Casualties of Cool - Casualties of Cool

24. července 2014 v 20:41 | Kaša |  Recenze
Excentrický kanadský multiinstrumentalista Devin Townsend toho během své kariéry, která čítá všeho všudy více než dvacítku alb, dokázal tolik, že vlastně už nemá komu co dokazovat a může si točit alba, která jemu samotnému činí radost bez ohledu na to, co od něj fanoušci očekávají. Přesně takhle chápu jeho výlety mimo rock/metalové vody, které před lety nakousla dvojice alb "Devlab" a "The Hummer" vydané jako jeho sólovky a v nedávné době pak "Ghost", neboli čtvrtá část z řady alb vydaných pod hlavičkou Devin Townsend Project, které bylo víc relaxační ambient a new age než cokoli jiného. Přestože se řadím mezi obrovské fanoušky Townsendovy tvorby, tak tohle jsou alba, jimž jsem prostě nikdy nepřišel na chuť, protože mi podobná hudba nic neříká, takže jsem při oznámení projektu Casualties of Cool, jehož hudební základy měly tvořit i zbytky z "Ghost", nepropadl takovému nadšení, jako by se dělo v případě "klasického" Devinova počinu. Ovšem je tady jedno veliké ALE…

...Ché Aimee Dorval. Zpěvačka, jejíž jméno metalovému fanouškovi asi příliš neřekne, která ovšem zas tak úplně neznámá není. Spojení jejího podmanivého hlasu s Devinovým charakterickým zpěvem není čistě náhodné, ale mohli jsme ji slyšet už na albu "Ki", jež bylo prvním počinem Devin Townsend Project. Zatímco na "Ki" se Ché jen tak mihla a dotvářela atmosféru v několika málo písních, tak na "Casualties of Cool", což je eponymní album stejnojmenného projektu, už je bezesporu hlavní hvězdou, jíž Devin zdatně sekunduje a není pochyb o tom, že chtěl dát naplno vyniknout jejímu krásnému hlasu, protože on sám si vokálních linek užije v míře menší než jeho kolegyně. A to je svým způsobem naprosto v pořádku, protože aniž bych mu chtěl nějak křivdit, tak v opačném případě bychom na stole měli mnohem méně zajímavý počin a to říkám jako fanoušek takřka všeho, čeho se Townsend dotkl.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hancock hancock | E-mail | 24. července 2014 v 22:52

Formálne je možné s recenziami súhlasiť. No je tu jedno veľké ALE...
A to je - osoba (a všadeprítomná genialita) Devina Townsenda. Aj keď za úvodné pohodové country Daddy by sa nemusel hanbiť ani Pavel Bobek, ďalej už ide ozaj len o "country" v úvodzovkách. V duchu Devinovho zmyslu pre humor (v tomto opuse veľmi utajeného), country slúži iba formálne ako mimikry, ako akási vstupenka pre pohodlný posluch inak obsahovo (filozoficky a emocionálne) veĺmi náročného materiálu. Všetci, ktorí "spílají" na všetky tie povrchné Sabatony a spol. sa pri hĺbke tohto materiálu musia teteliť blahom.
Aj človek, ktorý country nemusí (ako napríklad ja), veľmi rýchlo zabudne,čo to akože počúva, že to ktosi prirovnával k J. Cashovi, etc. a začnú sa mu vynárať skôr asociácie k bluesu, k Pink Floyd (ak nie lepšie) a k Stevenovi Wilsonovi (skladba Mountaintop sa minimálne vyrovná Wilsonovmu Drive Home, čo podtrhuje i spoločná autorka klipu). Keby Johny Cash stvoril takúto dosku, bol by asi vynášaný do nebies za počin roku.
Devin tu totiž vložil neskutočnú atmosféru. To je to, čím sa platňa odlišuje od bežných kusov. Je to materiál z jeho vnútra, úprimne to cítiť  a za toto som Devinovi veľmi vďačný. Aj keď milujem aj jeho "cirkusantský" exhibitionizmus, dryáčnictvo, extrémny i pop metal, tu je iný a nie je to o nič horšie. Všimnite si, ako tu gitarový mág iba "klinká" gitarou, takéto sólo by ste zvládli za pár minút, aj keď by ste mali gitaru prvý raz v ruke. Myslite, že by nevedel zvoleja strihnúť krkolomné behy hmatníkom, pred hradbou jeho povestnej zvukovej steny? To je však všetko podriadené atmosfére a výpovedi.
A tá je silná.
Je to geniálna doska. Nedokážem sa jej nabažiť a počúvam ju, kedy môžem. Je silne návyková, pozor! Že je dlhá? Cha, cha, cha... Len aby človek nezabíjal čas oveľa horšími kravinami, však!? S každým posluchom sa mi materiálu na nej zdá menej a menej, a akosi "rýchlo" mi končí.
Za mňa 9,5/10, lebo toto dielko ešte bude legendou. Dal by som aj desať, keby sme neboli v Sicmaggote (za výraznejšiu absanciu metalu; aj keď napodiv vôbec to neprekáža)...

2 MF MF | E-mail | Web | 24. července 2014 v 23:05

No, já s tebou vlastně skoro ve všem souhlasím... akorát teda až na to, že mě ta délka trochu překáží no... plus teda je tam pár písniček, který mě úplně nezaujaly. Jinak to, co říkáš, je určitě pravda... ty nejlepší skladby na hodnocení 9+ rozhodně jsou, o tom žádná, ale jako celek to z mýho osobního pohledu nějaký mušky má :)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama