Už jsou to málem dva měsíce od té doby, co vyšla nová deska od Volbeat s názvem "Beyond Hell/Above Heaven". Spousta z vás určitě již album slyšela, a tak bude vědět, o čem mluvím. Takzvaný heavy rock'n'roll od těchto Dánů nebyla nikdy příliš složitá hudba a ani jejich čtvrté album není výjimkou. Co se ale nezměnilo, je také to, že i v jednoduchosti je síla (někdy) a Volbeat přináší pořádnou porci zábavy.
"Beyond Hell/Above Heaven" je asi ještě přístupnější pro posluchače a většina skladeb se vám instinktivně zaryje do paměti klidně i po prvním poslechu. Určitě k tomu přispívá i další posun k přímočařejšímu rocku až popu. Tento posun jsme mohli zpozorovat už na minulém albu, ale tady se Volbeat dostali ještě trochu blíže a nepomůžou tomu ani o tón podladěné kytary. Příkladem takových skladeb budiž "Heaven Nor Hell" nebo "Magic Zone". Ovšem zůstavají i tvrdší skladby, ve kterých se dokonce objevili i hosté ze slavných metalových kapel.
V tvrdších skladbách se skrývá hlavní síla alba, třeba otvírák "The Mirror and the Ripper" je pecka, co poměrně jednoduše zůstane v hlavě, vynikající je taky skladba "A Warrior's Call". Pocta dánskému boxerovi začíná slovy: "Let's get ready to rumbleeeeeeeeee!" a nejen díky textu ve stylu "Feel the power of a warrior" dokáže výtečně nabít energií. Už jsem nakousnul, že na albu hostují někteří borci z jiných seskupení. Není to nikdo menší než Mille Petrozza z Kreator a Barney z Napalm Death (neplést se Stinsonem).
"7 Shots" s Petrozzou je asi nejlepší skladba z alba, která se na začátku tváří strašně nenápadně se svým takřka westernovým intrem a klidným zpěvem, ale po chvíli se rozjede v pořádnou palbu, která nenechá nikoho chladným. Skladba "Evelyn", ve které si zapěl Barney, je na kapelu, jakou je Volbeat, trochu experiment. Dost fanoušků s ní asi bude mít problém, protože ve slokách si otevírá hubu na špacír Barney přesně tak, jak je zvyklý - v growlovacím stylu. Jeho mocný vokál je podpořen tvrdým kytarovým riffem a dokážu si představit jak asi při poslechu kouká někdo, kdo si myslí, že nejtvrdší kapela je Manowar ;-). V chytlavém refrénu už ale přichází Michael Poulsen a dodává skladbě až humorný kontrast. Ač se to tak možná nezdá a ač někomu možná nesedne, "Evelyn" je geniální skladba.
Ze třinácti skladeb na albu si vezmu na paškál ještě dvě. "Fallen", která dokonce zní i v hitparádách na MTV, je hitovka jak podle učebnice. Chytlavé refrény a riffy, i emoce, které proudí ve zpěvákově hlasu, si oblíbí snad všichni bez rozdílu hudebního vkusu, věku, rasy a náboženského vyznání. Možná se nebude zdát jenom antikomerčním zatvrzelcům. Poslední skladbou, jenž si podle mého zaslouží alespoň trochu podrobnější popis, je "Thanks". Touto skladbou kapela vzdává svůj dík fanouškům a to je nejenom dobrý nápad (a určitě i chytrý tah, hehe), ale dokonce je to i hudebně kvalitní. Tohle by mohlo udělat více kapel.
Volbeat nestvořili nic světoborného, dá se říct, že je to prostě jejich tradiční album, takže po několika posleších pár songů omrzí a odpadne, další se zařadí k peckám z minulých alb do koncertních setlistů kapely. No, už se těším, až uslyším nové songy naživo.
Volbeat nestvořili nic světoborného, dá se říct, že je to prostě jejich tradiční album, takže po několika posleších pár songů omrzí a odpadne, další se zařadí k peckám z minulých alb do koncertních setlistů kapely. No, už se těším, až uslyším nové songy naživo.
Tracklist:
01. The Mirror and the Ripper - 04:00
02. Heaven Nor Hell - 05:22
03. Who They Are - 03:42
04. Fallen - 05:00
05. A Better Believer - 03:24
06. 7 Shots - 04:44
07. A New Day - 04:06
08. 16 Dollars - 02:48
09. A Warrior's Call - 04:23
10. Magic Zone - 03:51
11. Evelyn - 03:29
12. Being 1 - 02:22
13. Thanks - 03:42
Těžko se muzika Vulture Industries neznalému posluchači, který neměl tu čest s jejich debutem, popisuje. Nejlepším řešení opravdu bude, když album sami zkusíte. Já vám mohu říct jen to, že pokud máte v oblibě opravdu dobrou hudbu, tak rozhodně neprohloupíte. "The Malefactor's Bloody Register" je deska, která nabízí zábavu od začátku do konce, která se jen tak lehce neoposlouchá, která je prosta hluchých míst, ba naopak, nebojím se říct, některé nápady hraničí až s genialitou. Jako jeden příklad za všechny můžeme uvést již zmiňovanou "The Bolted Door" s naprosto neuvěřitelným refrénem. Zůstává mi rozum stát, jak někdo něco takového dokáže vymyslet. Velice silnou se mi však jeví každá skladba. Hudební kvalitu navíc umocňuje ještě textové zpracování silného a věčného tématu zločinu a trestu (a s tím spojená grafika - stačí si jen prohlédnout promo fotky tady okolo).
