V.A.R. - Level 6

5. března 2015 v 20:26 | Kaša |  Recenze
Liberecká skupina V.A.R. vznikla již na konci 80. let, a z této pozice je tak možné považovat ji za jednoho z pionýrů tvrdého metalu v našich končinách, když ještě za minulého režimu prezentovala fanouškům přesně to, po čem byl hlad. Přestože se tato parta se zkratkovitým jménem, který v plném znění znamená "Vratislavický alkoholický rachot", nikdy nedostala na stejnou úroveň jako třeba souputníci Törr či Debustrol, tak to nutně neznamená, že by jejich hudba byla méně kvalitní. Od debutového alba "Personal Destruction" z roku 1992 uplynula dlouhá doba, a přestože kapela v mezidobí fungovala, tak o sobě příliš nahlas vědět nedávala a nebýt loňského počinu "Level 6", tak jsem vlastně neměl o její existenci ani zdání.

Novinka je věnována památce jednoho ze zakladatelů V.A.R. a kytaristy Jana "Sznega" Brtky, jenž loni zemřel, ačkoli se na tvorbě "Level 6" podílel a zúčastnil se i nahrávání. Stejně jako předchozí alba by se i následník "Za pět minut po smrti", jež vyšlo v roce 2007, dal zařadit do thrash metalové škatulky, ačkoli toho thrashe s přibývajícími léty ubývá a v podání V.A.R. nepopírá vliv domácího bigbítu ohlodaného na kost. Žádné příkrasy (pokud pominu letmé využití kláves) a dodělávky; "Level 6" je album agresivní, explozivní a na nic si nehrající, což je na něm velmi sympatické. Přičtěte k tomu vcelku povedené texty plné agrese a skvělý zvuk z domácího studia Hacienda Miloše "Doda" Doležala a máme na stole album, které by papírově mělo zabíjet. A taky, že ano! Jednou z hlavních devíz V.A.R. je nabroušený vokál Beruna, jenž zní sebejistě jak v nižších polohách, které sluší hutným kytarovým spodkům, tak při výše položeném řevu, k němuž zase skvěle pasují řezavé kytary, jako to V.A.R. předvádějí ve "Vránami rozklován".

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Against PR]
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama