Ne Obliviscaris - Citadel

31. prosince 2014 v 20:09 | Zajus |  Recenze
Když jsem tu před dvěma roky do nebe vynesl debut australských Ne Obliviscaris, neměl jsem tušení, jak velký ohlas toto album vyvolá. Rozhodně jsem totiž nebyl jediný, kdo zaregistroval a dokázal ocenit jeho vysoké kvality. Že kapela na tuto nově vzniklou poptávku odpoví co nejrychleji další hudbou, je logické, jistá obava však byla na místě. Ačkoli debut "Portal of I" nabízel přes hodinu hudby, tři z celkových sedmi skladeb byly převzaté z předchozího dema, z čehož vyplývá, že ke vzniku zbývající čtyř písní kapela potřebovala přes pět let. Jistě, tenkrát měli pánové prostě smůlu a problémy se vršily na více frontách, i tak jde ale o dost pomalé tempo. Novinka "Citadel" však vyšla jen dva a půl roku po svém předchůdci, a tak bylo otázkou, zda se za tuto relativně krátkou dobu stihl materiál v hlavách australské šestice dostatečně rozležet.

Ne Obliviscaris na to však šli šalamounsky a podařilo se jim vydat materiál, o jehož kvalitě nelze pochybovat, aniž by nechali fanoušky čekat další polovinu dekády. Jak toho dosáhli? Jednoduše výrazně zkrátili stopáž alba. Místo sedmi plnohodnotných písní debutu tak jeho nástupce nabízí trojici dlouhých skladeb, a trojici kratších, jejichž role je zřejmá: intro, mezihra a outro. Tři delší písně však patří mezi opravdové kolosy, nejkratší má bezmála deset minut, nejdelší bezpečně přesahuje čtvrt hodinu hrací doby a předčí tak i ty nejdelší kousky z "Portal of I".

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama