review
review
Připravujeme: recenze Stone Sour - House of Gold & Bones - Part 2

December 2009

Einherjer jdou do studia

31. december 2009 at 22:20 | Monsterfuck |  Music News
Norští průkopníci viking metalu Einherjer se v lednu chystají navštívit nahrávací studio, kde zvěční své celkově páté dlouhohrající album. Půjde o vůbec první nahrávku po sedmi letech, materiál pro ni byl napsán během roku 2009.

Einherjer fungují od roku 1993 a řadí se tak mezi zakladatele viking metalu (před nimi byli snad už jen Bathory). Debutové album "Dragons of the North" vyšlo o tři léta později a od té doby skupina vydala ještě další tři řadovky, přičemž poslední z nich, "Blot", vyšla roku 2003. Nedlouho po jejím vydání Einherjer ukončili svou činnost, jenže jak se později v roce 2008 ukázalo, rozpad byl pouze dočasný. Dosud nepojmenovaná novinka by měla vyjít během právě začínajících 365 dní.

Einherjer

Metallica - Death Magnetic

31. december 2009 at 12:21 | Monsterfuck |  Recenze
Death Magnetic
Předmluva Corey(8): Veteráni nazouvají v Praze kopačky, Nova vysílá své silvestrovské Televizní noviny (což je vlastně taková parodie na parodii) a my přicházíme s recenzí, kterou si po redakčním brainstormingu dovolujeme zveřejnit pouze dnes. Aspoň vidíte, že na nás rozhodně nikdo z hlavounů netvoří žádné tlaky, a tak pro zaručeně nekalené osobní pocity z nahrávek nemusíte chodit daleko...

Všichni víme, jak Metallica svého času začínala. Její první alba, "Master of Puppets" & spol., dodnes patří a navždy budou patřit do zlatého fondu thrash metalu. To je v pořádku. V 90. letech se ale Metallica vyvíjet dál, posouvala se. To je všechno v pořádku. Jenže tohle už někdo skousnout nedokázal a s vydáním "St. Anger" v roce 2004 některým rádoby věrným fanouškům, kteří nedokážou přijmout vývoj kapely, došla trpělivost a na Metallicu se sypala kritika za kritikou. A co na to Metallica? Místo aby pokračovala ve svém vývoji, jen stáhla ocas a nahrála "Death Magnetic" - "klasické" album, jen aby si udobřila "fandy".

V hudbě by měla být upřímnost a uvěřitelnost, právě to z ní totiž dělá umění. Jenže "Death Magnetic" nemá ani jedno a proto jej prostě nemůžu vystát. Je to totiž čistý KALKUL! Nahraný jen k uspokojení příznivců staré éry. Prostě není možné, aby se skupina dlouhé roky vyvíjela a pak z ničeho nic začala produkovat to samé, co před 20 lety. To nemůže být nic jiného než jen vypočítavost, jak si nahrabat co nejvíc škváry.

A nejenže Metallica KASTRUJE SAMA SEBE, ona se kastuje i nekvalitně, protože ty nové, jakoby že epické a skvělé kompozice se s dávnými opusy nemohou rovnat ani v nejmenším! Sem tam občas nesměle vykoukne poslouchatelný kousek, ale proč bych se měl prohrabávat sedmiminutovou HROMADOU HOVEN, jen abych slyšel 30 vteřin, ze kterých se mi nezvedá kufr? Ne, ne, "Death Magnetic" je těžký ústřik vedle. A koho to zajímá? Nikoho! Vždyť přeci máme věk konzumu. Metallica je zpátky, tak koho zajímá, že je to totální sračka? Omezenci, nazývající sami sebe fanoušky, jsou spokojeni, dojná kráva je podojena, jen ti, kteří chtějí slyšet hudbu a ne vykalkulované mrdky, úpí. Těch je ale naprosté minimum. Co bude příště? Album vánočních koled?


Metallica sama sebe umělecky pohřbila. Už jste všichni spokojení? Kéž bychom se toho kdysi tak toužebně očekávaného nástupce "St. Anger" nikdy nedočkali. Svého času jsem na Metallice vyrůstal, byli to pro mě hrdinové, nejlepší kapela. Ale teď? FUCK OFF METALLICA! Nikdy víc!

Tracklist:
01. That Was Just Your Life - 07:08
02. The End of the Line - 07:52
03. Broken, Beat & Scarred - 06:25
04. The Day That Never Comes - 07:56
05. All Nightmare Long - 07:57
06. Cyanide - 06:39
07. The Unforgiven III - 07:46
08. The Judas Kiss - 08:00
09. Suicide & Redemption - 09:57
10. My Apocalypse - 05:02

Hodnocení: 1/10


Zbytek redakce hodnotí: Corey(8) - 7/10, Seda - 1/10, Earthworm - 6/10

Průměrné hodnocení v redakci: 3,75/10

Курск o svém nadcházejícím albu

31. december 2009 at 1:37 | Monsterfuck |  Music News
Nahrávání druhé desky finského doom metalového klenotu Курск je v plném proudu. A zhruba před dvěma týdny, přímo uprostřed studiových prací, kapelu navštívil největší finský rockový magazín Soundi a vytáhl z jednotlivých členů několik málo informací o nástupci vysoce ceněného "Черно".

Nový materiál by měl být stále "beznadějně melancholický, pomalý a těžký", ale také o něco málo "pikantnější" a rovněž trochu pestřejší. Podle slov baskytaristy J. T. Ylä-Rautia však budou Курск na své dvojce i tak pomalejší než drtivá většina ostatních skupin. Co se týče textů, zpěvák Erkki Seppänen se tentokrát rozhodl vydat pro inspiraci mnohem hlouběji do ruské historie, než jen do sovětské éry.

Zatím je znám jen pracovní název jedné skladby - "Ural". Píseň by měla přesáhnout hranici devíti minut a bude plná "drtivých a těžkých riffů".

Keep of Kalessin: název nové desky a první upoutávka

30. december 2009 at 18:58 | Monsterfuck |  Music News
Norská kapela Keep of Kalessin zveřejňuje název svého příštího studiového počinu. Přímý následovník poslední, velmi kladně přijaté desky "Kolossus" se bude jmenovat "Reptilian". Vyjít by měl někdy v první čtvrtině nového roku.

Keep of Kalessin kolem sebe relativně nedávno vyvolali celkem slušný rozruch, když se přihlásili do norské Eurovize. V soutěži o nejpopulárnější písničku budou o své místo v mezinárodních kolech bojovat se skladbou "The Dragontower" proti dalším dvaceti kapelám. "The Dragontower" se objeví i na albu "Reptilian", ale ve své původní verzi, dlouhé 5 minut 20 vteřin. Pro potřeby soutěže byla totiž píseň zkrácena na rovné 3 minuty.


E-karta k Ihsahnově novince

30. december 2009 at 16:12 | Monsterfuck |  Music News
IhsahnBývalý frontman dnes již nefungující black metalové legendy Emperor, Ihsahn, již brzy vydá své třetí sólové album. Přímý nástupce desek "The Adversary" a "angL" vyjde 26. ledna pod názvem "After" a jeho e-kartu, která mimojiné obsahuje i ukázky hudby a možnost předobjednání, si můžete prohlédnout zde.

Tracklist "After":
01. The Barren Lands
02. A Grave Inversed
03. After
04. Frozen Lakes on Mars
05. Undercurrent
06. Austere
07. Heavens Black Sea
08. On the Shores

Ihsahn si desku nahrál ve svém vlastním studiu Symphonique a všechny kytarové party byly v jeho případě vůbec poprvé zahrány na osmistrunnou kytaru. Na "After" se dále podíleli bubeník Asgeir Mickelson, baskytarista Lars Koppang Norberg (oba z norské prog metalové kapely Spiral Architect) a jako saxofonista také lídr norských experimentátorů Shining (kterým v lednu jen tak mimochodem také vychází nová studiovka "Blackjazz"), Jørgen Munkeby. O mix se postaral Jens Bogren (mixy alb například pro Opeth, Katatonia, Symphony X nebo Draconian).

Ihsahn přijede příští rok také do České republiky. Na jeho vystoupení se mohou těšit návštěvníci festivalu Brutal Assault (12.-14. srpna, vojenská pevnost Josefov), kde by měly zaznít i největší hity Emperor. První živý sólový výstup Ihsahna se odehrál 10. března 2009 v Oslu v Norsku jako support Opeth.

Nokturnal Mortum - Голос Сталі

30. december 2009 at 0:12 | Monsterfuck |  Recenze
The Voice of Steel
Nokturnal Mortum je jednou z nejznámějších kapel a největších legend východoevropské black metalové scény, kam dále patří například jejich ukrajinští krajané Крода [Kroda] nebo Rusové Темнозорь [Temnozor]. Všechny tyto tři skupiny (samozřejmě ale nejsou zdaleka jediné, na Ukrajině a v Rusku je podobných spolků mnohem více) jsou vcelku známé svými politickými postoji a myšlenkami, které, co si budeme povídat, inklinují "lehce doprava". Těžko říct, jestli jsou tyto kapely opravdu přímo nacistické, nebo jsou "jen" hodně zapálenými patrioty, jak samy tvrdí. Jak je to ale jak chce, nic podobného v této recenzi řešit nechci a ani nebudu. Rozebírat budu jen samotnou hudbu, nic víc, tak si to prosím uvědomte, než mne začnete peskovat za "propagaci nacismu". Propagovat se bude jen výborná muzika, kterou Nokturnal Mortum, ať sou jejich názory jakkoliv kontroverzní, bezpochyby produkují. A pokud si náhodou myslíte, že to s těmito "alibi" přeháním, tak nepřeháním. Už jsem viděl případy, kdy se antifáci sesypali na hudební zine, který si dovolil uveřejnit recenzi na album kapely podobného ražení. Toliko na úvod.

Novinka "Голос Сталі" ["The Voice of Steel"] přichází k posluchačům až v samém závěru roku, a to velmi nenápadně a v podstatě bez jakékoliv reklamy, navzdory tomu, že byla alespoň v jistých kruzích dost očekávaná. Každopádně už je placka venku a vaší pozornosti by určitě uniknout neměla, protože minimálně co se hudební stránky týče je o co stát (textovou stránkou se v případě Nokturnal Mortum já osobně radši moc nezaobírám, jednak jsou texty ukrajinsky, a tomu já prd rozumím, ale hlavně jde o onu lehce pochybnou ideologii, která se mi tak trochu příčí).

Počátky Nokturnal Mortum se nesou spíše v black metalovějším ražení, ale mě jejich první dva počiny "Goat Horns" a "To the Gates of Blasphemous Fire" nikdy moc nebraly, takže jsem jim nikdy extra velkou pozornost nevěnoval, a protože to je už nějaký ten pátek, co jsem je slyšel, ani si pořádně nepamatuji, jak přesně zní. Co ale vím jistě, je to, že třetí album "Нехристь" ["Nechrist"] z roku 1999 je už omračující nahrávkou, která umně kombinuje surové black metalové železo s neodolatelně chytlavými folkovými vsuvkami. Jenže šest let je dlouhá doba, a tak se během této doby Nokturnal Mortum posunuli směrem dál od černého kovu a jejich čtyřka "Мировоззрение" (známá také jako "Weltanschauung") je takřka čistý folk metal s jen lehkou blackovou patinou. Ale co "Голос Сталі", které vychází po dalších čtyřech letech? Nutno říct, že s novinkou kapela opět pokračuje ve svém vývoji dopředu, jenže směrem, který bych si jen těžko kdy tipnul.

Úvodní instrumentální folkové intro "Пролог" ["Prolog"] však víc klame než navnazuje na věcí příští, protože po takovémto počátku jsem opravdu nečekal, že následující hodinka hudby bude vypadat tak, jak ve skutečnosti vypadá. "Пролог" totiž mně osobně docela naznačoval, že "Голос Сталі" je prostě jen mladší dvojče "Мировоззрение". Opak je však pravdou, přestože mi to tak na první poslech nepřišlo tak zřetelné. Nečekejte zase, že by Nokturnal Mortum hodili celou minulou desku za hlavu a začali skákat z žánru do žánru, vždyť jistá kontinuita byla v jejich diskografii vždy cítit, ale jde o to, že skupina své hudební myšlenky z "Мировоззрение" obohatila o pro sebe dosud nevídané prvky a v důsledku tak sama sebe posunula směrem dál. Právě v tom spočívá onen vývoj na "Голос Сталі".

Ani druhá "Голос Сталі" však ani v nejmenším nenaznačuje, co za "úlety" bychom měli očekávat. Ve své podstatě se jedná o velmi dobrou písničku, která by se, snad až na občasné mocné závany z tábora nesmrtelné legendy Bathory, mohla klidně vyskytovat i na "Мировоззрение". Takže svým způsobem jde o velice vkusný otvírák. Za to v hned následující "Валькирия" ["Valkyrie"] cítím jistou podobnost s albem "Jilemnický okultista" od Čechů Master's Hammer (nedivte se, Master's Hammer je podzemní legenda, zasvěcenými uznávaná po celé Evropě), aby se po přibližně čtyřech minutách zvrhla v předlouhé prog-rockové kytarové sólo, za nějž by se nemuseli stydět ani takoví Pink Floyd!

Nokturnal Mortum

Čtvrtá skladba s hrdým názvem "Україна" ["Ukraine"] je zase o kousek folkovější, avšak zdobí ji velice zajímavý zpěvný refrén. Překvapením je ale opět sólo, které je tentokrát čistě heavy metalové. Takový šok jako v předchozím případě to ale není. Každopádně, jedna z nejexperimentálnějších písniček přichází vzápětí. Po úvodním nástupu se "Моєї Мрії Острови" ["My Dream Islands"] zvrhne do další pasáže, jež jako by vypadla z dílny Pink Floyd, a když už myslíte, že vás nic nepřekvapí, objeví se klávesy à la Dark Tranquillity. Že je to všechno neuvěřitelné? Kdybych to neslyšel na vlastní uši, tak bych se také myslel, že ano.

Jen pro pořádek, aby to nevypadalo, že Nokturnal Mortum pouze vykrádají velké množství žánrově rozdílných kapel a kousky z toho slepují dohromady, všechna použitá přirovnání jsou jen z mé hlavy, abych vám přiblížil, jak "Голос Сталі" zní. Ve skutečnosti bych to spíše než kopírováním nazval stejnými výrazovými prostředky zasazenými do zvuku a nálad Nokturnal Mortum. To nic ale nemění na faktu, že album je na poměry žánru dosti experimentální a velmi, velmi pestré, což je jenom dobře, protože se díky tomu řadí takové ty "hledačské" desky, v nichž je neustále co objevovat, a které nezačnou nudit ani po velkém množství poslechů. Dokonce ani velká délka skladeb by vás neměla odradit, neboť skupina nemá problém s udržením posluchačovi pozornosti i za hranicí 10 minut.

Tak kde je tedy ten háček? Že by v přílišné roztříštěnosti nahrávky způsobené nepřeberným množstvím různorodých motivů? Omyl, dámy a pánové. I s tímhle si Nokturnal Mortum dokázali bez větších problémů poradit. Byť to možná zní jako protimluv, přes to všechno drží "Голос Сталі" pohromadě jako pevná skála. Žádný háček nehledejte, žádný tam není. Nokturnal Mortum prostě a jednoduše stvořili velkou nahrávku. Nic víc, nic míň. Přesto dávám "jenom" devět bodů. Přece jenom tu fošnu poslouchám zatím jen pár dní (to ale nic nemění na tom, že jsem ji za jeden den zvládl otočit i sedmkrát a pořád mě to bavilo). Zeptejte se mě na "Голос Сталі" za nějaký ten rok a já vám povím, jak si doopravdy stojí.

Co říct závěrem? Já myslím, že říkat již nemusím nic. Vše již totiž bylo řečeno v předešlém textu. A tak vám netradičně na konec doporučím ještě jednu skladbu, kterou jsem v předešlých řádcích nezmínil - nádhernou, závěrečnou "Біла Вежа" ["White Tower"]. Tentokrát ale podle nevyzvoním, co za perly se v ní ukrývá, ať z toho taky něco máte. Snad jen prozradím, že je tato kompozice opravdu lahůdková a zároveň celé "Голос Сталі" završuje vskutku s noblesou.

Tracklist:
01. Пролог / Prolog - 03:39
02. Голос Сталі / The Voice of Steel - 09:55
03. Валькирия / Valkyrie - 10:51
04. Україна / Ukraine - 09:19
05. Моєї Мрії Острови / My Dream Islands - 12:16
06. Шляхом Сонця / By Path of the Sun - 09:06
07. Небо Сумних Ночей / Sky of Saddened Nights - 04:51
08. Біла Вежа / White Tower - 11:51

Hodnocení: 9/10


Zbytek redakce hodnotí: Seda - 7/10

Průměrné hodnocení v redakci: 8/10

Plány Vreid do budoucnosti

29. december 2009 at 17:14 | Monsterfuck |  Music News
VreidBaskytarista Hváll z norské black metalové kapely Vreid se vytasil se vskutku obsáhlou zprávou, v níž rekapituluje celý rok 2009, ale hlavně prozrazuje plány do budoucnosti. Někdy hned ze začátku nového roku by měl vyjít nový digitální singl, který skupina nahrála v říjnu. Bude se jednat o nějakou cover verzi. Bližší info Vreid slibují již brzy. O poznání zajímavější a důležitější ale bude první DVD, na němž se stále ještě pracuje. Podle Hvállových slov se právě dodělává bonusová sekce a disk by měl být připraven k vydání někdy v březnu nebo dubnu.

Tím nejhlavnějším jsou ale informace o nové desce Vreid. Zatím jsou hotovy základní kostry devíti skladeb, které by měly být během zimy dotaženy do finální podoby a na jaře nahrány. V létě kapela objede festivaly a na podzim svou novou studiovku ještě dopiluje. Vydávat se bude začátkem roku 2011.

Kompletní zprávu v angličtině čtěte zde.

Zemřel bubeník Avenged Sevenfold

29. december 2009 at 14:15 | Corey(8) |  Music News
Avenged Sevenfold - The RevBubeník americké metalové formace Aveged Sevenfold, James Owen Sullivan (aka The Rev), byl včera, 28. prosince, nalezen mrtev ve svém domě v Orange County. Bubeník skonal ve věku 28 let. Poručík John Domingo vyloučil možnost cizího zavinění, přesná příčina úmrtí však zatím nebyla zveřejněna. K tragické události se vyjádřil i zbytek kapely:

"S obrovským smutkem a těžkými srdci vám oznamujeme, že zemřel Jimmy 'The Rev' Sullivan. Jimmy nebyl jenom skvělým bubeníkem, ale také, což je mnohem důležitější, naším kamarádem a bratrem. Naše myšlenky a modlitby teď směřují k rodině Jimmyho, snad budete během tohoto těžkého období respektovat její soukromí."

System Divide - The Collapse

29. december 2009 at 13:48 | Seda |  Recenze
System Divide - The Collapse
System Divide je velice mladá kapela. Byla založena minulý rok a na kontě má zatím pouze jedno EP. Skupina již podepsala smlouvu s Metal Blade Records a momentálně tráví veškerý čas ve studiu. Plánované datum vydání nového alba je červen roku 2010. Kapela by měla mít na triku ještě jeden videoklip, ale ten se asi někde ztratil, protože už zhruba od října nám ho System Divide slibují a stále nic. Vyšel pouze 30 vteřinový trailer, ve kterém se navíc ukazuje pouze 7 sekund vůbec z natočeného materiálu! Celá verze ještě není oficiálně venku, a kdo ví, kdy bude.

Hudba System Divide se se dá popsat celkem lehce. Skupina hraje styl velice podobný DevilDriver, tedy modernější verze thrash metalu. Občas si do něj pronikne některý prvek metalcoru. System Divide do Devildriver zvuků zabudovali ještě ženské vokály. Kapela totiž používá dva hlavní zpěváky. Mužský vokál má na starosti klasický growl a ženský vokál se snaží jít hlavně do výšek. Právě tento druhý zpěv dodává hudbě unikátnost a dělá ji zajímavou. Můžu říct, že bez zpěvačky by tato skupina neměla moc co nabídnout.

Toto EP tvoří čtyři písně. Vše začíná "Purity in Imperfection". Hlavní roli tu má hlavně growl až metalcorový scream, to samé ve druhé "The Apec Doctrine". Ženský vokál má povětšinou spíš vedlejší roli a na scénu ve své plné kráse se dostává až ve třetí "Sealed Shut", kde si naplno užijete jeho skvělou podobu a výšky. Osobně bych dával zpěvačce více prostoru, protože má veliký talent, který už prokázala ve své minulé kapele Distorted. Poslední písní je "(n)Ether". Na této písni mě trochu mrzí bicí (a celkově i po celém albu), protože v pomalejších částech mohl bubeník ubrat na dvojšlapce a trochu to zpomalit. Tímto mě zklamala i produkce, protože mohla ubrat na hlasitosti. Přeci jen, když skoro nehraje kytara a měl by vyniknout hlavně zpěv, tak to dvojšlapka v pozadí poměrně kazí. Je to sice jen detail, ale kapela by na něm měla zapracovat.


"The Collapse" je velice solidní, zní hodně slušně a napovídá, jak by se celé album mohlo vyvíjet. Osobně se na něj velice těším a zajimá mě, jak bude vypadat nový materiál skupiny. Hodnocení 6/10 je optimální, je to stále ve fázi vývoje a uvidíme, jak na tom budou, až nasbírají více zkušeností. Je tu hodně chyb, ale také hodně předností, potenciál tu je. Toto EP mě přesvedčilo k tomu, abych System Divide dál sledoval.

Ještě jedna maličkost, zpěvačka a zpěvák jsou spolu ve svazku manželském, takže doufejme, že se nějak nepohádají a nepovede to k rozvodu. Rozvod dvou členů totiž často vyústí k rozpadu kapely, a to přeci nechceme :)

Tracklist:
01. Purity in Imperfection - 04:09
02. The Apex Doctrine - 03:25
03. Sealed Shut - 04:04
04. (n)Ether - 04:29

Hodnocení: 6/10


Zbytek redakce hodnotí: Monsterfuck - 4/10

Průměrné hodnocení v redakci: 5/10

Kytarista Machine Head: "Další album bude naše nejlepší!"

28. december 2009 at 14:05 | Corey(8) |  Music News
demmel
Robert Gray ze serveru Ultimate-Guitar.com pořídil obsáhlý rozhovor s kytaristou Machine Head, Philem Demmelem. Následuje překlad nejzajímavějších částí jejich povídání:

Ultimate-Guitar.com: "Po ukončení turné plánují Machine Head nahrát další desku. Máte už něco připraveno?"
Phil Demmel: "Ne, v březnu nám končí turné a tím vlastně dovršíme tříletý koncertní cyklus na podporu 'The Blackening' [poslední deska kapely z roku 2007 - pozn. redakce]. Něco už jsme začali připravovat, ale jenom zlehka. Dave [McClain, bicí] má pár riffů, Robb [Flynn, zpěv a kytara] taky, já a Adam [Duce, baskytara] se začínáme také připravovat."

Ultimate-Guitar.com: "Zatím jste tedy u riffů a útržků jednotlivých písni, je to tak?"
Phil Demmel: "Jo, zatím nemáme žádný hotový song. Nejsme ten typ kapely, která by přehnaně dbala na dlouhodobou přípravu materiálu. Prostě si jeden druhého najdeme ve zkušebně a nějak to kombinujeme dohromady. Na novou Machine Head desku si pravděpodobně ještě chvíli počkáte."

Ultimate-Guitar.com: "Jak bys nový materiál porovnal s tím na 'The Blackening'? Je tvrdší, nebo se drží v podobných kolejích?"
Phil Demmel: "Když uvážím, co zatím mám - něco z toho by na 'The Blackening' být mohlo, něco určitě ne. To, že jsem se podílel už na dvou deskách, mi umožňuje vybírat z písní jako 'All Falls Down' nebo 'Wipe the Tears' z alba 'Through the Ashes of Empires' [2003] a určit podle nich, v jakém psychickém rozpoložení jsme tehdy byli. Pak můžu přejít k 'Slanderous', což byla jedna z prvních písní, jež jsme napsali pro 'The Blackening', a podívat se, jak se naše psychika od dob 'Through the Ashes of Empires' změnila. Teď jsme ve stavu euforie. Předchozí dvě desky vyšly v dobách, kdy jsme byli psychicky na dně. Nyní se vezeme na vlně úspěchu a snad se to na novém albu podepíše.

Ultimate-Guitar.com: "Vzhledem k masivnímu úspěchu 'The Blackening', cítíte se být pod větším tlakem?"
Phil Demmel: "Pod strašným tlakem, kámo (smích). Je velký, ale něco podobného jsme už jednou zažili u 'Through the Ashes'. Když jsme to pak vydali a dostalo se tomu velmi kladné odezvy, říkali jsme si: 'Sakra, příště budeme muset nahrát kurevsky dobré album!' Po 'Through the Ashes' jsem tvrdil: 'Další album bude tím nejlepším,' a to samé tvrdím i teď - další album bude zatím nejlepší deskou Machine Head. Ještě jsme ze sebe nevydali maximum. Dave McClain [bicí] teď přichází se spoustou materiálu - to on napsal song 'Halo' a mnoho skvělých riffů na 'The Blackening'. Dave je vlastně takový neopěvovaný hrdina té nahrávky. Všichni čtyři teď přinášíme nové nápady - tohle bude naše nejkomplexnější deska."

Ultimate-Guitar.com: "Má už sedmá řadová nahrávka svého producenta?"
Phil Demmel: "Ne, Robb produkoval už poslední dvě desky a my jsme s jeho prací plně spokojení, takže potřebujeme najít jen vhodnou osobu na finální mix. Robb bude opět produkovat, tím jsem si docela jistý. Zná zvuk Machine Head lépe než kdokoliv jiný, zná jednotlivé tóny, zná strukturu našich písní. V tomhle mu opravdu věříme, protože má neskutečně vyvinutý hudební sluch, o který se můžeme vždy opřít. Měli jsme trochu obavy, když jsme pro 'Through the Ashes of Empires' nenašli nikoho vhodného, ale Robb se toho ujal a šlo mu to skvěle. Nechceme to měnit."

Ultimate-Guitar.com: "Nová deska tedy nejspíš vyjde až v roce 2011, nemýlím se?"
Phil Demmel: "Jo, asi až koncem roku 2011. Celý příští rok budeme sepisovat materiál a začátkem 2011 snad půjdeme do studia. Celkem to zabere zhruba rok a půl. Chceme být v tomhle ohledu poctiví. Až desku napíšeme, poznáme to. Nebudeme si dávat žádné časové limity - jen ať to má volný průběh."

Månegarm - Nattväsen

27. december 2009 at 0:08 | Monsterfuck |  Recenze
Nattvasen
O Månegarm jsem měl vždy povědomí, ohlasy na jejich hudbu jsem zaznamenával v podstatě jen kladné, vše mi vždy nasvědčovalo, že jde o kvalitní uskupení. Přesto jsem se k poslechu jejich hudby nikdy tak nějak nedostal. Byli "v pořadí". Znáte to, je prostě tolik dobrých kapel, že nejde poslouchat úplně všechno. S vydáním nové desky "Nattväsen" jsem se však konečně dokopal k okoštování jejich produkce a hned ze začátku předesílám, že jsem spokojen.

Od prvního soustředěného poslechu na mě Månegarm působí jako vyspělá kapela na svém místě, která ví, co chce a jak toho dosáhnout. Ono se není čemu divit. Vždyť už za sebou má 14 let a šest dlouhohrajících alb včetně novinky. Každopádně jde ale o první krok k vytvoření dobré nahrávky, kterou "Nattväsen" bezpochyby je.

Månegarm se pohybují na hranici progresivní kombinace black metalu a folk metalu. Ale pozor, stále jsou více black než folk. Abych to trochu rozvedl, přijde mi, že produkují spíše neotřelý a otevřený black metal za podpory nemetalových (nebo chcete-li folkových) nástrojů. Doufám, že cítíte ten jemný rozdíl mezi tímto popisem a jednoduchým označením black/folk metal. Paralela s folkem by se však dala najít i v jisté hitovosti jednotlivých písní, již však není dosaženo pouze pomocí přítomných houslí. Když Månegarm spustí riffovou masáž, nohy vám budou do rytmu lítat úplně samy. Musím vás ale důrazně upozornit, že i přesto se nejedná o nějakou bezduchou skákačku, nýbrž o chytrou muziku s myšlenkou.

"Nattväsen" se mi jeví jako velmi ucelený a kvalitativně vyrovnaný počin. Deska se prostě líbí tak, jak se poslouchá. Žádný song vás při poslechu nepleskne přes uši, že by nějak vybočoval. A to mně osobně opravdu vyhovuje, protože nesnáším, když jsou na albu jeden, dva vyložené hity a zbytek vata. Tady ne. "Nattväsen" přirozeně plyne píseň po písni bez jakýchkoliv hluchých míst. Většinou v recenzích doporučím nějaké skladby, které jsou hodny vaší pozornosti. V případě novinky Månegarm se ale jedná o tak vyrovnanou kolekci, že ani nevím, jaké kousky bych měl vypíchnout. Snad bude nejlepší si poslechnout videoklipovou "Vetrarmegin", když si ji na propagaci placky zvolila sama kapela.


Takže abychom to shrnuli, ještě jednou v kostce zopakuji výluh z předešlých odstavců. Na "Nattväsen" najdete sympaticky nápaditou hudbu, která vás chytne na první poslech, ale rozhodně vás nepřestane po chvíli bavit. Co víc si přát?

Tracklist:
01. Mina Fäders Hall - 05:12
02. Nattsjäl, Drömsjäl - 05:54
03. Bergagasten - 05:10
04. I Den Svartaste Jord - 07:17
05. Hraesvelg - 01:48
06. Vetrarmergin - 04:59
07. Draugen - 04:17
08. Nattväsen - 05:51
09. Delling - 04:38

Hodnocení: 7/10


Ava Inferi - A Dança Das Ondas

26. december 2009 at 23:06 | Monsterfuck |  Videa
Přes svátky to s novinkami moc žhavé není, tak si čekání na nový příval zpráv ze světa metalu musíme zkrátit dalším videoklipem. Takhle pozdě večer však nemůžete čekat žádné divočárny, právě naopak, dnes bude na programu křehká a introvertní záležitost Ava Inferi z Portugalska, respektive jejich doposud jediný oficiální videoklip ke skladbě "A Dança Das Ondas".

Když člověk porovná hudbu Mayhem a Ava Inferi, jen těžko lze uvěřit, že ji tvořil stejný člověk, přesto tomu tak je. A právě kvůli Ava Inferi opustil kytarista Blasphemer řady norské black metalové legendy a přesídlil do slunného Portugalska, aby zde tvořil tento lehce melancholický a jemný doom metal.

Danca das Ondas video

Album: The Silhouette (2007)
Rok: 2007
Styl: doom / gothic metal
Formát: avi
Rozlišení: 1024×768
Velikost: 92MB
SICMAGGOT INDEX: 8/10

Ukázka ze "Sado Disco Vol. 2" od Cocotte Minute

26. december 2009 at 3:08 | Seda |  Music News
Česká nu-metalová skupina Cocotte Minute pilně pracuje na novém albu, které ponese název "Sado Disco Vol. 2". Tato deska bude pokračování pro letos vydaného CD "Sado Disco", kterému se dostává kladných kritik. Na našem webu bylo ve Vánočním eintopfu dvakrát zvoleno českým albem roku.

Jednu píseň můžete nyní poslouchat na oficiálním webu skupiny. Vydání "Sado Disco Vol. 2" se plánuje na jaro roku 2010. Cocotte Minute také připravují velké jaro-letní tour, které by mělo začít v únoru a končit v květnu. Toto turné by tedy mělo být nejdelší koncertní šňůrou v historii celé skupiny.

Metallica s nejprodávanější deskou SoundScan éry

25. december 2009 at 21:52 | Corey(8) |  Music News
Je metal opravdu tak okrajovou záležitostí? Těžko, přátelé, těžko - podle posledních údajů agentury Nielsen SoundScan, která za oceánem měří prodejní čísla nosičů už od počátku roku 90. let, se nejprodávanější deskou poslední dvacetiletky stalo eponymní CD Metallicy z roku 1991, jež o prsa korejské závodnice předstihlo titul "Come On Over" z dílny Shanii Twain. Kanadské zpěvačce musíme však k dobru přičíst fakt, že její CD vyšlo o celých šest let později. Album "Metallica" má na kontě 15 490 000 prodaných kusů, "Come On Over" pak 15 487 000 kusů. Gratulujeme!

Prodeje jednotlivých desek Metallicy během Soundscan éry (tedy od 25. května 1991):

1. "Metallica" (1991) - 15 490 000
2. "…and Justice for All" (1988) - 5 330 000 *
3. "Load" (1996) - 5 049 000
4. "Master of Puppets" (1986) - 4 578 000 *
5. "Ride the Lightning" (1984) - 4 334 000 *
6. "Reload" (1997) - 4 036 000

* nezahrnuty prodeje před rokem 1991

Aby byl informační servis kompletní, doplníme i prodejní číslo zatím posledního CD "Death Magnetic", které v tuto chvíli osciluje na hranici 1 853 000 prodaných kusů.

metallica

Dimmu Borgir - Stormblåst

25. december 2009 at 17:24 | Monsterfuck |  Recenze
Stormblast
Téměř každá kapela má nějakou tu svou zásadní nahrávku. Pokud chceme zůstat u žánru, kterému se dnes budeme věnovat, tak například Immortal mají "Battles in the North", Darkthrone mají "Transilvanian Hunger" a Mayhem zase "De Mysteriis dom Sathanas". Výjimkou nejsou ani Dimmu Borgir, kteří dávno předtím, než se stali "zmalovanými komerčňáky", vydali svůj opus no.1 - "Stormblåst".

To vám byly časy, kdy dnes tak profláklá norská scéna fungovala pouze na bázi totálního undergroundu, kdy každá kapela byla originální a svá. A originalita Dimmu Borgir spočívala v implantování kláves do black metalu. To jim to tehdá ještě ortodoxní žrali, na rozdíl ode dneška. Samozřejmě nebyli jediní, vzpomeňme třeba na Emperor nebo Covenant, přesto byli v té době však jedni z mála. A i když už jejich debut "For all tid" byl velice vyvedeným počinem, právě až "Stormblåst" je naprostý vrchol celé diskografie Dimmu Borgir, který se jim, při vší úctě k jejich současné produkci, ještě nepodařilo a zřejmě ani nikdy nepodaří překonat. I když to je samozřejmě věc názoru, znám lidi, kteří už i "Stormblåst" považují za komerci a jediná poslouchatelná deska Dimmu Borgir je pro ně právě "For all tid". To nic ale nemění na faktu, že právě "Stormblåst" má z celé diskografie skupiny ten nejkultovnější status.

A že si jej právem zaslouží, jen co je pravda. Není to otázka skvělého zvuku, ani hráčské ekvilibristiky. Ve své podstatě je celý "Stormblåst" jen dřevním black metalem své doby, na nějž byla inteligentně naroubována rozumná dávka kláves (nechce se mi říkat symfoniky, protože nevím, jak bych pak musel nazvat jejich současnou tvorbu). Celý vtip je v tom, že tohle album je prostě a jednoduše skvělé.

Úvodní "Alt lys er svunnet hen" je sice dobrou písničkou, pro mě osobně však plní "jen" úlohu velmi chutného předkrmu, neboť hned následující pomalá kompozice "Broderskapets ring" ukazuje největší sílu alba - neodolatelnou a těžkou atmosféru, která vás od teď neopustí až do samotného konce desky, a to i přesto, že se zbytek skladeb nese v rychlejším duchu (snad až na další pomalou a nádherně obasovanou "Antikrist" a procítěnou instrumentálku "Sorgens Kammer"). Epicentrem je titulní "Stormblåst", která začíná těžce oldschoolově, aby se po chvíli zvrhla v klasicky nádhernou střednětempou atmosféru korunovanou působivým závěrem. Třešničkou dortu je poslední song "Guds fortapelse - åpenbaring av dommedag", v níž probleskne takřka geniální klávesový part a vytvoří tak opravdu lahodnou tečku za těmito výživnými 50 minutami výborné hudby.


Nejen hudbou je však "Stormblåst" zajímavý. Přes všechny jeho nesporné kvality se nad ním vznáší také pach vykradačství. Není žádným tajemstvím, že již jednou zmiňovanou "Sorgens kammer" obšlehl tehdejší klávesák Stian Aarstad z prehistorické hry "Agony" na Amigu a nikomu o tom samozřejmě neřekl. Intro k "Alt lys er svunnet hen" je zase vykradené z písničky "Sacred Hour" od britské rockové skupiny Magnum. A ještě jednou, intro k písni "Guds fortapelse - åpenbaring av dommedag" je zase částí symfonie "Novosvětská" od Antonína Dvořáka, ta již však byla použita záměrně. Na druhou stranu, i samotný "Stormblåst" se stal předmětem kopírování, neboť německý rapper (!) Bushido si do jedné své písně přivlastnil melodie ze songu "Alt lys er svunnet hen" (a do jiného svého songu ještě vykradl pozdější hit Dimmu Borgir - "Mourning Palace").

Když se dnes bavíme o desce "Stormblåst", není možné také nezmínit její remake z roku 2005. Musím uznat, že obě nové pecky "Sorgens Kammer - Del II" a "Avmaktslave" jsou výborné, přesto si já osobně myslím, že do tak kultovního díla neměli Dimmu Borgir vůbec zasahovat, protože znovunahrané verze starých písniček těm původním nesahají ani po kotníky. Jako důvod předělávání kapela uvádí velmi špatný zvuk originální nahrávky. Pravda, sound "Stormblåst" je dosti archaický, ale i v tom spočívá jeho kouzlo. Samo o sobě je totiž album obrazem své doby, který má co říct i dnes. "Stormblåst" z roku 1996 bych se nebál označit svým způsobem za nadčasové.

Tracklist:
01. Alt lys er svunnet hen - 06:07
02. Broderskapets ring - 05:09
03. Når sjelen hentes til helvete - 04:33
04. Sorgens kammer - 06:20
05. Da den kristne satte livet til - 03:08
06. Stormblåst - 06:16
07. Dødsferd - 05:42
08. Antikrist - 03:37
09. Vinder fra en ensom grav - 04:28
10. Guds fortapelse -
åpenbaring av dommedag - 04:23

Hodnocení: 8/10


Zbytek redakce hodnotí: Seda - 7/10

Průměrné hodnocení v redakci: 7,5/10

Темнозорь s ukázkami nadcházející desky a DVD

25. december 2009 at 1:48 | Monsterfuck |  Music News
Kontroverzní ruská folk/black metalová skupina Темнозорь [Temnozor] zveřejňuje ukázky ze své netrpělivě očekávané desky "Урочища Снов" / "Haunted Dreamscapes", jež bude přímým následníkem vysoce ceněného počinu "Вольницей в Просинь Ночей" / "Folkstorm of the Azure Nights" z roku 2005. Konkrétně se jedná o kompletní skladbu "Солнцеврат-Коляда" / "Sunwheels of Soltice", kterou můžete ochutnat na MySpace stránce kapely.

Темнозорь dále zveřejňují záznam písně "Замрите, Ветра Полевые" / "Silent Be the Wind", jež se ve své studiové podobě rovněž objeví na albu "Урочища Снов", ze svého nadcházejícího DVD "Сумерки на Похоронах Зимы" / "Twilights at the Winter Funeral". Poslouchat můžete na konci článku.

Data vydání "Урочища Снов" i "Сумерки на Похоронах Зимы" prozatím nejsou známa.

Doposud posledním počinem Темнозорь je dva roky staré split album "Eastern Hammer" s kapelami Graveland, North a Nokturnal Mortum.


Story of the Year se v lednu do Evropy nepodívají

24. december 2009 at 21:13 | Seda |  Music News
Story of the YearAmerická kapela Story of the Year si v lednu na evropských pódiích nezahraje. První měsíc nového roku měla skupina podporovat Enter Shikari na jejich turné, před pár dny ale Story of the Year svou účast zrušili a událost nijak více nekomentovali. Přesný důvod tedy není znám.

Kapela ale Enter Shikari podpoří při jejich únorových koncertech na Britských ostrovech. Vystoupí také na svých show, kde měla být headlinerem, a to v Blackpoolu, Barrowlandsu, Middlesbrough a Bournemouthu.

Enter Shikari zachránila skotská kapela Twin Atlantic, která svou účast po vypadnutí Story of the Year slíbila. Tato dvojice se představí i českým divákům, 16.1. totiž vystoupí v pražském Lucerna Music Baru, ze kterého vám samozřejmě přineseme report.

Veselé Vánoce!

24. december 2009 at 14:09 | Corey(8) |  Blog News
Nač to natahovat - redakce Sicmaggot blogu vám přeje krásné a veselé Vánoce, hodně metalu pod stromečkem, málo hořících stromečků, hodně kostí v kaprovi (haha, máte se dlabat řízky) a vůbec všechno, co od Vánoc očekáváte :)

krysmas

Brutal Assault naděluje tři nové kapely

24. december 2009 at 13:55 | Seda |  Music News
Slibně vyvíjející se Brutal Assault právě na svém Facebook profilu zveřejnil další tři kapely, které se ve dnech 12.-14. srpna v Jaroměři představí.

První kapelou je zámořní Kylesa. O Kylese se na Sicmaggot moc nemluvilo, takže si ji krátce představíme. Hudba této skupiny se dá popsat jako psychedelicko-progresivní metal. Na kontě má čtyři studiová alba a poslední "Static Tensions" vyšlo v březnu tohoto roku.

Další banda, která v Jaroměři vystoupí, si říká Курск. V listopadu ve velice oblíbené sekci videa byly zveřejněny dva jejich videoklipy, konkrétně k písním 1917 a "Сталинград" ["Stalingrad"]. Kypck je doom metalová kapela z Finska, zpívající v ruském jazyce.

Celou trojici uzavírá skupina Necrophagist. Kapela funguje už od roku 1992, kdy ji založil Němec s předky z Turecka, Muhammed Suiçmez. Necrophagist hrají technický death metal.

Redakční eintopf #3 – vánoční speciál 2009

23. december 2009 at 15:55 | Corey(8) |  Redakční eintopf
Eintopf se mezi lačným čtenářstvem dle reakcí jednoznačně chytl, proto můžeme do ulic vyrazit s jeho prvním speciálem! A když už máme za rohem ty Vánoce, proč se trochu nerozšoupnout? Tentokrát je náš hrnec plný dobrot opravdu hutný, možná to bude tím, že nehodnotíme pouhý měsíc, ale rovnou celý rok. Přesněji rok s pořadovým číslem 2009. Označení "Sicmaggot awards 2009" by možná bylo příhodnější, na to se však u nás nehraje. Připoutejte si protézy, jedeme z kopce!

Corey(8):


Top5 2009:

1. The Prodigy - Invaders Must Die
The Prodigy byli dávno odepsaní. Stárnoucí chlápci za zenitem, kteří nedokázali navázat na legendární počin "The Fat of the Land" z roku 1997 a svou zašlou slávu uchovávali výhradně skrze výborná live vystoupení. Ha, pak přišel leden léta Páně 2009 a magazíny se začaly předhánět v titulcích o triumfálním návratu zpět na vrchol. Troufalé? Rozhodně ne! Podobně vyvážená a hity napěchovaná deska tu už dlouho nebyla!
2. Alice in Chains - Black Gives Way to Blue
Král je mrtev, ať žije král! Je nesmírná škoda, že v případě Alice in Chains můžeme tuto vyčpělou formulku použít v doslovném významu. Jerry Cantrell a jeho kumpáni nahráli album, které svou produkcí a zvukem žije současností, avšak srdcem leží hluboko v 90. letech. Nonšalance a lehkost, s jakou dokáží Alice in Chains i po tolika letech vtáhnout do svého světa bolesti a melancholie, je skutečně neskutečná.
3. Deathstars - Night Electric Night
Tahle švédská parta má něco do sebe. Teď nemyslím image prostitutek nejlevnější cenové kategorie, ani příšernou koncertní gay stylizaci. Jejich hudba má prostě koule (ač to zní zrovna v případě této kapely jakkoliv podivně) a poslední deska "Night Electric Night" je toho jasným důkazem. Silnějšího hráče na goticko-industriálním poli aby člověk pohledal.
4. Three Days Grace - Life Starts Now
Bramborový flek mého žebříčku je etalonem všech letošních hard rockových (chcete-li post-grunge) desek. Ať už to byli romanťáci z Three Days Grace, tentokrát netradičně uřvaní Breaking Benjamin nebo aktuální Puddle of Mudd, americké party předvedly, proč se jim za oceánem toliko daří. Aneb návod jak hezky zasadit do pětimístného žebříčku sedm kapel ;)
5. Mudvayne - Mudvayne
Kolosální renonc v podobě "The New Game" se naštěstí neopakoval. Kdo má rád kapelu Mudvayne, bude mít rád desku "Mudvayne" - tak prosté to je. Jedná se totiž o dokonalou fúzi všeho, s čím Mudvayne za dekádu svého muzicírování na posluchače vyrukovali. Budiž vám odpuštěno!

Česká deska roku: Cocotte Minute - Sado Disco

Jsou to pozéři, sprostí vykradači KoRn, komerční žumpa a dalších 1586 mládeži nepřístupných sprostot. Toliko pro ochránce ryze antikomerčních vod (aneb co je to za českou kapelu, která své klipy nenatáčí na hajzlech nebo v tělocvičně před polámanými ribstoly - spalte to!). Zároveň jim však z mého pohledu lze jen těžko upřít smysl pro chytlavou linku, na české poměry mimořádně vypilovanou produkci a v neposlední řadě i schopnost nahrát neurážející a solidně poslouchatelé album. Proto si Cocotte Minute drží status jedné z nejposlouchanějších metalových kapel u nás, a proto si s chutí čas od času vypláchnu mozek u jedné z jejich desek.

Zklamání roku: Marilyn Manson - The High End of Low

Připisovat to mimořádně plodnému roku nebo stařecké dobrosrdečnosti, sám nevím, výsledkem ale budiž fakt, že letos nevyšla snad jediná deska, která by mne vyloženě zklamala (mluvím o těch, ne které jsem se vyloženě těšil). Alibisticky se tak svezu s větší částí redakce a vypíchnu poslední desku Marilyna Mansona. "The High End of Low" bylo cítit zatuchlinou už od prvních ukázek a konečný produkt toho příliš nezměnil. Někoho čistě rockový Manson možná oslovil, já už dvakrát zůstal pouze v roli nezainteresovaného pozorovatele. Házení mikrofonu po členech kapely mu jde podstatně lépe...

Koncert roku: Slipknot, Trivium, Devildriver: Ostrava - ČEZ Aréna, 10.6.2009

Když je miluješ, není co řešit. Jsou kapely, které respektujete. Jsou kapely, které máte rádi. Na místo srdcové záležitosti se však může dostat pouze jedna. Když s sebou navíc srdcovka doveze dvě žhavá želízka typu Trivium a DevilDriver, nemůže být o koncertní události roku pochyb! DevilDriver si svůj ostravský slot evidentně užili (existuje snad show, kterou by si Fafarovci nevychutnali?), Trivium bojovali statečně s nepřízní zvukaře a Slipknot... zhmotněný, nikoliv mokrý, sen! Třikrát si nevěřícně promnout oči a jde se na to!

The Prodigy

Monsterfuck:


Top5 2009:

1. Skitliv - Skandinavisk Misantropi
V tomto případě jsem čekal velké věci, ale "Skandinavisk Misantropi" naprosto předčilo veškerá má očekávání. Skitliv stvořili monument deprese a misantropie, kde jsou ty nejnižší pudy uměním.
2. Oranssi Pazuzu - Muukalainen puhuu
Pád do hlubin. Výlet ke hvězdám. Cesta vesmírem. Neuvěřitelný zážitek. Totální psycho. "Muukalainen puhuu".
3. Ram-Zet - Neutralized
Má absolutní srdcovka. Co album, to klenot a "Neutralized" to absolutně potvrzuje. Inteligentní avantgarda, již není možné nemilovat.
4. Gorgoroth - Quantos Possunt ad Satanitatem Trahunt
Gorgoroth patří k mým oblíbeným kapelám a každé jejich album mám opravdu rád. Od novinky jsem toho ale moc nečekal, o to více mi však vyrazila dech. Návrat k chrastivému oldschool black metalu, avšak bez ztráty rafinovanosti posledních let. Bravo!
5. Borgne - IV
Vždy jsem měl slabost pro tajemné jednočlenné projekty a Borgne mezi takové jistojistě patří. S aktuálním počinem "IV" však hlavní mozek Bornyhake konečně dokázal, že si pozornost zaslouží i díky své hudbě, ne jen pro úchylné fotky. Opravdu vydatná porce misantropického black metalu.

Česká deska roku: Heiden - Obsidian

V téhle sekci jsem měl těžké rozhodování. Avenger, Heiden nebo Inferno? Všechno kvalitní kapely s výbornými novinkovými alby. Nakonec jsem si vybral Heiden, neboť jejich "Obsidian" mi k srdci svou nepřekonatelnou atmosférou přirostlo k srdci zřejmě nejvíce. Hodně povedená záležitost!

Zklamání roku: Marilyn Manson - The High End of Low

Tohohle kluka ušatýho jsem míval rád, pak ale vydal "Eat Me, Drink Me" a šlo to do kytek. Doufal jsem, že "The High End of Low" mu reputaci trochu vylepší, ale nestalo se. Šlo to úplně do hoven. Manson by se pro příště měl zásobit hodně velkou dávkou sebereflexe... nebo se na to rovnou vybodnout, pokud by to mělo dopadnout podobně jako "The High End of Low".

Koncert roku: Brutal Assault: Jaroměř - vojenská pevnost Josefov, 9.-12.8.2009

Nemůžu hlasovat pro nic jiného než Brutal Assault, který je pro mě již pár let králem festivalové sezóny. Shindy zve jak mainstream extrémního metalu, tak totální lahůdky. Z roku 2009 se mimo jiné sluší vypíchnout výstupy Ulver, Anaal Nathrakh, Immortal, nebo Skepticism. Výborných koncertů však během onoho víkendu bylo přehršel.


Earthworm:


Top5 2009:

1. Obscura - Cosmogenesis
Tak s touto deskou jsem strávil asi nejvíce času ve sluchátkách i po tom, co jsem napsal recenzi, což se mi třeba u Sepultury, která mě bavila, ale nenašel jsem si na ni mezi svými oblíbenci čas, nepovedlo. Šílený techdeath s neskutečnou produkcí, nadlidským basákem a s ostatními, kteří asi taky nebudou obyčejní smrtelníci, mě prostě dostal a řadí se k mým top deskám vůbec.
2. Megadeth - Endgame
Tohle nakonec dopadlo ještě lépe, než jsem čekal. Masakrózní deska, co píseň, to pecka. Ha, nechtěný rým. Mustainovu partu jsem měl hodně rád a tohle moji lásku k jejich hudbě ještě utvrdilo... Jen tak dál!!!
3. Kreator - Hordes of Chaos
Thrashový náklep, nacpaný hitovkami, které mě provázely taky pěkně dlouhou dobu. Skloubení klasických Kreator, kteří se ale nebojí jít dál a vyvíjet se, bravo!
4. Pain of Salvation - Linoleum
Je to sice jenom EP, ale šoupnout ho sem musím, taky jsem na těch pár songů čekal ve stylu proklepávání se v koutě a nervózního kousání nehtů. A ještě k tomu dopadlo nad očekávání. Super, super, super, ať už tu je "Road Salt". No honem!
5. Mantic Ritual - The Executioner
Hodně těžký výběr mezi Mantic Ritual a Mastodon. Mastodon mi s odstupem času už zas tak geniální nepřišli, i když musím uznat, že pořád výbor(del)ná deska. Mantic Ritual mi ale v hlavě hráli víc a porci klasického thrashe nikdy neodmítnu. Ještě bych chtěl pochválit Municipal Waste, taky dobrá oddechovka, avšak na žebříček to nestačilo. Behemoth mě s novinkou zas tak moc nepřesvědčili, každopádně kvalitu jim taky nemůžu upřít. Howgh!

Česká deska roku: Cocotte Minute - Sado Disco

Ach, měl jsem to ale těžké rozhodování. No, jelikož jsem slyšel od Čechů jenom "Sado Disco" od Cocotte Minute, je to jasné. Každopádně i kdybych slyšel víc tuzemských počinů, volil bych "Sado Disco", protože bez této desky bych asi nezažil několik báječných koncertů a skvělých chvil s přáteli. Že ano, Šéďo (smích)?

Zklamání roku: Slayer - World Painted Blood

Snažím se nevyhledávat špatnou hudbu, takže vyloženě špatnou nahrávku jsem vybrat nemohl a nového Mansona jsem na rozdíl od ostatních neslyšel. Slayer sice udělali průměrnou desku, ale u mě si to posrali... Kdyby mě poslechli a šli do důchodu, nikdy by neskončili hanebně v Průseru roku. Prosím, už nenahrávejte novinky a nesnažte se překonat "Reign in Blood"!

Koncert roku: Dream Theater: Praha - Tesla Aréna, 30.6.2009
Letos jsem byl na spoustě vydařených koncertů, ale nejvíc jsem si užil Dream Theater. Jak jejich hudbu spousta lidí stále nazývá "kytarovými onaniemi", tak přesně tyhle onanie si já nejvíc užívám a z jejich asi desetiminutového jamu na konci vystoupení jsem měl nasráno až za ušima (smích). Každopádně konkurence byla vysoká, od koncertu Cradle of Filth, přes Evergrey, až po DevilDriver a Behemoth.


Seda:


Top5 2009:

1. Lamb of God - Wrath
Tady nebylo co řešit. Od mé recenze na toto album jsem o "Wrath" stále přemýšlel jako o desce číslo jedna pro tento rok. Lamb of God se předvedli ve výborném světle a neustále se zlepšují. K "Wrath" jsem se neustále po celý rok vracel a slyšel ho opravdu hodněkrát. Zatím nejlepší výtvor skupiny. Odrazilo se to také na hodnocení (9/10).
2. Winds of Plague - The Great Stone War
Jsem veliký fanoušek melodického death metalu a deathcoru. Tyhle borci do tohoto stylu zamixovali ještě porci symfoniky. Celkově to vytváří výborný poslech. Moc jsem o této kapele nevěděl, pak si ale sehnal toto album na hodnocení recenze a už to jelo - sehnal jsem si i minulý výtvor a stal jsem se závislým. Výborná nálož pravé muziky.
3. Behemoth - Evangelion
Tady jsem se rozhodoval právě mezi Winds of Plague a Behemoth. Nakonec na tom hůře skončili Behemoth. Album je vynikající, neznám snad jediné album, kde by Behemoth neoslnili. Kvalitu tohoto alba potvrdilo jejich vystoupení v pražském Abatonu. Atmosféra nových songů je naživo naprosto unikátní!
4. Converge - Axe to Fall
Pro mě největší překvapení. Od této kapely jsem slyšel jednu placku "You Fail Me", která byla slušné. Nečekal jsem, že se na "Axe to Fall" kapela o tolik zlepší. První čtyři songy jsou geniální, ke konci to sice trochu skřípe, přesto mě stále baví.
5. Enter Shikari - Common Dreads
Enter Shikari je velice zajímavá kapela. Hraje převážně modernější metal doplněný o zvuky trance hudby. Tato fošna má v sobě skvělou vlastnost - neustále měnící se tempo a rytmus. Chvíli vám hraje něco měkkčího a během chvilky se mění zvuk kytary, zrychlí se bicí a zpěvák vytasí své temnější já se screamem. Letos jsem je už viděl s The Prodigy a příští rok hned v lednu si je nenechám ujít v Lucerna music baru.

Česká deska roku: Avenger - Feast of Anger, Joy of Despair

Českých desek pro letošní rok jsem slyšel málo, snad jen Cocotte Minute a jejich "Sado Disco". Pak jsem si ale vzpomněl na Avenger a hned si album musel poslechnout. Tihle kluci me přesvědčili o tom, že v Česku stále vzniká kvalitní tvrdá hudba. Snad jen škoda, že nejsou více na očích širšímu počtu diváků.

Zklamání roku: Marilyn Manson - The High End of Low
Tady nebylo co řešit. O průseru roku jsem měl jasno hned. Manson snad začal brát moc drog, až mu to vymylo mozek. Doufám, že mu za toto album doma pořádně napráskali, ať zase začne hrát muziku. Tuhle špatnou hudbu navíc podrthl vystoupením v Brně. Co to s tebou je, Marilyne?

Koncert roku: Disturbed: Praha - Roxy, 23.6.2009
Disturbed mám opravdu rád a stále si je rád poslechnu. Jejich koncert byl pro mě povinností. Lístek byl sice o něco dražší (zhruba 600 korun), zážitek za to ale stál. Snad až na to odporné vedro to nemělo chybu.

Lamb of God

Speedy:


Top5 2009:

1. Sick Puppies - Tri-Polar
O této bandě jsem se dozvěděl z novinky na Sicmaggot [čteš-li Sicmaggot, jsi vždy o krok napřed - pozn. Corey(8)], kterou napsal Corey(8) a vychvaloval je, tak jsem je prostě musel stáhnout a poslechnout... Velice kvalitní muzika, která ma hlavu a patu a která nezačně nudit po pár posleších. Navíc v poslední době u mě vede tento styl hudby, takže není co řešit.
2. Breaking Benjamin - Dear Agony
Chlapíci z Breaking Benjamin jsou po třech letech zpět a vydávají nové album, které je vážně pecka. Je vidět, že svůj styl rocku ovládají a neustále se zlepšují. Nové album má snad i větší úspěch než album "Phobia" z roku 2006. Teď už jen doufat, že zavítají i do naší republiky se supportem, jako je Sick Puppies, Three Days Grace nebo Flyleaf :)
3. Behemoth - Evangelion
Od této polské bestie jsem měl zatím jenom album z roku 2007, "The Apostasy", ale po neustálém vychvalování tohoto alba od Monsterfucka jsem musel poslechnout a musím uznat, že měl pravdu. Kvalitní black, který má hlavu a patu. Kytary, bicí a prostě vše, co kvalitní hudba musí mít, aby oslovila i někoho kdo black neposlouchá.
4. Killswitch Engage - Killswitch Engage
Chlapíci s frontmanem Howardem Jonesem jsou zpět se svým melodic metalcorem. Sice po prvním poslechu jsem byl zklamaný, že zase o něco polevili v "tvrdosti" oproti poslednímu albu, ale s odstupem času mě deska chytla a musím říct, že se jim vážně povedla, takže jen tak dál!
5. Caliban - Say Hello to Tragedy
Německý metalcore u mě měl vždycky hodně navrch, protože je to kvalitní hudba (jak logické, že?). I když několik fanoušků si stěžuje na pomalejší songy, které jsou z posledních počinů této kapely častější, tak i zde se najdou pořadně rychlé songy, které stojí vážně za to! Myslím, že kapela směřuje správným směrem, a já jen doufám, že další alba budou ve stejném duchu a na případný koncert se budu těšit, protože v Praze to bylo peklo!

Česká deska roku:

Ne prosím, to po mě nechtějte... Českou scénu neposlouchám, protože pro mě tu žádné kvalitní kapely nejsou a je to nuda, která se liší jen hlasem a pár riffy... Žádné nápady, nic... A teď do mě!

Zklamání roku: DevilDriver - Pray for Villains

Tak tady není co řešit... Už před vydáním tohoto alba jsem tušil, že to bude průser, a taky se to tak vyplnilo... Pár dobrých písní toto album má, ale jinak je to na můj vkus velice pomalé, což se k DevilDriver vůbec nehodí, tak doufám že příští počin se vrátí do starých dobrých kolejí a kluci nebudou tolik experimentovat!

Koncert roku: Slipknot, Trivium, Devildriver: Ostrava - ČEZ Aréna, 10.6.2009
Tady není nad čím přemýšlet... Kapela. kterou poslouchám od 8. třídy na základní škole, se vrátila do naší země a navíc s takovým supportem! To byl prostě splněný sen... Na DevilDriver jsme se trošičku zaběhali, na Trivium zaskákali a Slipknot? To bylo něco nepopsatelného... Prvních 15 minut jsem jen hleděl na pódium a nemohl jsem tomu uvěřit... Prostě bomba! Jen je škoda, že nebyla zařízená klimatizace, protože lidi tam odpadávali jak mouchy. Za zmínku ale také stojí koncert Rise Against, který byl 6. 11. 2009 v Roxy! Vyprodaný sál a fanoušci co se i trošičku hýbali, takže paráda!


Ale že to byla panečku jízda! Ostatně jako celý letošní rok. Naše názory nepovažujeme za bernou minci, ani je nehodláme bránit do poslední kapky krve, jedná se spíš o malý tip pro váhavé posluchače, kteří zrovna přemýšlejí, jakou sortu desek za Ježíškovy peníze pořídit. Tak vybírejte poctivě, s dalším nášupem eintopfu nasečtenou! :)

P.S: Své vlastní review letošní sklizně můžete sepsat v komentářích!
banner