Caïna - Setter of Unseen Snares

9. března 2015 v 21:12 | Kaňour |  Recenze
Nejspíš to znáte sami - před vámi je skvělá nahrávka na první pohled i poslech. Nic podobného jste ani v nejmenším neočekávali - deska vyzařuje přitažlivou auru neznáma, koukáte na ní jak puk a dolní čelist vám padá každou minutou o číslo níže. Pocit ohromení se zdá být věčný, narůžovělý plyn - optimismus - se vám mohutně valí odevšad, a tu náhle přichází zlom. Studená sprcha, která z vás prchající optimismus důrazně smívá. Pocity rozčarování jsou všudypřítomné a ve vás okamžitě začíná hlodat sakra tvrdý ořech, co že je vlastně špatně. V tomto bodě přichází zásadní odluka. Jednou pátráte po příčině, která se vám nakonec odhalí jen v matné nebo zcela nespecifikovatelné podobě, podruhé si bohatě vystačíte s metodou kouknu (poslechnu) a vidím (slyším). Příběh končící druhou variantou zasáhl také anglické Caïna na nové řadovce "Setter of Unseen Snares". Nejsou první, ani poslední, nicméně v jejich případě je mnou zmiňovaný pocit natolik markantní, že jsem jím celý text musel začít.

Dosavadní tvorba Caïna mi byla doposud odpírána, což rozhodně nejde na vrub kapely, která po 11 letech fungování (a jednoroční pouze na pomezí let 2011 až 2012) jistě nepatří k těm nejméně známým. Není se však složité dopátrat žánrové rozmanitosti, jejíž cestu Caïna hezkou řádku let razí. Za hlavní výrazivo sice podle všeho zůstával black metal, ale nejednou se hrálo i v čistě nemetalových vodách. Na "Temporary Antennae" z roku 2008 to byl v souvislosti s black metalem obligátní post-rock, "Litanies of Abjection" z před dvou let potom mířilo do sfér ponuré elektroniky (ukázka zde, nezačínat prosím pasáží v páté minutě). Nutno dodat, že druhému jmenovanému záseku nebylo dopřáno příliš kladných ohlasů, tudíž konzervativnější žánrové ustájení, které se koná na "Setter of Unseen Snares", může mít i toto opodstatnění. Pro úplnost je třeba poznamenat, že vydání "Litanies of Abjection" a aktuální řadovky proložilo několik dalších počinů, singly počínaje, minialby a splitem konče. Za dva roky se produkce neřadových nahrávek zastavila na čísle osm, což je věru úctyhodná porce.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: The Black Birch]
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama