Voyager - V

2. července 2014 v 23:30 | Onotius |  Recenze
V jakém rozpoložení se vlastně žánr progresivní metal momentálně nachází? Dream Theater spíše udržují, než inovují, Ayreon pokračují ve vyjetých šlépějích svých hudebních příběhů, Queensrÿche jsou znesvářeni a rozděleni na dvě kapely, u Opeth a Pain of Salvation netrpělivě očekáváme nové počiny, zatímco Devin Townsend si pohrál s atmosférickým blues rockem a country ve svém novém projektu Casualities of Cool. A do tohoto světa nyní zasahují charismatičtí Australané Voyager, kteří si na nás přichystali novou desku s názvem "V", jež funguje jako jisté jubileum, neboť uběhlo deset let od vydání jejich debutu "Element V". Ten ve své době nabízel svěží materiál, jež kombinací zdánlivě nesouvisejících žánrových inspirací předvedl potenciál mladé progresivní kapely melodičtějšího střihu. Překvapivě se totiž z kombinace s power metalem, místy syntetickým popem i občasnými výjezdy evokující symfonický black metal nevyklubal přeplácaný kýčovitý guláš, nýbrž podařený pestrý a různorodý materiál nepozbývající dobré nápady a charisma. Jedním z hlavních specifik zvuku je krom pro žánr tradiční propracované instrumentace především projev zpěváka Daniela Estrina, jehož zpěv bych zařadil někam mezi Roye Khana (ex-Kamelot) a Warrela Danea (ex-Nevermore), což ovšem berte se značnou rezervou, neboť hlasy všech tří vokalistů jsou jedinečné a nezaměnitelné. Ne každému se asi trefí do vkusu, mně osobně však jeho lehce melancholický nádech vyhovuje a považuji ho za jednu z předností jejich charakteristického projevu.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama