Předmluva Monsterfuck: Pokud vás naše speciální eintopfy, v nichž vybíráme to nejlepší z právě uplynulé dekády, nudily, můžete otevírat láhve šampusu, neboť je tady definitivně poslední díl, který má na triku redakční navrátilec Seda. Stejně jako čtyři kolegové před ním i on vybíral celkem 20 dlouhohrajících desek, 5 českých/slovenských dlouhohrajících desek, 5 neřadových počinů, 5 videoklipů, 3 koncerty a jedno speciální ocenění, které ho v rozmezí let 2000-2010 nejvíce zaujaly. Jeho vkusem se můžete opájet níže. A pozor!, už zítra štafetu opět přebírá klasický eintopf, resp. jeho březnové vydání!
Dlouhohrající desky:
Amon Amarth - With Oden on Our Side (2006, Metal Blade)
Velice oblíbení Amon Amarth nemohou chybět. Libí se mi sice od nich pořádně jen jedna deska, a to tahle, ale líbí se mi pořádně. "With Oden on Our Side" je dle mého zatím nepřekonaná práce těchto vikingů a nemyslím si, že by Amoni vytvořili něco lepšího než toto.
Behemoth - Evangelion (2009, Nuclear Blast / Metal Blade / Mystic Productions)
Jedna z nejlepších desek roku 2009 si zde své místo zaslouží. Behemoth nikdy nezklamou a s "Evangelion" dotáhli svoji úroveň ještě o něco výše.
Bring Me the Horizon - Suicide Season (2008, Visible Noise)
Hodně kritizovaná i chválená deska. Já jsem na té kladné straně. Se "Suicide Season" sice přišla menší proměna, ale zatraceně dobrá. Pozměněný scream a přidané menší prvky elektronické hudby do toho všeho náramně pasují. Hodně fanoušků sice s touto deskou odešlo, ale určitě jich je i dost (jako já), co právě přišlo.
Converge - Axe to Fall (2009, Epitaph)
Mathcorový blázinec od mistrů v oboru. "Axe to Fall" jen dokazuje kvality, které Converge mají.
Disturbed - Ten Thousand Fists (2005, Reprise)
S posledním výtvorem "Asylum" se Disturbed moc nepředvedli, pokud se ale podíváme zpět do historie, je to kvalitní album vedle druhého. Nejlepší je podle mě právě toto. Bylo ale těžké vybrat mezi "Believe", "The Sickness" a "Ten Thousand Fists", všechny desky jsou skoro vyrovnané. Jedno místo si zde Disturbed zaslouží, na více fleků to ale není. A tak po těžkém boji vítězí deset tisíc pěstí.
Enter Shikari - Common Dreads (2009, Ambush Reality / Tiny Evil)
Stejné jako s Disturbed. Oba výtvory jsou skoro na stejné úrovni a více míst si tu kapela nezaslouží. Nakonec jsem vybral poslední "Common Dreads", které se mi zalíbilo mnohem dříve, než "Take to the Skies".
Курск - Черно (2008, UHO Production)
Že "Черно" bude figurovat v jakémkoliv výběru nejlepších z nejlepších, bylo celkem jasné. Finští Курск se s touto deskou předvedli v nejlepším možném světle a vytvořili naprostý unikát nejen doom metalové, ale i celé hudební scény. Pro mě rozhodně jedna z vůbec nejlepších desek, co se dá sehnat. "Черно" mě v podstatě dostalo do doom metalu, nebýt tohoto, nikdy bych tento žánr neposlouchal.
Lamb of God - Sacrament (2006, Epic Records)
Kapela, která roste den ode dne. Její turné se postupně zvyšují a myslím si, že by za několik let mohli mít status legendy, jakým se může pyšnit jen málo kapel. Všechny desky mají něco do sebe, první místo ale podle mě stále patří "Sacrament".
MasseMord - The Madness Tongue Devouring Juices of Livid Hope (2010, Pagan Records)
Třicetiminutové peklo. O této desce jsme již na Sicmaggotu napovídali hodně, a tak jsou další slova už jen zbytečností.
Morowe - Piekło.Labirynty.Diabły (2010, Witching Hour Productions)
Do této desky jsem jakoukoliv formu black metalu moc nemusel. "Piekło.Labirynty.Diabły" změnilo můj pohled na hudbu. Některé věci, které jsem dříve miloval, díky tomuto nemůžu už ani vidět. Ono je to ale nejspíš dobře, protože "Piekło.Labirynty.Diabły" převyšuje moje bývalé oblíbené věci nejméně o třídu.
My Dying Bride - For Lies I Sire (2009, Peaceville)
Hmm, které My Dying Bride vybrat? Tuto otázku jsem si položil při vybírání jejich desek. Nakonec jsem musel vzít celkem tři. Všechny mám stejně rád, všechny jsou stejně kvalitní. Poslední výtvor jsem naposlouchával hlavně kvůli jejich vystoupení na Brutal Assaultu. Když jsem se ale oprostil od těch profláklých kusů, které zahrají, zjistil jsem, že ten zbytek je ještě kvalitnější. Nádhera.
My Dying Bride - Songs of Darkness, Words of Light (2004, Peaceville)
Monsterfuckova oblíbená zde nemůže chybět. Už bohužel nevím, co k těm MDB dodat, snad jen toto slovo: Genialita.
My Dying Bride - The Dreadful Hours (2001, Peaceville)
"The Dreadful Hours" byla moje první zkušenost s nimi a dlouhou dobu jsem poslouchal jen to. Veledílo.
Nokturnal Mortum - Голос Сталі (2009, Oriana Music)
Folkový black metal? Už jen ten název zní dobře. A hudba ještě lépe. Ukrajinští Nokturnal Mortum ví, jak na to.
Ozzy Osbourne - Black Rain (2007, Epic Records)
Někomu se možná bude toto rozhodnutí znát divné, pro mě je ale "Black Rain" nejlepším výtvorem sólo kariéry Ozzyho. "Scream" je oproti tomuhle naprostá šlichta.
Rammstein - Mutter (2001, Motor Music)
Deska, která mě provázela celou základní školu. Rammstein mě s "Mutter", dá se říct, dostali do světa metalu. Jejich koncert v Praze byl v mém mládí naprosto zlomový, a proto si tu svoji pozici rozhodně zaslouží.
Skindred - Roots Rock Riot (2007, Bieler Bros.)
Dát sem Skindred nebo ne? Poslední dvě místa jsem pořádně nevěděl, jak zaplnit, ale sympatičtí reggae rockeři tady zkrátka musí být. Originální hudba, kde se míchají klidné reggae chvilky s pořádným rockem. "Roots Rock Riot" je mistrovské dílo v oboru.
Slipknot - Iowa (2001, Roadrunner Records)
Slipknot mě zase provázeli skoro celý druhý stupeň. Každá deska má něco do sebe, mám-li ale vybrat tu nejkomplexnější, vítězí "Iowa". Např. "All Hope is Gone" sice obsahuje některé pecky, které jsou mnohem lepší než na "Iowě", v celkovém součtu ale vítězí druhá deska. Pokud by ale deska "Slipknot" vznikla o rok později, je zde ona.
System of a Down - Toxicity (2001, American Recordings)
Je snad k tomuto něco třeba více dodávat? Vrcholná forma Systemů.
Triptykon - Eparistera Daimones (2010, Century Media / Prowling Death Records)
Psát tenhle eintopf o měsíc dřív, "Eparistera Daimones" by tu nebylo. Neustálé vychvalování kolegy Monsterfucka jsem vydržel, pak jsem ale zkoumal, co vlastně letos Brutal Assault nabízí, a zkusil si je poslechnout. A hele, ona je to vážně genialita.
CZ/SVK dlouhohrající desky:
BBYB - deBBYBut (2009, Khaaranus Productions)
Tekkno-grind, už jen to slovní spojení zní šíleně. Ono to taky šílené je, ale má to něco do sebe. Zkuste to a uvidíte. Zezačátku jsem nad tím zavíral oči, dnes to ale patří mezi mé oblíbené věci.
Cocotte Minute - Czeko (2004, Monitor / EMI)
Sice je to nejspíše vykrádačka Korn a podobných kapel, Cocotti tomu ale nasadili svůj "xicht"a prezentují se u nás kvalitním nu-metalem. Posledně to sice stálo za hodně velký prd, před několika lety ale váleli se svým debutem. Doufejme, že poslední výtvor byl jen velikou chybou a vrátí se nám staří dobří Cocotti.
Insania - Kult hyeny (2010, Redblack)
Moje první deska od Insanie. "Kult hyeny" mě ihned zařadil mezi jejich fanoušky. Škoda, že naživo jsem je zatím viděl pouze jednou.
Silent Stream of Godless Elegy - Relic Dances (2004, Redblack)
Světové album vytvořené v místních podmínkách. Za toto by se nemuseli stydět ani nejrespektovanější doom metalové kapely. Jsem velice rád, že SSOGE byli odměněni za tuto kvalitní práci a svůj poslední výtvor vydali na mezinárodním labelu.
Shogun Tokugawa - Y3ARS (2010, X-Production)
Konec roku 2010 mi hezky zpestřili Shogun Tokugawa. Kapela sice prošla nedávno menší obměnou v sestavě, pokud ale bude pokračovat v kvalitní práci jako na "Y3ARS", může nám tu vyrůst kapela, která bude známá i za hranicemi.
Neřadové počiny:
Enter Shikari - Destabilise (2010, Ambush Reality)
Po dvou předchozích vydaných singlech "Thumper" a "Tribalism", které byli spíše elektronického rázu, se s "Destabilise" Shikari konečně vrátili k původnější tvorbě. A je to bomba!
Finntroll - Trollhammaren (2004, Spikefarm Records)
I když se jedná pouze o EP, pro mě je to nejlepší výtvor od Finntroll. Všechny songy mají neskutečnou kvalitu.
Jesu - Heart Ache / Dethroned (2010, Hydra Head)
Mix songů, které pochází z počátku kariéry, s úplně novými. Výborná nálož psychedelické muziky.
Silent Stream of Godless Elegy - Osamělí (2006, Redblack)
Předělané hitovky do češtiny a polštiny. A k tomu výborný nový song "Pohanská". Občas si pustím radši tohle, než "Relic Dances", v rodném jazyce se mi ty songy zamlouvají více.
Triptykon - Shatter (2010, Century Media / Prowling Death Records)
Skvost. Nic víc není třeba dodávat.
Videoklipy:
Banane Metalik - Pussycat (2009, album "Nice to Meat You")
Retro zombie kostýmy mají vždy úspěch. Když k tomu přidáte ještě polonahou holku, musí vám vyjít kvalitní klip.
Behemoth - Ov Fire and the Void (2009, album "Evangelion")
Ač na klipy moc nekoukám a spíše hodnotím hudbu, tohle je opravdu povedené. Kdyby takhle vypadal každý klip, koukal bych na ně častěji.
My Dying Bride - Bring Me Victory (2009, album "For Lies I Sire")
Sedící a zpívající Aaron, pohled na něj se prolíná na hostinu s nějakou divnou rodinu. Výsledek? Skvělý klip.
Slipknot - Dead Memories (2008, album "All Hope Is Gone")
Devět členů, děvet místností a devět různých situací. Asi nejvíce povedený klip od Slipknot.
Triptykon - Shatter (2010, minialbum "Shatter")
Dokonalá hra stínů, která jen podporuje už tak výbornou atmosféru.
Koncerty:
Brutal Assault 15: Josefov u Jaroměře, 12.-14.8.2010
Naprosto výborná sestava. Můj hlavní tahoun Kypck sice nedorazil, ale kapely jako My Dying Bride, Candlemass, Converge nebo Bleed from Within je výborně nahradili. Nejvíce si však stále pamatuji, jak zpěvačka ze Sigh zapálila odposlech.
Enter Shikari: Praha - Lucerna Music Bar, 16.1.2010
Můj nejlepší koncert v životě. Skvělá hudba, skvělý zvuk, skvělá atmosféra a skvělý klub. Na tento den se všechno sešlo jak mělo.
Rammstein: Praha - T-Mobile Aréna, 3.12.2004
Můj první větší koncert v životě. Rammstein tenkrát měli neskutečnou formu, kterou předvedli i v tehdejší T-Mobile Aréně.
Speciální ocenění: Andy Rehfeldt
Neznáte? Jeden z mých oblíbených autorů z Youtube. Tento pán se specializuje na předělávky popových písní. Například death-metalová verze "Baby" od Justina Biebera je v této podobě velice poslouchatelná. A je tam toho mnohem více. Dám pouze příklady: Motorhead - "Ace of Spades (Broadway Musical edition)", Slipknot - "Wait and Bleed (Radio Disney edition)". Doporučuju jeho kanál zhlédnout. http://www.youtube.com/user/AndyRehfeldt
Předmluva Monsterfuck: Jediný člen naší redakce s naprosto neskloňovatelným jménem - nK_! - je tady se slibovaným Eintopfem desetiletí. Vkus má ten chlapec vytříbený, tudíž to bude jistě kvalitní čtivo, avšak než vás k tomu pustíme, máme tu ještě jedno malé překvapení. Ačkoliv jsem tu v minulé předmluvě blekotal něco o grandiózním finále, ani s tímto dílem speciální Eintopf nekončí, jelikož svůj comeback hlásí jistý Seda, známý taktéž jako Vrchní šulín redakce. Původně jsme jej sice zpátky brát nechtěli, ale tak dlouho nám ležel přede dveřmi a prosil, až nás to kňučení přestalo bavit poslouchat a radši jsme ho vzali. A pozor, na jeho dekadické vejšplechty se můžete těšit už v poslední únorový den, to jest toto pondělí. Ale teď hurá na dnešní příspěvek :-)
Avantgardně metalová skupina Oceans of Sadness z Belgie oznámila, že se rozhodla po 16 letech aktivní činnosti ukončit svou kariéru. Své důvody shrnují v následujícím prohlášení:
Nejsem si úplně jist, zda čtenáře zajímají sáhodlouhé elaboráty na téma "nejlepší píseň alba" nebo "výčet skladeb aneb všechny jsou stejné". Rozhodl jsem se tedy pojmout hodnocení jednotlivých kousků trochu odlišným způsobem. Půjdeme na to pěkně od konce (opět prosím bez dvojsmyslů) a začneme těmi méně unikátními vály. "Conviction" je typickým zástupcem starší éry Deicide, kdy ještě bylo v módě opakovat dokola stále jedno a to samé slovo a tvářit se u toho pokud možno co nejvíce ďábelsky. Ve stejném duchu se line i "Angels in Hell", ale ruku na srdce, komu z nás to vadí? "Save Your", "Servant of the Enemy" a "Into the Darkness You Go" už pomalu nesou známku novodobější proměny. Extra rychlé pasáže jsou střídány střednětempými melodičtějšími pasážemi, ve kterých se mi i vokál zdá maličko jinde, než kde je skalní posluchač zvyklý. Mezi elitu se řadí titulní "To Hell with God" a "Empowered by Blasphemy". Vynikající skladby, které si jistě zaslouží své místo v deathmetaové síni slávy. Avšak mezi absolutní elitu bych zařadil kus, který se oproti ostatním krčí až v koutku na samém konci alba. Název "How Can You Call Yourself a God" možná vypadá, že by mohl vyhrát titul o nejzbytečnější a nejdelší refrénovou frázi všech dob, opak je však (jak už to tak v mých výtvorech bývá) pravdou. Vše, co se na tomto albu líbí a uchvacuje, dosahuje s touto skladbou zcela jiných rozměrů a dostane vás do kolen rychleji, než by kněz stačil vytasit bibli a odříkat dva otčenáše.
