Červen 2014

Reporty K-N

4. června 2014 v 2:39 | MF |  Seznam reportů
10.4.2011Kabát: Liberec - Tipsport Aréna, 1.4.2011
20.11.2012Kamelot: Praha - KC Vltavská, 15.11.2012
21.4.2014Kampfar, Hate: Praha - Modrá Vopice, 12.4.2014
8.2.2014Kataklysm, Krisiun, Fleshgod Apocalypse: Praha - Storm Club, 2.2.2014
26.5.2010Kiss, Taking Down: Praha - O2 Arena, 23.5.2010
19.6.2013Kiss: Praha - O2 Arena, 14.6.2013
5.12.2012Kissin' Dynamite: Praha - Nová Chmelnice, 1.12.2012
31.7.2009KoRn: Praha - Tesla Aréna, 9.6.2009
12.10.2013Kvelertak, Årabrot: Praha - Klub 007, 7.10.2013
7.11.2013Kwoon, Flesh the Readies: Praha - Chapeau Rouge, 21.10.2013
13.1.2014Kylesa, Sierra, Jagged Vision: Praha - Rock Café, 10.1.2014
2.10.2012Lacrimosa: Praha - Rock Café, 27.9.2012
28.5.2010Lamb of God, Rust2Dust: Praha - Abaton, 24.5.2010
26.11.2014Larva: Praha - Kotelna, 22.11.2014
20.6.2008Linkin Park, Enter Shikari: Brno - Velodrom, 17.6.2008
15.3.2013Long Distance Calling, Sólstafir: Praha - HooDoo, 8.3.2013
24.5.2009Lordi: Pardubice, 16.3.2009 / Plzeň, 18.3.2009
2.12.2012Luca Turilli's Rhapsody: Praha - Matrix, 29.11.2012
10.2.2015Lydia Ainsworth, To: Praha - 007, 9.2.2015
19.8.2014Machine Head: Praha - Roxy, 12.8.2014
25.10.2014Magenta Harvest: Praha - Exit-Us, 22.10.2014
15.5.2012Master, Fleshless, Amok: Praha - Exit-Us, 25.4.2012
26.8.2008Masters of Rock 2008: Vizovice - areál likérky Rudolf Jelínek, 10.-13.7.2008
15.7.2009Masters of Rock 2009: Vizovice - areál likérky Rudolf Jelínek, 9.-12.7.2009
21.7.2010Masters of Rock 2010: Vizovice - areál likérky Rudolf Jelínek, 15.-18.7.2010
24.7.2011Masters of Rock 2011: Vizovice - areál likérky Rudolf Jelínek, 14.-17.7.2011 (část 1)
25.7.2011Masters of Rock 2011: Vizovice - areál likérky Rudolf Jelínek, 14.-17.7.2011 (část 2)
21.7.2012Masters of Rock 2012: Vizovice - areál likérky Rudolf Jelínek, 12.-15.7.2012
10.5.2013Melvins, Big Business: Praha - Matrix, 3.5.2013
30.5.2010Metalfest 2010: Plzeň - Lochotín, 21.-23.5.2010
8.6.2011Metalfest 2011: Plzeň - Lochotín, 3.-5.6.2011
14.6.2012Metalfest 2012: Plzeň - Lochotín, 8.-10.6.2012 (část 1)
14.6.2012Metalfest 2012: Plzeň - Lochotín, 8.-10.6.2012 (část 2)
14.6.2012Metalfest 2012: Plzeň - Lochotín, 8.-10.6.2012 (část 3)
21.6.2010Metalgate Open Air 2010: Mnichov Hradiště - Vostrov, 12.6.2010
23.6.2011Metalgate Czech Death Fest III: Červený Kostelec - autocamp Brodský, 10.-11.6.2011
20.6.2012Metalgate Czech Death Fest IV: Červený Kostelec - autocamp Brodský, 15.-16.6.2012
18.5.2012Metallica, Machine Head, Gojira: Praha - Synot Tip Aréna, 7.5.2012
13.3.2014Mgła, One Tail, One Head, Svartidauði: Praha - Nová Chmelnice, 8.3.2014
13.9.2014Mitochondrion, Ritual Necromancy, Auroch: Praha - Modrá Vopice, 9.9.2014
8.5.2012Nachtmystium, Dark Fortress: Praha - Modrá Vopice, 22.4.2012
3.4.2012Napalm Death, Hypnos: Slavonice - KD Slavonice, 23.3.2012
4.3.2012Netherbird, Nocturnal Pestilence: Praha - Exit-Us, 26.2.2012
3.7.2013Neurosis, Terra Tenebrosa: Praha - Lucerna, 1.7.2013
24.11.2013Nick Cave & the Bad Seeds: Praha - Tipsport Arena, 22.11.2013
22.10.2014Nifelheim, Vulcano: Praha - Nová Chmelnice, 16.10.2014
16.9.2008Nile, Grave, Belphegor, Amon Din: Praha - Futurum, 2.9.2008
5.2.2011Nile, Melechesh, Dew-Scented: Praha - Exit Chmelnice, 31.1.2011
22.6.2012Noctem, Nocturnal Pestilence, Locus Neminis: Praha - Matrix, 17.6.2012
19.6.2014Nova Rock 2014: Nickelsdorf - Pannonia Fields, 13.-15.6.2014

Reporty O-S

4. června 2014 v 2:39 | MF |  Seznam reportů
3.11.2014Opeth, Alcest: Praha - Roxy, 29.10.2014
12.12.2008Opeth, Cynic, The Ocean: Vídeň - Arena, 7.12.2008
25.3.2014Oranssi Pazuzu, Tábor radosti: Praha - K4, 21.3.2014
19.10.2012Overkill: Praha - MeetFactory, 15.10.2012
7.8.2013Owen Pallett: Praha - MeetFactory, 5.8.2013
23.11.2012Pain, Moonspell, Swallow the Sun: Zlín - Masters of Rock Café, 17.11.2012
5.11.2010Pain of Salvation, Beardfish: Praha - Futurum, 26.10.2010
12.4.2013Pain of Salvation: Praha - Nová Chmelnice, 5.4.2013
28.1.2015Paprsky inženýra Garina: Praha - KC Kaštan, 23.1.2015
21.11.2010Parkway Drive, Comeback Kid, Bleeding Through: Praha - Abaton, 13.11.2010
9.12.2012Parkway Drive: Praha - MeetFactory, 30.11.2012
17.11.2011Phantoms of Pilsen 5: Plzeň - Pod Kopcem, 29.10.2011
11.10.2012Phantoms of Pilsen 6: Plzeň - Pod Kopcem, 5.-6.10.2012
31.10.2013Phantoms of Pilsen 7: Plzeň - Pod Kopcem, 25.-26.10.2013 (část 1)
4.11.2013Phantoms of Pilsen 7: Plzeň - Pod Kopcem, 25.-26.10.2013 (část 2)
29.10.2014Phantoms of Pilsen 8: Plzeň - Pod Kopcem, 23.-25.10.2014 (část 1)
30.10.2014Phantoms of Pilsen 8: Plzeň - Pod Kopcem, 23.-25.10.2014 (část 2)
22.4.2014Pontiak, Kurac: Praha - Klub 007, 16.4.2014
16.7.2013Prague Death Mass II: Praha - Futurum, 12.-13.7.2013 (část 1)
17.7.2013Prague Death Mass II: Praha - Futurum, 12.-13.7.2013 (část 2)
7.3.2014Project Pitchfork, Architect: Praha - Rock Café, 2.3.2014
24.1.2012Radio Wave Stimul Festival: Praha - MeetFactory, 14.1.2012
27.4.2012Ragnarök 2012: Lichtenfels - Stadthalle, 13.-14.4.2012 (část 1)
28.4.2012Ragnarök 2012: Lichtenfels - Stadthalle, 13.-14.4.2012 (část 2)
13.2.2014Red Fang: Praha - Futurum, 6.2.2014
12.5.2011Riverside, Tides from Nebula: Praha - Exit Chmelnice, 5.5.2011
17.7.2012Rock for People 2012: Hradec Králové - Festivalpark, 3.-6.7.2012
9.3.2013Rotting Christ, Dead Congregation: Praha - Matrix, 2.3.2013
4.3.2015Rotting Christ, Varathron: Praha - Nová Chmelnice, 28.2.2015
23.11.2010Sabaton: Praha - KC Vltavská, 7.11.2010
12.3.2013Sabaton, Eluveitie: Zlín - Sportovní hala Euronics, 8.3.2013
30.11.2014Sage Francis: Praha - Podnik, 23.11.2014
18.10.2014Samael: Praha - Nová Chmelnice, 11.10.2014
5.11.2014Samhainfest 2014: Praha - Exit-Us, 31.10.2014
10.12.2008Satyricon, Zonaria: Praha - Futurum, 7.12.2008
6.12.2013Satyricon, Chthonic: Praha - Nová Chmelnice, 30.11.2013
17.6.2013Saxon: Brno - Fléda, 10.6.2013
23.11.2014Saxon, Skid Row: Praha - Roxy, 16.11.2014
9.10.2010Septicflesh, Silent Stream of Godless Elegy: Praha - Abaton, 2.10.2010
25.5.2013Septicflesh, Fleshgod Apocalypse: Praha - Nová Chmelnice, 20.5.2013
8.6.2008Serj Tankian, Fair to Midland: Ostrava - ČEZ Aréna, 5.6.2008
14.4.2011Silent Stream of Godless Elegy, Endless: Praha - Exit Chmelnice, 2.4.2011
28.2.2010Skindred, Forever Never: Praha - Palác Akropolis, 27.2.2010
3.12.2008Slipknot, Machine Head, Children of Bodom: Vídeň - Stadthalle, 28.11.2008
6.10.2013Snovonne, Amendfoil: Praha - Exit-Us, 20.9.2013
4.9.2014Sodoma Gomora, Ill Rick: Praha - Zahrádky Žižkov, 2.9.2014
9.9.2013Sombres Forêts: Praha - Exit-Us, 29.8.2013
20.11.2009Sonata Arctica, Delain, Winterborn: Praha - Roxy, 12.11.2009
7.7.2010Sonisphere Festival 2010: Milovice - letiště, 19.6.2010
17.6.2011Sonisphere Festival 2011: Praha - Výstaviště, 11.6.2011
19.7.2009Soulfly: Praha - Palác Akropolis, 15.7.2009
9.7.2014Stíny plamenů, Naurrakar: Praha - Modrá Vopice, 4.7.2014
25.6.2013Stone Sour: Praha - Lucerna, 20.6.2013
25.3.2013Stratovarius, Amaranthe: Zlín - Masters of Rock Café, 22.3.2013
6.11.2014Suicide Commando: Praha - MeetFactory, 31.10.2014
17.4.2011Svarttjern, Maniac Butcher: Praha - Exit Chmelnice, 9.4.2011
26.10.2014Swans, Pharmakon: Praha - Lucerna Music Bar, 20.10.2014

Reporty T-Z

4. června 2014 v 2:39 | MF |  Seznam reportů
27.10.2013The Agonist, Threat Signal: Praha - HooDoo, 17.10.2013
18.4.2014The Body, ██████, Lovci lebek: Praha - Chapeau Rouge, 13.4.2014
15.11.2014The Gathering: Nijmegen - Doornroosje, 9.11.2014
25.8.2011The Offspring, Clou, Rybičky 48: Praha - Průmyslový palác, 16.8.2011
21.2.2010The Plastic People of the Universe: Česká Lípa - KD Crystal, 19.2.2010
2.12.2009The Prodigy, Enter Shikari: Praha - Tesla Aréna, 27.11.2009
21.5.2014The Sisters of Mercy, Losers: Praha - Divadlo Archa, 17.5.2014
6.12.2014The Spiritual Bat: Praha - Basement Bar, 29.11.2014
6.3.2014Thee Silver Mt. Zion Memorial Orchestra: Praha - Divadlo Dobeška, 1.3.2014
21.10.2012Therion: Praha - KC Vltavská, 14.10.2012
28.11.2013These New Puritans, oOoOO: Praha - MeetFactory, 20.11.2013
24.9.2014This Will Destroy You, Lymbyc Systym: Rock Café - Praha, 15.9.2014
24.3.2015Timber Rattle, Dimitar: Praha - Klubovna, 19.3.2015
30.6.2008Topfest 2008: Zelená voda, 27.-28.6.2008
29.1.2012Tortharry, Cruadalach, Gutalax: Praha - Exit-Us, 20.1.2012
19.10.2014Total Heels, Canadian Rifle: Praha - 007, 12.10.2014
23.2.2013Trollech, Stíny plamenů: Praha - Exit-Us, 16.2.2013
23.2.2012Umbrtka: Praha - Exit-Us, 18.2.2012
4.6.2011Unborn, Vibrathörr, Bajonet, Calidad: Praha - Exit Chmelnice, 28.5.2011
30.8.2011Unexpect: Praha - Modrá Vopice, 16.8.2011
30.10.2013V13, Drom, Sagittarius A: Praha - Cross Club, 15.10.2013
27.12.2012Vader, Hypnos: Praha - Nová Chmelnice, 13.12.2012
3.11.2011Van Canto, Tristania, Serenity, Xandria: Praha - KC Zahrada, 1.10.2011
23.9.2012Vreid, Carach Angren, Mistur: Praha - Modrá Vopice, 17.9.2012
20.11.2011Vypsaná fixa: Brno - Fléda, 8.11.2011
2.11.2010Watain, Deströyer 666, Root: Praha - Matrix, 23.10.2010
4.12.2011Winter Masters of Rock 2011: Zlín - Zimní stadion Luďka Čajky, 26.11.2011
27.11.2012Winter Masters of Rock 2012: Zlín - Zimní stadion Luďka Čajky, 24.11.2012
30.11.2013Winter Masters of Rock 2013: Zlín - Sportovní hala Euronics, 23.11.2013
23.1.2014Winter Metal Attack 2014: Praha - Nová Chmelnice, 18.1.2014
27.9.2014Wolvserpent, Argonaut: Praha - 007, 25.9.2014
25.9.2014Wovenhand, Nylon Jail: Jablonec nad Nisou - Eurocentrum, 17.9.2014
10.4.2014WWW: Praha - MeetFactory, 5.4.2014
20.12.2013WWW Neurobeat, The.Switch: Praha - palác Akropolis, 16.12.2013
16.9.2014XIII. století, Inkubus Sukkubus: Praha - Palác Akropolis, 13.9.2014
13.11.2013XIII. století, Skeletal Family: Praha - Palác Akropolis, 9.11.2013
26.3.2015Zola Jesus: Praha - MeetFactory, 16.3.2015

Noveria - Risen

3. června 2014 v 22:07 | Kaša |  Recenze
Psát úvody do recenzí italských power/prog metalových kapel je už takové klišé, jako je většinou ta hudba samotná, že se tentokrát vyhnu širšímu omílání toho, jak je tato scéna uzavřená a jak se pomalu stává jednou z generických metalových odnoží své doby, protože drtivá většina kapel z apeninského poloostrova kuchtí dle receptů ze stejné kuchařky, čili je skoro nemožné přijít s něčím novým a neotřelým. Nicméně i tak jedním dechem dodávám (aby to zase neznělo tak, že všechno, co z Itálie vzejde, je pro mě už předem sračka), že i ten řemeslný standard se dá občas dělat s takovým zaujetím a hlavně velmi přirozeným způsobem, že je člověk dané kapele ochotný odpustit i tu slabou originalitu, čehož důkazem je pro mne Noveria se svým albem "Risen".

Kdo to vlastně Noveria je, ptáte se? Jedni z mnoha. No vážně. Prostě další neznámá parta, která se vydala na zteč metalových pozic, a přestože je "Risen" jejím debutovým albem, tak nečekejte žádné amatéry, protože členové kapely mají za sebou účinkování v celé řadě italských part, jejichž jména jsou mi opět neznámá, ovšem jistí DGM, v nichž drtí basu a hraje na klávesy Andrea Arcangeli a Emanuele Casali (oba samozřejmě členové Noveria), údajně zas tak neznámí nejsou, takže je možné, že to je způsobené pouze mou hlubší neznalostí scény. Snažím se tím říct, že album je po technické a hráčské stránce jako naleštěný klenot a chvilku jsem měl podezření, že vzniklo ve Švédsku, protože kytary jsou nazvučené jako u severské melo-deathové party. Samozřejmě, že ne po celou dobu, protože ten power/prog metal à la Symphony X zde je, ale v opravdu přitvrzených chvílích tam ten zvuk slyšet je (začátek úvodní palby "Risen" zní skoro jako Arch Enemy).

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Scarlet Records]

Agalloch - The Serpent & the Sphere

3. června 2014 v 20:55 | Zajus |  Recenze
Jestli bych si o nějaké kapele troufl říci, že nemůže vydat špatné album, byli by to právě Agalloch. Čtveřice z amerického Portlandu je obdařena přízní fanoušků i hudebních kritiků v podstatě již od svého druhého počinu "The Mantle" z roku 2002 a vše, co v posledním desetiletí vysypala z rukávu, sklidilo velký úspěch na obou frontách. "The Mantle" a o čtyři roky mladší "Ashes Against the Grain" jsou považovány za počiny převážně folk metalové a black metalové, přestože ani z jednoho žánru kapela nečerpala nijak výrazně a smyčce či blastbeaty tak nikde nenajdeme. Na čtyři roky starém "Marrow of the Spirit" přišli Agalloch s citelnou změnou zvuku, z black metalových náznaků se stal téměř suverénní atmosférický black metal v plné kráse a folkové nádechy vymizely téměř úplně.

Právě s "Marrow of the Spirit" jsem sílu Agalloch poznal i já sám a možná i proto mi starší počiny kapely, přestože i je mám velice v oblibě, nikdy nepřišly tak silné jako právě toto album. V mezidobí mezi alby "Marrow of the Spirit" a dnes recenzovaným "The Serpent & the Sphere" stihli Agalloch vydat jednoskladbové EP "Faustian Echoes", nádhernou dvacetiminutovou ódu, jež vyskočila ještě nad úroveň těžko překonatelného "Marrow of the Spirit". Je "The Serpent & the Sphere" o další kus lepší, jak by se z jednoduchého prodloužení dosavadního trendu dalo předvídat?

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Cesta do hlubin redaktorovy duše #3

3. června 2014 v 19:23 | Prdovous / Zajus |  Články
Již delší dobu tu na vás sypeme relativně množství recenzí a dalších článků, ačkoliv pro většinu z vás jsme asi jenom nicneříkající přezdívky... vznikl tedy nápad říct čtenářům něco o nás, dát redaktorům nějaký prostor, aby řekli něco o sobě. Samozřejmě vás nebudeme otravovat intimnostmi - půjde o něco, co se týká hudby.

Každý redaktor dal dohromady pět alb, která jej podle jeho názoru nejvíce ovlivnila v jeho hudebním vývoji, a napsal o nich menší povídání. Nemusí jít nutně o desky, jež bychom dodnes bezmezně milovali, ale svého času nás někam posunuly, změnily nám názor na hudbu, měly na nás nějaký vliv a (jakkoliv to může znít nadneseně) měly podíl na tom, co posloucháme dnes a o čem dnes píšeme. Ve třetím díle tohoto seriálu se podíváme na příspěvky od Prdovouse a Zajuse...

Prdovous:


t.A.T.u. - 200 по встречной (21. května 2001, Interscope Russia)
pop, Rusko

Tak došla řada i na mě. Když jsem přemýšlel, odkud bych tenhle ve své podstatě velice skrovný výběr (protože těch alb, co mě ovlivnilo, bylo fakt hodně) začal, rozhodl jsem se vzít to trochu nemetalově. Hádám, že těch, kterým cpali rockovou hudbu už do mateřského mléka, zase tolik není, takže asi nebude překvapení, že mě k tvrdší hudbě nikdo vyloženě netlačil - ačkoliv se doma po nějaký čas taky poslouchala v míře hojné. Když jsem tak přemítal, co bych zařadil mezi kapely, které mě nějakým způsobem ovlivnily, jedno z prvních, dalo by se říci "autonomních" období vedle neškodných jmen, jako jsou Scooter nebo Aqua (áno, přesně ta Aqua, co udělala song o Barbie), nejlépe reprezentuje ruské duo t.A.T.u. a jejich debutová deska "200 по встречной".

Vzhledem k tomu, že v době vydání ještě frčely discmany (sám jsem jednu takovou vychytávku měl doma), si pamatuji, jak mi tenkrát táta dal vypálenou placku opatřenou i přebalem, z něhož shlížely Lena a Julie, toho času focené v imaginární fízlárně. Když jsem si desku nedávno znova pouštěl, musel jsem chtě nechtě uznat, že "200 по встречной" pro mě má převážně nostalgickou hodnotu, protože až na pár písní mi dneska neříká vůbec nic. Když pominu hitovky "Нас не догонят" a "Я сошла с ума", v paměti mi jakž takž zůstala úvodní "Зачем я" s nádechem exotiky a "Робот" vypovídající o lásce k elektronickým stvořením. Když počítám, že deska má devět songů (tři remixy nepočítám), rozhodně to není nějak moc.

Ono se ale není čemu divit, "200 по встречной" zdaleka není výrazně kvalitní deskou a sám se divím, že mě krom notoricky známých písní dokázaly oslovit i nějaké další. V zásadě nejde o nic jiného než relativně neškodný popík, který tehdy ale měl dost síly na to, aby upoutal pozornost cirka osmiletého kluka, a bez studu můžu říct, že se mi točil v přehrávači do té doby, než se mi CD poškrábalo do nepřehratelného stavu. Že se u koncertů holky vykusovaly na pódiu, jsem s překvapením zjistil až o pár let později spolu se zavedením internetu. Což mimo jiné znamenalo i zájem o druhou desku "Люди инвалиды". Ta mě však na rozdíl od prvně jmenované zdaleka neuchvátila, a tak v blahé paměti hudby mého dětství zůstává právě debutovka, jakkoliv nemám důvod se k ní dnes vracet.

Tracklist:
1. Зачем я - 04:07
2. Я сошла с ума - 03:30
3. Нас не догонят - 04:38
4. Досчитай до ста - 04:37
5. 30 минут - 03:17
6. Я твой враг - 04:08
7. Я твоя не первая - 04:17
8. Робот - 03:53
9. Mальчик-гей - 03:18
10. Нас не догонят (HarDrum Remix) - 03:50
11. 30 минут (HarDrum Remix) - 04:02
12. Я сошла с ума (HarDrum Remix) - 04:13


Moonsorrow - Verisäkeet (23. února 2005, Spikefarm Records)
black / viking metal, Finsko

Když to vezmu kolem a kolem, těch alb, která mě v minulosti nějak ovlivnila, je skutečně hodně. Když se zaměřím pouze na metal, mohl bych s trochou nadsázky vzít "Demisi" od Orlíku nebo "The Wall" spolu s "The Division Bell" od Pink Floyd, které si často pouštěli naši, když mi byly zhruba čtyři roky. Pokud bych měl proprat alba, která mě provázela základkou, hledal bych ve starších počinech Kabát, u prvních dvou fošen Linkin Park, "Sehnsucht" a "Reise, Reise" od Rammstein, v osmé a deváté třídě bych vybíral i mezi novějšími alby Judas Priest nebo Iron Maiden po návratu Bruce Dickinsona. Nicméně coby nejzásadnější období, které formovalo můj vkus do dnešní podoby, přišlo až na střední, kdy jsem v prváku objevoval první zástupce folk metalové vlny, která v našich končinách teprve začínala nabývat na popularitě.

Snad vůbec první kapelou toho ražení byli na rozdíl od většiny posluchačů žánru Moonsorrow. Výpravný viking metal navazující na legendární Bathory pro mě byl něco docela jiného, než jsem do té doby poslouchal, a na nějakou dobu mi ukázal směr, který pro mě znamenal takové kapely jako Eluveitie, Korpiklaani, Ensiferum, Cruachan nebo Bathory. Nemusím dodávat, že u dobré poloviny z nich přišlo docela rychlé vystřízlivění - některé mi ale i přes pozdější nezájem o žánr v playlistu vydržely a mezi nimi právě i Moonsorrow, kde "Verisäkeet" zůstává mojí nejoblíbenější deskou vůbec.

Pětice rozmáchlých skladeb v čele s nádhernou baladou "Jotunheim" mi zkrátka učarovala a mám pro ni slabost dodnes - monotónní, postupně rozvíjené motivy a rozmáchlé atmosférické plochy na mě působí stále stejně a dá se říct, že jsou jedním z nosných prvků, který v hudbě vyhledávám a který mě většině případů baví. Chladný, přesto přístupný a nijak složitý black metalový základ vkusně doplňují folkové nástroji a album je kromě jiného prošpikované zvuky přírody. Zejména závěrečná folková vybrnkávačka "Kaiku" je v tomto ohledu parádním kusem.

"Verisäkeet" je ale přelomové i v rámci samotné diskografie Moonsorrow, kdy se kapela vrací ke kořenům, respektive k hudbě, kterou hrála na demáčích "Metsä" nebo "Tämä ikuinen talvi" a kterou na prvních řadových albech ve velké míře opustila ve prospěch skočnějších rytmů. Moonsorrow mi tímhle majstrštykem zkrátka ukázali, jak že má pořádný viking/pagan metal vypadat a to jim už nikdo neodpáře. A co na tom, že zpívají finsky a starou norštinou, jak se na pořádné Vikingy sluší a patří.

Tracklist:
1. Karhunkynsi - 14:00
2. Haaska - 14:42
3. Pimeä - 14:08
4. Jotunheim - 19:28
5. Kaiku - 08:19

Prago Union - Dezorient Express (4. května 2010, Strojovna / EMI)
hip-hop, Česká republika

Díky přinejlepším pochybným spolužákům, s nimiž jsem byl konfrontován na základce, mi byl jakýkoliv rap, potažmo hip-hop docela zhnusen a dalo by se říct, že kromě nu-metalu a domácích Chaozz, které jsem tak nějak bral na milost coby českou klasiku, a občas si od nich ve "slaších chvilkách" nějakou tu pecku pustil, jsem tenhle žánr bohapustě bojkotoval. Jenže co čert nechtěl, o pár let později jsem se po přesycení folk metalovými kapelami obrátil přesně o sto osmdesát stupňů a našel si cestu k docela jiné hudbě.

"Dezorient Express" se mi stal branou do vod, které se v zásadě toliko neliší od vod metalových - když pominu hudbu samotnou, pochopitelně. O vnitřní rozhádanosti obou scén bychom si mohli dlouho vyprávět. Především ale branou do melancholických nálad, sarkastických textů, notné dávky sebeironie a v neposlední řadě i reflexí sociálních nešvarů a osobních sraček. To, co jsem dřív příliš nechápal, mi v podání Prago Union najednou dávalo smysl a navrch mě dokázalo královsky bavit. A když ne zrovna bavit, tak alespoň hladit na duši a vytahávat z mizerných nálad. A dá se říct, že to platí dodnes. Některé songy už sice po letech trochu ostrovtipu, který podle mého mívaly kdysi, ztratily a pár mi jich přijde trochu zbytečných, pořád je pro mě ale tohle album aktuální a rád se k němu vracím.

Mezi vrcholy zůstaly výstavní kusy jako "Myšlenkovej pochod", kritická "Hip Hop", sebereflektující duo "Kata strofy" a "Hledám" a především pak silně melancholický závěr v podobě trojice písní "Nadživotní", "Nekronika" a "Hey!". Úplnou tečku za albem s prostým názvem "Etc." pak chovám v paměti coby nezvyklé, ale o to upřímnější dvě minuty romantického výlevu. Ono těžko říct, jestli je Kato víc básník nebo rapper, protože tak nějak kombinuje obojí a tahle skladba to (stejně jako pár dalších) dokazuje. Na výbornou totiž zvládá oboje.

Dá se říct, že oproti pozdějším albům mi nečiní až takovou potíž sjet celou desku naráz, poněvadž i přes poměrnou rozmanitost témat se situuje do poměrně specifických a sobě příbuzných nálad a funguje jako celek, což se třeba o "V barvách" rozhodně říct nedá. V neposlední řadě ale vděčím Prago Union za to, že jsem si později našel cestu k hromadě další zajímavé hudby, která mě oklikou přivedla třebas až k industriálnímu metalu a industrialu obecně. Zkrátka a dobře ukázala, že nejen metalem je člověk živ.

Tracklist:
1. Rapviem 2 - 02:30
2. Ántré - 03:45
3. Dezorient express - 04:18
4. Myšlenkovej pochod - 04:39
5. Hip Hop - 03:52
6. Rozcvička - 03:41
7. Funky stav - 01:49
8. Zpatra - 03:40
9. Kata Strofy - 03:42
10. Hledám - 04:01
11. Skládací - 03:51
12. Bezedná noc - 04:56
13. Krajní prostředek - 03:09
14. Apropó - 03:18
15. 1/4 na prd - 03:37
16. Furt to tak máme... - 03:26
17. 4, 5, 6 - 01:37
18. Procházka parkem - 03:43
19. Nadživotní - 04:21
20. Nekronika - 04:55
21. Hey! - 03:44
22. Etc. - 02:47

Jucifer - If Thine Enemy Hunger (5. září 2006, Relapse Records)
noise rock / grunge / sludge, USA

V případě Jucifer jsem neměl kdovíjak těžké rozhodování. A ani nejde tolik o to, že jsou jednou z mých nejoblíbenějších kapel, jako spíš o to, že jejich třetí deska "If Thine Enemy Hunger" mi otevřela cestu k několika dalším kapelám, na něž dnes nedám dopustit - a dalo by se říct, že oproti ostatním žánrům dodnes tvoří podstatnou majoritu mého playlistu.

Kamarád mi je před lety představil jako "Cranberries na drogách" a měl do jisté míry pravdu. Minimálně tahle deska tak v jistých ohledech rozhodně zní. Noise rock míchaný s grungem a trochou punku koření slušná dávka psychedelie a navrch ujetý vokál Gazelle Amber Valentine. I když mám podobná náladová, pohodovější alba raději v kratších délkách, "If Thine Enemy Hunger" sluší i téměř hodinová stopáž. Vlastně ani po těch letech nemůžu pořádně říct, že by mě nějaká skladba z alba vyloženě nebavila, nebo se snad oposlouchala, a to i přesto, že se k albu vracím v podstatě docela pravidelně.

Krom toho je deska vážně pestrá: otevírá ji sice doomová "She Rides the Deep", zbytek alba už se ale nese v odlehčenější náladě. Album dále rozvíjí rocková "Lucky Ones Burn" a sludgovka "Hennin Hardine" se zastřeným, mírně blackovým zvukem. Za zmínku stojí nejen naprostá ujetost "Antietam" s famózním výkonem Gazelle v refrénu, ale i mnou občas nedoceněný střed alba, jenž je tvořen takovými peckami, jako je hutná "Four Suns", "Backslider" nebo "Luchamos". V úplně jiném duchu se pak nese závěr desky - od songu "The Plastic Museum" promlouvají mnohem více drogy a prohlubují stavy deliria v závěrečných dvou písních "Medicated" a "LED", které jsou takovým posledním výdechem, než se člověk pod vlivem omamných látek propadne do nejistot neznáma.

Nutno podotknout, že ono neznámo definované zejména grungem, sludgem, noise rockem, doomem a dronem se později ukázalo být plné zajímavých jmen, Kylesou počínaje a někde u Swans a Sunn O))) konče - a v podstatě se neustále se rozšiřuje, v poslední době například o The Body nebo Pontiak. Nicméně jak mnohdy platí, první je pořád první a v tomhle případě stará láska rozhodně nerezaví. Ostatně ani nemá proč rezavět, neboť Jucifer v průběhu času ukázali, že umí dělat hudbu, která nejen umí zaujmout ucho i duši posluchače, ale která především vydrží a nezapadne, jakkoliv nemusí být v každém ohledu unikátní.

Tracklist:
01. She Rides the Deep - 07:38
02. Centralia - 04:46
03. Lucky Ones Burn - 04:16
04. Hennin Hardine - 03:56
05. Antietam - 04:29
06. My Benefactor - 02:27
07. Four Suns - 03:06
08. Pontius o Palia - 03:12
09. Backslider - 02:50
10. Luchamos - 02:09
11. Ludlow - 04:08
12. The plastic Museum - 02:53
13. In a Family - 02:34
14. Medicated - 04:26
15. LED - 03:34

Linkin Park - A Thousand Suns (13. září 2010, Warnes Bros.)
electronica / experimental, USA

Původně jsem chtěl Linkin Park zahrnout do výčtu o něco dříve. Kapela mě provázela notný kus pobytu na základní škole svými alby "Hybrid Theory" a "Meteora" a po nějaký čas i v té době velmi rozporuplně přijatou deskou "Minutes to Midnight", kterou jsem poněkud krátkozrace odsoudil coby nudný škvár a držel se prvních dvou jmenovaných. Bez obalu přiznám, že první poslech "A Thousand Suns" pro mě bylo jedno velké WTF, kdy jsem si říkal, že horší píčovinu už snad Linkin Park po všech těch letech ani nahrát nemohli.

Jenže i přes prvotní šok, po němž album schytalo osudovou kombinaci CTRL + SHIFT + DEL, jsem se rozhodl dát "A Thousand Suns" druhou šanci, oprostit se od očekávání řadového fanouška a zkusit nějak přijmout to, co na své čtvrté řadovce Linkin Park naservírovali. A postupně došel k tomu, že je vlastně skvělá. Jakkoliv jsem očekával alespoň náznak toho, co tahle parta hrávala za mlada, "A Thousand Suns" mě pak smetla vlastně až nebezpečně rychle a můžu bez uzardění říct, že za posledních několik let jsem málokteré album poslouchal tak moc jako tohle.

Jasně říkat o "A Thousand Suns", že jde o experimentální elektroniku, vyžaduje slušnou míru nadsázky. Ne, ve většině případů o něco takového vážně nejde, jakkoliv skladbám neupírám nápaditost a originalitu. V rámci diskografie Linkin Park to je sice je revoluce, pokud bych ale někde hledal experiment, je to forma jako taková. Jak vývoj skladeb, který se mnohdy obejde bez klasického struktury "sloka - refrén - sloka - refrén do zblbnutí" a jeho mírných obměn, tak celkové podoby alba, kde je z patnácti stop cirka osm, devět plnohodnotných skladeb a zbytek tracků tvoří intro a intermezza. Že to zní šíleně? Ukažte mi druhou takovou desku, která přitom funguje na výbornou a neztrácí nic z budované atmosféry.

"A Thousand Suns" si mě získalo nadčasovým konceptem, který se zkrátka odlišoval od naprosté většiny věcí, které jsem do té doby slyšel. Linkin Park prostě přišli s tím, že chtějí dělat věci jinak a skutečně se jim to povedlo. Žádné prázdné kecy. Je trochu škoda, že následující deska "Living Things" na tuhle parádu nedokázala adekvátně navázat a zůstala rozplizlá někde mezi elektronikou a klasickou kostrou skladby, čímž mě vpravdě neoslovila. K téhle atomové bombě, co má sílu tisíce sluncí, se ale pořád vracím rád, a pokud bych měl říct, která řadovka Linkin Park je mi nejbližší, tak by moje odpověď byla vcelku jasná. A to mám "Hybrid Theory" a "Meteoru" (a s odstupem času i "Minutes to Midnight") vážně rád.

Tracklist:
01. The Requiem - 02:01
02. The Radiance - 00:57
03. Burning in the Skies - 04:13
04. Empty Spaces - 00:18
05. When They Come for Me - 04:55
06. Robot Boy - 04:29
07. Jornada del Muerto - 01:35
08. Waiting for the End - 03:51
09. Blackout - 04:39
10. Wretches and Kings - 04:15
11. Wisdom, Justice and Love - 01:38
12. Iridescent - 04:56
13. Fallout - 01:23
14. The Catalyst - 05:40
15. The Messenger - 03:02

Zajus:


Linkin Park - Hybrid Theory (24. října 2000, Warner Bros.)
nu-metal, USA

Asi se již můžu nadosmrti snažit sebevíc, nikdy však v množství přehrání žádným albem nepřekonám debut Linkin Park. Smějte se jak chcete, ale pro desetiletého kluka vyrůstajícího ve spáru českých post-normalzačních "umělců" hráli Linkin Park vážně míněnou a originální hudbu. "Hybrid Theory" jsem poslouchal jsem každý den, vždy cestou do školy a ze školy a poté znovu doma, po celý rok. Už ani nevím, kde jsem na Linkin Park narazil, nejpravděpodobněji však ve vysílání americké MTV, každopádně se pro mě kapela stala idolem na poměrně dlouhou dobu. Z hudby, kterou jsem tenkrát poslouchal, jsou alba Linkin Park ostatně snad jediná, která si občas pustím dodnes. (Možnou výjimkou jsou snad jen Rammstein, jejichž "Mutter" by mohlo "Hybrid Theory" v tomto seznamu snadno nahradit.)

Asi by byl nesmysl tvrdit, že kvality "Hybrid Theory" mají nějakou vyšší uměleckou hodnotu. Na album bych dnes, nebýt sentimentu, nahlížel asi jako na průměrnou nu-metalovou nahrávku plnou chytlavých refrénů, ovšem ve své době mě album přeneslo do světa tvrdých (dnes se můžu jen smát) riffů a agresivních vokálů. Zpěv Chestera Benningtona se mi nezošklivil ani po letech, a i když nyní zpívá lépe než kdy dřív, už na "Hybrid Theory" ho byla radost poslouchat. Skladatelsky je vše přímočaré a jednoduché, což albu ani dnes neubírá nic na zábavnosti. Mezi mé favority tak jistě patřila trojice skladeb z druhé poloviny alba: "By Myself", "In the End" a hlavně "A Place for My Head" se skvělým ukřičeným závěrem.

Když Linkin Park po třech letech vydali nástupce "Meteora", nebyl jsem jeho zjevnou neinvenčností nijak zklamán. Při zpětném poslechu navíc zjišťuji, že jde dost možná o lepší materiál, než v případě "Hybrid Theory". Z tohoto úhlu pohledu jsem však rád, že kapela nezůstala stát na místě a posouvala svůj zvuk dále, přestože to vedlo k některým pořádným přešlapům. Zejména elektronické "A Thousand Suns" bylo ovšem dobré album, byť kouzlo debutu postrádalo. Při pohledu na dnešní mainstreamovou scénu mohu upřímně prohlásit, že Linkin Park považuji za jednu z mála kapel, která si pozornost posluchačů opravdu zaslouží.

Tracklist:
01. Papercut - 03:06
02. One Step Closer - 02:36
03. With You - 03:23
04. Points of Authority - 03:20
05. Crawling - 03:29
06. Runaway - 03:04
07. By Myself - 03:10
08. In The End - 03:36
09. A Place for My Head - 03:05
10. Fogotten - 03:14
11. Cure for the Itch - 02:37
12. Pushing Me Away - 03:11

Machine Head - The Blackening (27. března 2007, Roadrunner)
groove metal, USA

Ačkoliv v mém seznamu zabírá metal jen jediné místo z pěti, ve skutečnosti stále tvoří nejméně polovinu hudby, kterou poslouchám, a většinu té, o které píši. Koneckonců jsem se ne zrovna krátkou část života považoval za metalistu, a jelikož každý pokus o vypěstování dlouhých vlasů skončil spíše afrem, kompenzoval jsem si svoje neúspěchy na poli vlasové stylistiky alespoň řádnou zásobou triček a mikin různých kapel, které nyní leží znuděně ve skříni již několik let. A první kapelou, která ve mně vzbudila metalové choutky (pominu-li pár metalcorových partiček), byli právě Machine Head.

Už otvírák "Clenching the Fists of Dissent" je plný surové energie, jakou jiné žánry nikdy nemohou disponovat. Robb Flynn je správně nasraný, hrubým vokálem štěká protiválečná hesla, která prokládá instrumentálně zdařilými pasážemi s dominující kytarou. Vrchol desky je však jinde. S jasným sdělením "for the love of brother / I will sing these fucking words / aesthetics of hate / I hope you burn in hell" v "Aesthetics of Hate" se žádný teenager prostě nemůže neztotožnit. Co však písni dominuje, je sólo, lépe řečeno sóla dvě, vzájemně se proplétající. Pamatuji si, že když jsem poprvé viděl na záznamu z festivalu Rock am Ring hrát Machine Head tuto skladbu naživo, tak mi z úžasné spolupráce Flynna a Demmela spadla čelist, a podobně tomu bylo předloni na festivalu Brutal Assault, kde jsem měl kapelu poprvé možnost vidět naživo osobně. A pak je zde "Halo". S řádně ateistickým textem a nezapomenutelným refrénem je "Halo" takřka prototyp výtečné metalové skladby.

"The Blackening" je skvělé album, ovšem nebylo by úplně fér nezmínit další alba, která mě posunula k ještě tvrdší metalové tvorbě přibližně v té samé době. Jde zejména o "Colors" od Between the Buried and Me, "In Sorte Diaboli" z pera Dimmu Borgir, "Rise to Ruin" death metalistů Gorefest či debut In Vain, "The Latter Rain". "The Blackening" však mělo ve své době výsadní postavení. Až později jsem zjistil, že na poměry Machine Head jde o nebývale tvrdé album (možná s výjimkou debutu) a asi právě proto je tak snadno stravitelné, přestože skladby nepatří mezi nejkratší. Proto mě zaujalo v době, kdy mému playlistu vévodili Atreyu a All That Remains. Musím někde vyhrabat to staré tričko s motivem "The Blackening". Za metalistu se možná už nepovažuji, ale to album si být zastrčené v šatníku nezaslouží.

Tracklist:
01. Clenching the Fists of Dissent - 10:37
02. Beautiful Mourning - 04:46
03. Aesthetics of Hate - 06:30
04. Now I Lay Thee Down - 05:35
05. Slanderous - 05:17
06. Halo - 09:03
07. Wolves - 09:01
08. A Farewell to Arms - 10:13

Porcupine Tree - Fear of a Blank Planet (16. dubna 2007, Roadrunner)
progressive metal, Velká Británie

Je to zajímavé, ale Porcupine Tree se do mého výběru málem nedostali. A to přesto, že kdo mě jen trošku zná, ví, že Stevena Wilsona považuji za největšího žijícího hudebního génia a "Fear of a Blank Planet" za takřka dokonalé album. Ačkoliv jsem Porcupine Tree poprvé slyšel právě na tomto počinu, bylo to až s o dva roky novějším albem "The Incident", kdy jsem pocítil chuť zjistit víc o kapele i její hlavní postavě, malém chlapíkovi s nekonečnou studnicí nápadů. "Fear of a Blank Planet" bylo však první a to mu nikdo nemůže upřít.

Není však náhoda, že mě toto album v záplavě metalu, který jsem tehdy poslouchal, zaujalo. Jde rozhodně o nejtvrdší počin Porucpine Tree, který v sobě kombinuje to nejlepší z progresivního rocku s prvky, které právě v metalu slýcháme nejčastěji. Od centrálního riffu v titulní skladbě po závěrečné smyčce v "Sleep Together" se neodehraje jediná slabší minuta, jediný špatný nápad. Ústřední sedmnáctiminutový kolos "Anesthetize" prostřídá množství nálad, akustickou kytarou počínaje a burácejícími bicími Gavina Harrisona konče. Dlouhé písně se stopáží přesahující čtvrt hodiny považuji za vrchol hudebního umění, jelikož zdaleka ne každý dobrý hudebník je dokáže stvořit, a vděčím za to právě skladbě "Anesthetize".

Diskografie Porcupine Tree se však později ukázala nesmírně vyrovnaná. S výjimkou debutu, kde zřejmě Wilson neuhlídal svou mladickou experimentálnost a pustil se do něčeho, na co jednoduše ještě neměl, jsou všechna alba na špici, co se skladatelských kvalit týče, a počiny z třetího tisíciletí pak patří také mezi nahrávky s nejlepším zvukem. Ovšem moje obliba v Procupine Tree se nezastavila jen u tvorby kapely samotné. Ukázalo se totiž, že Wilson je opravdu činorodý chlapík, a naposlouchat vše co vytvořil, mi bude trvat nejméně tři příští životy. Kromě jeho sólové kariéry tak hltám i ambientní Bass Communion, progresivní duo No-Man (zejména první tři takřka popové desky jsou výborné), dnes již mrtvý experimentální projekt Incredible Expanding Mindfuck a mnohé další počiny. I další členové Porcupine Tree se angažují v některých zajímavých kapelách, ale tolik prostoru zde nemáme. O kompletní seznam můžete však požádat na vrátnici.

Starší počiny Porcupine Tree mi také otevřely oči k progresivnímu rocku, zejména ke klasickým albům z počátku 70. let, což samo o sobě mělo dalekosáhlé důsledky, jak píši v následujícím textu. A na počátku všeho stálo "Fear of a Blank Planet". Dost možná nejdůležitější album v mé hudební historii.

Tracklist:
01. Fear of a Blank Planet - 07:28
02. My Ashes - 05:07
03. Anesthetize - 17:42
04. Sentimental - 05:26
05. Way Out of Here - 07:37
06. Sleep Together - 07:28

King Crimson - In the Court of Crimson King (10. října 1969, Island)
progressive rock, Velká Británie

O zařazení King Crimson do tohoto seznamu jsem dlouhou dobu váhal. Stejnou úlohu jako jejich debut totiž hrály v mém hudebním světě vrcholné desky Pink Floyd (kam řadím "Atom Hearth Mother" a "Meddle" spíš než pozdější a slavnější tvorbu, ačkoliv i ta je bez debat geniální) nebo legendární "Close to the Edge" od Yes. Přesto však mám dojem, že King Crimson byli první klasickou prog rockovou kapelou, kterou jsem si zamiloval. I volba mezi alby King Crimson nebyla jednoduchá. Patřím totiž nejspíše k menšině lidí, která za vrchol tvorby King Crimson považuje třiadvacetiminutový epos "Lizard" ze stejnojmenné desky. Přesto však zařazuji "In the Court of Crimson King", jelikož byla nejen mou první deskou King Crimson, ale také protože to je sakra dobré album, možná dokonce nejlepší, jaké jsem kdy slyšel.

Pětice skladeb je tak rozmanitá, jak to jen je možné při zachování naprosté kompaktnosti celé desky. Úvodní "21st Century Schizoid Man" nemá ani cenu popisovat, je totiž stejně legendární písní, jako "Money", "Black Sabbath" nebo "Stairway to Heaven". Její agresivita, nápaditost, zdánlivá chaotičnost a úchvatné instrumentální provedení si zaslouží zařazení do síně slávy toho nejlepšího, co lidstvo dokázalo vytvořit. Miluji baskytaru, která vůbec není v pozadí, jak by se od ní očekávalo, kytaru tvořící spíše psychotické melodie než nějaká jasná sóla a saxofon, který naopak všemu vrací jasný režim a skladbu (opět jen zdánlivě) odlehčuje. Jednou z nejlepších písní, jaké jsem kdy slyšel, je pak také "Epitaph". Když přibližně v jeho polovině všechny melodie přebije ohlušující hluk a z něj vyústí nádherná akustická kytara, na chvíli se mi vždy zastaví srdce. "In the Court of Crimson King" však nejsou jen tyto dvě skladby - všech pět je jich takto silných, byť mám stále dojem, že improvizace v závěru "Moonchild" je možná trošku dlouhá.

Ať se snažím na album nahlížet z jakéhokoliv úhlu, vždy nacházím jen samou dokonalost. Zpěv Grega Lakea je perfektní, texty nápadité, bicí Michaela Gilese jsou poměrně netradiční, což považuji za velké plus, baskytara (opět v podání Lakea) asi nejlepší, jakou jsem kdy slyšel, klávesy a mellotron tvoří výtečné melodie, stejně jako flétna či saxofon. Skvělá je i práce principála Roberta Frippa a jeho kytary, která vlastně málokdy hraje hlavní roli, ovšem přesto je v hudbě King Crimson absolutně nepostradatelná. Ano, zním možná až trošku moc nadšeně. Ale jak by někdo z tohoto alba mohl nebýt nadšený?

Tracklist:
01. 21st Century Schizoid Man (including "Mirrors") - 07:21
02. I Talk to the Wind - 06:05
03. Epitaph (including "March for No Reason" and "Tomorrow and Tomorrow") - 08:47
04. Moonchild (including "The Dream" and "The Illusion") - 12:13
05. The Court of the Crimson King (including "The Return of the Fire Witch" and "The Dance of Puppets") - 09:25

Charles Mingus - The Black Saint and the Sinner Lady (20. ledna 1963, Impulse!)
avantgarde jazz, USA

Volba posledního alba z mé pětice nakonec padla na jazzovou nahrávku, byl jsem však pevně rozhodnut volit "Abbey Road" od The Beatles a "The Seer" od Swans. Protože však The Beatles považuji za ojedinělý případ talentované popové kapely, která bohužel nemá obdoby, a tak se od ní není kam posunout, a tvorbou Swans se stále marně brodím, rozhodl jsem se pro "The Black Saint and the Sinner Lady". Jazz je žánr, který můj vkus v současnosti ovlivňuje nejvíce, přitom než jsem se dostal k němu dostal, prošel jsem celou řadou jím nasáklých subžánrů. Ať už jde o technický metal (kde se požívá spíše jeho komplexní rytmika než doslovné zobrazení) či jím ovlivněné počátky progresivního rocku, nepřímo mě jazz okouzlil na mnoha místech. Proto jsem se vydal zkoumat klasická alba tohoto žánru a "The Black Saint and the Sinner Lady" bylo první, které jsem si zamiloval.

Co však psát o hudbě, o které toho zatím mnohem víc nevím než vím, mi není úplně jasné. Obecné zařazení si však učinit troufnu. Nejslavnější album Charlese Minguse je složitou nahrávkou, která sahá v rámci svého žánru spíše k netradičním postupům, nepracuje s harmoniemi tak, jak jsme zvyklí, a i její zvuk vás neustále cíleně tahá za uši. Nestaví, jako třeba skvělá "Sahara" od McCoye Tynera, na pianu. To je zde naopak upozaděno za stěnu dechových nástrojů, které hrají naprosto klíčovou roli. V každém okamžiku se odehrává hned několik dějů, několik melodií. Všechno to pochytit není vůbec jednoduché a album tak vyžaduje množství poslechů. Kdo je však zvyklý na složité metalové nahrávky, měl by si s komplexností "The Black Saint and the Sinner Lady" poradit. Nelze ovšem jednoduše položit rovnítko mezi kytarami v metalu a dechovými nástroji v jazzu, tyto dva žánry fungují naprosto odlišně. A to je to, co mě na jazzu tolik baví: je jiný, překvapivý a odvážný. "The Black Saint and the Sinner Lady" loni v lednu oslavilo neuvěřitelných padesát let od vydání, a přesto zní stále tak aktuálně.

Z krátkých čtyřiceti minut by se dalo vyzdvihnout množství skvělých momentů. Nejvíce mě baví, jak často Mingus na albu mění tempo. Jeho kapela zrychluje a zpomaluje zcela plynule, nečekejte žádné skoky, a v těch nejrychlejších momentech připomíná rozjetý parní válec (opět paralela s metalem). Pokračoval bych dál, ovšem můj prostor je omezený, váš čas jistě také, tak nečekejte a běžte si Minguse sami poslechnout.

Tracklist:
01. Track A - Solo Dancer (Stop! Look! And Listen, Sinner Jim Whitney!) - 06:39
02. Track B - Duet Solo Dancers (Hearts' Beat and Shades in Physical Embraces) - 06:45
03. Track C - Group Dancers (Soul Fusion) (Freewoman and Oh, This Freedom's Slave Cries) - 07:22
04. Mode D - Trio and Group Dancers (Stop! Look! And Sing Songs of Revolutions!)
Mode E - Single Solos and Group Dance (Saint and Sinner Join in Merriment on Battle Front)
Mode F - Group and Solo Dance (Of Love, Pain, and Passioned Revolt, then Farewell, My Beloved, 'til It's Freedom Day) - 18:39


První deska Neoheresy začátkem srpna

3. června 2014 v 17:23 | MF |  Music News
Neoheresy je polský jednočlenný pagan black metalový projekt pod vedením L.O.N. (vlastním jménem Filip Mrowiński). Kapela původně fungovala od poloviny 90. let pod názvem Hellveto a zanechala za sebou celkem 15 dlouhohrajících desek. V letošním roce ovšem došlo na přejmenování právě na Neoheresy ("Neoheresy" se jen tak mimochodem jmenuje album Hellveto z roku 2008) a nyní se blíží první nahrávka pod tímto názvem...

Novinka se bude jmenovat "Noc która dniem się stała" a vyjít by měla 1. srpna letošního roku u zámořské firmy Elegy Records. První dvě ukázky z počinu - "Pamiętamy" a "Neoheresy" - si můžete pusit na Bandcamp profilu skupiny. Obal se nachází vpravo, tracklist níže...

Poslední deskou Hellveto byl počin "Damnaretis", jenž vyšel v září 2012 u polského labelu Pagan Records jako digipack CD.

Tracklist "Noc która dniem się stała":
01. Pamiętamy
02. Neoheresy
03. Piętno
04. Golgota
05. Noc która dniem się stała
06. 1, 2, 3..
07. Na kolanach
08. Gałaż

Švédští Armageddon chystají novinku

3. června 2014 v 14:35 | MF |  Music News
Švédský projekt Armageddon, v jehož čele stojí kytarista Christopher Amott, někdejší člen melodic death metalové stálice Arch Enemy, se dal opětovně dohromady v roce 2012 právě po odchodu Amotta z Arch Enemy. Nyní se pomalu začíná schylovat k celkově čtvrtému albu, které Christopher před dvěma lety slíbil...

Datum vydání novinky prozatím ještě není k dispozici, ale ví se, že se deska bude jmenovat "Captivity & Devourment". Níže si můžete rovnou pustit ukázku nové hudby v podobě lyric videa k titulní písničce "Captivity & Devourment". Stejně jako na předchozích třech albech, i na novince se představí kompletně vyměněná sestava (s výjimkou samotného Amotta).

"Captivity & Devourment" naváže na počin "Three" z ledna 2002.


Minirecenze #54

2. června 2014 v 22:36 | MF |  Minirecenze
C-Lekktor - Final Alternativo (30. ledna, COP International / Gravitator Records)
dark electro / EBM, Mexiko

Člověk by řekl, že v roce 2014, kdy uběhly roky od doby, co jej složil black metal z Kyrgyzstánu nebo trip-hop z Íránu a co slyšel nacistickou kapelu z Číny, už jej skoro nic nepřekvapí a hlavně předsudky budou již minulostí, přesto když jsem viděl spojení Mexika a dark electro/EBM žánru, příliš důvěry to ve mně nevzbuzovalo. Přesto jsem dal C-Lekktor šanci a zpětně musím uznat, že tohle je jeden z těch případů, kdy byly předsudky neoprávněné.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Tracklist:
01. Despues del Apocalipsis - 04:50
02. Promised Land - 04:41
03. Dirty Elekktro Sex - 04:06
04. Agressive Mutilation - 04:51
05. Baktun 13 - 03:15
06. No Side Effects - 04:41
07. Solo en la Oscuridad - 05:10
08. Paralisis - 04:40
09. W.O.E. (I Still Listen to Them) - 05:10
10. Metpo - 05:13
11. Final Alternativo - 02:36

Hodnocení: 7/10
Autor: MF

Icethrone - See You in Valhall (duben 2012, Black Tears of Death)
death / viking metal, Itálie

Už je to nějakých pár let, co proběhl obrovský doom viking (a taky folk a pagan) metalu, který ovšem nezasáhl jen ty země, s nimiž měli Vikingové něco společného, ale takřka celý svět, díky čemuž pak začaly vznikat naprosto bizarní úkazy jako třeba viking metalové kapely z Brazílie nebo Austrálie. Do téhle sorty vtipných Vikingů spadají rovněž Icethrone, což jsou sice Italové jak noha, ale nic jim to nebrání v tom, aby opěvovali nordické mýty a svou druhou řadovku pojmenovali třeba "See You in Valhall"… uff, tak pojďme na věc.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Tracklist:
01. Intro - 01:38
02. From the Sea - 02:14
03. The Plague - 04:15
04. Pleasure of Hel - 03:26
05. Red Giant Slayer - 04:01
06. My Sorrow - 04:27
07. No Sacrifice No Glory - 05:38
08. Fearless - 03:44
09. Dream - 03:37
10. See You in Valhall - 03:10
11. Farewell - 02:47

Hodnocení: 4/10
Autor: MF
[K recenzi poskytl: Music Solutions Agency]

Spectral Lore - III (2. května, I, Voidhanger Records)
ambient black metal, Řecko

Samozřejmě se ani v nejmenším nechci nějak strefovat do kolegy pode mnou, ale upřímně prostě nechápu, kde z tohohle alba vydoloval 8,5 bodu. Je možné, že bude třeba problém na mé straně, protože už jsem různě na internetu viděl víc recenzí s hodnocením třeba za 90 %, ale nemůžu si pomoct, nepřijde mi, že by třetí deska řeckého projektu Spectral Lore byla něčím, co by vyloženě stálo za pozornost.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Tracklist:
CD 1:
01. Omphalos - 07:28
02. The Veiled Garden - 16:32
03. The Cold March Towards Eternal Brightness - 14:42
04. Drifting Through Moss and Ancient Stone - 11:26

CD 2:
01. The Spiral Fountain - 10:46
02. A Rider Through the Lands of an Infinite Dreamscape - 12:45
03. Cosmic Significance - 13:51

Svadilfare - Makt til uskyld (25. října 2013, Naturmacht Productions)
black metal, Norsko

Na desku "Makt til uskyld" jsem poprvé narazil už v loňském roce hned po jejím vydání, ale nakonec jsem se k ní tak úplně nedostal, v minirecenzích mi na ni už nezbylo místo, tak jsem ji nechal plavat… aby se mi nyní vrátila jako bumerang v jedné nedávné várce alb na recenze. O co se tedy jedná?

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Tracklist:
01. Flertall i blinde - 05:32
02. Fem feite faar - 05:13
03. Fossefall - 05:03
04. Makt til uskyld - 05:45
05. Naiv - 04:59
06. Svik - 03:17
07. Tordenskrall - 04:00
08. Blodtårer - 04:34

Autor: MF
[K recenzi poskytl: Naturmacht Productions]

Zavřít - Promo 2014 (duben, Avik)
pop rock, Česká republika

Když jsem dvouskladbové promo dobřanské skupiny Zavřít dával poprvé do přehrávače, tak nějak jsem si myslel, že jde o sotva začínající formaci. Když pak na mě tohle trio vybalilo naprosto neobjevný, neoriginální a zaměnitelný pop rock, tak jsem neměl sebemenší důvod, abych si začal myslet opak. O to víc mě pak překvapilo, když jsem posléze zjistil, že tahle parta funguje už od roku 2002. Sice je pravda, že se kapela žánrově delší dobu hledala od punku přes crossover až k současné podobě (nebo tak to alespoň sama o sobě tvrdí), ale i tak bych se po víc jak dekádě fungování nebál čekat trochu víc…

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Tracklist:
01. Vokýnko - 03:26
02. Romantik - 03:45

Autor: MF
[K recenzi poskytl: ExAvik]

Seprevation - Consumed

2. června 2014 v 20:52 | Kaša |  Recenze
Není sice nijak hezké vypálit to takhle na začátku, ale britská úderka Seprevation nevypadá jako něco extra, po čem bych po večerech tajně toužil. Jako spousta mladých part se našli v kombinace deathu a thrashe a nebojí se tak citovat ta nejklasičtější jména obou hudebních odnoží. Přesně o tom totiž jejich debutové album "Consumed" je. Klidně bych jej nazval jako sázku na jistotu, protože i když je to album první a předcházelo mu pouze dva roky staré EP "Ritual Abuse", tak nebýt tohoto faktu, tak klidně řeknu, že z repráků mi hraje ostřílená parta, která už něco má odehráno a která moc dobře ví, jak se tahle hudba dělá. A to je hlavní devíza. A vlastně i negativum, ačkoli ty pozitivní dojmy přeci jen převládají, ale to už předbíhám.

Seprevation si jsou prostě moc dobře vědomi, co si fanoušci daného stylu žádají, a to jim taky se svým prvním zářezem přináší, jenže jakkoli je to všechno moc dobře udělané, zahrané a odzpívané, tak z toho bude pořád smrdět ta nepůvodnost a skladatelská vykrádačka. Samozřejmě že tohle je svým způsobem problém celé té mladé vlny podobných kapel, takže nemá smysl borce vinit za něco, co dělá kde kdo, ale ne všem se poštěstí tím mladickým elánem a zápalem dát zapomenout na fakt, že mnohem jednodušší je pustit si dvacet let staré vály a mít totéž v původním znění s dobovou atmosférou. A právě tady se pak láme chleba, takže tohle je ta hlavní otázka, která rozděluje špatnou nahrávku od dobré. A jaké tedy "Consumed" je? No, nebudu chodit kolem horké kaše, ale je to prostě pecka. Sice hrubě nepůvodní, ale pecka.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Future PR]

Demonic Resurrection ukázali přebal svého čtvrtého alba

2. června 2014 v 18:48 | MF |  Music News
Indická smečka Demonic Resurrection, která se hudebně pohybuje v symfonické kombinaci black a death metalu, před nedávnem na léto ohlásila vydání své čtvrté řadové nahrávky "The Demon King" a nyní ohledně ní zveřejňuje další podrobnosti...

"The Demon King" vyjde 13. července v Indii (Universal Music), o den později v Evropě (Candlelight Records) a o další den později ve zbytku světu (opět Candlelight). Obálka se nachází vpravo, tracklist o kousek níže a na úplném konci novinky si pak můžete pustit ještě ukázky z alba.

"The Demon King" bude navazovat na desku s názvem "The Return to Darkness", jež vyšla v červenci 2010 u Candlelight Records v podobě CD a limitovaného boxu (500 kusů), který kromě CD edice obsahoval ještě dvě trsátka, samolepku, plakát a triko.

Tracklist "The Demon King":
01. The Assassination
02. Facing the Faceless
03. The Promise of Never
04. Death, Desolation and Despair
05. The Demon King
06. Architect of Destruction
07. Trail of Devastation
08. Shattered Equilibrium
09. Even Gods Do Fall
10. The End Paradox


Goatwhore: detaily o "Constricting Rage of the Merciless"

2. června 2014 v 16:34 | MF |  Music News
Vydání šesté řadové fošny zámořských extrémních metalistů Goatwhore se již blíží, takže je nejvyšší čas, aby kapela odhalila konkrétnější detaily o podobě novinky. Deska ponese název "Constricting Rage of the Merciless" a do prodeje se dostane s příchodem 8. července v režii Metal Blade Records.

Přebal "Constricting Rage of the Merciless" se nachází jako vždy napravo, tracklist pak níže. Na samém konci článku si ještě můžete pustit první ukázku v podobě lyric videa k sedmému songu "FBS".

Natáčení novinky proběhlo ve studiu Mana Recording na Floridě, kde skupině vypomáhal producent Erik Rutan (Cannibal Corpse, Six Feet Under, Vital Remains, jinak také frontman Hate Eternal), s nímž Goatwhore nahrávali už předchozí tři alba "Blood for the Master" (2012), "Carving Out the Eyes of God" (2009) a "A Haunting Curse" (2006).

Tracklist "Constricting Rage of the Merciless":
01. Poisonous Existence in Reawakening
02. Unraveling Paradise
03. Baring Teeth for Revolt
04. Reanimated Sacrifice
05. Heaven's Crumbling Walls of Pity
06. Cold Earth Consumed in Dying Flesh
07. FBS
08. Nocturnal Conjuration of the Accursed
09. Schadenfreude
10. Externalize This Hidden Savagery


Členové rozpadlých Dawn of Ashes formují novou kapelu

2. června 2014 v 14:04 | MF |  Music News
Zámořská kapela Dawn of Ashes, která původně začínala v EBM vodách, ale postupem času svůj sound obohatila o vlivy metalu, už před časem ohlásila svůj rozpad. Tuto sobotu, 31. května, proběhne definitivně poslední koncert skupiny, takže tím pádem její labutí písní zůstane deska "Anathema" ze srpna loňského roku. Členové Dawn of Ashes ovšem nehodlají zahálet a pustili se do úplně nového projektu...

Nová kapela se jmenuje Urilia, prý má již podepsaný vydavatelský kontrakt a v současnosti pracuje na debutovém minialbu. Zajímavostí ovšem je, že Urilia tvoří naprosto totožná sestava, s níž skončilo působení Dawn of Ashes, tj. hlavní mozek Kristof Bathory (vokál), Bahemoth (klávesy), Syrus (kytara), Grey Soto (baskytara) a Sean von Helvete (bicí), který jen tak mimochodem nedávno vydal i debut svého osobního projektu Ritual Aesthetic.

Facing the Swarm Thought poprvé v Praze

2. června 2014 v 10:06 | MF |  Koncerty & Akce
Facing the Swarm Thought poprvé v Praze

8. června do pražského klubu Chapeau Rouge zavítá německá kapela Facing The Swarm Thought, aby představila skladby ze svého posledního alba. Facing The Swarm Thought představují unikátní hudební spojení math-rocku, hardcoreu a sludge s melodickou a harmonickou nevypočitatelností moderní klasické hudby či freejazzu.

Po několika EP s prvními pokusy o vytvoření charakteristické tísnivé atmosféry vydali FTST v roce 2010 své první album Damnati, které definitivně určilo kompaktní směr, jímž se členové s různými hudebními inspiracemi budou dále ubírat: zvukově kvalitní, přesto syrové a energií nahuštěné skladby plné nečekaných zvratů a originálních kytarových riffů. A k tomu příležitostný vypjatý vokál zpěváka Matthiase Egetemeira, který dodává kytarovým eskapádám Michaela Seidera a Christiana Kampena na ještě větší intenzitě.

Na novém albu Bridges z roku 2013 kapela klade větší důraz na melodičnost a riffovost a umožňuje tak proniknout do rafinovanosti své tvorby i těm posluchačům, kteří se s podobně experimentální produkcí teprve seznamují.

Facing The Swarm Thought jsou jednou z nejpůsobivějších a nejoriginálnějších kapel současnosti nejen v žánru math-core a jejich živé vystoupení by si neměl nechat ujít žádný fanoušek neotřelé tvrdé rockové hudby.

Před Facing The Swarm Thought zahrají spříznění Create.Use.Shatter.

Začíná se ve 20:00. Rezervace (zaručující snížené vstupné 100 Kč, plné vstupné 130 Kč) zasílejte na adresu rezervace@landminealert.org.

[tisková zpráva]

Whitechapel - Our Endless War

1. června 2014 v 20:19 | nK_! |  Recenze
V poslední době docela rád poslouchám deathcore. Ten styl mě nepřestává uchvacovat svou agresivitou a energetickou vydatností hodné ranní snídaně šampiónů. Líbí se mi brutální growlové vokály podpořené nekonečně rychlou smrští bicích a kytar. Dnes se spolu koukneme na kapelu, kterou v našich končinách není třeba moc představovat, ale přeci jen: Whitechapel jsou americká deathcorová mašina, konkrétně z Knoxville v Tennessee, hrají osm let a doteď se mohli chlubit čtyřmi dlouhohrajícími deskami. K nim letos přibyla novinka "Our Endless War", kterou v dubnu vydal label Metal Blade Records. Loni v létě na festivalu Brutal Assault se mi Whitechapel podařilo úspěšně prospat a ačkoliv jsem nepatřil k jejich velkým fanouškům (předchozí tvorbu znám jen sporadicky), docela mě to tehdy mrzelo. Teď si tak říkám, že jsem vlastně o nic nepřišel. I kdyby byly všechny koncerty Whitechapel o tisíc procent lepší než jejich "Our Endless War", raději bych si toho šlofíka stejně dopřál.

Osobně při poslechu deathcoru dávám přednost kapelám, kterým je dobře rozumět. Popravdě, když na vás ze sluchátek místo solidního soundu vypadne jen nepříjemně se překrývající chumel různorodých zvuků, je něco špatně. To je v případě "Our Endless War" potřeba zmínit, poněvadž se mu tento "drobný" neduh také nevyhl. Za celou třičtvrtěhodinovou stopáž jsem třeba nepostřehl zřetelně ani jeden basový riff, což je trochu škoda. Nevím, jestli je záměr nechávat baskytaristu takto v pozadí, a neříkám, že by měla basa být tím prvním, co bych chtěl slyšet, ale mám pocit, že velká část materiálu by byla s výraznější basovkou o dost méně sterilní a působila by méně jednotvárně (o tom za chviličku). Zbylé kytarové party dokáží sem tam překvapit, ale opravdu jen výjimečně. Většinou se drží klasického mustru "navnadit - udržet - stagnovat - zklamat" a ničeho výrazně inovativního se od nich nedočkáte. Nazvučeny také nejsou kdovíjak bravurně a místy zní produkce Whitechapel jako zaprášený bleší cirkus. Bicák si před natáčením své části alba musel asi pořádně šlehnout, protože bubínky jsou sice rychlé a technické, ale případného posluchače rychle připraví o iluze fakt, že zhruba od třetí písničky (první je intro) také nejde o nic speciálního a krom obdivuhodného tempa (které už také dnes není ničím novým nebo neotřelým) jsou vyšťavené a roztříštěné, že by i Iveta-skokanka mohla závidět.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Redakční eintopf #64 - červen 2014

1. června 2014 v 18:56 | MF |  Redakční eintopf
Žádné blafy, přátelé. Naši redakční všehochuť připravujeme s láskou sobě vlastní a její gró tvoří jenom ty nejvybranější suroviny! Začátkem každého měsíce vám Sicmaggot tým představí sérii alb, která byste si v jeho průběhu neměli nechat projít mezi prsty! Jaké delikatesy tedy skrývá rockovo-metalový rendlík tentokrát?

Zatímco minulý měsíc eintopf vcelku suverénně ovládla jedna kapela, v červnu už to tak jednoznačné v žádném případě nebylo a výsledky byly docela brutálně vyrovnané. O malý kousek nade všechny ostatní sice nakonec vyskočili Američané Mastodon se svou očekávanou novinkou "Once More 'Round the Sun", ale jen o pár indexních bodíků za nimi se s téměř totožnými hodnotami sešikovali (v abecedním pořadí) Anathema, Arch Enemy, Burzum, Die Antwoord, Hellyeah, Mayhem a Septicflesh. I to značí, že v červnu rozhodně bude z čeho vybírat a na své přijdou příznivci norských black metalových kultů stejně jako fanoušci rapových bizarností z Jihoafrické republiky. S tím, na co se zase těšíte vy, se klidně pochlubte v komentářích!

MF pro červen: Die Antwoord - Donker Mag

Mým asi největším letošním smolařem v eintopfu jsou norští Mayhem. Black metalovou legendu jsem tu měl napsanou již na květen, ale album bylo přeloženo na červen... no problemo, říkám, jen jsem ten text vzal a přehodil na další měsíc. A právě tenhle text byste tu teď četli, kdyby se do hry nevložilo úchylné rapové komando Die Antwoord z Jihoafrické republiky. Mayhem jsou sice pro mě obrovský kult, mám jejich tvorbu opravdu rád, "Esoteric Warfare" bude nová fošna po sedmi letech, kapela ještě nikdy nezklamala a všechny její nahrávky jsou majstrštyky... těším se fakt hodně, ale nemůžu si pomoct, na Die Antwoord se těším ještě o kousek víc. Možná to bude tím, že zatímco Mayhem patří do té sorty kapel, jež poslouchám už strašně dlouho a tak trochu náleží do mého někdejšího vkusu, Die Antwoord je muzika, která mě oslovuje právě teď, v současnosti. Tak jako tak, prostě jsem zvědavý, s čím Ninja, Yo-Landi Vi$$er a DJ Hi-Tek přijdou tentokrát, každopádně věřím, že poslední fošna "Ten$Ion" bude překonána a že novinka "Donker Mag" bude prostě náser. První dva uvolněné songy "Cookie Thumper" a "Pitbull Terrier" jsou pecky jako prase, takže to prozatím vypadá dost slibně...

DATUM VYDÁNÍ: 3. 6.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 8/10

Ježura pro červen: Anathema - Distant Satellites

Červnový eintopf je pro mě vcelku jednoduchou záležitostí - a to mě prosím nijak zvlášť neberou Mayhem se svým novým opusem "Esoteric Warfare", ani Septicflesh a jejich "Titan". Mayhem totiž jdou tak nějak mimo mě a Septicflesh si to trochu pohnojili dvojicí vypuštěných skladeb, které mě zkrátka moc nevzaly a spíš se začínám bát, že "Titan" bude po skvostném "The Great Mass" docela zklamáním. Co tedy zbývá? Určitě si poslechnu album "The Perfect Cult", s nímž si Švédové Deathstars dali na čas dlouhých pět let, ale víceméně čekám, že to nebude žádná sláva. Rozhodně větší očekávání chovám k legendárním Uriah Heep a jejich "Outsider", protože i když kapelu až na pár provařených songů vlastně neznám, takoví staří pardálové pořád mohou dodat zatraceně dobrý matroš, jak loni potvrdili třeba Deep Purple. A dál? No, rozhodně si nenechám ujít Vintersorga a jeho desku "Naturbål", s níž se chystá přidat v pořadí třetí, tentokrát ohnivý dílek do elementální skládačky svě aktuální tvorby. A vítěz? Vzhledem k tomu, že dodržení předbězného termínu vydání "The World We Left Behind" od Nachtmystium nic nenasvědčuje, tentokrát to u mě vyhrávají Britové Anathema, jejichž desátá řadovka "Distant Satellites" vehementně láká nádhernou obálkou a vysoko nasazenou laťkou v podobě předloňského počinu "Weather Systems", kterou pokud se podaří nepodlézt nebo ideálně překonat, půjde opět o nesmírně působivou záležitost - to je jisté.

DATUM VYDÁNÍ: 6. 6.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 8/10

Kaša pro červen: Mastodon - Once More 'Round the Sun

Tak se tak koukám na červnový seznam chystaných novinek a vypadá to, že před sebou mám vážně vydatný měsíc. Vlastně ani nevím, kde mám pořádně začít. Po minulém přešlapu sice moc nevěřím Corrosion of Conformity, nicméně recenze "IX" bude a poslechnu si jej tak nejen z vlastní zvědavosti. Jsem zvědavý na blues rockery Rival Sons a "Great Western Valkyrie", legendární Uriah Heep, zámořské hvězdy Hellyeah s "Blood for Blood", opilecké thrashery Tankard a určitě si nenechám ujít ani první album s novou zpěvačkou z dílny severských Arch Enemy. Sázkou na jistotu bude jistě Anathema s "Distant Satellites", ovšem největší naděje vkládám do dvojice Mastodon a Septicflesh. Protože se novinka Opeth, kterou jsem tady původně měl napsanou jakožto vítěze, odsunula až na srpen, tak mám jako druhého koně v pořadí Mastodon, kteří mě už od našeho seznámení prostřednictvím "Leviathan" nikdy nezklamali a věřím, že jinak tomu nebude ani letos, protože už první ukázka zní velmí lákavě, takže zatím není důvod pochybovat o tom, že přijde další velké album. No, jak to tak po sobě čtu, tak jsem zvědavý, kde si najdu čas tohle všechno naposlouchat...

DATUM VYDÁNÍ: 24. 6.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 8/10

nK_! pro červen: Arch Enemy - War Eternal

Tento rok vážně nic moc. Obvykle jsem zvyklý na období sucha, ale v posledních pár měsících jsem opravdu čekal jen na pár novinek. To se nemění ani v červnu, kde krom jednoduché zábavy Hellyeah (6/10) vyhlížím právě Arch Enemy. Nějakou chvíli zpátky ohromila internet zpráva, že ikonická zpěvačka Arch Enemy, Angela Gossow, po čtrnácti letech předává žezlo mladici Alisse White-Gluz (ex-The Agonist) a sama se uchyluje do pozadí (v současnosti funguje v managementu kapely). Arch Enemy jsem měl vždycky rád pro jejich střednětempé vypalovačky a The Agonist s Alissou jsem žral kvůli dechberoucí smršti energie. Při poslechu prvního singlu z "War Eternal" jsem byl poněkud v rozpacích, protože hutnější hudební pojetí Arch Enemy a živelný projev Alissy mi dohromady nezní moc dobře, natož funkčně. Dám však šanci a doufám, že se v červnu dočkám minimálně stejně dobrého alba, jaké bylo svého času "Doomsday Machine".

DATUM VYDÁNÍ: 9. 6.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 7/10

Zajus pro červen: Septicflesh - Titan

Na červen je má volba v podstatě jednoduchá. Alba, která mám v hledáčku nejvíce, pochází z úplně odlišných končin hudebního spektra. První v pořadí stojí Anathema se svým desátým počinem "Distant Satellites". Fanouškem této kapely jsem se, alespoň v dimenzích její relativně dlouhé historie, stal teprve nedávno. Proto téměř bezmezně obdivuji poslední dva počiny, zatímco cokoli před "We're Here Because We're Here" ocenit stále nedokážu. Očekávám tak další várku krásné, ducha povznášející hudby. Pouze se bojím, aby se Anathema po dvou poměrně podobných albech nezačala příliš opakovat. Kdo se však opakovat může, jsou Septicflesh. V podstatě vše, co jsem řekl o svém vztahu s Anathemou, platí i zde, a tak za vrchol tvorby těchto Řeků považuji dosud poslední počin "The Great Mass". Už samotný obal alba napovídá, že "Titan" bude pokračovat v šlépějích ničivého orchestrálního death metalu svého předchůdce a to je snad dobrá zpráva. V červnu se totiž na destrukci těším více než na duchovní zážitky.

DATUM VYDÁNÍ: 20. 6.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 7/10

Prdovous pro červen: Saor - Aura

Jasně. Můžete říct, že tu jsou Mayhem, kult, který nevydal desku jak dlouho. Že tu je Burzum a řada dalších věcí... Mastodon, Anathema. A tak dál. Jenže ač black metal mám vážně rád, ve znalosti těchto zakladatelů budu vždycky za kacíře, současní Burzum mi až tolik neříkají a i přes guilty pleasure v podobě Die Antwoord tu pořád je počin, který mě zajímá poněkud víc. Projekt Ársaidh se krátce po vydání loňského debutu stihl přejmenovat na Saor a pod tímto jménem vydává v červnu druhou desku "Aura", na které kromě samotého hlavního protagonisty Andyho Marshalla zazní i další hosté. Loňská "Roots" byla na poli folk/pagan blacku velmi příjemným překvapením, chystaná novinka je tak v pozici pokračovatele a zároveň obhajovatele vydobyté pozice. Po dvou vypuštěných písních nemám důvod nevěřit, že v tomto úkolu obstojí na výbornou. A i kdyby náhodou ne, tak nevím, co by se muselo stát, aby to v rámci žánru nebylo jedno z nejlepších alb roku.

DATUM VYDÁNÍ: 6. 6.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 9/10

Kaňour pro červen: Mayhem - Esoteric Warfare

I v červnu je z čeho vybírat. Není tady sice taková tutovka s těmi nejvyššími očekáváními jako v květnu (Agalloch), ale o dobré nahrávky by neměla být nouze. Primárně tu budou noví Mayhem. Pevně věřím, že opět zaujmou nejen až nečekaně hodně dobrým artworkem, ale i poctivou dávkou masakroidní hudby, na níž se čeká už hezkou řádku let. Naopak Ársaidh, respektive Saor, tu jsou s druhou řadovkou už necelý rok po svém mimořádném debutu, který ukázal, že pagan black metal už dávno není doménou jen severských kapel. Ba naopak, hudba inspirovaná příběhy ze skotských dějin je neokoukanou a tím pádem i vítanou změnou. S novým materiálem tu taky bude norský workoholik Vintersorg a z jiného soudku mi určitě neunikne ani další ambientní placka Burzum nebo novinka Mastodon. Naproti tomu mě nejspíš minou Equilibrium, Arch Enemy a Septicflesh.

DATUM VYDÁNÍ: 6. 6.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 8/10

Thy Mirra pro červen: Burzum - The Ways of Yore

To, že v červnu vychází nové desky Burzum a Mayhem, mi přijde lehce jako ironie osudu. Obě black metalové veličiny jsem ve svojí největší satanistické pubertě přehnaně adoroval, od té doby se však Burzum odklonili od svého blackového stylu, naopak od Mayhem jsem se tak trochu odklonil já. Pochybuju, že bych si v hektickém zkouškovém období našel čas na poslech nové desky Mayhem, ale na Burzum se najde čas vždycky, protože Varg mě mimo poslední dvě alba nikdy dřív nezklamal a budu k němu mít asi navždycky zvláštní sentimentální vztah, takže i když bude "The Ways of Yore" jenom ambient, tak mi zvědavost prostě nedá. Taktéž ze zvědavosti se těším na nové Cannabis Corpse, protože na nové desce zřetelně přestali v názvech parodovat Cannibal Corpse a přesunuli se k Death, takže schválně, jestli změna proběhne i v hudební rovině. Je třeba zajisté zmínit Mastodon a jejich "Once More 'Round the Sun", které ale v mých očích a uších asi stejně těžko překoná "Crack the Skye" nebo letošní Troyovo "Killer Be Killed". Nakonec jsem zvědav taky na tuším čtvrtou fošnu Hellyeah, kteří mě na prvním albu neskutečně bavili, pak už to bylo slabší, tak třeba to teď s lehce obměněnou sestavou Vinnie Paul zase trochu rozjede. Stejně ale asi bude ambientní Burzum ten nejpříjemnější poslech pro celoměsíční ležení ve skriptech a knížkách...

DATUM VYDÁNÍ: 2. 6.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 8/10

Deska měsíce dle redakce: Mastodon - Once More 'Round the Sun

Barometr očekávání v redakci: 16/80


Optimista měsíce: Prdovous Úžasný
Pesimista měsíce: nK_! / Zajus Křičící

Skid Row odhalili podobu chystaného EP

1. června 2014 v 16:11 | MF |  Music News
Zámořští heavy metaloví veteráni Skid Row vypustili detaily o svém nadcházejícím EP, které se bude jmenovat "Rise of the Damnation Army - United World Rebellion: Chapter Two". Jak už název napovídá, půjde o pokračování minialba "United World Rebellion: Chapter One" z dubna loňského roku.

Novinka bude k dostání od 4. srpna jako digipack CD, LP a download. Kromě pěti nových songů bude obsahovat také dvě předělávky, jmenovitě "Sheer Heart Attack" od Queen a "Rats in the Cellar" od Aerosmith.

Ukázku v podobě písničky "We Are the Damned" si můžete pustit na této adrese. Níže se pak nachází ještě krátká upoutávka k EP.

Tracklist "Rise of the Damnation Army - United World Rebellion: Chapter Two":
01. We Are the Damned
02. Give It the Gun
03. Catch Your Fall
04. Damnation Army
05. Zero Day
06. Sheer Heart Attack [Queen cover; bonus]
07. Rats in the Cellar [Aerosmith cover; bonus]


Klipy od Amberian Dawn a Shrike

1. června 2014 v 14:29 | MF |  Music News
>>> Finové Amberian Dawn vydají svou novinku "Magic Forest" 27. června pod značkou rakouských Napalm Records, přičemž půjde o jejich první řadový počin s aktuální zpěvačkou Capri. Níže si můžete pustit první videoklip na podporu alba, který byl natočen pro titulní písničku "Magic Forest". Další podrobnosti o desce najdete ve starší novince.


>>> Němečtí black metalisté Shrike letos do světa vypustili svou třetí řadovou nahrávku "Sieben", na níž se mimo jiné objevil i song "Grimassen". Právě k němu kapela vytořila i videoklip, na který se samozřejmě můžete podívat tady:


High on Fire pracují na novince

1. června 2014 v 12:14 | MF |  Music News
Stoner/doom metaloví Američané High on Fire ohlásili přípravy svého nového řadového alba. Aktuálně probíhá skládání materiálu; předběžné vydání novinky je naplánováno na zimu 2015 skrze Century Media v Evropě a eOne v Severní Americe.

Zpěvák a kytarista Matt Pike o dosud nepojmenovaném počinu říká: "Des, Jeff [zbylí členové kapely - pozn. redakce] a já jsme v kreativním módu a píšeme setsakramentskou nahrávku. Je to bláznivý projekt, zatím ještě nedokážu vysvětlit, o čem to je, ale napsali jsme spoustu šíleného, intenzivního materiálu, který zvedne sázky a posune všechno na nový level."

Bubeník Des Kensel pak dodává: "Každý se ptá, jak nová muzika High on Fire zní. Schroupejte trochu meskalinu [psychotropní látka] a poslechněte si B stranu 'Master of Reality' od [Black] Sabbath na 78 RPM [otáčky za minutu, v tomto případě u gramofonových desek], to by vám mohlo dát menší nápovědu."

Novinka se stane následovníkem placky "De Vermis Mysteriis" z dubna 2012.

High on Fire se v letošním roce představí na festivalu Brutal Assault, který se odehraje 6.-9. srpna tradičně ve vojenské pevnosti Josefov u Jaroměře.

Khaøs Announce New Single & Release Video Teaser

1. června 2014 v 1:14 | MF |  Music News
Khaøs Announce New Single & Release Video Teaser

Khaøs is back!

After their critically acclaimed debut EP 'Rising' appeared in late 2012, Khaøs are now ready to release a brand new single entitled 'After The Silence'.

'After The Silence' will be released on July 14th 2014 and is the first single from the forthcoming full-length album 'Risen'. The single will be digitally available worldwide on iTunes, Amazon, Spotify and on all other digital platforms.

Recorded by Rolf Munkes at his Empire Studios in Germany and mastered by music legend and award winner for Adele's '21' Tom Coyne at Sterling Sound in New York; 'After The Silence' is the perfect song to introduce the very first Khaøs full-length album.

"'After The Silence' is the anthemic track that kicks off the album. It's about finding one's self in a war-torn world and bonding together with like-minded people in order to start a peaceful revolution. We face a lot of difficulties throughout our daily lives and in a world where that seems to be the norm, sometimes the only thing we seem to have is ourselves and what we know."

Alongside the single the band is going to release an official videoclip. Directed by the talented Swiss director Can Isik (Beauty of Gemina). The video was shot in a burnt down factory area in Arbon Switzerland and will premiere on Youtube on July 14th.

Check out the video teaser here: http://youtu.be/viHJjjafX2I

'Risen' Lineup: Chandler Mogel - Vocals | Mark Rossi - Guitars | N I c Angileri - Bass | Trevor Franklin - Drums

www.facebook.com/khaos2012
www.twitter.com/khaos_rising

[tisková zpráva]