Origin - Omnipresent

4. srpna 2014 v 20:27 | Onotius |  Recenze
Dalo by se říct, že mě američtí techničtí drtiči Origin nenechali ve štychu. Se znalostí jejich tvorby především prostřednictvím nekompromisních technických náklepů "Echoes of Decimation" a "Antithesis" jsem se tak trochu obával, že mi v recenzi hodně rychle bude docházet niť, neboť to stěžejní a fundamentální pro tato alba je zkrátka skutečnost, že se jedná o extrémně intenzivní zběsilou hudební smršť podporovanou ekvilibristickými kytarovými výjezdy a technickými bicími. Po poslechu předchůdce "Entity" ovšem bylo jasno, že i divoši se vyvíjejí. Urputnou agresivní nespoutanost vystřídala lehká rozvaha, ba místy snaha o epičnost a koncept, což je jeden s aspektů, jež je na novém albu rozvíjen. Nenechte se ovšem zmýlit, i přes proměnu preferencí se stále jedná o neskutečně tvrdé a technické death metalové album, pokračuje ovšem tam, kde předcházející a střízlivější výpověď "Entity" vystrkovala lehké parůžky pestřejšího výrazu.

Zatímco minulé album vyšlo pod hlavičkou velké, ovšem na tvrdší hudbu ne moc stavěné nahrávací společnosti Nuclear Blast, tentokrát kapela pro Evropu zvolila label specializovaný především na black/death - Agonia Records, což je vydavatel stojící za posledními deskami Aosoth či Ephel Duath. Zvuk novinky tentokrát klade více důraz na basy a oproti předchůdcům mi více evokuje oldschoolové klasiky. Proto kapele občas dovoluje více odpočinku od techniky a dopřeje jí i trochu standardnějšího death metalového výrazu, což ovšem neznamená, že bychom byli svědkem nějakého příklonu k střednětempému death'n'rollu, pouze v porovnání s oním nespoutaným hudebním monstrem, jež je reprezentováno starší tvorbou, lze toto považovat za zvolnění z technické posedlosti. Rytmika udávaná rázným a precizním Johnem Longstrethem je stále spíše zběsilá.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama