Winds of Plague - Resistance

21. listopadu 2013 v 22:14 | Monsterfuck |  Recenze
Nějakých +/- sedm roků zpátky zrovna vrcholil boom veškerého moderního metalu. Cokoliv něco-core frčelo víc než Charlie Sheen na kokainu, každá velká vydavatelská firma ve stáji musela mít hned několik metalcorových a deathcorových formací, protože jinak by nebyla in. Tehdy nastupující generace fanoušků tvrdší hudby všechny tyto věci skupovala v relativně velkém množství a v ještě větším množství chodila křepčit do kotlů na koncerty. Čím víc zasekávaček a breakdownů v muzice, tím lépe, z rovných kšiltů bylo starším metalistům odkojeným na klasikách nevolno, ale samotná hudba prostě slavila úspěch. Pro měkoty tu byl metalcore s melodickými refrény (mně osobně ovšem přijde trefnější označení gay refrény), pro tvrďáky tu byl o něco hrubší deathcore. A přesně v téhle době do rozjetého corového vlaku naskočili také Kaliforňané se jménem Winds of Plague. Sice vznikli o trochu dříve pod názvem Bleak December, ale právě v dubnu 2005 si svůj název změnili na Winds of Plague a pod ním se vydali vykutat nějakou tu díru do světa…

Ještě v tom samém roce se poprvé předvedli dnes už trochu archaicky znějícím debutem "A Cold Day in Hell", který byl na poměry žánru vybaven trochu nevyhovujícím zvukem, díky čemuž ani mnohdy není řazen mezi dlouhohrající zářezy, nicméně tehdy to bylo poprvé, kdy jsem se s Winds of Plague setkal já osobně, především prostřednictvím nářezovky "Full Chamber Roulette", která bohužel na rozdíl od některých dalších songů z tohoto počinu nebyla později nahrána znovu s lepším soundem a kapela ji nechala zapadnout. Opravdu plnohodnotný debut "Decimate the Weak" tedy přišel až v roce 2008 a mě osobně hodně bavil a vlastně dodnes baví. Winds of Plague na něm totiž nalezli recept, jak se vyčlenit z přecpaného davu moderních skupin, které z drtivé většiny zněly takřka totožně. Jednoduše vzali brutální deathcore a nacpali do něj symfonické klávesy. Na první pohled dost jetá kombinace fungovala až překvapivě dobře, a přestože Winds of Plague rozhodně nebyli jediní, kdo něco podobného zkoušel (nabízejí se třeba The Devil Wears Prada, kteří ovšem klávesy roubovali na metalcore, v principu však šlo o to samé, jen měli navíc melodické/gay refrény), i tak se jim povedlo něco, co se cení, tím spíš v rámci žánru, jenž byl už od svého počátku na jedno brdo - měli svůj ksicht.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hancock hancock | E-mail | 22. listopadu 2013 v 13:48

Monsterfuck, dík za skutočne brilantnú "juicy" recenziu (Charlie Sheen nemá chybu! :-D ), bavil som sa na nej až dokonca; nehovoriac o tom, že s jej obsahom absolútne súhlasím.

2 Monsterfuck Monsterfuck | E-mail | Web | 23. listopadu 2013 v 17:08

Jsem rád, že se líbí i že se shodneme. Díky! :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama