Insania - Zapal dům poraž strom...

28. prosince 2013 v 19:49 | Kaša |  Recenze
Brněnská Insania pro mě už dlouhá léta představuje kapelu, jíž jsem celkem úspěšně ignoroval, a to i přesto, že jsem si plně vědom jména, které si za svou historii tvrdou prací vydobyla. Přirovnal bych tento stav ke vztahu k knížce, u níž znám pouze název, nicméně obsah jde naprosto mimo mě. Tedy, abych byl přesný, ne, že bych neměl teoretickou znalost toho, čím se Insania na svých albech zabývá, ale přesto jsem je doposud přehlížel. Hodilo by se říct, že záměrně, ale to není úplně přesné, takže spíš vědomě. Je to sice recenzentské klišé, ale když se naskytla možnost napsat recenzi na nové album s titulem "Zapal dům poraž strom...", tak jsem dlouho neváhal, protože to pro mne konečně byla příležitost nahlédnout pod roušku, jíž jsem doposud neměl zájem odkrývat. Asi se to dá čekat, ponděvadž už je to taky skoro-klišé, ale nakonec se ukázalo, že veškeré předsudky (jo, přiznávám, že českou rock/metalovou scénu zrovna nemusím) šly během prvních pár poslechů rychle stranou a samozřejmě jsem si začal vyčítat, proč jsem byl dlouhá léta takový ignorant. "Zapal dům poraž strom..." mě nakonec přimělo k poslechu předešlých alb, díky čemuž jsem si mohl udělat ucelenější obrázek o současné tvorbě této crossoverové čtveřice. Tolik k mému vztahu ke kapele, ale nyní se pojďme věnovat novince.

Osmé studiové album Insanie naplno vystihuje hudební náplň, kterou si běžný posluchač pod škatulkou crossover může představit. Samozřejmě, že hodně důležité jsou kytary. Ty jsou většinou pěkně řízné a hutné při zachování chytlavosti, ale "Zapal dům poraž strom..." mě velmi mile překvapilo množstvím samplů, klávesových ploch a vlastně veškeré elektroniky, jež pomáhá odtahovat album od tuctových českých kapel, které možná hrají v zásadě totéž, tedy kytarový rock/metal, ale v podání Insanie je cítit strašná hravost a lehkost, kterou umocňují velmi dobré texty plné sarkasmu, kdy i nábožensky orientované rýmy nepůsobí nepatřičně a je radost je poslouchat ("Ježíš vás miluje, ale my vás milujem taky (…) Ježíš nám může a vy nám můžete taky" z druhé "Ať shoří v pekle všechny kapely světa!"). Přestože jsem se zrpvu leknul celkem dlouhé stopáže, kdy v rámci stylu jindy přívětivá třičtvrtě hodinka bývá často vražedná, tak má album takový příjemný spád, že jsem si kolikrát ani neuvědomil, že na mě čeká už jen závěrečná "Neprojdou!".

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Monsterfuck Monsterfuck | E-mail | Web | 28. prosince 2013 v 20:08

Článek číslo 1600 v letošním roce!

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama