Květen 2014

Dordeduh, Vulture Industries, Blutmond: Praha - Modrá Vopice, 21.5.2014

27. května 2014 v 22:56 | Ježura |  Reporty
Norští avantgardisté Vulture Industries nejsou v našich končinách ani zdaleka tak neznámí, jak by se nezasvěcený jedinec mohl domnívat. Je sice pravda, že svůj lokální věhlas vybudovali prakticky výhradně před plzeňským publikem, ale jedná se o věhlas tak intenzivní, že skrze jednotlivé fans prosakuje na drtivou většinu domácího území a slovem se šíří stále dál. Když tedy vešlo ve známost, že se Vulture Industries domluvili s rumunskými Dordeduh a za podpory švýcarských Blutmond vyrazili na evropské turné, jehož první zastávka se měla odehrát v Praze, v obeznámených kruzích bylo rázem o čem diskutovat pěkných pár měsíců předem.

Ono se koneckonců není čemu divit. Samotné duo Vulture Industries - Dordeduh je zárukou excelentní muziky a - když to podmínky dovolí - také výjimečného živého zážitku. Na pozici supportu figurující Blutmond pak k této už tak dost vydatné náloži očekávání přidali velký potenciál dalšího mimořádného koncertu, neboť podle toho, co jsem zjistil, se jejich muzika v médiích potkala s velmi příznivými reakcemi, jejichž oprávněnost jsem si osobně potvrdil letmým průzkumem jejich tvorby na YouTube. Podmínky se tedy sešly prakticky ideální a dokonce i počasí slibovalo, že člověk mezi vystoupeními neumrzne, takže osud večera ležel v rukou samotných muzikantů.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Amon-Sethis - Part II: The Final Struggle

27. května 2014 v 21:50 | Kaša |  Recenze
Dám vám na úvod jednoduchou hádanku, jejíž rozluštění vám sice nezaručí žádnou výhru, ale mně to usnadní představení Amon-Sethis, respektive jejich hudební orientace. Takže... Víte, co mají společného kapely jako Melechesh, Orphaned Land a třeba právě Amon-Sethis? No, hudba jako taková to nebude, protože první jmenovaní se nebojí black metalu, Orphaned Land jsou (no, spíš byli) zase mnohem víc zakořenění v death metalu a Amon-Sethis bych viděl někde na pomezí progresivního metalu a heavy metalu. Texty to taky tak úplně nebudou. Melechesh se brodí v řekách staré Mezopotámie, Orphaned Land v prachu arabské pouště a Amon-Sethis se nebáli vydat se na pouť starověkým Egyptem. Už teď asi správě tušíte, že tím společným jmenovatelem je právě onen příklon k orientu, který se nutně musí projevit taky v hudbě, takže komu podobné postupy nejsou cizí, tak by si v žádném případě neměl nechat album "Part II: The Final Struggle" ujít, ale to už poměrně dost předbíhám, takže zpět na začátek a pojďme si Amon-Sethis představit trošku zblízka.

Založeni byli v roce 2007 ve francouzském Grenoble a od té doby tahle pětice stihla vydat jedno EP "The Legend of the Seventh Dynasty" v roce 2009 a dvě alba (počítaje i to aktuální), kdy to první neslo titul "Part I: The Prophecy". To jsou asi ty nejdůležitější fakta z biografie této kapely, které se nevyhnuly nějaké ty personální změny, ale upřímně řečeno, je mi to celkem fuk ze dvou důvodů. Zaprvé nemám naposlouchaná předchozí alba a zadruhé ani jedno ze současných, ani z minulých jmen mi absolutně nic neříká, takže je zbytečné řešit, kdo hraje na basu a kdo na kytaru, když hlavní je fakt, že pánové nedrží nástroje v prackách poprvé a že po instrumentální stránce je "Part II: The Final Struggle" v naprostém pořádku. Plný a jasně čitelný zvuk je u kapel, kde se to jen hemží orientálními nástroji a různými aranžemi, naprostou povinností a ani v tomto ohledu Amon-Sethis nikterak nezaostávají.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Dooweet]

Cesta do hlubin redaktorovy duše #2

27. května 2014 v 20:37 | Kaša / nK_! |  Články
Již delší dobu tu na vás sypeme relativně množství recenzí a dalších článků, ačkoliv pro většinu z vás jsme asi jenom nicneříkající přezdívky... vznikl tedy nápad říct čtenářům něco o nás, dát redaktorům nějaký prostor, aby řekli něco o sobě. Samozřejmě vás nebudeme otravovat intimnostmi - půjde o něco, co se týká hudby.

Každý redaktor dal dohromady pět alb, která jej podle jeho názoru nejvíce ovlivnila v jeho hudebním vývoji, a napsal o nich menší povídání. Nemusí jít nutně o desky, jež bychom dodnes bezmezně milovali, ale svého času nás někam posunuly, změnily nám názor na hudbu, měly na nás nějaký vliv a (jakkoliv to může znít nadneseně) měly podíl na tom, co posloucháme dnes a o čem dnes píšeme. Ve druhém díle tohoto seriálu se podíváme na příspěvky od Kaši a nK_!...

Kaša:


Def Leppard - Vault: Def Leppard Greatest Hits (1980-1995) (1995, Mercury Records)
hard rock, Velká Británie

Ostatně jako každý, i já jsem získával své první hudebně-posluchačské zkušenosti pod vlivem toho, co se doma povalovalo rodičům, přičemž mně se okamžitě vybaví CD a MC umělců jako Smokie, Slade, Bryan Adams, AC/DC anebo právě Def Leppard, kteří se mi už v raném věku líbili, ačkoli jsem tehdy o kapele nesmýšlel v žádných širích rovinách, ale výběrovka "Vault: Def Leppard Greatest Hits (1980-1995)" pro mne byla kazetou plnou líbivých písní s hezkými refrény. Tolik málo mi stačilo ke spokojenosti, abych dokázal vyměnit tehdy populární Šmouly, Kelly Family a kdovíco ještě (ale jo, proč to nepřiznat, v deseti letech mě to prostě bavilo) za anglické hard rockery.

Přestože jsem nikdy ke skalním fanouškům Def Leppard nepatřil a neřadím se k nim ani nyní, tak jejich zásadní zářezy jako "Pyromania", "Adrenalize" a hlavně "Hysteria" jsou ze zlatého fondu stadionového rocku 80. let, a protože krom posledně jmenovaného mě ani jedno z jejich alb nebaví úplně v celé své délce, tak je pro mne i dnes "Vault" logickou volbou, když se při jeho sestavování čerpalo nejvíce z hitů konkrétně z těchto alb. A nesahám k němu jen z nějaké nostalgie, protože ty skladby mi mají co říct i nyní. Legendární hymny jako "Pour Some Sugar on Me", "Let's Get Rocked", "Animal" nebo "Hysteria" se mi snad nikdy neoposlouchají a jmenovitě "Hysteria" by se v mém soukromém žebříčku nejoblíbenějších rockových písní vůbec zařadila zatraceně vysoko.

Dodnes se mi líbí ten stadionový zvuk načichlý popovými melodiemi, který z nahrávek Def Leppard srší, a třeba "Hysteria" je v tomto ohledu doslova revoluční počin, ačkoli velkou roli v tom hrála nehoda bubeníka Ricka Allena, jenž přišel při autonehodě o ruku a jeho bicí souprava je z půlky elektronická a do tehdejšího načančaného zvuku složeného z mnoha vrstev a melodií zapadla jako ulitá a pánové tak vytvořili něco opravdu jedinečného.

"Vault" však v té době nebyla jediná rocková deska, které jsem tak trochu propadl, protože zhruba ve stejné době se v mém zorném poli objevili ještě The Offspring a na nějaký ten rok se stali mou nejoblíbenější kapelou, s jejíž hudbou jsem vstával, usínal a dost dobře by zde místo Def Leppard mohlo být "Ixnay on the Hombre" těchto punk rockerů, ovšem Def Leppard byli prostě a jednoduše první. I když bych se k rockové hudbě dostal zcela určitě i bez jejich pomoci, tak pro mě mají zvlášní kouzlo, díky kterému jsou to zrovna oni, které považuji ve svém hudebním vzdělání za přelomové.

Tracklist:
01. Pour Some Sugar on Me - 04:53
02. Photograph - 04:08
03. Love Bites - 05:46
04. Let's Get Rocked - 04:56
05. Two Steps Behind - 04:19
06. Animal - 04:21
07. Heaven Is - 03:33
08. Rocket - 04:07
09. When Love & Hate Collide - 04:17
10. Action - 03:40
11. Make Love Like a Man - 04:15
12. Armageddon It - 05:22
13. Have You Ever Needed Someone So Bad - 05:19
14. Rock of Ages - 04:08
15. Hysteria - 05:54
16. Miss You in a Heartbeat - 04:32

Metallica - S&M (1999, Elektra Records)
thrash / symphonic metal, USA

I v tomto případě jsem nucen vybrat neřadový počin, protože i když jsem už povědomí o tvorbě nejslavnější metalové kapely všech dob nějakou dobu měl a třeba "Černé album" na základní škole kolovalo skoro jako nedostatkové zboží, tak to bylo album "S&M", které mě doslova uchvátilo a které svým způsobem určilo dvě věci. Zaprvé, že mou nejoblíběnější kapelou bude na hodně let dopředu Metallica a že thrash metal se stane mou nejoblíbenější metalovou odnoží vůbec.

Vím, že "S&M" zrovna thrash metalovou agresí neoplývá a spojení Metallicy a symfonického orchestru pod vedením Michaela Kamena budí dodnes rozpory, tak pro mne je album klíčové v tom, že to, co mi do té doby přišlo jako nestravitelný bordel ("Master of Puppets"), se na "S&M" proměnilo v dokonalé živé verze, které díky skvělému orchestru ztratily pro mě tehdejší neprostupnost a pomohly mi proniknout i do takových písní jako "The Call of Ktulu", "Master of Puppest" nebo "Battery". Dnes už bych sice trošku poupravil výběr songů a třeba nezařazení "Fade to Black" a "Orion" Metallice neodpustím, ale ve své době jsem neměl jedinou výtku a album jsem točil doslova bez ustání.

Některé z písní se mi dokonce v provedení s orchestrem líbí víc než originál, přičemž nejvíc je tomu tak u dvojice "Devil's Dance" z "Reload" a "Outlaw Torn" z "Load". I když jsem si totéž myslel i o legendárních skladbách jako "The Thing That Should Not Be" nebo "One", tak postupem času, kdy jsem si doslova ujížděl na thrash metalových klenotech (a teď nemluvím jen o Metallice), jsem svůj názor musel poupravit, protože jsem zjistil, že originál je v tomto případě jen jeden. Protože mám rád období prvních čtyř alb stejně jako 90. léta, kdy Metallica koketovala s hard rockem, tak si velmi rád sáhnu po kterékoli části z její diskografie a nejinak je tomu i se "S&M", jež občas vytáhnu z poličky a bavím se skoro stejně tak dobře jako před lety.

Jak už jsem řekl, thrash metal se díky tomuhle albu stal mou jedničkou, protože nebýt "S&M", asi těžko bych se dostal takhle brzo (a kdo ví, jestli vůbec) k prvním albům Metallicy, od nichž už samozřejmě nebylo daleko k Anthrax a Megadeth, ačkoli v obou případech se tak dělo přes jejich pozdější alba z let devadesátých, heavy metalovým Iron Maiden a jejich "Brave New World" a v neposlední řadě k...

Tracklist:
CD 1:
01. Ecstacy of Gold - 02:32
02. The Call of Ktulu - 09:36
03. Master of Puppets - 08:56
04. Of Wolf and Man - 04:20
05. The Thing That Should Not Be - 07:26
06. Fuel - 04:37
07. The Memory Remains - 04:44
08. No Leaf Clover - 05:45
09. Hero of the Day - 04:46
10. Devil's Dance - 05:28
11. Bleeding Me - 09:03

CD 2:
01. Nothing Else Matters - 06:49
02. Until It Sleeps - 04:32
03. For Whom the Bell Tolls - 04:54
04. - Human - 04:21
05. Wherever I May Roam 07:01
06. The Outlaw - 10:00
07. Sad But True - 05:48
08. One - 07:55
09. Enter Sandman - 07:41
10. Battery - 07:26

Sepultura - Chaos A.D. (1993, Roadrunner Records)
groove metal, Brazílie

Sepultuře. "Chaos A.D." bylo snad prvním vyloženě extrémním metalovým albem, které jsem slyšel. I když s tím extrémem to není tak žhavé, tak přeci jen oproti doposud jmenovaným kapelám to pro mě bylo jako hudba z jiného světa a zároveň zjištěním, že thrash metal Metallicy a Anthrax je jen začátek a že existuje i něco daleko tvrdšího.

"Chaos A.D." pro mne má z celé diskografie této party speciální pozici. Není možná tím nejlepším, zcela určitě ani tím nejexperimentálnějším albem, ale právě díky tomu, jak kombinuje první thrash / death metalovou éru završenou klenoty "Arise" a "Beneath the Remains" spolu s následujícím etnickým monolitem "Roots", jej mám nejradši a měl jsem díky němu usnadněnou pozici co se týče objevování tajů alb předešlých, protože si myslím, že přes "Roots", jež už bylo na poměry kapely ovlivněno nu-metalovým hnutím, by to šlo mnohem hůř. "Chaos A.D." mě prostě uchvátilo a odstartovalo mou mánii hlavní postavou kapely, Maxem Cavalerou, kterého jsem doslova žral a s ním i všechno, na co sáhl, takže od Soulfy, přes různé hostovačky až po Nailbomb.

Při pohledu na tracklist se nemůžu zbavit dojmu, že co skladba, to trefa do černého. Od úvodního dvojbloku nesmrtelných klasik - protestsongu "Refure/Resist" a "Territory" - přes politickou "Biotech Is Godzilla" až po skvělou předělávku "The Hunt" od New Model Army, se tahá jedna pecka za druhou. V současné době už mě víc baví skladby jako "Kaiowas", "The Hunt" nebo "Amen", i když svůj podíl na tom určitě bude mít fakt, že když jsem kdysi upřednostňoval profláklejší písně jako zmíněné "Refuse/Resist" a "Territory", tak jsem byl schopný poslouchat jenom tyhle dvě i hodinu v kuse. Dnes si daleko víc vážím instrumentálky "Kaiowas", která předznamenala směřování na "Roots". I zmíněnou "The Hunt" nebo "We Who Are Not as Others" jsem dokázal ocenit až později, protože to nebyly takové vypalovačky jako třeba "Manifest" a coby strašně "tvrdý" metalista jsem je prostě neuznával.

"Chaos A.D." mi nakonec otevřelo brány jiných metalových odnoží, ale i rozšířilo ty stávající. Objevil jsem Machine Head, Slayer, Fear Factory a později At the Gates a In Flames, díky kterým dodnes miluji severský death metal, ale to už by byl zase úplně jiný příběh.

Tracklist:
01. Refuse/Resist - 03:19
02. Territory - 04:47
03. Slave New World - 02:55
04. Amen - 04:27
05. Kaiowas - 03:43
06. Propaganda - 03:33
07. Biotech Is Godzilla - 01:52
08. Nomad - 04:59
09. We Who Are Not as Others - 03:42
10. Manifest - 04:49
11. The Hunt - 03:59
12. Clenched Fist - 04:59

Opeth - Ghost Reveries (2005, Roadrunner Records)
progressive death metal, Švédsko

Miluju progresivní metal. Dalo by se říct, že v jakékoli podobě. Od těch melodických progů až po technický death metal mám tenhle styl vážně rád a může za to jedna jediná deska. "Ghost Reveries" od švédských Opeth. Už si ani nevzpomínám proč a jak jsem se k ní dostal, ale to, co jsem slyšel, mě ohromilo.

Kombinace drsných death metalových a akustických nálad je něco, co mě dostává do kolen i dnes, a dovolím si tvrdit, že zrovna Opeth toto dělají (respektive dělali, když se podívám na to, co hrají na "Heritage") ze všech nejlíp. "Ghost Reveries" opět není tou nejlepší nahrávkou v jejich diskografii a s dvojicí "Blackwater Park" nebo "Still Life" se úplně rovnat nemůže, ovšem jako takové vyústění "Deliverance" a "Damnation" je to celkem logický krok, jenž se nesetkával s úplným pochopením, ale pro mě, jakožto pro fanouška zbrusu nového a starší tvorbou nepolíbeného, mělo to album strašně magickou atmosféru, díky níž se k němu stále s oblibou vracím.

Kdysi před těmi osmi, devíti lety mi přišly poněkud zbytečné skladby "Atonement", "Hours of Wealth" a "Isolation Years", protože to jsou čistě akustické kompozice bez stop death metalového hřmění, a připadaly mi tak jako zbytečné mezihry mezi těmi "opravdovými" skladbami, ale díky tomu, že jsem později propadl progresivnímu rocku, jsem i na ně změnil názor a začal je brát jako nedílnou součást velmi vyrovnaného a hlavně velmi kvalitního alba. "Ghost of Perdition" a "The Baying of the Hounds" jsou na úvod (obzvláště pro začínajícího posluchače) neskutečně tvrdý oříšek a ani uhrančivý Åkerfeldtův vokál tu počáteční námahu, kterou si album vyžaduje, neulehčí. Nenapadá mě snad jediná slabá chvíle, ale těch opravdu geniálních bych z rukávu vysypal hned několik. Těmi úplně nejsilnějšími momenty jsou už léta melancholická pasáž v sedmé minutě "Reverie/Harlequin Forest" nebo orientální úvod "Beneath the Mire".

A takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho, ale o to tady nejde. Hlavní je, že díky "Ghost Reveries" jsem ochutnal to, co je pro mne skoro denním chlebem, protože i když trošku vzdáleně, tak jen díky tomuto albu jsem propadl Tool, Devinu Townsendovi nebo třeba A Forest of Stars a Agalloch, protože nebýt toho, že si mne kdysi podmanila košatá stavba desetiminutových kompozic, jak je z rukávu sypali právě Opeth, tak kdo ví, kde bych dnes hudebně byl.

Tracklist:
01. Ghost of Perdition - 10:32
02. The Baying of the Hounds - 10:44
03. Beneath the Mire - 08:00
04. Atonement - 06:30
05. Reverie / Harlequin Forest - 11:42
06. Hours of Wealth - 05:23
07. The Grand Conjuration - 10:24
08. Isolation Years - 03:54

David Gilmour - On an Island (2006, EMI Records)
progressive rock, Velká Británie

Sám sobě se divím (i když, zaplaťpánbůh za to), co mě to před zhruba sedmi lety popadlo, že jsem si nechal vnutit k poslechu na doporučení zatím poslední sólovou desku Davida Gilmoura, "On an Island". Mé veškeré znalosti o progresivním rocku tehdy končily u songů "Another Brick in the Wall" a "Wish You Were Here" od Pink Floyd, což je, pravda, dost málo, ale do té doby mě prostě nic jiného než metal nezajímalo, takže jsem neměl ani nutkání objevovat něco dalšího.

To se však s poslechem "On an Island" změnilo. Krásná a podmanivá atmosféra kytarového umění mistra Gilmoura spolu s jeho uklidňujícím vokálem je spletenec, který jsem si od té doby postupně zamiloval a jen díky tomu, jak skvělým materiálem se na "On an Island" zaskvěl, jsem postupně začal pronikat do diskografie Pink Floyd, kteří jsou od té doby mojí nejoblíbenější kapelou vůbec a vlastně do celého hnutí progresivního roku, přičemž stejně jako každý jeho fanoušek mám v sobě velkou posedlost díly ze 70. let. Legendární opusy Rush, Genesis, King Crimson či Camel jsou alba, na která nedám dopustit a která poslouchám dost často s až železnou pravidelností.

Ačkoli "On an Island" plyne především v pomalém tempu, tak není v žádném případě nudné nebo utahané, protože skladby jsou plné energie ("Take a Breath") a skvělých muzikantských výkonů, jimž logicky vládne hlavně Gilmourova kytara. Floydovská "On an Island" je prvním z vrcholů a spolu s "The Blue", "Where We Start" a "This Heaven" bych si ji klidně dokázal představit na některém z pozdějích alb Pink Floyd, což není úplně špatná vizitka. Ani takhle s odstupem času neztratilo "On an Island" nic ze své kouzelné nálady a vždy, když si jej pustím do sluchátek, tak si vážně připadám jako někde na odlehlém místě a nechávám se unášet na vlnách kompoziční zralosti, která je v tomto případě nezpochybnitelná.

Hodnotit album v kontextu Gilmourovy sólové tvorby, tak bych právě "On an Island" postavil na stupínek nejvyšší, ačkoli je možné, že to je právě tím, že jej mám nastudované ze všech tří počinů suverénně nejvíc a byla to první deska, kterou jsem od něj slyšel. Tak či onak, je to skvělé album, které ve mně probudilo prog rockového ducha, díky němuž dnes obdivuji i mladší party jako Karnivool, The Mars Volta a především Stevena Wilsona včetně Porcupine Tree.

Tracklist:
01. Castellorizon - 03:54
02. On an Island - 06:47
03. The Blue - 05:26
04. Take a Breath - 05:44
05. Red Sky at Night - 02:51
06. This Heaven - 04:24
07. Then I Close My Eyes - 05:26
08. Smile - 04:03
09. A Pocketful of Stones - 06:18
10. Where We Start - 06:45

nK_!:


Daniel Landa - Pozdrav z fronty (1997, EMI)
rock, Česká republika

Jak píše kousek nade mnou Kaša - snad každý začínal na tom, co vytáhl rodičům z kazeťáku. Jsem rád, že zrovna moji rodiče jsou silně rockově založeni a krom těch prastarých českých klasik jsem se díky nim dostal ke gramodeskám kapel jako Deep Purple, Black Sabbath nebo Led Zeppelin. Ačkoliv krom Black Sabbath z toho už dávno nic neposlouchám, Daniel Landa mi zůstal. Dlouho jsem přemýšlel, které album určím jako své nejsrdcovější a nakonec vyhrál "Pozdrav z fronty", který sice podle mnohých není nejlepším Landovým dílem, ale mě určitě ovlivnilo nejvíce a mám jej nejraději.

Popravdě, miluju všechno, co Landa do roku 2000 vydal. Následující doba "9mm argumentů" byla poté od předchozí tvorby hodně rozdílná. "Neofolk" jsem musel přejet snad stokrát, než jsem si jej oblíbil. Všeobecně rozpačitě přijaté "Nigredo" je podle mého super, ale nedá se mluvit o něčem, co by mohlo mít na kohokoliv zásadní vliv. Hodně jsem váhal, zda jako nejvlivnější placku zvolit "Valčík", "Chcíply dobrý víly" nebo právě "Pozdrav z fronty". Všechny jsou svým způsobem geniální, ale třetí jmenovaný vyhrál hlavně z toho důvodu, že jsem jej tenkrát před patnácti lety poslouchal nejvíce. Pořád a pořád a do zemdlení. To mi vlastně vydrželo až do dnešních dnů, protože "Pozdrav z fronty" si pořád sem tam s chutí poslechnu.

Nejraději mám přiblblou legraci "Čerti", kterou bych vám celou zazpíval snad i z komatu. Těsně v závěsu následuje titulní "Pozdrav z fronty", který je prostě nadčasový. Landa uměl svoje písničky vždy výborně otextovat, ale tohle je pro mě klenot nad klenoty. Z téhle písně prostě čiší atmosféra a kdo v té době viděl klip, musí uznat, že tehdy u nás šlo o něco výjimečného. Celé album se vlastně nese ve válečném duchu a vyskytovat se na něm ještě píseň "Ona" (původně na albu "Valčík" z roku 1993), jednalo by se o nejdokonalejší desku mého života. Tuhle tematiku prostě můžu a Landa kdysi přesně věděl, jak ji běžným lidem přiblížit tak, aniž by ji parodoval nebo soudil. Prostě se snažil přednést tuhle látku tak, jak ve skutečnosti mohla vypadat. V duchu války se nesou i "Muži s padáky", "1938", "Moravské pole" a "Militia Christi". Každá z jiného období.

O "Pozdravu z fronty" bych mohl vyprávět hodiny a nešetřil bych chválou. Každou písničku znám skoro lépe než svého bratra a vlastně nemohu říci, že by se mi některá nelíbila. Album je perfektně vyvážené, úžasně produkované a v neposlední řadě skvěle nazpívané a otextované. Řekl bych, že tohle v Čechách už nikdo nepřekoná.

Tracklist:
01. Pozdrav z fronty - 03:33
02. Andělé - 03:19
03. Muži s padáky (a dětským sborem) - 03:19
04. Jezdci v oblacích -03 :03
05. 1938 - 03:03
06. O marnosti - 03:59
07. Čerti - 03:11
08. Moravské pole - 03:37
10. Milostná - 04:20
11. Militia Christi - 03:40
12. Gang - 03:29

Slipknot - Iowa (28. srpna 2001, Roadrunner Records)
alternative metal, USA

S úsměvem vzpomínám na chvíli někdy před deseti lety, kdy jsme si společně s kamarádem tohle album od někoho vypůjčili s tím, že prý je výborné a určitě si jej máme poslechnout. Tehdy jsme o nějakém metalu slyšeli maximálně ve zmínkách na televizní stanici Óčko a vlastně jsme nevěděli, do čeho jdeme. Byli jsme kovaní skate punkáči s přesahem do oldschool rapu, a tak nás první poslech velmi eufemisticky řečeno znechutil a vyděsil. Pamatuji si, jak jsme tehdy celou hodinovou stopáž bez hnutí seděli a poslouchali. Poté, co dohrála závěrečná "Iowa", jsem se kamaráda zeptal, co si o tomhle myslí. "Strašný, nechápu, jak může někdo něco takového poslouchat," odvětil a ani jeden z nás netušil, že právě tahle deska se pro nás stane životním zlomem.

Po pár týdnech jsme se spolu bavili a kamarád se mi přiznal, že prý "to není úplně špatné". To už jsem měl za sebou desítky poslechů a horlivě jsem přikyvoval. Začali jsme na tehdejším vytáčeném připojení vyhledávat videoklipy a shánět starší (tehdy jen dvě) desky. V té době vyšlo také "Vol. 3: (The Subliminal Verses)". O našem budoucím hudebním směřování bylo rozhodnuto. "Vol. 3" jsme začali zbožňovat (především píseň "Duality", která je prostě výjimečná), ale "Iowa" stále neztrácela dech a dobré dva roky jsem nesjížděl skoro nic jiného. Ať si o Slipknot kdokoliv cokoliv myslí, podle mě je jejich hudba na hony vzdálena čemukoliv podobnému, a to kvalitativně, náměty i zpracováním.

S utíkajícími roky si říkám, že jsem tomu známému neskonale vděčný, když nám "Iowu" kdysi doporučil. Společně s ní jsme si od něj přinesli i několik starších alb Cradle of Filth a Marilyna Mansona, na ty ale měla řada ještě přijít. "Iowa" je pro mě dnes velmi nostalgická záležitost, a abych řekl pravdu, jednou za čas si ji pouštím a vzpomínám, jak jsme tehdy objevovali tvrděrockový svět. Každý z obsažených songů jsem slyšel vícekrát, než dokážu spočítat. "Left Behind", píseň číslo osm, budu vždy řadit do desítky svých nejoblíbenějších skladeb a jen mě mrzí, že se nevejdou "People = Shit", "Disasterpeace", "My Plague" nebo "I Am Hated". I když jen o chlup.

Tracklist:
01. (515) - 00:59
02. People = Shit - 03:35
03. Disasterpiece - 05:08
04. My Plague - 03:40
05. Everything Ends - 04:14
06. The Heretic Anthem - 04:14
07. Gently - 04:54
08. Left Behind - 04:01
09. The Shape - 03:37
10. I Am Hated - 02:37
11. Skin Ticket - 06:41
12. New Abortion - 03:36
13. Metabolic - 03:59
14. Iowa - 15:04

Linkin Park - Meteora (2003, Warner Bros.)
alternative metal, USA

Stejně jako většina mých tehdejších vrstevníků, i já jsem se svezl na vlně oblíbenosti amerických Linkin Park. Kdysi tuhle kapelu žral opravdu každý a předtím, než řízný zvuk kytar nahradila mělká elektronika, vyšlo album "Meteora". Asi nedovedu slovy vyjádřit svůj vztah k téhle desce, jisté je ale jedno - nikdy jsem neslyšel žádnou desku vícekrát než právě "Meteoru". Když jsem u "Iowy" a "Pozdravu z fronty" hovořil o obrovském množství poslechů, nemůžou se ani dohromady vyrovnat času, který jsem strávil u druhého alba Linkin Park.

Vlastně ani nevím, čím mě právě tahle fošna tak zaujala. Možná to byl uhrančivý vokál Chestera Benningtona smíšený s rapem Mikea Shinody (i když tahle kombinace fungovala i na Hybrid Theory, až zde obdržela ten správný šťavnatý říz). Možná geniální melodie, epické refrény nebo prostě fakt, že se to tehdy sakra dobře poslouchalo. A bylo to cool. Což jsem si uvědomoval už tehdy, ale upřímně, ani mi to moc nevadilo. Neposlouchal jsem Linkin Park proto, že tak činil každý, koho jsem znal, nýbrž proto, že se mi ta hudba vážně líbila. A stále líbí. Dokonce tak, že jsem schopen odpustit dva brutální přešlapy v podobě desek "Minutes to Midnight" a "A Thousand Suns", které podle mého nikdy neměly spatřit světlo světa. S "Living Things" se kapela naštěstí vzpamatovala a dost se těším na novou placku, která vychází během června.

V souvislosti s "Meteorou" si vždy vzpomenu na jedinečné videoklipy, které Linkin Park produkovali (produkují). Nikdy jsem žádný klip neviděl vícekrát než "Numb" nebo "Breaking the Habit", kteréžto písně jsou pro mě přelomové a z celého alba je mám nejraději. Výborná "Somewhere I Belong" a nezapomenutelný začátek "Faint" následují. Miluji i "From the Inside", ke které taktéž vznikl videoklip.

"Meteora" je jednou z desek, které člověka neomrzí a i po více než deseti letech mají stále co nabídnout. Vlastně mi přijde vtipné, že téměř celý život poslouchám stále ty samé věci. Mám pocit, že čím více novinek vychází, tím méně jsou pro mě zajímavé a stále raději se vracím k osvědčeným klasikám.

Tracklist:
01. Foreword - 00:13
02. Don't Stay - 03:07
03. Somewhere I Belong - 03:33
04. Lying from You - 02:55
05. Hit the Floor - 02:44
06. Easier to Run - 03:24
07. Faint - 02:42
08. Figure.09 - 03:17
09. Breaking the Habit - 03:16
10. From the Inside - 02:55
11. Nobody's Listening - 02:58
12. Session - 02:24
13. Numb - 03:07

Iron Maiden - Best of the Beast (23. září 1996, EMI Records)
heavy metal, Velká Británie

Každý metalista si musí projít svým vlastním heavy metalovým obdobím. Pro mě toto období představovali hlavně Iron Maiden. Nejsem schopen vybrat žádnou řadovku, takže jsem jako album, které mě ovlivnilo nejvíce, zvolil kompilačku "Best of the Beast". Tahle fošna obsahuje vše, co se mi na Iron Maiden kdy líbilo, a mám k ní i citový vztah, protože šlo o jednu z první desek, kterou jsem od "Železné panny" slyšel.

Nejzajímavější je však způsob, kterým jsem se k Iron Maiden dostal. Možná si někdo z vás vzpomene na stařičkou závodní počítačovou hru "Carmageddon II: Carpocalypse Now", k jejímuž soundtracku neodmyslitelně patří právě Iron Maiden. Pecky jako "Man on the Edge", "The Trooper" nebo "Aces High" jsem tedy poprvé poznal za zvuků motorů a přejíždění bezbranných lidiček (tahle závodní hra totiž neměla s poklidným pojezdem nic společného - body jste získávali za zničené soupeře a sražené chodce). Z nutnosti poznat další tvorbu jsem si obstaral "Best of the Beast", a ačkoliv nejde o obecně nejlépe hodnocenou kompilaci Iron Maiden, zapsala se mi do duše nejzřetelněji.

Nejraději vzpomínám na live verzi "Fear of the Dark", natočenou v roce 1992 ve finských Helsinkách. Do té doby jsem zkrátka nic podobného neslyšel. Když několikatisícihlavý dav svorně zpívá refrén jedné z mých nejoblíbenějších písni, nemůžu prostě zůstat v klidu. Těch poslechů, při kterých mi běhal mráz po zádech... musel jsem čekat hodně dlouho, než bylo tohle překonáno (live verze "The Bard's Song" od Blind Guardian na Wackenu).

Dnes heavy metal poslouchám spíše sporadicky a ne tak často jako dříve (což tedy popírá následující výběr a fakt, že třeba na Black Sabbath nedám v současnosti dopustit). Raději mám moderější styly, ale to neznamená, že po Iron Maiden sem tam nesáhnu. Dávno pryč jsou ale ty časy, kdy jsem "Maideny" žil a nedovedl si bez nich představit svůj hudební život. Stále je mám rád, ale po letech už mi až na výjimky v podobě výběrových songů nemá tahle parta nic moc co nabídnout.

Vždy jsem se těšil, až Bruce a spol. uvidím živě. To se před pár lety podařilo a idealizován zmíňeným livkem "Fear of the Dark" jsem z koncertu odcházel poněkud zarmoucen a pln pocitu ošizení. Bylo to skvělé, ale ne tak, jak jsem si představoval. Holt někdy by člověk neměl očekávat raději nic a být eventuelně příjemně překvapen, než hořce zklamán.

Tracklist:
CD 1:
01. Virus - 06:13
02. Sign of the Cross - 11:17
03. Man on the Edge - 04:13
04. Afraid to Shoot Strangers [live] - 06:50
05. Be Quick or Be Dead - 03:24
06. Fear of the Dark [live] - 07:23
07. Bring Your Daughter... to the Slaughter - 04:46
08. Holy Smoke - 03:49
09. The Clairvoyant - 04:28
10. Can I Play with Madness? - 03:32
11. The Evil That Men Do - 04:36
12. Heaven Can Wait - 07:22
13. Wasted Years - 05:08

CD 2:
01. Rime of the Ancient Mariner [live] - 13:27
02. Running Free [live] - 03:29
03. 2 Minutes to Midnight - 06:05
04. Aces High - 04:31
05. Where Eagles Dare - 06:14
06. The Trooper - 04:15
07. The Number of the Beast - 04:54
08. Run to the Hills - 03:56
09. Hallowed Be Thy Name - 07:16
10. Wrathchild - 02:57
11. Phantom of the Opera - 07:12
12. Sanctuary - 03:16
13. Strange World [demo version] - 05:24
14. Iron Maiden [demo version] - 04:03

Ghost - Infestissumam (2013, Loma Vista Recordings)
heavy metal, Švédsko

Ač se to může zdát divné, poslední deskou, která byla schopna mě ovlivnit, se stala loňská "Infestissumam" od švédských bubáků Ghost. Sice ten hevík v posledních letech zase tolik nemusím, ale tohle jsem si nemohl nechat ujít. A upřímně - nemyslím si, že by v následujících několika letech mohla vyjít fošna, která by téhle mohla byť jen vzdáleně konkurovat.

Sem tam si tak říkám, že už mě přeci nemůže nic moc překvapit. Že jsem všechno viděl, slyšel, zažil a podobně. Znáte to. A hle - najednou se zčistajasna objeví Ghost a hrají muziku, která byla klišoidní už před dvaceti lety. Světe div se - mají s ní úspěch. A není se čemu divit, protože "Infestissumam" i předchozí "Opus Eponymous" jsou opravdu prachsprostou vykrádačkou všeho, co nás nebavilo už na začátku 90. let. Z nějakého záhadného důvodu to však funguje a já jsem se po dlouhých letech opět zamiloval.

Klasický heavy metal spojený se silně satanistickou tematikou. Tak bych charakterizoval tvorbu Ghost. "Infestissumam" je dokonale pojatá deska, kterou bych zpětně ohodnotil desítkou (před rokem jsem doplňoval devět-a-půlkou) a ještě bych si pobrečel, že nelze jít výše. Kvalita tohohle materiálu totiž s časem roste a dovedu si představit, že za deset let na něm budu ujíždět stejně, jako dnes nebo před rokem. Víceméně je jedno, kterou píseň z celkem deseti zde zmíním, všechny jsou svým způsobem neopakovatelné a s vlastní atmosférou. Kdybych měl přeci jen jmenovat ty nejlepší (čti: nejoblíbenější), vybral bych "Per Aspera Ad Inferi", "Secular Haze", "Year Zero" a "Monstrance Clock".

Díky Ghost a jejich "Infestissumam" jsem opět začal věřit, že i v dnešní zprzněné a hudebně zahleněné době dokáže vzniknout něco, co mě skutečně dokáže zvednout ze sedátka. Vůbec nevadí, že koncepční pojetí je starší než Metuzalém, hudebníci nejsou kdovíjací majstři v oboru geniálních riffů nebo nových přístupů a že zpěvák se vlastně stále drží jen v jedné rovině. Někdy se prostě podaří ten dort pejska a kočičky upéct tak, že není jen výborným zákuskem, nýbrž pamlskem, o kterém budete mluvit ještě dlouho. Při poslechu "Infestissumam" mám totiž pocit, jako by bylo vše nové. Jako by tahle muzika byla z jiného světa.

Tracklist:
01. Infestissumam - 01:42
02. Per Aspera Ad Inferi - 04:09
03. Secular Haze - 05:08
04. Jigolo Har Megiddo - 03:59
05. Ghuleh / Zombie Queen - 07:29
06. Year Zero - 05:51
07. Body and Blood - 04:44
08. Idolatrine - 04:24
09. Depth of Satan's Eyes - 05:26
10. Monstrance Clock - 05:53


HammerFall informují o své novince

27. května 2014 v 17:28 | MF |  Music News
Švédové HammerFall si celý loňský rok dávali oddych, ale letos opětovně začínají plně fungovat, což znamená také vydání nové dlouhohrající desky, jež bude celkově devátým řadovým počinem skupiny.

Novinka ponese název "(r)Evolution", a jak bylo už dříve slíbeno, k dostání bude v srpnu, konkrétně 27. ve Švédsku a 29. ve zbytku Evropy s výjimkou Velké Británie, kde se bude dát koupit od 1. září. Severní Amerika se pak dočká ještě o den později. Vpravo se nachází obal, níže tracklist.

Prvním singlem z "(r)Evolution" se stane song "Bushido". Uvolněn bude 18. července.

Produkce "(r)Evolution" se ujal Fredrik Nordström (Dark Tranquillity, Arch Enemy, Powerwolf), s nímž už kapela natáčela své první dvě desky "Glory to the Brave" (1997) a "Legacy of Kings" (1998) a také několik neřadových počinů. James Michael, který produkoval minulé album "Infected" (2011), dostal na starost pouze natáčení vokálů. Obálku desky pak vytvořil Andreas Marschall (Blind Guardian, Running Wild, Kreator), jenž svého času nakreslil přebaly prvních tří dlouhohrajících nahrávek HammerFall - "Glory to the Brave", "Legacy of Kings" a "Renegade" (2000) - a také vytvořil rytíře Hectora, který se stal maskotem skupiny.

Co se týče živých vystoupení, ty HammerFall v letošním roce odehrají pouze tři - 31. července na Wacken Open Air v Německu (speciální show, kde skupina přehraje debut "Glory to the Brave" v celé jeho délce), 9. srpna na Lleyendas del Rock ve Španělsku a pak samostatný koncert 29. srpna ve Švédsku, který se uskuteční k vydání "(r)Evolution". Skupina ovšem slibuje, že se hned na začátku roku 2015 vydá na plnohodnotné evropské turné.

Poslední deska HammerFall vyšla v květnu 2011 pod názvem "Infected" u Nuclear Blast Records jako jewelcase CD, limitovaný CD+DVD digipack, luxusní box (500 kusů), rudé LP (250 kusů) a průhledné LP (nelimitované). Zajímavostí je, že původně zamýšlený obal nahrávky musel být změněn, jelikož byl podobný logu hardcorové legendy Biohazard, která v případě použití této obálky hrozila soudem.

Tracklist "(r)Evolution":
01. Hector's Hymn
02. (r)Evolution
03. Bushido
04. Live Life Loud
05. Ex Inferis
06. We Won't Back Down
07. Winter Is Coming
08. Origins
09. Tainted Metal
10. Evil Incarnate
11. Wildfire

15.6. AUXES (usa/de), SWEET COBRA (usa) – Hradec Králové, Bio Centrál

27. května 2014 v 15:46 | MF |  Koncerty & Akce
15.6. AUXES (usa/de), SWEET COBRA (usa) - Hradec Králové, Bio Centrál

15.6. nás čeká v pravdě výjimečnej večer. Budou tu hrát dvě kapely, který jsou na sebe navázaný, jako takřka každej jeden jejich člen je navázanej na Česko. Auxes, který jsou známý množstvím koncertů jak v Čechách tak na Moravě, tu vydali několik kolaboračních desek (zpěvák Dave Laney ještě s Milemarker spolupracoval s Day after; Auxes pak split na Silver rocket) a Tim Remis (bejvalej bubeník Auxes), kterej se teď (mimo jiné) věnuje sólový tvorbě (10" na Lokal rekorc), zpívá a hraje na basu v Sweet Cobra. Někdo možná viděl Tima loni v létě hrát na divadelňáku ulici na svý banjo. Tak teď máte možnost ho zažít trochu jinak. S kapelou za zády a s novou deskou (nahrává allmighty Kurt Ballou z Converge) v ruce.

AUXES:

SWEET COBRA:

[tisková zpráva pořadatele]

Metal Madness - Sušice, 30. srpna

27. května 2014 v 10:44 | MF |  Koncerty & Akce
Až se bude blížit konec prázdnin a vy tak budete hledat, jak si je ještě užít a pořádně za nimi prásknout dveřmi, jistě nebude od věci navštívit nějakou fajn akci. Nejlépe však uděláte, když se vrhnete rovnou do řeky Otavy a doplujete za opravdovým metalovým šílenstvím Metal Madness na ostrov Santos do Sušice. Ke zlepšení nálady nad pomalu končícím létem zahraje osmero kapel napříč tvrdými metalovými žánry. Každý si přijde na své a jistě najde svého oblíbence. Stane se tak 30. srpna od brzkého odpoledne 15.00. Takže si to shrňme:

Metal Madness
kde: Ostrov Santos - Sušice
kdy: 30. 8. 2014
v kolik: 15:00 - 24:00
kolik: 200 Kč
kapely a jejich pořadí:

Restriction
Otava se vzedme vlnami harcore punku, kdy celý koncert odstartují Restriction. Svižná nekompromisní jízda, která patřičně uvede těla do pohybu. Kapela pocházející z Ostrova, která si nebere servítky. http://bandzone.cz/restriction

Wyrm
Jediný zástupce black metalové odnože budou Ústečtí Wyrm. Ti nasolí do lidí patřičnou dávku rouhačské lyriky. Od posledního alba Rune Rider uplynuly sice už dva roky, ale jeho síla stále neuhasíná. Hrubá muzika, která s vámi dovedně zahýbe. http://bandzone.cz/wyrm

Sixth Dimension
První thrash metalový výpad tohoto festu přijede až z Mostu. Skupina, která už má něco za sebou a tak vše hraje s jistotou a jistým sebevědomím. Rozhodně se nepostarají o to, aby v metalovém šílenství kdokoliv polevil. Vezmou vás na výlet do šesté dimenze svérázného thrashe. http://bandzone.cz/6thdimension

Gride
A pokud vás do té doby nic nerozhýbe, věřte že Gride to dovedou naprosto špičkově. Výborná kapela stavějící na grindcoreovém základu a hardcoreovém feelingu. Jestli se rozpoutá peklo, Gride budou stát určitě u toho. http://bandzone.cz/gride

Brutally Deceased
Pro milovníky švédské školy death metalu bude jistě přínosem tahle banda. Sypanice ála raní Entombed, či Gorefest a do toho všeho vmixována špetka grindu. Nespoutaná energie bude pořvávat, aby i těm nejotrlejším zakroutila s krční páteří. http://bandzone.cz/brutallydeceased

Isacaarum
Budějcká stálice grindcoreové scény stále stavějící na black metalových riffech. Šílené vystupování, které je pro Metal Madness jako dělané. Kdo je ještě nezažil, jako by nebyl. http://bandzone.cz/isacaarum

Kryptor
Legenda thrash metalové scény z Prahy. Tvrdou hudbu drtí už od roku 1987, takže skutečně je o co stát a zklamání jistě nepřinesou. Pokud je ještě neznáte, musíte si neodkladně doplnit vzdělání. http://bandzone.cz/kryptororiginal

Mortifilia
Kdo jiný by měl celou akci uzavírat, než pořádající a domácí mord parta Mortifilia. Jedinečný death metal v rukou svědomitých muzikantů krásně dokončí vyhlazovací práce. http://bandzone.cz/mortifilia

Odkazy:

[tisková zpráva]

The Cloudycators - Land of the Cloudycators

26. května 2014 v 22:24 | Ježura |  Recenze
Jsou kapely, které nemusíte znát, abyste dovedli celkem přesně říct, jakou muziku tvoří - ostatně už jen na těchto stránkách se jich objevilo tolik, že se to fakt blbě počítá. Jenže občas je to zkrátka děsná loterie, protože prostě netušíte, co od dotyčné skvadry můžete čekat. Finští The Cloudycators jsou přesně ten případ, a kdykoli přeběhnu očima jejich název, vyskočí na mě pocit, že se za takovým názvem musí skrývat nějaká pošahaná variace na padesátkový surf rock a zástupy kapel, které začínaly určitým členem a končily vyjádřením plurálu. Jenže jak už to tak bývá, realita je samozřejmě někde úplně jinde...

Tahle partička z finského Tampere proti všem předpokladům drhne cosi, co se pohybuje na hranicích rocku a metalu, a aby těch překvápek nebylo málo, ještě to navíc vůbec, ale vůbec nezní finsky. Abych pravdu řekl, dokud jsem se trochu neinformoval, byl jsem přesvědčený, že mám co dočinění s další plus mínus moderní a drsně se tvářící americkou rockovkou, protože muzika, jaká se sešla na letošní desce "Land of the Cloudycators" skutečně zní, jako by se narodila za mořem, a hned potom ji zabalily do státní vlajky. Jestli vám z toho ale vychází, že jde o další arogantní sranec typu Five Finger Death Punch, tak to zase prrr. "Land of the Cloudycators" totiž rozhodně není špatné album.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Inverse Records]

Minirecenze #53

26. května 2014 v 20:51 | MF |  Minirecenze
Ascendant - The Alteration (2012, selfrelease)
death / black metal, Dánsko

Ascendant je relativně mladá metalová partička z Dánska, která vznikla v roce 2006 původně pod názvem Amorém a tvrdí o sobě, že hraje experimental blackened death metal. Nyní se pustíme do krátkého povídání o tom, jak vypadá debutová deska "The Alteration", jež je venku již dva roky…

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Tracklist:
01. The Alteration - 03:50
02. Legacy - 03:38
03. Shadows of Wealth - 03:16
04. Degradation Pt. 1 - 03:01
05. Degradation Pt. 2 - 02:31
06. Let's Mount Up - 03:56
07. Unveil - 04:24
08. Disgrace for Stagnation - 05:42
09. Consolation - 03:14
10. The Astral Sleep - 03:54
11. Epilog: Catharsis - 04:51

Autor: MF
[K recenzi poskytl: Ascendant]

Ascendant - Serenity (17. března, selfrelease)
death / black metal, Dánsko

O kousek výše jsme si pověděli o dlouhohrajícím debutu dánské kapely Ascendant, tak teď je načase se podívat také na jeho pokračování. Dva roky uběhly jako velká voda a Dánové se letos v březnu vytasili se svým druhým nosičem, jímž je EP s názvem "Serenity". Tak pojďme na věc…

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Tracklist:
01. The Void - 05:33
02. Serene - 05:04
03. When We Blindly Follow the Enigma - 05:19
04. The Foundation - 05:32

Hodnocení: 7/10
Autor: MF
[K recenzi poskytl: Ascendant]

Coffinworm - IV.I.VIII (18. března, Profound Lore Records)
sludge / black / doom metal, USA

Coffinworm patří mezi ty kapely, jež osobně řadím do vlastní pomyslné škatulky s pracovním názvem "bordel". To ovšem není myšleno v negativním smyslu, právě naopak, ačkoliv je to trochu paradoxní, protože podobná muzika co do sdělení bývá hodně negativní. Nicméně, oním bordelem jednoduše myslím opravdu brutální míchanici extrémních žánrů, která je podána v hodně těžkém duchu.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Tracklist:
01. Sympathectomy - 07:11
02. Instant Death Syndrome - 05:00
03. Black Tears - 07:27
04. Lust vs. Vengeance - 05:48
05. Of Eating Disorders and Restraining Orders - 07:43
06. A Death Sentence Called Life - 06:27
Autor: Kaša

Drom / Moro Moro Land - Split (14. března, Skin & Bones Records / Monotonstudio / Naše Desky / SAVRVS Brothers / Holy Goat Records / Negation Records / Eastrain Records / Terror Night / Gorgona Records)
post-hardcore / post-metal, Česká republika / Rusko

Na Drom jsem svého času narazil čirou náhodou na koncertě v jednom libereckém klubu, kam jsem vlastně šel kvůli úplně jiné kapele, ale už tehdy, aniž bych o nich předtím vůbec slyšel, mě takřka okamžitě zaujali tím, s jakou intenzitou a uvěřitelností tu svou muziku předávali nepříliš početnému hloučku lidí. To bylo v době, kdy bylo akorát venku první album. "I", jak se tohle první album jmenuje, a o rok mladší "Hectop" jsem si pak sehnal a oběma dal poslech už hezky v domácím prostředí, ačkoliv musím říct, že jsem vlastně s ani jednou z obou desek nestrávil tolik času, jak by si možná zasloužily. Oproti tomu Moro Moro Land, druhý účastník aktuálně vydaného splitu, pro mě byli až doposud velkou neznámou…

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Tracklist:
01. Drom - Věčný hlad - 08:40
02. Drom - Kopí v zádech zabodlé - 07:25
03. Moro Moro Land - Endless Parade - 03:59
04. Moro Moro Land - Speak - 04:24

Autor: Prdovous

Motorjesus - Electric Revelation (21. února, Drakkar Entertainment)
stoner / hard rock, Německo

Přestože oficíálně fungují němečtí Motorjesus od roku 2006 a nevypadají tak jako žádné rychlokvašky, které se zjevily jen tak z ničeho, tak je nutné k jejich historii počítat ještě dalších čtrnáct let, kdy existovali pod svým původním jménem The Shitheadz, což z nich už činí značně ostřílenou partu. Ačkoli v obdotí od roku 1992 do 2004 se nic moc zajímavé nedělo, protože debut "Dirty Pounding Gasoline" vyšel právě až v roce 2004, tak po změně názvu na Motorjesus sází na stůl už třetí album "Electric Revelation", které není vůbec špatné.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Tracklist:
01. The Arrival - 00:40
02. Trouble in Motor City - 03:35
03. The Run - 04:05
04. Speed of the Beast - 04:05
05. Back in the Action Car - 03:10
06. Rust - 04:55
07. 100.000 Volt Survivor - 05:12
08. Electric Revelation - 04:05
09. Midnight Rider - 04:08
10. The Warning - 03:21
11. Ressurection Man - 04:20
12. Dead Army - 03:54
13. The Right Hand of the Devil - 04:00

Autor: Kaša

První info o novince Lunatic Soul

26. května 2014 v 18:52 | Ježura |  Music News
O tom, že projekt Lunatic Soul, za kterým stojí Mariusz Duda, baskytarista, zpěvák a kytarista polských progresivců Riverside, chystá nové album, se vědělo už od té doby, co se Duda loni přiznal, že už na dotyčné desce pracuje. Nyní ale do této skládačky zapadly nové dílky. Předně bylo zveřejněno datum vydání - zatím bezejmenná novinka vyjde v říjnu 2014 u Kscope Music. A jako ochutnávka může posloužit čerstvě zveřejněný trailer, pod kterým jsou podepsaní Sightsphere & Waju.

Novinka bude už čtvrtou řadovou deskou v diskografii Lunatic Soul. Předchozí počiny se jmenují "Lunatic Soul", "Lunatic Soul II" a "Impressions", vyšly v letech 2008, 2010 a 2011 a s výjimkou prvního je všechny vydali zmiňovaní Kscope Music. Dudovi domovští Riverside vydali své poslední album v loňském roce a pojmenovali ho "Shrine of New Generation Slaves".


Druhá deska Voices na obzoru

26. května 2014 v 13:38 | MF |  Music News
Britské progressive black/death metalové uskupení Voices, v němž se angažují hned tři bývalí členové dnes již nefungujících Akercocke, už pilně pracuje na svém druhém velkém počinu. Příliš informací o novince prozatím není známo, ale ví se, že deska stihne vyjít ještě v letošním roce. Níže se pak můžete podívat na nově zveřejněnou krátkou upoutávku.

Voices svůj debut s názvem "From the Human Forest Create a Fugue of Imaginary Rain" vydali v březnu loňského roku u firmy Candlelight Records. Právě na něj bude chystaná nahrávka navazovat.


Eyes of Verona - Ex-Voto

25. května 2014 v 22:51 | Ježura |  Recenze
Od té doby, co mi pár měsíců nazpět přistála v klíně nahrávka "Man Is a Lonely Soldier" od francouzských Mils a já jejímu kouzlu velice rychle propadl, slovní spojení francouzský alternativní rock ve mně vzbuzuje vcelku vydatná očekávání. Když se mi tedy naskytla možnost vzít si do parády desku, na jejíž vizitce stálo přesně tohle, věru jsem moc neváhal. A i když se z řadového debutu mladičké formace Eyes of Verona vyklubalo něco odlišného, než jsem čekal, "Ex-Voto", jak se deska jmenuje, si mě omotala okolo prstu.

Eyes of Verona skutečně žádní ostřílení harcovníci nejsou. Kapela je na scéně teprve druhým rokem a kromě "Ex-Voto" vydala zatím jen po jednom singlu a EP. Tím větší překvapení pro mě byl první a vlastně i každý další poslech, protože "Ex-Voto" je naprosto dotažené album hotové kapely. Ať se kouknu na jakýkoli aspekt desky, není tu ani stopy po jakémkoli amatérismu, nezkušenosti nebo čemkoli podobném. Všechno od vlastní muziky po grafiku přebalu je provedeno na skutečně vysoké úrovni a je vidět, že Inspur Music vložili do Eyes of Verona velkou důvěru. Za sebe říkám, že k tomu rozhodně měli dobrý důvod, ale vás asi zajímá, co za důvod to asi mohlo být, že?

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Dooweet]

Enthroned - Sovereigns

25. května 2014 v 20:47 | Ježura |  Recenze
Nejsem sice žádný black metalový fanatik, takže to nemohu tvrdit s určitostí a jistotou, ale přesto mi připadá, že belgičtí Enthroned ani v rámci svého žánru nepatří k nějak zvlášť provařeným kapelám. Přesto už ale na scéně figurují přes dvacet let a za tu dobu stihli nahrát hromadu neřadového materiálu plus deset plnohodnotných desek navrch, takže jde rozhodně o kapelu zkušenou. Kulatou desátou desku vydali Enthroned letos, dali jí do vínku jméno "Sovereigns" a asi není moc složité si z těchto indicií dovodit, že právě "Sovereigns" se pokusí trochu rozebrat recenze, která začíná prááááávěěěěě..... teď!

Fajn, dost bylo citací kultovního díla "Pár pařmenů", teď trochu vážněji. Jak jsem psal už o odstavec výše, nejsem žádný black metalový fanatik, takže není žádné překvapení, že pomyslná stránka v mé hlavě vyčleněná Enthroned byla donedávna úplně čistá. Očekávání, která jsem choval k "Sovereigns", proto nebyla nijak konkrétní, pomineme-li naděje, že půjde o vesměs klasický black metal, kterému nebude chybět úroveň, jakou by člověk od kapely s dvacetiletou kariérou tak nějak čekal. Jak sami jistě uznáte, nároky to nejsou nijak vysoké, takže by nemuselo být vůbec složité je naplnit. Otázkou tedy je, jestli a případně jak moc se to Enthroned podařilo.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Civil War mají nového kytaristu

25. května 2014 v 18:41 | MF |  Music News
Švédská heavy/power metalová kapela Civil War, v níž působí hned čtyři někdejší členové populárních Sabaton, hlasí přijetí nového kytaristy do svých řad. Je jím jistý Petrus Granar, jenž od listopadu se skupinou spolupracoval jako její technik a který je údajně "velmi talentovaným kytaristou".

Zajímavé je ovšem to, že žádný z dosavadních členů formaci neopouští, takže od nynějška budou Civil War fungovat v sedmi lidech a hned se třemi kytarami.

V neposlední řadě jistě stojí za zmínku i fakt, že se Civil War aktuálně nacházejí ve studiu a nahrávají zde své druhé řadové album. To vyjde pod značkou Napalm Records, s nimiž Švédové nedávno podepsali smlouvu, a podle všeho by se tak mělo stát ještě do konce letošního roku. Novinka bude navazovat na debutovou nahrávku "The Killer Angels" z loňského června.

Klipy od Body Count a Equilibrium

25. května 2014 v 14:33 | MF |  Music News
>>> Černošská metalová formace Body Count, v jejímž čele stojí známý rapper Ice-T, vydá v letošním roce po osmi letech svou novou řadovku "Manslaughter", jež by měla být k dostání od 10. června u Sumerian Records. Kapela nyní vypustila nové video k úvodní songu alba, "Talk Shit, Get Shot". O režii se postaral Frankie Nasso (Emmure, Asking Alexandria) a výsledek dopadl následovně:


>>> Němečtí folk/viking metalisté Equilibrium mají rovněž těsně před vydáním své novinky. Čtvrtý studiový počin "Erdentempel" se objeví 6. června a právě na jeho podporu skupina natočila video pro písničku "Wirtshaus Gaudi". Sledujte o kousek níže.

Další novinkou u Equilibrium je přijetí nového kytaristy, jímž je Dom R. Crey (Wolfchant, Nothgard), jenž zalepí díru v sestavě po nedávném odchodu hned dvou členů.


Monarch chystají album

25. května 2014 v 10:26 | MF |  Music News
Francouzi Monarch, kteří se pohybují na pomezí sludge, doom metalu a dronu, si na letošní rok připravili vydání svého nového dlouhohrajícího počinu, celkově již sedmého. Novinka ponese název "Sabbracadaver" a k dostání bude od 22. července u firmy Profound Lore Records. Krátký trailer k desce si můžete pustit níže. Příští týden by pak měla proběhnout premiéra videoklipu k nové skladbě "Mortes".

"Sabbracadaver" se stane nástupcem fošny "Omens", jež vyšla v únoru 2012 u At a Loss Recordings na CD. Vinylová verze přišla v loňském roce pod hlavičkou Music Fear Satan ve dvou barevných provedeních - černém (700 kusů) a průhledném s rudými a černými skvrnami (300 kusů).


Výsledky soutěže s Metalshopem

24. května 2014 v 22:49 | MF |  Soutěže
Klasickým rituálem po ukončení každé soutěže je také vyhlášení výsledků a ani naše nedávné soutěžení s Metalshopem nemůže být výjimkou. Než ovšem prozradíme jméno toho, kdo si bude moct z Metalshopových skladů vybírat zboží za 800 Kč od kapel, které byly založeny před rokem 1990, zrekapitulujme si nejdřív soutěžní otázku:

Kolik historických období rocku a metalu celkem během retro května Metalshop navštíví?

Otázka byla jako vždy tak triviální, až jsme se skoro styděli ji pokládat. Stačilo jen kliknout na odkaz na web Metalshopu, který byl v článku při oznámení soutěže, abyste se dozvěděli, že správná odpověď je pět. Anebo také 5, chcete-li to takhle. Samozřejmě jsme byli tak shovívaví, že jsme uznávali obě verze odpovědi, tedy slovem i číslem.

Nenáročnost otázky se projevila i ve vašich odpovědích, z nichž byla pouze jedna jediná špatně. Všichni ostatní již stříleli naprosto přesně, takže došlo na losování, v němž měla největší kliku Julie Bočková. Gratulujeme k výhře! Ostatní nemusí příliš zoufat, za čas si o něco jistě zasoutěžíme znovu :)

Na závěr samozřejmě nesmí chybět opětovné poděkování Metalshopu za poskytnutou cenu!

Edguy - Space Police - Defenders of the Crown

24. května 2014 v 21:06 | Ježura |  Recenze
Němci Edguy jsou jednou z těch kapel, které prostě znáte, ať chcete nebo ne - a dokonce k tomu nepotřebujete slyšet byť jediné jejich album. Říkáte si, že jsem si tím nějak moc jistý? No, on je to totiž tak trochu můj případ, a "Space Police - Defenders of the Crown" je skutečně první album Edguy, se kterým mám tu čest trochu důkladněji. Zvěsti o tom, jak dříve skvělá kapela nabrala kurz do kytek (míněno co do kvality tvorby, neboť o popularitě to opravdu neplatí), ale samozřejmě dolehly i k mým uším, takže jsem byl dost zvědavý, jak u mě "Space Police - Defenders of the Crown" pochodí, protože rozhodně nepatřím k těm, kteří by špatnému power metalu dali něco zadarmo. Prakticky nulová očekávání ale znamenají, že album může vlastně jenom příjemně překvapit, a to nakonec není až tak špatná startovní pozice...

Řeknu vám na rovinu, očekával jsem fakt pekelnou blbost, protože artwork desky i její jméno ani náhodou nenaznačovaly, že by mohlo jít o něco třeba jen poslouchatelného. Nakonec se ale k mému překvapení ukázalo, že "Space Police - Defenders of the Crown" (kdo to vymyslel, by zasloužil pověsit za koule do průvanu - kdo se s tím má pořád vypisovat?) nejen že není úplná sračka, ale že to nakonec i celkem jde.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Detaily o nové desce Empyrium

24. května 2014 v 19:52 | MF |  Music News
Německá formace Empyrium, v jejíchž řadách mimo jiné působí i známý muzikant Ulf Theodor Schwadorf (The Vision Bleak, Ewigheim, ex-Autumnblaze), ohlásila vydání svého nového, dlouho očekávaného alba. "The Turn of the Tides", jak se novinka bude jmenovat, bude prvním řadovým počinem skupiny po 12 letech od desky "Weiland" z roku 2002. Do prodeje se dostane 18. července v Evropě a o čtyři dny později v Severní Americe pod značkou Prophecy Productions.

"The Turn of the Tides" bude k dispozici jako digipack CD a pak jako CD v knize s tvrdou obálkou o velikosti 18×18 cm a 48 stranách. Tato edice bude limitována na 777 kopií.

Mimoto bude "The Turn of the Tides" k dostání ještě na LP, ale pouze v rámci výpravného vinylového boxu "1994 - 2014", jenž bude vyjma novinky obsahovat ještě šest dalších vinylů Empyrium, jmenovitě půjde o dlouhohrající počiny "A Wintersunset..." (1996), "Songs of Moors and Misty Fields" (1997), "Where at Night the Wood Grouse Plays" (1999) a "Weiland" (2002), živé album "Into the Pantheon" (2013) a demo "…der wie ein Blitz vom Himmel fiel…" (1995) + kompilaci "A Retrospective…" (2006) na společné desce. V případě "Weiland" a "Into the Pantheon" půjde o 2LP.

Komplet "1994 - 2014" vyjde ve stejný den jako nová deska, tedy 18. července v Evropě a 22. července v Severní Americe. Box bude z borového a dubového dřeva a limitován na 500 kusů. První čtyři řadová alba budou opatřena také novými přebaly a součástí bude rovněž sedm plakátů a velkoformátový booklet se všemi texty, včetně těch z "…der wie ein Blitz vom Himmel fiel…" a "A Wintersunset...", které doposud nebyly vůbec publikovány.

Tracklist "The Turn of the Tides":
01. Saviour
02. Dead Winter Ways
03. In the Gutter of This Spring
04. The Days Before the Fall
05. We Are Alone
06. With the Current into Grey
07. The Turn of the Tides

Ophis dokončili novinku

24. května 2014 v 16:05 | MF |  Music News
Death/doom metalisté Ophis z Německa se nechali slyšet, že již kompletně dokončili nahrávací proces svého třetího dlouhohrajícího alba, a to i včetně mixu. Zanedlouho by měl být rovněž hotov i obal, akorát ani přibližné datum vydání prozatím není k dispozici.

Ophis prohlásili, že novinka bude "opravdu syrová, rozhodně brutálnější než předchozí desky".

Nová nahrávka se stane následovníkem počinu "Withered Shades", jenž vyšel v červnu 2010 na CD u ruské firmy Solitude Productions, která se specializuje na vydávání doom metalu.

Jim Root odchází ze Stone Sour

24. května 2014 v 10:55 | MF |  Music News
Zámořskou rock/metalovou kapelu Stone Sour opouští její dosavadní kytarista Jim Root, který zde působil v letech 1996-1997 a posléze od roku 2001 až doposud. Skupina vypustila následující prohlášení:

"Jak už jste možná někdo zaslechli, Stone Sour a Jim Root se opravdu rozchází. Chtěli jsme počkat, dokud nebude hotové nové album Slipknot [v nichž Jim Root a zpěvák Corey Taylor spolu také hrají - pozn. redakce], ale ve světle nedávných událostí tuhle informaci potvrdíme hned a půjdeme dál. Věříme, že to bude pro obě kapely nejlepší a že se to v budoucnu potvrdí. Více informací vám poskytneme, až přijde čas."

Odchod Jima Roota ze Stone Sour ovšem podle všeho nijak neovlivní jeho spolupráci s Coreym Taylorem v rámci Slipknot. Taylor na svém osobním Twitter napsal: "Jim a já pořád spolupracujeme ve Slipknot, nová deska už je skoro hotová."

Jim Root se už neúčastnil nedávného severoamerického turné Stone Sour, které začalo v lednu letošního roku. Zde se neobjevil údajně z toho důvodu, aby mohl pracovat na materiálu pro novinku Slipknot. V sestavě za něj zaskočil Christian Martucci (The Chelsea Smiles, Thousand Watt Stare). Root se k odchodu ze Stone Sour krátce vyjádřil v komentáři na svém Instagramu, kam jednomu fanouškovi na odpověď ohledně jeho neúčasti na dalších koncertech formace odpověděl: "Už v kapele nejsem. Není to moje rozhodnutí. Nemám z toho radost."

Posledním vydaným počinem Stone Sour je dvojalbum "House of Gold & Bones", jehož první část vyšla v říjnu 2012 a druhá v dubnu 2013.

Behemoth zadrženi v Rusku

23. května 2014 v 23:18 | Kaňour |  Music News
Polští death metalisté Behemoth měli v těchto dnech naplánováno několik koncertů v Rusku, kapela se ovšem dostala do nepříjemností a byla zadržena a zatčena ruskou imigrační službou. Brzy po zatčení se objevilo vyjádření kapely:

"Byli jsme zastaveni imigrační službou kvůli 'špatným vízům'. Když jsem řekl, že se z klubu nepohneme ani o píď bez někoho z polského velvyslanectví, vyhrožovali nám vyhozením. Vzali nás do autobusu v doprovodu 10 strážníků do budovy Federálních migračních služeb. Snažili jsme se dostat na polské velvyslanectví v Jekatěrinburgu, ale nikdo nezvedá telefon. Pokud je možné - prosím zkopírujte tuto zprávu a předejte ji všude, kde můžete. Můžeme očekávat několikahodinový výslech. Koncert je určitě zrušen. Jediná věc, kterou chceme, je dostat se zpět bezpečně do hotelu a pak do Polska. Bez ohledu na to, jak moc se snažíme, nic s tím nenaděláme."

Zanedlouho se Nergal (frontman kapely) opět ozval: "Vypadá to, že to bude normální zatčení. Brzy nám vezmou naše telefony. V devět ráno budeme mít soudní proces, poté rozsudek a možná i deportaci."

Po několika hodinách se začíná vše vysvětlovat. Kapele byla uložena pokuta a musí opustit Rusko. "Vypadalo to, že jsme vlastně dostali opravdu hodnou soudkyni. A moudrou, protože toto bylo humánní rozhodnutí... vypadalo to, že s námi sympatizovala. Vlastně jsme obrželi minimální pokutu s doporučením, jak opustit Rusko co nejrychleji je to možné. Nyní si chceme trochu odpočnout po probdělé noci a vrátit se domů co nejrychleji," prohlásil Nergal, který popisuje podmínky, ve kterých byli drženi:

"Byla to velmi malá půlmetrová místnost. Stěny byly pomazané výkaly. V noci jsme se zeptali, jestli můžeme být zavedeni na toaletu, ale byli jsme jaksi odmítnuti. Museli jsme tedy vykonat potřebu do plastových lahví." Co se týče víz, Nergal pokračuje: "Dostali jsme víza na ruském konzulátu ve Varšavě. Když jsme se zeptali co se týče papírování, bylo nám řečeno, že je nutné získat obchodní víza. Udělali jsme vše, co nám bylo řečeno. Nyní se ukázalo, že je nutné získat nějaká 'humanitární' víza, nikoli obchodní.

Behemoth Rusko objížděli na podporu svého novinkového alba od 10. května. Celkem bylo naplánováno 13 vystoupení, kapela však stihla odehrát jen čtyři. Výše zmiňované album vyšlo 3. února u Nuclear Blast a jmenovalo se "The Satanist".

Mind - Save Yourself from Hell

23. května 2014 v 20:39 | Kaša |  Recenze
Přestože jsem o německé formaci Mind nikdy v životě neslyšel, tak novinka "Save Yourself from Hell" má být jejich velkým návratem po desetileté odmlce, o jejímž důvodu historie kapely a propagační řečnění vydavatelství mlčí. Ona ani ta historie není na zrovna dlouhé povídání, protože se ví pouze to, že dvojice Mind vznikla v roce 1995 v Německu a jejími členy jsou Dzuma a Arek. Pánové vydali nějaká splitka, dema a EP, nicméně o plnohodnotném albu nikde ani zmínka, takže předpokládám, že novinka je počinem debutovým. I když, na tom stejně nezáleží, protože Mind se pohybují v tak špinavých sférách hudebních podhoubí, že i kdyby za sebou měli desítku alb, tak to jedenácté bude znít beztak stejně neústupně jako "Save Yourself from Hell".

Co jiného taky čekat od desky, která si s sebou bere do světa nálepku crust / punk / grind. Už jen z tohohle trojsloví je naprosto jasné, co od Mind očekávat, takže nebudu sáhodlouze kecat o tom, jak je zpěvák neurvalý a agresivní, jak jsou skladby ničivé, riffy crustově špinavé a úderné a bicí sakra rychlé, když se dá výsledek shrnout tvrzením, že to zní jako bezmyšlenkovitý atak hudební bestie, která se s tím nemaže a okamžitě se na vás vrhne s tím svým syrovým, úplně na kost ohlodaným crust / grindem. Aby to však nebylo tak jednoduché, tak ten ustoupí stranou i jiným hudebním vlivům, takže výsledek je o něco víc komplexní, než by se na první pohled zdálo. Někdy jsou ale ty výlety mimo crust / grind tak krátké, že ani hardcore punkový pouliční vokál v "Burn and Destroy" nedovolí slevit z nastaveného tlaku a skladba ničí skoro se stejnou vervou jako jiné údernější kusy. Tatéž píseň se pak objeví v samotném závěru ještě jednou, přičemž v druhé verzi si střihne vokály hostující zpěvák Denis Boardman z Doom. Rozdíl je prakticky minimální, takže se ani nebudu rozhodovat, která se mi líbí víc.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Selfmadegod Records]

King of Asgard informují o své novince

23. května 2014 v 18:38 | MF |  Music News
Již před časem se švédští viking metalisté King of Asgard nechali slyšet, že pracují na svém třetím albu. Nyní přišel čas na to, aby o něm vypustili bližší detaily. Novinka se tedy bude jmenovat "Karg" a k dostání bude od 22. července u labelu Metal Blade Records.

Obálka a tracklist se nacházejí jako vždy napravo a níže. Na samém konci článku pak najdete k poslechu první singl v podobě písničky "The Runes of Hel".

King of Asgard "Karg" natáčeli opětovně v Sonic Train Studios pod dohledem producenta Andyho LaRocque (Shining, Lord Belial, Einherjer), jinak také kytaristy v kapele Kinga Diamonda. Na stejném místě vznikla i obě předcházející alba "Fi'mbulvintr" (2010) a "...to North" (2012).

Tracklist "Karg":
01. The Runes of Hel
02. The Trickster
03. Highland Rebellion
04. Remnant of the Past
05. Omma
06. The Heritage Throne
07. Huldran
08. Rising
09. Total Destruction [bonus]


Mrtvoly se znovu vydají na pochod, cílová afterparty poprvé zdarma a k tomu koncert Messer Chups

23. května 2014 v 16:41 | MF |  Koncerty & Akce
Mrtvoly se znovu vydají na pochod, cílová afterparty poprvé zdarma a k tomu koncert Messer Chups

Největší a nejstarší Zombie Walk v České republice znovu ožívá! Po loňské vodní apokalypse, která odvážným přítomným zombiím důkladně opláchla všechny končetiny, vrcholí přípravy letošního, již sedmého ročníku. I tentokrát se můžete těšit na sborové chrčení stovek hrdel centrem Prahy, požírání obětí mezi nic netušícími turisty, znamenitě prohnilou afterparty a řadu novinek. Zombie Walk 2014 proběhne tuto sobotu 24. května!

Zombie Walk se dá definovat nejlépe jako "veřejné shromáždění lidí oblečených a nastylovaných jako oživlé mrtvoly - zombie". Tyto srazy většinou začínají na jednom místě, kde se účastníci sejdou a odtud pokračují pěšky přes centrum města a veřejná místa, aby byli pěkně vidět.

Letos se už samotné setkávání prohnilých tváří uskuteční přímo v srdci turistické Prahy, v přímé blízkosti paláce konzumních zombies NC Palladium a metra Náměstí Republiky - na plácku za divadlem Hybernia. Mezi 14.30 a 16.45 zde proběhne každoroční sčítání účastníků za pomocí podepsání jednoduchého formuláře (stahujte zde), který organizátoři na místě promění za oficiální pásky pochodu. V 17.00 se dav vydá ulicí Na příkopě směrem k Václavskému náměstí, kde proběhne společné focení u koně. Poté se dav došourá na Jungmannovo náměstí a odtud do cílové rovinky Rock Café.

Sedm let největšího českého Walku si žádá několik příjemných obměn, v čele s novou neprošlapanou trasou a především otevřením klubové afterparty v Rock Café všem zombiím i fanouškům hororů bez vstupného. První patro ztrouchnivělého večírku bude vůbec poprvé v historii pražského pochodu otevřené všem návštěvníkům ZDARMA.

Proběhne zde již tradiční předání cen za divácky nejoblíbenější a nelidsky nejodpudivější zombii, k tomu bude v mlhou zahaleném foyer vyhrávat hřbitovní rokenrolotéka TEA JAYE IVA a v přilehlém divadelním sále se můžete těšit na nabídku oprášeného filmového zombie trashe.

http://www.youtube.com/watch?v=-t4aDEMhheo
Messer Chups - Zombie in a Mini Skirt

Každému, kdo se odváží sestoupit hlouběji do nitra letošní party a připlatí si za exkluzivně hrůzostrašný zážitek, zahrají mistři záhrobního surfu Messer Chups. Jejich vystoupením provede svůdná krasavice Zombierella, kytarový superhumanoid Oleg Gitaracula s ďábelsky rychlými riffy i napomádovaný bicák Boris Israel "Bisfer". Odvrácená strana galaxie nezná větších znalců hororového kumštu. Skladby jako "Rockin´ Zombie", "Zombie in a Mini Skirt", "El Zombierello Vs. Octopus Man Attack" nebo celé album "Zombie Shopping" jasně dokazují, že Messer Chups mají na pochodu oživlých mrtvol své nezpochybnitelné místo. Více než stylovým doprovodem bude o sobotním večeru pražské trio rokenrolových floutků s dámou v čele, The Maggie's Marshmallows.

Zombie Walk 2014 + Afterparty s Messer Chups (RU), The Maggie's Marshmallows (CZ), Tea Jay Ivo (CZ)
24. května 2014
Praha, Rock Café (Národní 20)
Vstup: 290 Kč v předprodeji, 390 Kč na místě (sleva pro všechny zombies!!!)
Předprodej v sítích Ticketstream, Eventim a v Rock Café.


[tisková zpráva]


Klipy od Vintersorg a WAMI

23. května 2014 v 14:17 | MF |  Music News
>>> Švédský dvoučlenný projekt Vintersorg má na letošní rok připravené vydání nástupce svého posledního alba "Orkan". Novinka, která se bude jmenovat "Naturbål", bude k dostání od 27. června u Napalm Records (další detaily o počinu ve starší novince). K desce byl natočen i videoklip, konkrétně k písničce "Lågornas rov" - podívat se na něj můžete tady:


>>> WAMI je nový mezinárodní projekt, v jehož rámci se potkávají zpěvák Doogie White (Tank, Cornerstone, Michael Schenker Group, ex-Rainbow, ex-Yngwie Malmsteen), bubeník Vinny Appice (ex-Black Sabbath, ex-Dio, ex-Heaven & Hell), baskytarista Marco Mendoza (ex-Thin Lizzy, ex-Whitesnake) a mladý polský kytarista Iggy Gwadera, jemuž je teprve 16 let. Formace tento měsíc vydala svou debutovou nahrávku "Kill the King", na níž se mimo jiné objevil i song "One More for Rock 'N' Roll", k němuž nyní bylo zveřejněno video: