The Shell Collector - Medusa

9. října 2014 v 9:35 | Prdovous |  Recenze
Mladých a nadějných kapel není nikdy dost a upřímně, když se mi dostane do pracek debutující smečka, jakou jsou třeba právě The Shell Collector, dá se říct, že to je pro mě tak trochu čest. Dlouhohrající prvotina je prostě první pořádný zápis, první sex, úspěšně zdolaná maturita nebo tak něco. Do jisté míry unikum, ačkoliv to ještě nutně neznamená, že musí stát za řeč. Zároveň je to nasazená laťka, kterou se kapela do budoucna zavazuje překonat, vyzdvihnout ještě o něco výš, nebo alespoň obejít a vydat se jinou cestou, když to nepůjde jinak. V tom horším případě alespoň napravit pošramocený první dojem. To ovšem neplatí v případě dnes recenzované prvotiny "Medusa" z dílny dvou velmi nadějných Italů, Enrica Tiberiho a Manuela Coccii.

Dobře, nutno přiznat, že úplný debut tohle není, protože The Shell Collector mají na kontě už dvě ípka "2 Is the Beggining of an Army" a "Rain Songs", dlouhohrající deska je ale přeci jen trochu odlišný případ, protože nacpat nápady do nějakých dvaceti, pětadvaceti minut tak, aby to bylo zábavné, není až takový problém, jako učinit to samé na ploše dvojnásobné. Když ale přihlédnu k tomu, že kapela vznikla někdy loňským rokem a na vývoj výraziva a zvuku měla zhruba rok, nezbývá, než před pány smeknout, protože "Medusa" je deska velmi vydařená. Na první poslech zaujme široký záběr, který je na ploše jednoho alba smíchán. Post-rock, lehká, správnou měrou psychedelická elektronika a efekty i akustický projev, občas se do skladeb vmísí až popový nádech.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Skratch the Surface]
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama