Steel Panther - All You Can Eat

16. dubna 2014 v 20:09 | MF |  Recenze
Existují kapely, k jejichž tvorbě jednoduše musíte přistupovat trochu specificky. Jak se říká, je nutné, abyste přistoupili na pravidla jejich hry, jinak nemáte šanci. A říkat tomu hra je vlastně naprosto přesné, protože tenhle druh skupin se svými posluchači takovou hru hraje. Všichni vědí, že je to jenom jako, že je to celé jenom sranda, ale nikdo o tom nemluví a všichni tu hru hrají společně s kapelou a obě strany se u toho baví.

Jedním z pěkných příkladů může být třeba Rob Zombie… král hororu, všude kosti, strašidelné propriety, masky, ale všichni víme (a sám Zombie jistě také), že je to jen jako, je to nadsázka a nikdo se u tohohle hororu nebojí. V našich reáliích něco takového předvádí například Malignant Tumour… největší, netvrdší a nejmetalovější kapela světa. Každý z nás ví, že to není pravda, ale že je to jen jako, ale i tak jim to fandové žerou. A když se nějaké skupině povede si své posluchače takhle vycvičit, aby s ní podobnou hru hráli podle jejích pravidel, tak je to pro ty muzikanty prostě výhra.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hancock hancock | 16. dubna 2014 v 21:25

Fajn recenzia,dokonca zábavná ( duchu recenzovanej platne) s fragmentami textov a viacerými klipmi... A celkom presná. Keďže túto placku mám už párkrát vypočutú bez potreby znovu sa k nej vracať, musím poznamenať, že faktor zábavy bledne priamo úmerne k dĺžke počúvania. Až sa napokon úplne vyparí.
Správny postreh, že "treba prijať pravidlá hry" , len si myslím, že to platí krížom cez všetky subžánre metalu. Ak tu padlo niekoľkokrát slovo klišé, ruku na srdce, je toho klišé hádam menej v black metale? V death metale? Alebo sú to klišé "vyššieho" rangu? Všetci vieme, že muzikanti z doomových kapiel sú veselí chlapíci a nepôjdu sa zajtra vešať... Glen Benton sa priznal, že je veriaci, a je nám jasné,že Tom Fischer nerobí doma tajné čierne omše, aj keď pri počúvaní úchvatného Triptykonu je človek náchylný tomu uveriť...
Rozhodujúce je len, ktorému klišé sme náchylnejší podľahnúť.
Ideálne by bolo, keby prehovorila len a len čistá muzika. To však v prostredí showbiznisu dosť dobre nejde.

2 MF MF | E-mail | Web | 17. dubna 2014 v 9:44

No, když se to dožene do důsledku, tak určitě jo, minimálně tak 95% veškerýho metalu je klišé a divadélko (a vlastně nejen metalu), ale SP mi přijdou jako kapela, která je na tom (a zcela záměrně takhle okatě) postavená, díky čemuž by to podle mě mělo zaznít a trochu se to v recenzi řešit...

Třeba Triptykon mi hudebně jako metalový klišé fakt nepřijdou... to, že třeba Fischer ve skutečnosti není pekelník, ale pohodář, kterej se rád zasměje (nebo mi to tak aspoň přišlo, když jsem se s ním jednou bavil), je podle mě už jiná věc... která mi ale nijak nebrání si tu hudbu užít :)

Jinak máš absolutní pravdu s tím, že čím delší dobu je AYCE v přehrávači, tím míň to baví... měl jsem to úplně stejně.

3 hancock hancock | 17. dubna 2014 v 17:48

[2]:
Jasné, čo sa týka Triptykonu, ich hudbu žeriem aj s navijákom... Mal som na mysli iba "filozofické" klišé blacku - rôzne pekelné mocnosti a pôsobenia, "povinné jazdy" v podobe vzývania, a dokonca aj menovania konkrétnym menom, čomu sa nevyhol v predchádzajúcej doske ani Fischer.
Ale, ak mám byť úprimný, koho to serie pri tak geniálnej muzike?
Som rád, že si na vlastnej koži pocítil, že Fischer je pohodový chlapík a môžeš to potvrdiť. O to lepšie sa bude  počúvať; s vedomím, že je to - hra. Ale impozantná.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama