Alghazanth - The Three-Faced Pilgrim

13. prosince 2013 v 21:04 | Monsterfuck |  Recenze
Finská smečka Alghazanth rozhodně nepatří mezi nějaké cucáky, kteří se sotva vyštrachali z nory, aby do světa šířili svoje black metalové poselství, jelikož ti ze svého doupěte vylezli už někdy v polovině 90. let a od té doby na své konto nastřádali pěkných pár desek. Přesto se musím přiznat, že ani jednu z nich neznám, byť mi jméno Alghazanth není neznámé v tom smyslu, že bych o té kapele doposud vůbec netušil. Tak či onak je čerstvá novinka "The Three-Faced Pilgrim" mým prvním zevrubnějším setkáním s jejich tvorbou, tak se na to pojďme společně podívat, co se skrývá pod obálkou se dvěma labutěmi, což je na poměry black metalové žánru motiv poměrně nezvyklý.

Jak známo, přestože byl black metal svého času značně ortodoxním stylem, v dnešní době patří naopak k těm nejrozmanitějším, tudíž je hned první otázka našeho dnešního povídání zřejmá - jaký z toho obrovského množství různých druhů black metalů hrají právě Alghazanth? Pokud bych to měl říct hodně zjednodušeně, minimálně na svém nejnovějším albu Finové stojí kdesi na půli cesty mezi tou pravověrnou a tou symfonickou, nebo chcete-li melodickou odnoží žánru. Že vám to zní trochu nelogicky? Vždyť jedno by přece mělo vylučovat druhé, protože pravověrný black metal s klávesami přece snad ani být nemůže, protože pak by přestal být pravověrným, nebo snad ne? Vlastně ano, máte pravdu… ale vlastně ani ne. Vysvětleme to ovšem podrobněji, než v tom začne být úplný guláš…

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Inverse Records]
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hancock hancock | E-mail | 15. prosince 2013 v 12:24

Nemôže každý byť Plantom, Dickinsonom, Halfordom, James LaBrieom, poťažmo Devinom Townsendom, alebo "aspoň" Corey Taylorom..., to mi je jasné. Dokonca som si našiel grif na prijatie a strávenie growlu, sičáku, jačáku, chrapláku a iných ne-spevov, a to celkom jednoduchý - beriem ich ako ďalší hudobný nástroj so špeciálnym registrom, a dokonca aj s naratívnou zložkou, pokiaľ mu je rozumieť. Napokon gitara sa tiež málokedy v tejto hudbe objaví bez boostra a distortion, a to je normálne.

Čo však prevádza spevák Alghazanth, to ma núti padať do kolien - ale od smiechu!!! Takýmto čertíkovským hlasom sa vzývajú diabolské mocnosti??? Chudák Melek, čo z neho ostalo? Domáci škriatok... Upišťaný hlások ako škriatok - kura, ako s pricviknutými guľami, respektíve úplne bez nich...
Škoda celkom dobrej muziky, premárnená šanca... Speváka vyhodiť a bude to dobré. Prvý raz Monsterfuckove odporučenie zmazávam po prvom posluchu :-D

2 Monsterfuck Monsterfuck | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 22:20

:D :D

Mimochodem, zkus tenhle vokál: http://www.youtube.com/watch?v=UZlZuYp1fZc :-D

3 hancock hancock | 15. prosince 2013 v 22:57

[2]: :-D  :-D  :-D
Absolútne v pohode...
Tu mi ten hlas sedí ako nálodotvorný prvok...
A na nič iné sa to ani nehrá.
Muzika je však o dve triedy vyššie.
Dík za lekciu :-D

4 Monsterfuck Monsterfuck | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 23:05

Silencer je pro mě naprostej kult, asi jedna z mých nejoblíbenějších desek vůbec... ta atmosféra je úplně neskutečná. Podle mě jedno z vrcholnejch děl celýho DSBM... akorát obrovská škoda, že nikdy nic jinýho nevydali.

Nattramn (ten zpěvák) ale má (spíš měl?) ještě jeden projekt Diagnose: Lebensgefahr. Podobná atmosféra jako Silencer, akorát to není black metal, ale takovej depressive industrial/ambient.

Jestli máš náladu na pořádkou depku, tak Silencer i Diagnose: Lebensgefahr fakt doporučuju :)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama