Alehammer - Barmageddon

2. prosince 2013 v 20:45 | Stick |  Recenze
Co lze hledat po záhadným názvem Alehammer a pod vtipně pojmenovaným dlouhohrajícím debutem "Barmageddon"? Rozhodně ne partu slušňáků. Máme tady co do činění s partou solidních alkoholiků, jejichž základna je sice situována do Chicaga, tři čtvrtiny sestavy však tvoří Angličané. Těm posluchačům, kteří jsou zběhlí v britské HC/crust a death metalové scéně, nebude cizí rytmická sekce death/grindcorových Prophecy of Doom či kytarista Scoot, jenž pro změnu obsluhoval basu u slovutných Doom. Za zmínku stojí, že tento Scoot také hraje basu u Vallenfyre, což je projekt, shromažďující přední hráče na britské doomové scéně. Trojici pak doplňuje vokalista Karl Patton, což je jediný rodilý Američan v sestavě. Celá sestava má tedy za sebou nějaké ty zkušenosti, nicméně se pánové v roce 2006 rozhodli svou divokost spojit v jedné bandě, a řádně tuto pečeni podlévat pivem.

První EP "Mine's a Pint of Crust" z roku 2007 dalo jasně na srozuměnou, o co tady půjde. Špinavý crust spojený s death/thrash metalem v nekompromisním tempu s texty opěvujícími chlast a negativismus současné společnosti. V roce 2009 pak přišlo splitko se švédskými Tytan. Po čtyřech dlouhých letech pak přichází první "dlouhohrající" album. Uvozovky tam jsou záměrně, tahle fošnička totiž zabírá časovou plochu slabých dvaceti minut. Ale je fakt, že je to doba úměrně dostačující přímočarému námrdu, který čtveřice přichystala. Rozmlátí posluchače na kousky a není čas se nudit.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Selfmadegod Records]
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama