se jednalo o jakékoli vykrádání, ale přijde mi s podivem, že celé album zní jako by skladatelé obou zmíněných kapel občas přiložili ruku k dílu, a tu skutečnost se ani nesnažily skrýt.


Ale dost náznaků a obecností, přistoupíme k hudbě v její obnaženosti. Odnikud se vynořivší a postupně gradující intro "Inertia" považuji za velice vkusný úvod. Upozaděná vokální deklamace působí vyloženě přitažlivě, a na konci umlčená kytarová linka působí dojmem nataženého katapultu. Velmi sugestivní lákadlo na potenciální riffovou smršť, která by mohla následovat. Když ale pauza přejde v první regulérní skladu alba - "Through the Shadows", začne vám v hlavě vrtat nejasný pocit, že je něco špatně. Objevit důvod nevyžaduje nijak přehnané úsilí. Skutečnost je bohužel taková, že různé byť kvalitní dílčí prvky skladby dohromady vůbec nefungují. Výsledek vypadá tak, že se docela pěkná kytarová vyhrávka omrzí už při čtvrtém opakování a její další a další použití napříč skladbou celek dokonale sráží. Stejně tak zajímavý a zapamatovatelný riff aby člověk pohledal. Trnovou korunu tomu nasazuje navýsost unylý refrén, který by šel použít za vzor nevkusného použití typické finské melodiky a čistého vokálu. Být tohle problém jediné skladby, mávnu nad tím rukou, jenže ono to na větší části alba není o moc lepší. I když se tu a tam najde nějaký ten zajímavý prvek, většinou je zadupán do země přívalem ubíjející nijakosti, bezpohlavnosti a bohapusté nudy - pochopitelně tu ve větším, tu v menším měřítku. Bohužel však musím tyto atributy s definitivní platností prohlásit za společný jmenovatel velmi významné části tracklistu. Skutečnost, že většina skladeb působí, jako by byla vystavěna podle stejné šablony, okolo které se mění akorát melodie, tuto všeobjímající rozpačitost jedině podtrhuje.

Ale abychom si rozuměli, ono to není vyloženě špatné. Většina skladeb je ale prostě takovým čekáním na změnu, která nepřijde, pročež album v mých očích a hlavně uších ztrácí na přitažlivosti - většinou není co očekávat, na co se těšit, a necelá hodina tak uplyne, aniž by si toho člověk všiml. Znáte ten pocit, když si před spaním pustíte album, vnímáte sotva první dvě skladby, a probudíte se během poslední? Tak to je přesně ono. Většina alba uplyne bez jakéhokoli záchytného bodu, aniž byste si toho vůbec všimli. A i když se většinou snažím nečíst hodnocení kolegů redaktorů, tentokrát jsem udělal výjimku a zjistil, že na to Monsterfuck kápnul. Tím zlem jsou nekonečné melodické vyhrávky, táhnoucí se prakticky od začátku do konce. A když vám do uší bez ustání zvoní táhlé tóny sólové kytary, otupíte. Potom zanikne i taková "Decoherence", přičemž její obdoba na posledním albu Decapitated ode mě sklidila potlesk...


Jak už jsem výše naznačil, celé album rozhodně není až tak zavrženíhodné, jak to teď může vypadat, a několik skladeb jsem přeci jen shledal slušnými až velmi nadprůměrnými. Když pominu již vzpomenuté intro "Inertia", mám na mysli skladbu "Only One Who Waits", která válcuje svým refrénem, a pak především následující "Unsung". Riff sloky je vyloženě skvělý a zbytek skladby zaostává jen decentně. Velmi příjemný je rovněž závěr, který působí jako taková menší skladba ve skladbě. Tady se prostě podařilo to, co jinde ne a výsledek je vynikající. První zveřejněnou skladbu nemohla kapela vybrat lépe. Za zmínku stojí ještě slušná titulka "One for Sorrow" a sedmi a třičtvrtě minutová "Lay the Ghost to Rest", ale to bude asi tak všechno, zbytek je z výše uvedených důvodů větší nebo menší bída, která přitom měla potenciál dopadnout daleko lépe.

Pokud jste z téhle recenze trochu zmatení, nebudu vám to mít za zlé. "One for Sorrow" je totiž skutečně podivné dílo. Dlužno podotknout, že je to skutečně škoda. Dodat skladbám nějaký průběh, asi bych musel chtě nechtě smeknout, jak bez okolků činím v případě "Unsung". Takhle ale musím s trochu těžkým srdcem konstatovat, že mě Insomnium nepřesvědčili ani napodruhé, i když k tomu moc nechybělo. Třeba to příště bude lepší...

Tracklist:
01. Inertia - 03:43
02. Through the Shadows - 04:31
03. Song of the Blackest Bird - 07:29
04. Only One Who Waits - 05:17
05. Unsung - 05:04
06. Every Hour Wounds - 05:25
07. Decoherence - 03:18
08. Lay the Ghost to Rest - 07:46
09. Regain the Fire - 04:27
10. One for Sorrow - 06:07

Hodnocení: 6,5/10


Zbytek redakce hodnotí:
Ačkoliv jsem to slyšel už dostkrát, pořád vám tak nějak nevím, co si "One for Sorrow" myslet. A když tak o tom přemýšlím, nevím to ani o Insomnium celkově. Ne že by jejich muzika byla špatná, to bych netvrdil v žádném případě, naprosto paralelně bych se ji však zdráhal označit i jako dobrou. Takže tedy průměr? Ani to ne, Insomnium rozhodně nehrají a neskládají jako nějaká průměrná skupina... přesto mi jejich produkce už odjakživa něčím neseděla. Snad to může být třeba tím, že chvílemi (většinou) je to na můj vkus až moc melodické (což, jak jsem si začal poslední dobou všímat, je problém nejedné finské skupiny). Nemyslím si, že bych byl nějak zaujatý vůči kytarovým melodiím, pokud jsou vkusně zakomponované a mají smysl, ale pokud je někdo cpe do úplně každého momentu (bez nadsázky), tak mě to prostě nebaví. To je kamenem úrazu i v případě "One for Sorrow". Kapela se prostě nikdy neodváže, neozve se nějaká pořádná riffovačka, která by člověku nakopala prdel, nic; ať se děje, co se děje, vždycky pod tím musí být nějaká melodie. Ono to pořekadlo "méně je někdy více" opravdu funguje, zrovinka Insomnium by si ho určitě potřebovali zopakovat, protože to, jak zní jejich muzika na "One for Sorrow", je na můj vkus až moc šablonovité...
Monsterfuck - 5,5/10

Průměrné hodnocení v redakci: 6/10

Kreator jdou v lednu nahrávat

27. october 2011 at 0:17 | Monsterfuck |  Music News
Němečtí thrasheři Kreator hlasí, že se v lednu příštího roku vydají do studia Fascination Street ve Švédsku za producentem Jensem Bogrenem (Amon Amarth, Opeth, Paradise Lost) nahrávat svou třináctou fošnu. Zpěvák a kytarista Mille Petrozza prozradil mimo jiné to, že kapela má připravených deset skladeb, které prý znějí zabijácky. "Songy se zatím jeví skvěle, myslím, že bude v pohodě říct, že tohle bude naše nejepičtější deska. Je v tom trochu klasiky, dost tradičního metalu a samozřejmě velká nálož thrash metalu."

Kromě toho je už znám člověk, který se postará o obal - bude jím Wes Benscoter (Black Sabbath, Dio, Slayer, Bloodbath, Cattle Decapitation). "Artwork bude šílený!" předesíla Mille Petrozza.

Kreator

Twilight of the Gods chystají album

26. october 2011 at 23:33 | Monsterfuck |  Music News
Twilight of the GodsMezinárodní all-star projekt Twilight of the Gods, původně vzniknuvší pouze jako koncertní tribut legendárním Bathory, právě podepsal smlouvu s francouzskou firmou Season of Mist, pod jejíž značkou vydá v příštím roce první desku. Ta však - a to je důležité - bude obsahovat pouze vlastní muziku, čímž se Twilight of the Gods povyšují z pouhého netradičního revivalu na regulérní projekt.

"Jsme pyšní na podpis celosvětové smlouvy Twilight of the Gods se Season of Mist," říká kapela. "První otázka - proč? Původní idea byla dát dohromady mezinárodní skupinu a vzdát hold Bathory. Nic víc, nic míň. Výzva a čest. (...) Byli jsme požádáni, abychom znovu nahráli klasiky od Bathory, bylo nám nabídnuto toto a také vydání DVD a živých alb. Ani za milion let se nic takového neuskuteční... Avšak chemie mezi námi pěti byla tak velká, že jsem se začali bavit o psaní vlastního materiálu. Byla by škoda pohřbít tu energii a synergii v prach, když se nám otevřelo tolik nových možností.

Celý život je pouze nových výzvách a cestách, tudíž se všech pět členů Twilight of the Gods v měsíci říjnu shromáždilo v jižním Portugalsku za účelem skládání. Právě díky tomu byla podepsána smlouva a vše se začalo formovat. Nikdo z nás v našich vlastních kapelách a minulostech nehrál čistý heavy metal, takže právě to je to, do čeho se TOTG pomalu formují... Jistě, stále zde budou jisté epické party a vliv rocku ze 70. let, ale naprostá většina materiálu zní jako klasický metal.

Právě nyní vyhlížíme nástup do studia v prvních měsících roku 2012. Očekávejte tedy plnohodnotný heavy metal stvořený různorodou posádkou s více jak čtyřicetialbovou zkušeností v rozmezí dvou dekád..."

Twilight of the Gods tvoří zpěvák Alan Averill Nemtheanga (Primordial), kytaristé Rune Eriksen (Ava Inferi, Aura Noir, ex-Mayhem) a Patrik Lindgren (Thyrfing), baskytarista Frode "Grimar" Glesnes (Einherjer) a bubeník Nicholas Howard Barker (Lock Up, ex-Dimmu Borgir, ex-Cradle of Filth).

Enslaved cenění a oceňovaní

26. october 2011 at 19:10 | Monsterfuck |  Music News
Progresivní vizionáři Enslaved jsou zjevně v domácím Norsku velice ceněnou formací. Po čtyřech výhrách Spellemann Awards (něco jako český Anděl, akorát s trochu reprezentativnější úrovní) v letech 2004, 2006, 2008 a 2010 (+ ještě nominace v letech 2000 a 2003) získává kapela další prestižní cenu Norské asociace umělců a spisovatelů (Norsk Artistforbund). Ocenění Enslaved převezmou v pondělí 31. října z rukou norské ministryně kultury Anniken Huitfeldt.

Poslední deska Enslaved, "Axioma Ethica Odini", vyšla koncem září 2010. Právě za ní skupina dostala jednu ze zmiňovaných cen Spellemann (ty další byly za alba "Vertebrae", "Ruun" a "Isa"). Posledními vydanými počiny Enslaved jsou dvě EP z letošního roku - "The Sleeping Gods" (květen) a "Thorn" (srpen). První z nich vyšlo jako zcela bezplatný download u Scion A/V, "Thorn" se zase objevilo jen ve formátu 7'' LP, limitovaného na 1000 kusů.

Enslaved