Sinheresy - Paint the World

28. září 2013 v 19:54 | Prdovous |  Recenze
Hádám, že většině z vás jméno Sinheresy mnoho neřekne. A hodně bych se divil, kdyby řeklo. Kapela sice vypustila před dvěma lety do světa svůj první počin v podobě EP "The Spiders and the Butterfly", nicméně že by s ním udělala díru do světa, to se zrovna říct nedá. Nicméně vzhledem k tomu, že to byl první nesmělý krok směrem k vlastní tvorbě, dá se to pochopit. Jenže mám takový dojem, že aktuální album "Paint the World" na tom nebude o moc lépe. Kdybych totiž řekl, že album je vcelku klasická směska symphonic power metalu, která staví na zavedeném a stokrát viděném principu krásky a zvířete, která se drží v kolejích žánrů a nikam neuhýbá, vlastně bych řekl vše. Což je, co si budeme povídat, trochu smutné. Nicméně by nebylo fér, abych "Paint the World" pořádně nerozebral, nepodíval se na jednotlivé jeho kousky a potom zase neposkládal zpátky.

Jak jsem již avizoval, od prvních tónů je jasné, na jakou notu se bude hrát. Kratičké atmosférické intro jako vystřižené z nějakého fantasy bijáku brzy vystřídá naprosto typické power metalové výrazivo, které brzy doplní jak mužský chraplák, tak o něco později i ženský vokál. Poté se zapojí i klávesy - no, a je vymalováno, protože jiné už to na "Paint the World" vážně nebude. Obsažena je celá paleta od rychlých vypalovaček přes středně tempé hymny až k pomalým baladám, takže i v tomto bodě je povinnostem žánru učiněno za dost, navrch se dočkáme i popovějšího kusu v podobě titulní "Paint the World", jež aspiruje na jednu z nejlepších písní alba. Kromě ní to ale jsou právě střednětempé skladby, které album táhnou kupředu, zejména pak předposlední "Elua's Gift", začínající nápěvem ve staroegyptském stylu, přičemž ve stejném duchu se poté nese i klávesová melodie a sbory, které podkreslují kytarové riffy. Opakem by pak mohla být předchozí balada "Our Angel", jež je i na poměry Sinheresy opravdu kýč až na půdu, ačkoliv v ní zpěvačka Cecilia Petrini předvádí snad nejlepší pěvecký výkon, jakého se na "Paint the World" dočkáte. Většina písní se zdržuje někde kolem průměru, tu lépe ("The Gambler", "Lost in Shadows"), tu hůře ("Made for Sin", "Breakpoint"). Největším kamenem úrazu je velmi snadná zaměnitelnost některých písní, hlavně těch rychlejších, jejichž kytarová složka se mi během poslechu často slévala do jednoho celku tak, že jsem nebyl s to určit, kde skladba začíná a kde končí a navazuje na ni skladba následující.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Scarlet Records / Bakerteam Records]
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama