
Devin Townsend - Z2
3. ledna 2015 v 21:11 | Zajus | Recenze
Komentáře

[1]: Jo, pořád jsem z toho krapet nešťastnej. Celkově myslím, že by si měl Devin dát delší pauzu. Kdyby vydával jednou za pár let a celou tu dobu leštil hodinu hudby, mohly by z něj padat nejlepší alba roku, už ukázal že na to má. Ale to asi není jeho styl. Ostatní když se vezme to nejlepší ze Z2 i Casualities of Cool, dá se sestavit výborné album (které by vůbec nefungovalo pohromadě, ale to teď neřeším :) ) Každopádně kdyby další album bylo plný popových pecek typu "Sky Blue", vůbec bych si nestěžoval :) Díky za komentář

[2]: Není zač. Já z toho právě taky byl po prvním poslechu strašně nešťastnej. Nebo možná naštvanej. Těžko říct. Každopádně po prvním poslechu jsem si jenom říkal, že si ze mě Devin asi dělá prdel. Po pár dalších posleších se dostavil dojem, že hudba asi nebude úplně špatná, ale ty muzikálový vsuvky a vysloveně debilní okamžiky (za všechny ,,I'm your brother!'') to hrozně sráží.
Inu, jak by řekl Herman: ,,... and I hate musicals.''

[2]:
No... Devina by som nepodceňoval a ani nad ním nelámal palicu. Je to iba ďalšia z jeho nekonečného počtu hudobných tvári (koľko ich ešte bude!), a možno iba treba jeho neskutočnej muzikantskej genialite dožičiť viac času (viac posluchov).
Sky Blue je platňa, ktorá každým ďalším počúvaním narastá. Prvý raz som mal pocit, že počúvam nejaký "divný" metal, kde sú iba samé zbory. Neskôr sa platňa začala odhaľovať ako hanblivá dievka, ktorá však skrýva nejedno "sladké" tajomstvo ! Vystúpili duetá i sóla oboch spevákov, prvotriedna inštrumentácia, kompozičná invencia... a dočkal som sa aj ďalších prekvapení, predovšetkým narastajúcej hráčskej zdatnosti bubeníka R.van Poederooyena a basistu B. Wadella (ktorým sa oplatí venovať aspoň jeden špeciálny posluch), a v neposlednom rade sa prekvapivo začal vynárať aj pre Devina dosť netypický (v posledných rokoch) melancholický a filozofický zmysel textov. Akoby Devin ešte trošku dospel a na škodu to rozhodne nie je, lebo svoj typický humor pritom nestráca.
Myslím si, že tu ani neobstojí námietka, že Devin potrebuje pauzu, lebo chŕli jednu nahrávku za druhou, údajne na úkor kvality. Treba zobrať do úvahy, že materiál na túto platňu vznikal celé roky, bol podrobený prísnej autocenzúre; pričom prah vnímania hudobnej kvality je u Devina určite vyšší ako u nás všetkých dohromady! Mnohí iní muzikanti by dali "kráľovstvo" za to, čo Devin len tak vyhodil.
Samozrejme, že platňa má svoju kontinuitu s predchádzajúcou tvorbou (a ktorá nie), predovšetkým s Epicloud, no také Ki by som rozhodne v tejto súvislosti vôbec nespomínal, na to (aby inšpirovalo) bolo príliš nudné. Skôr vidím súvislosť (tam, kde, Zajus, vidíš skupinku fádnejších skladieb) s Ocean Machine a pri takomto uhle pohľadu ich určite budeš viac akceptovať a zapadnú ti do konceptu. Neubral by som ani notu, ani sekundu z dlžky platne, skôr mi je väčšinou ľúto, že už sa končí a pustím si znovu aspoň pár prvých skladieb. Na začiatku to tak rozhodne nebolo.
Ale Devin vie, čo robí.
Dark Matters je trochu iné kafe. Poznám obé varianty (i tú bez komentára) a nejaký podstatný rozdiel v nich necítim, záleži iba na tom, aký estetický zážitok si chcem dopriať. V prvom rade ma to vždy zabáva - a to nie je málo - za prítomnosti vysokej hráčskej a kompozičnej kvality! Ziltoid z roku 2007 je oveľa viac "neučesaný" a (aj keď je to jedna z najlepších Devinových dosiek)čas sa nedá zastaviť. Prešlo sedem rokov a Devin sa kadečo naučil; nový Ziltoid je kompaktnejší, sofistikovanejší a plynulejší. Nebyť toho starého, čo už by sme mu len mohli vyčítať? Ale, do čerta aj s tým večným porovnávaním, chuj s ním!
Muzikály tiež moc nemusím, ale toto je pre mňa skôr metalová "opera"; a lepšia ako všetky tie Avalony a nudné Avantasie a čojaviem čo ešte... Zbory sú tu naozaj ZBORY (pri svojej početnosti vokálov a prítomnosti desiatok fanúšikov možno i na zápis do Guinessovej knihy!), muzika má gule aj zadok a hráči vedia, čo hrajú!
A ďalší posun: neborák Ziltoid tu končí presne v duchu príslovia "urob inému dobre a osere ti plot!", a to už je dosť ľudské, nie?
Devin tak pridáva okrem svojho typického humoru aj trpký sarkazmus...
Už som sa moc rozpísal, sorry, idem si hneď pustiť Addicted!, svojho favorita

[4]: Já se ani nebudu snažit reagovat na všechny ty postřehy, protože by to bylo na obří polemiku. Navíc jsem recenzi psal docela dávno a od té doby jsem Z2 asi neslyšel (valí se další a další alba
), takže ho teď nemám na 100% v hlavě. Ale musím uznat, že co píšeš dává smysl. Jak v případě "Sky Blue", kde jsem už po přečtení hodnocení kolegů znejistěl, zda jsem ho přeci jen nepodcenil a neměl mu věnovat ještě víc poslechů, tak v případě "Dark Matters". Zejména v případě Ziltoida se ale vlastně vcelku shodneme, já mám jen ten problém, že s těmi dialogy je to album pro mě opravdu neposlouchatelné. Možná je to tím, že podobné "opery" nemusím nikdy (co je Avalon netuším
), ale na "Dark Matters" mě to vše bavilo při prvním poslechu, kdy jsem zkoumal příběh. Ale pak už mi to jen kazilo poslech, a to i přesto, že hudba samotná je, a tady na 100% souhlasím, fakt povedená.
No, než bych to zjišťoval, radši se inspiruju a taky si pustím staršího Devina, i když u mě to bude "Ocean Machine", na to nedám dopustit
Komentáře jsou uzavřeny.
Musím říct, že v hodnocení se se Zajusem téměř shodnu. Především na Dark Matters jsem se ohromě těšil a po prvním poslechu jsem byl neskutečně, ale neskutečně zklamán. Doufal jsem v ujetý, ale inteligentní humor a namísto toho jsem se dočkal jen zesměšňování a citování různých hudebních a sci-fi klišé. Škoda, zvlášť když první vypuštěná skladba (Deathray) slibovala, že album bude podobně jako první Ziltoid naprostá pecka. Alespoň, že Sky Blue příjemně překvapilo a kdyby bylo o něco kratší, určitě bych na něj měl náladu mnohem častěji.
)
A teď už jen čekat, až na Google Play vyjde limitovaná edice Dark Matters... (Což asi nebude nikdy