Rhapsody of Fire - Dark Wings of Steel

2. ledna 2014 v 19:46 | Kaša |  Recenze
Vývoj v řadách Rhapsody of Fire, kterým tahle italská parta prošla, je sice mediálně dostatečně provařený, ovšem je to natolik vděčné a dovolím si říct, že i ojedinělé téma, že si jeho přiblížení při recenzi novinky "Dark Wings of Steel" nemůžu odpustit. Vraťme se nyní nějakých sedm let zpět do minulosti, kdy byli (tehdy ještě pod původním jménem) Rhapsody nuceni změnit si z právních důvodů své jméno na jeho současnou podobu s dodatkem of Fire. Před sebou v té době měli slabé album "Triumph or Agony" a vleklé soudní tahanice s kapelníkem Manowar, tehdejším manažerem a šéfem vydavatelství, kterým nebyl nikdo menší než Joey DeMaio. Abych byl upřímný, příčina tohoto sporu mi doposud není úplně tak jasná, ovšem hlavní je fakt, že kapelu toto ochormilo na více než jeden rok, během kterého se jednotliví členové rozutekli, kam jen to šlo, nebo se věnovali svým sólovým projektům. Když už to vypadalo, že se Rhapsody of Fire vyhrabali z toho nejhoršího a začali sypat ne úplně hrozná alba v podobě "The Frozen Tears of Angels" a "From Chaos to Eternity", tak si připravili překvapení...

…a rozdělili kapelu na dvě nová seskupení. První, jak už název Luca Turilli's Rhapsody napovídá, vznikla kolem hlavního skladatele a kytaristy Luca Turilliho, kdežto Rhapsody of Fire pokračují dál s novým kytaristou, jímž se stal jistý Roberto de Micheli. Čert aby se v jejich vzájemných vztazích vyznal, když bubeník Alex Holzwarth donedávna působil v obou odnožích této kapely. Tímto se tak nezadržitelně dostáváme k událostem aktuálním a hlavní otázce, jež mě (předpokládám, že jsem nebyl sám) napadla při rozdělení kapely na dvě nové, a sice zda se to nějak projeví na výsledné podobě jejich alb, nebo dostaneme dvě totožné desky od velmi podobných kapel. Zatímco Luca Turilli již loni vysázel na stůl svůj debut "Ascending to Infinity", který nijak zvlášť nevybočoval z odkazu Rhapsody (of Fire), bylo znát, že mu chybí skladatelský parťák Alex Staropoli, což se ukázalo už na jeho sólových projektech, které nikdy nedosahovaly kvalit ani těch slabších počinů jeho ex-domovské kapely, a první počin "Ascending to Infinity" nebyl žádnou výjimkou. Obavy, jež se tak vynořily v souvislosti s "Dark Wings of Steel", tedy desátou řadovkou Rhapsody of Fire, byly jasné. Stejně jako Turillimu chybí Staropoli, tak se dalo čekat, že Staropolimu bude scházet Turilli. Jeho kytarové kudrlinky vždy patřily k ozdobám dřívějších alb, a pokud jeden začal doplňovat nebo v lepším případě rozvíjet nápady toho druhého, tak to mělo něco do sebe a právě to na "Dark Wings of Steel" chybí. Nebo spíš jsem očekával, že to bude chybět.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MF MF | E-mail | Web | 2. ledna 2014 v 19:57

Pro mě osobně nic moc, ale je pravda, že tahle muzika vůbec, ale vůbec nic neříká, takže jsem to poslouchal jen kvůli hodnocení. Ale vzhledem k tomu, že mě to tak nudí, že bych tomu subjektivně dal tak nízkou známku, že by to vůbec neodráželo skutečnou úroveň alba v rámci žánru, jsem se na to hodnocení vysral :D Každopádně za mě nebaví...

2 Ellrohir Ellrohir | E-mail | Web | 3. ledna 2014 v 14:48

Ten ukázkovej song zní zas úplně stejně jako tuctovej song od Rhapsody. Nic novýho, nic zajímavýho. Ani nevím, jestli chci poslouchat celý album a hledat aspoň něco, coby mě zaujalo...

3 MF MF | E-mail | Web | 3. ledna 2014 v 16:11

Ten v tom videu je ještě jeden z těch solidnějších. Tradičně k zblití jsou ovšem balady...

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama