Primordial - Where Greater Man Have Fallen

11. ledna 2015 v 20:39 | Prdovous |  Recenze
Loňský rok byl pro pagan metal docela krušný - kromě nové (a mimochodem výborné) desky skotského projektu Saor to je docela bída. Je proto vcelku logické, že za takových podmínek je novinka irských velikánů Primordial takřka vymodlená. Když ale pominu, že deska přišla na světlo světa v téměř ideálních podmínkách, mě samotného potěšilo, že kapela přišla s albem dřív než po nějakých čtyřech letech, jako tomu bylo v případě "Redemption at the Puritan's Hand". Jak jsem již naznačil v eintopfu, trochu ve mně hlodaly obavy z toho, že by se Primordial mohli zakonzervovat v jedné poloze, ustrnout a nehnout se dál - čemuž předchozí album trochu nasvědčovalo. Byť bylo rozdílné, posun oproti "To the Nameless Dead" nebyl zas tak výrazný. Pánové kolem charismatického Nemtheangy v podstatě jen maličko přitvrdili a přilili do kýble ještě trochu deprese. V případě "Where Greater Man Have Fallen" jsem se však nemohl mýlit víc.

Úvodní titulní píseň sice není kdovíjak převratná a na úvod alba může posluchači vnuknout, že by se mohlo stále jet ve velmi podobných kolejích jako posledně. Monumentální nástup, charakteristické riffy a srdcervoucí Nemtheangův vokál. Nicméně při pozornějším poslechu u ní lze vyčíst několik zásadních změn. Už jen zvuk je dost odlišný - oproti předchozím nahrávkám nepřeslechnete, že byl při produkci a post-produkci kladen mnohem větší důraz na baskytaru, která je krásně zřetelná a čitelná, což ve spojení s umem Póla MacAmlaigha dělá takřka divy. Zároveň se nazvučení kytar vrátilo takřka dialektickým vývojem k "The Gathering Wilderness", nicméně nelze tu mluvit o sebevykrádání, protože výsledný dojem je pořád odlišný. Jako celek se zvuk díky tomu docela razantně proměnil a "Where Greater Man Have Fallen" tak zní napohled mnohem vážněji, drsněji… a depresivněji.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angaroth Angaroth | 12. ledna 2015 v 10:14

Když album vycházelo věděl jsem, že to nebude žádný průser na to jsou pánové příliš zkušení. Na druhou stranu jsem nečekal, že tak šikovně uhnou z dobře nastolené cesty a zkusí to zahrát jinak. Deska je sice hodně depresivní, ale mě hodně sedla. Nej songy u mě jsou úvodní Where Greater Men Have Fallen (ideální ovírák koncertů), Babel's  Tower a hlavně závěrečná Wield Lightning to Split the Sun.

2 Prdovous Prdovous | E-mail | 14. ledna 2015 v 1:52

Upřímně řečeno, já v přesně něco na tenhle způsob doufal. A přitom vlastně furt pokračují ve vývoji dost plynule a přirozeně, jen ta změna je natolik zásadní, aby to nebylo poposunutí jen o pár krůčků směrem do ještě hlubší bažiny, ale rovnou skok do nejhlubšího bahna. Což mi naprosto vyhovuje :)

3 Garion Garion | 16. ledna 2015 v 14:11

Já tedy doufal spíš v pokračování Redemption. Ale posun tímhle směrem mě vůbec nevadí a to srovnání ke Gathering Wilderness mě napadlo po prvních posleších taky. Nejoblíbenější songy jsou první, pátá a osmá. Ta pětka Ghost of Charnel House vás asi nepřekvapí, vzhledem k mému úvodu. Ale ta je prostě boží, obvzlášť ta pasáž s basou. No, celkově já hodnotím výš předchozí počin než tuto novinku, ale pořád beru poslední čtyři desky jako špičku na poli pejgnmetly.

4 Prdovous Prdovous | E-mail | 16. ledna 2015 v 15:18

Pokud bych měl brát špičku na poli pagan metalu, tak beru celou diskografii, už od debutu ty desky mají dost hutnou a specifickou atmosféru, kterou na posledních čtyřech deskách rozvinuli naprosto famózně. Mě se až na pětku líbí snad všechny stejně, jen Ghost of the Charnel House o trochu míň. Možná první a poslední přece jen o trochu víc, atmosféru mají asi nejhutnější.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama