Astra - Broken Balance

12. března 2014 v 21:44 | Kaša |  Recenze
O italské pětici Astra, která na hudební mapě existuje někdy od začátku tisíciletí, toho hodně prozradí už jen fakt, že původně rozjížděli svou kariéru jako coverband slavných zámořských kolegů Dream Theater, což jim vydrželo dobré dva roky a byli v tom nejspíš dobří, protože vyhráli jakousi italskou soutěž, kde porazili další party se stejným posláním. S tímhle se pochopitelně nedá brázdit pódia donekonečna, takže postupem času, po sérii demosnímků, vzniklo debutové album "About Me: Through Life and Beyond" z roku 2006, na něž navazoval o tři roky mladší nástupce "From Within". Posluchač nemusí být Columbo, aby vytušil, že tohle se prostě v budoucí (teď mluvím o vlastní) tvorbě nějakým způsobem podepíše. Protože jsem předchozí dvojici desek neslyšel, tak budu mluvit pouze o novince, která je důkazem, že podepsalo. S klidným srdcem můžu říct, že "Broken Balance" je přesně takové, jak bych po zjištění výše uvedeného faktu očekával, že bude.

Zpěvák Andrea Casali není od výrazu Jamese LaBrieho úplně vzdálený a dokud se nezačne cpát do úplných výšek, tak je vlastně příjemným zpěvákem, který v nižších polohách disponuje plným, přírodním vokálem. Bohužel se snaží předvést, že toho umí víc (a jasně, styl si to tak trochu vyžaduje), ale k tomu mu chybí trošku víc charisma. Popere se s tím sice se ctí, ale pro mě osobně je jeho vokál ve vyšších polohách obyčejný a snadno zaměnitelný. Zbytek jeho kumpánů nejsou žádná strouhátka, přeci jen když chce člověk přehrávat Dream Theater, tak by měl svému nástroji vládnout přinejmenším mistrně, což basák Andrea Casali, bubeník Filippo Berlini a dvojice kytaristů Emenuele Casali - Silvio D'onorio De Meo splňuje do posledního taktu. To, že ve výsledku se vydali cestou, kde jsou technické finesy používány pouze střídmě k okořenění jinak celkem přístupného melodického metalu, na tomto faktu nic nemění. Rozplývat se v dnešní době nad skvělým technickým zpracováním už by měla být spíš rutina, ale stejně si neodpustím pochvalu na účet všech, kteří stojí za výsledným soundem, jenž se mi hodně líbí. Ostré kytary, melodické klávesy, průrazná basa a plné bicí mají své pevně dané místo a ani v hlasitějších momentech, kde jedou všichni na plný plyn, neztrácejí nic ze své čistoty.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Scarlet Records]
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama