Alter Bridge - Fortress

8. října 2013 v 21:34 | Kaša |  Recenze
Alter Bridge sice vznikli "pouze" jako pohrobci megaúspěšných Creed, ale velmi rychle se dokázali vymanit z jejich patetického stínu a bez problémů žijí svým vlastním životem. Nakonec to netrvalo tak dlouho, protože hned druhé album "Blackbird" s přehledem překonalo vše, co Mark Tremonti, Scott Philips a Brian Marshall doprovázeni Scottem Stappem ve své předchozí domovině dokázali. Debut "One Day Remains" byl ve své druhé půli ještě zbytečně přebaladizován, ale zmíněné "Blackbird" bylo trefou do černého. Myles Kennedy se (oproti debutu, kde nazpíval již složený materiál) stal pevnou součástí kapely a spolu s Tremontim od té doby představují velmi silné skladatelské duo, které už má svůj zaběhlý styl, jenž už není tak překvapivý (třetí album "AB III"), ale pořád se v rámci mainstreamového hard rocku jedná o prvotřídní práci, což potvrzují i se svou novinkou, která nese titul "Fortress".

"Fortress" se pro mne již daleko před vydáním stalo albem, které by mohlo nakopnout Alter Bridge zpět do hard rockovějších vod, protože poslední počin "AB III" byl sice dobrý, ačkoli na můj vkus mírně přeslazený. Mark Tremonti se kytarově vyřádil na svém debutovém sólovém počinu "All I Was", které mi bylo velice po chuti. Zhmotnil na něm svou zálibu v metalu, a přestože výsledek dopadl jako ostřejší Alter Bridge s hutnějším kytarami a horším zpěvákem, tak se jedná o album, který si rád občas pustím a dobře se bavím. To Myles Kennedy se v mezidobí spojil se Slashem na jeho druhém sólovém albu a bylo tak zajímavé sledovat pomyslný souboj mezi dvěma hlavními mozky kapely při počínání mimo své hlavní působiště, z nějž nakonec vyšel vítězně Kennedy, ale ten v tom nebyl sám, takže to není úplně relevantní srovnání. "Fortress" ve svém jádru navazuje na tradici předchozích alb kapely. Opět produkoval Michael "Elvis" Baskette, jenž už dávno ke kapele přiřadil ten správný zvuk, který dává naplno vyniknout kytarovým riffům Tremontiho, vzletnému hard rockovému vokálu Kennedyho a dvojici Phillips-Marshall, kteří své dva parťáky dle potřeby doplňují. Opět se jedná o album plné velkých rockových písní, které jsou už předem skládány pro velká publika a je to na nich znát. Melodické zpěvné linky, přímočaré kytarové riffy a kytarová sóla jako pomyslné vyvrcholení skladby jsou prostě osvědčené ingredience a pokud se to s nimi moc nepřežene, dopadne to sakra dobře.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama