Machine Head - Bloodstone & Diamonds

4. prosince 2014 v 21:11 | Zajus |  Recenze
Machine Head patří už dvacet let mezi komerčně nejúspěšnější metalové kapely. I když se jejich posledního alba prodalo "jen" okolo sta tisíc kusů (tedy polovina prodejů debutu "Burn My Eyes"), v porovnání s klesajícím trhem jsou naopak stále úspěšnější a umístění v prvních desítkách nejprodávanějších desek je pro ně již dávno standardem. To je zajímavé i v kontextu skutečnosti, že jejich hudba procházela stálým vývojem. Z groove metalového debutu postupně vyměkli až do nu-metalového alba "Supercharger", odkud se opět vzepjali k vzývání metalového božstva a na "The Blackening" již předváděli moderní variaci agresivního thrash metalu. Ačkoli si sám sáhnu pro své oblíbené skladby na všechny z jejich desek, teprve s "The Blackening" podle mě kapela dospěla. Počinu chybělo zkrácení o nějakých pět, deset minut a mohlo se stát perfektní esencí melodicky-agresivního metalu. Přesně to kapela provedla na následném "Unto the Locust" a nahrála tak nejlepší desku své kariéry. Sedm skladeb napuštěných perfektně dávkovanou agresí jako by ztělesňovalo způsob, jakým může metal zůstat věrný původním hodnotám a zároveň nezastrašujícím pro nové, neotrkané posluchače. Ať už jste příznivcem kteréhokoli období kapely, jedno je jisté: Machine Head mají se svým sedmým počinem na co navazovat.

První dojem však album nevyzařuje nijak zázračný. Už samotný název na mě nepůsobí nijak pozitivním dojmem (ostatně při výběru názvů desek neměli tito Američané nikdy vyloženě šťastnou ruku), a tak alespoň obal vracející se do období "The Blackening" nevyvolává podobně rozpačité pohledy, jako činil obal počinu předchozího. Co mě však zarazilo, to byl tracklist: Machine Head v průběhu let postupným prodlužováním skladeb jeho délku zredukovali až na sedm položek minulého alba, na novince je jich však rázem dvanáct. Průměrná délka songů sice o něco málo klesla, i tak ale razantně vzrostla délka desky. Ze zkušenosti však moc dobře vím, že jen málo kapel dokáže utáhnout téměř hodinu a čtvrt hudby. Machine Head k nim bohužel nepatří.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DGRTBGM DGRTBGM | 5. prosince 2014 v 9:27

Po prvním poslechu jsem byl taky rozladěný a nevěděl jsem co si myslet. Nevím kolik času jsi nahrávce věnoval ty, ale čím víc jsem jí poslouchal, tím víc se mi líbila. A třeba u Eyes of the dead opravdu nechápu proč jsi měl pochybnosti :-). Jinak se tvoje pocity v mnohém shodují s těmi mými při prvním poslechu. U damage inside to chápu, ale já tuhle písničku beru jako Burning red pt.2 a nemám s ní celkem problém :-). Zmínění o Trivium tu sedne fakt dobře, hlavně v souvislosti s Také me trough the fire :-). Machine head svého skladatelskýho vrcholu už jistě dosáhli,Bloodstone and Diamonds je ale podle mě skvělé album a né až tak rutinní jak se na první poslech zdá :-). Navíc na kapelu, která se téměř rozpadla to není špatné :-D

2 Hellhammer Hellhammer | 5. prosince 2014 v 11:16

Chtěl jsem napsat svůj pohled, ale MF to v podstatě řekl za mě :-D

Na tu hubenou šestku se to možná díky fajn úvodu vytáhne, ale jinak nic. Stopáž je čistá vražda O_O

3 MF MF | E-mail | Web | 5. prosince 2014 v 12:24

[2]: Jsem rád, že se mnou někdo souhlasí... už jsem myslel, že budu jedinej kacíř :-D

Mimochodem, nemá někdo novej Spark? Tam to bude určitě zas deska měsíce, ne? :-D

4 Hellhammer Hellhammer | 5. prosince 2014 v 14:39

[3]:  Jj je to deska měsíce ve Sparku, osobně mi to bylo taky celkem jasné :-)

Druzí jsou za tenhle měsíc Bloodbath a třetí Job For Cowboy.
Novinka "kovbojů" je ale moc fajn, s tím jediným se můžu ztotožnit :-D

5 MF MF | E-mail | Web | 5. prosince 2014 v 17:36

[4]: No to je ale překvapení!!! :-D :-D

6 Giant Giant | 5. prosince 2014 v 18:34

Celou skladbu Damage Inside má na svědomí bubeník McClain a podle mě Jared MacEachern na kytaru v téhle skladbě ani vůbec nehraje

7 Zajus Zajus | 6. prosince 2014 v 11:39

[6]: Pravda, asi jsem se přehlédl a zapamatoval si, že tu skladbu napsal MacEachern a z toho vyvodil, že si ji i zahrál. Je to samozřejmě tak, jak říkáš, napsal ji McClain. Moje chyba, díky za upozornění ;)

8 Giant Giant | 6. prosince 2014 v 12:42

Ale jinak vaše recenze stejně patří k nejlepším na internetu

9 DullBoy DullBoy | 6. prosince 2014 v 13:45

[8]: : Taky myslím :-). Hodně dobře napsaná a objektivní recenze. Jediný web na kterém hledám inspiraci co poslouchat 8-).

10 Zajus Zajus | 6. prosince 2014 v 18:34

[8]: [9]: Díky Vám oběma, moc si toho vážíme :-)

11 Karlos Karlos | E-mail | 6. prosince 2014 v 20:54

Tak mam pocit,ze pan MF bude asi zastancem nejakeho srackoviteho metalcoru a jim podobnym....minula deska MH byla podle me a v podstate vsech mych znamych to nejhorsi co kdy natocily..shodnu se na tom s kazdym,tedy asi krome vas.Sam jsem to cedo,ne original :-) normalne vyhodil.Novy material je o 70% lepsi a temer tak dobry jako Blackening.V jejich diskografii to radim na 4 misto spolu s Through ashes....Samozrejme nejlepsi jsou prvni 2 desky a ty uz myslim,asi nikdy neprekonaji..ale byl bych rad,kdyby se jim alespon priblizily.Ale s panem MF teda hrube nesouhlasim,asi bude mladsi generace,vychovana na melodickem metalu....

12 Karlos Karlos | E-mail | 6. prosince 2014 v 21:05

A naopak presne souhlasim s Kasou.Nenapsal bych to lip....

13 Zajus Zajus | 6. prosince 2014 v 21:59

[11]: Musím se kolegy zastat, on je totiž tak trošku na druhé straně barikády, jelikož je patří spíše ke generaci vychované na black metalu a klasickém heavy metalu. Stačí pohledat ve starších recenzích a nebude problém zjistit, že když už se k metalcoru vyjadřoval (a že to spíše nedělal), tak výhradně negativně.

Jinak mně přijde "Unto the Locust" jako nejsilnější album kapely, které navíc mělo s "The Blackening" mnohem více společné, než má "The Blackening" s "Bloodstone & Diamonds". Rozhodně mi "Unto the Locust" přišlo tvrdší, nekompromisnější a vůbec "těžší" než novinka.

Ale od toho jsou naše hodnocení subjektivní, nenárokujeme si patent na pravdu ;-) Každopádně díky za komentář

14 hancock hancock | 6. prosince 2014 v 22:09

Panebože, takto strhať dosku (okrem Kašu, samozrejme), ktorá môže byť konečne ukážkou, ako by mal znieť súčasný heavy metal, hodný tohto storočia...
Aj The Blackening aj Into The Locust mám dobre napočúvané, sú to moje obľúbené platne, a nemyslím si, že by Bloodstone And Diamonds bola o niečo horšia, skôr naopak. Je to doslova "referenčná" platňa svojho žánru, a ak dostala šestku, potom už všetka ostatná produkcia žánru, hoci sebelepšia, by musela pristáť voľakde na štvorkách. Vec názoru? Iste. Ale aj objektivity.
Ako môže byť táto platňa "pridlhá", keď ani len náznakom sa nikde neobjaví nejaký syndróm rozťahanosti??? Veď to "odsejpá" od začiatku až do konca! A pritom kompozične prekvapujäce kúsky sa objavujú práve v strede a v druhej polovici platne (IMHO). Asi treba iba pozornejšie počúvať. Niekedy mi to pripadá, akoby recenzent (ktorý hodnotí prílišnú dlžku) ani nemal čas vypočuť si sústredene dosku do konca! Kam sa náhlite, páni recenzenti? Veď ak je doska sračka, nezachráni ju ani tridsťpäť minút, vypínam; ak je platňa výborná, môžem byť za väčšiu kvantitu materiálu iba vďačný! (Ivoši, ak napíšem, že platňa ma v druhej polovici už unavuje, veď je to implicitne viac o mne ako o platni!!)

15 DGRTBGM DGRTBGM | 6. prosince 2014 v 23:16

[14]: Dle mě je 6 taky hoodně málo, ale na druhou stranu je recenze psaná logicky a ikdyž já bych hodnotil desku vyšším číslem, nemohu říct, že by Zajus nebo MF chtěli desku schválně shazovat. Většinu pocitů, který jsem měl při prvním poslechu se shoduje s recenzí, ale čím víc jsem jí poslouchal, tím jsem objevoval její krásu a je to prostě solidní deska.

16 Kaša Kaša | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 9:25

[14]: Přesně, podle mě asi nejlepší ukázka, jak by se měl dělat moderní mainstreamový metal. Sice to má několik much (za mě ty kompozičně překvapivé kousky, o kterých nejspíš mluvíš), ale jinak je to super. Nicméně i tak si myslím, že předchozí tři desky byly o něco silnější..

17 Zajus Zajus | 7. prosince 2014 v 11:25

[14]: Když já mám s "Bloodstone & Diamonds" ten problém, že mi opravdu přijde nevyrovnané. Některé skladby jsou super, ale některé mě nebaví, ani když si je pustím samostatně. Přitom z předchozích dvou alb můžu vybrat doslova kteroukoli píseň a ta mě bude bavit jak samostatně, tak uprostřed alba.

Jinak k samotné délce. Jsou alba, která jsou našlapaná od začátku do konce dobrou muzikou, a přesto je málokdy doposlouchám do konce. V takovém případě už hledám chybu nejdříve na své straně. Jenže "Bloodstone & Diamonds" podle mě není ani takové, protože, jak jsem psal, není našlapané od začátku do konce dobrou muzikou a kvalita skladeb hodně lítá. Když mám problém album doposlouchat, začnu si ho občas pouštět až od druhé poloviny, abych ji nezazdil jen proto, že už na ni obvykle nemám náladu, a v případě MH jsem zjistil, že mě některé ze skladeb druhé poloviny fakt nebaví ani takhle. A poslední: jsou alba, která mají třeba dvě hodiny (namátkou letošní Swans), a já je přesto přelouskám na jedno posezení a klidně bych mohl ještě pokračovat. Takže fakt nemyslím, že bych měl problém s délkou jen kvůli té délce.

[15]: Díky. On by vám mohl MF vyprávět, jak ho pravidelně seru tím, že odmítám něco psát, protože zatím nemám dostatečně naposloucháno. Tohle je zrovna věc, kterou se snažím nepodceňovat, protože vím, že znalost alba dělá divy.

18 Hellhammer Hellhammer | 7. prosince 2014 v 11:52

[14]: Já ti nevím, jestli když mě deska unavuje svoji délkou, jestli je to o mě.
To by pak každé hodnocení CD "o mě". V rámci slovíčkaření a subjektivity možná jo, ale když se chce člověk vyjádřit tak se tohle nedá brát v potaz

Jsou desky co dokáží "držet" 70-80 minut a pak jsou desky které jsou nastavované a roztahané. "Bloodstone" je podle mě ten druhý případ, závěrečná část je fakt skladatelsky slabá..

19 Ruslan Ruslan | 7. prosince 2014 v 13:41

Zvuk sice kvalitní jak sviňa, ale oproti třeba předchozí desce (kerá se mi líbila fest) fakt takové nijaké, jsem ani nepoznal kde začínají a končí skladby. MF to napsal hezky.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama