Ihsahn - Das Seelenbrechen

17. listopadu 2013 v 22:06 | Ježura |  Recenze
Když loni v létě Ihsahnovi vyšlo album "Eremita", od řady lidí zaznívaly hlasy, které hovořily o tom, jak mistr tentokrát nepřináší nic nového, že vykrádá sám sebe a že zejména po "After", které mezitím stihlo v očích Ihsahnových příznivců vystoupat na Olymp, to zkrátka vůbec není ono. Nakolik to byly oprávněné řeči, teď nehodlám rozebírat, ale zmínit jsem to musel už jen proto, že když se schylovalo k vydání novinky "Das Seelenbrechen", Ihsahn se nechal slyšet, že tentokrát půjde o něco zcela odlišného, že odhodil všechny své koncepty a album bude tvůrčím znovuobjevením sebe sama. Těžko říct, kolik lidí tato prohlášení vzala vážně, ale ať už jich bylo hodně nebo málo, nakonec musí i ten nejzarytější skeptik uznat, že to, co Ihsahn na "Das Seelenbrechen" přináší, je skutečně velký krok stranou...

Dosavadní Ihsahnovy desky mají přes řadu vzájemných rozdílů společné minimálně to, že šlo o soudržná díla plná komplexního hudebního materiálu, kterými se táhla určitá jednotící linie, a ve výsledku tak měla každá nahrávka nějaký výraz, který když nešlo rozumně popsat, tak si ho byl člověk alespoň vnitřně vědom. Zkrátka extrémní metal se vší svou mnohovrstevnatostí a masivním projevem, byť v různých výrazových obměnách. "Das Seelenbrechen" na to jde úplně jinak. Tohle je - přesně podle citovaných prohlášení - Ihsahnova muzikalita oholená na dřeň a zbavená všeho, co šlo sebeméně postrádat. Teprve od téhle prvotní materie, jakýchsi kmenových buněk Ihsahnovy tvorby, se dál odvíjejí jednotlivé skladby, a já záměrně neříkám, že celé album. Na "Das Seelenbrechen" je totiž k nalezení tolik různých poloh, že by jeden mohl namítnout, že jde o zcela nahodilou sbírku kompozic. Všechny mají ale jedno společné - experiment. A když se na desku podíváte z tohoto úhlu, desítka skladeb se liší vlastně jen v tom, jakými prostředky byl onen experiment veden a do jaké krajnosti se v tom kterém případě Ihsahn rozhodl zajít.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beny Beny | 18. listopadu 2013 v 6:29

Moje inteligence na tohle album nestačí ;-) .Z atmosféry alba mám kopřivku. Pokud vás to album tak uchvacuje, tak vám to přeji, ale mé progresivní chutě bohatě nasytí Opeth, nebo podobné. Poslední dvě Ihsahnovy alba už jsou na mě přes čáru snesitelnosti.Ztrácím se u třetího taktu :-D

2 hancock hancock | E-mail | 18. listopadu 2013 v 14:37

Sú platne zlé. A sú platne dobré.
Potom sú platne, pri ktorých je treba prijať isté "pravidlá hry", a prejavia sa v plnej paráde.
A ešte sú platne majstrov, ktori (väčšinou) nesklamú.

A potom je tu Ihsahn - Das Seelenbrechen. Zážitok od začiatku do konca. Ako striedanie dňa a noci. Ročných období. Krásna a škaredosti. Dobra a zla... Skrátka jin a jing v jednej doske...

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama