Grenouer - Blood on the Face

6. března 2014 v 20:07 | Kaša |  Recenze
Je to možná tak trochu nespravedlivé, ale od mladých začínajících kapel zpravidla nečekám vyloženě překvapivé výkony, takže už tak nějak střízlivě přistupuji k jejich albům s očekáváním standardní porce žánrově nijak oslnujícího přednesu, což je přesně ten přístup, s nímž jsem šel do loňského počinu ruské pětice Grenouer s titulem "Blood on the Face". Jaké překvapení jsem pak zažil, když jsem nahlédl do diskografie a zjistil, že poslední album je již sedmým počinem této party, která tak logicky nepatří mezi výtvory nedávné doby; historie Grenouer sahá až do počátku devadesátých let, kdy jako špinavá formace vezoucí se na vlně thrash/death metalu staré Sepultury šířila zkázu prostřednictím demosnímků s názvy "Death of a Bite" či "Fiery Swans".

Od té doby už uběhla pěkná řádka let a stejně tak se (i díky nějakým těm personálním změnám) postupně upravoval výraz samotných Grenouer od špinavého deathu, přes industriální rock/metal moderního vyznění, kterým se snažili prorazit na přelomu tisíciletí, až k současnému rock/metalu, z něhož je moderna cítit na míle daleko. Podladěné kytary sází hlavně na hutné riffy, které se občas rozestoupí, aby uvolnily místo post-rockově provzdušněným momentům, ovšem bez takové té zasněné atmosféry, protože "Blood on the Face" se očividně nesnaží dělat žádné velké umění, ale vlastně přináší "jen" necelý tucet poctivých rock/metalových skladeb, jimž nechybí hitový potenciál a které se jedna vedle druhé dají celkem bez problémů vyslechnout. Bohužel, kamenem úrazu se pro tento počin stala snaha stavět se k němu jako k jednolitému albu, kdy se všechno, co do té doby samostatně fungovalo relativně bez problémů, ukázalo dohromady jako nepříliš silná skladatelská forma a na povrch tak celkem rychle vypluly nedostatky v podobě nevyrovnanosti materiálu a jeho nezáživnosti. Celé to zní jako horší a méně nu-metalová kopie KoRn, kdy jim k přímému srovnání chybí hlavně charismatičtější zpěvák, protože i když Andrey Ind umí hezky melodicky zapět a v případě několika skladeb dokonce zarapovat (alespoň předpokládám, že to je on, protože o žádném hostovi jsem zmínku nenašel), tak mu chybí něco, čím by se odlišoval od množství jemu podobných vokalistů, kteří znějí formálně v pohodě, ale splést si jednoho za druhého není žádný problém.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Grenouer]
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama