Evergrey - Hymns for the Broken

4. listopadu 2014 v 21:00 | Onotius |  Recenze
Hudba švédských progresivně power metalových Evergrey vždy šikovně balancovala na hranici explicitnější melodiky a temného depresivního vyznění, díky čemuž byli často házeni do oné spíše provizorní škatulky dark metal, kam spadají kapely všemožných subžánrů, které spojují právě pochmurné nálady. Do povědomí se dostali především prostřednictvím desky "In Search of Truth", jež plně definovala základ jejich zvuku, který po různých lehkých transformacích přechovávají dodnes. Základem je charakteristický srdceryvný zpěv Toma Englunda, atmosférické klávesy evokující gothic rock a zajímavé kytarové postupy. Postupem času se různě proměňoval způsob psaní skladeb a progresivnější vyznění bylo postupně více podřazováno atmosféře a hitovým melodiím, což ovšem neznamená, že bychom byli ochuzeni o skladatelskou nápaditost, pouze docházelo k vyrovnávání mezi chytlavým a propracovaným. Za desku, jež nejlépe vyjadřuje hranici mezi starým a novějším vyzněním, považuji "The Inner Circle" z roku 2004, která vytvořila pomyslný můstek mezi zlomovou "In Search of Truth" a následující střídmější "Monday Morning Apocalypse". Má trestuhodná neznalost následující dvojice desek, které se údajně pohybovaly někde mezi oběma vytyčenými směry, v mém případě prohlubovala zvědavost, jakým směrem se vydá nová deska, jež vyšla koncem září a stihla sklidit množství pozitivních ohlasů.

V pořadí deváté album nazvané "Hymns for the Broken" mě donutilo začít se zase o Evergrey opět trochu zajímat. Než se začaly šířit první informace, měl jsem kapelu podvědomě zařazenou jako kreativně stagnující, což nebylo moc opodstatněno zkušeností, nýbrž povědomím z reakcí na celkem chladně přijatého předchůdce (což je spíš zavádějící, vzhledem k tomu, kolikrát většina odsoudí něco zajímavého). Do té doby pro mě jejich tvorbu symbolizovalo především již zmiňované "The Inner Circle", na nějž jsem narazil již před nějakými pěti lety, tudíž je můj zážitek z něho v některých momentech ovlivněn idealizací spjatou s dobou, kdy jsem to poslouchal. I proto pro mě byly změny zvuku, stylu a atmosféry o to výraznější, neboť jsem možná přišel o pozvolný přechod.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Onotius Onotius | 4. listopadu 2014 v 21:17

MF: Trochu překlep v autorovi, ne? (teda ne, že bych se pod svoji stylistickou neobratnost musel nutně podepisovat, ale fakt netuším, zda se s mým názorem na placku shodujes :-D )

2 MF MF | E-mail | Web | 4. listopadu 2014 v 21:23

Do řitě, moje chyba... jak jsem zvyklej sypat do pořadníku tolik článků, tak to tam dávám už automaticky a u externistů mi to pak sem tam ujede (není to poprvé). Už je opraveno, dík za upozornění ;-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama