Sepultura - The Mediator Between Head and Hands Must Be the Heart

8. listopadu 2013 v 22:27 | nK_! |  Recenze
Tak se nám vylíhla již třináctá deska světoznámé a nesmrtelné Sepultury. Sedmé s novodobým frontmanem Derrickem Greenem, který nahradil původního zpěváka a jednoho ze zakladatelů Maxe Cavaleru. Ten to teď už nějaký ten rok valí ve své další kapele jménem Soulfly a o kvalitě či nekvalitě jejich posledního opusu (který mimochodem vyšel zhruba měsíc zpátky, takže tvoří jakousi přímou konkurenci nové Sepultuře... je také zajímavé, že obě kapely jsou nyní upsány pod labelem Nuclear Blast, takže mi přijde poměrně těžko pochopitelný vstup na trh v tak krátkém časovém rozmezí) se můžete sami přesvědčit v naší nedávné recenzi.

Derrick Green - mnohými zatracován a jinými naopak neskonale veleben - vzal opratě Sepultury pevně do svých rukou a po sérií nepříliš povedených slepenců typu "Nation" nebo "Roorback" se mu povedlo kapelu konečně koncepčně ustálit a v roce 2006 vychází první z velkých "příběhových" alb s názvem "Dante XXI", které se pohrabalo v klasice z největších - "Božské komedii" Danta Alighieriho. Následující (leč ne moc kladně přijaté) "A-Lex" se zaobírá tematikou důkladně rozebranou ve filmu "Mechanický pomeranč", který natočil bezpochyby jeden z nejgeniálnějších a nejnadanějších režisérů - Stanley Kubrick. Zatím poslední počin, který se naopak soustředil na téma samotného času, nesl název "Kairos". "Kairos" totiž v překladu znamená "bůh příhodného času". Pomalu se dostáváme do současnosti, kdy vychází "The Mediator Between Head and Hands Must Be the Heart" a s ním i náš článek. Novinka bere inspiraci z prastarého německého snímku "Metropolis", který pojednává o fiktivní dystopické společnosti budoucnosti (film lze dokonce najít na seznamu památek UNESCO). Osobně si myslím, že tematické složení posledních několika alb má něco do sebe a hlavně je každé úplně jiné než to předchozí. Což sice v obecném srovnání možná nepůsobí moc celistvě, ale jednotlivé desky jsou určitě lepší a o sto procent úspěšnější než to, co Sepultura předváděla těsně po období neslavných "Roots".

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hancock hancock | E-mail | 11. listopadu 2013 v 16:30

Mám podobný problém ako Monsterfuck, Sepultura ma už dávnejšie prestala tešiť a teda aj zaujímať. Táto doska sa mi dostala iba pre porovnanie s čajovým Soulfly.
A môžem povedať, že neľutujem, že som si ju vypočul! Pravdupovediac ma dosť chytila a môžem ju iba chváliť. Obsahuje celkom obstojné množstvo nápadov, dokonca originálnych. a akýsi holobriadok na bicích je tak skvelý a výrazný, že ani Lombardo hosťujúci v jednej skladbe sa pri ňom výraznejšie nepresadí!
A ešte jeden nečakaný bonus navyše: "Chlapský" slaďák (teda nie primárne určený babám) je tak dobrý, že po ozaj dlhých rokoch (desaťročiach?)ma pri slaďáku mrazilo v chrbte!!!! Žiadna vata ako zvyčajne. Hovorím o skvelej skladbe Grief.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama