Začnu trochu netradičně a dám vám hádanku, která sice prozradí pointu celé recenze, ale tohle album je taková ztráta času, že i číst o něm je zbytečné, takže se s tím moc párat nebudu a hned z kraje upozorním všechny, kteří se mají rádi, aby se této desce vyhnuli. Nyní ale kýžená hádanka. Takže, zde jsou indicie... Tam, kde to má působit epicky, to vyznívá prázdně. Místo vážné a seriózní produkce se vám dostane kýčem nasáklá zhovadilost nejhrubšího zrna, při jejímž poslechu si říkáte, že to nemůže autor myslet vážně. Tvrdší pasáže jsou průhledné jako sklo a celkově to působí velmi jednoduše, skoro až stupidně. Jako třešničku na dortu si představte, že je to neskutečně nudné. Správně hádáte, že se jedná o debutové album německého kvintetu Secrets of Sin s titulem "Future Memories", k němuž jsem přistupoval jako k výzvě. Tušil jsem, že to nebude můj šálek čaje, ale že to bude taková hovadina, to jsem nečekal.Kdybych chtěl být svině, tak řeknu, že na "Future Memories" je špatně snad úplně všechno krom zvuku, který splňuje nároky moderní metalové tvorby, jež si vyžaduje nablýskanou produkci, ostré, ale v případě potřeby hezky melodické kytary, jednoduchou rytmiku a hlavně vokál, který je za každých okolností slyšet v popředí a jemuž je hezky rozumět. A víte co, budu ta svině, protože to je nejspíš vše, co se albu dá vyloženě pochválit. Toť vše, protože to, co je hlavní - tedy hudba - je na úrovni středoškolské kapely, která si jednoho dne řekla, že smíchat symfonický metal a metalcore je skvělý nápad, který se určitě bude každému líbit, a dalo by se s tím prorazit. Tohle je však jeden z těch případů, kdy něco vypadá zajímavě pouze do chvíle, než to slyšíte na vlastní uši. Nebo jinak, než to slyšíte v tak naivním a hloupém podání, jako se toho zhostili Secrets of Sin na své debutové desce.
ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!
[K recenzi poskytl: Metal Promotions]
