Novembers Doom - Bled White

8. září 2014 v 21:06 | MF |  Recenze
Co si budeme povídat, tahle recenze by vlastně šla sfouknout hodně rychle. Takže tedy: Novembers Doom prostě a jednoduše natočili svoje další album, nic víc, nic míň. S výjimkou toho, že zpěvák Paul Kuhr od minulé desky "Aphotic" zhubl asi tak 500 kilo a proměnil se tak drasticky, že ho na fotkách v podstatě nepoznáte (já to teda sice říkám jakože vtip, ale ve skutečnosti fakt respekt, že to zvládnul), se vlastně nezměnilo vůbec nic.

Věřte tomu nebo ne, ale tímhle je vlastně řečeno vše podstatné a ti, kteří mají s muzikou Novembers Doom nějakou tu zkušenost z minulosti, již musejí mít jasno, oč tady půjde. Nicméně vzhledem k tomu, že na Sicmaggot upřednostňujeme slohovou onanii nad jedním upoceným odstavcem, pojďme si výše řečené (což je vlastně to stěžejní na tomto článku) trochu okecat. Začít bychom asi měli nudným, leč nutným historickým okénkem, ale abyste neřekli, že vás chci nudit moc, řekněme jen to nejzákladnější pro ty z vás, pro něž jsou Novembers Doom španělskou vesnicí (jestli tedy někdo takový vůbec je). Takže: Skupina vznikla na přelomu 80. a 90. let tehdy ještě pod jiným jménem, na Novembers Doom se pánové přejmenovali v roce 1992 a od té doby vydali celkem 11 alb (počítáno včetně nového "Bled White"). Pocházejí z amerického Chicaga a hrají takový tvrdší doom metal s growlingem, což je v odborných kruzích nazýváno jako death/doom metal.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama