Lebensnacht - Uudelleensyntynyt ikuiseen pimeyteen

16. prosince 2014 v 20:46 | Kaňour |  Recenze
Připouštím, že jednočlenný projekt Lebensnacht nepatří ani v rámci žánru k úplně zavedeným jménům, ale přesto byste si na jeho jedinou stopu v rámci našeho plátku vzpomenout mohli. No dobrá, asi to z vás nedostanu, takže alespoň pro připomenutí. Když tu před nějakým půlrokem profičela recenze na "Syksyn Kuoleminen", druhou řadovku z minulého roku, nedopadlo to úplně slavně, a já tak nějak tušil, že se redakční závody o uloupení recenze na "Uudelleensyntynyt ikuiseen pimeyteen" konat nebudou. A jelikož jsem si podvědomě říkal, že úplně zlé to nebude, nakonec jsem se k napsání několika řádků odhodlal sám.

První věc, která člověka praští do očí během hledání informací o projektu, jsou názvy desek. Ačkoliv Lebensnacht už jen podle jména pochází z Německa, deskám propůjčuje názvy finské. Skladby samotné jsou pak psány již klasicky v mateřštině. Upřímně nevím, jestli za tímto krokem stojí něco víc než jen obdivování skandinávské mentality nebo zvučnost ugrofinských jazyků, každopádně vzhledem k tomu, že každá ze tří dlouhohrajících desek nosí finský název, o náhodu jistojistě nepůjde. Zatímco v problematice názvů je Robert Brockmann, jediný představitel projektu, poměrně stálý, co do vizuálu to tak slavné není. Jednou desku "zdobí" nepříliš povedené logo, podruhé vládne klasické blackové písmo, jemuž dělá společnost západ slunce na pozadí a v případě "Uudelleensyntynyt ikuiseen pimeyteen" je tu zase vesmírný námět, který sám o sobě není špatný, ale nějakou filozofickou spojitost s projektem nejsem s to najít.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Naturmacht Productions]
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama