Primal Fear - Delivering the Black

2. března 2014 v 20:00 | Prdovous |  Recenze
Němečtí Primal Fear rozhodně nejsou neznámým jménem - na hudební scéně působí dobře sedmnáctým rokem a jejich letošní deska "Delivering the Black" je již jejich desátým počinem - což rozhodně není málo. Jeden by si mohl říct, že taková kadence alb se nutně podepíše na jejich kvalitě a myslím, že mi nikdo nemůže mít za zlé, když jsem od novinky nijak závratné kvality ani neočekával. Dobře odvedenou práci - to ano, stejně jako alespoň určitou míru chytlavosti. Ostatně, bylo by opravdu smutné, kdyby kapela ražení Primal Fear s devíti předešlými zářezy v diskografii posrala i tu řemeslnou stránku, což je u mě minimem, pod které by neměla klesnout snad žádná skupina, která chce něco vydat. Relativně nízko nastavenou laťku očekávání však pětice muzikantů hravě překonala a ještě přidala něco navrch.

Na první pohled je "Delivering the Black" naprosto typickou heavy metalovou desku, která nijak nevybočuje ze zavedeného žánru. Padesát minut hrací doby, deset skladeb, název alba i jednotlivých skladeb víceméně v duchu zavedené tradice. První poslech vás v tom jen utvrdí, protože na desce není vůbec nic, co by chtělo vybočovat mimo žánr. Na inovace Primal Fear nehrají ani omylem, zkrátka a dobře jedou poctivý power/heavy metal, který se hraje bratru patnáct let, ne-li déle. Jestli existuje nějaká progrese nebo změny v rámci diskografie kapely nejsem schopen posoudit vzhledem k faktu, že předchozí tvorbu znám spíše sporadicky. Nechybí však žádné žánrové klišé - na "Delivering the Black" zkrátka najdete všechno, co heavy metal dělá heavy metalem, a to jak po stránce instrumentální, tak textové. Hutné riffy, šlapavé songy, sem tam rychlejší sypačku, nechybí ani obligátní balada.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hancock hancock | 2. března 2014 v 22:48

Aby sa zastavila systematická devalvácia power metalu (najmä cez jeho italo odnož) a prznenie takzvaným symphonic metalom (kde ono "sympho" je umelina jak šušťáky!) , museli konečne zasa prísť tí, čo viac menej stáli pri jeho zrode - pohrobkovia, kamaráti či odpadlíci Helloween: v krátkom čase tu máme novinky Masterplan, Freedom Call, Iron Savior, Primal Fear a čoskoro i Gamma Ray; okrem vyložene sračkovitého Masterplanu všetci minimálne s miernym alebo väčším nadštandardom, najmä Primal Fear (8/10).
(Tfuj, doriti, jedna veta..., no to sa mi podarila štylistická "perla", sorry :-D  :-D  :-D )

2 Ježura Ježura | 3. března 2014 v 0:25

Já tuhle post-Helloween suitu nějak vůbec nesleduju, ale že do její kvalitní části patřej i Freedom Call? Z novinky jsem slyšel akorát klipovku, ze který mi bylo mírně (no, vlastně docela dost) na zvracení, a předchozí deska je na tom dost podobně... takže se mi nějak nechce věřit, že by s novou deskou otočili o 180° a nahráli něco poslouchatelnýho 8-O

Jinak fakt hezká věta :-D

3 hancock hancock | 3. března 2014 v 1:20

[2]: Je fakt, že Freedom Call to vedia občas dobre predávkovať gýčovitou germánskou melodikou a už pri skladaní istotne vidia plné štadióny... :-D
Klipovka je tiež taká štadiónová odrhovačka, treba je proste pretrpieť (alebo vynechať) keďže je na albume prvá, potom už príde materiál, ktorý má drive a rozhodne je lepší ako celý taliansky alebo fínsky power metal...
Niekedy mi to pripadá, že promo snímky nevyberá kapela, ale úradník vydavateľstva, ktorý má zvukovody upchaté budúcimi šuštiacimi USD...

4 Ježura Ježura | 3. března 2014 v 10:22

[3]: Že bych tomu nakonec dal poslech? Nejsi jedinej, kdo říká, že to není špatný...

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama