Leden 2014

Sabaton začali s nahráváním nové desky

5. ledna 2014 v 11:15 | Ježura |  Music News
Švédští power metalisté Sabaton ve štvrtek druhého ledna nastoupili do studia, aby tam nahráli své nové, v pořadí sedmé řadové album. Novinka, o které se zatím ví jen to, že se právě nahrává ve studiu Abyss Petera Tägtgrena (Hypocrisy, Pain), naváže na koncepční desku "Carolus Rex", kterou Sabaton vydali v květnu 2012 ve dvou verzích - švédské a anglické, jež se kromě jazyku, v němž byly skladby nazpívány a pojmenovány, liší také přebalem, a dále také v několika speciálních edicích.

Na krátké video z natáčení bicích pro novinku se můžete podívat na YouTube.

Od doby, kdy v březnu 2012 (tedy ještě před vydáním "Carolus Rex") sestavu Sabaton opustili hned čtyři členové, kteří si následně založili kapelu Civil War, u Sabaton proběhla ještě jedna personální změna. Stálého bubeníka Robbana Bäcka, za něhož delší dobu zaskakoval Snowy Shaw (ex-Mercyful Fate, ex-King Diamond, ex-Therion, ex-Notre Dame), v listopadu vystřídal Hannes Van Dahl (ex-Evergrey).

Ramchat - koncerty, nová trička

4. ledna 2014 v 22:46 | MF |  Music News
Gitarista Hirax po odchode z Lunatic Gods založil pagan metalovú kapelu RAMCHAT, ktorá sa po dvoch mesiacoch a zverejnení dvoch piesní stala v poradí tretím objavom portálu Bandzone za rok 2013 (www.bandzone.cz/ramchat)!!! RAMCHAT taktiež rozkoncertoval a začiatkom roka ho budú môcť fanúšikovia vidieť hrať pred kapelami ako U.D.O. (8. 2. Bratislava, 9. 2. Banská Bystrica), Negura Bunget (19. 3. Košice) či na prestížnom slovenskom Dragon Winter feste (22. 3. Žilina). Z debutového CD "Bes" zostalo po dvoch mesiacoch len pár kusov, tak neváhajte, vraj dotláčať sa nebude! Taktiež po tričkách "Hlaholenie" sa len tak zaprášilo a tak RAMCHAT priniesol na svetlo sveta nový motív Bes. RAMCHAT sa rozhodol, že svoju tretiu pieseň z Mini CD "Bes" Posledný Pohan zverejní 21. 1. 2014, tak buďte v strehu.


[tisková zpráva kapely]

Mothermound - The Burden of Tomorrow

4. ledna 2014 v 21:06 | Prdovous |  Recenze
Slovinskou metalovou skvadru Mothermound jsme tu na blogu ještě neměli. Ono se není čemu divit, protože "The Burden of Tomorrow" je debutovou deskou a vyjma toho, celá story kolem téhle čtveřice je trochu složitější. Ač jde o uskupení relativně nové, osazenstvo rozhodně nepatří mezi nováčky na metalové scéně. Členové Mothermound totiž mezi lety 1995-2005 vystupovali pod jménem Expulsion a hráli klasický heavy metal. Jejich počínání však neneslo příliš ovoce, protože za deset let dokázali vypotit pouze jeden demáč a debutovou desku. Čtyři roky po jejím vydání to zabalili docela, nicméně to však pánům nedalo a o další čtyři roky později rozjeli právě Mothermound. Od heavy metalu přešli k prog/doomu, jenže to trvalo další čtyři roky od založení, než vyplodili debutovou desku, kterou bych vám chtěl dnes představit.

Dvanáctiletá díra mezi těmito dvěma debuty není málo, tím víc, když si uvědomíte, že za stejnou dobu váš (teoretický) capart dospěje k druhému stupni základky, nebo vám uzraje soudek velice kvalitní whisky. Je to zároveň dost času na to, aby si pánové urovnali v hlavě, co vlastně chtějí hrát a jak to chtějí hrát. Posun od heavy metalu k progresivnímu doomu tomu nasvědčoval, po poslechu však mám spíš dojem, že Mothermound vynalezli nejen stroj času, neboť jejich deska mi přijde, jako by ji někdo vystřihl ze začátku tisíciletí (a to kdoví jestli) a nacpal ji jako nevkusnou koláž do roku 2013, Slovincům se někde povedlo vyhrabat i stroj vedoucí zkratkou přímo do... háje, kulantně řečeno. A opravdu teď nemluvím o konečné pražského metra. Samo o sobě totiž není špatně, že se Mothermound snaží hrát hudbu podle staršího mustru. Hromada kapel dnes dělá věci, které jako by z oka vypadly létům devadesátým, osmdesátým, nebo i starším (long live the hipster), přičemž vlastní invence je nulová. Jenže když k tomu hrají takovou hudbu tak, že vás nudí a místy vyloženě irituje? To už je podstatně horší.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Mothermound]

Deicide - In the Minds of Evil

4. ledna 2014 v 19:42 | MF |  Recenze
Zcela jistě existují kapely, které se na každé své desce dokážou někam posouvat, přinášet nové prvky, vyvíjet se v rámci svého stylu dál a dál a s každým novým počinem své posluchače překvapovat s něčím, co na předchozích albech nebylo. No, a pak jsou tu kapely, jejichž přístup je přesně opačný, a když vydávají nové album, všichni už předem vědí, jak to bude vypadat a jak to bude znít. A právě do téhle druhé sorty spadají rovněž floridští bijci všeho křesťanského, death metaloví řezníci Deicide.

Deicide již od roku 1990, kdy vydali svou stejnojmennou debutovou nahrávku, vždy v rozmezí dvou až tří let přijdou s novou fošnou, pokaždé je to nálož brutálního death metalového nářezu plného nenávisti vůči křesťanské chátře a pokaždé je to přinejmenším solidní záležitosti. Byť některá alba jako "Insineratehymn" nebo "In Torment in Hell" nebyla přijata s úplným nadšením a obecně jsou třeba považována za slabší, já osobně si myslím, že vyloženě slabou nahrávku tito neznabozi na kontě ještě nemají, ale zase na druhou stranu také málokterá jejich placka vyčnívá i směrem nahoru. V roce 2004 to už ale vypadalo, že se tahle antikřesťanská mašina zadrhne, když bylo z kapely vyhozeno kytarové duo bratrů Erica a Briana Hoffmanů, ale Deicide se k překvapení všech (dost možná i sebe samých) nadechli k opusu "The Stench of Redemption", který jestli není rovnou tím úplně nejlepším, co kdy parta okolo blasfemického frontmana Glena Bentona vydala, tak minimálně patří mezi vrcholy diskografie Deicide.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Na co se nedostalo #30

4. ledna 2014 v 18:39 | MF |  Minirecenze
Generation Kill - We're All Gonna Die (26. listopadu 2013, Nuclear Blast)
thrash metal / crossover, USA

"Red, White and Blood", tedy debutové album Generation Kill, vedlejšáku Roba Dukese z Exodus, mě svého času minulo, ale "We're All Gonna Die" jsem si už ujít nenechal, protože jsem byl zvědavý, jak se tento pěvec, jenž k aktuálním Exodus padne jako prdel na hrnec, vybarví.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Tracklist:
01. Born to Serve - 03:57
02. Prophets of War - 06:23
03. Death Comes Calling - 05:48
04. Friendly Fire - 02:52
05. Carny Love - 05:05
06. Vegas - 05:01
07. There is no Hope - 07:51
08. We're All Gonna Die - 02:44

Autor: Kaša

Sigur Rós - Kveikur (12. června 2013, XL Recordings)
post-rock, Island

Vlastně už by to ani nebyli Sigur Rós, kdyby se na své novince nevzdálili tomu, s čím přišli minule. Zatímco loňské "Valtari" bylo jako jemné pohlazení a dýchala z něj poklidná, zasněná atmosféra, která hraničila s relaxační hudbou, tak "Kveikur" je (při zachování vlastní hudební tváře) jako otočení kormidla o 180° směrem k novým zítřkům.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Tracklist:
01. Brenninsteinn - 07:44
02. Hrafntinna - 06:22
03. Ísjaki - 05:03
04. Yfirborð - 04:19
05. Stormur - 04:55
06. Kveikur - 05:55
07. Rafstraumur - 04:57
08. Bláþráður- 05:11
09. Var - 03:45

Autor: Prdovous

Skeletonwitch - Serpents Unleashed (29. října 2013, Prosthetic Records)
black / thrash metal, USA

Před pár lety byli Skeletonwitch poměrně svěžím závanem vzduchu na scéně. Sice nepřišli s ničím originálním, právě naopak, ale ta jejich black/thrash metalová pila, z níž smrděla špína a stará škola na sto honů, prostě šlapala a bavila. Dnes už jsou Skeletonwitch kapelou, která vás v ničem nepřekvapí, a když tihle Američané vydávají novou desku, tak už předem víte, co na ní bude a jak to bude znít. Nicméně na druhou stranu, i přes tento handicap se musí Skeletonwitch nechat jedna věc - pořád to šlape a pořád to baví. Nejedná se o nikterak náročnou produkci, ale poslouchá se to přímo samo.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Tracklist:
01. Serpents Unleashed - 02:11
02. Beneath Dead Leaves - 03:07
03. I Am of Death (Hell Has Arrived) - 02:47
04. From a Cloudless Sky - 02:48
05. Burned from Bone - 02:39
06. Unending, Everliving - 03:03
07. Blade on the Flesh, Blood on My Hands - 02:26
08. This Evil Embrace - 03:39
09. Unwept - 02:25
10. Born of the Light That Does Not Shine - 04:18
11. More Cruel Than Weak - 04:18

Autor: MF

Sperm of Mankind - Godzilla (listopad 2013, Bizarre Leprous Production)
goregrind, Slovensko

Slovenští Sperm of Mankind z Bratislavy patří do takřka nekonečného zástupu grindcorových chlívů, kterých jsou stovky a tisíce a které - i když to nejspíš není úplně nejlichotivější způsob, jakým začít recenzi - znějí v podstatě všechny úplně stejně. Nicméně je to prostě tak, a pokud jste už někdy slyšeli nějakou grindcorovou fošnu, měli byste mít dost slušnou představu, jak bude znít i "Godzilla"

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Tracklist:
01. Song of Bones (Intro) - 00:37
02. Dildo Baggins - 01:08
03. Asthmatic Dragons - 01:50
04. Born Pregnant - 02:04
05. Godzilla - 02:02
06. Tale from the Dump - 01:43
07. The Nude Grandfather - 01:30
08. Hammer - 01:54
09. Your Spermmortal - 00:07
10. Cum 41 - 01:45
11. Press [DEBN cover] - 02:09
12. Romantic Date - 01:22
13. Knackers Bowling - 01:11
14. Nice Shoes Faggot - 02:05
15. I Can't Believe It's Not Penic - 01:46
16. Paladin 4 U - 01:29
17. Splachovací systém - 02:00
18. Whispering Rittens - 01:24
19. If Someone Doesn't Get Me a Diaper Right Now - 01:30

Autor: MF
[K recenzi poskytl: Bizarre Leprous Productions]

Throne of Katarsis - The Three Transcendental Keys (21. října 2013, Candlelight Records)
black metal, Norsko

Throne of Katarsis byli už od svých počátků vždycky kapelou, pro jejíž muziku jste prostě museli mít pochopení, jinak vám to přišlo jako nebetyčná píčovina. Už na svém debutu "An Eternal Dark Horizon" (2007) tito norští ďáblové přišli s takovou podobou black metalu, kterou snese vskutku málokdo - primitivní, mrazivá, monotónní hudba, hodně špinavý garážový sound a (na takovouhle náplň) předlouhé skladby. Ve stejném duchu pokračovali i na druhém "Helvet - Det iskalde mørket" (2009), ovšem na minulé řadovce "Ved graven" zvolili (v hodně velkých uvozovkách) trochu písničkovější formu a počet songů navýšili z pěti na sedm, byť hudebně se nesly ve stále obdobném duchu.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Tracklist:
01. The First Transcendental Key: Of Rituals (and Astral Spells) - 11:22
02. The Second Transcendental Key: Beyond the Specters - 15:28
03. The Third Transcendental Key: In Timeless Aspects - 20:25

Autor: MF

Leng Tch'e nahrávají

4. ledna 2014 v 16:25 | Ježura |  Music News
Belgičtí grindeři Leng Tch'e makají na nové desce, která by se měla podívat mezi lidi ještě letos. Muzikanti to oznámili v tomto prohlášení: "Další rok je pryč. Jsme trochu starší a ani trochu moudřejší. Další pódia zničena, ušní bubínky protrhány, mozkové buňky vyhlazeny, přátelství navázána a po dvanácti letech rozšiřování razorgrindu po celém světě bylo konečně dobyto Japonsko. Nová řadovka se právě nahrává a světlo světa spatří v nadcházejícím roce. Mezitím si užívejte poslední song z posledního koncertu našeho posledního turné. Nepodařilo by se nám to bez podpory vás, našich drahých fanoušků. Pařte zběsile a nashledanou na cestě v roce 2014!"

V diskografii kapely půjde o šestý řadový zásek, který naváže na počin "Hypomanic". Ten vyšel v květnu 2010 a vydal ho francouzský label Season of Mist. Slibovaný záznam z japonského turné Leng Tch'e si můžete prohlédnout níže:


Black Label Society mají nového kytaristu

4. ledna 2014 v 13:59 | MF |  Music News
Zámořskou formaci Black Label Society pod vedením Zakka Wyldea (ex-Ozzy Osbourne) koncem loňského roku opustil její stávající kytarista Nick Catanese, jenž zde hrál od jejího začátku v roce 1998. Kapela nyní na jeho místo potvrdila náhradníka, jímž se stal Dario Lorina, kytarista americké heavy metalové skupiny Lizzy Borden.

Black Label Society také průběžně pracují na novém řadovém albu, jež by mělo vyjít na jaře pod značkou eOne. Bude se jednat i následovníka počinu "Order of the Black" z roku 2010.

Geoff Farina - Praha, 6. ledna 2014

4. ledna 2014 v 11:37 | MF |  Koncerty & Akce
GEOFF FARINA (USA)
6. ledna 2014
Praha - kavárna Potrvá

Vzpomínáte ještě na Karate? Bezesporu jedna z nejdůležitějších nezávislých kapel 90. let. Debutová eponymní deska z roku 1996 nebo album "The Bed Is In The Ocean" (1998) udivují svou tichou naléhavostí ještě dnes. Když se Karate v roce 2005 rozpadli, věnoval se jejich kytarista a zpěvák Geoff Farina ještě chvíli průběžně fungujícímu projektu Secret Stars, pak založil novou kapelu Glorytellers a začal nahrávat desky třeba s Chrisem Brokawem z Codeine (spolu se představili i v roce 2010 v Praze na Dobešce).

Farina ale průběžně natáčel i sólová alba, na kterých v plné míře září jeho výjimečná hra na kytaru a záliba v doslova "předpotopních" zesilovačích a nástrojích. To poslední se jmenuje "The Wishes Of The Dead" a vyšlo v roce 2012 na labelu Damnably. Tiché písničky, klidný hlas, charakteristické melodické linky - Farinův muzikantský rukopis není vlastně nijak převratně originální, ale spolehlivě ho rozpoznáte po několika úvodních akordech. "Radši hraju pro dvacet lidí, co fakt poslouchají, než pro plnej sál lidí, co jen kecají," říká často Farina. V Praze se představí 6. ledna v kavárně Potrvá: akustická kytara, hlas a Geoff Farina. Jednoduché a dokonalé spojení.

Silver Rocket: www.silver-rocket.org

[tisková zpráva pořadatele]

Blood I Bleed / Lycanthrophy split

3. ledna 2014 v 21:07 | Stick |  Recenze
Šílenství, vztek, nekontrolovatelná agrese. To jsou společní jmenovatelé sedmnáctiminutového splitka holandských Blood I Bleed a českých Lycanthrophy. Druhá jmenovaná kapela je zajímavá také tím, že v jejím popředí stojí zpěvačka, jejíž vokál zrovna nepatří mezi ty běžné hlasy na metalové scéně. Obě formace patří k zkušeným spolkům, které mají své odehráno a nahráno. Především co se týče split alb, což jsou velmi vděčné nosiče na grind/fast/violence core scéně. Očekávat něco jiného než nářez na relativně velké úrovni je vcelku od věci.

Split kromě zajímavé hudební náplně nabízí i zajímavé uspořádání skladeb obou kapel. Zatímco agresivní fastcore Blood I Bleed je rozložen do jedenácti položek, z nichž žádná nepřesáhne minutu a deset vteřin, Lycanthropy nasrali svůj grindcore o sedmi flácích do jedné stopy. To dosahuje necelých osm minut a zdá se, že to kapela namlátila na jeden zátah bez nějakého zbytečného upejpání. Co o takové brutální muzice vůbec lze říci? Ani jedna z kapel nemá zapotřebí vytvářet pomalé a srozumitelné struktury, vlastní jim jsou téměř bezhlavé agresivní jízdy, které fungují především naživo. Úsečné názvy, rachotící zboostrované baskytary, kytary na pomezí zběsilého thrash metalu a punku znásilněného hácéčkem na steroidech a bicí ignorující jakékoliv rytmické struktury. Kromě těch zběsilých.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Selfmadegod Records]

BBYB - Stavebnice reality

3. ledna 2014 v 19:55 | MF |  Recenze
Kombinace tvrdé kytarové hudby a elektroniky už dávno není něco nevídaného, z čeho by si člověk sednul na prdel jen proto, že to někdo zkusil. Byť se v obou táborech stále ještě najdou lidé, kteří vám budou tvrdit, že je kacířství to míchat, ve skutečnosti už ta hranice dávno padla. To platí o kombinaci grindu a elektroniky, protože takových kapel je relativně dost, a to i v rámci naší malé republiky. Kdo se okolo scény pohybuje aspoň trochu, okamžitě by si měl vzpomenout minimálně na kultovní Ahumado Granujo, ale samozřejmě je těch formací mnohem víc. Nicméně to podle mě byla právě ostravská sebranka BBYB, kdo v rámci republiky tu kombinaci grindcoru a elektroniky dotáhnul do té nejbizarnější podoby.

Ať už vědomě či nevědomě si BBYB kolem sebe vytvořili naprosto specifickou estetiku drogami poháněné industriální Ostravy, kde se smog mísí s kouřem z jointů. S tímhle groteskním světem jde ruku v ruce vše okolo BBYB od masek, přes ujetou komunikaci a texty, které sice na první pohled můžou vypadat jen jako drogové srandičky, ale v některých případech jsou až nečekaně zajímavé a nesrandovní, až samozřejmě i po samotnou hudby. A právě ta tomu celému nasazuje korunu, což BBYB stvrdili šíleným debutem z roku 2009, jenž byl trefně pojmenován "deBBYBut"… tomu se sice v dobových recenzích dostalo značně rozporuplných reakcí a některé z nich album odsoudily jako naprostou píčovinu, ale pro mě osobně je tohle jedna z naprostého minima grindových desek (přece jenom nejsem nějaký extrémní fanda stylu), které znám naprosto zpaměti i po zpátku, poslouchám je roky a pořád mě baví. Zatímco třeba u zmiňovaných Ahumado Granujo znamenala kombinace elektroniky a grindu nějaké to elektronické intro a pak přepnutí do grindového námrdu (teda… snad… nemám nastudované úplně všechno, co vydali), u BBYB je ta fúze natolik silná, že to občas nezní jako grind prohnaný tekknem, ale tekkno prohnané grindem.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Cavalera Conspiracy mají nového baskytaristu

3. ledna 2014 v 17:30 | MF |  Music News
Cavalera Conspiracy, což je - jak už název kapely napovídá - projekt, v němž se angažují bratři Max (Soulfly, ex-Sepultura) a Igor (ex-Sepultura) Cavalerovi, aktuálně pracují na třetí, dosud nepojmenované desce. Již dříve bylo ohlášeno, že počin by se měl nést v grindcorovém duchu a že by se na něm mělo podílet pouze ústřední bratrské duo společně s producentem Jamesem Murphym (Sigh, Novembers Doom, Abigail Williams), nicméně jak se nyní ukazuje, nahrávat se nakonec přece jenom bude v trochu bohatší sestavě. Maxova manželka Gloria potvrdila, že Cavalera Conspiracy koncem prosince začali natáčet, a to i za účasti kytaristy Marca Rizzo (dále Soulfly). Nyní kapela oficiálně ohlásila také jméno baskytaristy, jenž se bude na novince podílet - není jím ale Johnny Chow, dosavadní člen Cavalera Conspiracy, nýbrž Nate Newton z Converge.

Nate Newton celou záležitost komentoval následovně: "Zdravím, přátelé! Jen bych vám všem chtěl dát pár informací, když dostávám tolik zpráv... ano, budu hrát na baskytaru na nové nahrávce Cavalera Conspiracy. Ne, Converge kvůli tomu neopustím. Myslím, že to bude sranda si zahrát s klukama, kteří napsali některé z mých nejoblíbenějších metalových desek. To je celé... žádný velký příběh kromě toho, že je pěkně úžasné, když vás lidi, jejichž muziku obdivujete, požádají, abyste s nimi byli její součástí. Jsem poctěn!"

Novinka Cavalera Conspiracy, která by měla vyjít ještě v průběhu letošního roku, bude navazovat na album "Blunt Force Trauma" z března 2011.

Amberian Dawn: obal novinky a další info

3. ledna 2014 v 13:12 | MF |  Music News
Finská power metalová kapela Amberian Dawn ukázala, jak bude vypadat přebal jejího nadcházejícího alba - prohlédnout si jej můžete vpravo. Novinka, která bude celkově pátým dlouhohrajícím počinem Amberian Dawn, se bude jmenovat "Magic Forest" měla by vyjít někdy v letošním roce.

Kapela se pro novinku rozhodla využít poslední dobou čím dál tím populárnější možnost crowdfundingové kampaně, což v překladu znamená, že nahrávání a další věci zafinancují fanoušci svými příspěvky, za něž dostanou jisté odměny podle výše příspěvku. Amberian Dawn si za svůj cíl vytyčili 18 500 Euro, ale nakonec se jim podařilo vybrat (kampaň už skončila) jen necelých 4600 Euro. Přesto však Finové vzkazují, že hodlají desku dotáhnout do konce, jen že budou muset zbývající prostředky sehnat jinde - všem, kteří přispěli, pak děkují a navíc tvrdí, že i tato vybraná částka umožnila pokračovat v natáčení.

"Magic Forest" bude prvním řadovým albem Amberian Dawn, na němž se představí nová zpěvačka Capri, jež v roce 2012 nahradila původní vokalistku Heidi Parviainen. Jako hosté se na nahrávce představí klávesista Jens Johansson ze Stratovarius, jenž hostoval už na deskách "End of Eden" (2010) a "Circus Black" (2012), a operní zpěvák Markus Nieminen, který se také objevil už na počinu "End of Eden". Obálku pak vytvořil Jan "Örkki" Yrlund, který už nakreslil artworky pro obě zmiňované nahrávky "End of Eden" a "Circus Black" a také pro neřadový počin "Re-Evolution" (2013).

Minulá řadovka Amberian Dawn se jmenovala "Circus Black" a vyšla v únoru 2012 u Spinefarm Records. Šlo o poslední album kapely s původní zpěvačkou Heidi Parviainen. V červnu 2013 skupina vydala počin "Re-Evolution", na němž se objevily nově natočené starší songy s novou vokalistkou Capri.

Malignant Tumour: "At Full Throttle" video

2. ledna 2014 v 22:58 | MF |  Music News
Ostravská sebranka Malignant Tumour zveřejnila další videoklip ze svého aktuální alba "Overdose & Overdrive", které vyšlo v dubnu loňského roku u War Anthem Records jako jewelcase CD, digipack CD a černé LP. Tentokrát padla volba na písničku "At Full Throttle" a výsledek dopadl následovně:


Nocturnal Depression - L'Isolement

2. ledna 2014 v 21:13 | MF |  Recenze
S hodně velkou nadsázkou by se skoro dalo říct, že francouzští Nocturnal Depression, kteří se už jen dle svého názvu opravdu nevěnují zrovna veselé hudební produkci, jsou kapelou jednoho songu, a sice kultovního dvacetiminutového kusu "Nostalgia", který je suverénně nejznámější písní skupiny, existuje v mnoha verzích a debutové album "Nostalgia - Fragments of a Broken Past", na němž se skladba objevila, je mnohými dodnes považováno za nejlepší počin Nocturnal Depression, který zbytek diskografie převyšuje obrovským rozdílem. Přesto i následující desky podle mě nenabízí zrovna špatný poslech v rámci specifického stylu kapely. Ta poslední deska se jmenovala "The Cult of Negation" a vyšla v září 2010, ale od té doby ohledně nového materiálu nic moc. Nocturnal Depression jen koncertovali, přetočili svůj úplně první demosnímek "Suicidal Thoughts" a podíleli se na jednom splitu.

Až koncem listopadu loňského roku Nocturnal Depression přišli s prvními novými skladbami od "The Cult of Negation", byť se nedá tvrdit, že se Francouzi s tou náloží materiálu zrovna přetrhli. Počin s názvem "L'Isolement" je totiž pouze krátkým minilabem, které by (snad) mělo být předzvěstí další dlouhohrající nahrávky. Náplní EP, které vyšlo striktně jen na 7'' vinylu, jsou totiž jen dvě regulérní skladby "L'Isolement" a "Beskidt og forladt". Prvních 100 kusů "L'Isolement" je pak vybaveno ještě bonusovým CD diskem, na němž se nacházejí dvě předělávky - tou první je medley ze songů "Disheartenment" a "Love's Burial Ground" od italských Forgotten Tomb a tou druhou je "Seven Tears Are Flowing into the River" od kultovního black metalového projektu Nargaroth z Německa.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Avantgarde Music]

Rhapsody of Fire - Dark Wings of Steel

2. ledna 2014 v 19:46 | Kaša |  Recenze
Vývoj v řadách Rhapsody of Fire, kterým tahle italská parta prošla, je sice mediálně dostatečně provařený, ovšem je to natolik vděčné a dovolím si říct, že i ojedinělé téma, že si jeho přiblížení při recenzi novinky "Dark Wings of Steel" nemůžu odpustit. Vraťme se nyní nějakých sedm let zpět do minulosti, kdy byli (tehdy ještě pod původním jménem) Rhapsody nuceni změnit si z právních důvodů své jméno na jeho současnou podobu s dodatkem of Fire. Před sebou v té době měli slabé album "Triumph or Agony" a vleklé soudní tahanice s kapelníkem Manowar, tehdejším manažerem a šéfem vydavatelství, kterým nebyl nikdo menší než Joey DeMaio. Abych byl upřímný, příčina tohoto sporu mi doposud není úplně tak jasná, ovšem hlavní je fakt, že kapelu toto ochormilo na více než jeden rok, během kterého se jednotliví členové rozutekli, kam jen to šlo, nebo se věnovali svým sólovým projektům. Když už to vypadalo, že se Rhapsody of Fire vyhrabali z toho nejhoršího a začali sypat ne úplně hrozná alba v podobě "The Frozen Tears of Angels" a "From Chaos to Eternity", tak si připravili překvapení...

…a rozdělili kapelu na dvě nová seskupení. První, jak už název Luca Turilli's Rhapsody napovídá, vznikla kolem hlavního skladatele a kytaristy Luca Turilliho, kdežto Rhapsody of Fire pokračují dál s novým kytaristou, jímž se stal jistý Roberto de Micheli. Čert aby se v jejich vzájemných vztazích vyznal, když bubeník Alex Holzwarth donedávna působil v obou odnožích této kapely. Tímto se tak nezadržitelně dostáváme k událostem aktuálním a hlavní otázce, jež mě (předpokládám, že jsem nebyl sám) napadla při rozdělení kapely na dvě nové, a sice zda se to nějak projeví na výsledné podobě jejich alb, nebo dostaneme dvě totožné desky od velmi podobných kapel. Zatímco Luca Turilli již loni vysázel na stůl svůj debut "Ascending to Infinity", který nijak zvlášť nevybočoval z odkazu Rhapsody (of Fire), bylo znát, že mu chybí skladatelský parťák Alex Staropoli, což se ukázalo už na jeho sólových projektech, které nikdy nedosahovaly kvalit ani těch slabších počinů jeho ex-domovské kapely, a první počin "Ascending to Infinity" nebyl žádnou výjimkou. Obavy, jež se tak vynořily v souvislosti s "Dark Wings of Steel", tedy desátou řadovkou Rhapsody of Fire, byly jasné. Stejně jako Turillimu chybí Staropoli, tak se dalo čekat, že Staropolimu bude scházet Turilli. Jeho kytarové kudrlinky vždy patřily k ozdobám dřívějších alb, a pokud jeden začal doplňovat nebo v lepším případě rozvíjet nápady toho druhého, tak to mělo něco do sebe a právě to na "Dark Wings of Steel" chybí. Nebo spíš jsem očekával, že to bude chybět.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Joey Jordison o svém odchodu ze Slipknot

2. ledna 2014 v 19:02 | MF |  Music News
Joey Jordison, dnes již bývalý bubeník maskovaných zámořských hvězd Slipknot, poprvé promluvil o svém odchodu z kapely. Muzikant vydal následující zprávu:

"Všem mým fanouškům, přátelům a společníkům... chtěl bych začít Nový rok proslovem o nedávných fámách a spekulacích ohledně svého odchodu od Slipknot. Chci, aby bylo naprosto jasné, že JÁ JSEM ZE SLIPKNOT NEODEŠEL. Tahle skupina byla můj život posledních 18 let a nikdy bych se nevzdal ani jí, ani mých fanoušků. Tahle zpráva mě šokovala a nepříjemně překvapila stejně jako vás všechny. I když je toho hodně, co bych chtěl říct, musím ještě o dalších detailech mlčet. Chtěl bych poděkovat všem za neochvějnou lásku a podporu a všem přeji šťastný a zdravý Nový rok."

O svých dalších plánech Jordison prozatím nepromluvil, ale očekává se, že bude pokračovat se svou druhou kapelou (původně vedlejším projektem) Scar the Martyr, který založil v loňském roce a s nímž v říjnu vydal stejnojmenný debut "Scar the Martyr".

Vzhledem k tomu, že po smrti baskytaristy Paula Graye v roce 2010 a po aktuálním odchodu Jordisona zbývá ve Slipknot už jen jeden zakládající člen, jímž je perkusionista a doprovodný zpěvák Shawn "Clown" Crahan, se v nedávné době vyrojily otázky ohledně pokračování skupiny. V reakci na ně vzkázal vokalista Corey Taylor na svém osobním Twitter učtu následující: "Ti z vás, kteří si myslíte, že se [Slip]knot rozpadá, se obrovsky a pořádně mýlíte."

"All Hope Is Gone", doposud stále ještě poslední album Slipknot, vyšlo koncem srpna 2008 u firmy Roadrunner Records v klasické verzi a speciální edici se třemi bonusovými písničkami. Jeho prodeje dosáhly astronomických čísel, hned v několika prodejních žebříčcích po celém světě se album usadilo na první příčce (např. v USA, Kanadě, Austrálii, Finsku, Švýcarsku,...) a dostalo se mu také nejednoho platinového ocenění. Podle informací agentur sledujících prodejnost se k lednu letošního roku jen v USA prodalo již více jak 1,8 milionu kopií.

Zpěvačka a baskytaristka Astarte má leukémii

2. ledna 2014 v 16:49 | MF |  Music News
Ještě v říjnu loňského roku hlásila řecká melodic black/death metalová formace Astarte, jejíž sestavu tvoří z větší části ženy, že po několika letech ticha začalo natáčení následovníka desky "Demonized" z roku 2007. Novinka se měla jmenovat "Blackdemonium" a vyjít měla v letošním roce. Nyní ovšem z tábora kapely přicházejí o poznání méně veselé novinky. Zpěvačka a baskytaristka kapely, Maria "Tristessa" Kolokouri, má totiž leukémii a nachází se v kritické kondici. Informaci zveřejnil její manžel Nicolas Maiis na Facebookovém profilu Astarte.

Astarte jsou údajně první black metalovou kapelou s čistě ženskou sestavou, které se podařilo oficiálně vydat desku v celosvětové distribuci. Formace funguje od poloviny 90. let a prozatím vydala pět dlouhohrajících alb. O tom, jestli vzhledem k současné situaci opravdu dojde i k vydání šestého "Blackdemonium", prozatím nepadlo ani slovo.

Lost Soul připravují další desku

2. ledna 2014 v 13:37 | MF |  Music News
Polští death metalisté Lost Soul ohlásili, že přípravy následovníka "Immerse in Infinity" a celkově páté velké placky už jsou v plném proudu. A ony přípravy jsou už tak daleko, že je vlastní natáčení kompletně hotové a aktuálně je deska v procesu mixování, o které se stará Arek "Malta" Malcz v Sound Division Studios. Novinka se bude jmenovat "Atlantis - The New Beginning" a bude obsahovat celkem deset skladeb v základní verzi - speciální edice pak nabídne ještě tři bonusy navíc.

Lost Soul by novinku rádi vydali v létě, ale prý je ještě předčasné mluvit o konkrétním datu, jelikož je skupina v současnosti bez smlouvy. Zpěvák a kytarista Jacek Grecki o albu hovoří následovně:

"Aktuálně pracujeme na finálním soundu našeho nového díla a sbíráme nápady pro artwork alba. Jsme opravdu pyšní na to, co jsme napsali. Může to vypadat, že po desce jako 'Immerse in Infinity' to bude těžké se umělecky překonat, ale myslím, že se nám to povedlo. Jsem také naprosto spokojený s texty pro tohle album. Lyrická stránka je vyspělá, je hodně konzistentní a celý počin má koncepční povahu. Samotná hudba si uchovala extrémní směr, ale trochu jsme tentokrát přidali na temné atmosféře. Deska je trochu pomalejší a také mnohem silnější než ty předešlé, ale od prvních tónů poznáte, že to jsou Lost Soul. Začíná rychlými ničivými songy a pak se přeleje do středního a pomalého tempa a nakonec ukáže, jak 'chytlavá' může být rychlá, technická a brutálně extrémní muzika. 'Atlantis' zní v porovnání s předchozími alby hodně živě, což je dáno faktem, že poprvé v historii kapely každý z nás natočil své vlastní instrumentální linky. Jsem na kluky hodně pyšný. Také jsme si na nahrávku pozvali čtyři speciální hosty. Více detailů přijde brzy."

Necrophobic - Womb of Lilithu

1. ledna 2014 v 21:29 | MF |  Recenze
Říká se, že nový rok by se měl začít pozitivně, že by se do něj mělo vykročit pravou nohou a s úsměvem, my si ovšem v první letošní recenzi povíme příběh, který je spíše smutný. Tím však nemám na mysli záležitost ohledně dnes už bývalého vokalisty Necrophobic, Morgana Tobiase Sidegårda, který byl za domácí násilí odsouzen na šest měsíců do chládku, ačkoliv ani tohle není zrovna veselé povídání. Mám tím na mysli to, jak dopadla nejnovější deska této kultovní švédské formace, "Womb of Lilithu". Ta totiž dopadla… no, ne zrovna takovým způsobem, jaký bych od kapely jako Necrophobic očekával. Nepředbíhejme však zbytečně a pojďme se nejprve na chvíli zdržet u pár záležitostí okolo, především co se předcházející tvorby Necrophobic týká a co předcházelo vydání "Womb of Lilithu"...

Hned v prvním odstavci jsem tyto švédské veterány nazval kultovní formací. Ačkoliv je ona kultovnost do jisté míry hodně subjektivní záležitostí, podobně jako vnímání samotné hudby (a ono to možná spolu i docela souvisí), pro mě osobně Necrophobic kultovní kapelou rozhodně jsou. Stejně tak jsou Necrophobic i kapelou, jejíž dřívější tvorbu mám velice rád… ale jak již padlo, zcela jistě to souvisí, protože jen těžko může být pro člověka kultovní skupina, z jejíž muziky je mu na blití. Chtěl jsem ale říct jinou věc - až do letošního roku měli Necrophobic na kontě celkem šest dlouhohrajících placek, z nichž ta první "The Nocturnal Silence" vyšla už v roce 1993 a ta poslední "Death to All" v roce 2009, a všechny tyhle desky jsou podle mého skromného názoru skvělé, mám je upřímně rád a to, co na nich Necrophobic předvádějí, se mi jednoduše líbí. Ačkoliv tu poslední dobou dost často hovořím o tom, že poslouchám množství elektronické hudby nebo různých psychedelických zhuleností, mé úplné hudební začátky jsou a navždy budou spojeny se špinavým metalem staré školy, který mám a asi i navždy budu mít (byť i jen z nostalgie) rád. Necrophobic předvádějí (převáděli) přesně tohle a navíc v naprosto skvělé podobě. Jejich death/black metal je vyloženě skvělý a oldschool z něj doslova smrdí, tohle je přesně ta muzika, k níž patří všechno to klišé jako kožené hadry, nábojové pásy, hřeby, pyramidy, řetězy a zlo, ale nevyznívá to nějak nepatřičně. Zároveň s tím byla hudba Necrophobic vždy propracovanou záležitostí se spoustou excelentních nápadů - zkráceně řečeno, po všech stránkách výborná skupina pro všechny příznivce severské špíny.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Redakční eintopf #59 - leden 2014

1. ledna 2014 v 19:51 | MF |  Redakční eintopf
Žádné blafy, přátelé. Naši redakční všehochuť připravujeme s láskou sobě vlastní a její gró tvoří jenom ty nejvybranější suroviny! Začátkem každého měsíce vám Sicmaggot tým představí sérii alb, která byste si v jeho průběhu neměli nechat projít mezi prsty! Jaké delikatesy tedy skrývá rockovo-metalový rendlík tentokrát?

Prvnímu měsíci nového roku - tedy roku 2014, pokud by si tou číslovkou někdo po včerejší alko-smršti nebyl jistý - podle naší redakce suverénně vládne zasněný francouzský projekt Alcest se svou čtvrtou řadovou deskou "Shelter", kterou si za svého favorita vybraly hned tři sedminy aktuálního redakčního stavu. Jestli se jejich volba vyplatila, to se dozvíme 17. ledna. Docela často ovšem padala i jména jako Kampfar nebo Within Temptation a možná trochu překvapivě hodně redaktorů zmiňovalo i progresivní black metalovou formaci Hail Spirit Noir z Řecka...

MF pro leden: Kampfar - Djevelmakt

Leden je sice bezesporu zajímavější než dočista hluchý prosinec, ale že by to byla nějaká opravdová bomba, kvůli níž bych nemohl dospat, to zase ne. Pár zajímavých kousků se ovšem najde, o tom zase žádná. Jak jste si už asi všimli, za vítěze jsem zvolil norské black metalisty Kampfar, přestože se musím přiznat, že novinku "Djevelmakt" nevyhlížím s úplnou nedočkavostí, spíše s obavami. Tahle kapela vždycky patřila mezi moje oblíbence a první dvě desky "Mellom Skogkledde Aaser" a "Fra Underverdenen" z let 1997 a 1999 jsou jednoduše klenoty. Obě takřka dokonalé desky v rámci severského syrového mrazivého black metalu s pohanskou aurou, dodnes si těch alb strašně cením a jsem upřímně vážně rád, že obě ve své sbírce vlastním v původních vydáních. I první dvě nahrávky po dlouhé pauze, tedy "Kvass" a "Heimgang", nebyly vůbec špatné, spíš naopak - jsou to rozhodně excelentní počiny. Ale poté z kapely odešla jedna polovina tvůrčího dua, kytarista Thomas, a na následující řadovce "Mare" se ten výtečný black metal s nezaměnitelnými melodiemi zadrhl a vyšel z toho suverénně nejslabší počin Kampfar. A právě proto se na novinku už předem dívám s mírnou obavou, jelikož "Djevelmakt" definitivně ukáže, jestli Kampfar ztratili své kouzlo, nebo jestli jsou stále životaschopnou skupinou i bez člověka, jehož dílem byl charakteristický sound kapely. Co se týče dalších počinů, určitě budou stát za poslech novinky "Extance" a "Oi Magoi" řeckých progresivně black metalových formací Aenaon a Hail Spirit Noir, žádný fanoušek black metalu by neměl minout ani comebackovou desku "Skulls N Dust" Švédů IXXI nebo novinku "Heen Yadhr Al Gsaq" od Al-Namrood ze Saudské Arábie a já osobně určitě věnuju poslech i "Roads to the North" od zámořského projektu Panopticon, jenž už pěkných pár let zásobuje posluchače dost slušnou hudbou.

DATUM VYDÁNÍ: 27. 1.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 6/10

Ježura pro leden: Grand Magus - Triumph and Power

Pohled na lednový seznam alb připravených k vydání je vždycky příjemnější než na ten prosincový, a ani tentokrát se na tom nic nemění. Co jsem si tak proletěl desky, které by měly v lednu vyjít, tak si určitě poslechnu nové Skindred, Kampfar, Mayan nebo Within Temptation, a uniknout zrakům hudební veřejnosti by neměly ani novinky Al-Namrood, Alcest, Blut aus Nord nebo Iced Earth. Na výběr je toho tedy tentokrát poměrně dost, ale ani to není všechno. Deskou "Triumph and Power" totiž své fans hodlají potěšit švédští Grand Magus a právě to je album, které to u mě tentokrát vyhrává. Stále ještě aktuální počin "The Hunt" z dílny Grand Magus totiž chovám ve velké oblibě a nic nenasvědčuje tomu, že by tito tři heavy metaloví riffaři měli na novince z nastavené kvality cokoli slevit. Takže sem s tím, pánové! Kvalitního severského heavy metalu totiž není nikdy dost!

DATUM VYDÁNÍ: 31. 1.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 7/10

Kaša pro leden: Legion of the Damned - Ravenous Plague

Po zoufalém prosinci je tady opět silnější měsíc, v němž není problém vybrat si hned několik zajímavých jmen. Samozřejmě, je možno vybrat si i ty méně zajímavé, mezi než patří Ektomorf, jejichž tvorba zabředla v tak bezzubém projevu, že už se mi do novinky vůbec nechtělo, ale recenze bude, takže budu muset a modlím se, abych hluboce nelitoval. Teď ale k albům, na která se opravdu těším. Grand Magus a jejich "Triumph and Power" snad naváže na předchozí povedené "The Hunt" a totéž očekávám i od dvojice Chrome Division a Alcest, jejichž dosavadní diskografie je prostá špatných počinů. Tak nějak nevím, co přesně očekávat od "Hydra" od Within Temptation (Xzibit jako host?!), ale věřím, že špatné to nebude ani tentokrát, takže na výsledek jsem velmi zvědavý. Nicméně, po dávce vánočních koled a pohádek, která ani mne neminula, uvítám pořádný thrashový uragán, který si snad nachystali Suicidal Angels s "Divide and Conquer" a hlavně holandská mlátička Legion of the Damned, kteří zní dle prvních ukázek velmi slibně a pevně doufám, že jejich nadcházející novinka bude zabíjet, protože potenciál na to tahle parta pořád má, i když minule už to tolik nešlapalo.

DATUM VYDÁNÍ: 3. 1.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 7/10

nK_! pro leden: Ektomorf - Retribution

V lednu zcela neočekávaně nevychází nic moc extra zajímavého, takže moje volba padá na poměrně prověřené maďarské hulváty Ektomorf. Tihle maníci se rozhodně nebojí vydávat nový materiál, protože "Retribution" bude jejich již devátým studiovým počinem. Osobně jsem je nikdy nijak extra neposlouchal, ale živě se mi dost líbili, takže když nebude zbytí... třeba to bude fajn.

DATUM VYDÁNÍ: 31. 1.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 5/10

Zajus pro leden: Alcest - Shelter

Místo zmateného vypisování desítky alb, z nichž si nakonec stejně poslechnu jen pár, budu v novém roce vybírat vždy jen dvě či tři nejzajímavější. Následující řádky budiž prvním pokusem o novou formu. Hail Spirit Noir za sebou zatím mají jen krátký, dva roky starý počin "Pneuma", ovšem jeho vysoká hodnocení od mnohých kritiků i smlouva s Code666 dávají tušit, že půjde o něco speciálního. "Pneuma" představovala zvláštní obnovu black metalu, takové zobrazení starého žánru, které bylo netradičně chytlavé a místy mělo rockový náboj. Byť jsem z něj tak unesený jako kolegové nebyl, lze kapele těžko vyčítat nedostatek invence a dobrých nápadů. Proto bude zajímavé sledovat, jak si novinka povede a zda mě konečně přesvědčí o výjimečnosti svých autorů. Druhou v pořadí je deska prog rockové superkapely Translatlantic. Ti se vracejí zpět k formátu dlouhých skladeb (dvě z pěti písní se pohybují okolo třiceti minut hrací doby), který mi v jejich podání nikdy příliš nesedl. To nic nemění na očekávání, která jsou velká, jelikož nepochopení alb minulých vůbec nemuselo být chybou kapely, jako spíše chybou mou. Číslem jedna jsou pak naprosto jasně Alcest. Francouzské duo, jež vede talentovaný hudebník Neige, zatím z mého pohledu vydalo samá skvělá alba. Předloňské "Les voyages de l'âme" představovalo mírný úpadek kvality, ovšem vývoj od metalové k emotivní hudbě je z mého pohledu správný, protože právě tato poloha kapele sedí nejvíc. Novinka tak doufejme vystoupá do výšin úžasného "Écailles de lune", které je po jediném počinu dnes již rozpadlých Amesouers tím nejlepším, co zatím Neige vytvořil.

DATUM VYDÁNÍ: 17. 1.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 8/10

Prdovous pro leden: Alcest - Shelter

Fajn, fajn, jsou tu věci jako Kampfar, Within Temptation, Aenaon nebo Hail Spirit Noir. V hledáčku mám i kompilačku Manes, "Teeth, Toes and Other Trinkets", která má obsahovat pár nových skladeb a podle ohlasů i velmi povedené předělávky starších věcí. A Kauan konečně vydali odloženou desku "Pirut", a i kdyby ji odsunuli až na leden, flek v eintopfu by jim beztak vyfoukl Neige a jeho Alcest. "Écailles de lune" je totiž jednoduše skvělá deska a na rozdíl od ostatních nespokojenců jsem blaženě snil i u "Les voyages de l'âme". "Shelter" pak slibuje ještě měkčí, post-rockovější, ambientnější a náladovější desku - což mi obzvláště v poslední době vyhovuje, ostatně právě k takové hudbě se jemná francouzština více než hodí. Druhého skvostu v podobě "Amesoeurs" z dílny stejnojmenného projektu se již nejspíše nedočkám, to mi však nebrání se na novinku těšit - obzvláště poté, co jsem byl navnaděn klipem k singlu "Opale".

DATUM VYDÁNÍ: 17. 1.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 8/10

Kaňour pro leden: Alcest - Shelter

Jelikož je lednová konkurence po extrémně chudém prosinci stále slabá, nad výběrem Alcest jsem ani nemusel moc přemýšlet. Ústřední postava tohoto projektu, snílek Neige, již dopředu hlásal, že se na "Shelter" zřejmě neobjeví téměř jediný metalový záblesk, což potvrzuje zatím jediná vypuštěná ukázka v podobě skladby "Opale". Jsem zvědav. Každopádně kdyby Neige sliboval návrat k doposud tomu nejlepšímu, co v Alcest zatím stvořil, "Écailles de lune", index očekávání by byl o několik levelů výš. Z dalších lednových desek ještě nezapomenu na novinku "Djevelmakt" v podání Kampfar nebo druhou desku Hail Spirit Noir, o kterých vím jen z doslechu, každopádně něco mi říká, že se mi jejich hudba bude líbit.

DATUM VYDÁNÍ: 17. 1.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 7/10

Deska měsíce dle redakce: Alcest - Shelter

Barometr očekávání v redakci: 23/70


Optimista měsíce: Zajus / Prdovous Úžasný
Pesimista měsíce: nK_! Křičící

Dawn of Ashes hlásí rozpad

1. ledna 2014 v 18:02 | MF |  Music News
Zámořská formace Dawn of Ashes oznámila, že zanedlouho definitivně ukončí svou činnost. Stane se tak po konci severoamerického turné Enter the Vortex, které proběhne v květnu 2014 za účasti dalších dvou kapel Kuza a Underlined.

Vznik Dawn of Ashes se datuje do roku 2001, kdy skupina začala hrát čistě elektronickou hudbu ve stylu EBM, v čemž pokračovala následujících sedm let, během nichž vyšly dvě dlouhohrající desky "In the Acts of Violence" (2006) a "The Crypt Injection" (2007). V roce 2008 se styl Dawn of Ashes začal stáčet do metalových vod. První metalové album kapely vyšlo roku 2010 pod názvem "Genocide Chapters". Čtvrtý a poslední studiový počin Dawn of Ashes se jmenuje "Anathema" a na trhu se objevil v srpnu 2013 pod značkou Metropolis Records. Jako host se na něm ve skladbě "Poisoning the Steps of Babel" představil zpěvák Nero Bellum z Psyclon Nine.

Klipy od Naer Mataron a Skull Fist

1. ledna 2014 v 14:36 | MF |  Music News
>>> Řečtí black metalisté Naer Mataron vypustili nový videoklip k songu "Apocalypse of the Ancient One". Ten ovšem nepochází z aktuálního počinu kapely, jímž je album "Και ο λόγος σάρξ εγένετο" z července 2013, na němž se Řekové podle svých vlastních slov rozhodli vzdát hold okultnímu black metalu z počátku 90. let, ale sami jej nepovažují za regulérní dlouhohrající desku. Píseň pochází z velké studiové nahrávky "Ζήτω ο θάνατος", jež vyšla v červenci 2012 pod hlavičkou polských Witching Hour Productions jako digipack CD a LP v limitaci 333 kopií. Klip sledujte zde:


>>> Přestože nový rok trvá sotva pár hodin, kanadští heavy/speed metalisté Skull Fist už v něm stačili vypustit na svět videoklip k písničce "You're Gonna Pay". Kapela k videu, na něž se samozřejmě můžete podívat níže, prohlásila následující: "Tenhle track je pro všechny, kteří mají sny, a pro ty, kteří se snaží tyhle sny ukradnout! Síla existuje z nějakého důvodu. Takže ji používejte, bratři a sestry!"

"You're Gonna Pay" se objeví na chystané řadovce "Chasing the Dream", jež vyjde 10. ledna v nákladu NoiseArt Records.


Dragged into Sunlight chystají nový materiál

1. ledna 2014 v 11:23 | MF |  Music News
Britská black/death/doom metalová smečka Dragged into Sunlight, která je známá nošením typických kukel a anonymitou všech členů, ohlásila, že se pustila do příprav nového materiálu - nebylo ovšem specifikováno, jestli půjde o třetí dlouhohrající desku nebo nějaký neřadový počin. Kapela zveřejnila následující zprávičku:

"Další den ve Vargant Recordings a práce pokračuje. Pro všechny zainteresované je to výzva se shromáždit v jednom městě a shromáždit se uvnitř čtyř stěn je výzva ještě větší. Zima je vždy vhodná doba pro špínu a uctívání zničujících riffů. Utrpení navždy."

Dragged into Sunlight fungují od roku 2006, ovšem počty studiových i koncertních členů jsou poměrně nestálé, jejich identity jsou neznámé, ale ví se, že jednotliví muzikanti pocházejí z různých koutů Velké Británie. Debut "Hatred for Mankind" formace vydala v září 2009; druhá a do nynějška stále poslední deska se jmenuje "Widowmaker" a do prodeje se dostala v listopadu 2012 pod značkou Prosthetic Records jako digisleeve CD a LP v barvě černé (220 kusů), bílé (219 kusů) a nakonec jako průhledně-zelený splatter (108 kusů). V letošním roce se objevil nový press v červené barvě s neznámou limitací.