April 2011 « Archive | SICMAGGOT ROCK & METAL BLOG

April 2011

Winds of Plague - Against the World

30. april 2011 at 15:35 | Seda | Recenze

Tuto partu jsem si za poslední dva počiny "Decimate the Weak" a "The Great Stone War" velice oblíbil. Na deathcorovém poli, kde bývá těžké se prosadit, si dokázali zapracováním symfoniky udělat slušné jméno a zaslouženě patří k tomu lepšímu (a hlavně odlišnému!), co deathcore může nabídnout. Musím se ale přiznat, že za nějaký poslední půlrok jsem Winds of Plague hodně zanedbával a spíš než abych se věnoval poslechu, jsem je vychvaloval a bral je "jako ty lepší". Náprava však příchází s aktuální "Against the World", je to už čtvrtý kus, který kapela vydala do světa. Zezačátku bych ale chtěl pochválit obaly alb, ty se už s předchozími počiny (dobře, debutové "A Cold Day in Hell" se mi zas tak nelíbí), ale poslední dvoje práce jsou opravdu skvělé. Ač na tyhle věci moc často nehledím, zde musím udělat vyjímku.

A co se týče hudby? Nic se skoro nezměnilo. Winds of Plague sází na osvědčené metody a v podstatě jen přidávají songy do sbírky. Ano, zatím se to poslouchá stále dobře. Kvalitativně je to vše o stupínek výš. Jenže co když to bude takhle stejné i za roky dva, tři, čtyři? Na toto už zapadlo do zapomnění několik kapel a kdyby se to stalo i této partě, moc rád bych nebyl. Do příště by se měla tato hudba něcím osvěžit a trošku pozměnit. Jak říkám, "Against the World" je na tom ještě dobře. Do budoucna ale pozor. Pokud se vám tedy Winds of Plague na předchozích albech líbili, tak jako mě, tohle Vás zaujme určitě taktéž. K jednotlivým songům se moc vyjadřovat nelze, je to vlastně všude podobné. Občas mám ale někdy pocit, že jsem daný "breakdown" nebo riff slyšel už někde dříve na některé práci. Konkrétně třeba v "Built for War", kde mj. hostuje i Jamey Jasta z Hatebreed. Pokud jste to nevěděli a zakončení Vám jako od Hatebreed připadalo, tak je to opravdu proto, že se tam Jamey Jasta vyskytuje. Mimochodem, přijde mi to jako hezké zpestření, když se takhle rychle přenesete do úplně jiné kapely. Ale zpět k problému, třeba v té "Built for War" jsem se musel pro jistotu podívat, že mám opravdu puštěnou poslední desku a ne nějakou dřívější. Takhle ale zmatený bývám často, takže se nelekejte. Kdybych promíchal tracklist s aktuálními a staršími kousky, tak rozdíl většinou nepoznáte. Pokud tedy nejste do kapely blázen a nebo se vyžíváte v kvalitě zvuku, to byste tedy možná rozdíly poznaly.

"Against the World" je na tom stejně dobře jako její předchůdci. Když s Winds of Plague začínáte, bude Vám to připadat neskutečně dobré, jako mě desky bývalé dvě. Pokud už s kapelou zkušenosti máte, možná vás to trochu zarazí, že je to přeci jen furt to samé. Zatím je to v pořádku, tolik oposlouchané to nemám a žádný posun mě nijak nevadí. V přístích letech, kdy nám ale Winds of Plague nabídnou opět to stejné, by to mohlo být horší. Doufám tedy v nějakou příjemnou změnu, jestli to vůbec v této hudbě jde. Každopádně zapomeneme-li na tohle, tak kapela splnila svůj standard, co se od nich očekává. Winds of Plague nadále dokazují, že zkrátka do té "vyšší společnosti" ve světě hudby patří.

Tracklist:
01. Raise the Dead - 01:31
02. One for the Butcher - 04:29
03. Drop the Match - 03:34
04. Built for War - 03:41
05. Refined in Fire - 03:07
06. The Warrior Code - 01:30
07. Against the World - 04:02
08. Monsters - 03:46
09. Most Hated - 03:40
10. Only Song We're Allowed to Play in Church Venues - 01:52
11. California - 03:29
12. Strength to Dominate - 03:55

Hodnocení: 7,5/10

Zbytek redakce hodnotí:

Winds of Plague mají jednu nespornou výhodu - našli způsob, jak znít na přeplněné scéně moderního deathcoru odlišně a oproti konkurenci rozeznatelně. V zásadě jednoduchý nápad našroubovat na brutální zasekávačky symfoniku se ukázal být správným, takže není divu, že kapela album od alba roste. A ještě méně se lze divit, že se v takové konstelaci z té své škalutky symfonického deathcoru nechtějí hnout ani o píď. Jenže i to má své nevýhody - s novinkou "Against the World" se již Winds of Plague začínají točit v jakémsi začarovaném kruhu a používají stále stejný recept, jaký předvedli už na "Decimate the Weak". K jejich cti slouží fakt, že to je pořád velice dobré a mě osobně se to pořád velice líbí, jen mám trochu obavy, že jestli se budou Winds of Plague v tom svém začarovaném kruhu točit moc dlouho, může se jim zamotat hlava a příště už to nemusí fungovat...

Monsterfuck 7,5/10

Průměrné hodnocení v redakci: 7,5/10

Add comment

Rozlučkové DVD Running Wild vyjde příští měsíc

30. april 2011 at 15:09 | Monsterfuck | Music News

Kultovní heavy/power metalisté Running Wild ukončili před dvěma roky po 33 letech svou kariéru a 1. srpna odehráli na domácí půdě německého festivalu Wacken Open Air rozlučkovou show, kterou slíbili následně vydat na DVD jako definitivní tečku za historií kapely. Chvíle vydání disku s názvem "The Final Jolly Roger" konečně nyní nadchází - 24. června se počin na pultech obchodů objeví ve třech verzích: 2CD, DVD a třídiskový set 2CD+DVD. Tracklist a obal si prohlédněte níže.

Obsáhlou fotogalerii z vystoupení naleznete na oficiálním webu Running Wild.

DVD tracklist:

01. Intro
02. Port Royal
03. Bad to the Bone
04. Riding the Storm
05. Soulless
06. Prisoner of Our Time
07. Black Hand Inn
08. Gates of Purgatory
09. Battle of Waterloo
10. Der Kaltverformer
11. Raging Fire
12. Whirlwind
13. Tortuga Bay
14. Branded and Exiled
15. Raise Your Fist
16. Conquistadores
17. Under Jolly Roger

1. CD tracklist:

2. CD tracklist:

01. Whirlwind
02. Tortuga Bay
03. Branded and Exiled
04. Raise Your Fist
05. Conquistadores
06. Under Jolly Roger

Add comment

Rudra - Brahmavidya: Immortal I

29. april 2011 at 23:53 | Monsterfuck | Recenze

Abych se přiznal, scénu jihovýchodní Asie v podstatě nesleduji, jelikož v této oblasti vládne především death metal a grind, což není zrovna moje parketa. Když se nad tím zamyslím, konkrétně ze Singapuru, jediného mimoevropského městského státu na světě, z něhož pochází předmět dnešní recenze, znám v podstatě jen dvě jména: grindové chasníky Wormrot podle hudby (což je dáno především tím, že se objevují i v Evropě a že mají smlouvu se známým britským labelem Earache Records) a Rudra podle jména. A jsou to právě druzí zmiňovaní veteráni singapurské scény, kteří jsou oním proklamovaným předmětem tohoto článku. Jak říkám, slyšel jsem o nich pouze podle názvu, ale o jejich muziku, tzv. vedic metal, což je vlastně jenom trochu víc cool označení pro death/black metal s exotickou náladou, jsem až doposud jaktěživ uchem nezavadil. Situace se mění až s aktuální deskou "Brahmavidya: Immortal I", s níž Rudra uzavírají jednu trilogii (předchozí části "Brahmavidya: Primordial I" a "Brahmavidya: Transcendental I" vyšly v letech 2005 a 2009). Tak se, panstvo, hezky usaďte, trochu tu exotiku prubneme…

Rudra jsou pro našince zajímaví především a zejména jednou jedinou věcí, která člověka při poslechu zaujme víc než cokoliv jiného - svým původem. Dobrá zpráva je, že končiny z druhého konce světa jsou na "Brahmavidya: Immortal I" opravdu znatelně cítit, což Evropanovi, miliónem místních death/black metalových kapel na milión způsobů, jistě přijde zajímavé. No jen se zamyslete - kolikrát jste již měli tu čest s extrémním kytarovým nátěrem, okořeněným asijskými rytmy? Ano, jistě tu na mne každý z vás bez mrknutí oka na mne vybalí pár známých jmen, jako třeba Chthonic, ale to se pohybujeme především v oblasti východní části kontinentu - Rudra přece jenom nabízí nálady trochu jiné části Asie.

Je nutné zdůraznit, že v případě Rudra se nejedná o exotiku pouze zdánlivou. Nejednou se mi podařilo narazit na případ, kdy se nějaká skupina tvářila jako kdo ví co neobvyklého, ale jejich hudba byla i přes zajímavý původ hoblovačka klasického evropského nebo amerického střihu, čili nic neslyšeného. Na "Brahmavidya: Immortal I" je to něco jiného - exotiku lze na desce opravdu cítit, je zde přímo hmatatelná, což je o to zajímavější, že Rudra si nevypomáhají žádnými lokálními fidlátky, ale vystačí si s nástrojovým obsazením dvě kytary-basa-bicí + samozřejmě vokál. Přesto na vás onen asijský odér okamžitě dýchne z charakteristických kytarových melodií a z na tradiční hudbu odkazujících zpěvů a různých leitmotivů. Stejně jako ožralcovi táhne z huby chlast, z téhle nahrávky táhne ona védická nálada, na níž skupina odkazuje vymyšlenou škatulkou. Ale stop infantilním přirovnáním. Každopádně je to věc, která je esem v rukávu Rudra, s nímž ale na druhou stranu "Brahmavidya: Immortal I" stojí a padá...

Zřejmě největší nevýhodu alba vidím v tom, že v podstatě všechny písničky jsou ukuchtěny dle jednoho receptu, který sice, pravda, chutná znamenitě, ale když se ho člověk přejí… Začátek vás povalí, kapela na nic nečeká a sází své trumfy od prvních vteřin, čímž vás sice okamžitě vtáhne do hry, avšak čím více se "Brahmavidya: Immortal I" blíží ke svému konci, tím více pozornosti opadává. A není to dáno tím, že by snad songy v druhé polovině byly horší, to ne, kvalitou jsou si rovny, ale právě v tom to možná je. To však nic nemění na faktu, že "Brahmavidya: Immortal I" je počin, který rozhodně má co říct a také to říká a jako takový určitě stojí za okoštování - už jen z toho důvodu, že je to na naše poměry zase jednou trochu něco jiného.

P.S.: Pokud byste čistě náhodou chtěli slyšet jména některých songů, osobně bych doporučil vypalovačku "Ravenous Theories of Deception", v níž vládne drtivý refrén, a výbornou předposlední "Hymns of the Immortal Self" ve středním tempu.

Tracklist:

01. Now, Therefore… - 04:57

02. Illusory Enlightenment - 05:44

03. Ravenous Theories of Deception - 04:13

04. Vultures of Slavery - 04:50

05. Incredulous Void - 04:12

06. Sinister Devotion - 06:45

07. Harrowing Carrions of Syllogism - 05:20

08. Embryonic Theologies - 04:16

09. Supposed Sages of Sensuality - 03:57

10. Hymns of the Immortal Self - 05:06

11. Advaita Samrajya - 04:41

Hodnocení: 7,5/10

[K recenzi poskytl: Agni Productions]

Add comment

The Black Dahlia Murder a informace k "Ritual"

29. april 2011 at 18:52 | Seda | Music News

Loňský účastník Brutal Assaultu, The Black Dahlia Murder, se rozhodl vydat detaily k další desce. Ta ponese název "Ritual", datum vydání je stanoveno na 17.6. pro Evropu a o 4 dny později pro Ameriku. Vše přes Metal Blade Records. K dispozici bude také speciální box-set, kterého bude pouze jen 2000 kusů. Producentem alba se opět stal Mark Lewis (Trivium, Bury Your Dead, Deicide), který již spolupracoval na dva roky starém "Deflorate"

Frontman Trevor Strnad označil "Ritual" za nejlepší nářez The Black Dahlia Murder všech dob.

"Ritual" tracklist:
01. A Shrine to Madness
02. Moonlight Equilibrium
03. On Stirring Seas of Salted Blood
04. Conspiring With the Damned
05. The Window
06. Carbonized in Cruciform
07. Den of the Picquerist
08. Malenchanments of the Necrosphere
09. The Grave Robber's Work
10. The Raven
11. Great Burning Nullifier
12. Blood in the Ink

Add comment

Five Finger Death Punch a Melechesh se loučí s baskytaristy

29. april 2011 at 16:29 | Monsterfuck | Music News

Zámořská moderně metalová grupa Five Finger Death Punch je v současné době bez baskytaristy. Alespoň to tvrdil kytarista Zoltan Bathory v jednom z nedávných rozhovorů. Podle jeho slov už není dosavadní basák Matt Snell členem kapely od prosince loňského roku. Zpráva nebyla až doposud oficiálně potvrzena, protože se Five Finger Death Punch v současné době věnují přípravám třetí řadové nahrávky, díky čemuž nechtěli vířit vodu. Důvod, proč Matt Snell skupinu opouští, Zoltan Bathory neprozradil s tím, že jednotliví členové mezi sebou mají takovou dohodu.

S hráčem na basovou kytaru se museli rozloučit rovněž sumerští black/thrash metalisté Melechesh. Rahm odešel "z personálních důvodů, které mohly ohrozit fungovaní kapely," jak prohlásil frontman Ashmedi. Melechesh ihned vyhlásili pátraní po novém členovi, který by měl být podle jejich představ zkušený muzikant a týmový hráč se zájmem o hudbu a textovou tématiku Melechesh. Bydliště poblíž Nizozemska, kde skupina v současné době funguje, je výhodou.

Add comment

Septicflesh - The Great Mass

28. april 2011 at 18:28 | Monsterfuck | Recenze

"The Great Mass" bylo v naší redakci jedním z nejnetrpělivěji očekávaných počinů letošního roku. A nejen u nás - do novinky řeckých bohů Septicflesh byly vkládány obrovské naděje takřka ze všech stran. Ale ono se není co divit, vezmeme-li v potaz, jakou apokalypsu rozpoutala kapela na posledním opusu "Communion". Už když se nějaký měsíc nebo dva před vydáním dostala několika lidem do rukou nezmixovaná (!) verze "The Great Mass", začaly se ozývat hlasy, které mluvily o něčem geniálním, o desce roku, o díle takových rozměrů, že veškerá obrovská očekávání zadupává do země a překonává je doslova mílovými kroky…

…a všichni obrátili své zraky k Řecku…

…vše nakonec prasklo 18. dubna, kdy "The Great Mass" konečně vyšlo. Je to vážně tak skvělé? Je to opravdu taková bomba? Ne, není... je to mnohem víc… výbuch supernovy. Což o to, Septicflesh vždy platili za velice kvalitní skupinu, ale to, co předvádějí v posledních letech, se nedá při vší úctě k jejich starým deskám srovnávat s čímkoliv z minulosti; ono se to vlastně nedá srovnávat takřka s ničím. Dodnes si pamatuji, když svého času vyšlo "Sumerian Daemons". Nemohl jsem tomu tenkrát věřit a říkal jsem si, že to se snad nedá překonat. Pak přišel rozpad a když po letech Septicflesh s mírně pozměněným názvem (dříve jako Septic Flesh) ohlásili návrat, pranic jsem nevěřil důstojnému navázání na litanii Sumerských démonů. Ale "Communion" se stal živoucím důkazem, že i zdánlivě nemožné lze zvládnout, a když vyšel, první, co mě napadlo, bylo, že něco obdobného už nikdy v životě nezopakují. Teď je tady "The Great Mass"… a víte co? Oni to zvládli. Neptejte se mě jak, sám nejsem s to nějak to pochopit, ale "Communion" padl a je tu nový král - "The Great Mass"…

Už temný sbor na začátku úvodní "The Vampire from Nazareth" dává tušit velké věci. Postupně se přidávající smyčce houstnou, až to celé vybouchne v obrovský death metalový rachot a Septicflesh vás hned mají v hrsti, všechno se na vás valí najednou, spousta dojmů a pocitů. Elektrizující atmosféra, neuvěřitelný tlak, dokonale organické propojení extrémního metalu a klasické hudby, zvířecí vokál, excelentní dynamický zvuk, který vás zarazí do křesla - vše dovedeno k naprosté dokonalosti a s takovou pečlivostí, že to nelze vstřebat na jeden poslech, ani dva nebo tři, pomalu ani deset poslechů ne. Septicflesh mají ten dar hned od první vteřiny vás uchopit pod krkem a nepustit, vtáhnout do své hry. Jejich hudba má jakési vnitřní pnutí a hrozivou atmosféru, která člověku nedovolí ani na vteřinu povolit pozornost. Zapomeňte na všechnu chválu, kterou jste kdy slyšeli na adresu jakékoliv jiné skupiny - Septicflesh je všechny bez milosti drtí na prach!

Jedním z hlavních poznávacích prvků současných Septicflesh je samozřejmě orchestr. Pokud vás spojení klasické hudby a metalu nechává chladným, tak tady vás stejně zvedne ze židle, to mi věřte. Při vší úctě ke zbytku scény, není kapela, která by služeb orchestru dokázala využít v takové míře jako Septicflesh. Žádná posraná fidlátka v pozadí, která tam jsou jen na ozdobu, ale opravdu rovnocenná a smysluplná část celku na stejné úrovni jako kytara, basa, bicí nebo vokál. Stejně tak se nedá říct, že by se Řekové za mohutné aranže klasických nástrojů schovávali, ani se nedá říct, že by z jejich hudby dělal orchestr nějaké zpívanky - stále je to ohromně drtivá muzika, jež vás nenechá vydechnout. Takhle si já osobně představuji opravdu dokonalé propojení orchestru (v tomto případě Pražské filharmonie!) s extrémním metalem. S tím se pojí i mohutný zvuk, který ničí, pod jehož náporem praskají kosti. Každé byť i sebemenší cinknutí je nádherně slyšet, žádný nástroj nezaniká, vše je na svém místě, ale stále je "The Great Mass" neskutečně hutná, masivní žula. Kdysi před rokem jsem v jedné diskusi četl, že tehdy aktuální novinka "Abrahadabra" od Dimmu Borgir, kteří taky hojně užívají orchestru, bude znít vedle Septicflesh jako pšouk v sáčku. A měl pravdu. Norští počmáranci můžou akorát tak blednout závistí - jen ať si udělají výlet do Řecka, aby je tam naučili, jak má znít extrémní metal s orchestrem.

Ale to jsme se stále ještě nedostali k tomu nejpodstatnějšímu a nejlepšímu - samotné hudbě. Já říkám pořád, že virtouzita a bezchybný zvuk můžou kapele pomoci k velkému dílu, ale nedá se na nich deska postavit. Hlavní jsou skladatelské schopnosti, nápady. A tím Septicflesh disponují. Geniální zvuk a produkce v případě řeckých démonů nejsou hlavním tahounem - pouze pracují pro celek, pro samotné písně. A právě ty dělají Septicflesh tím, čím jsou - hudební bestií bez konkurence…

…a všichni naslouchají Řecku…

Úvodní "The Vampire from Nazareth" jsme měli možnost slyšet už ve velkém předstihu od prosince, ale řeknu vám, že konečně v pořádné kvalitě a jako součást celé desky je skladba ještě mnohem působivější, než se jevilo před pár měsíci. Zároveň se jedná nejspíše o ten nejpřímočařejší kousek "The Great Mass". Po klidném, atmosférou napěchovaném intru (zkušené ucho si ihned povšimne efektu tišších a hlasitějších pasáží, jak je to typické pro klasickou hudbu, Christos Antoniou s tím má ostatně dostatek zkušeností už z vedlejšího projektu Chaostar - tím chci ještě zpětně ke zvuku dodat, že u téhle desky se rozhodně nedočkáte jakéhokoliv loudness war…) se spustí v extrémní nářez, avšak nervní smyčce na pozadí tomu neustále dodávají punc čehosi "jiného", neobvyklého… to vše jenom proto, aby kompozice nakonec spadla do pomalého, vysoce působivého závěru. Při zastřeném deklamování "Obětujeme Slunce, obětujeme syna" doslova mrazí v zádech.

(Polo)titulní "A Great Mass of Death" sice není tak rychlá a brutální, vládne však neskutečnou silou. Když jsem výše zmiňoval, že v hudbě Septicflesh se vyskytuje ohromný vnitřní tlak, jenž člověka přitlačí ke zdi, právě tato skladba je toho nepopiratelným důkazem. Jenže by to snad ani nebyli Septicflesh, kdyby si v rámci jedné písně vystačili s jediným, byť skvělým motivem. Drtící chaos se láme do dech beroucích klidných pasáží, vzletných a majestátních chórů - znalci staré tvorby Septic Flesh jistě ocení a docení návrat vysokého ženského vokálu, ačkoliv už se nejedná o geniální hlas Natalie Rassoulis.

Co vám budu dále povídat, takto bychom mohli probrat vlastně všech deset dílků monumentu "The Great Mass", všech deset kusů těl, tvořících ohavnou skulpturu na artworku desky; v podstatě každá skladba dýchá něčím výjimečným a neopakovatelným. Snad možná jako jedinou specielně zvlášť bych ještě zmínil jen naprosto neuvěřitelnou "Oceans of Grey". Zcela upřímně se přiznám, že tohle mi prostě hlava nebere, že je někdo schopen vymyslet něco tak geniálního; při každé jedné vteřině této kompozice člověku běhá mráz po zádech a tuhne krev v žilách. Neskutečné!

Ono celkově prvních šest skladeb je něco naprosto úžasného, hudba z jiné galaxie, něco mimo chápání, něco, co se limitně blíží naprosté hudební dokonalosti, pokud nechceme slovo dokonalost použít rovnou v přímé souvislosti. Z druhé poloviny (v tomto případě beru jako onen "poloviční" předěl "The Undead Keep Dreaming", v níž čistým vokálem exceluje a vůdčí úlohu přebírá kytarista Sotiris Vayenas) dokáží držet krok pouze už jen "Apocalypse" a "Mad Architect". Písničky "Rising" a "Therianthropy" už jsou malinko slabší… ale, ono se řekne slabší... slabší jenom v porovnání se zbytkem "The Great Mass". Ve srovnání se všemi ostatními kapelami strčí i tyto dvě "slabší" skladby do kapsy 90% současné metalové scény. To jen abyste věděli, co u Septicflesh znamená "slabší". Každopádně právě tato malá piha je jediným důvodem, proč zůstávám půl bod pod nejvyšším možným hodnocením, ačkoliv jde v tomto případě spíše o symbolickou záležitost. A zároveň, ten půl bod je malinkatá pojistka, kdyby se Septicflesh povedlo to, co se mi v této chvíli zdá zhola nereálné - překonat s příští deskou "The Great Mass".

Jedna věc je jistá - v případě Septicflesh máme co dočinění s veledílem, na němž veškeré recenzentské metody a hodnotící tabulky selhávají. Je to monument, který nezmizí za půl roku, ani za rok, ale bude zářit a bude mít co říct ještě po dlouhé roky. Cesta za poznáním této desky byla sice dlouhá a nemůžu s jistotou říct, že jsem už pronikl do všech jejích tajů, ale ten ohromný zážitek za to stál a stále stojí. Zatímco po prvním poslechu jsem byl spokojen a přemýšlel o hodnocení tak osm a půl bodu, s postupem času se "The Great Mass" nezastavitelně více a více zadíralo pod kůži, nadšení stoupalo s každým poslechem, až dospělo do bodu, kdy se každá seance s tímto opusem rovná posluchačské extázi. Jestli si vysokou známku nezaslouží Septicflesh a jejich "The Great Mass", pak už nic…

…a všichni se klaní Řecku…

Tracklist:

01. The Vampire from Nazareth - 04:08

02. A Great Mass of Death - 04:46

03. Pyramid God - 05:13

04. Five-Pointed Star - 04:33

05. Oceans of Grey - 05:11

06. The Undead Keep Dreaming - 04:29

07. Rising - 03:16

08. Apocalypse - 03:55

09. Mad Architect - 03:36

10. Therianthropy - 04:28

Hodnocení: 9,5/10

Zbytek redakce hodnotí:

Občas se stane, že má něco vyjít, a vy dostanete pocit, že to prostě bude bomba a nemůžete se toho dočkat. Stejný případ nastal právě i teď s "The Great Mass". Po jednom poslechnutém songu a zhlédnutí traileru skoro každý musel očekávat, že se na nás chystá něco velkého. A opravdu tomu tak je, "The Great Mass" jen potvrzuje neskutečnou formu, kterou Septicflesh nabrali, nezadržitelně jdou nahoru. Kapele to prostě šlape, stejně jako této desce. Deska roku? Možná...

Seda - 9/10

Věřím, že snad všichni z vás někdy zažili ten pocit, když objevili poklad v kapele, která se doposud držela trestuhodně stranou vašich hudebních obzorů. Přesně to jsem naposled prožil právě díky Septicflesh. Nadšení z "Comunnion" však v posledních dnech muselo chtě nechtě postoupit místo dojmů z novinky řeckého zázraku. "The Great Mass" dělá čest svému názvu, neboť je skutečně monumentální. Nikoli však a priori, strojeně nebo jakkoli prvoplánově, ale přesně naopak. Jeho monumentalita člověku dochází postupně a v mém případě tenhle proces ještě zdaleka nedosáhl svého vrcholu. Jakýmkoli dalším popisem bych vás připravil o část zážitku z poslechu, takže říkám jediné - běžte, kupte a užasněte!

Ježura - 9/10

Průměrné hodnocení v redakci: 9,2/10

Number of comments: 6

Lock Up: informace o třetí desce

28. april 2011 at 16:58 | Monsterfuck | Music News

Death/grindový allstar projekt Lock Up zveřejňuje informace o dlouho očekávané třetí dlouhohrající fošně "Necropolis Transparent", která bude prvním studiovým počinem kapely po dlouhých devíti letech od posledního záseku "Hate Breeds Suffering" a zároveň prvním albem, na němž bude hrát nový kytarista Anton Reisenegger, náhradník původního kytaristy Jesseho Pintada, který zemřel v roce 2006 na selhání jater v důsledku nadměrného pití alkoholu.

"Necropolis Transparent" vychází 1. července u německé firmy Nuclear Blast. Nahrávalo se v průběhu listopadu a prosince loňského roku v Ipswich v Británii v HVR Studios. Mix proběhl tamtéž v lednu.Tracklist a obal si prohlédněte níže.

V oficiálním prohlášení se praví, že "Necropolis Transparent" hravě překonává vše, co kdy Lock Up udělali v minulosti. "Rychlost, riffování a intenzita z toho dělá mnohem víc, než jen další grindcorové album," vzkazuje kapela. Jestli se nejedná kec se můžete přesvědčit za pomoci válu "Life of Devastation", který visí na MySpace.

01. Brethren of the Pentagram
02. Accelerated Mutation
03. The Embodiment of Paradox and Chaos
04. Necropolis Transparent
05. Parasite Drama
06. Anvil of Flesh
07. Rage Incarnate Reborn
08. Unseen Enemy
09. Stygian Reverberations
10. Life of Devastation
11. Roar of a Thousand Throats
12. Infiltrate and Destroy
13. Discharge the Fear
14. Vomiting Evil
15. Stigmatyr [bonus track]
16. Through the Eyes of My Shadow Self
17. Tartarus

Add comment

Beardfish - Mammoth

27. april 2011 at 22:18 | Earthworm | Recenze

Švédsko je plodné na kvalitní progresivní kapely a není divu, že z těchto krajů pocházejí i Beardfish, kteří si zajistili místo mezi největšími skupinami podobného žánru. Narozdíl od svých tvrdších vrstevníků ze Švédska jsou známí hlavně díky svému zvuku, připomínajícímu 70. léta, kdy byly na vrcholu klasické progrockové kapely, jako Yes, Genesis nebo Pink Floyd. Vlivy těchto velikánů byly vždy v jejich tvorbě hmatatelné, ale i přesto si Beardfish dokážou vždy udržet vlastní obličej. Jaký ale vůbec je charakteristický vzhled jejich hudby?

Troufám si říct, že doopravdy se kapela našla až na novince "Mammoth". Tím nemyslím, že by snad dříve nevěděli, co dělají, přeci jenom už se na hudební scéně vyskytují jedenáct let, každé jejich album ale bylo více nebo méně experimentální a hudebně kolísalo mezi žánry. To samozřejmě také nebylo na škodu. Právě na "Mammoth" kapela nakombinovala všechny prvky, co dělaly jejich hudbu tak jedinečnou a vynikající, a dokázala tak udělat zatím nejkomplexnější album své diskografie. Ačkoliv má album přes 50 minut, tak doba rychle uteče nejen proto, že se posluchač skvěle baví, ale také díky ucelenosti desky. Celkový zvuk alba mi připomíná hlavně desku "Sleeping in Traffic: Part II", která je podle mě zároveň nejlepším počinem kapely - nezní až moc metalově jako "Destined Solitaire", ale není ani příliš retro, jako první část "Sleeping in Traffic".

Jednou z výrazných změn a zároveň velkým plusem je přidání saxofonu, což je úchvatný nástroj a k hudbě Beardfish skvěle sedne. Nejvíce si ho užijete v instrumentální "Akakabotu" nebo v epické "And the Stone Said: If I Could Speak". Druhá jmenovaná skladba je opravdu masivní patnáctiminutový epos, který shrnuje celkovou náladu alba, a celá kapela se na něm opravdu vyznamenává, ať už jde o instrumentalisty nebo o vokál Rikarda Sjöbloma. Ten jako obvykle zpívá excelentně a má velmi charakteristický hlas, se kterým se nebojí experimentovat. Na minulém albu to bylo growlování v některých částech, zde je trochu jiný styl zpěvu zastoupen v hardrockové hymně "Green Waves". Instrumentálně je album opravdu špičkové, nejenom díky neskutečným výkonům kapely, ale hlavně díky skvělým skladatelským schopnostem Rikarda, který je očividně na vrcholu kreativity.

"Mammoth" je technické, progresivní a originální album, které je ale zároveň velmi přístupné a chytlavé. Fanoušci kapely nemusí o ničem přemýšlet, ale mohou rovnou vyběhnout do obchodů a pro ostatní může být "Mammoth" skvělým představením kapely nebo vůbec progresivního rocku. Sice není úplně dokonalé a bez chybičky, ale zaručeně se dostane mezi má TOP alba tohoto roku.

Tracklist:

01. The Platform - 08:05

02. And the Stone Said: If I Could Speak - 15:09

03. Tightrope - 04:33

04. Green Waves - 08:54

05. Outside/Inside - 01:43

06. Akakabotu - 05:41

07. Without Saying Anything - 08:11

Hodnocení: 9/10

Number of comments: 1

Stormwarrior vydají příští měsíc čtvrté album

27. april 2011 at 19:07 | Monsterfuck | Music News

Power/speed metaloví Němci Stormwarrior naplánovali vydání své čtvrté velké desky "Heathen Warrior" na 27. května. Počin vyjde u labelu Massacre Records jako jewelcase, limitovaný digipack a limitovaný vinyl. Konkrétně druhá zmiňovaná edice bude ještě společně s verzí pro japonský trh obsahovat doposud nevydané bonusové songy. Tracklist regulérní verze a obálka jsou k nahlédnutí na konci novinky.

Předchozí nahrávka s názvem "Heading Northe" vyšla 22. února 2008 u Dragon Records, verze pro severoamerický trh se do prodeje dostala v dubnu 2009 s nálepkou Locomotive Records.

Tracklist "Heathen Warrior":

01. …Og Hammeren Hæves Til Slag...
02. Heathen Warrior
03. The Ride of Asgård
04. Heirs to the Fighte
05. Bloode to Bloode
06. Fyre & Ice
07. The Returne
08. Wolven Nights
09. Ravenhearte
10. The Valkyries Call
11. And Northern Steele Remaineth

Add comment

Demonaz - March of the Norse

27. april 2011 at 2:20 | Ježura | Recenze

V současnosti se považuje za obecně uznávaný fakt, že heavy metal vznikl někdy na pomezí šedesátých a sedmdesátých let převážně na území Velké Británie. Po poslechu Demonazova sólového debutu se mi ale začíná vkrádat na mysl lehce kacířská myšlenka. Jsem totiž čím dál tím víc přesvědčen, že se původ heavy metalu datuje někam do Norska desátého století a Demonaz jej prezentuje v podobě takřka nezměněné. Říkáte si, že pojmy heavy metal, Norsko a prominentní postava blackmetalové scény nejdou moc dohromady? Čtěte dál a možná svůj názor poupravíte...

Mám-li být upřímný, když jsem poprvé zaslechl o tom, co se chystá v páně Demonazově kuchyni, byl jsem lehce vyděšen. Děs se ale záhy proměnil v nenasytná očekávání, protože zveřejněné promonahrávky přinesly něco, co si s Demonazovými domovskými Immortal nemohl splést skutečně nikdo. Přes veškeré syntetizéry si ale hudba uchovala specifickou mrazivou atmosféru tak typickou pro výše zmíněnou smečku neznabohů. Jak diametrální odlišnost, tak lehké společné rysy ve mně probudili očekávání, jaké jsem naposled zakusil před více než rokem. Jakmile jsem se ale do desky poprvé pustil, následovala studená sprcha. Místo náladových syntetizérů kytary, místo něčeho naprosto neortodoxního "pouhý" metal. Moje zklamání z nenaplněných očekávání bylo tak mocné, že na dlouhou dobu spolehlivě udusilo všechno, čím mě mohlo album "March of the Norse" oslovit. Zpětně si však žehnám za osvícené rozhodnutí dopřát desce čtvrtou šanci. V opačném případě bych totiž přišel o mnohé...

Zprvu jsem albu nejvíce vyčítal, že od sebe jednotlivé skladby takřka nelze odlišit, není se u nich čeho chytit, znějí všechny stejně. Po úporném a blahodárném poslechu je ale vše zapomenuto. Je sice pravda, že rozhodně nelze očekávat nepřeberné variace skladatelských postupů nebo muzikálních archetypů, ale ve výsledku to není vůbec na škodu, ba naopak. Když nepočítám dvě krátké atmosférické vložky a bonusovou "Dying Sun", na albu je sedm písní. Záměrně se vyhýbám použití termínu "skladba", protože jde skutečně o klasicky vystavěné a strukturované počiny sloka - refrén - sloka - sólo, takže odpadá prvoplánové odlišení jednotlivin ve stylu lovesong/vypalovačka/půlhodinový epos. Neoriginální? Jak se to vezme. Oldschoolové? Každopádně! Ostatně oldschoolovost čiší z celého alba. Stačí se do něj ponořit a najednou slyšíte těžkopádné heavymetalové riffy, jednoduchá a přesto úchvatná sóla a žádné laciné pozlátko, prostě kus poctivé hudby. Tomu všemu sekunduje zřetelný odkaz na legendární Bathory a úcta ke Quorthonově dílu. S přihlédnutím k tomuto začíná dávat smysl postavení alba na zmiňovaný heavymetalový základ. Pochopitelně tu nechci obviňovat Demonaze z nějaké vypočítavost nebo tvůrčí pojistky (protože by to byla zaprvé neúcta a zadruhé hovadina), ale právě heavymetalové jádro zaručuje svébytnost a vlastní zvuk, které by byly v případě vystavění alba na black nebo death metalu dost obtížně zajistitelné. Je tedy nasnadě, že o jakémkoli vykrádání Bathory nebo třeba Immortal nemůže být řeč i přes to, že jsou v "March of the Norse" obě jména celkem snadno identifikovatelná.

Už jsem tu psal, že je základním pilířem alba klasický heavy metal? Ano? Tak to tedy píšu znovu, protože je skutečně hudební esencí tohoto díla. Nejde ale o žádné vyjuchané, tisíckrát recyklované riffy. Demonaz nám předkládá takové, které se sice svůj původ ani nesnaží zapírat, ale přesto působí jinak, staře, mocněji a naléhavěji, než u klasického hevíku. Při jejich povětšinou drtícím rytmu a mrazivě zkreslenému zvuku kytar jde o silně náladotvornou složku, se kterou celé album stojí a padá. Ozdoby v podobě sólových vyhrávek, z nichž některé mě i přes svou jednoduchost naprosto uchvacují, jsou pak příjemným zpestřením, které efektivně ozvláštňuje skladby, jenž by bez něj zněly značně monotónně. Jak vidno, k perfektnímu vyvážení stačí málo...

Druhý pilíř alba tvoří bezesporu vokál. Demonaz zvolil pro moje uši veskrze ojedinělý hlasový projev, který kombinuje zastřené čisté party á la Chris Rea s blackovým skřekem. Výsledek je stejně neobvyklý a stejně skvělý, jako hudba samotná. Obě složky k sobě ve své neobvyklosti dokonale pasují a troufám si tvrdit, že jakýkoli jiný vokál by album ve výsledku jedině potopil.

Písně samotné si drží vysoký standard a jejich kvalita vzájemně prakticky nekolísá. Pravda, mně osobně k srdci nijak zvlášť nepřirostla titulní "March of the Norse", ale to je dost možná subjektivní názor, vhledem k tomu, kolik chvály jsem na ni slyšel z jiných zdrojů. Mezi moje favority však rozhodně patři trojice "All Blackened Sky" - "A Son of the Sword" - "Legends of Fire and Ice", ke kterým nemám výtek. Jediným prostorem pro nejistou kritiku tak zůstává stopáž. Ta činí včetně bonusu třicet devět a půl minuty, reálně ještě o minutu a půl hudby méně. Na jednu stranu je to vzhledem k přímočarosti alba logické, na druhou posluchače jímá dojem, že šel nepoužitý čas zhodnotit. Takhle se člověk ani nenaděje a album má přehrané, což v porovnání s podobně zaměřenými počiny jiných interpretů působí poněkud nepatřičně.

Žehrání na poddimenzovanou délku alba je ale skutečně to poslední, co by mohlo ovlivnit moje hodnocení, tím spíše v případě, jako je tento. I přesto, že jsem se na "March of the Norse" dočkal něčeho značně odlišného od mých představ, musím uznale smeknout. Demonaz je mistr svého řemesla a já doufám, že se příště odváží trochu víc zaexperimentovat. Skladatelsky na to bez debat má a nyní se může opřít o nesmírně silnou nahrávku, ve které se probouzí minulost hned ve dvou ideových rovinách - zaprvé svým textovým zaměřením a zadruhé přístupem k hudbě samotné. Obzvlášť druhá zmíněná rovina je v současnosti využívána poskrovnu a je potřeba si jí vážit. V případě "March of the Norse" by to však nemělo činit sebemenší problém...

Tracklist:

01. Northern Hymn - 00:50

02. All Blackened Sky - 04:27

03. March of the Norse - 03:41

04. A Son of the Sword - 04:35

05. Where Gods Once Rode - 05:11

06. Under the Great Fires - 06:34

07. Over the Mountains - 05:07

08. Ode To Battle - 00:39

09. Legends of Fire And Ice - 04:24

Hodnocení: 8,5/10

Zbytek redakce hodnotí:

Když jsme hned po vydání album probírali s Ježurou, trochu si postěžoval (anebo mi to tak alespoň vyznělo), že "March of the Norse" nemá zas až tak daleko k Immortal. Ano, opravdu tam je duch norské black metalové ikony cítit, ale když se nad tím člověk zamyslí, co Demonaz pro Immortal znamenal a doposud znamená, je to nejenže naprosto logická věc, ale dokonce by to bylo spíše divné, kdyby tomu tak nebylo. Přesto se v žádném případě a za žádných okolností nejedná o Immortal 2. "March of the Norse" je mnohem heavy metalovější, rockovější... jako kdyby si podali ruce Immortal, Abbathův vedlejšák I (pro nějž dělal Demonaz rovněž texty, stejně jako u Immortal) a Bathory. A právě odkaz této nesmrtelné švédské legendy z desky vystupuje, zvláště pak v epických kytarových melodiích a monumentálních refrénech. Pořád je to album ale své; kus krásné, svojské a poctivé muziky od srdce - a je to opravdu cítit... žádná kreténská rychlokvaška, kterých je dnes na tisíce. "March of the Norse" je dílo hodné mistrů.

Monsterfuck - 8,5/10

Průměrné hodnocení v redakci: 8,5/10

Add comment

Sarah Jezebel Deva podepisuje s Listenable Records

26. april 2011 at 18:51 | Monsterfuck | Music News

Britská zpěvačka Sarah Jezebel Deva (ex-Cradle of Filth, ex-Therion) podepsala smlouvu s francouzskou firmou Listenable Records pro vydání svého druhého sólového alba s názvem "The Corruption of Mercy". Tento následovník v loňském roce vydaného debutu "A Sign of Sublime" se objeví v Evropě v průběhu července a v Severní Americe v září. Tracklist vypadá následovně:

01. No Paragon of Virtue
02. The World Won't Hold Your Hand
03. A Matter of Convenience
04. Silence Please
05. Zombie
06. Pretty with Effects
07. What Lies Before You
08. Sirens
09. The Eyes That Lie
10. The Corruption of Mercy

Number of comments: 1

Mastodon už mají skoro doskládáno

26. april 2011 at 18:41 | Monsterfuck | Music News

Bubeník Brann Dailor ze zámořské formace Mastodon v jednom nedávném rozhovoru prozradil, že kapela je těsně před dokončením skládání písní pro netrpělivě vyčkávaného nástupce dva roky staré, kritikou i fanoušky nadšeně přijaté desky "Crack the Skye". Brann dále prohlásil, že novinka zcela jistě vyjde ještě letos - pokud prý vše půjde podle plánu, mohla by se objevit dokonce už koncem léta.

Základy nové muziky vznikaly během koncertních šňůr při společném jamování v zákulisí. "Pak, když se dostaneme domů a máme čas na psaní nahrávky, můžeme dát všechny dohromady a uvidíme, co k čemu pasuje, co zní dobře a co ne," popisuje proces skládání Brann.

Mastodon se v létě opět po čase podívají do České republiky - vystoupí 11. června na místní mutaci festivalu Sonisphere v Milovicích. Kromě nich se mohou návštěvníci těšit například ještě na Iron Maiden, KoRn nebo In Flames.

Add comment

Behemoth se na podzim vrátí na pódia

24. april 2011 at 17:19 | Monsterfuck | Music News

Dobrá zpráva přichází z tábora Behemoth - kapela hlásí, že se v říjnu letošního roku poprvé od doby, kdy se její frontman Nergal začal léčit s leukémií, vrátí na koncertní pódia. Potvrzeno je prozatím šest koncertů v domácím Polsku (viz. níže), avšak samotný Nergal se nechal slyšet, že ani fanoušci z ostatních zemí nemusí zoufat, neboť na koncertních šňůrách skrze Asii, Austrálii, Evropu a Severní Ameriku se právě pracuje. Pokud byste však měli zájem udělat si čistě náhodou výlet do sousedního Polska, což není zas tak daleko, jistě vás budou zajímat doposud potvrzená data:

8. října - Poznaň - Eskulap

9. října - Gdaňsk - Parlament

14. října - Krakov - Studio

15. října - Katovice - Mega Club

16. října - Vratislav - Eter

21. října - Varšava - Stodola

Number of comments: 1

Sicmaggot hitparáda: sedmnácté kolo

24. april 2011 at 13:56 | Monsterfuck | Hitparáda

Tak se nám to po minulém týdnu zase jednou opět hezky promíchalo. Snad jediné, co zůstalo na svém místě, je bezkonkurenční vítězství polské drtičky Vader a jejich neznabožského válu "Helleluyah!!! (God Is Dead)" - opět první místo a opět s markantním náskokem. Na následujících slotech už si však soutěžící klipy zahrály na Škatulata, hejbejte se. Tak především obě novinky, "Caliban's Revenge" od Caliban a "Let Us Slay" od Gwar, vtrhly mezi postupující a vytlačily tak dvě jiná videa, která si až do této chvíle vedla v naší hitparádě velice solidně - doštěkala česká Doga, dohráli němečtí Accept. Jediný hitparádový veterán, jenž si udržel svou postupující pozici, je doom metalová legenda Candlemass a jejich song "Black Dwarf", s nímž Švédové aktuálně vstupují již do pátého týdne.

Ani dnes samozřejmě nebudou chybět dva nováčci. Tentokrát jsme pro vás vybrali řecké démony Septicflesh, kteří mají čerstvě na kontě novou desku "The Great Mass", my ale zamíříme do jejich starších vod, kdy ještě pod původním názvem Septic Flesh natočili videoklip "The Eldest Cosmonaut". Druhou kapelou jsou vsetínští Abstract Essence se skladbou "I" z poslední nahrávky "Manifest".

Výsledky šestnáctého kola:

---postupující---

1. místo: Vader - Helleluyah!!! (God Is Dead) (19 hlasů - 36%)

2. místo: Caliban - Caliban's Revenge (10 hlasů - 19%)

3.-4. místo: Candlemass - Black Dwarf (7 hlasů - 13%)

3.-4. místo: Gwar - Let Us Slay (7 hlasů - 13%)

---nepostupující---

5. místo: Doga - Nejsi nevinná (6 hlasů - 11%)

6. místo: Accept - Teutonic Terror (4 hlasy - 8%)

Klipy pro sedmnácté kolo a hlasovací anketu naleznete po rozkliknutí na celý článek!

Whole article | Number of comments: 3

Dvojka Horde of Hel už příští měsíc

23. april 2011 at 23:35 | Monsterfuck | Music News

Švédští misantropové Horde of Hel zveřejnili datum vydání nástupce vysoce ceněného debutu "Blodskam" z roku 2009. Druhá dlouhohrající deska s názvem "Likdagg" bude vyvržena na svět už 20. května pod záštitou labelů Blooddawn Productions (vydavatelství Morgana z Marduk) a Regain Records. Tracklist a obálku si můžete prohlédnout na konci novinky.

Pokud byste čistě náhodou dostali chuť na ochutnávku z "Likdagg", směřujte své kroky na MySpace, kde byla zveřejněna skladba "Herrens Tid".

Tracklist "Likdagg":

01. Herrens Tid

02. Smärtans Vapen

03. Works of the Holy

04. Förintelsens Flod

05. Riv Livets Tron

06. Med Vapen I Hand

07. Likdagg

08. Celebration

09. Döden Regal

10. Livets Tid Förbi

11. Dömd, Frölös

12. Hären

Add comment

Iperyt - No State of Grace

23. april 2011 at 10:07 | Monsterfuck | Recenze

Dlouhých pět let to polskému komandu Iperyt trvalo, než přišla na svět druhá fošna "No State of Grace", což už bylo docela na čase. Debut "Totalitarian Love Pulse" mě svého času opravdu odrovnal, jelikož nabídl muziku tak úchylnou, až to prostě muselo být zábavné. Žádné servítky nebo kompromisy, jen zběsilý black metal s techno podkladem. Výsledkem byl totální kulervoucí bordel - vážně dobrá věcička. Není se co divit, že člověk k poslechu dvojky "No State of Grace" přistupoval s očekáváním další brutální diskotéky. Dočkal se jí?

Ano i ne. Začátek úvodní titulky "No State of Grace" zní přesně tak, jak si to každý posluchač znalý debutu nejspíše představoval - mozek vymývající nářez s tuc-tuc podkladem. Jenže co se to tam začne po minutě dít? Ten hnus mezi tím krásným bordelem, to jsou doopravdy melodické vyhrávky? Ano, dámy a pánové, jsou… a jsou tak melodické, div se z toho člověku neorosí řiť. Nevím jak nějací z přítomných jasnovidců, ale já to tedy ani za mák nečekal. A první song v tomto ohledu rozhodně není nějakým osamoceným vojákem v poli. Celkové vyklidnění materiálu a přidání melodií je hlavním poznávacím rysem "No State of Grace" oproti "Totalitarian Love Pulse". Když tak o tom ale přemýšlím, "vyklidnění" není to správné slovo, protože se na druhou stranu nedá říct, že by Iperyt úplně rezignovali na zběsilé industriální palby, jen mezi ně naroubovali ony klidnější pasáže. Což o to, to by nemuselo být tak špatné… jenže je. Nemůžu si pomoct, ale album mi díky tomu zní strašně nesourodě a jakoby "roztrhaně"… jako kdyby to byly dvě nahrávky v jedné. A pořád se vám nějak nemůžu rozhodnout, jestli se mi to vůbec líbí - je pravda, že je na "No State of Grace" slyšet jasně znatelný posun, což je samozřejmě pěkné, ale zároveň onen posun do jisté míry eliminuje to, co bylo jednou z hlavních předností "Totalitarian Love Pulse" - vyhlazovací inferno bez mozku.

Navíc se mi zdá - a opravdu nedokážu říct, je-li to objektivní výtka, či zda tento postřeh částečně pramení z mého rozčarování - ale ani ty smaženice už mi nepřijdou tak mocné, jak tomu bývalo dříve. V některých skladbách znějí vyloženě slabě a jediné, co tyhle songy zachraňuje, jsou paradoxně ty pomalejší chvíle. Když se na to ale podíváme z druhé strany, některé písničky jsou opravdu pěkný nátěr a ony klidnější polohy je srážejí dolů. Z rychlých kousků jasně vede "The Antithesis", která není "zprasená" žádnými melodiemi a hobluje od začátku do konce; z těch pomalejších vyhrává "Keep Your Eyes Closed", jež však na mne působí spíše dojmem intermezza o délce normálního songu. Snad jediné položky tracklistu, kde se povedlo obě tváře propojit na jedničku, je závěrečná trojice "Nuclear Mornings", "The Player" a "In Morbid Rapture". V ostatních skladbách se vždy najde nějaká pasáž, která mi trošičku vadí…

A teď babo raď! - co s hodnocením? Ano, "Totalitarian Love Pulse" se mi líbilo o mnoho více, takže to svádí k odstřelení "No State of Grace" do odpadní mísy. Zároveň se mi ale nechce desku šmahem odsoudit, protože prostě… album poslouchám a poslouchám a poslouchám a znovu poslouchám a nemůžu říct, že by mne i přes množství negativ nebavila. Že vám to zní lehce schizofrenně? Co se dát dělat, ona totiž samotná "No State of Grace" je svým způsobem dosti schizofrenní dílko…

Tracklist:

01. No State of Grace - 03:50

02. Scars Are Sexy - 02:36

03. A Pocket Size of Armageddon - 03:04

04. Antihuman Hate Generator - 04:04

05. Blades of Malice & Scorn - 03:51

06. The Antithesis - 03:59

07. Keep Your Eyes Closed - 04:02

08. Into the Mouth of Madness - 03:27

09. Nuclear Mornings - 04:21

10. The Player - 07:45

11. In Morbid Rapture - 02:29

Hodnocení: bez hodnocení

Add comment

Roy Khan opouští Kamelot

22. april 2011 at 15:42 | Ježura | Music News

To, co někteří možná tušili, se stalo skutečností. Fenomenální zpěvák a muž, který byl v srdcích fanoušků s kapelou neodmyslitelně spjat, na svém blogu ohlásil ukončení spolupráce. O důvodech jeho rozhodnutí lze jen spekulovat, nicméně je nasnadě, že za ním z velké části stojí Royův kolaps a následné vyhoření, které následovalo enormnímu pracovnímu nasazení při skládání poslední desky "Poetry For the Poisoned" (recenze zde). Z různých náznaků lze také usuzovat, že Roy lidově řečeno našel víru. Nakolik a jestli vůbec to však ovlivnilo jeho záměr odejít z kapely se lze jen dohadovat.

V současné době kapela jede turné s náhradním zpěvákem, kterým není nikdo jiný, než Fabio Lione z italské skupiny Rhapsody of Fire. Co ale bude následovat je ve hvězdách. Celý text Royova prohlášení naleznete ZDE.

Number of comments: 1

ICS Vortex zpět u Borknagar

22. april 2011 at 13:52 | Ježura | Music News

Okolo Borknagar se v poslední době začínají dít věci. Je tomu skoro měsíc, co jsme vás informovali o podpisu smlouvy s labelem Century Media a nyní přichází další novinka, která ovšem stojí za to. Ano, po více než deseti letech se ke kapele vrací Simen Hestnæs aka ICS Vortex! Do budoucna bude v kapele zastávat post baskytaristy a především zpěváka, kde bude sekundovat současnému vokalistovi, Vintersorgovi.

V současné sestavě skupina nahraje další album, jehož vydání je plánováno na počátek roku 2012 a již teď je potvrzeno, že kapela bude rovněž headlinerem Inferno Festivalu 2012. Členové Borknagar se netají očekáváním, které chovají k novince, a jsou si vědomi ohromného tvůrčího potenciálu, které skýtá Vortexovo angažmá, takže nezbývá než doufat, že se dočkáme skutečně výjimečného alba. Podmínky jsou pro to takřka ideální...

Add comment

Festivalové potvrzovačky za poslední dobu

22. april 2011 at 12:42 | Monsterfuck | Music News

Potvrzování skupin na pódia tuzemských festivalů už zdaleka neběží v takovém tempu a jistě jste si všimli, že už vás jimi nezásobujeme každý obden. To však neznamená, že by se pořadatelé flákali, tak si pojďme shrnou, co všechno se objevilo od posledních zpráv na Sicmaggot:

Nejčilejší byl festival Obscene Extreme, 7.-9.7. 2011 v Trutnově, na jehož soupisku přibylo v mezičase hned 12 kapel - Assessor, Atomçk, Attack of Rage, D.I.S., Enthrallment, Headcrash, Nominal Abuse, Onanizer, Putrid Pile, Skitsystem, The Afternoon Gentlemen a Visions of War. Soupiska:

Another Way (HUN), Assessor (CZ), Attack of Rage (SVK), Atomçk (UK), Benediction (UK), Brujeria (MEX), Brutal Truth (USA), Chiens (FRA), Children of Technology (ITA), Collision (NED), Debustrol (CZ), D.I.S. (SWE), Dislike (CRO), Enthrallment (BUL), Entombed (SWE), Entrails (SWE), Fatal Nunchaku (FRA), Feastem (FIN), Fleshrot (UK), Gore and Carnage (MEX), Gronibard (FRA), Grunt (POR), Gutslit (IND), Haemophagus (ITA), Headcrash (NED), Idiot Convention (BEL), Impaled (USA), Inhumate (FRA), Instinct of Survival (GER), Interment (SWE), Jack (HUN), Komatoz (RUS), Last Days of Humanity (NED), Le Scrawl (GER), Lock Up (UK), Magrudergrind (USA), Mesrine (CAN), Mincing Fury and Guttural Clamour of Queer Decay (CZ), Napalmed (CZ), Nominal Abuse (SRB), Onanizer (CZ), Pandemia (CZ), Psycho (USA), Putrid Pile (USA), Razorrape (SWE), Rectal Smegma (NED), Reproach (BEL), Repulsione (ITA), Rotten Sound (FIN), Skitsystem (SWE), Squash Bowels (POL), Suffering Mind (POL), The Afternoon Gentlemen (UK), The Rotted (UK), Unkind (FIN), Varukers (UK), Visions of War (BEL), Von Boom (SWE), Zubrowska (FRA)

Další na řadě je Brutal Assault (Jaroměř, 11.-13. srpna), který od naší poslední novinky potvrdil šest skupin: Blood for Blood, Debustrol, Forbidden, Svart Crown, The Dillinger Escape Plan a The Exploited. Naopak nemilá zpráva přišla z tábora Kanaďanů Gorguts, kteří kompletně zrušili evropské turné, díky čemuž nevystoupí ani v Jaroměři. Sestava je následující:

1349 (NOR), A Pale Horse Named Death (USA), Absu (USA), Ahab (GER), Anathema (UK), As I Lay Dying (USA), Atheist (USA), Blood for Blood (USA), Blood Red Throne (NOR), Cannabis Corpse (USA), Cathedral (UK), Cro-Mags (USA), Dagoba (FRA), Debustrol (CZ), Decapitated (POL), Dew-Scented (GER), Dordeduh (ROM), Draconian (SWE), Einherjer (NOR), Excrementory Grindfuckers (GER), Exhumed (USA), Exivious (NED), Exodus (USA), First Blood (USA), Forbidden (USA), Haemorrhage (SPA), Hail of Bullets (NED), Hecate Enthroned (UK), Khold (NOR), Kvelertak (NOR), Kypck (FIN), Mayhem (NOR), Morbid Angel (USA), Motörhead (UK), Nevermore (USA), Norther (FIN), Ram-Zet (NOR), Satyricon (NOR), Scar Symmetry (SWE), Septicflesh (GRE), Sepultura (BRA), Seventh Void (USA), Skeletonwitch (USA), Skyforger (LAT), Soilwork (SWE), Suicidal Tendencies (USA), Svart Crown (FRA), Sylosis (UK), The Dillinger Escape Plan (USA), The Exploited (UK), Threat Signal (CAN), Trigger the Bloodshed (UK), Triptykon (SWI), Tsjuder (NOR), Turisas (FIN), Vader (POL), Your Demise (UK)

Přesuňme se do Volyně, kde 23. července proběhne Metalfest Volyně. Ten sice potvrdil jen jednu skupinu, ale za to sakra exkluzivní - po dlouhých letech nečinnosti se na pódia vrátí český doom/death metalový klenot Age of Storm. Seznam prozatím potvrzených kapel vypadá takto:

Age of Storm (CZ), Avenger (CZ), BUT (CZ), Deathstar (CZ), Desaster (GER), Isacaarum (CZ), Mortfilia (CZ), Negură Bunget (ROM), Panychida (CZ), Radiolokator (CZ), Six Degrees of Separation (CZ), Trollech (CZ)

Na skok ještě do Plzně k jmenovci Metalfest, který se odehraje 3-.5. června v amfiteátru Lochotín. Zde sice žádná nová formace nebyla potvrzena, jedna však byla "odpotvrzena" - Australané Pegazus byli nuceni odříct své turné po Evropě, takže se neobjeví ani na Metalfestu. Náhrada ještě bude zveřejněna.

Accept (GER), Alcest (FRA), Arakain (CZ), Arch Enemy (SWE), Bloodbound (SWE), Cradle of Filth (UK), Crimes of Passion (UK), Crimfall (FIN), Dymytry (CZ), Epica (NED), Equilibrium (GER), Hell (UK), Kataklysm (CAN), Krisiun (BRA), Maelström (CZ), Milking the Goatmachine (GER), Misery Index (USA), Power 5 (CZ), Pretty Maids (DEN), Primordial (IRE), Rage (GER), Rising Dream (CRO), Sabaton (SWE), Salamandra (CZ), Saxon (UK), Smashed Face (CZ), Suicidal Angels (GRE), Vicious Rumors (USA), While Heaven Wept (USA)

Kompletní soupisku už má po potvrzení slovenských Abyss of Wrath pohromadě podzemní festival Hellfast Attack, jenž proběhne ve dnech 8.-9. července v Brněnci u Svitav. Sestava je tedy následující:

Abusiveness (POL), Abyss of Wrath (SVK), Agmen (CZ), Asgard (CZ), Azahel's Fortress (AUT), Biały Viteź (POL), Dark Domination (LAT), Děti noci (CZ), Diagon (CZ), Hellocaustor (CZ), Inferno (CZ), Kaiserreich (ITA), Naurrakar (CZ), Panychida (CZ), Sarkom (NOR), Sekhmet (CZ), Silva Nigra (CZ), Stíny plamenů (CZ), Trollech (CZ), Žrec (CZ)

Add comment

Debauchery - Germany's Next Death Metal

21. april 2011 at 23:08 | Monsterfuck | Recenze

A věřili byste, že já jsem se na novinku Debauchery docela těšil? Byl jsem především opravdu zvědavý, s čím kapela přijde po minulém počinu "Rockers & War", který byl v rámci jejich tvorby velice pozoruhodný. Debauchery tenkrát nahráli nesourodý materiál, rozdělený na dvě poloviny. Druhá byla chytlavým rock'n'rollem s growlingem, ale ta první nabídla drtivý death metal, kde se v některých skladbách objevily opravdu výtečné epické klávesy, díky nimž zněl výsledek až nečekaně dobře. Kupříkladu taková "Wolves of the North", to je opravdová bomba, a já osobně jsem tajně doufal, že by Debauchery na dalším albu mohli pokračovat právě v tomto stylu. Veliká škoda, že jsem nakonec doufal marně…

Hned první poslech "Germany's Next Death Metal" ukázal, že "Rockers & War" nebyl nově vytyčený styl Debauchery, ale pouze takový experiment, nebo bychom mohli říct také srandička. Novinka opět ukazuje Debauchery tak, jak si je můžete pamatovat například z alb "Continue to Kill" nebo "Back in Blood" - tj. pořádný death'n'roll jak noha se všemi jeho klady i zápory. Těšit se tedy můžete na střední tempo, hluboký growling, extrémní chytlavost a (a nehledejte v tom ani stopu ironie) jasnou hitovost. No vážně - co song, to jasná tutovka, snad zapamatovatelná, úderná, chytlavá a náramně šlapavá.

Zatím to nezní špatně, co říkáte? Ale teď nám, milý Monsterfucku, řekni, v čem že je ten háček? Řeknu, a mile rád. Ono totiž to, co bylo napsáno v předchozím odstavci, je vlastně všeho všudy úplně všechno, co "Germany's Next Death Metal" nabízí. Pokud tedy máte v oblibě nikterak náročnou, zábavnou (někdy doslova) a sakra dobře se poslouchající muziku, je vám tahle fošna šitá přímo na míru, to mi tedy věřte. Ale nedejbože, aby člověk od hudby, kterou poslouchá, čekal něco jen trochu chytřejšího - u Debauchery to rozhodně nehledejte!

Nebudu si tu hrát na nějakého intoše a s klidem vám řeknu, že mám tyhle krví zalité a polonahými děvčicami oblepené Germánce prostě rád, ale to, že jejich hudba je "jenom" zábavná a nic navíc, je prostě fakt, s tím se nedá nic dělat. A jestliže se nějaké náznaky změny v tomto ohledu objevily na první polovině minulé "Rockers & War", novinka "Germany's Next Death Metal" je zase odmetla pryč. Na jednu stranu ano, opravdu mě ta placka baví a jako odpočinková záležitost je v podstatě k nezaplacení, mám-li však na ní aplikovat své nároky na dobrou hudbu obecně, čímž mám na mysli onu neustále omílanou "hloubku mezi řádky" (nedávno recenzovaní Blut aus Nord budiž důkazem, jak si to asi představuji, byť jsou žánrově úplně někde jinde, o tom se teď ale nebavíme), hned ty body lezou dolů. Bijte mě, mučte mě, ale já to prostě takto vnímám a z toho důvodu také hodnotím, jak hodnotím. Ale co, čert to vem, vždyť to jsou jen čísla a když se to tak vezme, sedmičku já stále chápu jako velice dobré hodnocení. Své jsem vám k tomu řekl a jestli si "Germany's Next Death Metal" seženete a užijete nebo neužijete, to už s prominutím není můj boj.

Tracklist:

01. The Unbroken - 06:11

02. Zombie Blitzkrieg - 03:20

03. Warmachines at War - 04:08

04. Animal Holocaust - 03:57

05. Bloodslaughter Onslaught - 04:39

06. Germany's Next Death Metal - 04:57

07. School Shooter - 04:20

08. Death Will Entertain - 03:30

09. Armed for Apocalypse - 03:49

10. Genocider Overkill - 03:13

11. Killing Is Our Culture - 04:04

12. School's Out [Alice Cooper cover; bonus track]

Hodnocení: 7/10

Zbytek redakce hodnotí:

Debauchery jsem se, ani nevím proč, docela dlouho bránil. Jejich poslech mě nijak nelákal, a proto s nimi mám premiéru až teď. A očekávaní byla překročena a vykouknul na mě skvělě chytlavý death metal. Od začátku mě to chytlo a kdyby se mi při prvním poslechu nevybila baterka v ipodu (smích) měl bych o dost příjemnější cestu domů. Takhle jsem to musel vše dohnat doma a pouštím si to stále častěji. Mezi mé oblibené pecky patří zejména "Warmachines at War" a stejnojmenná "Germany's Next Death Metal". I když se nejedná o žadný milník hudby, chytlavost a poslouchatelnost mu upřít nelze.

Seda - 7,5/10

Průměrné hodnocení v redakci: 7,25/10

Number of comments: 1

1 2 3 4 Next > Last >>

April 2011

Hodnocení: 7,5/10

Hodnocení: 7,5/10

Hodnocení: 9,5/10

Hodnocení: 9/10

Hodnocení: 8,5/10

Hodnocení: bez hodnocení

Hodnocení: 7/10

News subscription

Archive