Architect of Seth - The Persistence of Scars

21. června 2014 v 11:47 | Kaša |  Recenze
Není úplně běžným zvykem, aby v řadách technické death metalové kapely stála pouhá dvojice hudebníků namísto běžnější čtveřice až pětice, ale francouzští Architect of Seth jsou výjimkou. Tohle duo, jehož členové Paul Rousseaux a Yohann Kochel se dali dohromady v roce 2006 ve francouzském Caen, si vystačí samo a jeho tvorba tím zdánlivě vlastně vůbec nijak netrpí. To, jak album hodlají prezentovat živě, už je jiná věc, nicméně minimálně v té studiové podobě není na první poslech "The Persistence of Scars" žádný nedodělek.

Proč nedodělek? Narovinu, když se řekne, že kapelu tvoří dva hudebníci, tak první, co mne napadne, je, že jsou to oba multiinstrumentalisti, kteří si holt všechno obstarají sami, anebo že se někde začne šidit. Zpravidla na postu bubeníka, kterého nahradí bicí automat, jenž je mi značně proti srsti. Jasně, jsou i výjimky jako Blut aus Nord, kde dokonce ten bicí automat přispívá k dotažení chladně industriální atmosféry, ale obecně vzato živého hráče (tím spíš v death metalu, kde by živelnost měla být jedním z hlavních aspektů) těžko nahradit. "The Persistence of Scars" je tím druhým případem. Bicí programoval řvoun a kytarista Paul a musím říct, že tady je výsledek až překvapivě reálný. Neříkám, že v některých místech to nelze nepoznat, ale celkově je konečný výstup lepší standard. Co však zamrzí, je absence baskytary, protože ať jsem špónoval uši jak jen to šlo, tak ani její náznak jsem nezachytil (možná s výjimkou chvilkového záblesku ve třetí minutě "Tears of Sadness"), takže buď se ve výsledném mixu ztratila za hradbou stop technických kytar a bicích sypaček, nebo si prostě borci řekli, že úplně zbytečné se jí zabývat. Osobně bych vsadil spíš na druhou možnost.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi postkyl: Phenix Promotion]
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama