Oranssi Pazuzu - Valonielu

31. října 2013 v 21:34 | Monsterfuck |  Recenze
Nemá cenu chodit příliš kolem horké kaše, tak to řeknu hned a na rovinu, ať všichni víme, na čem jsme, ačkoliv těm z vás, kteří náš skromný plátek sledují již nějaký ten čas, to je už dávno jasné. Oranssi Pazuzu jednoznačně patří mezi mé srdcové kapely; když se podíváte do informací o naší stránce, kde má každý redaktor pár svých největších hudebních oblíbenců, u toho mého jména tam mimo jiné najdete právě tyto black metalové psychedeliky z Finska. Oranssi Pazuzu mě svého času doslova posadili na prdel už svým debutem "Muukalainen puhuu" z roku 2009, který pod fantastickým atmosférickým obalem s kosmonautem v mlhovině hvězdného prachu ukrýval hypnotický black metal se silným odérem psychedelie. Jestli mě paměť nešálí, tak jsem právě zde v dobové recenzi udělil úplně první 10/10 na Sicmaggot. Rozmanité "Kosmonument", kde Oranssi Pazuzu střídali zdrogované šílenosti s black metalovou agresí, mě dostalo stejně tak a na světě bylo další hodnocení, které u nás nepíšeme zelenou barvou, ale svítivě žlutou. Stejně tak nedám dopustit ani na společný nosič s avantgardními krajany Candy Cane (kteří se v letošním roce bohužel rozpadli), na němž Oranžový Pazuzu přišel s dalšími čtyřmi bezmála geniálními kusy, které oproti svým kolegům z dlouhohrajících počinů ani v nejmenším nezaostávaly a vyznívaly jako jakýsi mezistupeň mezi black metalovějším "Muukalainen puhuu" a psychedeličtějším "Kosmonument", což je vlastně docela logické, když vyšel v čase mezi těmito nahrávkami.

A zde se konečně dostáváme k aktuálnímu třetímu dlouhohrajícímu opusu s názvem "Valonielu". Nebudeme si nic nalhávat, očekávání z mé strany nebyla vysoká, byla ta nejvyšší možná. Když vám nějaká kapela jen s pouhými třemi nahrávkami zpřehází žebříčky, tak prostě nechcete, aby vás příště byť i jen trošičku zklamala, naopak čekáte, že vám vynahradí to, že o ní na každém kroku až do zblbnutí vykládáte, jaký je to hudební orgasmus. To ovšem znamená, že to má každá další deska strašně těžké, což byl zde i případ "Valonielu". Obstáli Oranssi Pazuzu?

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dd dd | 31. října 2013 v 23:14

Mělo by to být žlutou barvou... :-)

2 Monsterfuck Monsterfuck | E-mail | Web | 31. října 2013 v 23:27

Jako dost jsem o tom přemýšlel, ale už jsem tu dal OP dvě 10/10, tak jsem nechtěl, aby to vypadalo, že to dostávají automaticky :-D

3 hancock hancock | E-mail | 2. listopadu 2013 v 11:37

Výborná recenzia na - vznikajúcu dosku...
Neváhal by som s 10/10 ! Počúvam ju už nejaký ten týždeň a hoci ma chytila hneď na prvý raz, teraz už v nej vnímam úplne iné prvky ako na začiatku. Rozmýšľam, či to je ešte vôbec "black"... Sem-tam je to psychedelický stoner ako vyšitý, sem-tam industriálny sludge, Reikä Maisemassa je žáner sám osebe - možno akýsi "prog-doom"..., no stále je nejakým zázrakom všetko Oranssi Pazuzu! Originalita a kreativita s vlastným rukopisom.
Thnx to Monsterfuck - za pre mňa objav roku! Zohnal som si aj predchádzajúce opusy a - dobre som urobil!

4 Monsterfuck Monsterfuck | E-mail | Web | 3. listopadu 2013 v 9:31

Není za co :) Já mám OP taky strašně rád... zatím všechno kromě novinky mám doma na LP a už se těším, až k tomu přidám vinyl Valonielu. K tý desítce... jako asi jo, tahle deska by si ji asi zasloužila, ale jak už jsem řek, nechtěl jsem, aby to vypadalo, že OP ty desítky dostávají zadarmo, tak jsem to možná trošku uměle u ten půlbodík srazil :) Stejně je to číslo jen na ozdobu, hlavní je text recenze...

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama