Scars on Broadway - Scars on Broadway

5. října 2014 v 20:57 | MF |  Recenze
SYSTÉMOVSKÝ PROLOG

Eponymní, první a doposud i jediné album projektu Scars on Broadway se tu na Sicmaggot již kdysi dávno recenzovalo, přesto jsem se k němu v rámci našich retro recenzí rozhodl ještě jednou vrátit (i když, tohle zas až tak velké retro není), a sice ze dvou důvodů. Tím prvním je ten, že ona původní recenze vyšla pravěkých dobách naší skromné stránky, kdy ještě nikdo ze současné redakce na Sicmaggot nepůsobil (to jste nevěděli, že už tu není nikdo ze zakládající sestavy?). Tím druhým (a vlastně i důležitějším) důvodem je pak to, že mám "Scars on Broadway" prostě rád a i po šesti letech od vydání mě to album neskutečným způsobem baví. Inu, pojďme na věc…

Předpokládám, že snad všichni z vás vědí, kdo Scars on Broadway jsou a odkud se tahle skupina vzala, nicméně z jistých formálních důvodů nesmí obligátní úvodní slovo o bližších okolnostech chybět. Tato kapela je silně provázána s proslulými System of a Down, jejichž kariéra začala stoupat strmě vzhůru ve druhé půli 90. let. System of a Down tenkrát přesně vystihli tu dobu, kdy tehdy nastupující generace posluchačů měla hlad po rockové hudbě, ale nechtěla poslouchat tvrdou muziku svých taťků. Tento hlad vyplodil také moderní vlny jako nu-metal nebo rap metal (které se sice samozřejmě zrodily již dříve, ale bavíme se o masovější popularitě). System of a Down však byli výjimeční v tom, že ani k jednomu z těchto tehdy moderních proudů nepatřili a naopak utvořili svůj vlastní, jehož součástí byli v podstatě jenom oni sami. Řečeno jinými slovy, byli jiní, byli sví a měli vlastní ksicht.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zajus Zajus | 5. října 2014 v 22:17

Musím se přiznat, že jsem tomuhle albu dlouho nemohl přijít na chuť. Spíš mě štvalo, že Daron natáčí zrovna tohle místo nových SOAD, než že by mi ta hudba přišla špatná. Ale nakonec mi myslím přirostlo k srdci hodně, dneska bych vyměnil všechny Serjovy sólovky za jedno další album SoB. Jak psal MF, ty skladby jsou hodně vyrovnané, ale pro mě jsou absolutní špičky dvě: They Say a Chemicals. Hlavně Chemicals je dost unikátní záležitost s jedním z nejlepších refrénů, o textu ani nemluvě. Ale celkově mi přijde hodně dobré utáhnout patnáct skladeb a tři čtvrtě hodiny stopáže na "normálním" písničkovém albu - tam je znát, že Daron prostě umí psát. Už by to zase chtělo něco nového...

2 Hellhammer Hellhammer | 6. října 2014 v 9:49

Naprosto souhlasím :-)

Jak s názorem na desku Scars (pořád baví), tak na to, že SOAD vždy táhnul spíše Malakian. Ke konci skladatelské kariéry už jenom Malakian.

Podle mě ani další album nebude. Mr. Tankian totálně zabředl do rádoby intelektuálního pseudoumění, které mě upřimně nijak neobohacuje, navíc mu s věkem rychle klesá úroveň hlasu. Krom toho, zpoza svých vydělaných milionů dolarů a baráků v LA a na Novém Zélandu, se projevuje jako nechutný levicový (místy až komoušský) agitátor a názorotepec..
Úplně se mi ten člověk během let znechutil..

3 MF MF | E-mail | Web | 6. října 2014 v 13:55

[2]: Hele, v tomhle jsme na tom úplně stejně. Taky mi ta jeho přílišná politická angažovanost a všechen ten shit okolo začal strašně lízt krkem.

Tak jako tak ale doufám, že další album (ideálně jak Scars, tak SOAD) bude... upřímně by mi ani vůbec nevadilo, kdyby Serjíka kopli do zadku a udělali nový album SOAD s jinym zpěvákem (případně jen ve třech a zpíval by Malakian).

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama