review
review
Připravujeme: recenze Ghost - Infestissumam

Volbeat - Outlaw Gentlemen & Shady Ladies

Yesterday at 22:31 | Kaša |  Recenze
Volbeat jsou jednou z kapel, která roste album od alba, a to bez nějakého slyšitelného vývoje ve skladatelských postupech, které jsou již řadu let neměnné, a i díky tomu můžeme mluvit o seskupení, které je po několika málo tónech jasně identifikovatelné. Pět alb při třináctileté historii kapely je výsledkem slušné skladatelské potence a nutno říct, že se kapele zatím daří držet si vyrovnanou kvalitu a mezi jejich alby bych těžko hledal to špatné nebo nepovedené. A naštěstí mohu totéž prohlásit i o novince, na které se vůbec poprvé představuje nový kytarista Rob Caggiano, který poslední léta brázdil světová pódia s Anthrax.

Páté řadové album se honosí titulem "Outlaw Gentleman & Shady Ladies" a podle povedeného přebalu je jasné, že dánská čtveřice Poulsen, Larsen, Kjølholm a zmíněný Caggiano se tentokrát zastavila na divokém západě, ačkoli je škoda, že různé western/country motivy nedostaly poněkud větší prostor, protože vzhledem k faktu, že s nimi kapela pracuje tu a tam už na minulých albech, je jejich potenciál poměrně nevyužitý. Kdo už měl s Volbeat tu čest, ví, že heavy metalové riffy, rocková rytmika a prvky americké rockabilly jsou při sloučení s hlasem charismatického pěvce Michaela Poulsena velice příjemným posluchačským zážitkem, jenž možná neusadí do židle svou propracovaností, ale tohle je jeden z těch případů, kdy platí, že v jednoduchosti je síla. Hit střídá hit a kapela se už v minulosti celkem rychle našla v podobě, která je primárně určená pro velká publika a široké masy, aniž by však zamířili do sfér stupidní a podbízivé rockové hudby. Všechno prostě šlape jako hodinky.

Hned po krátkém navození westernové atmosféry úvodním intrem nastupují na scénu klasičtí Volbeat s "Pearl Hart", což je naprostá koncertní tutovka, která svým skočným a zpěvným refrénem rozeskáče i odpůrce kapely. Rozhodně se jedná o jednu z nejlepších skladeb na albu, jíž družně doplňují další hitovky, kterých není zrovna málo. Nelze nezmínit tituly "Dead But Rising" s tvrdšími kytarami à la Metallica, "Cape of Our Hero", což je nejpřístupnější věc na albu, nebo vyloženě stadiónově stavěná "Lola Montez", která se mi víc zamlouvá v bonusové verzi, kde je sólová kytara v jednom momentu vystřídána harmonikou. Na první poslech vyčnívá zejména "The Lonesome Rider", a to nejen protože si v ní pohostinsky zapěla Sarah Blackwood, ale i díky svému rockabilly nádechu, jenž se sice při refrénu rychle vytratí, ale jako zpestření druhé poloviny desky je to příjemná věc. To platí i o "Doc Holliday", v jejímž úvodu se objeví banjo, které po chvilce zmizí pod nánosem metalových riffů.

Když už jsem nakousl ty hosty, tak samozřejmě musím upozornit na nejmetalovější píseň desky, a sice na "Room 24", ve které řádí nezaměnitelný King Diamond, jenž přispěl k tomu, že se, dle mého skromného názoru, jedná o nejlepší skladbu desky. Taková pecka jako "Evelyn" s Barneyem z Napalm Death to sice není, ale kdo si myslí, že Kingův a Poulsenův vokál nemůže jít dohromady, tak je na omylu a tuhle skladbu doporučuji. Abych jen nechválil, protože takhle bych za chvíli vyjmenoval drtivou většinu tracklistu, tak stejně jako na předchozích albech, i tady jsem si našel písně, které bych bez mrknutí oka oželel. Tentokrát se jedná o nemastnou předělávku "My Body" od Young the Giant a o závěrečnou pomalejší "Our Loved Ones", která mi i přes zapojení harmoniky moc nevoní. Osobně mám rád Volbeat i v rychlejším rytmu, což je případ punkem říznuté "Black Bart", jejíž svižnější momenty mají a o poznání větší koule než ty střednětempé a zpěvné, které převládají.


Asi je jasné, že kritiku po předchozích řádcích čekat nemůžete. "Outlaw Gentleman & Shady Ladies" přináší opět dravou kombinaci heavy metalu a rock 'n' rollu, které nechybí lehkost a hravost. Možná si budete říkat, že pátá variace na stejné téma už nemůže fungovat tak, jako na prvních albech a do jisté míry máte pravdu, ale i přes zjevnou stagnaci jsem ochoten tento neduh Volbeat odpustit, protože novinka se poslouchá jedna báseň. Skvělý zvuk a muzikantské výkony jsou standardně na hodně vysoké úrovni, a pokud si odmyslím těch několik minut navíc, které desce podráží nohy, tak nemám žádných výtek, protože to, co Volbeat dělají, dělají sakra dobře.

Tracklist:
01. Let's Shake Some Dust - 01:27
02. Pearl Hart - 03:26
03. The Nameless One - 03:52
04. Dead But Rising - 03:35
05. Cape of Our Hero - 03:49
06. Room 24 - 05:06
07. The Hangman's Body Count - 05:15
08. My Body [Young the Giant cover] - 03:42
09. Lola Montez - 04:28
10. Black Bart - 04:49
11. The Lonesome Rider - 04:05
12. The Sinner Is You - 04:16
13. Doc Holliday - 05:46
14. Our Loved Ones - 04:50

Hodnocení: 7,5/10


Zbytek redakce hodnotí:
Nemůžu si pomoct, ale v případě Volbeat se zase jednou musím postavit do opozice vůči nadšeným kolegům. Na tyhle Dány jsem narazil ještě předtím, než vyrostli v opravdu velkou kapelu, ale už tehdy mě jejich muzika moc neoslovovala, což se s postupem času i přes ne zrovna malou snahu nezměnilo, díky čemuž jsem tak nějak nikdy nedokázal pochopit, proč se jim dostává tak obrovských ovací. Jako jo, je to nenáročná pohodovka a poslouchat se to určitě dá, ale i ta nenáročná pohodovka mi musí něco říkat, což se u Volbeat neděje... nebo lépe řečeno musí bavit (u pohodové muziky to musí platit naprosto bezpodmínečně), jenže Volbeat mě jednoduše nebaví, ať už jim to formálně šlape jakkoliv. Neříkám, že "Outlaw Gentlemen & Shady Ladies" nemá svoje momenty, pár slušných nebo zajímavějších pasáží se najde, jenže když se na to album podívám jako na celek, nemám jediný důvod si to pouštět znova, protože když prostě dostanu chuť na nějakou pohodovou hudbu, mám tu zástup vhodnějších kandidátů, kteří mě opravdu baví. Sorry... Světlé momenty: hostující King Diamond (ten chlap je bůh!), "The Hangman's Body Count" a "Doc Holliday".
Monsterfuck - 6/10

Volbeat jsou v posledních letech jednoznačná sázka na jistotu. Co se těmto dánským chlapíkům dostane pod ruku, promění tito ve zlatý důl. Nejinak je tomu i s jejich nejnovějším řadovým počinem "Outlaw Gentlemen & Shady Ladies", které mě baví možná i více než doposud nejoblíbenější "Guitar Gangsters & Cadillac Blood". Hlavní zásluhu na tom má prostý fakt, že každý jeden kousek skládačky je do detailu vybroušený a na albu prakticky nelze najít hluchého místa. Všechny písně mají svůj osobitý nádech, neopakují se a z většiny materiálu cítím silný hitový potenciál. Parádní sound a technické provedení jsou už samozřejmostí. Kdyby takhle mělo vypadat každé album některé z mých oblíbených kapel, vřeštěl bych blahem. Nejzajímavější kusy dle mého názoru: "The Nameless One", "Cape of Our Hero", "The Lonesome Rider" a "The Sinner Is You".
nK_! - 8,5/10

Průměrné hodnocení v redakci: 7,3/10
Add comment
 

Kiss: Praha - O2 Arena, 14.6.2013

Yesterday at 19:15 | nK_! |  Reporty
Kiss - Praha 2013Půl roku od zakoupení lístků na fenomenální Kiss utekl jako voda a v pátek krátce po poledni se autem vydáváme do naší prastaré matičky Prahy vstříc velkému hudebnímu zážitku. Plán byl jasný a zřejmý - dorazit na šestou hodinu před O2 Arenu a zaujmout ve frontě dobrá místa. Nakonec jsme ale byli stěží schopni dostat se k hale po sedmé hodině, protože cesta hlavním městem byla tradičně brutálně ucpaná a dvě hodiny popojíždění v koloně nám v tom vedru na náladě také nepřidalo. Fronta u vstupu byla též nekonečná a důkladná prohlídka každého z návštěvníků ji vážně neurychlila. Možná, že otevřít příště více vchodů by byl dobrý nápad, protože v osm hodin, kdy měl koncert oficiálně začít, nebyl prostor uvnitř ani zdaleka celý zaplněný. Někteří z Kiss Army přišli tradičně nalíčeni coby sví idolové (někdo lépe, někdo hůře) a obecně bylo celý koncert obecenstvo nadšeno a bezmezně hltalo každou vteřinu vystoupení. Trochu mě tedy zklamalo, že na naše skandování "Kiss, Kiss!" těsně před přídavkem se skoro nikdo nechytal.

Krátce po osmé hodině vystartovala pro mě neznámá česko-německá předkapela jménem Bitch & Chips. Jejich glamrockové vystoupení asi nikoho ze židle nezvedlo, ale nehráli špatně a coby předskokani poměrně obstáli. Místy byla vidět mírná nervozita, protože si dovedu docela dobře představit, že kapela ještě nikdy nehrála před takovým obrovským množstvím lidí, jaké se v O2 Areně sešlo. Frontman místy trošku zápasil s mikrofonem a nejsem si úplně jist, zda se jednalo o technickou závadu, trému či nedostatečný hlasový rozsah. A poslední informace trochu mimo mísu - do poslední chvíle jsem si nebyl jist, jakého jsou někteří členové bandu pohlaví, takže se jim ten glam asi docela daří.

Ihned po konci setu Bitch & Chips se technici jali upravovat pódium pro příchod slovutných headlinerů. Celá scéna byla přikryta černou plachtou s nápisem Kiss a my byli odsouzeni k dalšímu čekání, které trvalo o maličko déle, než by bylo záhodno, ale výsledek stál za to a předčil veškerá možná očekávání. Nejprve bylo vidět několik live záběrů na přicházející skupinu promítaných na postranních obrazovkách. Po ohlušující startovní frázi "You wanted the best, you got the best! The hottest band in the world - KISS!" zástěna spadla a kapela se začala na pódium snášet na obrovské mechanické konstrukci připomínající velkého pavouka. To vše podpořené ohnivými efekty a začátkem písně "Psycho Circus", kterou kapela svůj velký set rozjela. Co vám tady budu povídat, byl jsem v sedmém nebi. Následovala smršť parádních kousků jako "Shout It Out Loud", "I Love It Loud", "Deuce" nebo třeba "Lick It Up". Na své si přišli jak staré páky, tak i mladší posluchači, protože se dostalo i na pár novinek z posledních dvou alb, ale mám pocit, že v porovnání se starými klasikami nemají takový tah na bránu a osobně bych je z playlistu vyřadil. Hlavně "Hell or Hallelujah" jsem si živě představoval trochu lepší, ale co už...

Kiss - Praha 2013Co bylo ale na celém koncertu Kiss nejlepší - technická kvalita vystoupení a jeho oslnivá spektakulárnost. Zvuk byl samosebou na perfektní úrovni, to by snad ani jinak nešlo. Obrovská obrazovka za zády kapely, kam bylo promítáno několik kamer zabírajících celý koncert, umožňovala opravdu každému v hale dokonalý přehled o show. Každou chvíli se na pódiu něco dělo - tuhle ohňostroj, tam ohýnek, tady pohyblivá plošinka. Během songu "War Machine" plival Gene Simmons oheň, poté ve svém děsivém basovém sólu zvracel krev a při "God of Thunder" se nechal vyzvednout vysoko na železnou konstrukci, odkud odehrál většinu písně. Mimochodem jazyk má fakt dlouhý a umí se s ním pořádně ohánět (bez dvojsmyslů). Paul Stanley je správný rocker tělem i duší a jako takový často komunikoval s fanoušky a nebo si prostě jen lehl na pódium a hrál. V průběhu "Love Gun" byl letecky přemístěn po visuté hrazdě na místo až někam ke zvukařům, kde bylo vystavěno takové minipódium, odkud na něj byl odevšad výborný výhled. Sólo kytaristy Tommyho Thayera a bubeníka Erica Singera také stálo za to - oba byli vyzvednuti do výše nad pódium a společně jamovali. Ke konci došlo i na klasické roztřískání kytary, ke kterému se Paul nechal publikem přirozeně vyburcovat. Zavírací "Rock and Roll All Nite" přinesla hromady rozprášených konfetů a přídavková "Black Diamond" zase skvělé nasvícení a pavoučí nohy ve tvaru drahého kamene. Nezapomenutelný zážitek.

Kiss předvedli, že i přes pokročilý věk jsou schopni vyprodávat stadiony a přinášet fanouškům výbornou show, u které se vůbec nedivím, že kdysi před dvaceti lety šíleně šokovala. Dnes už je možné zahlédnout leccos, ale páteční koncert mě přesvědčil o tom, že legendy prostě neumírají. Takže příští týden Bon Jovi!

Tracklist:
01. Psycho Circus
02. Shout It Out Loud
03. Let Me Go, Rock 'N' Roll
04. I Love It Loud
05. Hell or Hallelujah
06. War Machine
07. Heaven's on Fire
08. Deuce
09. Say Yeah
10. Shock Me
11. Outta This World
12. God of Thunder
13. Lick It Up
14. Love Gun
15. Rock and Roll All Nite
-----
16. Detroit Rock City
17. I Was Made for Lovin' You
18. Black Diamond

Fotky byly vypůjčeny z Facebook profilu O2 Areny
Add comment

Squash Bowels: vydání "Grindcoholism" je na spadnutí

Yesterday at 18:25 | Ježura |  Music News
Polští gore grindoví řezníci SQUASH BOWELS (Andy - kytara, Arthur - baskytara a vokál, Marius - bicí) jsou zpět s jejich v pořadí šestým a zbrusu novým albem "Grindcoholism".

"Grindcoholism" obsahuje 14 superrychlých, neúprosných grindocorových songů plných oldschoolového zvuku a poháněných gore přístupem.

Nástupce desky "Grindvirus" z roku 2009 byl nahrán a namixován bratry Wieslawskimi ve světoznámém Hertz studiu (BEHEMOTH, VADER, DECAPITATED, DEAD INFECTION, ...) v polském Bilaystoku.

Vydání alba je plánováno na 2. července 2013 u Selfmadegod Records. Předobjednávky probíhají na www.selfmadegod.com

Tracklist:
1. Tastelessness
2. Trap
3. The Theater
4. Surrender?
5. The Second…
6. Inclinations To…
7. Grindcoholism
8. Steering
9. Naked Positive Act
10. La Mienta
11. Compassions
12. Litany Of Hungry
13. Foreign Will
14. Stigmatizing

-----

Polish goregrind butchers SQUASH BOWELS (Andy - guitar, Arthur - bass, vocals, Marius - drums) are back with their 6th full length and brand new album "Grindcoholism".

"Grindcoholism" features 14 hyper fast, unrelenting grindcore songs filled with old school sound and fueled by gore approach.

The follow up to 2009's "Grindvirus" was recorded and mixed at world famous Hertz Studio (BEHEMOTH, VADER, DECAPITATED, DEAD INFECTION…) in Bialystok, Poland by Wieslawscy brothers.

The album is set for release on July 2nd 2013 on Selfmadegod Records. Pre-orders have launched at www.selfmadegod.com

Tracklist:
1. Tastelessness
2. Trap
3. The Theater
4. Surrender?
5. The Second…
6. Inclinations To…
7. Grindcoholism
8. Steering
9. Naked Positive Act
10. La Mienta
11. Compassions
12. Litany Of Hungry
13. Foreign Will
14. Stigmatizing

[tisková zpráva vydavatele]

Add comment

Videoklipová vichřice

Yesterday at 13:28 | Kaňour |  Music News
>>> První video dnešní nadílky pochází od melodických blackařů Rotting Christ. Ti letos vydali již své jedenácté album, které dostalo exotický název "Kata Ton Daimona Eaytoy". Řekové pro videoklip vybrali skladbu "666" (nebo chcete-li "Χ ξ ς'"), jež pochází z právě jmenované novinky.


>>> Videoklip k písni "Unspoken" natočili pro americký kvintet Kylesa režisér Brodie Rush. Skladba pochází z nové desky "Ultraviolet", která vyšla 24. května v Evropě a 28. v Severní Americe u labelu Season of Mist. Kylesa na konci loňského roku také vydala kompilaci unikátních skladeb, které byly buď vydány v jiné verzi, nebo nevyšly vůbec.


>>> Na konec přichází kapánek mladší formace, Švédi Amaranthe v čele se sličnou vokaliskou Elize Ryd. Videoklip si připravili ke duetu "Burn with Me" pocházejícího z jejich nejnovějšího alba "The Nexus".

Add comment

Aleš Brichta Project - Údolí sviní

Tuesday at 21:29 | nK_! |  Recenze
Čtyři dlouhé roky čekání konečně za námi. Aleš Brichta, legenda české rockové a metalové scény, vydává po rozporuplně přijatém albu "Deratizer" desku, jejíž název nenechá nikoho na pochybách, že se tady podíváme na zoubek naší milé malé české kotlince. Naštěstí víceméně jen v první písničce, protože si nejsem jist, zda bych se u hudby, kterou poslouchám hlavně relaxačně, potřeboval rozčilovat nad aktuálními politickými tématy. Kvůli nim si přece můžu zapnout televizi Nova, no ne?

"Údolí sviní" vzniklo pod hlavičkou Aleš Brichta Project, což je víceméně nový název pro Aleš Brichta Band, jen opět s novou sestavou. Nevím, jestli obměny spoluhráčů obecně něčemu výjimečně svědčí, ale musím se přiznat, že se mi "Údolí sviní" poslouchá o něco málo lépe než předchozí "Deratizer". Více mi sedí stylizace písní, jejich aranže a i samotné texty, které byly minule takové nemastné, neslané. Aleš Brichta je veskrze vynikající textař, ale naposledy bylo těch rýmových přešlapů přeci jen trochu více, než bych dokázal snést a nebo dokonce tolerovat. Tady je již vše v naprostém pořádku, textař se nám srovnal a tedy není co vyčítat. Slova některých písní jsou ve skutečnosti na takové úrovni, že by z poslední doby bylo v rámci žánru hodně těžké a možná i zhola nemožné najít v českých luzích a hájích něco profesionálnějšího a lepšího.

Po hudební stránce je vše v naprostém pořádku, kapela šlape jako hodinky a zvuk by se dal přirovnat k takovému tomu klasickému místnímu nadprůměru. Přeci jen doby garážového či sklepního zvuku už jsou dávno pryč a i menší kapely mívají ve zvyku věnovat technice hodně času a prostoru. Kytarové party jsou takové Brichta-klasiky a dočkáme se jak rychlejších pasáží, tak i pomalých baladických vyhrávek. Jestli mě z nástrojového obsazení něco vyloženě potěšilo, jedná se o bicí, které protentokrát pilotuje Štěpán Smetáček (mimo jiné hraje například s Jankem Ledeckým nebo ve Wanastowkách), jehož styl mi k nahrávce maximálně sedí a lahodí sluchu. Celkově tedy spokojenost. Ve výsledku se samozřejmě nejedná o kdovíjaké umělecké veledílo, které by masově trhalo koule a dokázalo se postavit na nějaký uctívaný piedestal slávy, ale poslouchá se příjemně a coby oddechovka je nové Alešovo album jasná volba.

Úvod obstarává nadupaná "Pan K. Lousek" a hádejte, o čem se v ní asi pojednává? Antipolitický přínos písně zde nebudu diskutovat, obrázek by si měl každý soudný a rozumný člověk udělat sám. Text má ale určitě něco do sebe a samotný "Pan K. Lousek" platí za nejrychlejší song "Údolí sviní". Následuje "Jahodový pole", což je taková rocková odrhovačka s příjemným refrénem, která se bude určitě masově prozpěvovat na četných koncertech, kterých Aleš Brichta Project na léto plánuje nespočet. Klipovka (video někde kolem) "Lásky jedný plavovlásky" je typická Brichtovská balada vedená ve velmi pomalém tempu s melancholickou kytarovou linkou. Opět se nejedná o nic megaúžasného, ale řadu posluchačů potěší. Pravděpodobně nejzajímavější kousek alba, "I.N.R.I.", kombinuje střední tempo hutných kytar s vynikajícím refrénem připomínající starý Arakain. Přesně podle mého gusta. "Slzy mořských panen" sází také na zpěvný refrén, ale mimo něj se dočkáme i poměrně dobrého úvodu, který se láme do pohodového riffu.


První půlka za námi a druhou otevírá textově parádní "Hořím" pojednávající, překvapivě, o tom, jak je v životě všechno pomíjivé. Celkem nezajímavá "Jen počkej zajíci" mě absolutně ničím neoslovila a považuji ji tak za zbytečnou vatu a přehlédnutelnou výplň. No dobře, srp a kladivo, které si vyberu a vydám se s ním mlátit klasy, není špatná představa. "Řekni mi pravdu" je opět hodně pomalá nostalgie a Aleš už dokázal napsat i lepší. "Sny a přání" neurazí a "Fénix" je taková zakončovací parádička doplněná příjemným ženským vokálem (jeho majitelku jsem však nebyl schopen odhalit) ve středním tempu s opravdu našlapaným refrénem. Chci vidět živě!

Jak bylo řečeno výše - "Údolí sviní" není žádný extra hit, který by se měl v přehrávačích protáčet další dekádu, ale nikoho neurazí a zaujme především pravidelné posluchače a Alešovy fanoušky. Je třeba si uvědomit, že se nejedná jen o pravověrné máničky, ale také lidi, kteří mají rádi především jeho pomalejší rádiové kousky, a chce to tedy k nové desce i takto přistupovat. Nelze se zavděčit všem a kdo čekal nějaké tvrděmetalové album, je buď neuvěřitelně naivní nebo s doručovací adresou do Bohnic. Dostal jsem přesně to, na co jsem se těšil, a za mě tedy pěkná sedmička.

Tracklist:
01. Pan K. Lousek - 03:11
02. Jahodový pole - 03:37
03. Lásky jedný plavovlásky - 04:20
04. I.N.R.I. - 05:05
05. Slzy mořských panen - 04:45
06. Hořím - 04:06
07. Jen počkej zajíci - 03:23
08. Řekni mi pravdu - 04:24
09. Sny a přání - 04:08
10. Fénix - 03:33

Hodnocení: 7/10


Zbytek redakce hodnotí:
Samozřejmě Brichtovi nikdo neupírá, že je to výrazná persóna tuzemského rock/metalu a že se v minulosti výrazně podepsal na jeho podobě, že patřil mezi to málo průkopníků, kteří tu ten bigbít hráli i za komančů, kdy si na to ne moc lidí trouflo, ale to, že má někdo zásluhy z minulosti, neznamená, že by jeho muzika měla být velebena navždy. A to je právě tenhle případ, protože všechno, co kdy pod Brichtovým jménem vyšlo po jeho odchodu z Arakain, je prostě totální agro, z něhož se každý soudný člověk musí jít za roh vyblít. Jasně, já vím, že ten chlap je vlastně legenda a že asi spoustu lidí naseru, když napíšu něco takového, ale nemůžu si pomoct, "Údolí sviní" je jednoduše hovadina od sklepa až na půdu. Je to taková ta česká vidlácká klasika, ze které seno lítá na všechny strany, agrárníci si na to na koncertě s radostí zabékají a budou spokojení, Brichta si s radostí shrábne pár talířů za vystoupení a bude spokojený, ale že ta muzika stojí za kravské lejno, to evidentně nikoho netrápí. Už jen ty názvy jako "Lásky jedný plavovlásky", "Řekni mi pravdu" nebo "Slzy mořských panen" páchnou hnojem na dva kilometry daleko, a když pak samotný song zní ještě mnohem hůř, než by člověk podle takhle vidláckého názvu čekal, tak mám vážně chuť jít skočit z okna. A úplně nejhorší na tom je, že v rámci toho našeho malého hezkého českého agro metalu patří Brichta ještě k tomu nejlepšímu, osobně totiž znám ještě mnohem, mnohem horší píčoviny - z toho a také z faktu, že jsou opravdu lidi, kteří o takového hudební žumpě říkají "perfektní, jedinečný, impozantní" nebo "výbornej majstrštyk" (to jsem si fakt nevymyslel, jen cituji komentáře na YouTube k oficiálnímu klipu "Lásky jedný plavovlásky"), je mi opravdu smutno, protože pak obrázek typického českého posluchače metalu vypadá tak, jak jej prezentuje veleslavný Ozzák ze seriálu "Comeback" - jako pupkatý fotr v džíšce s umaštěnými vlasy, jehož jediným smyslem života je pivo a špatná muzika. A právě takovým lidem je "Údolí sviní" asi určeno...
Monsterfuck - 3/10

Průměrné hodnocení v redakci: 5/10
Number of comments: 5

Neurosis, Terra Tenebrosa - Praha, 1.7.2013

Tuesday at 20:50 | Monsterfuck |  Koncerty & Akce
NEUROSIS (USA, Relapse / Neurot)
support: Terra Tenebrosa (SE)
1.7. 2013
Praha - Lucerna Music Bar
start: 20.00, vstup: 480 Kč / 580 Kč

Neurosis. Jediné slovo, jenž vydá za stovky řádek, oslavných článků i knih. Kapela, která měla na vývoj hudby stejně zásadní vliv jako ta nejslavnější jména z encyklopedie hard & heavy. Kvinteto charakterizované neústupností, trpělivostí, společnou vizí, nekompromisností a tvrdohlavostí. Neurosis loni vydali už své desáté album "Honor Found In Decay," které po čtyřech letech představí i v Praze: tentokrát v Lucerna Music Baru, kde jim budou předskakovat švédští Terra Tenebrosa (ex - Breach). Vstupenky jsou v předprodeji za 480 Kč, v den koncertu budou o 70 Kč dražší.

Kdyby existovala spravedlnost, každá tzv. "post metalová" kapela současnosti by měla Neurosis odvádět povinný desátek. Byli to právě Neurosis, kteří do tvrdé hudby vnesli dominantní prvek masivní temnoty, zpomalených riffů, ale třeba i dokonalé propojení vizuální složky s hudebním obsahem. Historie Neurosis se začala psát v polovině osmdesátých let v Oaklandu, kdy ji založili Scott Kelly a Dave Edwardson. O dva roky později kapela v sestavě Steve Von Till (kytary, zpěv, perkuse), Dave Edwardson (baskytara, zpěv), Scott Kelly (baskytara, zpěv), Jason Roeder (bicí) a Noah Landis (klávesy, samply) debutovala albem "Pain of Mind", od něhož se pak Neurosis odrazili k tak zásadním nahrávkám, jakými byly například desky "Through Silver In Blood" (1996) nebo "Times Of Grace" (1999). Kapela ale zůstává ve vrcholné formě i v současnosti, o čemž svědčí poslední nahrávky "Given To The Rising" (2007) a již zmiňovaná "Honor Found In Decay" (2012). Zatímco jejich epigoni ztrácejí dech a odpadávají, utrmáceni dlouhou cestou, Neurosis s přibývajícími roky jako by nabírali další a další strašlivou sílu.

Od roku 2009, kdy Neurosis ohromili zaplněný Palác Akropolis, se v Česku na svých sólových vystoupeních představili jak Scott Kelly (nejdříve Točník, pak kaple v Liběchově) tak Steve Von Till, nyní se bestie vrací kompletní...

Silver Rocket: www.silver-rocket.org
Lucerna Music Bar: http://lucerna.musicbar.cz/

[tisková zpráva pořadatele]

Add comment

Reedice prvního alba Cadaveria

Tuesday at 17:33 | Monsterfuck |  Music News
Cadaveria - The Shadows MadameBlack Tears hrdě oznamují uzavření dohody se skupinou CADAVERIA pro nové vydání jejího alba "The Shadows' Madame". Kultovní deska, původně vydaná v roce 2002, která značí začátek kariéry CADAVERIA, se časem stala extrémně vzácná. Takže je čas jej opět zpřístupnit všem fanouškům. Nové vydání, doprovázené zcela novou podobou, bylo kompletně remasterováno a obsahuje skladby jako "Spell" nebo "Circle of the Eternal Becoming", které se staly klasickými hity kapely.

Vydání reedice "The Shadows' Madame" je naplánováno na 16. července 2013 a bude distribuováno skrze objednávky u Black Tears a distribuci Masterpiece.

Tady je, pro osvěžení paměti, kompletní tracklist:
1. Spell
2. Declaration of Spiritual Independence
3. In Memory of Shadows' Madame
4. Circle of Eternal Becoming
5. The Magic Rebirth
6. Black Glory
7. Absolute Vacuum

Pro více informací navštivte http://blacktears.it/ nebo http://www.cadaveria.com/

-----

Black Tears is proud to announce they have reached an agreement with the band CADAVERIA for the reissue of "The Shadows' Madame" album. Released in 2002, the cult album that marked the beginning of CADAVERIA career, has become extremely rare by now. So it’s time to make it available again to all fans. This new issue, proposed with a brand new layout, is completely remastered and it contains songs such as "Spell" and "Circle of Eternal Becoming" that have become classic hits of the band.

The release of "The Shadows' Madame" reissue is scheduled for July 16th, 2013 and it will be distributed by Black Tears Mailorder and Masterpiece Distribution.

Here, to refresh fans’ memory, the full track list:
1. Spell
2. Declaration of Spiritual Independence
3. In Memory of Shadows' Madame
4. Circle of Eternal Becoming
5. The Magic Rebirth
6. Black Glory
7. Absolute Vacuum

For more information visit http://blacktears.it/ and http://www.cadaveria.com/

[tisková zpráva kapely]

Add comment

MRC RIDDIMS / KARAOKE TUNDRA 12“ split

Tuesday at 15:24 | Monsterfuck |  Music News
MRC Riddims - Karaoke Tundra - splitMRC RIDDIMS / KARAOKE TUNDRA
12" split
Silver Rocket / Lokal Rekorc

New York versus Trnava. Na jedné straně Oktopus, architekt charakteristického zvuku industriálně hip hopových pionýrů Dälek, na druhé straně Karaoke Tundra, nekompromisní medvěd z Trnavy. Ve spolupráci Silver Rocket a Lokal Rekorc právě vychází společný 12" split MRC Riddims a Karaoke Tundra.

"Vzťah k vinylom mám samozrejme kladný - zbieram platne, už dlhšie je pre mňa vinyl v podstate jediným fyzickým nosičom, ktorý má nejakú hodnotu. Cédečka si nekupujem už ani nepamätám koľko rokov," říká producent Karaoke Tundra, jehož strana obsahuje sedm tracků. "Ten najstarší je tuším zo začiatku roku 2011, možno ešte starší. Najčerstvejší bol vlastne robený špeciálne pre vinyl a ten som robil teraz pred niekoľkými týždňami. Je to výber mojich najobľúbenejších vecí z poslednej doby, ktoré som vyslovene chcel mať na vinyle. Predtým boli iba v podobe mp3 alebo v šufliku."

Oktopus, od roku 1998 polovina momentálně nefunkčních Dälek, se v posledních letech naplno projektu MRC Riddims, kde ho doplňuje další experimentátor Merc z If/When a All Natural Lemon & Lime Flavors. MRC Riddims se netají láskou k dřevním jamajským riddimům, le v jejich zvuku se odrážejí dub / glitch / hip hop / ragga / dancehall inspirace ze všech koutů scény. "Chci dostat k lidem co nejvíc tý muziky, která mě teď baví," říká Oktopus. "Nový věci jdou ještě víc do drone a jsou ještě víc hypnotický. Dälek jsou moji Joy Division a MRC Riddims jsou moji New Order. Má to v sobě pořád tu samou temnotu, ale má to taky pár světlejších míst, který mě teď přitahujou."

Vinyl vychází na labelech Silver Rocket a Lokal Rekorc, jejichž katalog tvoří většinou kytarové desky. O to je celé spojení zajímavější. "Takéto rozdelenie podľa mňa zostalo v minulom storočí," říká ale na toto téma Karaoke Tundra. "Elektronika je iba vonkajšia fasáda, obal, do ktorého je zabalený môj vnútorný punk. Dôležitý je obsah a to, aby ľudia si rozumeli. Všade sa nájdu medvede, v každej komunite."

SILVER ROCKET: www.silver-rocket.org
LOKAL REKORC: www.lokalrekorc.cz
Vinyl se dá objednat tady: http://www.silver-rocket.org/obchod/k/srr

MRC Riddims podnikají na podporu desky krátké turné, v Česku je můžete vidět tady:
16. června - Vsetín
17. června - Brno (+ Napszyklat)
18. června - Jihlava
19. června - Ústí nad Labem
20. června - Plzeň
21. června - hrad Točník (Silver Rocket Summer Summa)
22. června - Bojkovice (MišMaš festival)
23. června - Hradec Králové

[tisková zpráva vydavatele]
Add comment

MAGICK MUSICK 2013 open air festival

Tuesday at 11:12 | Monsterfuck |  Koncerty & Akce
MAGICK MUSICK 2013 open air festival, 21. - 22. červen, Čermná u Sušice, Vlčí Bouda - pozvánka do boudy, na louku a do okolních lesů

Festivaly dneska pořádá každý, kdo byl ještě před patnácti lety zapálenej DJ a za pět let bude se svou kapelou vydávat gramofonovou desku za prachy hodnýho strýčka, a proto si dovolujeme sepsat jistý manuál k pátému ročníku Magick Musick, aby se posluchač v záplavě bezcenných a nudných informací místo na něm, neocitl uprostřed vždy přítomné pseudozábavy a později například nelitoval. Však každému co jeho jest.

Všechny kapely, které vystupují na letošní Boudě, mají na kontě víc, než jen hraní v tátovo chalupě a na narozeninách svejch kámošek. A až na dvě výjimky mají na kontě alespoň jeden velký vinyl, pomyslnou vstupenku na Magick Musick. Tak si je sjedeme.

Pátek 21. 6. od 18 hod.
K-LXM není hudba ve smyslu, jak ji vnímáme, a není kapelou v obsazení, na které jsme zvyklí. One man ambient-industrial performance z Plzně užívá místo oficiálních hudebních nástrojů pružiny, plechy nebo dřevo. Připravte se na hluk, o kterým se vám v továrně dosud ani nesnilo.

PLEASE THE TREES byli před pěti lety na Santosu zajímaví, ale nějak jsem jim to nesežrala, nicméně poslední skvělou desku A Forest Affair - v perfektním provedení - i s navijákem. V současnosti je to jedna z nemnoha opravdu silných emotivně-rockových kapel, kvůli kterým tuhle akci dál táhneme. A to myslím zcela upřímně.

Pátek bude v Boudě, připravte si chrániče sluchu, květovanou košili a prachy na panáky, na který se možná necham pozvat. První den je pro die-hard fans, a tak nemůže chybět Želva, kterej si předžhaví svý božský gramofony na klíčovou sobotu.

Sobota 22. 6. od 15 hod.
AZID v sobotu otevřou těžký vrata festivalového areálu. Sušická hardcore-punková kapela, která vloni vydala společný 12" vinyl s Hiroshima Nightmare, hrne pravověrně už roky. Dost možná ji znáte pod původním názvem Cui Bono - na Boudě hráli ještě před tím, než se tu nadobro usadil festival, o kterém je řeč.

PRODAVAČ je Šampón, tedy bývalý zpěvák Sporto, a jeho současná kapela. Bez jakýchkoliv tlaků předkládá svoji vizi inteligentního popu s texty o životě v maloměstě, kterých je v Český republice minimálně tolik, kolik jeho followers na twitteru.

MORTIFILIA vloni vydala svou zatím životní desku Fate, kterou představí v plný parádě. Projev sušických mordýřů se během let přesunul k thrash-death metalu, kterýmu není svatá žádná nepravost.

CÉMUR ŠÁMUR z Krkonoš je mini big-band schlager-experimental, co se našel v alternativním rocku místy lehce evokujícím ducha Už jsme doma, avšak tohle přirovnání kulhá. Považte sami, kromě saxofonu se dostane na pozoun, flétnu, klarinet či trubku. Mají na kontě několik alb, poslední i formou vinylu.

MÖRKHIMMEL vtrhli na scénu před několika málo lety a nyní - jako pohrobci kapel Thema Eleven, Mass Genocide Process, Tummo, See You In Hell, Úl!, Mother, aj. - mají za sebou už tři velký vinylový desky a několik turné venku. Tenhle perfektní metal-crust z Prahy zabírá, i kdyby ti byla celá scéna šum a fuk.

ČAD přiletí nevládním speciálem ze Slovenska s náloží violence-thrashmetalu s texty ve slovenštině, kterým je rozumět tak, jako je poslední roky - především zásluhou desky Ťažký kov - kapela v kurzu. Jestli si tohle necháš ujít, máš okamžitý vyhazov ze scény, jako že se neznáme.

DJ ŽELVÍN (EX-ROOTS RIOT SOUNDSYSTEM) - stárnem vole, tak těm, co to není jasný - to jsou dva gramofony, zesáky, dva reproboxy, plná Bouda a infernální atmosféra. Hraje se podle zájmu lidí, který nikdy neopadá, tak spolehni se, že když vydržíš - a ty vydržíš - celou noc, DJ to dá hravě s tebou.

Želvína si předem poslechnete doma z vinylů, ale na Boudě u toho můžete trsat se svejma kámošema, který jste rok neviděli. Účinkující kapely mají svý ukázky všude možně po internetu, ale dali jsme si tu krásnou práci a na stránkách festivalu www.madmusick.cz/festival v sekci Účinkující se můžete s každou předem dokonale seznámit.

Máme kontroverzní trailer, tříbarevnej obskurní banner, archaický webovky, digitálně i ručně dělaný plakáty, kalendáříky bez kalendáře a všechno to děláme poctivě po práci, kde si - pokud nepřijdeš - dáme v létě přesčasy. Ale budeme šťastný, když ty budeš šťastný. Kdekoliv. Lásku a mír. Jsme tajná buňka hippies, ale to už bych prozrazovala moc.

Nechceme státní dotace, zcela bychom popírali čím dál bláznivější myšlenku svobodné akce, chceme jenom dát vědět svým přátelům a jejich přátelům, kteří s pochopením zaplatí vstupné; ovšem když si některý z nich koupí víc lístků najednou, má u mě osobně jako vždycky plakát s podpisem, večeři na stánku a po akci mi dole u ohně může hodinu tykat.
Jasicca Ostřanská (sleduj můj twitter jasicca_)

PS: A jako každý rok, opět soutěžíme o nejlepší fotografii z Boudy, která se třeba objeví na plakátu pro rok 2014, tedy dáte-li to a letos přijedete.

[tisková zpráva pořadatele]

Magick Musick festival
Add comment

Summoning - Old Mornings Dawn

Monday at 22:06 | Prdovous |  Recenze
Summoning - Old Mornings DawnEpický black metal a "Pán prstenů". Víc snad netřeba říkat, aby většina příznivců černého kovu poznala, že se jedná o rakouskou legendu Summoning. Uběhlo dlouhých sedm let od doby, kdy bylo vydáno album "Oath Bound", načež se po Sileniovi i Protectorovi slehla zem. Není divu, že ohlášení sedmé řadovky rozvířilo moře příznivců spolehlivěji než kterýkoliv z über záporáků Středozemě. Osobně jsem ani po tak dlouhé pauze neočekával nic jiného než cirkulárku místo kytary, naprogramované bicí a vůbec epický nášup, ono ostatně očekávat od Summoning cokoliv jiného by bylo přinejmenším naivní. Přesně to jsem také dostal, ačkoli forma je od alb předchozích o trochu odlišná.

Nemusíte se bát, od prvního tónu jsou to stoprocentní Summoning, ničím neředění, ničím nepančovaní, epika až na půdu. Nezaměnitelný rukopis si prostě nemůžete splést, ani kdyby vás ve dvě ráno vytáhli z postele a chtěli po vás, abyste uhodli název alba podle příslušného songu. Ale... Silenius s Protectorem se postarali o to, aby jejich nový počin byl zase o něco jiný než počiny předchozí. "Old Mornings Dawn" je minimalističtější, než jeho starší sourozenci, vsází spíše na ambientní složku, než na bombastičnost a nadsázku, která je epice vlastní. Ve srovnání s "Oath Bound" mi současné vyznění Summoning přijde střízlivější, vyzrálejší a svým způsobem nad věcí. Šeptavé intro "Evernight" jako by předznamenávalo, že pánové do své hudby přimíchali kus elfské vznešenosti a klidu, což potvrzují nejen ve "Flammier" nebo v "The White Tower", ale i v kterékoliv skladbě, kterou si napříč deskou vyberete. Z celého alba na mě dýchá melancholie jako z žádného jiného dosavadního počinu, jakási odevzdanost, smíření s osudem provázející odchod elfů ze Středozemě na západ a poslední plachtu pomalu padající za obzor viditelný z mol Šedých přístavů.

Příčina mých dojmů z "Old Mornings Dawn" tkví především v klávesách, jež minimalisticky koketující s ambientem. Z typického výraziva rakouského dua nezmizelo skoro nic, od fanfár přes chorály až po melodické smyčce, jen to všechno postrádá průbojnost, neusadí vás silou na prdel, ale spíš vás pohladí po tváři a líně projedou vlasy, coby večerní vánek - což rozhodně není špatně a upřímně se mi současná podoba Summoning v mnohém zalíbila. Samozřejmě, najdete tu i vskutku velkolepé kousky, titulní "Old Mornings Dawn" nebo opravdu uhraničvou "Caradhras", to by snad jinak ani nebyli Summoning, ale většina skladeb se nese v klidnějším duchu. I kytary, ač místy skutečné cirkulárky, jsou podle mého názoru mnohem zastřenější a klidnější, jejich zabarvení jde spolu s melancholicky znějícími klávesami ruku v ruce a vytváří kompaktní celek, podbarvovaný programovanými bicími. Blackový skřehot obou pánů se naopak nikterak nezměnil. Vedle něj najdete i hlouběji posazené chorály a do několika písní se vrátil ženský vokál. Ten sice spíše recituje, než vyloženě pěje, jako tomu je třeba ve "Where Hope and Daylight Die" z geniálního "Stronghold", ale jeho přítomnost mne potěšila.

Co zůstalo kompletně nezměněno, je struktura skladeb, délka každého z osmi kousků se pohybuje do deseti minut a v žádném případě tuto hranici nepřekračuje, po stránce skladatelské to jsou naprosto klasičtí Summoning. Tady shledávám snad jediné úskalí celého alba, totiž některé melodie, rytmy, přechody a obraty museli znalci diskografie slyšet během předchozí tvorby už několikrát a Summoning tak poněkud vykrádají sami sebe. Což od minula v podstatě také není žádná změna, Silenius s Protectorem prostě a jednoduše došli do fáze, kdy lze jen těžko vymyslet nové, neohrané věci, aniž by se příliš museli vzdálit od tradičního rukopisu Summoning. A ruku na srdce, koho z fanoušků to trápí, když to jsou ti Summoning, které mají tak rádi? Já sám jsem rád za to, že se pánové nepustili do nesmyslného experimentování s vlastní tvorbou, která by v tomto případě opravdu nemusela dopadnout příliš dobře a raději zůstali menších změn především v rámci zvuku.


Summoning tentokrát nahráli opravdu dobré album, odpovídající stáří kapely samotné. Vyzrálé, dospělé, v jistém ohledu elfsky vznešené, melancholické, snad až chladné, mírně nepřístupné. Oproti předchozím albům mi trvalo docela dlouho, než jsem se "Old Mornings Dawn" dostal pod kůži, ale myslím, že výsledek za to opravdu stojí a i přes hodinovou hrací délku nenudí. Je možná dobře, že vás nepohltí na prvním poslech a posluchač si tak musí k albu vybudovat nějaký vztah a pomalu se do něj ponořit, aby jej docenil. Pokud tak ale učiní, rozhodně zklamán nebude.

Tracklist:
01. Evernight - 02:48
02. Flammier - 07:07
03. Old Mornings Dawn - 09:29
04. The White Tower - 09:35
05. Caradhras - 09:32
06. Of Pale White Morns and Darkened Eyes - 08:22
07. The Wandering Fire - 08:02
08. Earthshine - 09:33

Hodnocení: 8,5/10


Zbytek redakce hodnotí:
Mistři epického black metalu na svou novou řadovku tentokrát nechali čekat možná až nepříjemně dlouho a obzvláště s pocitem, že podle aktuálních zpráv od Summoning půjde i o desku na dlouhou dobu zase poslední, může mít "Old Mornings Dawn" pro skalní příznivce lehce hořkosladkou pachuť, ale to samotnému výsledku na poutavosti nikterak neubírá. Na Summoning se mi vždycky líbilo, že dokázali zhmotnit opravdu epickou a majestátní atmosféru, aniž by na rozdíl od mnohých dalších (vlastně spíše od většiny) zněli pateticky nebo směšně. To je něco, co jsem od Summoning vždycky chtěl a co jsem v jejich tvorbě vyhledával, přičemž "Old Mornings Dawn" to nabízí úplně stejně jako starší alba, přestože možná malinko jiným způsobem. Osobně si ovšem myslím, že je to změna maximálně kosmetická, neboť ten opravdový základ tam stále je, a přestože už jsem slyšel mírně rozčarované názory od některých hardcore fanoušků, z mého pohledu se Summoning i přes propast sedmi let od "Oath Bound" v jádru nezměnili - a tohle je přesně ten případ, kdy je to naprosto v pořádku a kdy by naopak nebylo žádoucí, aby docházelo k nějakým velkým posunům. Summoning v roce 2013 jsou pro mě stále ti staří dobří Summoning, minimálně čistě co do kvality, a za to jsem upřímně rád...
Monsterfuck - 8/10

Rakouská legenda klávesového black metalu nachystala po letech odmlky velkolepý návrat. To samozřejmě vybízí k otázce, co se za sedm let v táboře tohoto dua vlastně změnilo a zda dlouhé čekání na novou placku stálo za to. Po opravdu výborném intru "Evernight", které splňuje všechny parametry potřebné k uvození Tolkienovské fantasy atmosféry, následuje Summoningovská klasika - kytary na podkreslení, majestátnost kláves a co především - tradiční zvuk, který z téhle dříve bezejmenné skupiny utvořil velikána (samozřejmě bráno v rámci undergroundových vod). Že by se za těch x let nic nezměnilo, se rozhodně tvrdit nedá, písně se zdají být posluchačsky čitelnější, což podle mě není u Summoning vůbec špatně, a možná právě tento fakt pomáhá nasát z alba tu kýženou náladu, se kterou se páni autoři snažili na posluchače vyrukovat. Výsledný číselný verdikt cítím mezi osmi a půl a devíti body. Pro vyšší známku jsem se nakonec rozhodl kvůli naprosto nehudebnímu ohledu, a to logu, které je snad mým nejoblíbenějším v rámci celého metalového pole, a jak ho jinak docenit, než ve výsledném hodnocení Rakušanům přilepšit.
Kaňour - 9/10

Průměrné hodnocení v redakci: 8,5/10
Add comment

Next articles

Where to go next

hradbysamoty