Ragestorm - The Thin Line Between Hope and Ruin

14. prosince 2013 v 21:03 | Kaša |  Recenze
Parta makarónců fungujících pod jménem Ragestorm si nezvolila své jméno jako slepenec "hněvu" a "bouře", jak zní překlad tohoto spojení, jen tak náhodou. Jejich debutové album "The Thin Line Between Hope and Ruin", totiž přesně naplňuje představu, která se člověku s těmito slovy může hudebně asociovat. Pětice z italské Aosty se v uplynulých devíti letech, během nichž se počítá jejich aktivní historie, vyhrála prostřednictvím několika demosnímků a předloňského EP "The Meatgrinder Manifest" v masivní lokomotivu, která nejede na uhlí či páru, ale jejím hnacím palivem je našlapanost, energie a agrese.

Jakkoli je "The Thin Line Between Hope and Ruin" počin skrz naskrz prošpikovaný těmi nejobyčejnějšími rychlejšími rytmy, kytarovými riffy a vyřvávanými refrény, tak má jejich melodický death/thrash neuvěřitelnou schopnost strhnout posluchače na svou stranu. První poslech nenasvědčoval tomu, že bych se při psaní recenze mohl nad tvorbou Ragestorm nějakým způsobem rozplývat. Celkem obyčejný šlapavý death metal s melodickými příkrasami severské scény doplněný o příjemný, ovšem ničím vyčnívající vokál na pomezí řevu a chropotu, jsou sice věci, které k sobě pasují, ale takových kapel a samotných alb už tady bylo tolik, že časem začnou splývat v jednu kouli neurčita. Čím se tedy Ragestorm liší? Jejich hudba je velmi chytlavá, až bych je začal podezřívat, že si vzali pod ruky staré hitovky velkých kapel a přehráli je k obrazu svému. Co skladba, to hitovým potenciálem nacpaný flák, který šlape na vlně hrubých kytarových riffů, nakopávající rytmiky a v rámci stylu melodických refrénů, v nichž zpěvákovi Markemu vypomůže zbytek s energickými sbory nebo basák Kolla vytáhne svůj výše položený ječák, jako třeba ve vypalovačce "Polysilicotetrapropyvinylfluorethalene". Jak říkám, nic světoborného, ale podané je to s takovým nasazením, že vám "The Thin Line Between Hope and Ruin" ani nepřijde tak dlouhé, jak ve skutečnosti je, což říká člověk, jemuž je nepřiměřená stopáž proti srsti dost často.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Music Solutions Agency]
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monsterfuck Monsterfuck | E-mail | Web | 14. prosince 2013 v 21:09

Mně se ta industriální Hari Seldon's Speech líbí... i když je fakt, že kromě ní jsem z alba neslyšel ani notu :-D

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama