Jestli bych měl ukázat na nějakou domácí metalovou kapelu, která v posledních letech na našem lokálním písečku vystoupala strmou cestou zatraceně vysoko, budou to jednoznačně Dymytry. Fanoušků mají mraky, ti jsou z nich patřičně hotoví a mezi lidem se stále dál šíří zvěst o jediné české kapele, která může konkurovat světové produkci. Že to absolutně není pravda už jen z toho důvodu, že takových kapel tu máme celou řadu, jen o nich asi dotyční myslitelé ještě asi neslyšeli, ale teď nechme stranou. Aureolu kapely, na kterou by podle některých měl být český národ být hrdý pomalu ze zákona, totiž kapku narušuje nemalý zástup takových, kteří tvorbu Dymytry naopak považují za vidláckou blbost, která se může zalíbit zase jenom vidlákovi. Že se tihle - jak se dnes s oblibou říká - haters většinou rekrutují z řad posluchačů s obecně vzato sofistikovanšjším hudebním vkusem, to je ale jen takový námět k zamyšlení. Mnohem důležitější je, že právě Dymytry se svou třetí deskou nazvanou "Homodlak" se stali námětem dnešního povídání, které si klade nikterak nízký cíl - v rámci možností objektivně zhodnotit, jak si na tom Dymytry v provedení 2014 stojí.Vzhledem k tomu, jak polarizovaná je metalová obec, když přijde na Dymytry, ještě než se pustím do vlastního hodnocení, zkusím uvést na pravou míru můj osobní postoj k téhle kapele. Stručně řečeno patřím k těm, kteří Dymytry fakt rádi nemají, jejich hudba mi nijak neimponuje a celý ten hype okolo nich mi přijde stejně neopodstatněný, jako třeba ten okolo Sabaton - což nakonec dává celkem smysl vzhledem k tomu, že množiny fans těchto dvou kapel se v našich zeměpisných šířkách z podstatné části překrývají. Těm paralelám ale ještě není konec. I když k oběma kapelám chovám v zásadě negativní emoce, je to z větší části kvůli tomu, jak o nich davy lidí básní, i když moc o čem básnit není, a když na to přijde, vlastní muzika mi nijak zvlášť nevadí. Přítomný čas je však minimálně v případě Dymytry trochu mimo. Platilo to totiž v dobách, kdy měli na kontě akorát řadový debut "Neser", a protože mě jeho nástupce "Neonarcis" úplně minul, popravdě jsem vůbec netušil, jak na mě "Homodlak" zapůsobí, a byl jsem ochoten připustit si kdejakou možnost. Teď už to ale vím a vizitka to není moc reprezentativní.
Beny | 26. března 2014 v 21:11
, nic hezkého, parodie na Kiss 
Ale já docela ty kladný ohlasy chápu. Co většina lidí chce slyšet - dobrou melodii zpěvu. Drtivá většina českých posluchačů se soustředí na zpěváka. Zpěvák je ok, hlas dobrej. To, že je text o hovně nikoho nezajímá, refrény jsou jednoduchý dobře se lidem vryjou do hlavy, dobře se zpívaj. To, že skoro u všech songů jedou podle stejný šablony taky nikoho nezajímá. Kytary jsou ok, bicí ok. Že by tady u nás takových kapel byla kůpa bych z pohledu většiny lidí neřek (nebo jo? příklad? napadá mě Škwor, který na tom jsou skoro stejně co se týče oblíbenosti). No a Dymytry asi dobře věděj co dělat a vychází jim to. Že je to vlastně sračka jim může bejt i jedno. A popravdě jako muzikant bych taky jednou chtěl hrát v takový kapele.